Skip to main content

Full text of "Casopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci"

See other formats 


THE  J.  PAUL  GETTY  MUSEUM  LIBRARY 


r 


"n^ 


v 


s 


MUZEJNÍHO  SPOLKU  OLOMUCKÉHO. 


REDAKTOR : 

JAROSLAV  PALLIARDI, 


ROGNIK  XIII. 

obsahující  čísla  XLIX — Lil. 


V  OLOMOUCI  1896. 

Nákladem  vlastcn.  muzejn.  spolku  oloinuckčho.  —  Tiskem  nár.  knilitiskaniy 
líramáře  a  1'ťocliázky. 


>Mř:  J.  PAUL  GETTY  CEřfTEW 
LIBRARY 


OBSAH: 


řliillky:  strana 

Z>r.  M.  Křiž:  Mé  výzkumné  práce  u  Předmostí  a  jejich  hlavní  výsledky  1,  51  a  87 

In.  L.  Červinka:  Archaeologické  zprávy  z  okolí  Uh.  Hradiště 10,  113 

Jaroslav    PaUiardi:  Nové    zprávy  o  hrobocli    se   skrčenými    kostrami 

(Těšetice  —   Kyjovico) 16 

Jo$.  Klvafia:  Kterak  se  posmívá  jedna  obec  druhé 24 

Ed.  Peck:  Lid  ná  Vyzovskii.  (Pokračování ) 24,  73  a  105 

Jan  Knies:  Zprávy  o  některých    neolithických    sídlištích    na    Moravě. 

(Osada  u  Nové  Vsi) 62 

In.  Lad.  Červinka:  Denáry  údělných  knížat  moravských.  (Pokračování.)   .     .      67,  146 

K.  J.  Maska:  Postup  výzkumných  prací  v  Předmostí 77 

V.  Houdek:  Postranní  jižní  portál  zámeckého  kostela  v  Třebíči 102 

Ju}>  Ki(ř<'rn:  Rukopisné  a  jiné  památky  města  Brodu  Uherského 129 

Dopisy : 

Z  Uher.  Hradiště  od  Jos.  Klvaně 36 

Z  Vidně  od  V.  Houdka ^ 36,  151 

Z  V.jškova.  (Kamenné  nástroje  z  okolí.)  Od  lu.  L.  Červinky,     .^ 156 

Z  Kojetína.  (Popelnice  s  provázkovým  ornamentem.)  Od  In.  L.  Červinky     .     .     .  159 

Drobností : 

Ed.  Peck:  Praehistorické  památky  na  Záhlinicku 81 

Fr.   Taktor;  Hradiště  na  Olomoucku 82 

J.  Kučera:  Nález  denárů  u  Brodu  Uh 82 

Kl.  Růžičková :  Vánoce 83 

V.  S. :  Plameůáci  na  Moravě 83 

Fr.  Faktor:  Podzemní  skrýše  a  chodby  na  Prostějovsku     .     .  164 

In.  L.  Červinka:  Neolithické  osadiště  u  Šišmy  nad  Přerovem 164 

Frant.  Faktor:  Hradiště  na  Plumlovsku .     .  165 

Ed.  Peck:  Zlatý  náramek  z  Louky  u  Ostroha    ....                                      .     .  165 

Frant.  Faktor:  Bronzové  kroužky ...  165 

Frant.  Faktor:  Staroslovanské  pohřebiště  u  Držovic .  166 

Fr.  Šilhavý:  Kterak  jsou  mnohá  jména  místní  neustálena 167 

Úmrtí 167 


Lilcrutura : 
Jul.    Iťisnar:  Die  Ortsnamen  der  Zoaimer  Bezirlishauptmaonschaft.  (V.  Houdek)    46 
JCDr.  Martin  KHz.  O  diluvialní  fauně  hledíc  ku  člověku  diluvialnímu  i  alluvi- 

alnímu.  (J.  P )  .     .     .     .     -^ 47 

Fr.  Smička.  Devonští  trilobiti  u  Čelechovic.  (V.  S.) 84 

Jos.  L.  Holuby:  Floristisches  aus  dem  Trencziner  Comitate.  nebst  nebensiichlichen 

Excursen  (V.  H.) 85 

Kliment  Čermák:  Věstník  českoslovanských  museí  a  spolků  archaeologických  .     .     85 

Ferdinand  L>^hner:  Meth  d.  Časopis  věnovaný  umění  křesťanskému 8G 

Fr.  Heger:  Mittheilungen  der  anthropolog.  Gesellschaft,  Wien.  (J.  P.)    .     .     .     .168 

Dr.  Julius  Naue:  Praihistorische  Blátter.  Miinchen 168 

Dr.  Michael  Haberlandt:  Zeitschrift  fiir  osterr.  Volkskunde 168 

J.  Slavíček:  Hmyzové  blanokřídlí  z  okolí  Milkova.    (V.  Spitzner) 169 

Výsledky  botanického  zkoumání  na  Moravě  za  rok  1893-1895  (V.  Spitzner)      .  170 

Pťtr  Havelka:  Květena  okolí  Nového  Města.  (V.  Spitzner) 170 

Jan  Halouzka:  Kněz  mecenáš  Bedřich  hrabě  de  Sylva  Taroucca  (-  m.)   .     .     .  171 
E  Schenkendorfr.  Denkschrift  uber  dio  Einrichtung  deutscher  NationaJfeste  .     .171 

Hovorna 47,  48  a  172 

Zpráva  o  .shírkácii 49,  174 


Ročnikza2z1.  y^"^         A  r>  /^^    T~^T    O  F.xpedice 

Clenum  spol.muz.  #                    /\  ^^  #             m    I     _J    I     ^^  ve 

vydává  s(i  za  cenu  I                    /    \  ^^  I              f    I              I       ^^  Iraotiška  Joscia 

sníženou.  V        J  J        \  i.     I  \.       >XI              IlI  Iřidó  čís.  54  st. 


VLASTEN.  SPOLKU  MUZEJNÍHO  V  OLOMOUCI. 


číslo  49.  Vydáno  v  dubnu  r.  1896. 

Mé  výzkumné  práce  ii  Předmostí  a  jich  hlavní 

výsledky. 

Sděluje  dr.  M.  Kříž. 

I.  Řečiště  Bečvy. 

V  dávných  a  dávných  dobách  rozkládalo  se  moře  po  rovinách  naší 
vlasti  tvoříc  tam,  kde  nyní  máme  koryta  našich  větších  řek  —  zálivy, 
jež  hluboko  do  horstva  vnikaly  a  zde  písky,  sliny  a  štěrky  ukládaly. 

Veškeré  naše  vodstvo  směřuje  k  Dunaji  vlévajíc  se  do  něho ;  vele- 
tok tento  ústí  pak  do  moře  Černého.  Byly  to  vody  moře  Černého,  jež 
tenkráte  se  rozlévaly  po  Moravě  zanechávajíce  nám  na  památku  a  na 
doklad  lasturky  oněch  druhů,  jaké  dosud  v  Černém  moři  žijí.  Jen  jedna 
Moravská  řeka  se  svými  přítoky  směřuje  jinam;  jest  to  Odra  v  severo- 
východním koutě  Moravy,  která  opustivši  naši  rodnou  pňdu  protéká 
celým  severním    Německem  vlévajíc  se    u  Štětina    do  moře    baltického. 

Kdyby  vystoupily  vody  Černého  moře  o  292  ni  výše,  byla  by  za- 
plavena celá  jižní  a  střední  Morava  a  vody  tyto  by  se  zastavily  tam, 
kde  potok  Lubina  (hodinu  cesty  severně  od  Hranic)  k  Bečvě  se  vine'), 
a  kdyby  vystoupily  vody  baltického  moře  o  292  tn  výše,  byly  by  za- 
plaveny širošíré  roviny  severního  Německa  a  moře  ono  vnikalo  by  údo- 
lím Odry  až  k  potoku  Luha  tekoucímu  od  Bělotína  k  Jasenicím,  kde 
do  Odry  se  vlévá. 

Zde  tedy  mezi  Lubinou  a  Luhou  měli  bychom  břehy  dvou  moří 
vzdálených  od  sebe  jen  tři  kilometry  a  kdybychom  se  postavili  na  pa- 
hrbek u  železničního  domku  číslo  213.,  tam  kde  malý  borový  háječek 
se  rozkládá,^)  viděli  bychom  jak  tu  na  východě  vlní  se  vody  moře  bal- 
tického, tam  na  západě  jak  vody  moře  Černého  slínovitý  břeh  podemílají. 
Zde  je  to  památné  a  v  mnohých  směrech  velmi  důležité  rozhraní  vod.-') 

Dle  mého  nivelování   provedeného  roku  předešlého  má  pahrbek  a 

tudíž  ono  rozhraní  vod    V  (t.  j.  výše  nadmořská) 312  m 

potoky  Lubina  a  Luha,  u  nichž  by  se  nalézaly  břehy  mořské  mají  V  292  m 
tak  že,  kdyby  vody  mořské  vystoupily  jen  ještě  o 20  »», 

')  Potok  tonto  ústí  do  Bečvy  u  inésta  Hranic. 

2)  Nad  tratí  severní  dráhy  Ferdinandovy  za  Hranicemi. 

')  V  knihách  zeměpisných  obyčejně  toto  rozhraní  vod  se  uvádí;  tomu  ale  není 
tak,  přesně-li  toto  rozhraní  určiti  chceme;  neboť  do  Luhy  přichází  potok  z  lesů  roz- 
kládajících se  mezi  Stríteží  a  Neudekem;  potok  tento  má  dle  mého  niveh)vání  V. 
302  Mi  a  jest  vzdálen  pouze  jeden  kilometr  od  Lubiny;  tu  jest  tedy  to  pravé  roz- 
hraní vod  vystupující  jen  10  m  nad  jmenovaný  potok. 


—    2    — 

bylo  by  moře  černé  a  baltické  spojeno,  a  údolím  Beřvy  a  Odry  proudil 
by  mořský  průliv,  tak  jak  to  bývalo  před  dobou  třetihorní. 

P/eď  dobou  třetihorní  měly  Bečva  a  Odra  hluboké  skalnaté  dno, 
jež  se  zaneslo  v  dobé  třetihorní  spoustou  slínfi,  písků  a  štěrku.  Dle 
sdělení    slavné    městské  rady  v  Přerově    od   15.  září   1886  vrtána  byla 

studně   nedaleko    nádraží  při    F. 210  m 

v  třetihorném  slinu  bylo  hloubeno  na  50°  čili 95  wi 

tedy   do    F T~Tl5"m~ 

a  přec  skalnatého  dna  dosaženo  nebylo. 

Když  byly  vody  moře  třetihorního  z  Moravy  se  vytratily,  nastou- 
pily Bečva  a  Odra  do  svých  řečišť  ale  do  řečišť  vysoko  nad  skalnaté 
dno  položených,  anebo  iinak  řečeno  do  koryt  starých  vyplněných  útvary 
moře  třetihorního.  Řeky  tyto  pak  vrývaly  se  hlouběji  a  hlouběji  do 
měkkých  těchto  útvarů  odplavujíce  sliny,  písky  a  štěrky  až  dosáhly  ny- 
nějších řečišť. 

Tak  vysvětluje  se  způsobem  nad  míru  jednoduchým  následující  a 
v  prvním  okamžiku  překvapující  okolnost : 

Nynější  řečiště  2— 3  m  hlnboké  a  80  m  široké  má  u  vodoměru 
umístěného  na  západní  straně  dřevěného  mostu  v  Přerově  u  pravého 
biehu    V 208-320  m 

Při    povodních    vystupuje    ale    Bečva  z  břehů  svých 
zaplavující  někdy    celou    rovinu  až    k   zahradám    Předmo 

eteckým    dosahujíc  výše 5-200  m 

tak  že    stoupá  do   F. 213*520  m. 

V  případech  takových  vnikala  voda  rozvodněné  Bečvy  Kozlovskou 
ulicí  do  Přerova  zaplavujíc  prostoru  u  gymnasia  a  akciového  pivovaru 
tak    že  tu  na  člunech  jezditi  se  mohlo. 

Vyjímaje  obmezenou  prostoru  tak  zvaného  starého  Přerova,  který 
spočívá  na  sladkovodním  vápenci,  rozkládá  se  po  celé  ostatní  části 
města    nános  řiční  t.  j^  n a  spode   ve  hloubce    4-5  m    nalézá  se    šedý 

Initě  rozpro- 
že  při  po- 
'ůj  ukládala. 

Od    zahrady    akciového    pivovaru,    kde    shledal  jsem    štěrk  říční 
z  Bečvy  uložený  při  V.  207  je  k  nynějšímu  řečišti  750  kroků  čili     560  m 
od  pravého  břehu  Bečvy  od  mlýna    rozprostírá  se  rovina  ča- 
stěji    při   povodních   zaplavovaná  k  Předmostí  1200  kroků  čili     900  m 

připočteme  h  k  tomu  šíři  nynějšího  řečiště 80  w 

obnáší  vzdálenost  z  oné  zahrady ÍSÍíTw^ 

Tu  shledal    jsem  ve  dvoře  hostince,    který  patří*  v*dově' Hermanové,  že 

Betvovy  štěrk  Mí  při    V 214  m 

kdežto  nynější  řečiště  má  jen    F 208  m 

musila  tedy    kdysi  Bečva  zde  téci  majíc  řečiště  o    .    .    .  Qm 

vy.še  položené  než  je  nynější. 

y  Mandlově  cihelně  přímo  u  Chlumu  Předmosteckého  se  nalézající 
vy«kvtl  se  ostrý  písek  a  šedý  štěrk  z   Bečvy    uložený  ve  hloubce  6  m 


mc.>ia    nanos  ricni  t.  ].  na  spode   ve  hloubce    4-5  m    nale; 
ostrý  písek  a  štěrk  z  Bečvy  uložený,  a  nad  ním  spočívají  vln 
střené  vrstvy  pískovité  a  slínovité.    Tyto  vrstvy  vznikly  tím, 
vodních  voda  z  břehů  vystoupivší  kal  svůj  ukládala. 


při    V. 


219  m 


kdežto    nyní  má  Bečva   F.    .    .    "    '    .*    .'    ."    ."    ."    \    ,    ,    \   ,    \      208  m 
masilo  tedy  kdysi  zde  býti  řečiště  o  .    .                          *    '    *    ~ii~m~ 
výše  položené.  


—    3    — 

Výsledkem  šachet  hloubených  v  prostoře  dříve  uvedené  jest  toto 
poznání: 

1.  Bečva  rozkládala  se  na  počátku  doby  diluvialní  po  rovině  přes 
1500  m  široké  nčkolika  rameny  tekouc. 

2.  Řečiště  její  snižovalo  se  stupňovitě  k  njuiéjšímu  korytu. 

3.  Nebylo  v  šachtách  oněch  nalezeno  žlutiiice 
(cihlářské  žluté  hlíny  zvané  Los  z),  nýbrž  na  spode 
písek  a  štěrk  a  nad  tím  vlnitě  uložené  vrstvy  písko- 
vité  a  slin  ovité  různo  zbarvené. 

II.  Osada  Předmostí  a  chlum  Hradisko  u  ni. 

Od  dřevěného  mostu  nad  Bečvou  v  Přerově  zbudovaného  táhne  se 
směrem  severozápadním  ulice  zvaná  Velká  Dlážka  až  k  osadě  Předmostí, 
tak  že  je  nyní  Přerov  s  Předmostím  domky  obývanými  spojen."*) 

Název  ulice  Velká  Dlážka  (a  souběžné  s  ní  ulice  Malá  Dlážka) 
poukazuje  k  tomu,  že  tu  bývaly  močály,  a  že  na  nich  položena  byla 
dlážka  pro  ty,  kteří  ubírali  se  z  Předmostí  do  Přerova  neb  směrem 
opačným.  Kus  lakové  dlážky  a  to  kamenné  nalézá  se  dosud  poblíž  Před- 
mostí med  mlýnskou  struhou  zvanou  Trhancem  čili  Strhancem  a  želez- 
niční hrází.  V  dřívějších  dDbách  byly  močály  ty  zajisté  mnohem  větší  (bylo 
více  lesů)  a  tu  lze  předpokládati,  že  mezi  Přerovem  a  Předmostím  po 
celé  šířce  údolí  (přes  jeden  kilometr),  jež  tvoří  inundační  plochu 
Bečvy,  šel  dřevěný  most  na  kozách  postavený  (jak  to  při  staroslovan- 
ských měátech  vůbec  bývalo)  a  že  osada  Předmostí  své  jméno  má  právě 
od  toho,  že  položena  byla  před  tímto  mostem. 

Nynější  Předmostí  čítající  581  obyvatelů  (v  roku  1835  jen  3G6  a 
koncem  roku  1869  již  458  obyvatelů),  ponejvíce  to  rolníků  dosti  zá- 
možných, rozkládá  se  po  obou  stranách  silnice,  která  vede  k  Lipníku  a 
odtud  směrem  k  Těšínu,  Bílsku  a  do  Krakova,  důležité  a  staré  to  ob- 
chodní cesty  mezi  Moravou  a  Polskem.  Na  západní  straně  přiléhá  k  za- 
hradám v  ohlede  geologickém  a  archaeologickém  nad  míru  důležitý  pa- 
hrbek čili  chlum  zvaný  Hradisko,  o  němž  tu  obšírněji  bude  jednáno. 

Chlum  tento  jest  osamocený,  vystupuje  na  všech  stranách  do  výše 
třebas  mírné  nad  své  nejbližší  okolí.  Dle  katastrální  mapy  obnáší  prů- 
měr jeho  od  západu  k  východu  530  m  (od  silnice  vedoucí  k  vápenným 
lomům  k  silnici  osadou  jdoucí)  a  od  jihu  k  severu  740  m  (od  silnice 
Roketnické  k  vývozu  spojujícímu  silnici  Lipnickou  s  voznicí  do  vápenky 
vedoucí). 

Na  vrcholu  tohoto  chlumu  jest  otevřený  lom,  kde  vápenec  devon- 
ský se  lámal;  zie  vystupovala  skalka,  okolo  níž  rozprostíraly  se  kříčky 
oříškové  a  malinové    (také  ostružiny).     Vrchol  tento  má   V.    (výši  nad 

mořem) 247  m 

kdežto  údolí  Bečvy  rozkládá  se  při   F 213  m 

tak  že  nad  rovinu  této  řeky  vyčnívá 34  «». 

Proč  pahrbek  onen  nazývá  se  Hradiskem,  vypátrati  jsem  nemohl. 
Okolo  celého  chlumu  táhl  se  násyp,   dosud  z  velké  části  zachovalý,    na 

*)  Dle  sčítání  provedeného  v  r.  1890  měl  Přerov  12.939  obyvatelů;  v  roku 
1835  ale  jen  4  192,  tak  že  za  55  let  vzrostl  počet  obyvatelů  o  8.747  osob. 

1* 


—    4   — 

2  m  vvsoký.  Pozemky  na  severní  straně  Hradiska  položené  mají  název 
„pod  valeni",  což  by  ovšem  svědčilo  o  tom,  že  tu  byla  :  ějaká  ohrada, 
za  níž  lid  hledal  útočiště  za  časů  válečných.  Než  není  o  tom  ani  hmot- 
ných památek  na  Hradisku  samém,  ani  zpráv  písemných,  ani  ústního  podání. 

Názvy  „Hradisko",  trať  „pod  valem"  a  „za  krchovem"  (důležitost 
tohoto  názvu  shledáme  později)  nejgou  ale  původu  nového;  až  do  roku 
1769  mohl  jsem  jich  vystihnouti  v  knihách  uložených  v  zemském  domě 
v  Brně  a  na  mapách  katastrálních  a  to: 

a)  na  katastrální    mapě    novější  opravené    v  roku    1878  shledáváme 

tyto  tratě :  na  Hradisku,  pod  valem,  za  krchovem ; 
h)  na   původním  prvním    elaborátu   této    mapy  (brouillon  zz  náčrtek) 

z  roku  1830  jsou  všechny  tyto  tratě  uvedeny; 

c)  v  knize  zvané  Grund-Ertragsmatrik  z  r.  1820  dočítáme  se  tratí: 
na  Hradisku,  za  krchovem  a  pod  valem  ; 

d)  v  knize  zvané  Fassions-Ausmasz  čili  Josefinisches  Lagerbuch  od 
22.  července  1787  uvedeny  jsou  pozemky:  Na  hradisku,  pod  hra- 
diskem, na  vale,  pod  valem,  pak:  Bergel  vulgo  hradisko  mit 
Steinfelsen  und  Haselstrauch  bewachsen  a  konečně  usedlost  Chro- 
mečkova  čís.  27.,  při  níž  jest  poznamenáno,  že  vedle  ní  jest 
hřbitov ; 

e)  v  knize  pojmenované  Theresianischer  Rustikalkataster  od  15.  března 
1769  jsou  též  ony  tratě  uvedeny. 

Nelze  tedy  popírati,  že  ony  názvy  jsou  staršího  původu.  Pro  naše 
zkoumání  důležitými  zprávami  jsou  ještě  tyto  písemné  památky : 

a)  Dočítáme  se  v  zemských  deskách  k  r.   1416  na  st.  327: 

Johanes  de  Rokytnicz  Milothe  de  Tworkow  et  suis  heredibus  Cu- 
riam  allodialem  in  Przedmostyc  prope  Preroviam  cum  agris  cultis  et 
incultis  et  cum  monte  dieto  Skalka  et  cum  orto  iacente  inter 
horreum  et  Curiam  et  aliis  suis  pertinenciis  pleno  jure  prout  et  ipsiaet 
tenuit,  unacum  rubetis  in  Skalka  crescentibus  vendidit  here- 
ditarie  possidendum.^) 

Nemůže  býti  o  tom  žádné  pochybnosti,  že  touto  skalkou  míněn 
jest  pahrbek  (mons)  Hradisko;  mezi  tratěmi  Předmosteckými  vyskytuje 
se  sice  dosud  jedna  trať,  poj ínenovaná  za  „Skalkou"  a  druhá  před 
„Skalkou",  jež  nalézají  se  na  levé  straně  silnice  k  vápenným  lomům 
vedoucí;  než  tu  nebylo  žádného  chlumu  (mons),  tu  byla  skalnitá  stráň, 
kde  později  kámen  se  lámal. 

h)  V  roku  1523  narodil  se  v  Přerově  Jan  Blahoslav  znamenitý  spi- 
sovatel český  a  Starší  bratrské  jednoty.  Kromě  jiných  důležitých  spisů 
vydal  též  gramatiku  českou  dokončenou  v  roku  157 1*^);  zde  dočítáme 
se  na  stránce  174 : 

„Rov"  staroslovanské  slovce  hrob  my  říkáme.  Odtud  Přerov  u 
Bečvy  jako  by  řekl :  první  hrob.     Ještě  veliké    kosti  obrův  ve 

^)  Překlad:  J;in  z  Rokytnice  prodal  r.  1416  Milotovi  z  Tvorkova  a  dědicům 
jeho  a'lodiální  dvorec  v  Předmostí  u  Přerova  s  pozemky  obdélanými  a  neobdělanými 
as  chlumem  nazvaným  Skalka  a  se  zahradou,  která  leží  mezi  stodolou  a 
dvorcem  jakož  i  se  vším  příslušenstvím,  se  všemi  právy,  jak  on  je  držel  a  užíval 
i  8  křovím  na  skalce  rostoucím. 

'^)  Jana  Blahoí-lava  gramatica  Česká  dokonaná  r.  1571.  Vydal  Ignác  Hradil  a 
Josef  Jireček  1857. 


—    5    — 

v  r  S  k  11  pod  skalkou  P  r  e  d  m  o  s  t  e  c  k  o  ii  Re  v  y  k  o  p  á  v  ;i  j  í,  /.  u !» y 
tak  veliké  jako  jest  hlava  člověčí,  žebra  jako  bře- 
ven ce  i  rohy  velké  též  se  nalézají. 

Tu  máme  tedy  zprávu  o  tom,  že  pod  onou  skalkou  již  tenkráte 
vykopávaly  se  mamutí  stoličky,  kly  a  žebra. 

Místo,  kde  tak  se  stalo,  bylo  bezpochyby  v  zahradé  Chromečkovč 
a  to  severně  za  nvnéjSí  stodolou  na  i)areelním  čísle  58,  tam  kde  j^řilé- 
hají  k  této  zahrádce  pole  p5.  749  souseda  Josefa  Jurečka  jak  to  blíže 
bude  vysvětleno  při  šachtách  na  tomto  poli  vyhloubených. 

Poznáváme  tedy  : 

1.  Že  pahrbek  čili  chlum  Předmostecký  vystupuje 
nad  údolí  Bečvy  34  m  vysoko, 

2.  ž  e  n  á  z  e  v  H  r  a  d  i  s  ko,  val  a  za  krchovem  sáhají 
nejméně  do  druhé   polovice   předešlého  století, 

3.  ž  e  v  r.  1416  tedy  na  počátku  století  XV.  říkalo  ae 
tomuto  návrší  Skalka  a 

4.  že  za  časů  Blahoslavových  tedy  v  polovici  sto- 
letí XVI.  v  tomto  návrší  pod  skalkou  zbytky  mamutí 
se  vykopávaly. 

III.  Jak  vznikl  chlum  Hradiskem  zvaný. 

Ku  prozkoumání  chlumu  tohoto  nestačí,  abychom  jen  nži  povrchu 
seznali  jeho  tvar  a  hmotu,  z  níž  se  skládá;  musíme  nahlédnouti  do 
jeho  vnitra.    To  stalo  se  hloubením  mnoha  šachet    na  určitých  místech. 

Na  počátku  doby  diuvialní')  byla  tu  jen  dvě  skaliska  devonského 
vápence  vystupující  nad  rovinu  na  40  m  vysoko.  Jedno  skalisko  vypínalo 
se  tam,  kde  je  nyní  vrchol  chlumu  a  otevřený  lom,  druhé  skalisko  bylo 
v  zahradě  Chromečkově;  obě  skaliska  spojoval  hřeben,  tvořící  sedlo  nyní 
vyplněné  žlutou  hlínou,  toť  kostra  pro  nynější  chlum.  Kolem  tohoto 
skalnatého  jádra  rozkládaly  se  třetihorní  sliny  a  písky  s  lasturami  a 
tvořící  se  sladkovodní  vápenec. 

Z  písků  a  slínů  těchto  jakož  i  z  oněch,  jež  Bečva  při  povodnícli 
ukládala  v  široké  rovině,  vznikal  prach  (jak  to  pozorujeme  na  našich 
prasnicích  za  suchého  počasí),  který  dle  toho,  jak  vítr  vál,  býval  zane- 
sen na  stranu  jižní  nebo  severní,  východní  nebo  západní  oné  skalnaté 
kostry.  Žlutý  tento  prach  skládá  se  ponejvíce  z  pískových  zrníček,  smí- 
šených se  slínovitou  hmotou;  převládá  li  tato  slínovitá  hmota,  má  ulo- 
žená vrstva  barvu  bělavou  a  nepropouští  tak  snadno  dešťovou  vodu  jako 
vrstva  více  písečnatá. 

Během  času  pokryly  se  nanesené  vrátvy  travou  (a  to  děje  se  někdy 
velmi  brzo);    kořínky  travnaté  vnikající    do  uložené    země  přetvořovalv 


kořínky  málo  přetvořená;    na  uloženou  vrstvu  během    času    zanesl  vítr 


')  O  rozvrhu    doby  diluvialní  porovnej  mou  monogratii    vydanou  ve  zprávách 

Společnosti    pro  fysiokracii  v  Čechách.  Praha  1895  str.  77-84  a  prári  „Dio  H-Wiíen 

in  den  niiihrischon  Devonkalkon  und  ihro  Vorzeit."   Jahrhuch  der  k.  k  geol.  Reicbs- 
anstalt  in  Wien  1891  str.  523-535  pak  r.  1892  str.  588- G02. 


—    6    — 

druhou,  třetí  a  další  vrstvy,  které  způsobem  podobným  se  v  hlínu  pro 
méfiovaly.  Takto  zvolna  budoval  se  pahrbek  až  dospěl  na  svém  vrcholu 
k  výši  větší,  než  nyní  jest;     neboť  jakmile    přišel  oráč  a  pluhem  svým 
rozbrázdil  zemi  travou  porostlou,  uvolnil  půdu,  již  vody  dešťové  s  návrší 
dolu  splachují.^) 

Větry  severozápadní  u  nás  převládají ;  proto  pozorujeme,  že  nej- 
více žlutnic  uloženo  bývá  na  stráních  a  v  roklích  obrácených  k  východu 
a  jihovýchodu.  Náš  chlum  jest  v  ohlede  geologickém  nad  jiné  proto  tak 
důležitým,  že  se  kolem  oné  skalnaté  kostry  ze  všech  stran  ukládala 
žlutnice  a  že  tu  stojí  osamocený.  Takových  isolovaných  pahrbků  utvo- 
řených ze  žlutnic  jest  u  nás  velmi  málo. 

Zkušeností  nabytou  minulého  roku  mohu  toto  soustřeďování  žlutnice 
vysvětliti  takto:  Od  19.  srpna  do  7.  září  1895  měli  jsme  jižní  větry  a 
vedra  velká ;  ráno  od  6  do  10  hodin  panovalo  úplné  bezvětří  na 
chlumu;  po  10.  hodině  počal  z  vlhkých  luk  od  řeky  Bečvy  vanouti  vě- 
tříček  stále  silnější,  až  pak  k  druhé  hodině  odpolední  přešel  v  silný 
vítr ;  při  tom  byl  prach  silniční  (a  toho  bývá  věru  velmi  mnoho  v  Před- 
mostí a  okolí)  zanášen  na  chlum;  k  večeru  vítr  ustal.  Pravidelný  tento 
zjev  v  tom  měl  svůj  původ,  že  vzduch  na  pahrbku  slunečními  paprsky 
dříve  se  oteplil  než  vzduchové  vrstvy  nad  rovinou  a  nad  řekou,  násled- 
kem čehož  zřídnul  a  vystupoval  do  výše;  na  jeho  místo  nastupoval  vzduch 
studenější  a  hustší  z  rovin. 

Představme  si  nyní,  že  tu  není  ještě  chlumu  ze  žlutnice  utvořeného, 
nýbrž  že  tu  strmí  holá  vápencová  skaliska  do  výše.  Vápencové  tyto  útesy 
se  rychle  a  silně  rozehřívají,  vzduch  nad  nimi  bude  vystupovati  jako 
z  nějaké  výhně,  chladnější  proudy  z  roviny  a  z  údolí  kolem  rozlože- 
ných poženou  se  k  tomuto  místu  jako  k  nějakému  ohromnému  komínu 
a  budou  při  tom  zanášeti  a  ukládati  jemný  pí  ek  a  ze  slinu  utvořený 
prášek  čili  moučku.  Na  tom,  jak  dlouho  to  trvalo,  než  naneseno  bylo 
zde  tolik  žluté  hlíny,  v  geologii  nezáleží;  tu  se  neberou  na  váhu  staletí, 
tu  nutno  počítati  číslicemi  většími. 

Žlutnice  sáhá  na  Hradisku  až  na  vrchol  t.  j.  do  F.    .    .    247  m 
a  počíná  právě  tam,    kde  přestávají  vlnitě  uložené  vrstvy  pís- 
kovité  a  slínovité,    jež  rozvodněná  Bečva    byla  zůstavila  a  jež 

v  Mandlově  cihelně  sáhají  do   F. 225  m 

tak  že  je  žlutnice  mohutná 22  m. 

Právě  proto,  že  žlutnice  nenalezeno  tam,  kam 
sáhá  a  nebo  sáhaly  vlny  rozvodněné  Bečvy  a  že  po- 
číná tam,  kde  přestávají  písky  a  sliny  Bečvou  ulo- 
žené —  nemohou  žlutnice  býti  původu  říčního,  nýbrž 
vétr  n  éh  o.") 

*)  Co  vyrozumíváme  zlatnicemi  a  jak  se  tyto  tvoří,  vylíčil  jsem  dosti 
obšírně  ve  svých  spisech:  Kůlna  a  kostelík  str.  435-439,  pak  „Uiber  die  Lehni-  und 
Loszlager."  Mittheilungen  der  anthropologischen  Gesellschaft,  Wien  1894  XXIV. 
Sitzungsberichte  50  -  57. 

'j  Porovnej  můj  článek:  „Die  Loszlager  in  Předměst  bei  Prerau."  Mittheilun- 
gen der  anthropologischen  Gesellschaft  in  Wien  1894  XXIV.  str.  39—50.  Na  stránce  43. 
jest  ohraz,  představující  kolmou  stěnu  v  zahradě  Chromečkové,  na  níž  pracují  dělníci 
rod.  Manky  a  na  str.  45.  je  průřez  hliníku  i  s  bývalou  skalkou  v  zahradě  Chromečkově. 
Jest  nutno  jmdotknouti,  žežlutá  hlína  netoliko  na  lově  t.  j.  zájjailní  straně  se  rozklá- 
dala,   n^brž  kolem    celěho  skaliska  na  všech  stranách. 


—    7    — 

IV.  Hmotné  památky. 

Jak  ve  vápenci  devonském  tak  i  v  třetihorních  útvarech  obsaženy 
jsou  mořské  zkamenčliny. 

Zde  jen  o  takových  hmotných  paraátkácli  stručni  jedtiati  chci, 
které  jsem  v  žlutnici  onoho  dihimu  vyko])al.  Jt^íedmčty,  jež  v  žluté  hhiii'' 
jako  v  nčjakém  j)odzemním  archivu  pro  nás  uschovány  byly,  pocházejí 
z  rn/:ných  dob  a  dle  toho   je  také  roztřídíme. 

A)  Doba  diluvialní  čili  pravěká.'") 

a)  Vrstva  fossilní. 

Velkým  množstvím  šachet  hloubených  na  rozlitných  místech  chlumu 
a  v  cihelnách  tu  se  nalézajících  přesvědčil  jsem  se.  že  ko^fi  zvířecí,  a 
to  zejména  mamutí,  roztioušeny  jsou  p?  celém  pahrbku  tu  ve  vřt^ítam 
v  menší  hloubce  pod  povrchem.  Kdybychom  sejmuli  hlinéný  j)lášt.  pokiý- 
vající  na  3  —  4  m  pahrbek,  viděli  bychom  povrch  i)okrytý  kostmi  po- 
nejvíce z  mamutů  pocházejícími;  kosti  tyto  byly  od  šelem  (vlkil,  je- 
skynních medvědů,  lvů,  hyen)  po  pahrbku  rozneseny.  Jak  nyní  se  to 
ještě  stává,  že  sloni  bývají  přepadáni  od  tyyrí^  a  lvů,  tak  to  bývalo  i 
v  pravěku,  že  tu  a  tam  byl  od  velkých  dravců  rozsápán  mamut,  kňfi, 
tur,  sob  atd.  a  že  jednotlivé  kusy  z  něho  byly  na  pahrbek  zavlečeny, 
kde  bestie  ony    pohodlně  je  ohryzovati  mohly. 

Zvířecí  tyto  zbytky  vyškytají  se  ve  třech  horizontech  čili  výškách, 
spadajících  do  obdob'  praeglacialního  (předledového),  glacialního  (ledo- 
vého) a  postglacialniho  čili  stepního. 

Ve  vrstvách  fossilních  není  žádných  výrobků  od  člověka  pocháze- 
jících, ani  popele,  ani  uhlí ;  není  tu  tedy  stopy  lidskou  přítomnost 
prozrazující. 

b)  Vrstva  kulfurni. 
cf)   Co  vyrozumíváme  tímto  názvem  ^ 

V  zahradě  manželů  Chromečka  Josefa  a  Marie  parcelní  číslo  '^^/, 
a  60,  pak  na  pozemku  pare.  čís.  748  Josefa  Dokoupila  nalezena  také 
fossilní  vrstva  ale  mnohem  silnější,  bohatější  a  co  nejvíce  píekva;)ilo, 
zbarvená  na  šedo  nebo  na  černo,  obsahující  mimo  to  velké  mnoíství 
věcí,  jež  jen  od  člověka  pocházeti  mohou. 

Takovou  vrstvu,  v  níž  obsaženy  jsou  předměty 
lidskou  přítomnost  dosvědčující,  nazýváme  vrstvou 
kulturní  a  souhrn  těchto  předmětů  jmenujeme  i  t!- 
ventářem  pozůstalosti  tohoto  člověka. 


•")  Doba  tato  tím  se  vyznačuje,  že  u  uáa  tenkráte  žila  zvířata,  jež  lnul  v\li)- 
nula  (mamut,  nosorožec,  jeskynní  nudvěii)  anebo  od  dob  nepametnýi-h  do  krajin 
jiných  se  byla  odstěhovala:  žila  tu  tenkráte  zvířata  severní  (lední  liška,  lumíci, 
pižmoň,  snéžný  zajíc,  eob,  rosomák,  braboš  severní,  snížná  sova,  smžné  koroptve^ ; 
zvířata  jižní  (lev,  liyéna,  levhart);  alpská  ikozorožec,  kamzík.  1  ra'oš  snHuf, 
svist  horní,  rejsek  alpsky);  zvířata  stepní  (sajka,  pi.štucha,  křeček  stopní,  sysel 
ryíavý,  frček  obecný,  hraboši  stopní);  v  n  itroa  s  ij  s  ká  (pos  divoký,  nvco^  ar^.%1). 
Porovnej  mi)U  monografii  vydanou  ve  zj  rávách  Společnosti  pro  lysokracii  v  Cechách 
m.  sešit  (1895;  str.  3-24. 


—    8    — 

V  zahradě    Chromečkově  a  na    poli    Dokoupilově    bylo    takových 
vrstev  několik  nad  sebou. 

^)  Inventář  pozůstalosti  pravěkého  člověka. 

V  kulturních  vrstvách    nalezl  jsem    tyto  věci    dosvědčující,    že  tu 
lidé  v  pravěku  kdysi  bydleli  a  to  v  rozličných  čarech,  jež  dosti  velkou 
mezerou  od  sebe  vzdáleny  byly;    neboť  na  některých  místech  byly  kul 
turní  vrstvy  od  sebe  odděleny  mezivrstvími    z  čisté  žluté  hlíny  se  sklá- 
dajícími. 

1.  Popel  a  uhlí.  Kdo  viděl  otevřené  jámy  ode  mne  vyhloubené, 
vždy  4  m  dlouhé  a  4  m  široké  a  kolmo  do  země  na  kulturní  vrstvy 
jdoucí,  nezapomene  dojmu,  jakého  zažil  pozorným  zrakem  sleduje  po- 
zvolné a  opatrné  otvírání  podzemního  archivu,  v  němž  uloženo  tolik  a 
tak  důležitých  památek.  Názor  tento  lze  si  živě  v  mysli  obnoviti,  avšak 
přetěžko  jest  o  něm  podati  jasný  obraz  zejména  v  článku  stručně  se 
psaném  a  to  tím  méně,  poněvadž  se  od  místa  k  místu  obraz  onen 
měnil.  Zde  stůjž  tedy  jen  nástin  ze  dvou  míst.  Na  jednom  jsou  vrstvy 
silné  přes  metr,  na  druhém  vrstvu  kulturní  sotva  vystihujeme. 

Stěna  v  jámě  takto  se  nám  představuje: 

a)  černá  ornice 0'40  m 

b)  čistá  žlutnice 160  m 

úhrnem 2* —  m. 

Nyní  pozorujeme,  že  ve  žluté  hlíně  jsou  černé  uhýlky  roztroušeny, 
jak  by  je  někdo  úmyslně  s  hlínou  byl  smíchal,  a  že  žlutnice  nemá  oné 
pěkné  čisté  žluté  barvy,  nýbrž  že  je  šedavá  a  k  tomu  více  stmelená 
než  vrstvy  hořejší;  tu  a  tam  trčí  kůstka,  bělá  nebo  modrá  se  pazourek 
anebo  vyčnívá  mamutí  stolička  anebo  kel.  Pozorujeme  to  do  hloubky 
deseti  až  patnácti  centimetrů,  na  to  nastane  přestávka  a  vidíme  pruh 
čisté  žluté  hlíny  na  10 — 20  cm. 

Tu  opět  počíná  hlína  se  černati;  zbarvení  sáhá  nyní  na  jeden 
metr  hluboko,  v  jámě  samé  nelze  pro  velké  a  malé  kosti  ani  pracovati; 
jedna  kost  leží  přes  druhou,  jeden  kel  křižuje  se  s  druhým.  Tu  leží 
velká  lopatka  mamutí  a  pod  ní  vyčnívá  křídlo  z  mamutí  pánve;  mezi 
nimi  jsou  kusy  žeber,  kosti  z  menších  zvířat,  lebky  vlčí,  nožíky,  škra- 
badla. Popel  zrnitý  a  bělavý,  sbalující  kousky  spálených  kostí  a  smí- 
Seny  8  blinou,  vyplňuje  všechny  mezery  v  této  směsici  tmavošedé,  vše 
jest  tak  pevně  stmeleno,  že  těžko  nožem  odrýpnouti  kousek  hlíny  za 
kouskem;  jinde  není  vrstva  tato  tak  mohutná,  za  to  ale  jsou  tři  ano 
i  čtyři  nad  sebou. 

Cím  více  vzdalujeme  se  od  hranic  mezi  zahradou  Chromečkovou  a 
polein  Dokoupilovým,  tím  více  slábnou  kulturní  vrstvy,  již  je  sotva  po- 
znáváme. Máme  tu  profil  v  jámě  tři  a  půl  metru  hluboké  a  tu  pozo- 
rujeme slabý  pruh  sotva  deset  centimetrů  silný  na  šedo  trochu  zbar- 
vený, jen  tu  a  tam  vystihneme  uhýlek. 

2.  Nástroje  kamenné.  Jsou  to  nože,  hroty,  střely,  škra- 
badla, sekyrky  ponejvíce  pazourkové.  Máme  tu  také  kusy,  z  nichž 
otloukáním  kamenné  nástroje  se  vyráběly  (jádra,  nuclei)  a  na  nichž  po- 
znáváme zřetelné  plochy  tím  povstalé,    že   tu  podélné    částky    byly    od- 


—    9    — 

i^típnuty  ;    jsou  tu  kamenné  paličky  a  klíny  na  roztloukání  a  rozevírání 
kostí  a  koneřně  brousky  břidličnaté  a  písečnaté  z  droby  zhotovené. 

3.  Výrobky  kostčné.  Tt^ch  je  málo.  Jsou  tu  ale  přece  hla- 
didla,  škrabadla,  jehlice,  šidélka,  dvě  překrásné  dýky  a  nástroj  ze  žebra 
zhotovený,  na  konci  otvorem  opatřený,  neznámého  účelu. 

4.  Z  e  sobího  parohu.  Téeh  také  Jelmálo.  Je  tu  z  i)arohu  zho- 
tovený nástroj  na  konci  s  otvorem,  majícím  v  průméru  30  mm.  nezná- 
mého účelu,  hladidla  a  jehlice. 

5.  Rytby  a  ř  e  z  b  y.  Bylo  ])y  bezúčelné  popisovati  předůležité  a 
překrásné  tyto  práce  pravěkého  člověka  nutno  míti  o  nich  věrná  vy- 
obrazení, neboť  jediný  pohled  na  obrátek  podá  čtenáři  jasnější  názor 
důkladnější  popis.  (Viz  tab.  I.)   Význačnější  jsou  následující  kusy: 

a)  Mamutí  žebro  245  mm  dlouhé  a  50  mm  široké,  nesoucí  velmi  do- 
vedně a  krásně  provedený  ornament  čárkovaný;  kus  tento  sloui^.il 
za  hladidlo,  jak  lze  pozorovati  na  dolním  konci. 

h)  Zlomek  mamutího  klu,  na  němž  ornament  tvoří  bezpochyby  část 
nějaké  figurální  rytiny. 

c)  Mamutí  kel  z  mladého  zvířete,  na  němž  symetricky  sestaveny  jsou 
vejčité  ozdoby. 

d)  Z  kusu  mamutího  klu  je  sříznut  a  ohlazen  95  mm  dlouhý,  oválný 
předmět  na  hoře  hlavičkou  opatřený  zajisté  k  tomu  účelu,  aby  tu 
zasmeknouti  se  mohl  řemínek.  Ni  přední  straně  je  ornament  dvojí, 
na  právo  čárkovaný,  na  levo  ze  tří  skupení  soustředěných  polokruhů 
sestávající;  polokruhy  jsou  mistrně  provedeny. 

6.  Líčidla.  Barvičky  hlinité  různobarevné  k  natírání  těla. 

7.  Dentaliny  čili  kel  nátky.  Jsou  to  podlouhlé,  maloun- 
kým  klům  slonovým  podobné  lasturky  třetihorní ;  nosily  se  jako  předmět 
ozdobný. 

8.  Zbytky  lidských  koster.    Jsou  to : 

a)  lebka  dobře  zachovalá  z  mladého  člověka  v  hlíně  vězící.  Po  jedné 
straně  ponechána  kulturní  vrstva,  kterou  byla  přikryta,  na  čele 
jsou  v  hlíně  spečeny  zoubky  z  lední  lišky; 

h)  částky  lebečné  z  jiného  mladíka; 

c)  dvě  čelisti  spodní; 

d)  několik  kusů  končetin. 

Člověk  pravěký  u  Předmostí  byl  na  takovém  právě  vstu  ni  vzdě- 
lanosti, na  jakém  lidi  toho  času  v  jeskyních  bytovavší  postihujeme; 
anebo  lépe  řečeno:  máme  tu  pravěkého  člověka,  kteiý  v  létě  bydlel 
u  Předmostí,  v  zimě  v  je8k3ni. 

Týž  neznal:  a)  hliněných  nádob,  h)  přeslenů  a  zaváží;  nepěstoval 
tedy  lnu  a  konopí  a  netkal  látek  z  příze.  O  neměl  žernovů  a  neznal 
obilí,  d)  neužíval  kamenných  nástrojů  hlazených  a  vrtaných,  c)  ne- 
znal  výrobků    kovových.^")  (Dokončeni.) 


*»)  Porovnej  můj  spis  „Kůlua  a  Kostelík."  Brno  1891  str.  28-50. 


—  10  — 

Archaeologickč  zprá\y  z  okolí  Uh.  Hradiště. 

Píše  Iii.  L,  Červinka. 

Mařatice. 

Neolithické  osadiště  u  cihelny. 


-^ 


^^W^^  jara  1894  naíel  jsem  v  úvozové  cestě  od  cihelny 
"^^  p.  Standovy  do  vsi  vedoucí  ve  břehu  nepatrný  střípek 
z  neolithické  nádoby  v  popelice  vrstvě  a  po  bedlivějším 
hledání  na  rozoraných  polích  v  trati  „Nadzahradí"  asi 
deset  líratších  nožíků  a  odštipků  pazourkových  a  jaspi- 
sových, drobné  střepiny  a  35')  dlouhou  sekyrku  z  am- 
fibolitové  břidlice  vybroušenou.  II.  1895  prošel  p.  uč. 
Fr.  Myklík  i  velkou  cihelnu  a  z  otevřených  jam  kul- 
turních ve  stěnách  cihlářské  hlíny  vybral  něco  střepin  z  nádob  volnou 
rukou  robených  z  plavené  hlíny  a  našel  poblíž  pohozenou  sekyrku 
kamennou  (tab.  II.  ě.  10.)  z  břidlice  vyhlazenou,  s  neurovnaným  týlem 
a  poněkud  vylámaným  ostřím. 

Téhož  reku  docházel  jsem  častěji  do  cihelny.  Pod  kruhovou  pecí 
zb\la  tehdy  v  břehu  asi  třetina  rozkopané  jámy  polokoulovité.  Bvla  asi 
IGO  cn  hluboká  a  ještě  3  m  zšíří,  ač  už  část  z  ní  byla  odkopána.  Mimo 
drobivou  tvrdou  hlínu,  ve  spodní  části  třemi  pruhy  žlutnice  prostoupenou, 
popelem  a  kousky  dřevěného  uhlí  promíchanou,  vykopali  jsme  z  ní 
jenom  několik  drobnějších  neornamentovaných  střepin  z  hrubých  nádob 
cihlové  barvy,  kusy  dna  a  tři  význačná  ucha  rohatá  (tab.  II.  č.  5.) 
vrstvou  jasně  cihlové  barvy  natřená,  kusy  pokličky  (tab.  II.  č.  8.)  z  hrubé 
písčité  hlíny  zhotovené,  několik  okrajů  z  hrnců  a  mis  hlinkou  do  hnědo- 
červena  nebo  poněkud  i  tuhou  potřených  a  pupíky  těsně  pod  okrajem 
opatřených  (tab.  II.  č  6.),  asi  pět  střepinek  jemnějších,  tuhou  vyleštěných, 
dále  blízko  pod  povrchem  kusy  vypáleného  mazu  po  jedné  straně  plo- 
chého a  na  straně  protější  s  otisky  prutů  a  kolu,  asi  15  dlouhý  úštipek 
obsid lanový  v  podobě  7  širokého  prismatického  nožíku  (tab.  III.  č.  16.), 
achátový  nožík  a  kus  přeraženého  nástroje  kamenného.  Hlína  v  této 
jámě  byla  za  vlhka  tmavá,  za  sucha,  sivá  a  boky  jámy  rýsovaly  se 
zřetelně  ve  stěně  cihlářské  žlutnice. 

Jižné  od  kruhové  peci  otevřel  cihlář  podobnou  druhou  jámu, 
avšak  poněkud  menší;  vybrané  z  černé  hlíny  střepiny  pohodil  a  uschoval 
pouze  dlátko  pěkně  z  hadce  vyhlazené.  Jest  56  dlouhé  a  do  nepravi- 
delného hranolu  osmibokého  vybroušené.  Ostří  je  s  jedné  strany  silně 
šikmo  sbroušeno  (tab.  11  č.  11.).  —  Ostatek  této  jámy,  ze  tří  čtvrtin 
jeítě  zachované,  prokopal  jsem  ve  společnosti  pp.  A.  Sojáka  a  Frant. 
Hudečka.  Byla  v  nejhlubších  místech  asi  na  170  a  180  an  široká, 
a  v  podobě  stlačené  polokoule  nepravidelně  do  žluté  hlíny  vykrouženú. 
Se  strany  ji?,ní  byla  sesypána  svrchu  vrstva  žlutnice,  tak  že  se  podobalo, 
jakoby  třetina  jámy  vyryta  byla  do  tvaru  obrácené  nálevky.  Celé  dno 
jámy  bylo  asi  na  4  dm  pokryto  popelnatou  vrstvou  žluté  barvy  s  drob- 
nými uhlíky  a  střípky,  na  to  vr.stvila  se  asi  na  1  dm  žlutnice  a  na  ni 
teprve  tmavá  prsť,  spálenou  blinou,  popelem  a  kouskv  uhlí  promíchaná. 

')  Roiiaéry  všech  nástroj-i  udávám  v  raillimetrech,  noaí-li  nic  jiného  pozuamenáno. 


—  11  — 

Mezi  tím  namanulo  se  několik  drobných  střípků  z  hrubžích  nádob, 
rozštípáno  a  úplné  ztrouchnivělé  kosti  zvířecí  a  četné  škeble  říční 
(unio).  Na  tom  spočívala  vrstva  čistého  žlutého  popela  až  S  dm  mocná. 
Y  ní  vyskytl  se  ve  hloubce  140  cm  baňatý  hrníček,  volnou  rukou 
úhledně  urobený  (tab.  III.  č.  18.)  a  do  žlutohnědá  vyhlazený.  Břicho 
nádoby,  v  podobě  dvou  komolých  kuželů,  pňdicemi  na  sebe  i)08tavených. 
je  ozdobeno  na  čtyřech  stranách  vytáhni5tyDQÍ  pcpíky ;  vnitřek  je 
vyhlazen  slabě  do  černá.  -  Néco  výše  nad  touto  nádobou  byl  drobný, 
velmi  neobratně  ulepený  koflíček  na  duté  nožce  (tab.  III.  č.  17.)  Vy- 
hlazen je  do  červena  pouze  uvnitř,  povrch  má  hrbolatý.  Podobné 
„kotlíky"  nalezeny  ještě  dva,  ale  mnohem  větší  a  silně  otlučené;  pouze 
noha  zachována  z  jednoho  úplná.  Domnívám  se,  že  těchto  nádobek 
užíváno  s  prospěchem  jako  pokliček  na  nádoby,  postavila  li  se  pak  „na 
nohu,"  tvořila  misku,  byla  li  menší,  koťiík.  Podobné  pohárky  byly 
hojné  v  jeskyni  Terezské  u  Dui  na  v  Přímoří  s  nápadné  shodným  in- 
ventářem  neolithickýra  a  také  u  nás  v  nalezišti  u  Ořechoviček"). 

V  popelu  tom  nalezen  mimo  jiné  drobnější  střepiny  také  střep 
z  hrubé  nádoby  s  velkým  uchem  do  roliii  vytaženým,  poněkud  zahnutým 
a  kolmou  derou,  jako  prst  silnou,  protknutým.  Zajímavé  jsou  dvě  misky 
pod  vrchem  a  na  vysedlých  bocích  střídavě  pupíky  ozdobené  a  do  leskla 
žlutou  hlinkou  vyhlazené  (tab.  III.  č.  22.)  OlDé  jsou  stejné  a  liší  se 
pouze  tím,  že  jedna  je  asi  o  polovici  menší  druhé.  Z«i  střepin  jsou 
pozoruhodný  kusy  plytliýcli  poklic  (tab.  III  Č.  23  )  a  zvláště  kus  bafiatébo 
hrnce  s  vyvaleným  okrajem,  pod  nímž  větší  pupík  sedí.  Byla  to  jediná 
nádoba  v  této  jámě,  která  byla  po  obou  stranách  tuhou  vyleštěná. 

Nejdůležitějším  v  této  popelnaté  vrstvě  bylo  několik  střepin, 
jevících  na  zevnějších  stěnách  stopy  pestrého  pomalování.  Střepy 
t>to  pocházejí  tak  jako  všechny  ostatní  zde  popsané  z  nádob  ve  volné 
ruce  velmi  dovedně  urobených  z  jemné  plavené  hlíny.  Nádoby 
příslušné  byly  baňaté  s  válcovitými  hidly,  stěny  měly  1—2  tlusté  a  byly 
do  červena  vypáleny.  Ležely  roztroušeny  v  nejhořejších  vrstvách  vlhkého 
popela  a  tím  se  stalo,  že  pomalování  s  nich  i  při  největší  opatrnosti 
tak  snadno  se  stíralo. 

Nejlépe  zachovaly  se:  I.  Asi  třetina  baňaté  nádobky  (tab.  III.  č.  19.), 
uvnitř  ne  vyhlazené,  červené,  zevnitř  pak  do  žlutohnědá  vyleštěné.  Na 
nejširším  rozdutí  ozdobeia  je  plochými  pupíky,  jež  byly  asi  celkem 
čtyři.  Pod  uraženým  hrdlem  jest  5  široký  pruh,  jasně  červenou  barvou 
tažený;  touže  barvou  je  namalován  oblouk  od  jednoho  pupíku  ku  dru- 
hému, který  v  nejvyšším  svém  vydutí  s  pruhem  u  krku  splývá.  Od 
levého  pupíku  ku  kraji  je  nanesena  silná  vrstva  bílé  barvy, 
která  snadno  odprýákává.  Byla-li  nanesena  do  obrazců,  nelze  zjistiti. 
Červená  barva  nedá  se  smýti.  2.  Hrdlo  nádobky  dobře  vypálené  a  s  obou 
stran  do  tmavá  vyhlazené.  Na  straně  zevnější  i)okryta  je  vrstvou  bílé 
barvy,  která  se  pouhým  dotknutím  odlupuje.  Z  této  nádobky  zachován 
též  baňatý  střípek,  na  němž  bílá  barva  tažena  vodorovnými  pruhy.  — 
3.  Střepina  z  plytké  nádobky  (mísy  V)  na  zevnitřní  straně  rudou  hlinkou 
a  bílou  barvou  natřená.  Vzorků  nelze  rozeznati.  Obě  barvy  stírají  se 
velmi  lehce.  —  4.  Větší  střep  z  ploclié    pokličky  z  hrubé  písčité  hlíny, 


')  Ve  dvorském  muzeu. 


—  12  — 

9  tlustý  je  u  kraje  poněkud  prohnut  a  opatřen  pupíkem  (tab.  III  č.  21.) 
Je  to  jediný  střep  z  hrubší  nádoby,  který  nese  stopy  pomalování  červenou 
hlinkou,  bílou  barvou  a  snad  i  nějakou  barvou  červenou. 
Vzorky  'nejsou  patrný,  pouze  od  pupíku  táhnou  se  ku  Kraji  dva  rovno- 
běžné proužky  a  od  nich  dolů  dva  jiné  proužky,  bílou  barvou  provedené. 
Na  tuto  vrstvu  popela  přiléhala  hromada  dobře  vypáleného  mazu 
v  kusech  dílem  beztvárných.  dílem  s  otisky  silných  kolu  těsně  podle 
sebe  nastavených,  anebo  s  otisky  prutů  a  slámy.  Na  protějších  stranách 
byly  kusy  tohoto  mazu  za  mokra  prsty  uhlazeny,  o  čemž  svědčí  zbylé 
rýhy.  Mazanice  tato  byla  místy  nakupena  na  40  cm  po  celé  ploše  jámy. 
Ňa  spode,  kde  do  ní  zisahoval  popel,  byla  lépe  zachována,  shora  byla 
ale  úplně  provlhlá  a  drobila  se  při  zakopnutí.  Mezi  nejspodnějšími 
kusy  mazu.  ještě  v  popelu,  vyskytla  se  také  kamenná  sekyrka  čtyřhranná, 
hladce  vybroušená  z  černozeleného  hadce,  40  dlouhá  s  týlem  úplně 
nezarovnaným.  Oátří  poněkud  vydrobené  je  s  jedné  strany  mírně  vypouklé 
a  znenáhla'  přihlášené,  na  druhé  straně  ale  šikmo  přibroušené.  Tato 
strana  je  plochá  a  velmi  zběžně  vyhlazená. 

Odtud  byl  ostatek  jámy  vyplněn  vrstvami  černé  mazné  hlíny, 
kousky  dřevěného  uhlí,  rozští  ranými  kostmi  zvířecími,  drobnými  i  vět- 
šími kusy  střepin.  z  nichž  zaznamenávám  šest  vytáhlých  uch  a  na  deset 
různých  okrajů  menších,  hnědočervených,  vyhlazených  nádob,  opatřených 
pod  povrchem  různě  m-^delovanými  pupíky,  kusy  dýnek  a  něco  málo 
drobnějších  střípků  z  jemných  nádob  z  plavené  hlíny,  za  sucha  bílosivých, 
čarami,  dolíky,  menšími  oušky  a  pupíkv  opatřených.  Mezi  nimi  byla 
velmi  zběžně  uhnětená  poklička  (tab.  III.  č.  24.)  v  podobě  kloboučku 
z  hrubé  písčité  hlíny.     Měří  80  v  průměru  a  33  zvýší. 

Přeslen  nalezen  byl  jediný,  hrubě  to  urobený  kotouček  z  písčité 
hlíny,  dobře  vyj)álený  a  uhlazený ;  průměr  jeho  měn  56,  a  otvor,  který 
ponéiud  mimo  střed  leží  13  s  jedné  a  16  s  druhé  strany.  —  Z  kostí 
nemohlo  býti  ničeho  zachováno,  neboť  pouhým  dotknutím  drobily  se  na 
prach.  —  Z  kamenů  byla  pozoruhodná  deska  přepáleného  pískovce 
jemnozrnného,  na  jedné  straně  mísovitě  vybroušená,  a  kromě  shora 
vzpomenutých  nástrojů  kamenných  ještě  několik  nástrojů  pazourkových, 
dvě  celé,  téméř  neporušené  sekyrky,  dláto  a  dva  přeražené  mlaty.  Jeden 
ze  zlomků  těchto  je  týl  na  přič  v  násadním  otvoru  přeraženého  nástroje 
ze  syenitu.  Vybroušen  byl  nesouměrně  na  jedné  straně  na  plocho,  na 
druhé  vypoukle  avšak  velmi  hladce.  Zlomku  tohoto  bylo  upotřebováno 
ješlě  asi  za  drtidlo,  o  čemž  zhruba  ohlazený  týl  svědčí  (tab.  II.  č.  13  ). 
Z  druhého  nástroje  zbyl  jenom  úlomek,  v  jehožt  >  válcovitém  vývrtu 
znatelný  jsou  vroubky  pííkem  při  provrtávání  vyryté.  Na  povrchu  byl 
tento  mlat  hladce  přibroušen  a  kolem  otvoru  obojkem  opatřen. 

Čtyřhranná  sekyrka  z  hadce  (tab.  II.  č.  12.)  pečlivě  vybroušená. 
8  ostřím  8  jedné  strany  šikmým,  jejížto  týl  přibroušen  nebyl.  Druhá 
sekyrka  (tab.  III.  č.  20.)  má  ostří  šikmo  přibroušené  a  týl  slabě  do 
kuželovita  přihkzený.  —  Hadcové  dláto  je  53  dlouhé  na  užším  9  širokém 
konci  do  obloučku  obroušené,  na  druhém  pak  tupé  a  21  široké.  Nástroj 
tento  je  vlastně  úUipek  na  plocho  rozražené  sekyrky,  který  zběžně 
přibrou.šen  byl  a  nedohotoven  zůstal. 

Nožíků  bylo  nalezeno  celkem  9  z  rohovce,  pazourku  a  achátu 
vyštípaných  a  téméř  všechny  byly  na  ostřích  častým   upotřebo váním  do 


—   13  — 

leskla  vyhlazeny.  Tvary  jsou  obvyklé  hranolky  v  délce  38  až  53  (tab. 
III.  č.  15.  a  25).  Odštipkň  nalezeno  několik. 

Zajímavá  jáma  tato  byla  patrnč  po  delší  dobu  v  uh'vání,  a  chata 
vzala  snad  ohnčm  za  své.  Nasvědčují  tomu  spousty  popeli  a  vypáleného 
mazu  z  proutěné  klenby  blátem  omazané,  která  se  následkem  požáru 
do  jámy  shroutila.  Zbylá  prohlubeň  byla  bělxejn  času  vyplněna  kolem 
nahromaděnými  zbytky  popela  a  jiných  odpadku  a  mastnotami  pro- 
sáklou zemí.  — 

Asi  padesát  kroků  odtud  výše  otevřeli  jsme  třetí  jámu  okříno- 
vého  tvaru,  mající  v  průměru  3  m,  od  povrchu  70  cm  hlubokou. 
Tmavá  mazná  hlína  s  popelem  a  kusy  vypálené  hlíny  smíchaná  obsa- 
hovala velké  množství  střepin  z  nádob  ponej  íce  hrubých,  z  nichž  za- 
znamenati   sluší   několik  střepin  s  kulovitými    pupíky  a   uchy,   pak    dno 

7  hrubé  červené  nádoby,  uvnitř  černé  a  vespod  přetáhnuté  na  přič 
černým  jako  prst  širokým  pruhem.  Několik  mis  bylo  tuhou  vyhlazeno. 
Často  přicházeli  j  <me  na  jemné  střípky  z  drobných  nádobek  baňatých 
z  plavené  hlíny,  z  nichž  vždy  zevnější  povrch  zůstal  odloupnut  ve  vlhké 
hlíně.  Také  červené  i  tuhované  střepy  zanechávaly  hlínu,  /.  níž  byly 
vybrány,  povlakem  červeným  nebo  černým  zbarvenou.  Asi  z  polovice 
daly  se  zachovati  dvě  ploché  pokličky,  z  nichž  jedna  byla  z  písčité 
hlíny  černé  barvy,  shora  širokým  pupíkem  a  druhá  z  plavené  hlíny, 
shora  úškem  opatřená.  Rozměry  prvé:  průměr  140  a  výška  57;  druhé: 
průměr  104  a  výška  37.  Takovéto  pokličky  udržely  se  až  do  doby 
Hallštattské  (srov.  z  Býčí  skály). 

Z  kamenných  nástrojů  vyskytlo  se  mezi  střepy  nápadné  množství 
pazourkových  odštipků,  dvě  menší  jádra  pak  aói  6  nožíků  z  jaspisu, 
achátu  a  rohovce.  Hlazená  sekyrka  byla  nalezena  pou^e  jediná,  zběžně 
v  podobě  různoběžníku  z  hadce  vybroušená.  Je  71  dlouhá,  v  obloukovi*ém 
týle  43  a  v  tupém,  souměrně  obroušeném  ostří  52  široká.  Tlouštka 
její  obnáší  16.  Mimo  to  vyskytlo  se  tam  několik  ztrouchnivělých  zubů 
zvířecích,  několik  škeblí  říčních  a  válcovitý  kuí  červeného  pískovce  180 
dlouhý,  s  jedné  strany  silně  vybroušený.  Bývaly  na  něm  nejspíše  hlazeny 
kamenné  nástroje. 

V  nejvyšším  konci  ohrady  přicházejí  prý  dělníci  častěji  na  podobné 
jámy,  a  bylo  tam  také  vyházeno  velmi  mnoho  střepů  z  hrubých  nádob 
červených,  z  nichž  některé  měly  pupíky  a  jiné  zase  nehtem  vytlačené 
důlky  (tab.  II.  Č.  3.)  do  rozmanitých  skupin  sestavené,  množství  čarami 
a  důlky  pěkně  ornamentovaných  střepin  z  nádob  z  jemné  hlíny  (tab. 
II.  č.  1.,  2.,  4.),  kus  pokličky,  phora  popsanému  podobný,  na  jehožto 
okraji  je  přilepen  pupíček,  kratší  jaspisový  nožík  a  hrubý  na  povrchu 
drsný    přeslen,  uhnětený  do  podoby    koláčku    nestejné    tlouštky  10—20 

8  otvorem  8—12  širokým  (tab.  II.  č.  9.). 

Poblíž  byla  ještě  otevřena  menší  jáma  (čtvrtá)  tvaru  okřínového, 
180  cm  v  průměru  a  jenom  40  cm  (70  cm  od  povrchu)  hluboká.  Dobyli 
j-ime  z  ní  hojné  střepů  z  nádob  všei-h  tří  už  vzpomenutých  tvarů,  kousky 
pískovcového  žernovu,  pěkný  paz  )urkový  nožík,  tři  zlomky  o^tří  kamen- 
ných sekyr  a  ku=í  misky  v  podobě  nízkého  válce  s  mělkým  dnem  okří- 
novým  (tab.  II.  č.  7.).  Vyrobena  byla  z  plavené  hlíny  a  je  zevně  barvy 
šedé,  uvnitř  pak  dosti  silnou  vrstvou  cihlové  barvy  potažená  a  na 
bocích     třemi     pupíky     ozdobená.      Podobná,   avšak     o    něco     sil-iější. 


—  14  — 

žárem  zkroucená  střepitia  byla  vykopána  v  jámě  prvé.  Velmi  pěkně, 
bylo  vybroušeno  dláto  hadcové  s  cbloučnatým  ostřím,  s  jedné  strany 
šikmo  přibroušeným.  Dláto  toto  je  23  široké  a  dosud  55  dlouhé,  ačkoli 
týl  a  jedna  strana  isou  porouchány.  —  Tyto  dvě  poslední  plytké  jámy 
zbyly  zajisté  jenom  po  letních  obydlích. 

Některé  nálezy  učiněny  také  mimo  cihelnu.  Tak  zdvihnul  jsem 
u  zahrady  p.  Gabrielovy  na  pěšince  nad  úvozovou  cestou  sekyrku,  51 
dlouhou,  s  ostřím  pěkně  s  obou  stran  stejnoměrně  přibroušeným,  jaspi- 
80  ^řý  nožík  a  kus  střepu  z  velké  červené  nádoby,  na  vnitřních  stěnách 
vyhlazené  a  na  straně  vnější  prstem  dolíčko váným  přilepeným  proužkem 
ozdobený.  Zajímavý  je  čtyřhranný  úlomek  kamenné  sekyrky  50  dlouhý 
a  35  široký.  Je  to  asi  čtvrtina  nástroje  s  vydrobeným  ostřím,  jehož 
lom  po  boku  částečně  je  uhlazen,  z  čehož  souditi  lze,  že  učiněn  byl 
poku5  přibrousiti  z  tohoto  zlomku  nástroj  nový. 

Další  stopy  rozsáhlého  tohoto  osadiště  vyskytly  se  v  základech 
při  stavbě  sklidišť  u  továrny  p.  Hrčkovy  v  Mařaticřch  Kromě  hrubých 
střepin  z  víí^ších  nádob,  cihlové  bar^ry,  z  nichž  jedna  velkým  podlouhlým 
pupíkem  opatřena  byla,  nezachovalo  se  však  ničeho.  Z  nálezá  před  léty 
učiněných  uschoval  p.  Lagaška.  soused  Mařacký  krásný  mlat  z  tmavo- 
zeleného syenitu.  (Tab.  II.  č.  14.)  Pěkně  vrtaný  otvor  násadní  má  18 
s  jedné  a  20  s  druhé  strany  v  průměru. 

Podle  popsaných  nálezů  lze  rozsáhlé  toto  osadiště  stopovati  na 
nejnižším  svahu  nod  Mařackým  hřbitovem,  tam,  kde  návrší  přechází 
v  rovinu  k  řece  Moravě,  tedy  mezi  prvními  domky  a  stodolajni  v  osadě 
a  strží  pod  vinohrady,  v  místech,  kde  nyní  cihelna  p.  Standova  a 
zahrady  pp.  Fadrusa  a  Gabriela  se  prostírají  a  na  rolích  v  trati  „Nad- 
zahradí"  od  p.  Hrčkovy  továrny  až  k  posledním  stodolám  a  chaloupkám. 
Nikde  na  povrchu  těchto  polí  nelze  shledati  nijakých  stop  osídlení 
pravěkého,  pouze  ony  dvě  parcely  u  p.  Gabrieolovy  zahrady  jsou  už  z  daleka 
nápadný  svou  černou  popelnatou  ornicí. 

Osadiště  toto,  které  řadíme  do  pokročilé  mladší  doby  kamenné, 
nezůstává  v  okolí  našem  osamoceno.  Zbytky  hrubých,  špatně  do  červena 
vypálených  nádob  z  písčité  hlíny,  r&znými  pupíky,  rohatými  uchy  a  důlky 
od  nehtů  ozdobné  as  nimi  vždy  se  vyskytující  střepy  z  kulovitých  nádob 
z  plavené  hlíny  dělaných,  rýhami  do  krokvic  nebo  podkovovité  taženými 
a  hrachovými  důlky  opatřené,  známe  z  osadišť  na  „Dolním  Rákoši"  u 
Velehradu'),  na  „Bukovinám"  u  Mistřic,  na  „Hrbálu"  a  „Podvino- 
hradí"  u  Popovic.  na  „Druhých"  a  „Dílech"  u  Podolí,  na  „Niv- 
kách,"  „Loskách,"  „Dílech"  a  na  „Kojatínku"  u  Veletin,  pod  mlýnem 
„Vazovým"  uUh.  Brodu,   a  „v  KrĎžku"  u  Vlčnova^). 

Z  ostatních  ^končin  Moravy  pak  ii.  př.  z  Béňova,  z  Čech, 
z  Domaželic,    Šišmy'^),    z  Prus*^)    a   z    Předmostí')    u  Přerova, 

3)  čas.  olom.  muz.  1890  s.  86.   -    1895  s.  146. 

')  Český  Lid  III.  s.  551. 

»)  Ve  sbírce  p.  Ed.  Pecka  v  D  )maželicích. 

•)  Vykopal  P.  F    Kaláb. 

')  V  mých  sbírkách.  -  Tu  v  býv.  cihelně  Mandloví  vykopal  jsem  velmi 
hojoé  střepy  z  kulovitých  nádob  z  plavené  hlíny,  porýsované  čarami  a  hrachovými 
důlky  a  mezi  nimi  jest  jich  několik  tuhou  velmi  i>íkně  hlazených  a  leště- 
ných. Právě  takové  lešténé  střípky  znám  z  iieolithického  naleziště  ve  Wetzdorfé 
(u  Ravelsbachu  v  Do).  Rakousích),  jinde,    tuším,    nebyly  dosud    nikde  zaznamenány. 


—  15  — 

z  Bohuslavic  (u  Kyjova''),  z  Čiitic'')  a  z  hrádku  „u  Dvorka"  u 
Oslavan'),  z  Huso  v  ic'")  a  z  „Niv"  u  Korní  tia  ")  od  Ihna, /,  Výpust  ku 
u  Křtin^-),  z  Vel.  Mašovic'')  od  Znojma,  z  Nákla,  Námčštř  a 
Tišíc  u  Olomouce^^),  z  Prusinovic,  K  o  li  čin  a  a  ze  i^op  od  Ho- 
lešova'^), z  pole  na  „dulovém  kopci"  u  Vlachovic**)  a  j. 

Itovnéž  pomalované  střepiny  vyskytly  se  častějí  na  domácích  nale- 
zištích. Zejména  bylv  zastoupeny  na  Znojemských  Xovosadech,  u  Horá- 
kova, v  cihelně  u  Holubic,  u  nádraží  llajhradského,  na  „Zahrádkách" 
u  Ořecho viček,  na  „Sobéšských"  u  Obran  a  na  „Lucích"  u  Oslavan.'') 
Podobné  pomalované  střepiny  objeveny  v  neolithických  jamách  u  Vel. 
Weikersdorfu  (v  D.  Kakousích)  a  ve  zporaenuté  jeskyni  Terezské  u  Duina'j. 


V  nejnižším  cípu  cihelny  jsou  otevřeny  mocné  vrstvy  černé  popel- 
naté  hlíny  promíchané  střepinarai  z  velkých  nádob  na  kruhu  točených 
z  hrubě  hnětené  tuhovité  hlíny,  kostmi  a  přepáleným  drobným  kamením. 

Hrubé  tyto  střepy  byly  nápadně  podobny  římskoprovincialním 
nádobám  ze  sídliště  na  „Obere  Dammwiese"  nad  Salzberkem  u  Hallšfattu, 
na  „Diinenberku"  u  Halleinu  a  také  některým  z  „Hradiště"  Stradonického'). 
Vrstva  tato  jest  asi  80  cm  áilná  a  zvýši  120  ciu  pokryta  čistou  cihlář- 
skou hlínou,  která  sem  patrně  byla  shora  splavena. 

V  těchto  místech  nalezeno  bylo  před  čtyřmi  lety  několik  bronzových 
nožů,  z  nichž  však  zachován  byl  pouze  jeden.  Nožík  ten  je  opatřen 
na  držadle  závěsným  kroužkem  a  pod  ním  po  obou  stranách  vyhlou- 
beny jsou  oválné  jamky  pro  kostěné  střenky,  které  bývaly  dvěma  nýty 
připevněny.  Ostří  je  již  silně  opotřebováno  a  bývalo  hustým  čárkovým 
ornamentem  osdobeno.  Celý  tento  nástroj  pokryt  jest  jasně  zelenou 
patinou.  (V  rukou  red.  Fr.  Kretza  v  Uh.  Hradišti.) 

Bronzové  nožíky  se  závěsným  kruhem  vyskytly  se  též  jinde  Tak 
n.  př.  vyloven  jeden  v  zátoce  Dunajské  u  G  re  inu  a  je  uložen  ve  dvorském 
muzeu.  Jiný  vyskytl  se  při  kostře  na  pohřebišti  u  Holubic  v  Cechách^'') 
a  druhý    překroucený  a  rozlámaný    v  mohylách    u  Velké    Dobré^'). 


8)  Č.  olom.  m.  1886  s    32. 

")  Tmt.  1884  s.  123,  1893  s.  85. 

»»)  Mittheil    d.  anthropol.  Gesellschaft  1881  s.  99. 

'»)  Č.  olom.  muz.  1885  s.  91  a  140. 

'')  M.  d.  anth.  G  1873  s.  75  a  Dr.  Wankel,  BiUler  aus  d.  miihr.  Schweiz  s.  335. 

'*)  Čas.  ol.  muz.  1894  s.  91. 

'*\  Ve  Dvorském  a  Vlast.  Olom.  museu. 

'M  V  mých  sbírkách  a  Čas.  ol.  muz.  1895  s.  34. 

»«)  Český  Lid.  III.  s.  550. 

")  Č.  ol.  muz.  1869  s.  G9,  72;  1891  s.  161;  1894  s.  13:2-138. 

'")  Památky  arch.  189:].  s.  376. 

»9)  Archaeol.  výzkum  ve  střed.  Čechách  s,  37,  tah.  Vlil.  č.  14. 


—  16  — 


No\'c  zprá\T  o  hrobech  se  skrčenými  kostrami. 

Podává  Jaroslav  ralliardi. 

aria      I.  Pohřebiště  u  Téšetic. 

ď 

3!  a   jihozápadním     konci     Těšetic,     na    pravém    břehu 

potoka,    který    od    Ůnanova    k   východu    teče    a   za 

osadou  Práčem  do  Jevišovky  se  vlévá,  je  na  mírném 

svahu    cihelna  s  pozůstatky   osady    předhistorické  a 

s  pohřebištěm  se  skrčenými  kostrami. 

Jámy  se  zbjtky    kulturními    mají    zde  zpravidla 

3^  podobu  zvonu,   jsouce  nahoře    úzké  a  ve-pod  široké, 

takže  kolmé  průřezy   jejich  vysokým    lichoběžníkům  se  podobají,   anebo 

jsou  kotlovité  t.  j.  nahoře    poněkud    širší    než  vespod.  —  Pokryty  jsou 

vrstvou    ornice  20—30  cm.  silnou  a  jsou  rozměrů   nestejných.     Některé 

z  jam  prozkoumanýc^i    byly   60-100    cm.  hluboké  a  vespod    280—300 

cm.  široké,   jiné  vykazovaly    hloubku    porze   50  cm.  při  šířce    150  cm. 

Jámy  tyto  byly  naplněny  popelnatou    hlinou,    obsahující  kosti  ze  zvířat 

domácích  (z  krávy  a  prasete),  jednotlivé  škeble  říční,   střepiny  z  nádob 

a  pořídku  i  jiné  výrobky    lidské.   —  Neolithická    keramika    nebyla  zde 

dosud  zjištěna,    nýbr?;  všeliké  výrobky  hrnčířské,    které  v  jamách  těchto 

vykopány    byly,    náležejí    době    bronzů.     Vedle    střepů  z  hrubé   písčité 

hh'ny.    pocházejících  z  velkých    hrnců    dubkovanýrai    pásky  okrášlených 

(tab.  I.   18.),  vyškytají  se  tu  nejčastěji    střepiny  jemnější,    barvy    hnědé, 

šedé  i  černé,  na  povrchu  lesklé  a  zřídka  jen  ozdobené.  Ozdoby  sestávají 

pak  ze  souběžných  vodorovných  a  kolmých  rýh  (tab.  I.  16.),  vyrýpaných 

jamek,   větších  puklic  a  menších   okrouhlých     pupků    (tab    I.  obr.   17.). 

Jemnější    zboží    toto    je    nedokonale   vypáleno,   je  zhotoveno  z  jemnější, 

jednotlivými  křemennými  zrnky  promíchané  hlíny  a  má  často  na  povrchu 

lesklý  černý  neb  hnědý  nátěr. 

Vedle  těchto   výrobků    hrnčířských    rázu  doby  bronzové    vyškytají 

se  však  v  jamách  nástroje  kamenné.    Tak  nalezen  v  jedné  jámě  pečlivě 

oštípaný    hrot  od  šípu  ze  šedého    rohovce  (tab.  I.  14.),  v  jiné  objevena 

hlazená  sekyrka  z  černého  amfibol  tu  (tab.  I   13.)  a  v  jedné  velké  zvon- 

covité   jámě,  1  m  hluboké  a  na    dně  3  m   široké,    byl    vykopán    nízký 

mlat    ze   šedivého    amfibolitu,   s   ostřím    zcela    zacho>ralým   a  konickou 

derou  pro  topůrko,  jež  je  nahoře  3-2  a  vespod  3  mm  široká.  (Tab.  1.  20.) 

Hořejší  plocha  mlatu  je  natřena  červenou  hlinkou.     Spolu  s  mlatem  tímto 

vyskytly  se  v  jíraě  lesklé    černé    střepy  z  plochého    talíře,    na  zevnější 

straně  kulatými,  jako  ořech  velkými  pupky  opatřené  (tab.  I   17.),  lesklý 

černý  střep  s  velkou    vejčitou    puklicí  a  záhadný  střep  z  velké    nádoby 

ze  světlohnědé,    drobnými    lístky  slídy  promíchané   hlíny,    na  jehož    ze 

vnější  Ktraně  dutý  kuželovitý  vý.?tupek  sedí.  (Tab.  I.  21.) 

V  některých  jamách  nalezeny  též  oštípané  kusy  šedého  rohovce  a  kulo 

vitá  drtidla  křemenná,  a  v  ornici  b\  lo  vykopáno  úhledné  šidlo kostěné  (t.  1. 12) 

Ze  střepu,    které  dle  udání  cihláře  z  jámy  vyházeny  byly,    sestavil  jsem 

velkou  mísu  z  hnědé,  špatné  vypálené  hlíny,  černým  nátěrem  opatřenou 

(tab.  I.  8.)    Neobyčejnou    ozdobu    spatřujeme  na  porouchané  nádobě  na 

tab.  I.  |)od.  č.  í).  vyobrazené.     Nádobka  tato,    jejížto   hrdlo  je  uraženo, 

je  ze  šedivé,    křemennými  zrnky  promíchané    hlíny  hladce  vypracována 


—  17  — 

a  má  ozdobu  z  vejčitých  dolíčkň  složenou,  představujíi^í  tiepochvbnč 
živočicha  8  roztaženýma  uohama.  /dali  z  jámy  anebo  z  hrobu  {)ochází, 
není  známo. 

Mezi  jamami  a  často  tčsně  při  nich  vyškytají  se  hroby  se 
skrčenými  kostrami.  Za  díívčjších  časíi  bylo  při  kopání  hlíny 
mnoho  takových  hrobů  zničeno,  nyní  jsou  všalř*-již  řídké,  a  když  jsem 
zde  r.   1887  kopati  dal,  zftstalo  pátrání  po  hrobech  témčř  bez  vý-<ledku. 

Prozkoumal  jsem  pouze  zbytek  hrobu,  z  nčhož  část  s  hořeji^í 
polovicí  těla  již  odkopána  byla.  Dle  udání  df^lníka  nalezena  v  odkop  .nó 
části  hrobu  při  lebce  velká  mísa  ze  šedivé  hlíny  se  přti  pupíky  na 
okraji  a  s  jednoduchou  okrasou,  sestávající  z  mělkých  kolmých  rýíi  na 
zevnčjší  strané  od  kraje  ke  dnu  vedených  (tab.  I.  2.),  menší  baňatá 
nádobka  barvy  šedivé  (tab.  1.  1.)  a  hrnek  s  nízkým  válcovitým 
hrdlem,  hladce  vypracovaný,  z  nřhož  jenom  polovice  se  zachovala. 
(Tab.  I.  7.^  Kromč  nádob  tčchto  b\l  nalezen  v  hrobě  kus  zelenokamu, 
jehožto  spodní  plocha  je  leskle  uhlazená  (tab.  I.  19.)  —  Ve  zbývající 
části  hrobu,  kterou  jsem  vykopati  dal,  objeveny  skrčené  nohy  dospělého 
člověka  a  u  kolenou  velký  džbán  s  uchem  barvy  tmavošedé  (tab.  I.  10.). 
U  kolenou  a  u  paty  bylo  po  kameni  jako  dětská  lebka  velikém.  Pudle 
zachovalé  části  ležela  kostra  na  levém  boku  a  b}la  pokryta  bctn  silnou 
vrstvou  hlíny,  na  níž  uložen  byl  hrob  druhý,  obsahující  setlelé  kůstky 
dětské  a  malou,  plytkou,  hnědou  misku  se  čtyřmi  lalňčky  na  kraji  ('ab.  1. 15.). 

V  jiném  hrobě,  od  cihlářů  vybraném,  nalezen  při  kostře  malý, 
velmi  hrubý  a  těžký  hrnek  hnědé  barvy  (tab.  I.  3.)  pak  džbán  s  uchem 
na  povrchu  místy  hnědý,  místy  do  červena  (tab.  I.  11.).  —  Další  hrob 
podařilo  se  mi  zjistiti  teprve  r.  1895.  V  něm  byla  ve  hloubce  1  m 
v  pouhé  zemi  bez  jakékolvěk  obruby  kamenné  nale':ena  kostra  mladé 
ženy  v  poloze  skrčené,  na  levém  boku  uložená,  směřující  temenem 
k  západu.  Za  lebkou  vyskytla  se  baňatá  nádobka  ee  súženým  hrdlem,  na 
povrchu  leskle  černá  (tab.  I.  4.),  u  pravé  ruky  stál  úhledný  hrnek 
s  úškem  barvy  tmavohnědé  (tab.  I.  6.)  a  u  nohou  nalezena  hnědá, 
na  povrchu  lesklá  miska,  mělce  vrytými  rýhami  ozdobená.  Okraj  její 
byl  opatřen  čtyřemi  podlouhlými  pupíky,  z  nichž  jeden  úzkou  vodo- 
rovnou derou  prostoupen  je.  (Tab.  I.  5.) 

Lebka  z  hrobu  toho  b)la  tlakem  země  rozdrcena  a  rekonstrukce 
podařila  se  jen  z  části,  pročež  ji  změřiti  nelze.  Nicméně  je  patrno, 
že  lebka  je  dlouhá  a  stejného  typu  jako  lebky  z  ostajLních  domácích 
hrobů  se  skrčenými  kostrami:  Norma  parietalis  jeví  pěkný  stej- 
noměrný ovál,  bez  vyčnívajících  hrbolň  temennich,  se  zakulaceným 
čelem  a  plným  kulatým  týlem.  —  Norma  lateralis:  Čelo  zaku- 
lacuje  se  v  klenuté  temeno,  jež  šikmým  svahem  přechází  ve  vysedlé 
záhlaví.  —  Nos  vystupoval  mírně  z  čela  a  oblouky  nadoboční  nejs-.u 
vysedlé.  —  Švy  jsou  vesměs  složité  a  otevřené.  —  Obličej  byl  alveolarné 
prognatní.  — 

Také  z  dlouhých  kostí  zachovaly  se  jen  zlomky,  z  nichž  poznati 
lze,  že  osoba  pohřbená  byla  slabého  vzrůstu.  Ilnátní  kosti  nejsou  splo- 
štělé,  nýbrž  mají  průřez  trojhranný. 

Z  hrobů  náhodou  objevených  a  od  dělníku  zničených  nalezl  jsem 
v  cihelně  týlní  ko3t  charakteristicky  vypouklou  a  dále  byla  mi  dodána 
nápadně  široká  mozkovna  z  lebky  rachitické.    Její  index  délkový  obnáší 

a 


—  18  — 

8655  při  délce  186  a  největší  šířce  161  mw,  jež  připadá  na  vyduté 
hiboly  temenní.  Shora  jeví  se  obrys  její  jako  nepravidelný  šestiúhelník. 
Óelo  tvoří  při  něm  plochý  oblouk,  hrboly  temenní  vyčnívají  nápadně  a 
záhlaví  vystupuje  poněkud,  je  ale  sploštělé  a  uprostřed  do  vnitř  pro- 
hnuto. Pohled  se  strany:  Čelo,  uprostřed  prohloubené  je  poněkud 
nazad  nakloněno  a  přechází  zvolna  v  plochý  oblouk  temena,  jež  dosti 
příkře  sklání  se  k  záhlaví,  kterým  oblouk  temena  nepřerušené  pokračuj*^. 
Pohled  od  zadu:  Obrys  tvoří  nízký  pětiúhelník,  nahoře  plochým 
obloukem  uzavřený.  Torus  přechází  ve  vysedlou  oblou&natou  hranu. 
Oblouky  nadoboční  jsou  zhrublé,  švy  zevně  otevřené  a  složité,  jen  střed 
korunního  a  začátek  šípového  jsou  jednoduché.  Na  vnitřní  straně  lebky 
jsou  vHk  švy  srostlé  až  na  lambodový,  jenž  není  ještě  zcela  zacelen.  — 
Následkem  choroby  znetvořená  lebka  tato  nehodí  se  ovšem  nikterak  ku 
posuzování  typu  lebečného. 

II.  Pohřebiště  u  Kyjovic. 

Tři  killometry  na  sever  od  pohřebiště  těšetiekého  je  za  panským 
dvorem  v  Kyjovicích  jiné  pohřebiště  se  skrčenými  kostrami,  které  roku 
189 1  správcem  panem  Leopoldem  Burgerem  objeveno  bylo.  Týž  dodal 
mi  nálezy  své,  a  když  po  roce  při  okopávání  stohů  nové  hroby  objeveny 
byly,    poskytl  mi  příležitost,    abych  je  prozkoumal. 

Roku  1894  byly  vykopány  tři  hroby  se  skrčenými  kostrami.  — 
První  hrob,  kameny  obložený,  obsahoval  kostru  ženskou,  při  níž  na- 
lezen   byl      hrníček    s  úškem    na    povrchu    leskle  černý.  (Tab.  II.  3.)  — 

V  druhém  hrobě  byly  objeveny  kosti  ze  dvou  dospělých  osob  a  kůstky 
dí^tské.  —  Ve  třetím  hrobě  nalezena  skrčená  kostra  ženská,  na  pravém 
boku  uložená.  Pod  hlavou  měla  malý,  na  jedné  straně  uhlazený  kámen 
18  cm  dlouhý  a  12  cm  široký,  malému  ručnímu  mlýnu  podobný,  a  na  lebce 
nalepeny  zbytky  ozdob  bronzových  totiž  rozpadlý  kroužek  z  dvojitého 
drátu  stočený,  známého  tvaru,  pak  zlomky  velkého  kruhu,  sestávajícího 
ze  zahnutého  proužku,  2*5  mm  širokého,  který  nepochybně  sloužil  za 
ozdobu  nákrční. 

Koku  1895  byly  objeveny  čtyři  další  hroby  v  téže  řadě  s  hroby 
r.  1894  vykopanými.  Kostry  byly  vesměs  uloženy  v  nepatrné  hloubce 
50-70  cm.  pod  povrchem,  byly  velmi  skrčené  a  ležely  na  pravém  boku, 
temenem  k  jihozápadu  a  nohami  k  severovýchodu.  Odpočívaly  v  pouhé 
zemi,  jen  jednotlivé  kameny  vyskytly  se  na  obvodě  některých  hro')ů.  — 

Hrob  čtvrtýi)  obsahoval  velmi  skrčenou  kostru  ženskou,  při 
níž  v  ohybu  kolen  vyskytl  se  úhledný  hrnek  s  úškem  ze  světlé 
hnědé  hlíny  hladce  vypracovaný,  místy  do  černá  vypálený.  (Tab.  II.  1.) 

V  pátém  hrobě  byla  kostra  ženská,  na  jejíž  rozpadlé  lebce  nalezen 
za  levým  uchem  typycký  kroužek  z  dvojitého  drátu  bronzového  stočený. 
(Tab.  11.  2.)  —  Šestý  hrob  obsahoval  dvě  velmi  skrčené  kostry  při  sobě 
tak  uložené,  že  jedna  kostra  hlavou  téměř  se  dotýkala  nohou  kostry 
druhé.  Při  první  kostře  vyskytla  se  malá  hrubá  miska  z  tmavo.^edé 
hlíny  (tab.  II.  6  )  a  oštípaný  plochý  kus  šedého  rohovce.  U  hlavy  druhé 
nalezen  hrníček  s  úškem,  na  povrchu  leskle  černý.  (Tab.  II.  4.)  Kromě  toho 
vyskytly  se  při  téže  kostře  střepy  z  konické  misky,  pod  krajem  širokou 

')  Prvním,  druhým  a  třetím  byly  označeny  hroby  r.   1894  nalezené. 


—   10  — 

rýhou  ovioubené,  barvy  leskle  černé  (tab.  II  .').).  pak  lesklý  černý  střep 
z  včtšího  hrnku.  —  V  sedmém  hiobé  byly  objeveny  zbytky  ze  dvou 
koster,  z  nichž  jedna  dle  zachovalých  zlomků  lebky  náležela  silnému  muži. 
Při  kostrách  těchto  byly  vykopány  pouze  střepy  z  většího  řálku  typyckého 
tvaru  se  širokým  nízkým  břichem  a  vysokým,  konickým,  nahoře  roz- 
šířeným hrdlem.  — 

Kostry  jsou  na  pohřebišti  tomto  dosti  dóhíe  zachovalé  a  lze  oče- 
kávati, že  další  pátrání  poskytne  zde  hojný  materiál  anthropoh  gický. 
Z  hrobů  dosud  objevených  zachovaly  se  tři  porouchané  lebky  a  řada 
kostí  dlouhých. 

Číslo  1.  Lebka  z  hrobu  třetího  náležela  mladé  ženě. 
Zachovala  se  pouze  mozkovna  a  spodní  čelist,  llozměry  daly  se  vyše- 
třiti tyto:  délka  191  a  nejmenší  šířka  čela  94.  Norma  p  árie  ta  lis: 
Obrys  lebky  jeví  se  jako  stejnoměrný  ovál,  na  obou  koncích  zaokrouhlený. 


Nálezy  z  hrobů  u  Kyjovic. 

hrboly  temenní  vyčnívají  a  záhlaví  je  vysedlé.  Norma  lateralis: 
Nízké  čelo  přechází  plochým  obloukem  v  temeno,  jež  ad  ode  středu 
šípového  švu  v  oblouku  se  sklání  k  vysedlému  záhlaví.  Norma 
occipitalis:  Nahoře  vysoký  oblouk,  vyčnívající  hrboly  temenní, 
po  obou  stranách  ploché  oblouky.  Torus  mírný.  —  Oblouky  nad- 
oboční  nejsou  vysedlé,  nos  vycházel  zvolna  z  čela.  —  Svy  otevřené. 
Číslo  2.  Ženská  lebka  z  hrobu  šestého,  ze  kteréž 
taktéž  pouze  porouchaná  mozkovna  se  zachovala.  Délka  i=  183,  nej- 
menší šířka  čela  =:  89.  Norma  i)arietalis:  Stejnoměrný  o ^ál,  čelo 
zakulacené,  záhlaví  na  levé  straně  poněkud  stlačené,  hrboly  temenní  ne- 
vystupují příliš.  Norma  lateralis:  Nízké  čelo,  mírně  nazad  naklo- 
něné, přechází  zvolna  v  plochý  oblouk  temena,  jenž  šikmým  svahem 
jde  k  vypouklému  záhlaví,  Lineae  semicirculares  málo  znatelné.  Norma 
occipitalis:    Nahoře    i    po    stranách    ploché    oblouky,    jež    se    ď)le 

2* 


—    20  — 

přibližují.  Torus  mírný.  —  Oblouky  nadobo&ní  nevystupují,  jen  po  obou 
stranách  nad  nosem  jsou  malé  hrbolky.  Kořen  nosu  nebyl  hluboko  za- 
puštěn. Švy  vyjma  šupinových  jsou  téměř  docela  zaceleny.  —  Nad 
pravým  otvorem  sluchovým  je  větší  a  nad  levým  drobná  zelená  skvrna, 
nasvědčující,  že  mrtvola  vyzdobena  byla  bronzovými  kroužky,  které 
v  hrobě  docela  setlely. 

Číslo  3.  Druhá  lebka  z  hrobu  šestého  má  mužský  ráz  a  je 
nejlépe  zachována.  Jen  pravé  jho  a  část  spodiny  po  straně  otvoru  týlního 
jsou  porouchány.  Za  pravým  i  levým  otvorem  sluchovým  jsou  na  záhlaví 
zelené  skvrny  od  měděnky. 

Rozměry  byly  vyšetřeny  tyto:  největší  délka  =z  196,  největší 
šířka  =1  136,  výška  od  předního  kraje  otvoru  týlního  k  bregmě  i=  140, 
délka  spodiny  lebky  iz  105,  nejmenší  šířka  čela  zz  99,  výška  svrch- 
ního obličeje  bez  zubů  iz  65,  šířka  jařmová  zz  127  (?),  očnice: 
šířka  =:  42,  výška  zi  30,  nosní  otvor:  vjška  z:  43"5,  šířka  =:  25, 
patro:  délka  zz  58-5,  šířka  zz  395,  šířka  záhlaví  zz  88.  —  Indexy 
vypočteny  tyto:  délky  =:  6938,  výšky  =.  71-42,  svrchního  obli- 
čeje z:  51-18  (?),  očnice  zz  71-42,  mm  57-47,  patra  zz  07-52.  — 
Podle  nich  je  lebka  velmi  dlouhá  (hyperdolichocefalní),  prostředně  vy- 
soká (orthocefalní),  úzké  tváře  (leptoprosopní),  nízkých  očnic  (chamae- 
konchní),  širokonosá  (platyrhinní)  a  s  dlouhým  patrem  (leptostaphilinní). 

Norma  parietalis:  Při  pohledu  shora  jeví  se  lebka  jako 
stejnoměrný  ovál,  na  obou  koncích  zakulacený,  v  hrbolech  temenních 
poněkud  rozšířený.  Oblouků  jařmových  není  viděti.  —  Norma  late- 
r  a  1  i  8  :  Obličej  orthognátní  avšak  alveolarně  prognatní,  nos  orlí  nesedí 
příliš  hluboko  pod  čelem.  Toto  vystupuje  kolmo,  má  klenuté  hrboly  a 
zakulacuje  ee  v  temeno,  jehožto  obrys  tvoří  dlouhý  plochý  oblouk,  pře- 
cházející zvolna  ve  vypouklé  záhlaví.  Torus  tvoří  schodek,  spodina  zá- 
hlaví je  klenutá.  Lineae  semicirculares  jsou  význačné  a  místy  laloč- 
naté.  Výčnělky  soscové  jsou  prostřední  velikosti.  —  Norma  occipi- 
talis:  Nahoře  vysoký  oblouk,  hrboly  temenní  význačné,  nikoli  ale  pří- 
lišné, strany  sbíhají  od  nich  v  plochých  obloucích  tak,  že  se  vespod 
poněkud  přibližují.  Torus  sedí  uprostřed  obloučnaté  hrany.  —  Norma 
facialis:  Čelo  široké,  kořen  nosu  není  hluboko  zapuštěn,  nad  ním 
stopy  zaceleného  švu  čelního,  oblouky  nadoboční  mírné  k  nosu  po  obou 
stranách  zhrublé,  očnice  poněkud  šikmé,  tvář  dlouhá.  —  Patro  je  para- 
bolické, zuby  jsou  vyvinuté,  ale  ne  příliš  vyhledané.  —  Na  levé  kosti 
temenní,  asi  v  polovici,  poblíž  švu  šípového  je  hrbolek.  Švy  nejdou 
srostlé,  jsou  složité,  jen  prostředek  korunního  je  drobně  zoubkovaný. 
V  lambdovém  jsou  jednotlivé  vsuté  kůstky. 

Všechny  svrchu  popsané  lebky  jsou  rozhodně  dlouhé  a  shodují  se 
i  jinak  8  lebkami  z  ostatních  moravských  hrobů  se  skrěenými  kostrami. 
Index  délkový  bylo  lze  vyšetřiti  pouze  při  lebce  jediné  a  to  na  6938.  Číslo 
to  potvrzuje  střední  index,  který  jsem  v  pojednání  svém  o  hrobech  se 
skrčenými  kostrami^)  pro  všechny  dosud  změřené  lebky  z  moravských 
hrobů  se  skrčenými  kostrami  vypočetl  i  methodou  sériovou  zjistil  na  69. 

Připojuji  ještě  míry  několika  dlouhých  kostí  s  výškou  celého  těla 
při  každé  kosti  vypočtenou  dle  tabulek  Manouvrierových : 

V  Časopis  ol.  muz.  č.  42.  str.  53. 


—  21   — 


ai 

u  ž  i. 

Zeny. 

> 

•a  <o 

Výška  těla 

Výška  těla 

Kost 

> 

H  o 

Délka 

dle 
Manouvriera 

o 
»o 

Kost    ^ 

Délka 

dle 
Manouvriera 

1. 

rádius 

1. 

260 

1-754 

1. 

rádius 

1. 

215 

1-568 

2. 

radias 

p- 

249 

1-697 

2. 

rádius 

P- 

229 

1-612 

3. 

rádius 

p- 

243 

1677 

— 

— 

— 

— 

4. 

ulna 

1. 

282 

1767 

— 

— 

— 

— 

5. 

ulna 

p- 

265 

1-686 

— 

— 

— 

— 

_ 

— 

— 

— 

3. 

humerus 

1. 

298 

1-568 



— 

— 

-_ 

— 

4. 

humerus 

P- 

302 

1-568 





— 

_ 

— 

ň. 

humerus 

1. 

309 

1-595 

6. 

tibia 

p 

384 

1-697  =  1-716 

fi. 

tibia 

I. 

366 

1612 

7. 

tibia 

1. 

377 

1-686 

7. 

tibia 

P- 

341 

1-568 

8. 

fibula 

1 

369 

1-692 

— 

— 

— 

— 

9. 

femur 

p- 

457 

1-686 

8. 

femur 

1. 

411 

1-556 

— 

— 

— 

— 

9. 

femur 

1. 

406 

1-656 

Z  kostí  mužských  ukazují  pouze  kosti  čís.  1.  a  4.  z  téže  kostry 
pocházející,  na  výšku  173—  174  cm.  a  tudíž  na  vzrůst  rozhodnč  vysoký, 
kdežto  všechny  ostatní  řméřené  kosti  svědčí  o  výšce  prostřední  ÍG6  až 
174  cm.  —  Totéž  platí  o  kostech  ženských.  Jen  kosti  čís  2.  a  6.  uka- 
zovaly by  na  nejnižší  stupeň  vysokého  vzrůstu  dle  roztřídění  Topinar- 
dova  (159  cm.),  kdežto  ostatní  nasvědčují  výšce  153 — 157  cm.  Celkem 
lze  tudíž  říci,  že  lidé,  po  nichž  poliřebištč  kyjovické  pozůstalo,  byli 
prostřední  výšky,  a  že  osoby  rozhodně  vysokého  vzrůstu  objevovaly  se 
mezi  nimi  po  různu.  — 

Všechny  kosti  jsou  úhledné,  dobře  vyvinuté,  ale  nepříliš  silné. 
Kosti  holenní  jsou  při  dospělých  a  zvláště  při  raužekých  silně  sploštělé 
(platy knemické),  kterýžto  tvar  ale  na  příslušných  kostech  dětských  shle- 
dán nebyl.  Okolnost  tato,  byla  také  jinde  pozorována  a  jest  oporou 
mínění  Virchowova,  že  platyknemie  je  vla8tností  nabytou,  nikoli  ale 
dědičnou,    pročež  také  za  příznak  plemene  považována  býti  nemůže.  — 


Hroby  se  skrčenými  kostrami  známe  na  Moravě  z  Oblekovic, 
Vrbovce,  Tešetic,  Kyjovic,  Horních  Dunajovie,  Vedrovic,  Krumlova,  Mi- 
kulova, Prašánek,  Čejkovic,  Kyjova,  Skoronic,  Sobňlek,  Mčnína,  Hajan, 
Modřic,  Opatovic  pobh'ž  Rajhradu,  Hor.  Moštěnice,  Žalkovic  a  Příkaz 
u  Olomouce.  Prohlédneme-li  vykopaniny  z  různých  pohřebišť  těchto, 
shledáme,  že  inventář  není  ve  všech  stejný,  nýbrž  že  jsou  zde  rozdíly, 
které  vysvětliti  lze  pouze  různým  stářím  pohřebišť,  neboť  objevuji  .'^e  i 
při  pohřebištích  blízkých  jako  na  př.  při  obou  svrchu  popsaných  pohře- 
bištích, která  od  sebe  pouze  tři  killometry  vzdálena  jsou.   — 

Pokud  se  dotýče  doby  neolithické,  jejížto  rozmanité  keramické 
typy  známe  dostatečně  z  celé  řady  sídlišť,  jest  nám  zaznamenati,  že  ne- 
podařilo se  dosud  zjistiti  na  Moravě  hrobů,  v  nichž  by  význačná  kera- 
mika   neolithická    zastoupena  byla,    neboť   neznáme  hrobů  s  keramikou 


—  22  — 

tvpft  z  Vvpustku  známých,  s  keramikou  pomalovanou,  tečkovanou  anebo 
v\|.íchanými,  bílou  hmotou  vyplněnými  rýhami  ozdobenou,  z  nichž  po- 
slední na  několika  sídlištích  z  konce  doby  neolithické  na  jihozápadní 
Moravě  se  vyškytá. 

Za  nejbližší  době  neolithické  lze  pokládati  hroby  hajanské,  ve 
kterých  vedle  hlazených  nástrojů  kamenných  i  kostěných  a  jednoduchých 
kroužků  z  bronzového  anebo  měděného  drátu  stočených  nalezeny  byly 
nádobv  velmi  starého  rázu,  z  nichž  neolithickou  keramiku  nejvíce  při- 
pomíná baňatý  hrneček,  ozdobený  kolmými  pásky  z  krátkých,  na  způsob 
ieliliónatých  větviček  seskupených  rýh.  —  Ozdoby  podobné  vyškytají  se 
často  na  nádobách  neolithických  jako  na  př,  na  amfoře  z  hrobů  u  Číž- 
kovic  nedaleko  Lovosic  v  Čechách, -"O  v  poříčí  Labe  a  Sály,*)  na  nádo- 
bách z  megalithických  hrobů  ve  Staré  Marce  ^j  a  j.  — 

Do  doby  přechodní  sluší  zařaditi  pohřebiště,  na  nichž  vyskyily  se 
známé  poháry  zvoncovité,  vtlačenými  vzorky  bohaté  ozdobené.  K  těmto 
patří  pohřel)išté  u  /  a  1  k  o  v  i  c,  kdež  v  jednom  hrobě  nalezeny  byly 
ná>troje  pazourkové,  zvoncovité  poháry,  pak  mísa  a  džbán  podobným 
způsobem  ozdobené,  v  jiných  pak  sousedních  hrobech  drátěné  kroužky 
a  závitky  měděné  anebo  z  bronzu  na  cín  velmi  chudého  zhutjve  é.  Dále 
náleží  sem  nepochybně  kostrový  hrob  se  zvoncovitým  pohárem,  hladkým 
černým  džbánkem  a  několika  beztvarnými  kusy  pazourku  u  V  r  c  h  o- 
slavic  objevený,  pohřebiště  Š  1  a  p  a  n  i  c  ke,*')  z  něhožto  známe  též 
zvoncovitý  pohár  a  hladce  vypracovaný  džbánek  a  snad  i  pohřebiště 
u  cukrovaru  v  Mor.  Krumlově,  z  něhož  ve  sbírce  brněnské  techniky 
jsou  poháry  zvoncovité  a  náramek  z  lastury  vyřezaný.  Zvoncovité  poháry 
jsou  zcela  svérázným  typem  keramickým,  který  nic  společného  nemá 
8  domácí  keramikou  neolithickou  ani  s  pozdější  keramikou  doby  bronzové, 
jsou  po  různých  končinách  Evropy  rozšířeiy  a  vyškytají  se  i  jinde  ve 
hrobech  se  skrčenými  kostrami  z  doby  přechodní.  —  Za  příklad  uvádím 
hroby  u  Stelčovsi  a  Polep  v  Čechách^)  a  hrob  se  skrčenou  kostrou  u 
Tuttlingen  ve  Wiirtembersku*^)  objevený. 

Na  Moravě  vyskytly  se  poháry  zvoncovité  vedle  hlazených  ná- 
strojů kamenných  v  žárových  mohylách  u  Turovic''),  a  kromě  svrchu 
uvedených  jsou  známa  ještě  tato  domácí  naleziště  pohárů  takových : 
Stará  Breclava,  Ilodějice,  Vranovice,  Klobouky  u  Hustopeče  a  Strážnice. 
Svrchu  bylo  připomenuto,  že  k  zvoncovitým  pohárům  na  některých 
nalezištích  přidružují  se  hladce  vypracované  džbánky,  k  čemuž  ještě 
dodati  sluší,   že  také  k  známému  nálezu  z vonco vitých  pohárů  v  Horákově 

•)  Dr.,L.  Niederle:  Příspěvky  k  anthropologii  zemí  českých.  II.  O  mladší  době 
kamenné  v  Cechách.  Obr.  3. 

*)  Dr  A.  Gotze:  Die  Gefřessformen  und  Ornamente  der  neolithischen  schnur- 
verziorten  Keramik  im  Fliissgebiete  der  Saale.  T.  I.  4.,  II.  22. 

^)  Eluard  Krause  u.  Dr.  Otto  Schoetensack:  Die  megalithischen  Graeher 
Dťíufschlands.  i.  Taf.  XIII.  2. 

'■j  Mittheil.  der  Centralcom.  1887.  S.  CLXIX. 

'J  Památky  arch.  IX.  475.  a  X.  203. 

*)  Praehist.  Blaettor  V.  No.  .5.  Ealenstein:  Reihengraeberfunde  aus  der  Gegend 
des  olieren   Donauthales. 

•j  Dle  sdéloní  p.  E.  Pecka  vyskytly  so  později  v  mohylách  těchto  i  zlaté  stočené 
drátky  a  Inonzová  dýka  spolu  s  pazourkovým  hrotem  od  šípu  vf>í|lr  pihárů  zvoncovitýcl). 


—  23  — 

cihelnč  v  Čáslavi  patří  černý  hladce  vypracovaný  džbánek  podobný.  —  Džbány 
tyto  shodují  se  s  keramickými  typy  ze  severočeských  žárových  hrobft 
z  okolí  Lovosic,  které  Rob.  šl.  z  Weinzierlfl  zařaďuje  do  sklonku  doby 
neolithické.^^)  —  S  keramikou  hrobů  tčehto  shoduje  se  v  mnohých  kusech 
keramika,  kterou  jsme  poznali  ze  svrchu  popsaiiého  pohřebištč  se  skr 
čenými  kostraoQi  u  Tčšetic.  Keramika  tato  jesrvšak  zcela  rozdílná  od 
neolithické  a  spatřujeme  v  ní  naopak  vzory  nádob  na  jio/.dój- 
ších  pohřebištích  se  skrčenými  kostrami  běžných.  Z  důvodu  toho  ne- 
váhám zařaditi  pohřebiště  se  skrčenými  kostrami  v  Téíeticích  do  nej- 
starší doby  bronzů,  a  to  do  doby  starší  nežli  pohřebiště  oblekovické 
a  ostatní  s  tímto  shodná   pohřebiště  se  skrčenými  kostrami. 

Z  pohřebišť  těchto  lze  asi  za  nejstarší  pova^>ovati  pohřebištč 
oblekovické.  Při  něm  byla  zjištěna  rozsáhlá  vrstva  kulturní,  jejížto 
spodní  část  obsahem  svým  nasvědčuje  tomu,  že  je  soudobou  se  soused  - 
ním  pohřebištěm,  neboť  tutéž  keramiku,  kterou  známe  z  hrobů,  shledá- 
váme zde  ve  střepinách  s|)odní  části  vrstvy  kulturní.  Mezi  střejiinami 
těmito  vyskytl  se  však  i  úlomek  z  tmavošedé  mísy,  jejížto  okraj  stejným 
způsobem  ozdoben  je  jako  poháry  zvoncovité  z  doby  přechodní  a  který 
se  shoduje  s  misou  z  hrobů  žalkovskýeh  a  s  misou  se  zvoncovi- 
tým  pohárem  u  Markovic  na  Cáslavsku  nalezenou.  Starší  keramický  typ 
zachoval  se  zde  nepochybně  do  doby  mladší,  a  jest  nám  dokladem  pro 
poměrně  větší  stáří  pohřebiště  oblekovického.  K  tomu  přistupuje  ještě 
lučebné  složení  kovových  ozdob  z  pohřebiště  tohoto  pocházejících,  které 
dle  lučebného  rozboru,  prostřednictvím  c.  k.  ústřední  kommise  vídeňské 
dr.  M  Bambergerem  ve  Vídni  provedeného,  zhotoveny  jsou  z  pouhé 
mědi,  obsahující  jen  nahodilé  přímětky  cínu  (076  a  0*83%)  a  stříbra 
(1-33  a  1  00"/o)-  —  Okolnost  tato  nabývá  většího  ještě  významu  při  po- 
rovnání s  lučebním  složením  bronzů  z  pohřebiště  vrbovského,  které 
vykázaly  4'98  a  2*07%  cínu.  —  Že  pohřebiště  vrbovské  je  raladíí  pohřebiště 
oblekovického,  tomu  nasvědčuje  též  v  celku  pokročilejší  ráz  výrobků 
keramických,  mezi  nimiž  se  vyškytají  velmi  pěkně  provedené  nádobky, 
vodorovnými  a  kolmými  pásky  ozdobené. 

Téhož  rázu  jako  pohřebiště  v  cihelně  vrbovské,  a  co  do  stáří  snad 
hrobům  oblekovickým  poněkud  bližší,  jsou  hroby  se  skrčenými  kostrami 
u  Hor.  Dunajovic,  Kyjovic,  Vedrovic,  Měnína,  Skoronic  a  Kyjova, 
z  nichž  poslední  vydaly  též  zajímavé  prohnuté  jehlice  s  elyptickou  lo- 
patkou na  místě  hlavice,  která  nahoře  v  úško  svinuta  je.  Stejnou  jehlici 
viděli  jsme  mezi  bronzovými  z  dvojitého  drátu  stočenými  kroužky  a 
spirálovými  trubičkami  z  hromadného  nálezu  ze  Staré  Břeclavy,  který 
na  národopisné  výstavě  českoslovanské  v  paviloně  archeologickém  vysta- 
vil prrf.  Hladík  z  Brna.  — 

Hroby  v  Sobůlkách,  u  Hor,  Moštěnice  a  hrob  v  cukrovaru  v  Mod- 
řících neposkytly  dostatečně  látky  k  zevrubnějšímu  určení  stáří  a  zbývá 
nám  tudíž  uvážiti  ještě  pohřebiště  u  Mikulova  a  u  Příkaz.  Xěkttré 
bronzy  z  hrobů  u  Mikulova  J30u  pokročilejšího  rázu  jako  na  př. 
jehlice  s  kulovitou  hlavicí  a  tělem  šroubovitě  skrouceným  pak  massivní 
náramky.  Z  ohledu  toho  lze  považovati  je  za  poněkud  mladší  skupiny 
posléze  uvedené. 

")  R.  v.  Weinzierl:  Kiiie  neolitliÍ5cho  AnsiedelotiK  dpr  UiborgangMcit  bei 
Lobositz  an  der  Elbo.  Zeitschrift  f.  Ethuologio,  1B94  pag    107. 


-  24  — 

Nejmladším  z  dosud  známých  pohřebišť  se  skrčenými  kostrami  na 


nedaleko  ko8tro\ého  pchřebiště  oblekovického  se  vyskytnuvší.  —  Po- 
mřrnř  menšímu  stáří  hrobů  příkazských  nasvědčuj  též  nalezené  zde 
skleněné  koraly.  — 

Sledoval  jsem  zde  hroby  se  skrčenými  kostrami  na  Moravě  od 
sklonku  doby  neolithické  až  do  konce  doby  bronzové  a  uzavírám  pojed- 
nání toto  poznámkou,  že  kulturu  hrobů  se  skrčeiými  kostrami  doby 
bronzové  nacházíme  i  na  některých  domácích  sídlištích  z  doby  před 
historické,  o  čemž  pojednáno  bude  při  vylíčení  nových  nálezů  na  hradě 
znojemském  a  v  pojednání  o  hradisku  křepickém. 


Kterak  se  posmívá  jedna  obec  druhé. 

(Z  národopisných  poznámek  svých  sděluje  prof.  Jos.  KlTaňa  ) 

t^^Ss^^-^v^  tcmu  juž  dávno,    co   umyslil   jsem   si  v} stihnouti  některé 

vITp^^^^  jemnější    rozdíly    dialektické    různých    osad    na  Mor. 

f^oM     Slovensku,    více  z  osobní   zvědavosti,    než  z  touhy   vědecké 

'  ^ll'     —  vždyť  odborníkem  filologickým  nejsem  —  a  zdálo  se  mně, 

'^^'V«     že  nejsnáze  dojdu   k  cíli,  když  vyzvím,  kterak  osada  jedna 

\\    osadě  druhé  se    posmívá.     Soudil  jsem  totiž,    že   nejvíce 

příčin  k  posměchu  zavdávají  odchylky  v  řeči. 

A  tak  nasbíral  jsem  hezkou  řadu  poznámek  národo- 
pisných, z  nichž  ovšem  i  odchylky  v  řeči  často  poznati  lze  nejlépe, 
vedle  toho  ale  leccos,  co  přispívá  ka  dokonalé  charakteristice  našich 
Slováků  a  z  čehož  o  ledajaké  „tajné  chybě"  se  dovíme,  která  by  jinak 
nesnadno  byla  nám  sdělena  bývala. 

Uváděje  na  ukázku  některé  ze  záznamů  svých,  činím  tak  proto, 
abych  na  způsob  takového  vyzvídání  a  zaznamenávání  upozornil,  jsa 
jist,  íe  by  poskytlo,  jsouc  po  celé  Moravě  soustavně  provedeno,  velmi 
pěkný  a  bohatý  národopisný,  po  případě  i  dialektologický  ma- 
teriál. Upozorňuji  na  věc  tu  naše  muzejní  spolky,  naše  činné  ve  věcech 
podobných  učitelstvo,  vyzývaje  každého,  aby  sebrav  ze  své  osady 
materiál  tento  co  nejdůkladněji,  zaslal  jej  laskavě  redakci  tohoto  časo- 
pisu, odkudž  bude  jistě  doručen  ku  prohlédnutí  odborníkům  co  nej- 
kompetentnějším.  ^ 

* 

L  a  n  ž  h  o  ť  a  n  é  zpívají  Kostičanům: 

Kostičané  harabúzi, 
drali  žábu  na  haluzi, 
nemohli  ju  odrat, 
moseli  ju  zežrat. 

Vedle  toho  přezdívají  K  o  st  i  čanň  m  i  Tvrdoňčanňm  „j)odužáci", 
z  čehož    čavtěji   i   rvačky    povstávají,    ačkoliv  je  pravda  věrná,   že    pod 


—  25  — 

Kosticemi  i  Tvrdonicemi  je  v  lukách  skutečně  mnoho  „hňí" .  Ale  „|)oduí:ák" 
je  tu  nadávka  velmi  dráiiá,  tak  jako,,  fazulář".  Žizkovjanura  a  Bi- 
íovčanňra  říkají  Laiižhoťané  „hanáci'',  proto  '/.e  se  jinak  nosí.  jinak 
„vec  prevracajú"  a  konečnč,  že  oni  >ami  sobě  hanákii  říkají.  Na  B  r  o  d- 
čany,  ZAmoravčíky  (v  Uhrách)  pokřikují  Lanžhoťiiié:  „Trykrát  try, 
devatero"  a  říkají  jim  „Olejnáři",  Pošt-o-ranum  v  Ihkousích 
Mízkych  zase  „kořiaři"  a  „krupaři".  Kavzájem  zase  okolní  osady  [)řipo- 
mínají  Lanžhoťaníim  dosud  —ač  skorém  juž  bezpodstatnč  -  Liňžhotské 
hodinky  (křiváky),  jež  druhdy  každý  šohaj  zdejší  nosil  za  holínkou, 
ovšem  že  ne  k  vůli  parádě.  Kostičané  volají  na  né  též  „Blváci",  Ra- 
kouští Slováci  „ertepláři"  a  když  některá  divka  z  Prušánek  ve^me  si 
Lanžhoťana  posmívají  se  jí:  „Pěknou  myš  máš,  Lanžhoťana!"  Také  vy- 
zývají Kostičané  posměšně  Lanžhoťana:  „pod  sem",  kdežto  sami  říkají 
„pojď  sem". 

H  r  u  b  o  -  B  1  a  t  n  i  č  á  c  i  vysmívají  se  Ostrolhoťanňm,  že  na  hody 
má  každý  bílého  sysla  k  obědu  a  říkají  jim  též  „syslaři";  M  a  1  o- 
B  la  t  n  i  č  a  n  ů  m,  proto žemísto  „ř"  všudy  „r"  vyslovují,  nadávají  „třepote". 
Lúčané,  Lipovjané,  V^eličané,  ba  prý  i  Tasovjané  jsou  jim  „kedaci",  protože 
užívají  „ked'-*  raířto  když.  B  z  e  n  ča  n  ó  jsou  v  okolí  jšeobecnč  „cibuláři", 
D  o  m  a  ň  a  n  é  „syslaři",  P  í  s  e  č  a  n  é  „močkaři" ,  Ž  e  r  a  v  j  a  n  é  „jater- 
nici", Vracovjané  „habáni".  Leccos  z  těch  nadávek  snadno  se  vy- 
světlí, ku  př.  že  Bzenčané  pěstují  a  prodávají  cibuli.  Domanští  zase 
pojídají  sysly:  „  ^        ,  .     -  ,   v,^     ^, 

•^       '       *'     •'  v   DonianiQě  ma  každý  svýho 

A  pudmistr  strakatýho  (t.  j.  sysla  na  hody.) 

Ale  zdá  se,  že  zmlsnou   si    na  syslech  i  v  jiných  osadách  dle  po- 
směšného popěvku:  TT  r^        '  .  v, 
^    '^                         v  Domaniiio  na  vršku 

Visí  sysel  za  nožku, 

Pisečané  přišli 

A  sysla  jim  snědli. 

Žeravjané  patrně  velmi  rádi  já^ra.  Ovšem  že  —  dle  výkladu 
Domanínského  —  zjara  přijde  Žeravjan  na jatku  a  jen  hlasem  velmi  tichým 
a  pokorným  šeptá  „za  dva  krejcary  jater",  za  to  po  žních,  když  kapsa 
cinká  stříbrňáky,  křikne  zhurta  na  ře^fníka  „půl  kila  jater". 

Na  Písečany  pokřikují  Domauané  pro  řeč:  Ilaua  (t.  j.  rychle) 
baueš  (báleš  iz:  pečivo  bílé)  anebo 

Sestro  miaá,  kúpiua  sem 
za  groš  mydua, 
za  dva  sem  ho  vymyduiva 
za  tři  ně  ho  ostauo. 

To  jim  ovšem  Pisečané  nezůstávají  dlužni  a  křičí  na  Domanské 
ještě  více:  Sestro  kupila  sem  za  dva  grýcary  chlíba.  Iládý  zač  je  to  a 
dý  mi  tú  štýrku! 

Vážanským  říkají  v  Polešovicích  „čučkaři".  Ořechovjáci 
jsou  zase  „handrláci"  a  „hrachaři".  „Tu  je  hojnost  hrachu  a  dívek  jako 
prachu".  Nedakoňáci  „to  jsou  enem  čuháci,  trakačáři,  co  říkajou 
„musí  sa".  Stříbrňáci  jsou  „hubkaíi",  Boršičané  (u  Buchlovic) 
„višňáci".  Kostela  ři  á  c  i  „pekaři".  Buchlo  v  j  a  n  é  „raáčkaři".  V 
„Borši  cejch"  a  jiných  několika  osadách  nřejkujou"  :  „Podiv  se,  čej 


—  26 


to  bejk  hloupej,  skočil  ten  tejdeň,  přes  toa  přejkopu".  Houštěnovští 
pokřikují  na  11  a  le  n  k  ovské  „kryváčkári",  na  J  al  u  b  sk  é  „čučkaři", 
na  S  u  š  i  c  k  é  „šiškaři",  na  Staroměstské  „bauešané"  a  K  u- 
dlovjanům  pro  řeč  se  smějí:  „Dý  ně  grýcar  do  tý  dlaně".  Proč 
Pitínané  nadávají  Bojkovským  „mrčáci",  sám  Bůh  ví,  spíše  pocho- 
píme proč  Židkovjanům  říkají  „vidlaři",  robí  tito  dřevěné  vidly  a 
rozprodávají  je  po  světě.  Komňané  pokřikují  na  Bystr  i  čau  y  pro 
jich  nářečí:  „Kryvák  pod  žebra,  škopek  pod  střeva  a  mech  pro  kosci" 
a  zajisté  i  pro  jich  rabiatství.  Zahorovjané  jsou  jim  „pagáčníci", 
protože  jedí  pagíčky  upravené  s  tamní  kyselkou.  Za  to  Komňané  ří- 
kají „jo,  jo",  kdežto  ostatní  osady  „ano.  ano".  Bánovským  jsou  zase 
uvedení  Bystřičané  „paprikáři",  poněvadž  chodí  s  paprikou,  Niv- 
nic ti  zase  „košíčkáři",  Horněmští  „ošívkáři",  Dolněmští  „dy- 
uaři",  Březovští  „čaganáři",  Šumičtí  „olejáři"  nebo  „dřínkaři", 
Sucholozští  „Bosiiáci"  a  Lopeničáři  „trtáci".  Jak  vidět  mají 
Bánovští  jazyk  hodně  ostrý  a  kde  jaké  řemeslo  sousedům  vyčtou.  Jak 
za  to  sousedé  jim  nadávají  s  tím  se  mně  nepochlubili  Bánovští,  leda  že 
prý  jim  říkají  ^Bánovjane,  půjdeš  do  mujna."  Nezdenští  totiž  vyslovují 
„do  mlýna"  a  ne  „do  mujna". 

Zaskočme  trochu  zase  ke  Kyjovu.  Tu  je  rozhraní  Hanáků  a  Slo- 
váků a  sice  záp.  od  Kyjova  Stražovští.  jež  podle  výslovnosti  jest 
nutno  ještě  priřaďovati  ku  Slovákům,  pokřikují  na  Dražůvecké  :  „V  Dra- 
žóvkách  ženo  beka  hoře  vé  vozem  perótkó".  Na  Sta  věšáky,  slovácké 
ovšem,  také  mají  popěvek,  třeba  že  by  stejně  skorém  mluvili:  „Stavěšáci 
srnci,  rýpali  se  v  hrnci,  nevěděli  co  je  to.  ono  koňský  jelito."  Obyvatelé 
Něčic  říkají  Boršovjauům  „šňurkaři",  tito  oněm  zase  „kýškaři". 
A  tak  se  jeinotlivé  osady  na  vzájem  škádlí  buď  pro  řeč  odchylnou,  bud! 
pro  nějakou  význačnou  zálibu  v  jídle  anebo  pro  zvláštní  řemeslo  v  té 
které  dědině  provozované.  Často  juž  ani  není  stopy  po  určitém  jídelním 
lístku  té  které  osady,  anebo  po  řemesle,  jež  v  ní  se  pěstovávalo,  ale 
nadávkou  se  zpráva  zachovala  dobře.  Hle  jaké  zvláštní  podání  ústní! 
Jenom  je  posbírati  .  .  . 


Lid  na  VyzoA-sku. 

Popisuje  Edn.ird  Peck. 

V. 
Po    smrti.  (Pokračováni.) 

jla  starých  časů  bývalo  zvykem,  že  oběšení  ostávali  na  šibenici 
viseti,  až  tělo  uhnilo  a  samo  spadlo.  Vyzovské  šibenice  stá- 
valy při  chodníku  do  Ubla,  na  kopci,  kam  vrchnost' ze  zámku 
vyzovského  dobře  dohlédla. 

Stalo  se,  že  tu  byli  najednou  dva  zbojníci  oběšeni.  Ptáci 

už  na  ně  sedali,    ale   lidé  s  hrůzou  jim  vyhýbali.     A  přece 

byl  jedei  vyzovský   chasník,   ženich,   tak   smělý,   že    na  ně, 

jda  od  svých  přátel  z  Ubla,  volal : 

„Hej,  šibenci,  také  vy  zejtra  přijďte  na  moji  svatba!  Ichuchu  !" 

Na  druhý  den    byla   svatba.     Hosté    už    seděli    za  stolem,    všecka 

místa  byla  obsazena.  Tu  otevrou  se  dvéře  a  do  světnice  vkročí    —  oba 


—  27  — 

šibenci  s  oprátkou  na  krku.  Všeci  ostali  jak  zamrazeni.  Jeden  řitařírek 
první  se  vzpamatoval,  vstal,  šel  k  ženichovi  a  pravil  mu  septem: 

„Snad  jsi  je  nepozval  na  svathuV" 

^Ach  ano,  já  jsem  je  pozval,  líekl  jsem  jim  žertem:  Ilej,  ňihenci, 
také  vy  zfjtra  přijďte  na  moji  svatbu!" 

„Když  je  pozvaPs,  tak  jim  nyní  vykaž  mMo!" 

Hosté  se  seselli.  a  ženich  dal  obřma  šibencům  i)rvní  místo.  Jídla 
se  předkládala  před  nč  jako  před  jiné  hosti,  ale  oni  se  ničeho  netkli. 
Po  tabuli  dokovali  ženichovi  a  dolo/.ili : 

„Zejtra  v  jedenáctou  hodinu  noční  zase  ty  přijď  na  naši  svatbu 
pod  šibenice,  ale  nečekej,  aby  pro  tebe  někdo  přišel!" 

Šibenci  odešli,  ale  už  bylo  po  zábavě.  Nejsmutnějším  byl  ženich. 
Nevěděl,  má  jíti  či  nemá  jíti.  Staříček  zase  poradil: 

..Jdi,  nebo  by  s  tebou  bylo  zle,   a  to,  co  oni  dělali,    dělej  také!" 

Ženich,  rozloučiv  se  s  nevěstou  a  s  přátely  svými  tak,  jako  by 
vícekráte  vrátiti  se  neměl,  šel.  Pod  šibenicemi  už  ho  ti  dva  čekali.  Jeden 
šlahl  proutkem  po  zemi,  a  země  se  otevřela.  Přišli  po  schodech  na  ve- 
likou louku.  Na  té  louce  stál  veliký  strom  a  na  tom  stromě  sedělo  moc 
černých  [)tákň,  havranň.  Pod  ttromera  byla  přichystaná  pro  moc  osob 
tabule.  Jak  se  začala  nositi  jídla,  ti  ptáci  s  toho  sfromu  sletěli,  posedali 
za  stoly,  a  už  byli  z  nich  lidi.  Ti  dva  oběšení  dali  mu  první  místo. 
Jídla  se  předkládala  před  něho  jako  před  jiné,  ale  on  se  ničeho  netkl. 
Po  tabuli  v.šeci  se  schytili  a  posedali  na  strom,  jenom  ti  dva  ostali  při 
nf-m.  Všecka  jídla,  co  měl  před  sebou,  mu  dali,  když  přijde  domů,  aby 
ukázal  svým  přátelům,  co  oni  tam  jí.  Potom  ho  vyvtdli  na  vrch  a 
řekli  mu: 

„Tvé  štěstí,  že  zachoval  se's  dle  rady  starcovy,  jinak  by  to  s  tebou 
bylo  hůře  dopadlo!  MěPs  býti  náš!" 

Doma  ukázal  pokrmy,  jaké  tam  měli,  a  to  byli  hadi,  štíři,  žáby 
a  jiná  žiižel. 

Od  strachu  na  třetí  den  umřel.  — 

2.  Jiřík  Peřina  z  Vyzovic  vracel  se  —  jak  tehda  říkali  — 
z  vandru.  Bylo  mu  jíti  pře?  Smolný  vrch,  a  slunce  chýlilo  se  už 
k  západu.  Lidé  ho  varovali,  aby  se  tou  cestou  nedával,  jak  zatmí,  že 
ho  snadno  nějaká  nehoda  stihnouti  může.  Nedbaje  výstražných  hlasů, 
kráčel  Peřina  směle  vzhůru:  povídal  si,  že  ještě  za  světla  přeběhne. 
Ale  nepřeběhl:  na  vrchu  odpočíval  a  —  usnul.  Když  se  probudil,  bylo 
tma  jak  by  zatesal.  Ohlídaje  se  na  vše  strany,  spatřil  světlo  i  zamířil 
rovnou  cestou  k  němu.  Přišel  k  velikéaau  zámku,  jehož  okna  byla  všecka 
osvětlena.  Zaradoval  se  nad  tím  a  vkročil  nepatrným  vchodem  dovnitř. 
V  kuchyni  chystala  stará  bába  rozmanitá  vonná  jídla.  Prosil  ji.  aby  mu 
dala  přenocovat.  Ta  se  tomu  velice  vzpírala,  ale  když  Peřina  nijak  od- 
praviti  se  nedal,  vykázala  mu  místo  v  koutku. 

Vedle  kuchyně  byla  jídelna  pr.)  mnoho  o.' ob.  Po  malé  chvíli  přišel 
pán  v  černě,  za  ním  druhý,  třetí  a  všeci  ostatní.  Jedni  obsedli  stoly, 
a  druzí  nosili  jídla  z  kuchyně.  Ten  jeden,  spatřiv  člověka  v  koutku, 
ptal  se,  kdo  je  to.  Kuchařka  odpověděla,  že  jakýsi  vandrovný,  který  tu 
chce  přenocovat  a  nijak  odpraviti  se  nedá. 

„Odkáď  jsi?" 

„Z  Vyzovic!' 


-  28  — 

„A  víSli,  kde  jsou  Ilaluzice?" 

„Víra  dobře,  byl  jsem  tam  kolikráť  v  zámku!" 

„Tak  dobře.  Má  žena  je  v  Haluzicích  vrchnicí,  zastává  úřad  a  drží 

si  kancelářského.  Pošlu  jí  po  tobě  něco  od  večeře. Na,  odevzdej 

jí  tento  baliéťk  neporučený,  ona  ti  za  cestu  dobře  zaplatí!" 

Ferinovi  to  už  bylo  podezřelé,  přemýšlel,  kde  on  jenom  je,  a  v  té 
—  usnul.  Když  se  probudil,  seděl  na  dubě,  na  samém  vršku.  Už  bylo 
ráno.  Rychle  spustil  se  dolů  a  spěchal  do  Vyzovic,  z  Vyzovic  do  Ilaluzic. 

Paní  vrchnice,  jak  rozdělala  balíček  omdlela:  byli  v  něm  hadi  a 
štíři.  Takovou  míval  její  nebožtík  muž  večeři  —  na  Smolném   víše. 

3.  V  panském  dvoře  vyzovském  býval  dráb,  člověk  velice  nedobrý. 
Před  svou  smrtí  si  poručil,  aby  mu  nachystali  nové  boty,  a  jak  umře, 
aby  ho  do  nich  obuli.  Umřel  a  chodil  po  smrti.  Honil  kravaře,  dívky 
na  trávě  a  každého,  kdo  se  k  panskému  rolí  nachýlil.  Utrhl-li  kdo 
trnku,  hned  měl  drába  s  čaganem  v  patách.  Někdy  i  hlavu  si  strhl  a 
pustil  ji  za  škůdcem  panským.  Už  ho  pomalu  i  na  ulici  lidé  střetali. 
Nezbývalo,  než  drába  vykopat  a  jemu  hlavu  zryt.  Však  měl  chudák 
boty  už  zedrané! 

4.  V^e  Vyzovicích  bývala  jedna  vdova.  Měla  jediného  syna,  a  ten 
jí  umřel.  Umřel,  ale  jeho  duch  chodil  po  smrti.  Doma  podpálil  v  peci, 
jak  to  za  starodávna  bylo,  že  kamen  neměli,  nanosil  z  fíky  kamene 
svářecího,  postavil  škopek  na  prostřed  světnice,  nanosil  do  něho  vody, 
kamení,  jak  bylo  rozpáleno,  naházel  do  ní,  až  vřela,  vyházel  na  jizbu, 
a  tož  se  koupal,  čápal,  pleskal,  až  láků  nadělal.  Matka  se  na  všecko 
dívala,  ale  nic  neříkala,  jenom  se  v  duchu  modlila.  Už  na  to  pomalu 
zvykala.  Když  všecko  dřevo  spálil,  nabral  v  plotě  a  zas  topil  a  se 
koupal.  Jednou  se  mu  v  té  koupeli  zapšklo.  Matka  řekla:  „Pozdrav  tě 
Pán  liůh!"  On  odpověděl:  „Dejž  to  Pán  Bůh!  Děkuju  vám,  maměnko, 
za  vysvobození.  Ohodil  jsem  po  smrti,  že  jsem  za  živobytí  nikdy  nepo- 
děkoval, když  mi  někdo  řekl:  Pozdrav  Pán  liůh!  Už  k  vám  víckrát' 
nepřijdu!"  A  nepřišel.  — 

5.  Na  jedné  hospodě  strašilo.  Už  tam  nechtěl  nikdo  mcovat,  ani  ho- 
spodský. V  oáadě  leželi  vojáci,  i  vybral  se  jeden,  že  on  tam  přenocuje. 
Dobrá,  dali  mu  jísti,  píti  a  nechali  ho  tam  samotného.  —  Po  jedenácté 
hodině  začalo  cosi  bouřit,  a  do  světnice  vstoupil  duch.  Nabrousil  břitvu, 
udělal  si  mýdlo,  nalíčil  vojákovi  bradu  a  půl  mu  jí  oholil.  „Druhou 
půlku  oholím  ti  až  zejtra!"  pravil  duch  a  odešel.  —  Ráno  měli  vojáci 
parádu,  ale  náš  voják  podvázal  si  bradu  a  ostal  doma  —  však  o  tom 
pán  vojenský  věděl. 

Na  druhou  noc  přišel  duch,  oholil  vojákovi  druhou  půlku  a  řekl: 
„Děkuju  ti  za  vysvobození!  Za  živa  jsem  byl  holičem  a  udělal  jsem  si 
z  chudobného  člověka  blázna:  oholil  jsem  mu  půl  brady  a  druhou  půlku 
jsem  nechal  tak.  Za  výstupek  jsem  tu  strašil,  až  ty's  mne  nyní  vysvo- 
bodil. Už  tu  nikdá  nebude  strašit!"  —  A  také  tam  už  nikdá  nestrašilo. 

0.  Jeden  vojenský  důstojník  nebyl  nijakých  společností  milovný.  Drazí 
důstojníci  se  mu  smáli,  že  jenom  doma  sedí  a  světa  není  zkušený.  To 
ho  mrzelo  a  umínil  si,  že  půjde  do  světa  na  zkušenou.  Pojal  svého 
tíluhu  3  htíltou  a  šel. 


—  29  — 

PřiSli  na  jednu  hospodu  a  íádali  hospodského  /a  nocleh.  „Milí 
páni",  povídá  hospodský,  „to  byste  mi^li  xlý  nocleh!  Já  sám  tu  neno- 
cuju,  nebo  tu  velice  straší!"  —  Pán:  „My  se  nebojíme  a  zde  přeno- 
cujeme; proto  jsme  šli  do  světa,  abychom  néco  zkusili!" 

Hospodský  jim  nachystal  dvě  světla,  oni  ^fidli  za  Btfil  a  položili 
naň  pro  jistotu  dvě  nabité  pistule  a  šavle.  —  O  jedenácté  hodině  jiiišel 
duch  v  bíle,  nesl  pod  paží  čin  a  mýdlo,  za  ňadry  břitvy,  vzal  lenošku, 
postavil  uprostřed  jizby  a  kázal  pánovi,  aby  si  na  ni  sedl.  Pán,  co  měl 
dělat,  sedl  si,  a  duch  pěkně  ho  oholil.  Potom  kývl  na  sluhu.  Ten  se 
bál,  že  až  na  něm  si  postihne.  Ale  i  toho  pěkně  oholil. 

Pán  se  ptá:  „Co  já  potřebuju?"  —  Duch  neodpovídá.  —  Pán  pe 
ptá  po  druhé:  „Co  já  potřebuju?"  —  Duch  zase  neodpovídá.  —  Pán 
se  ptá  po  třetí:  „Co  já  potřebuju?'  — Duch:  „Ne  ty,  ale  já  potřebuju! 
Za  živa  jsem  byl  holičem  a  chodíval  jsem  často  do  této  hospody.  Za- 
hospodařiv  si  dvě  stě  zlatých  dal  jsf-m  je  hospodskému  schovat.  Ale 
ten,  když  mi  je  měl  oplácet,  mne  zabil  a  ve  sklepě  pod  schody  zakopal. 
Já  tě  prosím,  abys  mne  dal  vykopat,  na  patřičné  místo  pochovat  a  mši 
svatou  za  mne  odsloužit.-*  —  Pán  mu  to  přislíbil.  Hned  ráno  dal  kopat 
pod  sklepovými  schody  a  našel  tam  skutečně  kosti  z  člověka.  Dal  je 
na  patřičné  místo  pochovat  a  mši  svatou  odsloužit.  Potom  řekl  sluhovi : 
„Už  nepůjdeme  nikam,  už  jsme  zkusili  dosti!"  Doma  dal  vystrojit  ho- 
stinu, pozval  všecky  důstojníky  a  vyložil  jim,  co  ve  světě  zkusil.  Už 
se  mu  nesmáli,  že  není  světa  zkušený. 

7.  Jedna  „kútnica"  (šestinedělka)  se  čehosi  dolekala  a  náhle  zemřela. 
Byla  pochována,  ale  duch  její  chodil  po  smrti.  Každý  den  v  jedenáctou 
hodinu  přišla,  dítě  rozvinula,  v  „kiípelnicách"  (neckách)  vykoupala,  Ty 
koupané  zavinula  a  do  kolébky  položila,  k  ní^mu  se  nahnula  jako  by 
kojila,  a  potom  odešla.  Dítě  spalo  až  do  druhého  dne.  —  Když  to  uŽ 
delší  dobu  trvalo,  vypravil  se  hospodář  s  několika  sousedy,  očitými 
svědky,  k  panu  faráři  na  poradu.  Pan  farář  kázal,  aby  opatřili  dva 
nové  hrnce  a  dvě  „hromíčky",  vzal  knížky,  svěcenou  vodu,  kropáč  a  šel 
s  obecním  úřadem  do  onoho  stavení.  Před  jedenáctou  hodinou  rozžehli 
obě  hromíčky,  přikryli  novými  hrnci,  posadili  se  za  stul  a  seděli  po- 
tichu, po  tmě. 

O  jedenácté  hodině  jak  obyčejně  přišla  kútnica,  připravila  koupel, 
rozvinula  dítě  a  začala  je  koupati.  Najednou  pozdvihly  se  oba  hrrce, 
hromíčky  jí  osvítily,  ona  vzkřikla  na  Ježíš  Miria  a  zůstala  státi.  Pan 
farář  kropil  svěcenou  vodou,  říkal  nějaké  modlitby,  a  ona  už  v  tom 
domě  ostala,  všecku  domácí  práci  konala,  ale  nemluvila  a  ničeho  ne- 
jedla. Muž  podstatu  její  viděl,  ale  obejmouti  nemohl  —  iiťbylo  nic 
leda  kouř.  —  Za  rok  v  tu  chvíli,  kdy  byla  osvícena,  dítě  umřelo,  a 
ona  se  ztratila.  — 

8.  Jeden  hospodář  šel  se  podívat  na  louku,  koliká  mu  narostla  tráva. 
Vida,  že  jeho  tráva  je  malá  a  sousedova  veliká,  nerozmýšlel  se  dlouho, 
vytáhl  soumezek  a  přesadil  do  veliké  trávy  sousedovy.  —  S  tím  neb\l 
soused  spokojen,  obeslal  hospodáře  ku  právu  a  domlouval  mu,  proč  t) 
udělal.  Ale  hospodář  zapřel,  potvrdil  svá  slova  přísahou  a  za  to  —  na 
třetí  den  umřel. 


—  30  — 

Od  té  doby  na  louce  strašilo.  Cosi  tam  v  noci  chodilo  a  volalo : 
„Kde  to  mám  dat?  Kde  to  mám  dat?^  —  Až  kdysi  kdosi  odpovědél : 
„Kdes  to  vzal,  tam  to  dej!"  přestalo  strašiti  a  soumezek  byl  na  svém 
prvotním  místě.  — 

9.  V  jedné  hospcdř  spšIo  se  mnoho  pánů.  Při  řeči  ptali  se  hospod- 
ského, co  je  nového.  „Nic  tu  tak  není  nového,  leda  že  okolo  dva- 
nácté hodiny  chodí  po  hřbitově  kostlivec."  „My  bychom  ho  rádi 
vidéli,  kdyby  to  bylo  možná."  —  „Je  to  možná.  Moje  dívka,  když 
jí  zaplatíte,  vám  ho  donese.  —  Pojď  sem,  Karolínko,  půjdeš  těm  pánům 
pro  toho  kostlivce!"  —  „Proč  bych  nešla,  jenom  když  mně  zaplatí."  — 
Páni  se  složili,  a  dívka  šla  na  hřbitov.  „Pojď  sem,  kostliválu,  chyť  se 
na  záda!"  —  Kostlivál  se  chytl  na  záda.  Dívka  ho  donesla  do  hospody 
a  postavila  u  dveří.  —  „Prosím  Vás,  už  ho  nechcera  viděti,  zaneste  ho 
pryč!"  —  „Karolínko,  zanes  ho  zase  na  hřbitov!"  „Ja,  milí  pánové,  já 
jsem  se  domluvila  jenom  donést!  Zanést  ne!"  „Jenom  zaneste,  my  vám 
zaplatíme,  kolik  budete  chtíti!"  „Kostliválu.  chyť  se  na  záda,  a  půjdem!" 
Kostlivál  se  chytl  na  záda,  a  šli.  Když  došli  na  hřbitov,  povídá:  „Ja, 
milá  děvečko,  já  se  tě  včil  nepustím,  až  mi  slíbíš,  že  mi  z  mojeho 
očistce  pomůžeš."  „Bude-li  možná,  proč  ne!"  „Za  oltářem  v  kostele 
klečí  černá  paní  a  říká  z  knížky.  Jdi  k  ní  a  řekni,  pro  Kristovy  rány, 
pro  Pannu  Marii  a  pro  všecky  svaté  aby  mně  odpustila." 

Dívka  šla  za  oltář  a  prosila  paní,  pro  Kristovy  rány,  pro  Pannu 
Marii  a  pro  všecky  svaté  aby  tomu  kostlivci  odpustila.  Paní  se  ani 
neohlídla.  Dívka  to  vyřídila.  Kostlivec  poslal  dívku  prosit  po  druhé  a 
po  třetí.  Paní  po  druhé  se  jenom  ohlédla,  ale  po  třetí  už  odpustila. 
Na  to  kostlivec  padl  do  hrobu,  rozsypal  se  v  prach  a  víc  nechodil  po 
hřbitově.  — 

10.  Na  vyzováké  věži,  nade  zvony,  je  komůrka,  kde  míval  své  obydlí 
kostelní  trubač  a  hlásný.  Kolem  světničky  je  ze  všech  čtyř  stran  pavlač, 
odkud  lze  přehlédnouti  celé  město  i  s  jeho  okolím.  Povinností  hlásného 
bylo :  choditi  ve  dne  v  noci  po  pavlači,  pozorovati,  co  se  kde  děje  a 
hlásati,  kdyby  hořelo  neb  jiné  neštěstí  se  přihodilo. 

Jedné  noci  —  měsíček  krásně  svítil  —  pohlédne  hlásný  na  hřbitov 
a  vidí,  kterak  mrtvý  z  hrobu  vstává,  jednou  plachtou  hrob  přikrývá, 
druhou  plachtou  sebe  odívá  a  kráčí  dolů  ke  kostelu,  ke  staré  škole  na 
cestu,  cestou  do  města  a  městem  po  horní  straně  do  Krnovské  ulice. 
V  té  vzpomene  si  na  plachtu,  kterou  je  hrob  přikrytý,  sleze  dolů,  spěchá 
na  hřbitov,  bere  plachtu,  řka:  „Dobrá  mi  bude!"  spěchá  na  vrch  a  po- 
zoruje, co  se  dále  díti  bude.  —  — Mrtvý  se    vrací,  jde   zpříma 

k  hrobu,  ohledá  se  po  plachtě,  jde  zpět  ke  kostelu,  k  věži,  a  už  se 
drápe  po  zdi  nahoru.  Hlásný  bác  na  zvon  poledóák !  Mrtvý  bác  dolů  na 
zem!  —  —  Dvanáctá  hodina  bije,  duch  se  ztratí  a  hlásný  —  je  rád, 
že  mu  plachta  ostala. 

11.  Dúrek  z  Luček  vracel  se  v  noci  domů  ze  Slopného.  Na  Křešův- 
kách  předskočil  ho  vodník  a  „iiamiégáť'  (nabil)  mu  tak.  až  od  toho 
umřel.  Umřel,  ale  chodil  po  smrti :  toulal  se  po  slopenských  horách. 

Jednou  ukázal  se  robce,  která  hrabala  v  hoře  stelivo  —  však  ta 
jistá  dosud  žije  —  pozdravil  ji  a  řekl:  „Nelekaj  sa  mna  a  vyřiď  naším, 


—  Sl- 
abý dali  na  modlení!"  Robka  ho  znala  za  živa  a  poznala  ho  i  po  nmiti. 
Ovšem  že  se  dolekala!  Jak  dali  na  modlení,    přestal  se  po  horách  tou- 
lati :  už  ho  víckrát'  nikdo  neviděl. 


Lidé  dosud  pevně  věří,  že  mfiže  člověk  cWditi  po  smrti,  ale  ta- 
kových, kteří  ducha  na  své  oči  viděli,  pořád  ubývá.  Kdo  se  po  smíti 
ukáže  v  bíle,  je  vysvobozený  ;  kdo  v  černě,  ten  ještě  trpí.  Do  očistce 
přijde  každý  v  černě,  ale  jak  trpí,  tak  mu  té  černoty  ubývá.  Kdo  chodí 
po  smrti,  chodí  proto,  aby  ho  někdo  vysvobodil,  aby  mu  z  očistce  po- 
mohl. Ale  nachodí  se,  než  se  kdo  na  to  dá!  Duch  straší,  a  strašidla  se 
každý  bojí!  Kdyby  se  nám  zjevil  duch,  ptejme  se  třikrát:  „Co  já  po- 
třebuju?"  načež  duch  odpoví:  „Ne  ty,  ale  já  potřebuju!"  a  vvloží,  co 
potřebuje.  Uloží  nám  třeba  jíti  bosky  do  Maria  C-ll  a  líbati  všecko, 
co  potkáme  i  chrastavou  žábu.  Chodí  li  už  někdo  dlcuho  po  smrti,  vy- 
kope se  jeho  tělo  z  hrobu,  hlava  se  mu  zryje,  zaveze  se  na  Smolný 
vrch  a  vhodí  se  tam  do  Smolného  jezera.  Kde  ten  Smolný  vrch  je.  dnes 
už  nikdo  neví,  ale  přesen  ani  ptáček  nepřeletí,  protože  jsou  tam  pocho- 
váni velicí  hříšníci.  Kdybychom  nedali  mrtvému  do  hrobu  co  si  za  živa 
poručil,  přišel  by  si  po  smrti  pro  to.  Kdybychom  mrtvého  tuze  oplaká- 
vali, chodil  by  po  smrti.  Také  nesmíme  za  mrtvého  růženec  doříkali,  nebo 
bychom  jej  z  truhly,  z  hrobu  vyříkali.  Jdeme-li  se  podívati  na  mrtvého, 
dotkněme  se  ho  prstem,  aby  na  nás  nepřišel.  Mrtvý  nesmí  se  vynášet 
hlavou  napřed,  ale  nohama.  Každý  nebožtík  přijde  na  třetí  den  po 
pohřebě  do  stavení.  Hřeben,  kterým  se  mrtvý  češe,  se  zahodí ;  kdo  by 
se  ním  učesal,  umřel  by  také.  Z  některých  domů  zanášejí  hřebínek  na 
hřbitov  —  mrtvý  se  ním  každé  ráno  češe.  Přes  celou  noc  je  na  hřbitově 
stráž.  Na  stráži  stojí  ten,  kdo  byl  naposledy  pochován. 

VI. 
O  vodníkovi. 

1.  Dva  soukeníci  vyzovští  nesli  sukna  do  Pruského  na  Slováky. 
Šli  průsmykem  Vlárským  podle  řeky  Vláry.  O  poledni  sedli  si  do 
chládku  nad  říku  a  obědvali.  Ten  jeden  uviděl  chlapce,  lak  se  čápe  ve 
vodě,  i  povídá  tomu  druhému:  „Podívaj  sa  podívaj !  Hen  čísi  chásně 
sa  zatúlalo  !  Kerási  matka  sa  ho  nahledá!"  Jde  k  vodě  a  ptá  se:  „Cí 
jsi?"  Chasník  hledí  na  něho  vyvalenýma  očima  a  nic  nepraví.  Do  tře- 
tice se  ho  ptal.  a  nic  mu  neodpověděl.  Pojal  ho  za  ruku,  ale  ten,  jako 
by  se  vydíral,  táhl  soukeníka  ke  zhlani.  Kamarád  to  vidí  a  volá : 
„Pro  Boha  pusť  ho,  to  není  nic  dobrého!"  Soukeník  pustil,  a  chlapec 
žbluiík  do  zhlaně,  jenom  se  nad  ním  zakouřilo.  To  byl  vodník  ;  chtěl 
soukeníka  utopiti.  Štěstí,  že  zavoláno  bylo  na  jméno  Boží!  Už  neměl 
do  něho  práva! 

2.  Ve  Vyzovicích  u  Hábů  měli  dva  chlapce,  Jana  a  Juru.  Oba 
dva  hlídali  na  podzim  ovoce  v  sadě  za  potokem.  Přes  potok  byla  lavečka. 
Jednou  před  večerem  ležel  na  té  lavečce  chlapeček  břichem  dolů,  v  ko- 
šilce,  ale  hlavu  měl  jak  čtvrť.  Jan  ho  pozoroval,  přiběhl  k  němu  a  šibl 
proutkem.  Chlapec  skočil  do  vody,  a  nebylo  ho  nikde.     Jan  se  polekal. 


—  33  — 

že  se  chlapec  utopil,  i  zalezl  do  boudy  až  na  zadek  Jura  seděl  při  ohni 
a  vesele  si  zpíval.  —  „A  co  ty,  Jane,  nezpíváš?"  —  ,.Nechce  sa  mi!" 
—  Už  bylo  na  desátou  hodinu.  Jura  od  ohně  i  Jan  z  boudy  vi- 
děli, že  se  k  nim  něco  hrozného  blíží.  Přišel  chlap  jak  obr,  sebral 
každého  pod  jednu  páži  a  unášel  je  Pán  Bůh  ví  kde.  Chlapci  křičeli : 
„Kdo  dobrý,  pomož!  Kdo  dobrý,  pomož!"  Starý  hospodář,  jenž  vyšel  ze 
sušírny  nabrat  si  dřeva,  zaslechl,  jak  volají  o  pomoc.  Vzal  honem  svě- 
cenou vodu,  pustil  se  po  h'ase  a  pořád'  před  tebou  kropil.  Když  už  je 
doháněl,  pustil  obr  chlapce,  a  hospodář  je  pojal  s  sebou  do  sušírny. 
Jan  se  přiznal,  co  vyvedl.  I  řekl  hospodář:  „Proč's  tom  nedál  pokoja? 
Dyť  to  býl  bestrman  !  Já  ho  tu  vizu  co  chvíla!  To  on  si  na  vás  chtěl 
postihnut  a  chťél  vás  oba  utopiti" 

Po  několika  letech  váleli  chlapci  sukna  na  valše.  O  půlnoci  dová- 
leli, vzali  sukna  na  záda  a  šli  pře:(  pole  domů.  Na  vodníka  už  zapomMi, 
ale  on  je  měl  dosud  v  paměti.  Cekal  jen  na  vhodnou  příležitost',  a  ta 
se  mu  nyní  naskytla.  Chlapci  šli  přes  lávku  a  odpočívali  na  ní,  opřeni 
jsouce  o  poručí.  Vodník  chytl  Jana  za  hlavu,  převrhl  ho  a  strhl  dolů  do  říky 
i  se  suknem.  Ve  vodě  si  zachlápal  rukama  a  zaňuhfial :  „Až  včil  jsem 
si  na  tobě  postihl!  Já  su  ten,  eo'8  mne  švácl  tím  prutem!"  A  Jurovi 
se  nic  nestalo. 

3.  Jeden  soukeník  vyzovský  šel  do  Přerova  na  trh  se  suknem. 
Hned  za  městem  -zpozoroval  za  sebou  člověka  cizího,  po  městsky  spra^ 
veného,  i  zůstal  státi,  aby  ho  ten  člověk  dohonil,  ale  ten  ostal  také 
státi.  „Když  nechceš  jíti  se  mnou,  půjdu  sám!"  pomyslil  si  soukeník  a 
šel  sám.  Tak  šli  oba  kus  od  sebe,  až  u  Přerova  se  dohonili. 

Cizí  člověk:  „Přítelku,  já  jsem  viděl,  že  na  mne  čekáte,  ale  jsem 
vás  nechtěl  dohoniti.  Kousek  s  vámi  přece  půjdu,  abych  vám  pověděl, 
jakou  mám  v  Přerově  práci.  Jdu  na  Bečvu  utopit  kočího,  kterému  ne- 
mohou moji  kamarádi  poraditi!"  —  Soukeník:  „A  vy  jste  bestrman?" 
Cizí  člověk:  „Uhodl  jste,  ale  se  mne  nebojte;  vám  neublížím!  Všecko 
sukno  dnes  prodáte  a  budete  na  mne  vzpomínati!"  —  Soukeník  po- 
slední vyložil  a  první  vyprodal.  Od  té  doby  ptávali  se  ho,  když  odněkud 
přišel  z  trhu :  „No,  byl-li  tam  zas  bestrman  ?" 

4.  Sel  jsem  z  Pozlovic  do  Brodu.  Cestou  mne  dohonil  pán,  i  šli 
jsme  spolem.  Za  námi  jeli  dva  formani  s  dřeveaa.  U  biskupského  mlýna 
povídá  pán:  „Pojďme  tady  přes  stav  a  chodníkem  přes  louku;  nahlí- 
žíme si!"  Já  řku  :  Nenablížíme;  pojďme  silnicí!  On,  že  nepůjde!  Já 
řku :  Já  také  nepůjdu!  I  šli  jsme  každý  svou  cestou.  Na  stavě  pán  za- 
řehtal jak  hřebec  a  blk  do  vody!  Dočkal  jsem  formany,  ale  ti  pravili, 
že  neviděli  nikoho  jíti  se  mnou,  šel  prý  jsem  sám.  Potom  ať  někdo 
řekne,  že  to  nebyl  bestrman!'' 

5.  Tomáš  Dudík  z  Vyzovic  pálil  v  horách  u  Chladné  studně  uhlí. 
V  noci  kladl  si  oheň.  Tu  přišel  řtřapatý  chlapec  v  zelených  šatech 
k  ohni  a  pekl  si  na  kolku  žábu.  Tomeš,  dívaje  se  na  ogaru,  jak  tu  žábu 
na  kolku  obrací  a  peče,  povídá:  „Česneku,  česneku!"  Ale  ten,  jak  to 
zaslechl,  utíkal  od  ohně  a  křičel:  „Smrdí  česnek  po  dolině!"  tak  hory 
hučely !  — 


—  33  — 

G.  Jednomu  hospodářovi  máčel  vodník  seno  a  kojiky  po  louce  roz- 
hazoval, i  poč'hal  si  jedné  noci  na  nčho.  Tu  se  /jeví  zťlený  mužík  a 
zpívaje:  „Svic,  měsíčku,  svic,  ať  já  možu  botek  íic!"  sedal  právč  na 
kopku,  za  níž  byl  hospodář  schován.  Hospodář  jak  ho  mele  tak  ho 
mele,  hlava  nehlava:  dobře  mu  „opukálem  vyslíládár  (palicí  nabil). 
Vodník,  bera  se  k  vodé  mumlal:  „iSvícil  bych* '  chcel-li  bych,  ale  po 
hlavě  bych  nebil!" 

7.  Dva  pytláci  vyzovští  vypravili  se  v  sobotu  večer  na  čekanou. 
Jeden  se  postavil  pod  Ostrý  vrch,  druhý  pod  Lipový  vrch,  ale  za- 
jíce nedočkal  se  ten  ani  onen.  Dali  si  znamení  „trávu  žitnicú"  —  na 
tu,  kdo  umí,  zapíská  jak  ťuhýk  —  a  brali  se  oba  dolů  Mančinú. 
V  té  vyskočil  zajíc,  a  hned  po  něm  pustil  jeden  ránu.  Zajíc  se  přei^ko- 
brtl,  ale  jak  přišli  k  němu,  hup  na  nohy  a  uháněl  k  Do  leckom.  Vy- 
pálil druhý,  ale  zajíc  jako  by  kulhal,  vedl  je  až  na  Dubovský  a  tam 
ostal  seděti.  Když  přišli  na  dostřelenou,  spustili  oba  najednou,  a  zajíc 
už  třepal  nohama.  Už  se  proň  shýbali,  ale  ten  smek  hoře  břehem,  dal 
se  k  Ba  řinkám.  —  ,Na  mú  milú,  bratře",  povídá  jeden,  „to  už  není 
nic  dobrého,  já  do  toho  nechcu  nic  raěť!"  —  „Běž  dom!"  povídá  druhý, 
„já  mu  nedaruju,  kdybych  ho  měl  kde  doprovodit!" 

Šel  za  zajícem  na  Bařinky,  z  Bařinek  Nad  města,  z  Nád- 
městí  na  Manství  Zazvonilo  klekání.  Člověk  smekl  klobouk  pře- 
žehnal  se  svatým  křížem  a  už  zase  mířil,  chtěje  naposledy  střeliti.  Ale 
zajíc,  postaviv  se  na  zadní  nohy  a  pohroziv  pytlákovi  nohou  přední, 
skočil  do  vody.  —  Pohunci  už  hnali  na  pole,  a  tak  měl  pytlák  pilno 
domů,  aby  se  s  nikým  nestřetl.  Kdo  ví,  jak  by  to  bylo  skončilo,  kdyby 
se  nebyl  přežehnal  svatým  křížem!  Ten  zajíc  to  byl  vodník  a  byl  by 
mu  jistě  něco  vyvedl,  ale  tak  už  neměl  k  němu  práva.  — 

8.  K  valchářovi  pod  hájem  vyzovským  přišel  v  noci  chlapeček  a 
začal  mu  zalévati  sukno  vřelou  vodou.  Vlil  na  ně  se  dva  lirotky  —  ono 
se  má  vřelou  vodou  jenom  poprskat.  Valchář  mu  hřešil,  aby  toho  nechal, 
že  to  pokazí.  Chlapec  se  ztratil,  ale  za  chvíli  přišla  k  ohni  veliká  žába 
a  skočila  do  kotlá,  až  všecku  vodu  vyčákla.  Valchář  strachy  utekl,  ale 
kus  nebyl  pokažen. 

9.  Na  dolních  lukách  vyzovských  bývala  také  valcha.  Jedné  noci 
válelo  tam  několik  soukeníků,  a  přišel  za  nimi  veliký  bílý  košut  (ko/el) 
a  postavil  se  před  kotel  s  vřelou  vodou,  jíž  se  sukno  vypíralo.  Jeden 
šprymák  nabral  s  hrot  té  vody  a  chrstl  ji  košutovi  do  očí.  Ten  zivřískl, 
vletěl  pod  val  do  izdébky,  kde  je  vodní  kolo,  a  zastavil  jim  valchu. 
Nikdo  se  neodvážil  na  lamfešty  pustit  vodu,  ale  seděli  všeci  okolo  ohně 
až  do  bí'ého  dne,  kdy  valcha  začala  teprv  sama  od  sebe  váleti.  —  Ten 
košut,  co  přišel  do  valchy,  to  byl  vodník,  a  na  soukeníkovi,  co  lio  víelou 
vodou  oblil,  se  vymstil:  strhl  ho  jednou  s  lávky  do  Čamínkového  potoka 
a  dobře  ho  tam  opral.  — 

10.  Jistý  Sehrazan  šel  do  Brodu  na  trh.  Je  to  kus  cesty,  a  proto 
vyšel  z  domu  brzo  po  půlnoci.  V  Obětové  u  Luhačovic  dohonil  člověka 
nevelikého,  i  ptal  se  ho,  také-li  jde  do  Brodo '?    „Co  bych  tam  dělali" 

3 


—  34  — 

zařiuhňal  mužik  a  bylo  po  řeči.  Když  došli  pod  Obětovou  už  se  rozední- 
valo,  a  tu  pozoroval  Sehiazan,  že  jeho  společníkovi  kape  z  levélio  šopu 
voda.  Hned  badal,  že  je  to  vodník,  i  v^al  růženec  a  modle  se  ostával 
pozadu.  U  stavu  po  druhé  zauuhfial  neznámý:  „Dybys  nemiél  růženca, 
viďél  bys!"  a  skočil  do  hlubiny.  — 

11,  Na  Farářovém  kůtku  býval  vodník  a  utopil  moc  lidí.  I  sřekli 
se  sousedi,  že  ho  potrestají.  Si'ázali  ho  vazovým  lýkem  a  bili  vazovým 
dřevem,  až  jim  řlíbil,  že  se  tamodtáď  vystěhuje.  Vodník  pojav  ženu  se 
čtyřmi  détmi,  dal  se  hoře  vodou  k  Luzné  a  po  říkach  na  Bečvy. 

12.  Chlap  ňuhňavý:  „Strýčku,  svezte  mne!"  — Sedlák:  „Nenvezu, 
ty  j^i  hastrman!"  —  Chlap  ňuhňavý:  „Pro  Boha  vás  prosím,  svezte 
mne!"  —  Sedlák:  „Když  znáš  Boha,  nejsi  hastrman;  sedni  si!" 


Vodník  je  prý  člověk  jako  my,  ale  nemá  se  tak  dobře  jako  my  — 
chudák  trápit  se  musí  pod  vodou.  Tam  v  břehu  má  své  obydlí,  svou 
rodinu,  ženu  a  děti,  sám  pak  po  světě  shání  živobytí.  Škodí  lidem,  ale 
také  enáší  cd  lidí  mnohá  příkoří.  Jednou  přišel  k  řezníkovi  koupit  masa, 
a  t^n  mu  uťal  prst.  Narodí-li  se  mu  dítě.  nechce  nikdo  j[ti  za  kmotry. 
Vodník  dělá  někdy  i  dobrotu;  pracuje.  K  Rychlíkům  ve  Štěpi  chodíval 
občas  štípat  dřevo  a  kdjž  on  štípal,  všecky  bělky  hned  prodali.  V  Ho- 
lešově chodíval  do  cihelny  se  shřívat  a  také  někdy  pomáhal  dělati  cihly. 
Sedě  na  břehu,  přádával  vlnu  na  kolovrate  z  vřbíčí  a  prodával  červené, 
zelené  pentlií-ky.  jež  měl  na  chrástě  rozvěšené.  Ale  nic  po  nich  nebylo, 
všecky  se  proměnily  v  žabinec.  Jeho  kroj  ie  tak  trochu  hanácký  :  ze 
lená  župica,  červené  kožené  gatě,  zelené  punčochy  a  botky  zelenou  ha- 
raskou  zašněrované.  Boty  šije  si  sám  obyčejně  v  noci  při  měsíčku  na 
kopce  sena.  Kdosi  našel  takový  bot  a  nemohl  ho  zedrat,  dal  si  vždycky 
k  němu  ušit^druhý.  Ze  šosu  mu  kape  voda,  a  jak  sedne,  hned  je  pod 
ním  lák.  V  Zop?ké  ulici  holešovské,  v  hospodě  u  Mikulikň,  sedával  skoro 
každý  den  u  kamen  a  kouříval  místo  tabáku  rybí  šupiny.  Když  se  ho 
jako  hoita  optali,  co  chce,  řekl:  „Ach  nic,  už  jsem  se  najedl  ryb!-'  Do 
nedávná  měli  ve  výklenku  hastrmanovu  hlavu  ze  sádry  na  památku,  že 
tam  chodíval.  Hastrmanskou  řeč  ňuhňavou  každý  pozná.  Vodník  může 
se  udělati  tím  chce.  Nejčastěji  bývá :  psem,  kočkou,  zajícem,  kozlem, 
žábou,  koněm.  Pes  a  kočka  líhává  na  lávce  pře^  potok  a  nedá  nikomu 
přejíti,  zajíc  vodí  pytláky  za  nos,  kozel  a  žába  škádlívá  soukeníky  ve 
valše  a  kůň  někde  se  pase,  až  naň  kdo  sedne,  aby  ho  zatiesl  do  zhlaně. 
Kůň-hastrman  nemá  spodního  pysku.  Vhodíme-li  naň  vazovou  ohlávku, 
ostane  koněm,  dokud  ohlávky  nesděláme.  A  jak  táhne!  Na  otázku,  proč 
nyní  neviděti  vodníka,  když  jich  jindy  bývalo  tolik,  dostalo  se  mi  ta- 
kové odpovědi:  „Papež  Pius  IX.,  když  už  páchali  velikou  nezdobu, 
zažehnal  je  na    tolik  a  tolik  rokft    —  až    ty  roky  dojdou,   vodníci  zase 

nastanou."    -  (Pokraéování.) 


—  35  — 


Z  Uher.  Hradiště.  (O  různých  pracích  a  potulkách  r.  1^95.) 
Na  požádání  redakce  sděluji  o  svých  pracích  v  roce  pravé  minulém, 
především  pokud  dotýkaly  se  různých  vécí  národopisných  následující : 
R.  1895  uplynul  ve  znamení  Národopisné  výstavy  Pražské. 
Jakkoliv  různé  obchůzky  a  vyjíždky  dotýkaly  se  studia  odborného,  přece 
jen  mnoho  zaznamenáno  a  prohlédnuto  ve  věcech  národopisných. 

Hned  v  lednu  prohlédnuty  zajímavé  slovenské  kříže  dřevěné  v  okolí 
Dol.  Bojanovic  u  Hodonína  a  s  vyrahitelem  jich,  nevšedně  zručným 
samoukem  rolníkem  Fr.  Vymysli  ckým  smluven  také  jeden  pro  vý- 
stavu Pražskou.  Stál  na  této  před  Tvrdouskou  chalupou  a  budil  svou 
bohatou  řezbou  i  pestrou  lidovou  barvitostí  zaslouženou  pozornost. 
Později  vypravena  na  výstavě  skupina  „jí^^dy  králů"  Slováckých  ze 
Star.  MČáta  a  to  tak,  že  potřeby  upraveny  a  opatřeny  v  Uh.  Hradišti, 
k  instalaci  samé  pak  odeslána  ze  Star.  Města  zkušená  obratná  selka 
B.  Holáňová,  kteráž  ji  za  spolupůsobení  dam  Wanklových  v  čas  a  ku 
spokojenosti  provedla.  Více  pro  výstavu  samu  pracovati  nedovolily 
bohužel  okolnosti  a  práce  úřední. 

Teprv  s  prázdninami,  kdy  nastala  volnost'  alespoň  částečná,  po- 
kračováno v  doplňcích  krojového  studia  na  Moravě.  Srovnány  především 
všechny  dosud  nastřádané  poznámky  o  krojích  Slováckých,  Brněnských, 
Hanáckých,  Valašských,  Lašských  a  Slezských  a  doplněny  záznamy 
dalšími  i  Horáků  se  týkajícími.  Ve  příčině  Slovenských  krojů  navštíveny 
letos  Osvětimany,  kde  je  středisko  starobj  lého  kroje  severoslováckého, 
jenž  v  Pomoraví  nyní  ovšem  juž  mnoho  se  proměnil,  zfešáčtěl.  abych 
tak  řekl,  pak  Písek  u  Bzence,  kde  mužové  chodí  po  Veselsku  a  ženy 
více  po  Polešovsku.  K  vůli  srovnání  kroje  Rohatecko-Sudoměřského  se 
sousedním  Uherským  navštívena  nedělní  dobou  Skalice  Uherská  i 
Holič,  při  čemž  hlavně  v  Rohateckétn  oděvu  leccos  jako  reminiscence 
na  Uhry  konstatováno.  Též  Hanáckým  Slovákům  v  okolí  Podivína 
věnována  pozornost  a  fotografováno  tu  v  Bílovicích.  Rovněž  fotografováno 
v  Sudoměřicích  u  Strážnice.  (Po  prázdninách  fotografováni  zase  Ha- 
náčtí Slováci  z  Kyjov sk a.) 

Velmi  zajímavé  zvláštnosti  ukázala  úprava  vlasů  dívčích  a 
ženských  hlavně  na  Hodoňsku,  Břeclavsku  a  Strakonicku,  kde  vlas 
většinou  ve  dvé  pletenců  a  nikoliv  jako  jinde  na  mor.  Slovácku  v  jeden 
se  splétá.  Nejzvláštnější  středověké  zdobení  a  stáčení  pletenců  pozorováno 
na  Velecku,  hlavně  na  Lhotkách. 

Asi  uprostřed  srpna  zajel  jsem  ve  společnosti  ct.  přítele  svého 
p.  prof.  Kouly  do  uherské  Zvoleně,  abych  uviděl  na  vlastní  oči  onen 
starožitný  úbor  hlavně  mužských  Dětvanců,  kteří  vlasy  své  splétají 
v  předu  ve  dva  visuté  lelíky  (kačky)  po  případě  i  zadní  vlasy  v  druhé 
dva.  A  podařilo  se!  Statný  Jano  Kružiiak  z  Lázu  Dětvanských  jjyl 
věru  dobrým  representantem,   jak  čtenáři  „Světozora"  z  íotogratie  páně 

3» 


—  36  — 

Koulovy  svým  časem  se  přesvědčili.  Ostatně  i  kroj  je  ta  zajímavý  a 
neméně  starobylý.  Kratinká  košile  jest  tu  opravdovým  „opleckem", 
kryjíc  jen  plece  a  nechávajíc  prsa  mezi  opaskem  a  sebou  úplně  nahá 
na  20—25  cm.  Tělo  je  tu  ovšem  do  hnědá  osmahlé  a  velmi  otužilé. 
Při  návštěvě  Zvoleííské  navštívena  také  i  Kremnice  a  Báňská  Bystřice 
a  v  blízkých  Radvanech  složena  poklona  mánům  Andreje  Sládkoviče, 
jehož  poz&statky  na  zdejším  hřbitově  věčný  spí  spánek. 

Teprv  koncem  srpna  dostal  jsem  se  ku  prohlídce  národopisné 
výstavy  v  Praze.  O  výstavě  netřeba  se  rozepisovati.  Vše  to,  co  objevila 
nám  národopisného  a  národně  uměleckého,  popsáno  juž  obšírně  jinde. 
Moravské  věci  byly  v&bec  předními  ozdobami  výstavy  a  zvláště  muzejní 
spolek  Olomucký  vystavil  na  různých  místech  především  ale  mezi  vý- 
šivkami tolik  vzácných  pokladů,  že  působily  dojem  největší.  Připomínám 
jen  výšivky  Lanžhotské  a  Hanácké.  Že  dámy  si.  M.  Wanklová  a  pí. 
Havelková  i  si.  Běhálková  při  instalaci  moravských  oddělení  různých 
hlavní  práci  měly  a  především  figuríny  oblékaly,  budiž  zvláště  kon- 
statováno. Oddělení  slovácké  uspořádal  většinou  dr.  Lubor  Niederle, 
valašské  architekt  Jurkovič,  horácké  paní  Pittnerová,  Brněnsko  sleč. 
Vlachová  a  pí.  Bakešová,  věci  výtvarnému  odboru  odevzdané  architekt 
Fanta.  Že  moravská  archaelogie  v  malém  bohužel  pavillonku  archae- 
ologickém  velmi  pěkně  a  obsažně  byla  representována,  o  tom  není  třeba 
mluviti.  Přičinili  se  o  to  nejlepší  archaeologové  moravští:  Červinka, 
Knies,  dr.  Kříž,  Maska,  Peck,  Palliardi,  dr.  Wankel.  Tento  poslední 
i  do  anthropologického  oddělení,  v  němž  paradovala  figurína  hanáckého 
obra  Drásala,  přispěl  lebkami  ze  vzácné  svojí  sbírky.  Účast  Moravy  ve 
věcech  diagramových,  na  galerii  ústřední  síně  výstavní,  byla  rovněž 
velká,  škoda  však,  že  umístění  bylo  dosti  nešťastné,  tak  že  sotva  1*^/0 
náštévníků  si  věcí  těch  zajímavých  a  pracně  sestavených  všimlo. 
Za  to  tím  obdivovanější  byly  stavby  moravské  v  dědině  výstavní,  o  něž 
mimo  ostatní  domácí  síly  měl  zásluhu  prof.  J.  Koula  svojí  chalupou 
Tvrdoňskou. 

Tím  jsem  u  konce.  Výlet  z  Prahy  do  sev.  Čech  a  do  Drážďan 
podniknutý  byl  rázu  geologického  a  přírodopisného  a  jím  skončily 
prázdniny.  Po  prázdninách  prováděny  práce  již  jen  u  psacího  stolku. 
Jelikož  nejsou  dosud  ukončeny,  nelze  o  nich  blíže  referovati. 

J.  Klvaňa. 

Z  Vídně.  (  V.  Houdek.)  Moje  letošní  potutky  po  Moravě,  jež  věnovány 
byly  poznání  uměleckých  a  historických  památek,  zavedly  mne  především  na 
Znojemsko.  Není  účelem  této  stručné  zprávy  podati  úplný  popis  všech 
uměleckých  památek,  jež  jsem  na  své  cestě  navštívil.  Chci  pouze  dopl- 
niti, po  případě  opraviti  starší  zprávy  a  rozepisuji  se  tudíž  jen  o  tako- 
vých památkách,  o  kterých  po  mém  vědomí  dosud  vůbec  nebylo  psáno, 
neb  o  kterých  podány  jsou  zprávy  nedostatečné  nebo  nesprávné;  z  toho, 
co  jest  již  odjinud  známo,  dotýkám  se  toliko  památek  nejdůležitějších, 
a  i  těch  jen  zběžně. 

Z  potulek  svých  přinesl  jsem  řadu  obrázků.  Vlastenecký  maz. 
spolek  olom.  opatřil  mně  za  společníka  na  cestách  výtečného  kreslíce, 
jenž  v  sekundě  dovede  nakresliti  věrně  a  dovedně  sebe  složitější  předmět 
umělecký  —  ruční  to  apparát  fotografický  (kodak),  naplněný  blankami 
(films)    na   60  různých  obrázků. 


-^  37  — 


Ve  Znojmě  samém,  jtíž  znám  z  dřívějších  návštěv  svých  u  i)říttle 
Palliardiho.  a  jthož  četné  a  vzácné  památky  jsou  s  dostatek  popsány, 
arci  j^em  se  tentokráte  téměř  ani  nezdržel.  Za  to  prohlédl  jsem  si 
blízký  Klášter  na  Louce,  jehož  kostel  chová  mnohé  pozoruhodné 
památky  umňlecké,  do?ud  málo  nebo  vftbee  veřejnosti  neznátné.  Kostel 
ten,  jehož  sloh  se  dnes  charakterisuje  v  lodi-*-j?iko  renesanční,  v  pres- 
bytáři pak  jako  starší  sloh  gotický,  stojí  —  tak  jako  skorém  všechny 
staré  monumentální  stavby  kostelní  u  nás  —  na  základech  románských. 
Zbytky  původní  stavby  románské  pozorovati  lze  zejména  na  presbytáři 
vně  i  vnitř.  Základ 
presbytáře  jest  totiž 
po'okruhový  a  do  výše 
asi  5  metrfi  stojí  dosud 
původní  zdi  apsidy  ol- 
tářní,  na  níž  teprve  po- 
stavena je  lehčí  mnoho- 
úhelníková řtavba  go- 
tická. Ve  zmíněné  výš- 
ce běží  kolem  apsidy 
románský  obloučkový 
vlys.  Uvnitř  kostela 
zachovaly  románský  ráz 
svůj  pou/?e  ještě  dva  po- 
stranní vchody  z  presby- 
táře do  sakristie  (obr. 
č.  1.),  vztažmo  (na evan- 
gelní  fetraně)  do  komo- 
ry kostelní.  Kulatý  žláb- 
ko^aný  oblouk  těchto 
portálků  pořazen  jest 
na  dvojitých  sloupcích 
8  hlavicí  vybíhající  v 
závitky.  Vedle  jedné 
hlavice  zasazena  jest 
ve  zdi  pískovcová  plot- 
nička  stejné  s  hlavice 
mi  velikosti,  ozdobená 
palmettou ;  bylo  jich 
původně  zajisté  víc,  V 
okrouhlém  ochozu  za 
oltářem  znamenati  lze 
pod  omítkou  stopy  staré 
malby  nástěnné,  Z^ela  jednoduchý,  ale  z  jisté  příčiny  zajímavý  a  důležitý 
jest  malý  portálek  dveří,  vedoucích  na  věž  vedle  průčelí  chránu.  Toto 
průčftlí  totiž  má  dnes  ráírene?aačiií;  arci  zbytky  jikýchsi  okének  7  něm, 
slohu  romínského,  nasvědčují  již  toaau.  že  i  t\to  průčelní  zeď  kostela 
pochází  z  původní  románské  stavby.  Věc  tuto  potvrzuje  nevyvratiě  zmí- 
něný portálek,  zřejmá  romínský,  jenž  stojí  -  jak  o  tom  nelze  pochy- 
bovati —  na  svém  původním  místě  a  dokaaije.  že  původní  románská 
stavba    tohoto    chráma    milá  tytéž    hlavní  rozměry  jako  stavba   dnešní, 


■^ 


Obr.  č.  1. 


-  38 


že  to  tedy  byla  románská  basilika  velkolepého  rázu.  Proto  nemůže 
býti  správným  udání  Wolného  (Kirchl.  topogr.,  Briinner  Dioec.  IV., 
130)  že  stavba  lodi  započata  byla  teprve  asi  r.  1576.;  byla  to 
patrně  jenom  přestavba  původní  románské  basiliky,  jejíž  rozměry  při 
tom  zachovány  a  jejichž  hlavních  zdí  při  tom  upotřebeno  bylo. 

Vzácnou  památku  výtvarného  umění  v  tomto  kostele  chová  uzam- 
čená kaple  nad  sakristií,  která  dnes  slouží  ^  pouze  za  kostelní 
komoru.  Míníme  kamenný  (pískovcový)  oltář  sv.  Šebestiána.  Místo  oltář- 
ního  obrazu  zaujímá  socha  (hautrelief)  sv.  Šebestiána,  uvázaného  ku 
stromu  za  terč  střelám;  nahé  tělo  světcovo  je  krásně  modelováno.  Listoví 


-^^:^  't^" 


Obr.  č.  2. 


Stromu  má  archaický  ráz:  větve  celkem  holé  jsou  pouze  na  koncích 
sporými  listy  pokryty.  Skulptura  tato  zasazena  jest  do  ornamentovaného, 
obdélníkového  rámce,  jehož  vodorovná  břevna  nahoře  i  dole  vybíhají 
přes  rohy  obdélníku ;  na  těchto  spodních  výběžcích  stojí  na  každé  straně 
rámce  karyatida;  tyto  postavy  oděné  římskou  sukní  podržují  jednou 
rukou  výbojky  h  )rního  trámce.  Na  římse  nad  tímto  kamenným  obrazem 
ř-tojí  .'50U80SÍ  představující  Krista  mučeného  (Ecce  homo) ;  lem  pláště 
R  ramenou  jeho  splývajícího  podržují  dva  andělé,  po  obou  stranách  po- 
stavy klečící;  toto  hořejší  sousoší  provedeno  jest  v  poloviční  velikosti 
postav  dolních. 


—  ?J0  — 

o  tomto  oltáři  podal  první  (zcela  stručnou)  zprávu  s  obrázkem 
konservátor  Sterz  ve  Znojmě  do  Zpráv  ústř.  komise  pro  umčlecké  a 
histor.  památky  ve  Vídni  (1889,  str.  256).  P.  zpravodaj  pokládá  oltář 
tento  za    renesanční,  což  chceme  nechati  ve  své  míře. 

Zajímavé  jsou  též  zbytky  křížové  chodby -Wážterní,  o  nichž  dosud 
po  raem  vědomí  íiebyla  podána  veřejnosti  zpráva.  Pocházejí  zajisté  z  doby 
gotické  přestavby  kostela  tohofo  (asi  XIV.  stol.)  Chodba  tato  zacho- 
vána jest  (arci  ve  stavu  velmi  porouclianém)  toliko  na  straně  ku  kostelu 
[třilehající;    z    ostatní    kvadratury    nezachovalo    se    nic  více  než-li  zeď. 


Obr.  č.  3. 


kolmo  od  presbyteria  odbíhající,  v  níž  dosud  zasazena  jest  řala  sloupků, 
ovšem  taktéž  vesměs  porouchaných.  Víechny  sloujvky  z  této  chodby  za- 
chované mají  týž  tvar  jako  sloupky  známého  portálu  třebického.  jenž 
se  klade  do  XIV.  stol. 

Zachovaná  strana  chodby  otvírá  se  čtyřmi   oblouky  —   kromě  jed- 
o  více  méiě  zastavěnými  —  do  zahrádky  školní.    Kružba  mírně  lo- 


noh 


mených  obloukfi  jest  až  na  malé  zbytky  pozurážena.  Nt^které  z  těchto 
obloukň  zastavěny  byly  —  snad  již  piivodně  —  tím  zpftsobem,  že  roz- 
děleny byly  ve  tři  menší  a  niř.ší  oblouky,  spočívající  na  dvojitých  stihlých 
sloupcích  za  sebou    postavených.     (Obr.  č.  2.).     V  klenbě    zacbovuly  be 


—  40  — 

svorníky  s  vykřesaQými  ražicemi,  omítka  stěn  pak  ukazuje  stopy  starých 
maleb,  z  nichž  však  nemožno  za  nynéjlího  stavu  nic  rozeznati.  Zacho- 
vaná část  chodby  (obraz  č.  3.)  dána  jest  k  užívání  louckému 
nadučiteli,  jenž  jí  upotřebuje  za  kůlničku  na  všelijaké  hampa- 
rátí.  Zachytil  jsem  f)tografickým  apparátem  několik  pohledů  na  tyto 
zajímavé  zříceniny,  pravá  to  corpora  delicti  barbarismu  minulých  i  pří 
tomiiých  čajS.  Hojné  rňže  a  jiné  dítky  Flořiny  obrůstají  oprýskané  zdi 
a  otlučené  sloupky,  čímž  nabývá  ono  místo  takového  nádechu  roraan- 
tičnosti,  že  mně  bylí),  jakobych  se  byl  octl  na  dějišti  některého  z  ro- 
mánů Walter-Scottových. 

Někdejší  nádherná  buJova  klášterní  slouží  dnes  lí^.elům  vojenským. 
Ale  i  bývalá  hrobka  či  podzemní  kostel  pod  presbytářem  upotřebuje  se 
dnes,  jak  mě  řečeno  bylo,  k  profánním  účelům  —  za  skladiště  uhlí  nebo 
čeho  podobného  —  pro  vojenskou  posádku.  Jak  to  asi  tam  teprve  vypadá! 

O  freskách  bývalého  kláštera  louekého  psáno  bylo  na  různých 
místech.  Kůrové  lavice  kostelní,  vzácná  to  práce  řezbářská,  dosud  ne- 
došly patřičného  povšimnutí.  ^oslalek  přiště.) 

Zprá\^a  o  valné  hromadě 

vlasteneckého  muzejního  spolku  v  Olomouci, 

jež  se  konala  dne  29.  iinora   1896. 

Valnou  hromadu  zahájil  o  8.  hod.  več.  v  místnostech  České  bosody  v  Olo- 
mouci předseda  spolku,  p.  dr.  Jan  Hynek,  konstatovav,  že  prřosen6ní  listinu  pode- 
psalo 4(J  členů;  spolu  oznámil  přítomným,  že  změny  stanov, minulou  valnou  hromadou 
přijaté,  veleslavným  c.  k.  mor.  místodržitelstvím  dne  22.  února  ]89(;  č.  OGO!)  byly 
schváleny,  tak  že  tyto  nové  stanovy  pro  správu  spolkovou  již  jsou  právoplatný. 

Po  té  přečetl  člen  výboru,  vel.  pan  Jan  Hrubý  protokol  předešlé  valné 
hromady  (ze  dne  ti.  ledna  18'J5),  jenž  byl  schválen  a  paní  Bjženou  Ilřivnovou  a 
p.  ředitelem  Josefem  Pospíšilem  podepsán. 

O  činnosti  spolkové  za  rok  1895  přednesl  obšírnou  zprávu  jednatel 
vp.  Josef  Vyvlečka,  z  níž  vyjímáme  tato  zajímavější  data: 

„Letošní  pouť  svou  nastoupil  vlastenecký  muzejní  spolek  za  pomérů  velmi  utě- 
šených; nehoť  tíiii,  že  Jeho  knížecí  Milost,  nejdůstojnější  pan  arcibiskup  olomucký 
Theodor  ráčil  blahosklonně  přijati  protektorát  nad  spolkem  raším  a  spoli  se 
velkomyslně  uvolil  platiti  —  a  též  za  dvě  léta  již  zaplatil,  drahé  bytné  muzeu  (po 
7.ó()  zl  ).  nejen  byl  zbaven  výbor  největší  starosti  o  trvalé  zachování  vzácného  dě- 
dictví Havelkova,  vlasteneckého  to  muzea  pro  Moravu,  nýbrž  i  naplněn  byl  blahým 
védomírn,  že  pod  záštitou  a  ochranou  tak  vznešeného  mečena  a  protektora  den  ke 
dni  vzrůstati  bude  počet  spolupraco koníků  a  s  nimi  nezištná,  tichá  práce  pro  zacho- 
vání drahocenných  památek  a  poznání  drahé  země  naší  Moravské 

Hudiž  tuto,  na  prvním  místě,  vysloven  nejhlubší  dík  Jeho  Exellenci,  nejdůstoj- 
nějšímu arcijjastýři  našemu  s  přáním,  aby  jej  Všemocný  Pán  pro  velkomyslnosť  jeho 
po  mnoho  ještě  let  nejen  ku  blahu  církve  a  vlasti,  nýbrž  i  nepatrného  vědeckého 
ústavu  našeho  zachovati  ráčil! 

Což  divu,  že  výbor  muzejní  s  chutí  se  dal  do  práce,  zvoliv  sobě  v  sezení  dne 
10.  ledna  ISÍió  za  předsedu  opět  p.  dra.  Jana  Hynka,  advokáta  v  Olomouci; 
za  náměuka  jobo  vdp.  Ignáta  W  u  r  m  a,  vikáře  a  k.  a.  konsistorního  radu  v  Olo- 
mouci; za  i»okladníka  p,  Miloše  O  t  á  h  a  1  a,  účetního  Ústř.  záložny  rolnické  v,01o- 
mouci;  za  jednatele  vp.  Josefa  Vy  vlečku,  vikáře  v  Olomouci  a  za  redaktora  Časo- 
pisu p.  Jaroslavra  P  a  1  li  a  r  d  i  h  o,  kandidáta  notářství  ve  Znojmě.  Za  kustody 
bjli  ustanoveni:  pro  sbírky  starožitné  p.  dr.  Jindř.  \V  a  n  k  e  1,  lékař  a  spisovatel 
y  Olomouci,  jiro  sbírky  přírodní  vdp.  děkan  Rudolf  Kašpar  v  IMudově,  a  náměstky 
jeho  p.  prof.  Frant.  Polívka  a  p.  dr.  Mauric  IJemeš;  sbírka  výšivek  svěřena 
pi.   \  last-:-  Havelkové    a  knihovna  p.  professoru  Janu  Burdovi. 


cyj^ 


(^uinílhláiíil  lísfítiíi 

Vlast.  ímizejiiílto  spolku  v  Olomouci 


Výbor : 

V 

l-^Bajer  Tomáš,  k-onsistor.  úředník. 

2.  Fierlinger  Eugen,  c.  k.  professor. 

3.  Gláser  Emanuel,   úředník   stntních  drah. 

4.  P.  Heřmánek  Osvald.  katecheta 

5.  Dr.  Hrubá n  Mořic,  advokcát. 

6.  P.    Hrubý   Jan,   kaplan. 

7.  Dr.  Hynek  Jan,  advokát. 
8   Otáhal   Miloš,  účetní. 

9.    Pallat   Alois,  stavitel. 

10.  Prásek  Vincenc,  c  k.  professor. 

11.  Promberger  Romuald,  knihkupec. 

12.  \)\\  Remeš  Mauric,  lékaí-. 

13.  Tálský  Josef,   professor  m.  si. 
14.'  Yyvlečka  Jcsel,  vikář. 

15.  Wurm   Ignát,  kn.-a.  konsist.  rada 

Náhradníci: 

1.  Cigna   Ludvík,   kapitolní  úí-edník. 

2.  Sídlo  František,  učitel. 

0.  Pecha  Antonín,  nadučitel. 

Dozorčí  rada: 

1.  Sojka   Karel,  í'editel  kniktiskárny. 

2.  Rudolf  svobodný  pán   Henniger,  c    k.   škuldo/.orce. 

o.  Klement  Eduard,  účetní. 
4.  Dr.  Ambros  Julius,  advokát. 


—  41  — 

I.  Hlavní  práce  vlasteneckým  muzcjiiíni  spolkem  v  zimř  a  na  jaře  Iři)')  vyko- 
naná záležela  v  přípravách  pro  velkou  národopisnou  výstavu  česko  slo- 
vanskou v  Traze.  Jakož  všoohacnú  uznáno,  brali  Morava  lví  jfodíl  na  výstavf, 
a  že  vlast,  nuizejní  spolek  náš  vzornc^  jjřipravil  půdu  studiu  národopísiióniii, 
dosvódčili  opřtovanA  nejon  pořadatelé  výstavy  národopisné,  nýbrž  jest  i  s  dostatek 
konstatováno  v  nádbernóm  dílo  „Nár()dopÍ3ná  výstava  Ciískoslovanská"  (str.   10-22). 

Spolek  náš  vykonav  první  kroky  i)ří])ravnc'  i)ro  itjMavu  tím,  /o  založil  četnó 
místní  odbory  a  jim  radou  i  skutkem  u  pořádání  krajinských  výstav  byl  nájto- 
niocen,  ponechal  koneMiou  organisaci  iistřednímu  výboru  hanáckému,  jenž 
po  národopisných  schůzích  oloinuckých  roku  181)1  v  Kroméřiži  za  předsednictví 
p.  dra.  Josefa  Dorazila  se  utvořil.  Porad  i  práce  jeho  účastnili  se  různí  členové 
spolku,  delegáti  výboru  (P.  Wurm,  P.  Vy  vlečka)  zvláštč  však  vlastenecké  dámy  olo- 
mucké  (pí.  Havelková,  Pospíšilová,  Procházková  a  j.);  taktéž  do  poradních  schůzí 
ústředního  komitétu  v  Prně  občas  byli  delegáti  výboru  vysíláni  (p,  proť.  l-Aig.  Fier- 
linger,  p.  rada  Wurm). 

Nejvčtší  péči  však  výbor  spolku  muzejního  o  to  mél,  aby  vlastenecké  muzeum 
olomucké  na  výstave  v  Praze  co  noj  d  ůs  to  j  n  6  ji  by  1  o  zas  t  oupeno  a  znázor- 
ňovalo aspoň  v  malém  rámci  celý  kulturní  vývoj  národa  našeho  feskoslovanského  po 
všech  stránkách,  jako  v  celku.  —  Předméty  přečetné,  jimiž  výstava  byla  obeslána, 
—  počtem  daleko  přes  tisíc  —  nezůstaly  ovšem  pospolu,  ve  zvláštním  oddéleni, 
čemuž  maohý  z  navštěvovatelů  výstavy  se  divil,  nýbrž  rozestaveny  byly  dilem  dle 
krajů,  z  nichž  pocházely,  dilem  dle  odborů,  jak  právě  toho  studium  národovédy  vy- 
máhalo, což  přece  hlavním  výstavy  jest  cílem.  —  Vždyť  právě  spolek  muzejní,  jako 
ústav  vědecký,  jehož  sbírky  sneseny  jsou  ze  všech  končin  Moravy,  neměl  na  sebe 
uvaliti  na  výstavě  podezřeni  a  výtku  místního  patriotismu,  zájmu  vlastního,  nýbrž 
podrobiti  se  musil  pravidlům,  dle  nichž  vědecké  výstavy,  především  pro  badání 
vědecké  pořádati  dlužno. 

V  jaké  míře  vl.  spolek  muzejní  ku  zdokonalení  národopisné  výstavy  českoslo- 
vanské  v  Praze  přispěl  a  čím  si  o  její  zdar  zásluh  získal,  zůstaveno  budiž  zatím 
jiným  ku  posouzení. 

K  vůli  úplnosti  zprávy  budiž  však  alespoň  povšechně  zaznamenáno,  ve  kte- 
rých odděleních  vlastenecké  muzeum  na  výstave  pražské  bylo  zastoupeno : 

a)  v  oddělení  předhistorickém  representovalo  se  muzeum  naše  velmi 
důstojně,  zaslavši  tam  právě  nejcennější  předměty  ze  sbírek  svých,  a  to  jme- 
novitě drahocenné  památky  bronzové  z  Nákla,  ze  Slatěňic,  z  lírčic,  Charvát, 
Příkaz,  Tovačova,  Tršic  a  j.;  dále  vystaven  tam  celý  hrob  z  Jarohňovic; 
i  nálezy  mamutí  z  Předmostí  vyloženy  tam  byly  koUektivně  na  důkaz,  že 
spoluzakladateli  muzea  našeho,  p.  dru.  Wanklovi  ])rvní  přísluší  zásluha,  že 
upozornil    učený  svět   na  důležitost'  naleziště  předmosteckého. 

b)  Prostřednictvím  našeho  spolku  získala  též  výstava  pražská  několik  vzácných 
exemplářů  lebek  zo  sbírky  dr.  Wankla  pro  oddělení  authropologické.  Tam- 
též podiv  vzbuzovala  zdařilá  ligurina  a  kroj  známého  obra  moravsKého,  Josefa 
Drásala  z  Holešova. 

c)  Pravou  ozdobou  národopisné  výstavy  byla  sbírka  národního  vyšívání 
z  muzea  olomuckého  zaslaná,  jež  rozložena  v  oddělení  hanáckém,  slováckém, 
brněnském,  valašském,  slezském  a  ústív.dním.  Též  v  oddělení  pro  umění  vý- 
tvarné uloženy  byly  všechny  druliy  nejkrásnějších  výšivek  nnšich.  Ve  sbírkách 
těchto  zastoupeno  bylo  na  200  límcii  a  oboj'KŮ  z  různých  krajů  i  dob,  na 
100  dýnek  z  čepců,  množství  šatek,  pruhů,  tkanic,  koutnic,  plachet,  boudnic, 
obalenek,  oltářní^h  pokrývek,  čepců,  oplíček,  úvodnic  a  p.  se  všemi  možnými 
ornamenty,  ze  všech  dob  a  končin  československých.  Tolikéž  byly  vystaveny 
úplné  kroje  a  drahocenné  pentlíky  hanácké. 

d)  Kroje  kanáckého  s  výhodou  též  upotřebeno  v  oddělení  zvykoslovném. 

e)  Keramika,  pokud  její  povaha  zjištěna  byla,  rozestavena  taktéž  v  různých 
odděleních. 

f)  Krasli  ce  (čili  velikonoční  vajíčka  malovaná),  počtem  na  sta,  zdobily  oddě. 
lení  zvykoslovné. 

g)  Kancionály.psané  a  iniciálkami  zdobené,  uloženy  byly  dílem  v  oddělení 
výtvarném,  dílem  v  církevním  a  zvykoslovném. 

h)  Některé  částky  nábytku  a  náčiní  hanáckého  umístěny  byly  v  gruntě  ha- 
náckém. 


—  42   - 

ch)     Hudebním  nástrojům  národním  (fujara,  kobzy,  dudy  a  j.)  vykázáno  místo 
v  oddělení  zvykoslovném,  kde  též  hračky  détské  všeho  druhu  se  nalézaly, 
i)     Oddělení  slovesnému  poskytlo  vlast,    muzeum  naše    značnou    zásobu  odpo- 
vědí, jichž  se  mu  dostalo  z  různých  stran  na  „Tazatele  národopisného"  i  jin;ých 
rukopisů,  obsahujících  rozmanité  pověsti,  vzpomínky  a  zkazky  lidové. 
Při  této  příležitosti  nelze    mlčením   prominouti,    že  zvláštní    zásluhu  o  vypra- 
vení všelikých  vé -í  na  výstava  a  uspořádání  jich  mají  vlastenecké  dámy:    pí.  Vlasta 
Havelková,  pí.  Marie  Pospíšilova,    choť  ředitele    Ústř.    záložny  roln.  a  si.  Madlenka 
Wanklová  z  Olomouce.  l'aní  Pospíšilová  se  vzornou   pečlivostí  a  obětavostí  postarala 
se  nejen  o  výběr    přeimětů    národopisných,  nýbrž    sama    všechny    výšivky    vyprala, 
vyžehlila  i  složila ;  pí.  Havelková    zase  po  celé  léto  meškala  na  výstavišti,  pořádajíc 
sbírky  a  pečujíc  o  systematické  jich  rozložení.  Budiž  jim  tuto  veřejný  dík    tlumočen 
jakož  i  slavnému  obchodnímu  družstvu  v  Olomouci,  jmenovité  p.  Muchovi,  jenž  balivo 
ku  dopravě  věcí  na  výstavu  bezplatně  zaopatřil. 

Výbor  vlast,  muzejního  spolku  pečoval  též  o  pilnou  a  dle  možnosti  hromadnou 
návštěvu  výstavy  národopisné.  Ku  zahájení  její,  jakož  i  ku  zakončení  vypravil 
se  za  správu  spolkovou  do  Prahy  místopředseda,  vdp.  rada  Ign.  Wurm  a  kustodka 
pí.  VI.  Havelková.  V  srpnu  vypraviti  chtěl  výbor  zvláštní  vlak  výstavní:  že  však 
touž  dobou  (dne  12.  srpna)  pořádány  byly  z  Olomoucka  tí-i  jiné  vlaky,  upustil  výbor 
od  záměru  svého,  a  členové  spolku  připojili  se  dílem  ku  vlaku  hanáckému,  dílem 
jednotlivě  na  výstavu  si  vyjeli. 

lí.  Kromě  národopisu  docílil  velkých  úspěchů  vlast,  muzejní  spolek  na  poli 
archaelo^ickém.  A  tu  zaznamenati  jest  nám  zase  na  prvém  místě  velkolepý  dar 
.T  e  h  o  knížecí  Milosti,  nejdůstojnějšího  pana  arcibiskupa  dra  Theodora 
K  o  h  n  a,  jenž  ráčil  věnovati  vlasteneckému  muzeu  našemu  všeliké  předměty  staro- 
žitné z  tak  zv.  d  i  o  ec  es  a  nn  í  h  o  muzea,  jež  roku  18S3.  v  čas  přestavby  dómu 
péči  vrchního  inženýra  6  Meretty  z  různých  nálezů  ,na  domě"  sestaveno  a  zalo- 
ženo bylo. 

Z  bohaté  sbírky  této,  jež  pro  Olomouc,  ba  pro  celou  Moravu  zvláštní  má 
cenu,  můžeme  si  utvořiti  dosti  jasný  obraz  různých  osudů,  jimiž  starobylé  hra- 
disko olomucké,  j^ž  ve  12.  století  nynějšímu  kosteludómu  ustoupilo,  jakož  i  do- 
mnělý hrad  knížecí  na  témž  pahrbku  stojící    postiženy  byly. 

Ze  starého  hradiska  obsahuje  sbírka  zbytky  t  zv.  spečených  valů,  jež  na  sto 
metrů  okolo  chrámu  se  táhly,  nádoby  pouhou  rukou  pracované,  přesleny  tuhové  i 
hliněné,  závaží,  žernovy.  hi  i  dvě  krá>5né,  emailované  perly.  Přehojné  jsou  též  různé 
střepy  z  nádob  všeho  druhu,  všech  forem  i  velikosti,  z  nichž  mnohé  krásně  jsou 
ornamentovány.  Též  rozmanité  kosti  a  parohy  jsou  zajímavé,  vykazujíce  tu  i  tam 
spracované  nástroje. 

Z  hradu  knížecího  dostalo  se  nám  krásné  hlavice  a  zbytků  oblouků  ro- 
mánských, jež  pravý  podiv  dnes  ještě  u  znalců  vzbuzují. 

Ze  starého  dťimu  zbyly  četné  řezbované  kameny,  bezpochyby  pozůstatky 
chrámu  knížaty  Ottou  lí.  a  Václavem  ve  slohu  románském  zbudovaného,  ná- 
hrobek biskupa  (posud  neurčený),  znak  biskupa  Stanislava  Pavlovského  v  kameni 
r.  ]59.">.  tesaný. 

Z  různých  obléhání  města  zachovaly  se  dělové  koule,  ostruhy  a  j.  předměty 
ž  el  ez  né. 

Sbírka  tato  umístěna  jest  ve  zvláštní  skříni,  a  uveřejní  no  bude  o  ní  brzy 
obšírnější  pojednání. 

Dne  12.  června  vypravila  se  tříčlenná  deputace  výboru  k  Jeho  Excellenci  a 
vzdala  nejmilostivějšímu  protektoru  díky  za  dar  ten  vzácný,  při  kferé  příležitos  i 
Jeho  knížecí  arcibiskupská  Milost  znovu  ujistila  deputaci  o  přízni  ke  spolku  muzej- 
nímu chované  a  ráčila  přijati  všechny  publikace  spolkem  dosud  vydané 

Pohody  jarní  a  letní  pilně  používali  jednotliví  členové  spolku  ku  výzkumným 
vycházkám  do  přírody.  Tak  pokračoval  vp  Frant.  Přikryl,  dopisující  člen  c.  k.  ústř. 
komise  j)ro  zachování  památek  ve  \  ídni  i  spolku  našeho,  v  prokopávaní  mohyly 
„Se,  hosshQgel-'  u  Bélotína,  p.  učitel  A.  Telička  badal  na  hradisku  t  o  v  a  č  o  v- 
s  k  é  m,  ]).  učitel  Hrtníček  na  tavírni  v  Rozvadovicích  objevené.  Jednatel,  upo- 
zorněn byv  vdp.  radou  Janem  Vychodilem,  prokopá'  zbytky  jároviště  u  hřbitova  v 
2  o  1  ec  ho  vicích,  dal  kopati  v  Mezících  a  zachoval  pro  muzeum  velkou  část 
nálezů  z  tamních  hrnhň  |i()j)elnicových;  taktéž  se  súčastnil  s  pp.  učiteli  Stratily  ko- 
pání v  kulturních  jamácii  u  L  eš  an,  jichž  nálezy  pro  muzeum  byly  získány.  O  prázd- 
ninách dal  spolek  náš,  podporován  jsa  si.  poborškou  jednotou  „Radhoštěm"  ve  Frea- 


—  43  — 

štátó,  prozkoumati  povčstnr  „iliiry  na  Radhošti".  Práco  nesnadné  ujal  se  zasf' 
vp.  F.  Přikryl,  při  (emy.  s  nemalými  obřtini  jej  podporovali  i)p.  inženýři  ostravbti 
AutOQÍn  Voves  a  JOrirli  Mládek  s  uaddůluíin  p  Fr.  Batkem  a  ti-emi  horníky  jakož 
i  předseda  pohorské  jednoty  p.  dr.    Parma  z  Frenštátu. 

Obšírnější  zprávy  o  všech  těchto  výzkumech  uveřejněny  l)udou  co  nejdiíve  v 
časopise,  pročež  v\ slovujeme  tuto  pouze  diky  upřímné jťšem  jmenovaným  pánům, 
že  tak  účinně  podporovali  snahy  nuzejní.  '*^'* 

III.  Olomučtí  členové  pořádali  mimo  poučné  rozpravy  též  poučné  vycházky, 
a  to  nejprve  dne  3.  března  do  residence  f  nejd.  p.  Gustava  hraběte  lielrupta, 
světícího  biskupa  olomuckého,  kdež  si  prohledli  vzácné  museum  ozdolmélio  zhoži 
porcelánového,  fayencí  různého  druhu,  jn  enovitě  n  oravskou  z  18.  a  vlašskou  ze  17. 
století,  uičiní  čínské  a  japonské,  sbírku  tahatěrek.  řezeb  a  obrazů,  konečné  staro- 
bylou kapli  domácí  ke  cti  sv.  Barbory  zasvěcenou.  —  Dlužno  věru  litovati,  že  vzácná 
tato  sbírka  již  jest  rozdrobena  a  úplně  rozprodána. 

Dne  17.  června  navštívilo  přes  30  členů  domácích  i  přespolních  společné 
c.  k.  studijní  kni  ho  v  nu  v  Obmouci,  kdež  laskavostí  kustoda  p.  Vilihalda  Miillera 
a  náměstka  jeho  p.  dra.  Schuberta  vystavena  l>yla  krásná  kollekce  rukoi)isů 
latinských,  českých,  arabských,  koptických  se  vzácnými  miniaturami,  jmenovitě 
vzácná  bible  boskovská  z  15.  stol.,  evangeliář  zábrdovský  z  počátku  XIII.  stol  ,  anti- 
fouář  z  15.  stol.  pak  četné  prvotisky  (inkunabule)  naše  i  cizí.  Na  konec  provedl 
p.  kustos  hosti  též  vnitřním  zařízením  knihovny,  vysvětluje  všechny  dotazy  a  i)i)Učujo 
o  významu  a  ceně  dél  jednotlivých. 

Buďtež  jmenovaným  pánům  vysloveny  tuto  díky  srdečné  za  ochotu  i  námahu 
vykonanou! 

IV.  Dne  3.  března  pozval  muzejní  spolek  ve  spojení  s  Českou  besedou  slovut- 
ného cestovatele  Pí.  S.  V  ráze,  jenž  měl  ve  velkém  sále  Národního  domu  za  pře- 
hojného účastenství  velmi  zajímavou  přednášku  o  cestách  a  výzkumech  svých.  O  zdar 
přednášky  velkých  zásluh  si  získal  člen  výboru  p.  R.  Prombcrger,  knihkupec  v  Olomouci. 

V.  U  příležitosti  stých  narozenin  velkého  učence  slovanského  Pavla  Jos.  Š  a- 
faříka  vyzval  vlast,  muzejní  spolek  všecbny  ostatoí  české  spolky  olomucké,  aliy  spo- 
lečně s  ním  oslavily  velikána  nejen  v  oboru  starožitností,  nýbrž  i  na  poli  národo- 
pisném. Ku  vyzvání  tomu  přidala  se  většina  spolků,  i  uspořádán  byl  dne  11.  května 
ve  velké  dvoraně  Národ  lího  domu  slavnostní  večer,  na  němž  zastoupeny  byly  všechny 
vrstvy  intelligence,  živnostníků  i  řemeslníků  našich.  Pěvecký  spolek  „Žerotín"  jio- 
skytl  pořad  hudební;  jménem  muzejního  spolku  zase  pronesl  p.  dr.  Mor.  Ilruban 
slavnostní  řeč  „o  význami  P.  ,1.  Šafaříka".  Přednášeč  vzpomněl  nárolopisné  výstavy 
jako  důstojné  a  velké  oslavy  Šafaříkovy,  jelikož  tento  muž  základ  položil  nároďopisu 
slovanskému,  dále  vylíčil  pohnutý  život  oslavencův  a  šíře  se  rozhovořil  o  významu 
jeho  pro  nároJ  náš  a  celé  Slovanstvo.  Apotheosou  na  Pavla  J.  Saiáříka  skončil  svou 
zajímavou,  dobře  procítěnou  přednášku,  za  niž  pochvalou  i  potleskem  obecenstva 
byl  odměněn. 

Podobně  př  pojil  se  vlast,  muzejní  spolek  ku  českým  spo'kům  místním,  aby 
dne  22.,  ledna  1896  oslavil  padesáté  Larozeniny  slavného  pěv.e  našeho  Svato- 
pluka Čecha. 

Požádán  byv  komitétem  ku  vystavění  kaple  Cyrillo-Methodřjské  na  Radhošti, 
vystavil  výbor  spolku  mezi  11.  a  16.  prosincem  lbí)5  vzácný  obraz  Liebscherflv 
„Valašskou  Madonu^  v  místnostech  muzejních.  Výstavou  touto  spolek  náš 
nejen  přispěl  kapli  radhošťské  15S  zl.  80  kr.,  nýbrž  poskytl  i  přiležitosť  mnoho 
navštěvovatelům  bezplatné  si  prohlednouti  sbírky  muzejní. 

VI.  Jako  jiná  léta  vydával  spolek  též  r.  1895.  „Časopis  vlasteneckébo 
muzejního  spolku  v  Olomouci",  jehož  redakci  vedl  obětavě  p.  Jaroslav  Palli- 
ardi,  kand.  notář,  ve  Znojmě;  vydána  čísla  45—48. 

O  ceně  čas  >pisu  toi.o,t#žo  mluviti  a  pstti  členu  výbon.  Proto  budiž  dovoleno 
odkázati  tuto  na  referenta  Časopisu  Matice  Moravské,  r.  1895  č.  2.,  jenž  dí :  že 
za  vzorného,  nezištného  a  láskou  k  věci  prodchnutého  vedení  dosavadních  čtyř 
redaktorův  .  .  .  uloženo  v  časopisu  kus  poctivé,  nadšené  práce  moravské".  ílnsp. 
Jos.  Klvaňa).  Stejně  chvalně  zmínil  se  o  Časopisu  v  „Hlasu"  č.  40.  k.mservator 
dr.  Jos.  Kachník.  Abych  jiné  pominul,  uvádím  ještě  zpravodaje  „Věstníku  česko 
slovanských  museí  a  si)olkův  archaeologických",  ienž  v  č.  4.  r.  1S9(;  mezi  jiným 
napsal:  „že  redaktor  povznesl  list  k  výši  nebývalé,  již  i  to  ukazuj'\  že  články  tam 
publikované  jako  originUy,  překládány  byly  do  vídeňských  a  mnichovských  listň 
odborných"  a  dále  dopuučuje  list  tento  slovy  :  „že  se  stal  kaž  ému  badateli  českému 
nezbytným".  (Fr.  R  bin.) 


—  u  — 

V'II.  Muzeum  po  dobu  letoí  nebylo  olťicielné  itevřeno,  jelikož  hojnem 
obeslá-iím  národopisné  výstavy  povstaly  ve  sbírkách  patrné  mezery;  nicméně  i  mimo- 
řádně četní  a  vzácní  hosti  je  navštívili  a  zevrubně  si  prohlédli  sbírky  naše, 
z  nichž  uvádíme  aspoň  vys.  uroz.  p.  hraltěte  VI.  Lažanského  z  Prahy  (2H.  března) 
slov.  universitního  professora  Platona  Andrejevi6e  Kulakovského  z  Varšavy  (10.  srpna)' 
mistra  Jana  Scbwaigra,  dr.    Lubora  Niederle  a  mnoho  jiných.  ' 

VII.  Výbor  udržoval  čilý  styk  s  četnými  vlasteneckými  spolky  i  řahraničnými 
ústavy  vědeckými,  zvláště  vyměňuje  si  s  nimi  časopis  a  publikace.  V  nový  styk 
vešel  s  Národopisným  muzeem  českoslovanským,  se  spolkem  pro  pěstování  lidovědy 
ve  Vídni,  s  učenou  společností  „Prusií''  ve  Královci,  s  redakcí  čcsk.  Č'asoi)isa  histo- 
rického, s  redakcí  kwartálníka  historického.  Methoda  a  Věstníku  českoslov.  muzojí. 
—  (seznam  všech  jniblikací,  jež  v  nové  č  tárně  Muzea  vylořeny  budou,  uveřejněn 
bude  zvlášté.)  —  Pokud  se  místních  spolk&  týče,  účastnil  se  výbor  spolku  korporativně 
slavnosti  otevření  a  posvícení  Ústavu  hrabHe  Potting*  (li.  září)  a  přistoupil  za  člena 
k  úátavu  jmenovanému  Dne  16.  července  bral  účasť  na  slavnosti  25ti  letého  trvání 
Ustř.  záložny  rolnické  v  Olomouci.  — 

Sp^lek  připojil  sa  ku  petici  českých  spolkův  olomuckých  za  zřízení  university 
na  Moravě. 

Matičně  reílky  v  Hodoníně  a  Lipníku  obdařeny  byly  knihami;  této  slíben 
mimo  to  výběr  mineralií  ze  sbírky  muzejní. 

IX.  Kustodové  byli  věrnými  strážci  jmění  svěřeného  a  pilně  pracovali  na 
přehledném  a  systomatickém  urovnávaní  sbírek.  I  v  této  činnosfi  dostalo  se  jim 
pomoci  velmi  vydatné  od  vlasteneckých  dam  našich,  jmenovitě  pí  B.  Gliissrové,  pí.  M. 
Hrubanové,  pí  V.  Otáhalové  a  si.  A.  Ptáčkové.  —  Inventir  muzejní  rozmnožen  o 
sedm  skříní,  jež  si.  výborem  národop.  výs"avy  muzeu  za  mírnou  cenu  postoupeny  byly. 

X.  Taktéž  darů  jak  pro  pokladnu,  tak  pro  sbírky  hodné  letos  přil)ylo,  což 
nejlépe  z  podrobných  výkazů  vysvitá.  Z  důležitějších  darů  peněžních  uvádíme  kromě 
zmíněného  již  milodaru  Jeho  kníž.  arcib.  Milosti:  subverci  vys.  c.  k.  ministerstva 
osvěty  i300  zl.)  a  vvs.  /em  sněmu  markrabství  mo  avakého  j2f)0  zl.) ;  pak  dary 
Jeho  Jasnosti  Jana  panuj,  knížete  z  Liciitensteinů  (50  zl),  si.  ťlstř.  záložny  rolnické 
v  Olomouci  (100  zl )  a  si.  Zíložny  občanské  v  Olomouci  (50  zl.).  —Zvláštní  památku 
zůstavili  ct.  pp.  mládenci  v  Národním  dom^  zesnulému  druhu  svému  p.  dru.  Karlu 
Mudrychovi,  lékaři  v  Oloncouci,  splativše  25  zl.  pokladně  spolkové,  aby  nebožtík  trvale 
mezi  zakládajícími  členy  spolku  zapsán  byl. 

(lennější  předměty  darovali  muzeu:  Vys.  c.  k.  ministerstvo  osvěty  vfl  Vídni 
(Ilgovo  dílo.-  Kunstgoschichtliche  Cliarakterbilder  aus  Osterreich-Ungarij),  vys.  sněm 
zemský  král.  českéiio  2  díly  Archivu,  vys.  urozená  kněžna  Uvarovna  z  Petrohradu 
(4  skvostná  díla  archaeologická:  Kavkaz,  Materiály  pro  archaeologii  Kavl<azu,  Trudy 
7.  archaeol  sjezdu  v  Jaroslavě);  si.  Akademie  česká  cis.  Františka  Josefa  i  ro  věily, 
slovesnosť  a  umění  v  Praze  medaili  raženou  na  oslavu  stých  narozenin  Pavla  Jos. 
Šafaříka  a  spis  pamětní);  p.  MIDr.  Otto  Klumpir  z  Hradce  Kráhivé  zlatý 
náramek,  vykopaný  v  Hradci  Králové,  2  stříi)rné  mince  olomuckých  biskupů  a 
obrázky.  Slavná  obec  stře')écká  uložila  v  muzeu  starobylý  a  vzácný  svůj  archiv  obecní. 

Vše-n  dárcům  jmenovaným  budiž  tu^o  tlumočen  vroucí  dík  s  prosbou,  aby  i 
na  dále  vlasteneckému  muzeu  našemu  nakloněni  zůstali.  Steiný  dík  platí  též  si. 
redakcím  místních  i  krajinských  listů,  jež  uveřejňujíce  zprávy  o  činnosti  spolkové 
taktéž  spolku  mnoho  prospěly;  jmenovité  uvádíme  časo/isy:  Hlas  brněnský,  Mír, 
Našinec,  Olmiitzer  Zoitung,  Olom.  Pozor  a  Selské  Listy. 

XI.  Členů  čítal  spolek  koncem  r.  1895:  72  zakládajících,  25  dopisujících, 
930  činných.  —  Mnoho  členův  ubylo  nám  letos  úmrtím;  jsou  to  i»p.:  dr.  Josef 
Fanderllk,  advokát  a  poslanec  v  Uh.  Hradišti,  Josef  Kramář,  čestný  člen  spolku, 
Josef  Hoch,  poslanec  z  Ilrubčic,  MU9r.  Pícek  z,  Luhačovic,  prof.  Kojdra  z  Prahy, 
MIDr.  Karel  Mudrych  z  Olomouce,  Jan  Lad.  Černý,  inspektor  Slavie,  redaktor 
J.  Tvrdík,  prof   Fr.  H.  í5evčfk  z  Vídně  a  j. 

Budiž  jim  zachována  vděčná  památka  I" 

Zpráva  jednitelská  ukončeni  přáním,  aby  členstvo  vl.  muzejního  spolku  vše- 
možné k  tomu  působilo,  aby  sbírkám  muzejním  dostalo  se  ca  nejdříve  vlastního 
stánku  a  takto  zůstaven  byl  potomkům  trvalý  pomník  vlasteneckého  nadšení  a  obě- 
tavé lásky  naší  k  vlasti  milené  a  vzácným  památkám  jejím. 

Zpráva  o  činno.sti  spolkové  jjřijata  byla  se  souhlasem,  a  když  předseda  ně- 
které vysvětlivky  dodal,  schválena. 

*        ^         * 


—  45  — 


Po  té  přednesl  p.  úřetní  Miloš  Otáhal     zpríivu     pokladní    za    rok  1S95, 
z  níž  bylo  vidno,  že  spolek  v  roku  18'J5. 


přijal: 

a)  od  členů 

b)  na  darech: 

Jeho  kníž.  arcib.  Milosti 
jiné 

c)  za  tiskopisy  vydané 


991-50  zl. 

750—  zl. 

142f0  zl. 

29  85  zl. 


d)  subvence  státní  a  zemské  500 —  zl. 
Celkem    2413  85  zl. 


a  vydal: 

a)  za  tisk  časopisu,   illustrace 
k  němu  a  a'imini.stra('j        1020  82  zl. 

b)  za  inv«»*tiř  a  práce   ře- 
meslnické 1I0'41  zl. 

ci  za  byt  750  —  zl. 

d)  za   badání    různá    a  kou- 
pené předméty  I5(J-7«  zl. 

Celkem  20>is01  zl. 
Fond  pro  zbudování  domu  muzejního  vzrostl  o  'óH  zl.  Gfi  kr. 
VIII.  Zpráva  pokladní  přijata  byla  bez  poznámky ;  a  když  jménem  revizorův  pin 
ředitel    Karel    Sojka    konstatoval,    že  všechny    účty  i  doklady  k  nim  a  knihy  v  nej- 
lepším   byly    pořádku,    byly  účty    výroční    schváleny  a  výboru    odstupujícímu  jedno- 
myslně udřleno  absolutorium. 

Rozpočet  navrhl  výbor  dle  nabytých  zkušeností  tento: 
A)  Příjmy:     Členské  příspěvky     800  zl.      B)  Výdaje:  Časopis     ....  10.5'>  zl. 

20  zl.  bytné 750  zl. 

1150  zl.  badání  vědecká      .     200  zl. 

500  zl.  koupě  různé  .     .     .     2(X)  zl. 

10  zl.  sluhovi 100  zl. 

nepředvídané      .     .      60  i\. 


za  různé  tiskopisy 
na  darech  .  .  . 
subvence .... 
různé  


2480  zl. 
Praeliminář  tento  i  s  novou  položkou  „pro  sluhu"  schválen. 


2380  zl. 


Po  té  ohlásil  předseda,  že  dle  nových  stanov  třeba  voliti  výbor  15ti  členný, 
3  náhradníky  a  4  členy  rariy  dozorčí. 

Za  skrutatory  volby  poprošeni  byli  ])p.  prof.  V.  Navrátil  a  J.  Kadlec ;  přítomným 
pak  rozdána  kandidátní  listina  výborem  navržená. 

V  čas  skrutinia  učinil  předseda  valné  hromadě  volné  podání  výboru,  aby  vele- 
zasloužilý  člen  spolku,  přední  buditel  a  pěstitel  národopisu  na  Moravě,  vdp.  rada  Ig. 
Wurm  jmenován  byl  u  příležitosti  70  tých  narozenin  svých  čestným  členem 
vlast.  muz.  spolku  v  Olomouci.  —  Podání  to  přijato  s  nadšením  -  bez  debaty,  — 
nařež  nový  čestný  člen  díky  vzdal  za  vyznamenání  a  slovy  výmluvnými  pobídl  pří- 
tomné, aby  pilné  si  hleděli  národopiso,  sebepoznání  a  zůstavili  takto  nehynoucí 
památku  věkům  budoucím  v  muzeu  národopisném. 

Zatím  skončeno  skratinium  volební,  jehož  výsledfk  byl  tento:  volby  se 
účastnilo  43  přítomných  a  32  venkovských  členu. 

Těmi  zvoleni  do  výboru: 

1.  Vp.  Bajer  Tomáš,  konsistor.  úředník  74,  2.  p.  Fierlinger  Eugen,  c.  k  pro- 
fessor  na  reálce  75,  3.  p.  Glásser  Emanuel,  úředník  státních  drah  74,  4.  vp.  Heř- 
mánek Osvald,  katecheta  gymn.  74,  5.  p.  dr.  Ilruban  Mořic,  advokát  75,  ti.  vp. 
Hrubý  Jan.  kaplan  u  sv.  Michala  74,  7.  p.  dr.  Hynek  Jan,  advokát  75,  8.  p.  Otáhal 
Miloš,  účetní  Ústř  záložny  rolnické  75,  9.  p.  Pallat  Alois,  stavíte!  "5,  10.  p.  Frašek 
Vincenc,  c.  k.  professor  gymnasijní  75,  11.  p.  Promberger  RomualJ,  knihkupec  75, 
12.  p.  dr.  Remeš  Mauric,  lékař  74,  13.  p.  Tálský  Josef,  professor  m.  si.  75,  14. 
vp.  Vyvlečka  Josef,  vikář  na  domě  74,  15.  dp.  Wurm  Ignát,  kn.-a.  konsist.  rada  a 
vikář,  vesměs  v  OUmouci  75  hlasy.  -  Za  náhradníky;  1.  p.  Cigna  Lu  lvík,  kapiíclní 
úředník  74,  2.  p.  Sídlo  Fr.,  učitel  v  Olomouci  75  a  3.  p.  Pecha  Antonín,  nadučitel 
v  Kožušanech  75  hlasy.  Do  dozorčí  rady:  1.  Rudolf  svobodný  pán  Henniger,  c.  k. 
školdozorce  75,  2.  Sojka  Karel,  ředitel  knihtiskárny  74,  3.  Klement  Eduard,  účetní 
74,  4.    dr.  Ambros  Julius,    advokát,  vesměs  z  Olomouce  74  hlasy. 

Když  se  nikdo  již  k  volnému  padání  nehlásil,  prohlásil  předseda  schůzi  za 
skončenu  a  poděkoval  srdečné  všem  účastníkům. 

•  • 

* 

Výbor  konstituoval  se  v  sezení  dne  5.  března  1896.  konaném  takto: 
Předsedou  zvolen  opět  p.    dr.  Jan  Hynek,    místopředsedou    vdp.  Ignát  Wurm. 

pokladníkem  p.  Mil.  Otáhal,  jednatelem  vp.  Josef  Vyvlečka,  redaktorem     p.  Jaroslav 

Palliardi. 


46 


Funkce  kustodské  rozJóIeny  takto: 

Oddělení  arcba;ologicktí  obstará  p.  dr.  J.  Waukel ;  přírodniny  vdp.  děkan 
Rud.  Kašpar;  náměstky  jsou:  pro  zoologii  p.  prof.  Talský,  pro  mineralogii  a  botaniku 
p.  dr.  Remeš,  pro  brouky  a  motýle  p.  inž.  Glásser;  národní  vyšívání  opatrovati 
budou:  pí.  VI.  ilavelková  a  si  M.  Wanklová;  oddělení  moderního  průmyslu  (kera- 
mika a  j.)  přiděleno  p.  prof.  Fierlingrovi ;  knihovna  svěřena  vp.  Janu  Hrubému ; 
archiv  a  rukopisy  p  řed.  Vine  Práškoví;  čítárnu  říditi  bude  vp.  Tom.  Bajer;  sbírku 
obrazův  a  fotografií  uspořádá  vp.  Osv.  Heřmánek ;  oddělení  církevní  a  sbírka  numi- 
smatická svěřeny  vp.  Jos.  Vyvlečkovi ;  poří^datelem  schůzí  a  přednášek  jest  p.  dr. 
Hruban;  hospodářem  muzea  p.  inž.  Pallat;  administraci  a  expedici  Časopisu  převzal 
p.  Ludv.  Cigna. 


Literatura. 


Die  Ortsnamen  der  Znaimer  Bezirks- 
lianptmaiiiischaft.  (Místní  jména  okres- 
ního hctmanstrí  zinjemského).  Toponymi- 
cký  pokus  prof.  Jal,  ^Visnara,  32  stran 
velké  osmerky.  —  Leží  před  námi  dosud 
jen  první  polovice  této  —  jak  ihned  po- 
znamenati musíme  —  velmi  pečlivé,  svě- 
domité, objektivně  vědecké  práce,  která 
uveřejněna  jest  v  roční  zprávě  c.  k.  gym- 
názia znojemského  na  školní  r.  189-1—95. 
P  spisovatel,  vydav  r.  1891  své  „Unter- 
sachungen  zur  geographischen  Namen- 
kuude",  o  nichž  promluvil  isem  v  tomto 
časopise  1891,  str.  39.,  konal  -  jak  vidno 
—  velmi  důkladná  přípravná  studia  ku 
práci  nynější;  svědčí  o  tom  jak  citovaná 
jím  literatura  o  jménech  zemépisn)'ch,  tak 
i  jiěkné  myšlénky  o  studiu  jmen  zeměpis- 
ných propověděné  ve  všeobecném  úvodě 
ku  pojednání  přítomnému.  Úvod  tento 
jest  arci  příliš  stručný  (a  jakž  také  jinak 
v  práci  programové?),  než  aby  látku  mohl 
vyčerpati;  jest  také  odůvodněno,  ži-  se 
obmezuje  na  takové  formy  jmen,  které 
zastoupeny  jsou  v  politickém  okresu  zno- 
jemském; ale  právě  z  toboto  hlediska 
bylo  by  snad  záhoduo  bývalo,  věnovati  — 
hvť  jen  zcela  stručnou  zmínku  také  jmé- 
nům s  příponou  „any",  pak  přídavným 
I)řisvojcvacím,  jež  utvořena  jsou  rozliše- 
ním konečné  souhlásky  jmen  osobních,  a 
také  zdrobnělinám  jmen  místních.  —  Jak 
vážně  p.  spisovatel  pojal  svou  úlohu,  o 
tom  svědčí  mimo  jiné  též  ta  okolnost,  že 
některé  osady  navštívil  zvláště  za  tím 
účelem,  aby  poznal  jejich  polohu,  by  tak 
mohl  zjistiti,  pokud  ona  a  okolnosti  pří- 
rodní vůbec  ku  jménu  osadnímu  daly 
podnět.  —  Po  všeobecném  úvodě  násle- 
duje abecední  seznam  jmen  osad  znojem- 
ského polit,  okresu  v  těch  mezích,  k-eré 
má  dosud,  tedy  před  aktivováním  nové 
zřízerého  okr.  hejtmanství  v  Mor.  Budě- 
jovicích. Seznam  tento  (sestavený  abecedně 
dle  německých  forem  místních  jmen)  do- 
spěl v  uveřejněné  části  až  ku  Stošíkovicím 
(Tesswitz  an  der   Wiese)  a   vykládá   151 


jmen  — •  nehledě  ku  jménům  rozlišeným 
pouhými  přímětky  (Horní  —  Dolní  a  pod). 
U  každého  jména  zaznamenány  jsou  li- 
stinné formy  jeho  a  rok,  kdy  se  v  listi- 
nách čte.  Nadbytkem  uvedeno  také  při 
některých  jménech,  jak  prý  podle  Wolného 
druhdy  zněla  Slavný  náš  topograf  morav- 
ský v  příčině  slovanských  jmen  místních 
není  tak  spolehlivým  jako  co  do  ostatního 
obsahu  svého  veledila.  Ze  by  na  příklad 
Mackovice  byly-  druhdy  sluly  Mačkovice, 
to  jest  asi  jen  mýlka,  zakládající  se  na 
starším  způsobu  psaní  „Maczkovice",  což 
však  ještě  nic  nedokazuje.  —  Jen  ne- 
patrný počet  jmen  zůstal  buď  vůbec  ne- 
vysvětlen, nebo  jen  neúplně  vyložen,  na 
př  Safov,  Bravice  (Probice),  Oblekovice, 
Mramotice,  Micmanice,  Oslnovice,  Knast. 
—  Výklady  podané  jsou  téměř  naskrze 
trefné  a  správné;  několik,  ku  výkladům 
p.  spisovatelovým  zde  připojených  pozná- 
mek týká  se  namnoze  věcí  sporných  nebo 
doplňuje  toliko  věci  nedopověděné.  B řec- 
ko v  pochodí  zřejmě  od  os.  jm.  Břečka, 
což  možno  považovati  za  zkrácené  Břeti- 
slav -  Břečislav.  -  Sedlešovice  nelze 
odvozovati  od  os.  jm.  Sedlek,  nýbrž  Sed- 
leš.  —  O  Hrušovanech  bylo  pozna- 
menati, že  toto  jméno,  původně  Hrušov- 
jané,  značí  lidi  z  Hrušová.  —  Ze  by 
Hornice  souviselo  s  hořeti,  velmi  po- 
chybuj u;  mám  spíše  zato,  že  toto  jméno 
je  substantivované  adjektivum  horní,  k 
němuž  bezpochyby  doplniti  sluší  „voda," 
tedy:  hornice  rr  horní  voda  (sr.  jednak 
bystrá  voda  zzz  bystříce,  jednak  horní 
Bečva  a  pod.)  —  Ku  „Krnčice"  připoju- 
jeme existující  os.  jm.  Krnka.  -  Lesůn- 
ka  resp.  Lesilnky  jest  zřejmě  deminuti- 
vum  od  Lesonice,  obě  jména  tedy  stejné- 
ho původu ;  že  by  Lesúnka  pocházelo  ze 
star-islov  „leso"  ~  jezero,  nezdá  se  mi; 
co  se  pak  týče  jména  Lesonice,  jest  sice 
pravda,  že  jednou  a  sice  poprvé,  když  se 
toto  jméno  v  listinách  čte  (122.') I,  zazna- 
menáno jest  formou  Lisinic;  avšak  ťtto 
forma  jest    osamělá;     do  r.  i384  čte  se 


—  47  — 


jnK^no  toto  Ifi  krát  a  zní  důsledné  TíCsodíco  ; 
jiroto  není  tuším  odůvodněno  považovati  I 
liisenice  za  původní,  resp.  správnou  for-  i 
mu.  Lesonico  poukazuje  k  os.  jm.  Lesoii;  i 
nemohu  arci  tvrditi,  že  by  takové  os., jméno  ' 
bylo  zachováno;  avšak  os.  jméno  ku  patro- 
nymiku  Lisenice  dle  Miklosiče  rovi'éž 
schází.  —  Při  Mašů  vkách  není  udáno, 
žo  jest  to  deminutivum  od  Mašovice.  Po- 
dobně při  K  ri  (1 1  ů  v  k  á  c  h,  jež  ji  st  de- 
minutivum Křídlovic.  —  Štěpkov  zajisté 
nepochází  od  štípati  (štépka  dle  Miklosi 
čo  .rz  Spán,  Hojzspan),  ale  patrně  od  os. 
jm.  Stépka  ^^  Štěpán  (srov.  Jirka  zi:  Jiří 
at.  d.)  —  Zdali  odvozovati  sluší  P račice 
od  os.  jm.  Práč,  jak  p.  spisovatel  dle 
Miklosiče  uvádí,  či  snad  spíše  od  os. 
jm.  Pravěk  (rr  Pravoslav;  srov  Plavec  zj: 
Platsch),  netroufám  si  tvrditi  vzhledem 
k  tomu,  že  forma  Pravčice  v  listinách  se 
nečte.  —  Konečně  ještě  jedno  zajímavé 
jméno:  Tvořiraz.  (Fvoříraz  jest  asi  ti- 
skovou chybou.)  Jméno  toto  vysvětluje  p. 
spisovatel  ze  tvořiti  nebo  z  otvořiti  (n:  o- 
tevříti)  a  hráz;  pokládá  tedy  za  správnou 
formu  Tvořihráz.  Se  stanoviska  čistě  filo- 
logického zamlouvá  se  více  výklad  formy 
Tvořiraz  z  os.  jm.  Tvořirad  —  rozliše- 
ním d  \  z  (srov.  Zderad  —  Zderaz,  Ce- 
torad  —  Cetoraz  a  četná  jiná).  Toto  rad 
vysvětluje  se  zpravidla  ze  staroslov.  ra- 
diti ."zi  konati,  činiti  (jak  dosud  Jihoslo- 
váné  mluví);  celkového  výkladu  tohoto 
jména  ovšem  podati  nemohu.  S  tím  také 
souvisí  výklad  jmen  ilnstérádky  a 
Hostěr adice  (Hostěbrádek jest  patrně 
neologismus).  P.  spisovatel  přijal  náhled 
Miklosičův,  jenž  ve  jméně  tom  vidí  hosť 
4-  rád;  myslím  však,  že  v  té  příčině  není 
ještě  promluveno  slovo  poslední.  —  Tě- 
šíme se  na  dokončeni  této,  všeho  uznání 
hoduó  práce.  y.  Houdek. 

JUDr.  Martin  Kříž:  O  diluvialiií 
faune  hledíc  ku  člověku  diluvialnimu 
i  alluvialníniu.  (Zprávy  společnosti  pro 
tisiokracii  v  Cechách  v  Praze.  Seš  111. 
1896)  8",  str.  87.  Účelem  spisu  je  vylíčiti 
závislost  člověka  pravěkého  na  fauně  di- 
luvialní.  Monografie  je  rozvržena  na  tyto 
čtyři  části:  1.  Diluvialní  fauna.  II.  Diluvi- 
alní  člověk.  III.  Aluvialní  člověk.  IV.  Rozvrh 
doby    čtvrtohorní.  V    první    části    pojed- 


nává autor  o  zvířené  diluvialní  a  o 
jejím  poměru  ku  zvířené  třetihorní, 
i-ož  na  ten  čas  ovšem  velmi  nesnadno  a 
více  méně  na  doménkách  založeno  je,  dále 
o  poměru  zvířeny  alluviaJní  a  obzvláště 
zvířat  domácích  ku  zvířené  diluvialní. 
.Vutor  setrváa^  na  svém  na  vlastních  i 
cizích  výzkumech  založeném  mínění,  že 
domácí  zvířata  totiž  tur,  ovce  koza  a  pes 
domácí  nebyla  v  krajinách  našich  ocho- 
čena a  vypěstována  ze  zvířat  divokých, 
nýbrž  že  sem  přivedena  byla  kmeny  ple- 
mene indoevropského.  Kůň  domácí  však 
je  potomkem  koně  diluvialního,  z  něhož 
člověkem  alluvialním  v  ř>ropé  vypěstován 
byl.  Naše  kočka  domácí  nepochází  od 
kočky  divoké,  nýbrž  od  nějaké  kočky 
africké  a  rozšířila  se  ze  starého  Egypta. 
Teprve  ve  čtvrtém  století  po  Kr.  (iní  se 
zmínka  o  kočce  domácí  u  fiímanů 
a  později  rozšířilo  se  zvíře  toto  po 
ostatní  Evropé.  V  části  o  člověku  di- 
luvialním  odpovídá  autor  na  otázky  kdy 
člověk  ten  k  nám  se  přistěhoval,  kterak 
tu  íil  a  odkud  k  nám  přišel  takto:  První 
člověk  objevil  se  tu  současné  se  zvířenou 
glacialní.  žil  tu  po  celou  dobu  ledovou  a 
stepní  jako  lovec  na  způ-ob  lidí,  obývají- 
cích severní  končiny  A  ie  h  Ameriky, 
Kteří  nepřišli  do  styku  s  řivropany.  ze- 
jména jako  Eskymáci  na  ostrovech  Ledo- 
vého moře,  avšak  s  tím  rozdílem,  že  neměl 
ochočeného  psa.  Uznáme-li,  že  pra- 
věký člověk  žil  jako  lovec  a  že  odkázán 
byl  na  zvířata  diluvialní,  nelze  pochybo 
váti,  že  b  1  asijským  přistěhovalcem  Tito 
prabydlitelé  byli  autorhtony  naších  vlastí, 
neb}  li  ale  plemene  arejského.  S  míněním 
tímto  souhlasíme,  nepokládáme  však  dosud 
za  vyřízenou  otázku,  ktiy  Slované  v  dobé 
alluvialní  poprvé  v  kraj'nách  našich  se 
obevili  a  nesouhlasíme  protož  s  dr.  Křížem, 
že  se  tak  stalo  teprve  někdy  v  VI. 
věku  po  Kr  ,  kteréhožto  učení  se  autor 
dosud  přidržuje.  Důvody  své  vyložili  jsme  v 
tomto  časopise  při  polemice  o  spise 
„Kolna  a  Kostelík"  a  připojujeme  zde 
pouze,  že  k  positivnímu  rozřešení  záhady 
této  není  potřebný  materiál  archreolonický 
a  anthropob  gický  ještě  jak  náleží  pro- 
zkoumán a  uspořádán.  —  Spis,  o  němž 
zde  referujeme,  pokládáme  za  platné 
rozmnožení    naší    odborné    literatury. 

j.  r. 


Hovorna. 


KrČmany  íi  Krčmaň?  Do  seznamu 
osad  moravských  na  „any",  o  nichž  jsem 
pojednal  v  č.  47.  tohoto  listu,  vřadil  jsem 
též  KrČmany,  dovozuje,  žo  Krčmané  jsou 
osadníci  pocházející  ze  vsi  Krčmy,  které- 


hožto jména  máme  na  Moravě  vesnice 
dvě.  Proti  tomuto  výkladu  ozval  se  v  6. 
48.  pan  sekretář  Houdek,  vytýkaje,  že 
jméno  to  omylem  řadí  se  mezi  osady  na 
„any",    an    lid  bezvýminečné    říká  „Krč- 


—  48  — 


maň",  což  cthymologicky  správnč  ixivodifi 
se  dá  od  osobního  jména, Krčman  podobné 
jako  Heřman  (osada  v  Cechách)  od  Her- 
man. Proti  tomuto  jinak  dobrému  výkladu 
dalo  by  se  jen    namítati    tolik,  že  osobní 
jméno  Krčman  asi  sotva  kde  se  vyskytuje. 
Alo  proti  dvěma  dalším  poznámkám  jjáué 
Houdkovým    musím   se   ohraditi.     Předně 
tvrdí,   že    staré    listinné    tvary    nikterak 
neodůvodůují   formy    ,Kr5many",   že  prý 
listinné  tvary    Crikzemaun,    Kircliman  a 
Kyrchman    spíše    proti    tvaru     Krčmany 
mluví,    než  v  jeho  prospěch.     My  ale  se 
tážeme :    Mluví    zcela  podobné  tvary  Mo- 
ravan, Kostelan,  Dockwan,  Ruchwan,  To- 
polan  a  j.  pro  formu  Moravany,  Kostelany, 
Dukovany,  Rúchovany,  Topolany,  čili  spííe 
pro  formu:  Moravan,  Kostelan,  Dukovan, 
Rúchovaň,  Topolaň?  A  co  dokazuje  rčení  v 
listině  z  3.  listop.  1372  jednající  o  založení 
oltáře  sv.  Maří  Magdaleny  v  stol.  chrámu 
Páně  Olomuckém  :  „super  judicio  in  villa 
Kyrczmans"?  Zajisté  tolik  dokazuje,  jako 
formy;  Hayans,  Turans,  Dockwans,  Sche- 
cans,  ve    kterých    se  zachovalo   staré  lo- 
kálové g,  tedy  ve  vsi  Krčmanech,  jako  v 
Hajanech,  Tuřanech,  Dukovanech,  Žatča- 
nech !  Kdyby  osada  fa  nazývala  se  Krčmaň, 
alespeu  v  některé  z  listin  setkali  bychom 
se  s  formou  Kyrczmayn  neb    Kyrczmany 
(srov.  Kyrbeyn  a  Skirbeny  místo  Skrbeň). 
Pročež  formy    „Krčmany"  přidržují  se 
i  Volný  ve  své   topo^^ralii,  i  Emler  v  re- 
říestech,  i  Cliytil  a  Rrandl  v  mor.  codexu 
diplomatickém;  název  „Krčmany"  vede 
i  katalojf  arcidiecese    Olomucké  v  té  pří- 
čině velmi  spolehlivý.     Protož  nemůžeme 
i  druhé  poznámce    páně    Houdkově  zcela 
přisvědčiti,  že  „proti    nespolehlivé   mrtvé 
liteře   třeba  stavěti    živoucí    tvar  jména, 
jak  se  v  ústech  lidu    zachoval,  uepříčí-li 
se  pravidlům  lilologickým";  ba  i  v  tomto 
pi-ípadě    často   třeba  jest   název    živoucí, 
již  zkažeoý,    mrtvou    literou   ponapraviti. 
Dokladů  toho  jest    velká  hojnost  a  mezi 
ně  náleží  i  případ  náš.  Ale  nochrnež  dů- 
kazů shora    uvedených  jakožto  „nespole- 
hlivých" a  podívejme    se   do  starých  pa- 
mátek českým  jazykem  psaných,  podívejme 
se  do  naších  půhonů  z  XV.   století!     Tu 
najdeme  ve  svazku   III.   části    lí.  na  str. 
516  č''8.   41fi.     „Jan    Kaláč  z    Krčman 
noháním  p    Jiříka  ze  Šternberka  a  z  Lu- 
kova  ze  40.  hř.  pr.  dob.  a  t.  d.."  na  str. 
ryM->  půh    .'ili.i:    „.Jan    Saláč   z    Krčman 
poh.    Mikuláše    Rozenl)erka   z    Hořenovic 
a  t.  d.."  na  str.  hií)  j)ňh.  (i()7:  „J.tm  Sa- 
láč z    Krčman    jioh.    p.    LacWa  ze  Štern- 
berka a  z  I.ukova,  že  drží    nápad  bratra 
svého  p.    Jiříkova  a  t.  d."     Na  str.  700: 


„Secuntur  remissiones  do  Bruna  praece- 
dentis  roUoijuii :  3(i5  Mezi  Saláčem  z 
Krčman^a  panem  ze  Šternberka:  páni 
Václav  z  Černé  Hory  a  p.  Vok  z  Sovince 
smluvili  je  obapoluě  s  jich  přivolením". 
Tak  se  psalo  roku  1446. 

Dr.  František  Diwský. 
Díkůvzdání.  Podepsaný  pokládá  za 
milou  svoji  povinnost  poděkovati  jménem 
národopisné  věci  i  za  sebe  všem  těm,  kdož 
jej  při  sbírání  materiálu  krojového  na 
Moravě,  Slezsku  i  Uherském  Slovensku 
v  době  poslední  způsobem  jakýmkoliv, 
zvláště  ale  ochotným  zodpovídáním  do- 
tazníku, jeho  podporovali  a  tím  o  věc  ná- 
rodopisu  vůbec  a  o  práce  podepsaného 
zvláště  zasloužilými  se  učinili.  Jsou  to : 
Důst.  p.  P.  Andrej  Knaeť,  farář  v 
Prenčově  v  Uhrách,  p  Štefan  Blaho, 
učitel  v  Prenčově,  dvojctih.  p.  Joz.  L. 
Holuby,  farář  a  si)isovatel  v  Zem. 
Podhradí  na  Trenčansku,  p.  F  r  a  n  t. 
Myslivec,  bohoslovec  z  Klimkovic,  p. 
Ran  dula,  naduč.  v  Sudoměřicích,  pan 
Šantavý,  učitel  v  Radějově,  p.  Jan 
B  ř  e  ii,  učitel  v  Lanžhotě,  p.  Frant. 
Kuchař,  najluč.  v  Domaníně,  p.  učitel 
Štěpán  v  Cejkovicích,  pan  nadučitel 
Přibyl  v  Stavěšicích,  p.  JUDr.  Kroupa, 
advokát  z  llrubčic,  si.  Běhálková  v 
Tovačově,  p.  uč.  Kedrůtek  ve  Zdoun- 
kách,  p.  Svozil,  bohoslovec  ze  Senice  u 
Náměště,  p.  naduč.  Spurný,  z  Lipové  u 
Dřevohostic,  p.  nadučitel  Červinka  z 
Prusinovic  u  Dřevohostic,  p.  naduč.  Vaší- 
ček z  Dřevohostic,  si.  národop.  spolek 
Vyškovský,  j).  naduč.  Adámek  v 
Roštíně.  p.  naduč.  Obr  tel  v  Pravčicích, 
p.  naduč.  ve  výsl.  F.  Seidl  z  Troubolic, 
p.  naduč.  Lolek  ve  Zvoli,  dp.  P.  Hla- 
váček z  Rymnic,  ]).  naduč.  Ilořava  z 
Milonic,  p.  naduč  J.  Utěšený  z  Věte- 
rova  a  p.  naduč.  AI.  Hrdlička  z  Ne- 
chvalína.  Děkuje  všem  těmto  co  nejsrdečněji 
za  jejich  ochotu,  prosím  je  i  všechny  ostatní, 
na  něž  zase  novým  dotazníkem  sociolo- 
gickým se  obraceti  budu,  za  stejně  ochotné 
jeho  zodpovídání.  Velmi  cenné  příspěvky  k 
charakteristice  naší  ženy  obdržel  jsem  do 
té  chvíle  od  paní  Augusty  Šebes- 
tové,  choti  továrního  úředníka  ve  Vel. 
Pavlovicích,  I- teráž  mi  zápisky  své 
neobyčejně  vzácné  ceny  na  prohlédnutí 
poslala  a  od  Františky  Slováčkové 
z  Bílovic  (Uh.  Hradiště),  kteráž  mi  bystře 
zprávy  o  životě  slovenských  děvčic  podá- 
vala. I  těmto  srdečné  díky  vzdávám. 
V  Uh.  Hradišti  v  lednu  1896. 

.A^sr/'  Kfťaňa,  c.  k.  professor. 


—  49   — 


Sbírky  \iasten.  muzejního  spolku  v  Olomouci 

obohaceny  byly  v  roce  l'^'>5.  témito  předmčty: 


1.  Do  sbírky  praeh  istor  ické  a  sta- 
rožitné darovali:  Dp.  Jan  Hrubý,  ka- 
plan u  sv.  Michala  v  Olomouci  pět  po- 
pelnic, nalezených  v  Téšeticích,  též  I  pa- 
zourek spracovaný  na  nůž;  p.  dr.  Otto 
Klům  par,  lékař  v  Hradci  Králové,  zlatý 
závitek  vykopaný  s  mnoha  jinými  v 
Hradci  Králové  (v  dome  č.  204.);  p  Jos. 
Kubíček,  občan  v  Seničce,  palstáv 
bronzový,  nalezený  na  skále  při  lomu 
kamení  v  Seničce;  p.  Jan  Kyselý,  sta- 
rosta v  Kožušanech,  větší  popelnici  ob- 
jevenou na  pevnůstce  kožušanské,  v  níž 
nalezeno  více  perel  skleněných;  slav. 
správa  školy  v  Nákle  sbírku  po- 
pelnic, jež  v  okolí  byly  nalezeny,  pak 
úlomky  bronzových  ozdob;  p.  Antonín 
Pecha,  správce  školy  v  Kožušanech,  1 
větší  popelnici,  1  misku,  2  menší  popel- 
nice se  zbytky  perel  a  kostí  spálených, 
Da!ez«né  na  pevnůstce  kožušanské;  p. 
Eduard  Stra  til,  učitel  v  Ohrozími,  po- 
pelnici, dno  z  nádoby,  přesleny,  kosti 
spracované,  střepiny  a  j.  z  kulturní  jámy 
u  Lešan;  vdp.^Jan  Vychodil,  biskup, 
rada  a  farář  v  Zelechovicích,  vykopaniny 
ze  žárového  hrobu  u  hřbitova  v  Zelecho- 
vicích a  na  hradisku  v  Luškovicích. 

2.  Do  sbírky    numismatické    daro- 
vali: si.  česká  Akademie  cis.  Frant. 
Josefa  pro  vědy,    slovesnosť  a  umění  v 
Praze     bronzovou    medajli    raženou    ku 
stým    narozeninám    Pavla   Jos.    Šafaříka 
1895;  p.  Eugen  Fierlinger,  c.  k.  pro- 
fessor    na   reálce  v   Olomouci,    1    dukát 
turecký    a    sbírku    měděných    peněz;    p. 
dr.  Mořic  Hruban,  advokát  v  Olomouci, 
medajli    svěcení   praporu    Sokola  Prostě- 
jovského   1883    a    císaře   Josefa    H.,    an 
vedl  pluh  19./8.    1769;    p.  dr.    Jan    Hy- 
nek, advokát  v  Olomouci,  grošík  Ferdin. 
H.  r.  1045;    p.  Vladimír  Kabeláč,  sta- 
vitel v  Olomouci,  2  groše  stříbr.  kr.  Jana 
Lucemburského,    v)  kopané    při    bourání 
hradeb  v  Olomouci ;     p.    m.  u.  dr.     Otto   j 
Klumpar  z  Hradce  Králové    střlbr.  to-    j 
lar    biskupa   olom.    Karla    lotr.  1707,   a   j 
stříbrnou      minci    (ISíl^)    biskupa     olom.    | 
Karla  1694;    dp.    Josef   Loveček,    ka- 
plan v    Myslošovicích,   medajli    Pia  IX.; 
p.  Lukáš  Rubá  čí  k  z  Kožušan  1    jeton   j 
a  1  stř.  minci  Leopoldovu  1694;  p.  dr.  Fr.   j 
Sulda,    c.    k.    pluk.    lékař  v    Olomouci, 

1  římskou  minci,  nalez,  v  Kroměříži ; 
p.  Román  Talášek,  c.  k.  professor  na 
paeilagogiu  v  Olomouci,  pečetidlo  kláštera 
sv.  Kosmy  a  Damiana  z  r.  1524.  i 


I       3.  Do  knihovny  darovali:    si.  Aka- 
demie   cÍ8.'*Frantiák  a    Josefa    pro 
I    védy,  slovesnosť  a  umění    v  Praze  dílko: 
Oslava    stých    narozenin     Pavla     Josefa 
Šafaříka,  v   Praze   181*5;  si.  ar chaeo lo- 
gické družstvo  v  Moskvě:    Drevnosti, 
{    trudy      slavianskoj      Kommissij  Svaz.  I.; 
[    jií.  Lucie  Bak esová,  choť  velkostatkáře 
v  Ořechovičkách:  Písně  li  lu  v  Troubsku 
od    Meth.    Kolmana    a    Národopisná    vý- 
stavka   v    ']'roubsku,    1.    července    J89-1; 
p    J.  Drbal    z    Prahy  Slavnosti    a  oby- 
čeje lidové    z  Moravy    na  národ,  výstavě 
v  Praze  1 895 ;  si.  c.  k.  dvorní  muzeum 
přírodovědecké     ve     Vídni     výroční 
zprávu    1894:     Annalen  des  k.  k.  nátur- 
historischen    Hofmuseums     von     dr.   v  on 
Hauer;    si.  ředitelství    c.  k.    gymnasia 
v  Třebíči:  Program  1895;  p.  Jan  Ilejret, 
spisovatel    v  Olomouci  :  překlad    z  Budi- 
loviče    O  všeslovaiiském    jazyku     a    Pod 
praj)orem    Cyrillo  Methodějfkým;    p.    Ol- 
dřich Holub,  starosta    města    Kožnova  : 
Geograffii    Ladislava     Bartolomeidesa     s 
mapami,    v  Báňské    Bystřici     1798;    Dp. 
Jos.  Holub  y,  farář  a  senior  v  Zemanském 
Podhra'ií,    své  dílo:  Flora  des  Trencsiner 
Comitates  :  Trencsin  1888  a  PMoristisches 
aus     dem    Trencsiner    Comitate    1S94  a 
1895;    p.  Vít.  Houdek,    c.  k.    minister- 
ský   sekretář     ve    Vídni,     daroval     tyto 
knihy:    Sebranice    a  obce    přifařené     od 
Karla  Hovorky,  r.  1892;  Praha  od  Karla 
VI.  Zapa,    1868;    Tábor  lidu    slováckého 
pod  sv.  Rochem  u  Mařatic,  17.  září  1882: 
Časopis  muzea  Království  českého,    1869 
a  1870;  Kulturní  obrazy  z  českých  měst, 
díl  I.;    Dějiny  hospodářského  spolku  ve- 
lehradského,   1864-84  od  J.  Vychodila; 
O  mowie    polskiej    u  dorzeczu    Stonawki 
i  luczymy  od  J.  Bystroáe;  Památky  obce 
Záhlinic,    od  Frant.  Skopalika,    1884;    O 
životě   a    působení    dra.  A.  Seydlera,    od 
dr.  V.  Strouhala,    1892;    Studie  o  volta- 
metru  na  stříhro,  od  Vlád.  Nováka,  1892; 
Levý  Hradec  v  17.  a  l><.  věku,  od  K.  V. 
Adámka;    si.    Hr  v  atsko- Arh  eološko 
Družtvo  u    Zagrebu  :    Viestnik    hrvat- 
skoga    arheološkoga    družtva,     r.     1895; 
si.     Jednota    českých     filologů     v 
PrazH  :  Vlčkovy  dějiny    české    literatury, 
sešit  3-5  ;    si.  Jed  noja   ku  povzbu- 
zení    průmyslu    v    Čechách      výroční 
zpráva    1893-94;    vdp.  dr.  Joseť  Kac  h- 
ník,  professor  c.  k.  bohoslovecké  fakulty 
v    Olomouci  své  dílo :    Historia    Philoso- 
phiao,  Olomucii   1896  a   ll.dil   Církevních 
památek  uměleckých  v  Olomouci,  od  prnf. 


60   - 


Adolfa  Nowaka,  ISíí'-;  p.  dr  Otto 
Klům  par,  kkař  v  Hradci  Král:  Spia 
jiaiiiítní  k  oslavé  f.9m(''ho  Kjezdu  jednoty 
samosprávnýcb  úředníků  obecních  a  okres- 
ních v  království  českém,  I8'J3;  dp. 
Andrej  Kmeť.  farář  v  Prentové  :  otisky 
svých  stití  v  Tovaryšstvu  a  sice:  Staro- 
žitnosti v  Hoňte  a  Kecensia  o  lidhtvu  v 
dobé  jířcdhistorickó.  od  dr.  L.  Nioderle; 
t^tp.  Innoccnc  Kukla,  bohoslovoc  v  Olo- 
mouci knihu  modlitební:  líůže  duihowní 
Líbeznosti,  od  ¥r.  Žalkovskóbo  z  roku 
1G1»G;  si.  Matice  Moravská  v  iJrné  : 
druhý  díl  Dialoklologie  moravské  od  Fr. 
J<arfose;  si.  mor.  průmyslové  mu- 
zeum v  lirné:  výroční  zprávy  a  časopis 
za  rok  1hí<4  a  iHUrr,  p.  Ign&t  Nepustil, 
c  k.  rad.  tujcmtiík  v  Olomouci:  starý 
Atlas  Germanic  a  i.  ■/Á'.mi  západních,  26 
map  ze  XVIi.  siolelí;  p.  Fr.  Ricliard 
Osvald  v  Uuý.oinberku  :  sborník  „Tova- 
ryšstvo" II.  IBItr);  p.  Kranti6ek  Smyčka, 
assistent  muzea  království  českého _  v 
Praze  své  dílo:  Dtvon.štl  trilobiti  u  Čo- 
lechovic  na  Moravé.  (Oislo  24.  ročníku 
IV.  llozjtrav  české  Aka«Umie  cis.  Frant. 
Josefa,  třídy  II.)  v  Praze  1895;  dtp. 
Josef  Svozil,  bohoslovec  v  Olomouci: 
1  českou  a  1  némcckou  psanou  modli- 
tební knihu  ze  Seničky;  si.  siiráva 
méstské  denní  pokračovací  školy 
])ro  dívky  v  Praze:  zprávu  o  činnosti 
téže  ékoly  r.  l^O,")  vydanou;  si.  Towa- 
rzystwo  przyjaciól  nauk  v  Poznani: 
Rrczniki  towarz.  jirzyjaciól  nauk  díl 
XXI.  lHr»ň;  ]i.  Mat.  Václavek,  ředitel 
méšť.  škol  na  Vsetíne,  svůj  spis :  Olirazy 
ze  života  bívalých  cechů  řemeslných  na 
Vsetíne,  l■^;).'i;  si.  výbor  n  árodo  ji  isné 
výstavy  česk  oslo  vanské  v  Praze.- 
Illiistrovaný  katalog  památek  výtvarných 
a  oddélení  církevního,  v  l'ra/.o  ruku 
IfiOf);  VJ8.  zemský  \ýbor  král. 
českého:  dva  díly  Archivu  českého 
XIII.  a  XIV. 

4.  ])o  sbírky  ])řírodní  přispéli :  dp. 
liohumil  Flcisclier,  evang.  farář  ve 
Hloupnici  u  Litoniyňle,  krásným  herbářem; 
p  JoHcf  Mendlík,  obchodník  ve  blaté- 
nicích  sbírkou  zkamenélin  (ústřic  a  j.), 
vykopaných  u  Slatřnic. 

5.  Sbírku  u  m  f  le  ck  ou  obohatili :  p. 
Frant.  Faktor,    c.  k.    urofessor    na  re- 


áli-e  v  Prostéjové,  fotografiemi  :  a)  staro- 
bylého hřbitovního  kostela  ve  Skupicích 
u  Postoloprt  a  bj  {lamátni  desky  zasa- 
zené na  bývalé  kostnici  tamtéž;  dp. 
AI.  Ghrist,  kaplan  v  Hranzeiťu,  daroval 
staré  obrazy,  pocházející  z  kaple  v  lese  u 
Brunzcifu;  ]ň.  J.  Jauuštíková,  vdova 
po  na<iučiteli  ve  Spytinové,  etarolijlý 
talíř  a  6álek;  ]>.  Eduard  Kaláb  is,  výp. 
úředník  severní  dráhy  v  Olomouci,  kal- 
ligralickj  provedený  „Lehrlirief"  Jana  Hof- 
mana z  roku  1H3I;  p.  dr.  Otto  K  1  u  rn- 
par,  lékař  v  Hradci  Králové,  fotografii 
iniciálky  z  kan<  ionálu  latinského  Hanuše 
PVanuše  Králohradeckého  a  fotografii 
vazeii  kancionálů  Královéhradeckých;  p. 
Amable  Nirjiot,  j)rofe8sor  frančtiny, 
medailon  P.  .Marie  a  sv.  Františka;  si. 
obecní  rada  mé  sta  Bystřice  p. 
Host.  darovala  fotografické  pohledy  na 
mésto  Bystřici  a  lázné  tamní. 

6.  Do  oddélení  historických  i»a- 
mátck  daroval:  p.  Antonín  Telička, 
nadiičitol  v  Citové,  3  áípy  železné  v  To- 
vačovó  vykopané. 

7.  Archivu  věnovali:  pí.  Joseíina 
Jauuštíková,  vdova  po  nadučiteli  ve 
Spytinové  starou  listinu  s  národním  orna- 
mentem ;  p.  K.  S  I  a  v  í  k,  správ,  školy  v  Ústí 
listinu  z  r.  ](>'.}],  svt^dčicí  o  manželském 
narození  Františka  Fctitýna;  slav.  obec 
Střobécká  dantvala  prostřednictvím 
p.  Rudolfa  Janovského,  c.  k  poštovního 
úředníka  v  Holešove,  starob) Iv,  vzácný 
archiv  svůj  obecni;  p.  Rooián  Talášek, 
c.  k.  i»rofessor  jtacdagogia  v  (Jlomouci, 
sbírku  listin  rrtzných;  ctp.  Jan  Vévoda, 
bohoslovec  v  Olomouci,  opis  obdarování 
na  odmrt  Bystřičanům  p.  Host.  t  r.  1461. 

Všem    Řlechetným      dárcům     vzdávA 
tímto  výbor  srdečné  díky. 

* 
Mimo  to  získány  byly  lioupí  tyto 
knihy:  Albert  Jilg:  Leben  und  Werke 
Johann  Bernh.  Fiscber'8  von  Eriacb  des 
Vaters;  Wien  1895.  Cena  10  zl.  Ferd. 
Mončík;  Velikonoční  hry;  v  Iloleéové 
IS!*."),  cena  J  zl.  3(»  kr.  Ondř.  Pisch  : 
Sbírka  |)ředloh  moravského  ornamentu. 
V  Kroméříži  18í»fi,  seS.  1  —  6.,  cena  2  zl. 
bO  kr.  Dr  ř^mil  Tietze:  Geologische 
Kartě  von  Olmiltz  1694,  cena  2  zl. 


lUďik-tor:  Jaroulav  1'alliardi.  —  Kdk-ladem  vlanteneckiho  spolku  muzejního  v  Olomouci. 
Tiskem  ndr.  knihtiokáruy   Krnmáie  a   Ih-í^rházky. 


STANOVY 

,, Vlasteneckého  spolku  muzejního  v  ()h)m()U(T 
roku  l.S9r)  zmčnené. 


Jméno  a  účel  spolku. 

§  ^• 

Spolek  se  jmenuje:  Vlastenecký  spolek  muzejní  v  Olomouci: 
Účelem  spolku  jest:  pátrati  po  všelikých  znamenitostecli  zemé 
moravské,  jmenovitě  po  starožitnostech  a  jiných  památkácli  liistorických 
všelio  druhu,  je  zacliraňovati,  sbírati  a  uschovávati  ve  zvláštním  muzcji; 
dále  i»ak  scliiizemi  v  Olomouci  i  mimo  Olomouc  na  Moravě  konanými, 
přednáškami  a  hovory  poučnými,  jakož  i  vydáváním  spolkovělm  řasoiiíšu 
a  větších  děl  vědeckých  k  tomu  působiti,  aby  obecenstvo  dbalo  pa- 
mátek vlasteneckých,  je  sbíralo  n  rhránilo  před  zkázou. 

Prostředky  ku  dosažení  účelu  spolkového. 

§   2. 

Prostředky  ku  dosažení  tohoto  účelu  jsou : 

a)  Schůze  členu  spolkových. 

b)  Korespondence  s  jinými  vědeckými  spolky,  vzájemná  vý- 
měna výzkumu  v  a  publikací  učených  a  udržování  styku 
popředně  s  muže  ji  měst  moravských. 

c)  Vykopávání  starožitností,  ohledávání  míst  a  budov  památných, 
prohledávání  archivu,  vypisováni  listin  a  rukopisu  důležitých, 
výpravy  země-  i  přírodopisné  a  studie  vlastivědné  vůbec, 
bud"  nákladem  spolkovým,  buď  ochotou  členů  jednotlivých 
podniknuté. 

d)  Kupování  všelikých  památek  ku  vlasti  naší  se  odnášejících,  jakož 
i  přijímání  všech  daru  takových  i  jiných. 

e)  Založeni  a  vydržování  veřejného  muzea  v  Olomouci,  sestá- 
vajícího z  antikvaria,  z  archívu,  ze  sbírky  numismatické, 
z  knihovny  (s  čítárnou),  ze  sbírkj'  přírodnické,  národojiisné, 
průmyslové  a  umělecké,  jakož  i  oddělení  církevního. 

1)  Pořádání  občasných  výstav,  všemu  obecenstvu  přístupných. 

g)  Vědecké  přednášky  a  hovory. 

h)  Publikace    vědeckého    časopisu,    v  němž    zároveň    záležitosti 

spolku  podávají  se  na  veřejnosť. 
i)  Vydávání  samostatných  děl  vědeckých.  i)(»  jiiediiosii  z  oboru 

archaeologie,  historie,  vlastivědy  a  věd  {ii'íro(lnicli. 


Sídlo  spolku. 
Spolek  má  své  sídlo  a  střed  svůj  v  Olomouci 

Členové  spolku. 
§4. 
rienem  spolku  může  se  st:íti  rakouský    obran  svéprávný  a  bez- 
úlioiiuý,  jakož  i  korporace  a  ústav.y. 
Členu  jest  pět  druhů  : 

a)  Členové  čestní; 

b)  Členové  zakládající; 

c)  Členové  činní; 

d)  Členové  dopisující; 

e)  Jednatelé  venkovští. 

§^- 

Členy  zakládající,  činné,  dopisující  a  jednatele  venkovské  jme- 
nuje a  přijímá  výbor. 

Čestné  členy  podle  návrhu  výborového  jmenuje  valná  hromada 
většinou  lilasii  členů  přítomných;  debata  však  se  nepiipouští. 

^  ^^• 

a)  Členem  zakládajícím  se  stává,    kdo  spolku  25  zl.  zz  .'lO  kor. 

jednou  a  navždy  věnuje. 

b)  Každý  člen  činný  zavazuje  se  ročně  přispívati  1  zl.  r.  č.  zz.  2  kor. 

c)  Dopisujícími  členy    jmenuje  výbor  osoby,    jež  spolku  platné 
služby  prokázaly. 

d).Tednatele    venkovské    ustanovuje   výbor,    aby  zastupovali 
zájmy  spolku  mimo  Olomouc. 

Práva  a  povinnosti  členů. 

§  '• 
A)  Všichni  členové  čestní,  zakládající,  činní,  jakož  i  ti  členové 
dopisující  a  jednatelé  venkovští,  kteří  zároveň  bud"  zakládajícími  bud* 
(■•innými    členy    jsou  a  jiiíspěvek  za  poslední    správní   rok    zai)ra.vili. 
máji  právo: 

aj  líčastniti    se    schůzí    spolkových,    činiti    v  nicli    návrhy  a 

lilasovati. 
li;  T)o  všech    scluizí    spolkových    vyjma    vmIuou    liromadu    li  o  s  t  i 
u  váílěti. 

c)  V  určené  dny  muzeum  bezplatně  navštěvovati. 

d)  Nahlížeti  u  přítomnosti  dotyčného  funkcionáře  do  spolkové  správy. 

e)  (!  as  opis  a  publikovace  za  cenu  sníženou  požadovati. 
X)  Voliti  a  volenu  býti. 

g')  Podle  domácího  a  jednacího    řádu,    jejž    ustanovuje  v5'bor,    p  o- 
u  ž  i  v  a  t  i  .s  b  i  r  e  k  spí  dko  vých. 


B)  Každý  člen  má  povinnost  •. 

a)  zacliovávati  stanovy  spolkové,  řád  Jt^dn.uň  a  domá<'i,  výliorein 
V3'daný,  jakož  i  ustanctveni  valné  hromady  a  výboru. 

b)  majetek  spolkový  nepoškozovati  a  iičinóiiou  škodu  naliraditi. 

c)  příspěvky  a  povinnosti  členské  řádné,  ochotné  a  zavčas 
napřed  i)luiti. 

(1)  |)oviunosti  jednatelů  venkovských  ob.saženy  jsou  ve  zvláštním 
řádu,  výborem  vydaném. 

§  'J- 
Každý  člen  může  kdykoliv  ze  spolku    vystoupiti,    třeba    jen, 
ai»y  výboru    písemně    vystoupení    své  oznámil;    avšak    člen  takový 
přes  to  vše  jest  povinen,  zapraviti  ještě  příspěvek  za  týž  rok. 

O  vyloučení  některého  člena  rozhoduje  valná  hromada  [lodle 
návrhu  výborového. 

Jmění  spolkové. 

Jmění  spolkové  záleží: 

a)  Ze  příspěvku  členil  zakládajících  a  činných. 

b)  Z  výtěžku  výstav  a  ze  vstupného  do  muzea,  jež  výbor  ustanovuje. 

c)  Z  výtěžku  publikovaných  děl  učených. 

d)  Z  darťiv  a  odkazu. 

e)  Ze  jmění  inventárniho  mimo  předměty,  jichžto  majetuíci  sobě 
právo  vlastnictví  výslovně  vyhradili. 

Správa  spolková. 

§  11- 

A)  Hlavou  a  ochráncem  spolku  jest  protektor,  jejž  ku  návrhu 
výborovému  sobě  vyžádá  valná  hromada  doživotně. 

B)  Spolek  řízen  a  sjjravován  jest  patnáctičlenným  výbo- 
rem, který  sídlo  své  má  v  Olomouci  a  čtyřmi  dozorci,  jež  ze 
členův  zakládajících  a  činných  každoročně  volí  valná  hromada. 

§  1-^- 

a)  Výbor  ze  svého  luna  nádobu  jednoho  roku  v<di :  inedsedu. 
místopředsedu,  pokladníka  a  jednatele. 

b)  Výbor  ze  všech  členu  s])o]kových  jmenuje  redaktora  spolko- 
vého časopisu  a  kustody,  antikvaria,  archivu,  sbírky  přirod- 
nické.  národopisné,  průmyslové  a  umělecké,  numismatické,  od- 
dělení církevního,  taktéž  bibliotekaře;  všecky  na  dobu  jednoho  roku. 

c)  Výboru  přísluší  ustanovovati  a  itntpouštěti  všecky  sluhy  spolkové. 

d)  Výbor  ustanovuje,  kdy  svolána  býti  má  t;i  která  schůze  řádná 
neb  kočovní  nebo  valná  hromada. 

e)  Výbor  rozhoduje  o  všech  takových  věcech,  které  výslovně 
nej.sou  vyhrazeny,  ani  schůzím  jineiiovaným    ani  valu*'  hnmiadě. 


f)  Co  do  spravování  záležitostí  spolkových  zodpovědným  jest  výbor 

valné  hromadě, 
ff)  Aby  výbor    platně    mohl    uzavírati,    nutno,    aby  pniuunio    uylo 

nejméně  sedm  členu  jeho. 
h)  Výbor  v  zasedání    svých  usnáší  se  nadpoloviční   většinou    hlasíi 

členu  přítomných. 

Udá-li  se  rovnost    hlasů,    čítá  se  za  většinu    ona    strana,  s  níž 
hlasuje  předseda. 

i)  Vyneseni,    jimiž    členíim    spolkovým    buď    nějaká    práva    se 

udělují,  bud  povinnosti  nějaké  ukládají,   jakož  i  všeliká  návěstí 

spolková  podpisují  předseda  neb  místopředseda  a  jednatel, 
j)  Listiny  právní  (př.  smlouvy)  podpisuje  předseda  a  pokladník, 
k)  V  poštovních  záležitostech  (př.  poukázkách  a  poštovní  spořitelně) 

stačí  podpis  pokladníkův. 
1)  Oátatuím    písemnostem,  jež  týkají  se  toliko  běžných,    správních 

záležitostí  spolku,  stačí  jedině  podpis  jednatelův. 

§  lo- 
Předsedovi    aneb    za  jeho   nepřítomnosti    místopředsedovi 
přísluší : 

a)  Dozírati  na  všecku  správu  spolkovou; 

b)  svolávati  výbor  ke  schůzím;  předsedati  a  řízení  míti  ve  všech 
schůzích  spolkových,  jakož  i  ve  valných  hromadách ; 

c)  zastupovati  spolek  oproti  c.  k.  úřadům  a  veřejnosti ; 

d)  hlasovati  ve  všecli  přii)a(lech;  udá-li  se  však  při  Vřilné  hromadě 
rovn(jsť  hlasů,  nehlasuje  předseda,  a  návrh  padá. 

§  14. 

a)  Dozorčí  rada  sestává  ze  čtyř  členů  valnou  liromadou  na  rok 
napřed  zvolených,  kteří  nesmějí  býti  zároveň  členy  výboru,  ani 
náliradníky,  ani  kustody. 

b)  Titéž  mají  právo  a  povinnosť,  ve  kteroukoli  příhodnou  chvíli, 
dle  možno.sti  každý  druhý  měsíc  u  přítomnosti  dotyčného  funk- 
cionáře nahlédnouti  do  řízení  pokladního,  i)ro]ilédnouti  sbírky, 
inventáře  a  kniliy  spolkové,  jakož  i  žádati,  aby  objevené  vady 
a  nedostatky  výborem  byly  odstraněny. 

c")  Dozorčí  rada  podává  valné  hromadě  zprávu  o  jmění  spolkovém 
a  činnosti  jedníjtlivýcli  funkcionářů. 

Spolkové  schůze  a  valné  hromady. 

§  15. 
< 'lenové  spolkoví  scházejí  se  ve  schuzícli  řádných,  ve  schůzích 
k  o  <•  o  v  H  i  c  li  a  ve  v  a  In  ý  c  h  h  r  o  m  a  d  á  c  h. 

i;    lei. 

Schůzí^  iádiic,  jichžto  čiunosť  jest  cistě  vědecká  a  jediné  ve 
Vědeckých  přednáškách  a  hovorech  záleží,  shromaždiiji  se  v  o  1  o  m  o  u  c  i. 


—  Schfize  tyto  svolává  výVior  (^  12.  d..)  a  íidí  je  |ir<-'(lse(lM.  iK^lto  za 
iieiu"itoinii(tsti  jelio  inis(.(t|tí'e(lsť(la  (ij  \'\.  1).)  —  Sr.liuze  rádná  imisi  se 
i  telidy  svolali,  kiiyž  z.i,  sv(dáiii  jcji  alesjíofi  dvaffl  ťUmiiiv  s|M)lkuvýcli 
žádá  písemně. 

§  n. 

S  c  li  u  z  e  k  o  č  o  v  n  í  odbývají  se  ni  i  ni  o  Olo  iii  o  ii  c.  někde  na 
^foravě.  niaji  ráz  taktéž  čistě  vědecký  a  svolává  je  vyltor,  když  liyl 
diive  iiřadn  píislnšnéniu  o  tom  nřinil  oznámení. 

Uceleni  sclmzí  kocovní(tli  jest,  aby  i  vzdáleněj.ši  členově  spolku 
ales[iori  občas  mohli  podílu  míti  na  schíizich  spolkových,  a  aby  také 
mimo  Olomouc,  ústními  přednáškami  a  vědeckými  hovory  smysl  budil 
se  v  obecenstvu  pro  památky  země  moravské. 

§  18. 
Valné  hro  m  a  dy  jsou  buď  pravidelné,  I tud"  mimořádné  a  scházejí 
se  výhradné  v  Olomouci.  —  Pravidelná  valná  hromada  roční  koná 
se  obyčejně  v  prvním  měsíci  i)0  uplynutí  roku  spolkového,  který 
1.  leduem  počíná  a  31.  prosincem  se  končí.  M  im  oř  ádné  valné  hro- 
mady svolává  výbor  (§  12.  d.)  bud"  z  vlastního  po[iudu,  bud"  v  tom 
případě,  když  návrh  na  svolání  hromady  takové  nejméně  třiceti  členy 
spolkovými  výboru  písemně  byl  podán  a  řádně  odůvodněn. 

§    19- 

Každá  i)ravide]ná  hromada  valná  nejméně  dvě  neděle,  každá 
mimořádná  valná  hromada,  jakož  i  každá  schůze  řádná  nejméně  osm 
dní  napřed  ohlášeny  býti  musejí  v  těch  listech  denních,  které  valná 
hiMtmada  za  orííány  spolkové  ustanoví.  —  Program  každé  hromady 
valné  taktéž  osm  dní  předkem  musí  býti  uveřejněn. 

Valné  hromadě  přísluší: 

a)  Voliti    patnáctičlenný  výbor  a  tři    náhradníky,  pak  čtyry  do- 
zorce, jakož  i  jmenovati  členy  čestné. 

Z  15ti  členů  výboru,  valnou  hromadou  řádně  vyvolenýi-h,  vystoupl 
každý  rok  třetina. 

(Ustanovení  pravidelného  turnu  itro  i)rvni  dva  roky  provede 
se  losem). 

Vystouplí  jsou  opět  volitelní. 

Náhradníci,  kteří  vstoupí  do  výboru  na  upráziliu-ut'  misto  smrti 
neb  vystoupením  některého  člena,  úí-aduji  ve  výbore  jen  pro  volebni 
období  vystouplého  člena. 

b)  Zkoumati  a    stanoviti    předběžný    rozpočet    pro    příští    rok 
spolkový. 

c)  Ustanovovati  t  u  n  k  c  i  o  n  á  ř  e    placené. 

b)  S  vyhrazením  vyššího    schválení    měniti    stanovy  a  rozliodov.iti 
o  rozejíti  se  spolku. 

Valná  hromada  usnáší  se  z  [»ravidla  většinou  nadpoloviční ;  při 
volbách  však  relativní  většinou. 

Aby  valná  hromada  scIioioim  bvl;i,  nsmí^eti  nh.  musí  píiiomu" 
býti  alespoň  dvacet  členíiv. 


Venkovským  rleiiura  volno  jest,  písemně  účastniti  se  při  volbách, 
v  §  19.  a)  dotóených.  avšak  lístky  hlasovací,  výborem  j  i  m 
zaslané,  musejí  vlastnoručně  od  nich  býti  podepsány  a  výboru  po- 
dány nej[»ozději  v  den  před  tím,  kdy  valná  hromada  se  koná. 

Smírčí  soud. 

§  21. 
Spory  ve  spolku  vzniklé  nrovnává  platue  a  neodvolatelné    sond 
smírci;  každá  z  obou  stran  sporných    volí    si    jednoho    zástupce  a  ti 
pak  si  voli  předsedu.    Všichni    tři    zvolení    musejí    býti    členy  spol- 
kovými. 

O  rozejití  se  spolku. 
§  22. 
Návrh  na    rjzejítí  se  spolkn    jenom     tehdy  státi  se  muže  usne- 
sením platným,   když  ve  valné   hromadě    alespoň    dvě    třetiny  všech 
členu    spolkových  jsou   přítomny  a  když  ze  přítomných    nejméně    tři 
čtvrtiny  pro  návrh  ten  hlasují. 

§  23. 

V  tom  případě,  že  by  spolek  skutečně  se  rozešel,  nebo  jakým- 
koli způsobem  pominul  dříve,  než-li  by  jmění  jeho  k  tomu  stačilo, 
al»y  muzeum  vlastním  svým  nákladem  mohlo  se  udržovati  a  spravo- 
vati, připadnou  veškeré  sbírky  i  veškeré  jmění  muzejní  Matici  školské 
v  Olomouci  a  to  s  tím  vyliraženim,  aby  sbírky  ty  nerozdělené 
a  neztenčené  se  zachovaly  a  ales])oň  jednou  v  témdni  pří- 
stupny bjdy  obecenstvu. 

Pak-li  by  však  i)ři  pominuti  spolku  jmění  muzejní  již  dostačo- 
k  tomu.  al»y  muzeum  samo  sebou  vydržovati  se  mohlo,  pak  nechať 
trvá  pod  zákonním  dozorem  dále  a  pečuje  ustanoveným  kustodem 
netoliko  o  zachování  a  pokud  prostředky  stačí  též  o  rozmnožování 
sljírek  muzejních,  nýbrž  také  o  to,  aby  tyto  sbírky  dvakráte  v  témdni 
za  určitých  hodin  oljeceustvu  všemu  byly  přístupny. 

Kdyby  však  matice  školská  v  Olomouci  již  neexistovala,  a  také 
jmění  spolkové  ku  samostatnému  trvání  muzea  ještě  nepostačovalo, 
pak  připadniž  vše,  sbírky  i  jmění,  d  i  e  c  e  z  á  u  i  m  u  m  u  z  e  j  i  v 
Olomouci  a  sice  s  týmž  vyhrazením,  jaké  vzhledem  ku  Matici 
školské  shora  bylo  udáno. 

V  Olomouci,  dne  6.  ledna  1895. 

Josof  Vyvleóka  v.  r.,  (L.  S.)  Dr.  Jan  Hynek  v.  r., 

t.  (';.  jednatel.  t.  č.  předseda. 

Č.  6609. 

Založeuí  toho  spolku  podle  dosaliu  předstojícícli  ziuěuéuých  stauov  se 
ve  smyslu  §  9.  zákoua  ze  due  1.5.  listopadu  1867.  říšského  zákonuíka 
č.   131.  dosvědčuje. 

V  BKNK  due  22.  úuora  1896. 

Za  c.  k.  místodržitele: 
(L.  S.)  Hein  m.  p. 


Tai).  I. 


,   .,..^1^* 

•:.">;^^"^ 


/"í^.- 


"^W 


P-<:-í^T-'"'^ 


'^ý.^' 


"^■'é 


% 


PŘEDMOSTÍ.       ^ 


^'^    % 


IffUHlií  ^Vf^A.rmf-tJii.n 


b  ^r^^4-"= -«-- / . 


Tab.  11. 


,_^ 


íu  ^  c 


C 


^  .-' 


%- 


^íí,.«^' 


■^^.^^ 


V/U 


>_  ^ 


v;-;-, 


MARATICE. 


Tab.  III. 


--Avaííšy 


li        y^ 


:^^^'i 


%*^/*0^^y 


%^     .< 


li 


'^^'-^^. 


■jf. 


' '  '"'^' 


'-■.  7.J 


^^M^^^^rr><~-ž<^^ 


J  <^ 


MARATICE. 


Tab.  IV. 


^.        r^i^f^ 


TĚŠETICE. 


Roínlk  za  2  zl.  •'"^         A  /^    /^^\  T"^  T  C^  Expedice 

Členům  spol.  muz.  #                   /\  W^      i           \  \M    I  ^^  ve 

vydává  so  za  cenu  I                   L-\  ^\  I             I  I              I       ^\  Kranliška  Josefa 

sníženou.  V^____^  j[       Y  <^    V_>/  X           A  \^  "'''^  '^'''  "  "'* 

VLASTEN.  SPOLKU  MUZEJNÍHO  \K)LOMOUCI. 

číslo  50.  Vydáno  v  červenci  r.  1896. 

Mé  výzkumné  práce  u  Předmostí  a  jich  hlaxní 

výsledky. 

Sděluje  dr.  M.  Křiž. 

(Dokončeni.) 

y)  Zbytky  zvířecí  v  kulturní  vrstoě  obsažené. 

Při  veškerém  svém  zkoumání  jak  v  jeskyních  tak  i  mimo  ně  sbíral 
jsem  vždy  všechny  kosti  zvířecí  celé  i  zlomky,  klouby  i  třísky  ;  tak 
učinil  jsem  také  v  Předmostí.  Až  budou  veškeré  zbytky  zvířecí  očištěny, 
usušeny  a  určeny,  budu  moci  přesně  stanoviti:  a)  jací  druhové  zvířat 
tu  žili  a.  b)  \  jakém  poměru  jednotlivé  tyto  druhy  k  sobě  se  měly. 

Pro  tento  okamžik  ovšem  nemohu  podati  čtenáři  tato  přesná  data 
nucen  jsa  sděliti  jen  to,  co  následuje: 

V  kulturních  vrstvách  nalezeny  byly  zbytky  z  těchto  zvířat:") 

/.  Ze  zvířat  nyní  již  vymřelých'. 

1.  Mamut  (Elephas  primigenius),  který  na  počátku  doby  diluvi- 
alní  k  nám  se  d  stěhoval  ze  Sibiře  a  byl  proti  zimě  opatřen  srstí  a 
dlouhou  hřivou  na  krku. 

2.  Nosorožec  (Rhinoceros  tichorhinus).  Dostěhoval  se  k  nám 
současně  s  mamutem  z  krajin  sibiřských  a  byl  chráněn  hustou  srstí. 

3.  Medvěd  jeskynní  (Ursus  spelaeus).  Dostěhoval  se  k  nám 
z  Asie. 

II.  Zvířata  severní  čilí  arkťická: 

4.  Lední  liška  (Canis  lagopus).  Žije  pouze  v  severních  kraji- 
nách studených  v  tak  zvaných  tundrách,  lesfl  postrádajících. 

5.  Lumík  páskovaný  (Myodes  torquatus).  Žije  tam,  kde 
lední  liška. 

6.  Pižraoii  (Ovibos  moschatus).  Obývá  nyní  pusté  studené  kra- 
jiny v  severní  Americe. 

7.  Sněžný  kur  (Lagopus  alpinus).  Žije  v  severních  krajinách 
Evropy,  Asie  a  Ameriky,  pak  na  vysokých  Alpách  a  Pyrenejích. 

8.  S  o  b  (Cervus  tarandus).  Nejdůležitější  zvíře  pro  pravěkého  člo- 
věka, jež  mu  poskytovalo  kůže  na  oděv  a  na  stany,    maso,   tuk  a  krev 


")  Kdo  by  chtél  poučiti  so,  v  jakém  poměru  zvířata  diluvialní  byla  k  fauně 
tre'ihorní,  jakož  i  o  zoogeogralickém  jicb  rozšíroní,  přečti  si  mou  monojíratii  vydanou 
o  tom  ve  zprávách  Společnosti  pro  fysiokracii  v  Čechách  III.  sešit  1895. 


—  52  — 

na  jídlo,    vlákna  ze  šlach    vybraná   k  sešívání  kožichft,    kosti  a  parohy 
k  nástrojům  —  žije  v  severních  krajinách. 

9.  Sněžný  zajíc  (Lepus  variabilis)  Má  srst  bílou,  zdržuje  se 
v  studených  krajinách  severních    pak  na  výšinách  alpských. 

10.  Roso  mák  (Gulo  borealis).  Šelma  malá  sice  (jako  hodný  je- 
zevec),  ale  velmi  krvelačná  a  sob&m  nebezpečná;  žie  v  krajinách  se- 
verních ale  lesnatých. 

Veškerá  tato  severní  zvířata  přišla  k  nám  v  době  diluvialní  z  krajin 
arktických,  byvše  odtud  vypuzena  postupujícími  ledovci  a  nedostatkem 
potravy. 

Většina  zvířat  těch  žije  jen  tam,  kde  sníh  a  led  pokrývá  krajiny 
po  celé  doby  zamrzlé;  proto  nazývají  se  zvířaty  ledními,  čili  glacialními. 

Z  toho  ale  již  na  jevo  jde,  Ž3  u  nás  muailo  býti  ponebí  mnohem 
studenější,  než  je  nyní,  a  že  člověk  pravěký  žil  u  Předmostí  v  období 
glacialním. 

III.  Zvířata  jižní'. 

11.  Lev  jeskynní  (Felis  spelaea  —  Leo  spelaeus). 

Zvíře  toto  nyní  na  teplé  krajiny  obmezené  žilo  ještě  za  časů  He- 
rodotových  v  Macedonii;  buď  stěhoval  se  lev  na  jaro  na  lov  do  krajin 
severnějších,  anebo  přezimoval  v  našich  jeskyních. 

12.  Hyena  (Hyena  spelaea).  Hyena  tato  neliší  se  od  hyeny  skvr- 
nité, žijící  nyní  v  jižní  a  střední  Africe. 

IV.  Zvířata  alpská : 

13.  Kozorožec  (Capra  ibex).  Žije  nyní  na  vysokých  horách 
Alp  a  Pyrenejí. 

V.  Zvířata,  ješ  sila  současné  s  předešlými  drulnj^  jež  ale  je  pře- 
čkala a  přešla  do  doby  předvéké  a  novověké,  a  z  nichž  velká  část  dosud 
u  nás  žije: 

14.  Kůň  (Equus  caballus).  Dostěhoval  se  k  nám  z  Asie.  V  dobé 
předvěké  počali  lidé  koně  ochočovati. 

15.  Tur  divoký  (Bos  primigenius).  Přišel  k  nám  z  Asie  a  žil  tu 
ještě  za  doby  Slovanů.  Odtud  pocházejí  názvy:  Turov,  Tuřany,  Tuří  les 
atd.  Z  tura  divokého  ochočen  byl  v  Asii  domácí  náš  skot  a  sem  při- 
veden národy  plemene  indoevropského. 

16.  Zubr  (Bos  bison).  Dostéhoval  se  s  turem  z  Asie.  žije  dosud 
v  lesích  u  Bialowicze.  Za  doby  našich  předků  byl  u  nás  ještě  rozšířen ; 
odtud  Zubří  les. 

17.  Los  (Cervus  alces).  Přišel  k  nám  z  Asie;  vyhuben  byl 
našimi  předky. 

18.  Vlk  (Canis  lupus).  Přišel  k  nám  z  Asie. 

19.  Liška  obecná  (Vulpes  vulgaris).  Přišla  k  nám  z  Asie. 

20.  Sup  bělohlavý  (Vultur  iulvus).  Velký  tento  pták  po- 
chutnává si  na  mršinách,  žije  dosud  v  krajinách  poloostrova  balkánského.^^) 


")  Dosud  (na  podzim  r    ISOf))  le/í  93  beden  z  Předmostí    došlých    na   dvoře 
neotevřených ;  možno  že  počet  druhů  zvírat  se  rozmnoží. 


—  53  — 

Z  domácích  zvířat  nenalezeno  ani  jediného  kousku.  Vidno  z  toho, 
že  pravéký  človčk  jich  nechoval,  že  mu  známa  nebyla;  neboť  jukmile 
přijdeme  na  sídlišté  doby  následující  t.  j.  předveké,  tu  se  koatmi  z  do- 
mácích zvířat  jen  hemží  na  důkaz,  že  človčk  předvčký  zvířata  choval, 
jsa  na  nč  ve  velké  míře  odkázán.  —- • 

c)  Jak  dostali  se  mamuti  na  chlum. 

Každý  den  docházelo  z  Přerova  a  okolí  mnoho  hostí  na  návrší 
Předmostecké.  Nejvíce  podivení  ovšem  vzbuzovaly  velké  kosti  mamutí  a 
tu  byla  stereotypní  otázka:  Odkud  pak  ti  mamuti  sem  přiSliV  Uvažme 
otázku  tuto  se  vších  stran;  snad  senám  podaří  hádanku  rozluštiti. 

1.  Našel  jsem  v  našich  jeskyních  mamutí  zbytky  a  to  ve  vrátvách, 
v  nichž  nebylo  ještě  stopy  po  človčku.  Mamuti  zajisté  v  jeskyních  ne- 
žili, člověk  jich  tam  tenkráte  nezanesl.  Musily  tudíž  zbytky  mamutí 
tam  býti  zavlečeny  velkými  šelmami ;  to  také  dosvědčovaly  rýhy  a  důlky 
na  kostech  vytisknuté. ^^j  Tak  tomu  také  částečně  bylo  i  u  Předmostí. 
Mamutí  zbytky  nalezl  jsem  roztroubené  po  celém  pahrbku  v  rozličných 
hloubkách  a  mnoho  z  nich  má  vytlačené  rýhy  a  důlky  od  chrupa  šelem 
pocházející. 

2.  Než  musíme  se  pozastaviti  a  s  udivením  pohlížeti  na  to,  vy- 
kopáme-li  v  jedné  jámě  devět  mamutích  lebek  a  vidíme- li  v  jiné  jámě 
celého  mamuta  pochovaného.  Tu  ležela  lebka,  oba  kly  a  všechny  kosti 
až  na  některé  obratle,  jež  scházely;  tyto  mamuty  nemohl  sem  člověk 
zavléci,  tyto  mamuty  také  velcí  masožravei  sem  nezanesli,  tito  ma- 
muti musili  zde  zahynouti  nějakou  živelní  pohromou  (hladem,  žízní, 
vichřicemi  sněhovými,  morem  a  p.'^) 

3.  Konečně  nelze  popříti,  že  i  člověk  mohl  mladé  mamuty  ho- 
niti a  sem  na  tábořiště  si  donášeti  a  to  zajisto  také  dělal. 

d)  2il-li  tu  člověk  pravěk^^  současně  s  mamutem 

čili  nežil. 

V  roku  1886  byla  kolmá  stěna  v  hliníku  Chromečkově  vysoká 
přes  8  m.  Ve  hloubce  lOO  ni  černala  se  kulturní  vrstva,  ob3ahující 
mimo  jiné  velké  množství  mamutích  zbytků.  U  paty  této  kolmé  stěny 
dal  jsem  tenkráte  dělati  šachtu  2  50  m  hlubokou  a  tu  nalezl  jsem  v 
žlutnici  zbytky  z  mamuta,  z  koně,  z  jeskynního  medvěda.  Od  toho  času 
tedy,  co  v  této  šachtě  ona  zvířata  byla  blinou  pokryta,  utvořila 
se  přes  6  m  mohutná  vrstva  žlutnice,  než  pravěký  člověk  sem  zavítal 
a  to  současně  se  zvířaty  glacialními ;  můžeme  tedy  téměř  s  jistotou 
říci,  že  zbytky  zvířecí  v  šachtě  nalezené  pocházejí  z  doby  předledové 
čili    praeglacialní.     Tak    jako    v    jeskyních    našich'-'),    tak    shledáváme 

'3)  Viz  mé  moQogralie  o  jeskyních  „Dio  Ilóhlen  in  don  niiihrisoben  Devonkalkeu 
und  ihre  Vorzeit."  Jabrbuch  der  k.  k.  geol.  K.  A.  ISDl  str.  blG.  a  1802  str.  583. 

•O  Brehm  (Život  zvířat  I.  a  str.  525-r)JG)  iiraví:  Mory  dohjtčí  úžasnč  zuří- 
vají mezi  slony  krotkými  i  divokými.  Jen  když  mor  mozi  slony  zun,  naleznou  se 
v  lesích  jejich  mrtvá  téla. 

«•")  Viz  mou  monogralii  „Die  milhrischon  llihlon  und  ihro  Vorzoit."  Jabrbuch  der 
k.  k.  geol.  R.  Anstalt  in  Wien  1«)1  str.  GDD-GIS. 

6* 


—  54  — 

i  zde,  že  pravěký  človčk  objevuje  se  nám  tisíce  a  ti- 
síce let  pozdčji  než  první  zbytky  mamutí. 

Nutno  jest  tedy  otázku  o  současnosti  člověka  s  mamutem  v  tomto 
smyslu  vysvětliti  a  změniti:  Zastihl  prayěký  člověk  ještě  mamcta  zde  a 
žil  s  ním  po  nějakou  dobu  čili  nežil  ?  V  tomto  směru  musíme  říci  zcela 
určitě:  Ano,  pravěký  člověk  žil  po  celé  období  glacialní  s  mamutem 
zde,  ano  žil  s  ním  tu  ještě  částečné  v  období  následujícím,  totiž  stepním, 
ve  kterém  mamuti  vyhynuli. 

Ti,  kteří  navštívili  návrší  Předmostecké  a  bedlivým  zrakem  pro- 
hlíželi si  jednotlivé  kulturní  vrstvy  nad  sebou  jdoucí  jakož  i  uložené 
v  nich  mamutí  zbytky,  podiví  se  tomu,  že  jest  vůbec  možno  pochybo- 
vati o  tom,  že  by  člověk  nebyl  tu  současně  s  mamutem  žil.  Těm  však, 
kteří  nechtějí  věřiti  této  současnosti  pravíme,  aby  nám  vysvětlili  logicky 
rozumným  a  geologicky  možným  způsobem  to,  co  následuje: 

1.  Tu  máme  před  sebou  několik  otevřených  jam  na  poH  Dokou- 
pilově 4  m  dlouhých,  4  m  širokých  a  2—4  m  hlubokých.  V  každé  této 
jámě  na  všech  stěnách  pozorujeme  vrstvy  nad  sebou  uložené,  v  nichž 
shledáváme  výrobky  lidské  a  mamutí  kosti  s  uhýlky,  popelem  a  hlinou 
smíchané  a  ztmelené;  mezi  těmito  vrstvami  vidíme  zcela  určitě,  že  jsou 
pruhy  čisté  žluté  hlíny  tak,  že  kulturní  vrstvy  nimi  jsou  přesně  oddě- 
leny. Z  toho  musí  každý  nepředpojatý  člověk  uzavírati,  že  ta  spodní 
kulturní  vrstva  s  těmi  mamuty  je  nejstarší,  na  to  že  nastala  mezera, 
v  níž  tu  člověka  po  nějaký  čas  nebylo  (netábořil  na  tomto  sídlišti), 
na  to  opět  přišel,  žil  tu  po  nějakou  dobu,  tak  že  se  opět  utvořila  vrstva 
kulturní  s  mamuty,  a  tak  se  to  na  některých  místech  opakuje  tři  až 
čtyřikrát.  Jest  možno,  aby  tyto  kulturní  vrstvy  byly  te  utvořily  později 
(když  tu  mamutů  již  nebjlo)?  To  je  věcí  nemožnou. 

2.  Avšak  netoliko  že  tyto  vrstvy  nad  sebou  uložené  nám  zvěstují, 
že  člověk  tu  8  mamutem  současně  žíti  musil,  můžeme  dotvrditi,  že 
tento  mamut  ještě  dlouho  a  dlouho  tu  se  zdržoval,  když  pravěký  člověk 
na  toto  návrší  nepřicházel,  když  tu  netábořil,  když  tu  ohně  nerozdělá- 
val,  výrobků  si  tu  nezhotovoval.  Bylo  mi  zvláštním  překvapují- 
cím zjevem,  že  vyskytovaly  se  mnohokráte  mamutí  zbytky  již  ve  hloubce 
jednoho  metru  pod  povrchem,  načež  následovala  čistá  žlutnice  na  celý 
metr,  a  pak  teprve  započínaly  vrstvy  kulturní.  Mamuti  musili  tudíž  po 
ten  celý  dlouhý  čas  žíti  v  okolí,  než  se  utvořila  na  metr  ano  místy 
i  přes  metr  silná  vrstva  žlutnice,  pokrývající  vrstvy  kulturní. 

3.  A  co  konečně  říci  o  tom  diluvialním  člověku  samém,  jehož 
zbytky  jsme  našli  pod  těmito  mamuty,  pod  třemi  nad  sebou  uloženými 
nedotknutými  vrstvami  kulturními? 

Jak  mohl  přijíti  tento  diluvialní  člověk  pod  mamuty,  kdyby  nebyli 
tito  žili  současně  s  ním  ano  i  po  jeho  odchodu  ?^^)  Jen  snad  tím,  že  tu 

'')  Námitky  mé,  jimiž  vyvrátil  jsem  domněnku  Steenstrupovu  proti  současnosti 
řlovčka  8  mimutem  pronesenou,  shledá  čtenář  v  mých  spisech:  a)  Kůlna  a  Kostelík 
Brno  1891  na  str.  446—451:.  h)  Die  Lósslager  in  Předmost.  Mittheilungen  der  Anthro- 
pologiscben  Gesellschaft  in  Wien  1814  XXIV.  4G  -  48.  c^  Přednáška  od  27.  srpna 
18í)4  na  sjezde  anthrop.  v  Innomostí  v  Mittheilungen  der  Anthropol.  Ges.  Wien  1894 
XXIV.  Sitzungáberichte  Xr.  4.  d)  Dopis  dto  20.  července  1895  na  anthropologický 
sjezd  v  Kasflu  odbývaný  1895. 


--  55  — 

byl  hrob  z  doby  pozdčjsí  a  že  mrtvoly  byly  uloženy  pod  tfi  kulturní 
vrstvy.  Tu  nebylo  ale  žádného  h  r  o  b  u,  a  vrstvy  tu  ležely 
v  profilu  nedotknuty. 

B)  Doba  praehistorická  čili  předvěká. 

Jámy  příbytkové. 

Zvířata  diluvialní  dílem  vyhynula,  dílem  do  svých  starých  domovin 
se  odstčhovala;  nastala  změna  klimatická;  ponebí  se  oteplovalo,  vláhy 
přibývalo,  le-iy  zmohutnčly  a  po  včťsích  plochách  se  rozprostřely ;  tím 
potíná  doba  alluvialní  čili  mladších  nai)lavenin.  Zároveň  se  dostéhovali 
z  Asie  lidé  plemene  indoevropského  do  Evropy  a  zaujali  témčř  veškery 
krajiny  její  od  břehň  moře  atlantického  k  břehům  moře  černého  a  egej- 
ského,  od  moře   baltického  k  moři  středozemnímu. 

Tito  lidé  přinesli  s  sebou  velkou  zásobu  vzdělanosti  a  zručnosti; 
pěstujíce  orbu  a  chovajíce  domácí  zvířata  (krávy,  ovce,  kozy,  prasata, 
domácí  pn)  nezáviseli  více  od  p3uhého  lovu,  jenž  zůstává  co  do  vý- 
sledku přece  jen  nahodilým,  nýbrž  mčli  živobytí  zabezpečené  ;  tito  lidé 
uměli  z  hlíny  dělati  si  nádoby  a  je  vypalovati ;  pěstovali  len,  předli  si 
nitě  a  tkali  na  kolmých  stavech  látky  ; 
nebožtíky  své  buď  spalovali  ukláda- 
jíce popel  a  spálené  kosti  do  popel- 
nic nebo  je  pochovávali.  Neznajíce 
kovů  užívali  nástrojů  kamenných  a 
kostěných  anebo  z  parohů  zhoto- 
vených, ale  při  tom  dovedli  si  dělati 
hlazené  a  vrtané  nástroje  kamenné 
(hromové  kameny);  později  obchodem 
seznámili  se  s  výrobky  bronzovými, 
měděnými,  železnými,  zlatem  a  stři 
brem. 

Dobu,  v  níž  tito  lidé  plemene 
indoevropského  u  nás  žili  od  příchodu 

svého  až  do  narození  Krista  Pána,  nazývám  dobou  před  vekou  čili  prae- 
historickou,  poněvadž  po  tom  čase  (po  nar.  Kr.)  již  poíínají  paprsky 
dějepisné  ozařovati  krajiny  naše.'®) 

Nuže!  z  této  doby  praehistorické  nalezl  jsem  na  návrší  Předmo- 
steckém  tak  zvané  jámy  příbytkové,  v  nichž  se  kdysi  lidé  plemene  indo- 
evropského zdržovali.^') 

Takových  jam  bylo  celkem  pět  a  to  tři  v  zahradě  Chromečkově  a 
dvě  na  poli  Dokoupilově;  každá  jáma  míla  podobu  do  země  zapuštěné 
díže  se  šikmými  ostře  sříznutými  stěnami,  se  spodkem  širším  a  hrdlem 
užším;  spodek  měl  průměrnou  šíři  150  m,  vrchní  otvor  jen  1  m,  výška 
1— 120  m.  Naplněny  byly  jámy  tyto  černou  blinou,  v  níž  nalezeny  byly 
střepy  z  nádob  rukou  hnětených  a  kosti  zvířat  domácích.  V  jedné  jámě  byly 
dva  pěkné  hrníčky  a  bronzová  sponka  loďková. 


")  Viz  k  tomu  doklady  v  mém  spise  Kůlna  a  Kostelík  str.  257—200. 
")  O  takových  jamílch  viz  můj  spisek :  O  dob?  pravókt-,  přodvóké  a  novověké. 
Brno  1892  str.  35-37. 


56  — 


C)  Doba  historická  čili  novověká. 

Slovanské  pohřebiště  pohanské. 

Jdeme-li  z  Předmostí  po  silnici  rokytnické,  uhlídáme  na  pravé 
straně  hřbitov  zdí  obehnaný,  který  hraničí  na  zahradu  Chromečkovu  na 
pare.  čís.  745/1  a  ku  kterému  na  straně  severovýchodní  přiléhá  cíp 
zahradní  parcely  čís.  745,2.  Na  ploše  pč.  745 '2  a  na  východní  části  pč. 
745/1  nalézá  se  rozsáhlé  pohřebiště  staroslovanské,  jež  počíná  dobou,  kdy 
obyvatelé  předmostečtí  osadu  svou  založili  a  sáhá  nejméně  do  r.  1038  poKr. 

Pohřebiště  toto  táhne  nebo  táhlo  se  bezpochyby  i  pod  nynějším 
hřbitovem  až  k   silnici. 


Já  jsem  prokopal  z  rozsáhlé  této  plochy  na  pare.  745/1  část 
32  m  dlouhou  a  15  m  širokou,  tedy  480  w^  a  vykopal  jsem  tu  v  r.  1894 

mrtvol 33 

v  r.  1895  mrtvol 107 

celkem  tedy 140. 

Látka  na  tomto  pohřebišti  sebraná  (arehaeologická  a  anthropolo- 
gická)  je3t  tak  obsáhlá,  že  sama  o  sobě  tvořiti  bude  zvláštní  monogra- 
lii;  zde  mohu  jen  ty  nejhlavnější  okolnosti  uvésti: 

1.  Pohřebiště  v  zahradě  Chromečkově  jest  pro  svou  rozsáhlost, 
velký  počet  mrtvol,  pro  bohatost,  zvláštnost  a  cennost  milodarů  nejdů- 
ležitější ze  všech  dosud  nalezených  hřbitovů  staroslovanských. 

2,  Mrtvoly  na  tomto  pohřebišti  pochované  ležely  vesměs  bez  rakví, 
bez  obalu  na  znaku  s  hlavou  k  jihozápadu,  s  nohama  k  severovýchodu ; 
ruce  byly  obyčejně  ku  kyčlím  přiložené  (jen  jednou  na  prsou  přes  sebe) ; 
obličej  buď  přímo  vzhůru  anebo  k  východu  obrácený. 


—  57  — 

3.  Mrtvoly  byly  do  zemč  ijuloženy  v  rjzliénych  hloubkách  ;  nčkteré 
ležely  v  zemi  040  m,    jiné  0-80  —  1,  ano  2  m  a  220  až  3  m. 

4.  Mrtvoly  ležely  v  mnohých  případech  nad  sebou;  na  nčkterých 
místech  byly  i  tři  hroby  nad  sebou. 

5.  Čím  hloubéji  mrtvola  ležela,  tím  byla  lépe  zachována  a  mčla 
barvu  pěknou  temnéžlutou.  -*-- 

6.  V  žádném  hrobě  nebyla  nalezena  nádobka  hliněná,  ano  ani  střípku 
hliněného  se  tu  nevyskytlo. 

7.  Milodary  byly  tyto:  náušnice,  korálky,  prsténky,  nože  železné 
a  ostruhy  železné,  hedbávná  stužka. 

8.  Náušnice  byly  tvaru  dom'^'cího  —  kroužky  zakončené  kličkou 
(cínové  a  bronzové),  anebo  tvaru  arabského  práce  nad  míru  krásné  a 
umělé;  náušnice  tyto  jsou  zlaté,  stříbrné  silně  pozlacené  anebo  bronzové. 

9.  Prsténky  jsou  bronzové  a  cínové,  korálky  skleněné,  karneolové 
a  křišťálové;  u  žádné  mrtvoly  nenalezeny  věci  na  křesťanství  poukazující. 

10.  Nalezeny  dva  české  denáry,  z  nichž  jeden  určitě  pochází 
z  doby  Břetislava  I.  r.  1037—1055.  Poněvadž  na  Moravě  zavedeno  bylo 
křesťanství  v  r.  864  a  tu  se  pochovávalo  způsobem  pohanským  ještě 
r.  1038,  vidno  z  toho,  že  téměř  dvě  stě  let  zachoval  se  starý  pohanský 
zvyk  při  pohřbívání. 

11.  Pod  mrtvolou,  mající  v  ruce  onen  denár  Břetislavův,  byly  dva 
staré  hroby; 

a)  mrtvola  s  denárem  byla   ve  hloubce OSO  m. 

h)  druhá  se  železným  nožem    na  pravém  boku  ve  hloubce    130  tn. 
c)  třetí  ve  hloubce 2-00  m. 

Mrtvoly  uvedené  pod  b)  a  c)  musily  tedy  sáhati  do  doby  mnohem 
starší  tedy  pohanské. 

12.  Z  této  příčiny  a  poněvadž  u  Předmostí  z  doby  pohanské  jiného 
pohřebiště  nalezeno  nebylo,  dá  se  souditi,  že  tu  předkové  Předmostečtí 
počali  své  nebožtíky  ukládati  do  lůna  země  hned  po  svém  usazení  v 
této  krajině. 

V.  Co  a  jak  bylo  prokopáno. 

Chtěje  se  zabývati  zkoumáním  chlumu  Předmosteckěho,  musil  jsem  • 
si  utvořiti   určitý    plán,    dle  něhož  nutno  bylo    pracovati,    abych  účelu 
vědeckého  dosáhl. 

1.  Především  o  to  se  jednalo  zjistiti,  v  jakém  poměru  je  Bečva 
k  onomu  chlumu;  zdali  bylo  návrší  ono  ze  žlutnice  se  skládající  nane- 
seno vodami  rozvlněné  Bečvy  anebo  snad  jiným  způsobem. 

Za  tou  příčinou  hloubeny  šachty  v  rovině  inundační,  která  občas 
Bečvou  zaplavena  bývala.  Šachty  tyto  liloubeny  byly  v  zahradě  akcio- 
vého pivovaru  (číslo  1.),  v  zahradě  dr.  med.  Riedla  v  Kostelní  ulici 
(čís.  2.).  na  Michalově  u  Bečvy  samé  (čís.  3.),  v  zahradě  hospodářské 
školy  (čís.  4),  u  zahrady  prvního  domku  Předmosteckěho  (čís.  5.),  na 
dvoře  hospody  vdovy  Hermanové  (čís.  0.)  a  v  cihelně  Mandlově  na  úpatí 
chlumu  samého  na  jižní  straně  (čís.  7.).  Těmito  šachtami  nabyl  jsem 
jasného  obrazu  o  tom,  jak  kdysi  Bečva  se  proudívala  a  jakého  druhu  jsou 
útvary  zde  uložené. 


~  58  — 

2.  Přesvědčiv  se  takto,  že  na  celé  této  inundační  ploše  není 
vlastně  žádné  žluté  hlíny,  z  níž  se  návrší  Hradisko  skládá,  hleděl  jsem 
vypátrati,  na  čem  tato  žlutá  hlína  spočívá,  v  jaké  mohutnosti  se  roz- 
kládá a  jakým  způsobem  rausila  uložena  býti. 

Za  tou  příčinou  prozkoumány  byly  otevřené  hliníky  v  cihelnách 
okolo  návrší  se  nalézajících,  a  hloubeny  šachty  v  cihelnách  těchto  pak 
na  určitých  místech  kolem  návrší.    Šichty  tyto  mají  čísla  8  —  16. 

3.  Již  při  hloubení  těchto  šachet  shledal  jsem,  že  se  zbytky  dilu- 
vialních  zvířat  rozkládají  po  celém  okolí  Hradiska,  aniž  by  tu  také 
vyskytovaly  se  výrobky  lidské,  popel  a  uhýlky,  že  tedy  kulturní 
vrstva  nerozprostírala  se  tak  daleko  jak  se  domníváno,  a  že  nutno  činiti 
rozdíl  mezi  touto  vrstvou  kulturní  a  vrstvou  obsáhající  jen  zbytky  zví- 
řecí (vrstva  fossilní).  Jednalo  se  tedy  nyní  o  to  určiti,  kam  sáhá  vrstva 
fossilní  a  kam  vrstva  kulturní.  Z  té  příčiny  hloubeny  byly  šachty  na 
mnoha  místech   návrší  samého,  jichž  bylo  celkem  osmdesát  (Č.  17 — 45.) 

4.  Nyní  jsem  měl  jasný  obraz  o  tom,  jak  to  vypadá  v  údolí  Bečvy, 
jak  vznikl  chlum  Hradiskem  zvaný  a  jak  se  rozkládá  vrstva  fossilní  a 
kulturní. 

Pracemi  předsevzatými  na  podzim  1894  nabyl  jsem  přesvědčení, 
že  není  radno  spoléhati  na  dělníky  taranější  a  že  jest  také  nemožno 
s  těmito  lidmi  provésti  tak  velké  dílo,  jaké  jsem  měl  pro  léto  1895 
určeno.  Vzal  jsem  si  tedy  dělníky  ze  svého  okresu  (Ždánského),  lidi 
známé,  podobných  prací  zkušené  a  svědomité. 

Dělníky  tyto  rozdělil  jsem  takto:  jedni  dle  ujednání  (akordu) 
měli  vyhazovati  planou  hlínu  (jeden  krychlový  metr  po  20  kr.),  druzí 
vybírati  kulturní  vrstvu  zvolna  a  opatrně  jsouce  placeni  na  den  (I  zl. 
20  kr.) ;  při  těchto  měl  pracovati  můj  pomocník  Jan  Galgoczy  dohlížeje 
k  nim  a  potřebné  rady  jim  dle  mého  návodu  udíleje;  já  sám  měl  jsem 
hlavní  dohled,  zapisování  a  řízení  všech  věcí  při  pracích  těchto,  při 
nichž  zaměstnáno  bylo  16—21  dělníků;  ku  kopání  šachet  a  vyhazování 
planice  užil  jsem  částečné  několik  tamaějších  dělníků  dle  potřeby  na 
nějaký  čas. 

5.  Na  podzim  r.  1894  zavítav  do  Předmostí  uzavřel  jsem  smlouvu 
8  manžely  Chromečkovýrai,  že  mohu  ze  zahradní  pare.  čís.  *^Vi  proko- 
pati pruh  čili  pás  jdoucí  od  západních  hraniček  až  po  stezku  p.  č. 
'■^Va  v  šíři  11  w  a  v  délce  84—86  m  tedy  v  průměrné  délce  85  m; 
poněvadž  ale  čára  severní  nebyla  rovná,  nýbrž  vybočovala  silně  do  za- 
hrady směrem  k  bývalému  lomu  vápencovému,  nutno  bylo  tuto  část 
ještě  v  r.  1894  prokopati,  abych  mohl  s  dělníky  uzavříti  smlouvu  na 
odklizení  plané  hlíny  dle  krychlového  obsahu  v  rovném  pruhu. 

To  stalo  se  na  podzim  1894.  Dohled  nad  prácí  svěřil  jsem  svému 
pomocníku  Janu  Galgoczy  mu.  ^'*) 

''>)  Týž  je  u  mne  zaměstnán  14  let,  súčastnil  se  po  ten  celý  čas  zkoumání 
mého  (a  to  zajisté  velmi  rozsáhlého)  a  nabyl  všech  vědomostí  k  takovým  pracím 
potřebných.  Osvojiv  si  zručnosti  neobyčejné  při  praeparování  koster  z  recetních 
zvířat  mé  rozsáhlé  sbírky  viz  seznam  (nyní  ovšem  silné  rozmnožený)  na  str.  5.^3  až 
550  mi;  monogralie  „Die  Ilijhlen  in  den  miUirischen  Devonkalken  und  ihre  Vorzeit", 
jakož  i  tím,  že  při  urřo/ání  zbytků  zvířecích  vždy  bývá  přítomen  se  mnou  ná- 
lezy porovnávaje,  stal  se  z  něho  hotový  osteolog;  čtením  mých  spisů  a  poučováním 
při    pracích    ve    sbírce    povznesl  se   duševně    v    té  miře,    že    jest    s    to   ve    věcech 


—  59  — 


plocha 
domů  : 


0.  Aby  práce  v  lélč  1895  nezdržovaly  se  odkopáváiiím  plané  lilíiiy, 
uzavřel  jsem  s  dólníkem  Františkem  Prášilem  smlouvu  21.  listopadu 
1894,  dle  které  se  týž  zavázal  odkliditi  planou  hlínu  v  délce  50  m  a 
šířce  11  m,  při  čemž  bylo  výslovní;  toto  ustanoveno:  „V  případe,  že 
by  při  práci  narazili  dčlníci  na  tak  zvané  kulturní  jámy.  nechá  se  tato 
jáma  státi  jako  pilíř,  a  Fr.  Prášil  odešle  ihned,  korrespoudencní  lístek, 
načež  přijede  Jan,  anebo  se  nechá  jáma  až  do  jara  (odstavec  f.);  nálezy 
jakéhokoliv  druhu  uloží  se  do  bedny  a  ponechají  se  u  Chromečka 
v  plevách  (odstavec  g.)." 

V  zahradě  Chromečkovč  byla  z  parcelního  čísla  ^"■'/,   prokopána 
11G4  m-,    vyhloubeno  hlíny  2495  krychlových  metríi  a  zasláno 

a)  dne  4.     října     1894  beden  25  vážících  kilo  1G70 
h)  dne  4.  července  1895  beden  49  vážících  kilo  32G0 
úhrnem  beden  74  vážících  kilo  4930. 
8.  Pozemek  pare,  čís.  748  přilehající  k  zahradě  Chromečkovč  i)atří 
rolníku  Josefu  Dokoupilovi;  z  toho  najal  jsem  si  část  50  ni  dlouhou  a 
15  m  širokou  a  z  této  plochy  prokopána  byla  část  352  wj  '  a  vyhloubeno 
bylo  celkem  1473  krychlových  metrů. 

9  K  tomuto  pozemku  přiléhá  na  severní  straně  hráz  zahrady 
manželů  Chromečkových  pč.  60. ;  z  hráze  této  prokopána  i)locha  33  GO 
m"  a  vyhloubeno  hlíny  G7'20  m^. 

10.  Z  obou  třchto  prokopaných  míst    zasláno  bylo    domů 
a)  dne  5.  září  1895  beden  44  vážících  kilo    3110 

„       1770 

„ 3G1_ 

»        6791. 
Bylo  tedy  celkem  odesláno  nálezů: 

a)  Od  Chromečka  beden     74  vážících  kilo    4930 

&)  Od  Dokoupila        „ 93 „  „ 6791 

úhrnem  beden  167  vážících  kilo  11721 
čili  117  metrických  centů. 

10.  Souhrn  vykonaných  prací  je  tento  : 


nalezu: 


h)   dne  G. 

září  1895 

» 

29 

c)   dne  7. 

září  1895 

» 

18 

d)  dne  7. 

září  1895 
úhrnem 

n 
n 

2 

93 

Plocha  w' 


Ob^ab  m' 


a)  Šachet  bylo  45  s  celkovou  hloubkou  141  ni  17-52 

h)  hráz  zahradní  u  Chromečka  pč.  GO    .    .    .  3360 

c)  pole  v  zahradě  Chromečkovč  pč.  "'*^/i.  .    .  11G400 

d)  pole  Dokoupilovo  pč.  748 352  00 


186-44 

67-20 

249510 

1473  86 


úhrnem 1567  12       4222-GO    i 


archaeologických  pronésti  úsudky  liplnř  správné  zejména  co  se  týká  roztndřní  dob 
a  vyznaření  jich,  co  významu  o  vrstvách  porušených  i  neporu.íených  atd.  Jemu  mohl 
jsem  svěřiti  toto  podzimní  kopání  s  úi>I"ou  svédomito.stí ;  já  súni  nemaje  dovolené 
dojížděl  jsem  do  Předmostí  týdně  na  tři  tlni;  práoo  trvala  od  IC  zárí  do  4.  njna 
tedy  ne  celé  tři  neděle. 


—  60  — 

VI.  Odpovéd  p.  řediteli  K.  J.  Maškovi. 

V  č.  45.  Časopisu  vlasteneckého  muzejního  spolku  v  Olomouci 
uveřejnil  řiditel  reálky  Telečské  p.  K.  J.  Maska  na  str.  4—7.  zprávu 
o  tom,  že  v  zahradě  Chromečkově  nalezl  hrob,  v  němž  uloženo  bylo 
20  osob  z  doby  diluvialní. 

Na  konci  článku  svého  odvolává  se  Maska  k  veřejnosti  „v  příčině 
nepředvídaného  a  mírně  prý  řečeno  podivného  si  počínání   dra.  Kříře". 

Pokud  článek  onen  obsahuje  útoky  jen  mé  osoby  se  týkající,  zů- 
stavuji jej  stranou. 

Cd  do  věci  samé  odpovídám  řiditeli  Maškovi  to,  co  následuje: 

n)  Námitky  proti  diluvialnímu  stáří  koster  od  Masky  nalezených 
jsem  pronesl  soukromně  a  veřejně  (v  hostinci)  a  také  je  svým  časem 
uveřejním.  Budou-li  vyvráceny  a  nabudu-li  přesvědčení,  že  nutno  kostry 
ony  za  diluvialní  považovati,  učiním  tak  milerád  bez  ohledu  na  to,  kdo 
je  našel.  Řiditel  Maska  vystupuje  tu  ale  se  stížaostí  ku  čtenářům 
proti  raně  proto,  že  jsem  při  sklenici  piva  o  onom  diluvialním  stáří 
pochyboval;  myslím,  že  mohl  počkati,  až  námitky  budou  uveřejněny, 
pak  je  mohl  věcným  a  důstojným  způsobem  vyvrátiti. 

h)  Řiditel  Maska  si  stěžuje,  že  prý  jsem  jakýmsi  způsobem 
zíákal  majitele  pozemku  (manžely  Chromečkovy),  že  jsem  na  místě  od 
něho  zamluveném  a  na  terrainu  od  něho  připraveném  kopal.  Dříve  než 
jsem  chtěl  v  zahradě  Chromečkově  zkoumati,  tázal  J5em  se  manželů 
Josefa  a  Marie  Chromečkových,  zda  li  mi  ve  své  zahradě  tam,  kde 
řiditel  Maska  nepracoval,  dovolí  kopati  podotknuv  výslovně:  nemá-li 
plochu  onu  řiditel  Maska  zamluvenou.  Manželé  Chromečkovi  mi  od- 
větili, že  8  Maskou  nikdy  smlouvy  neměli,  a  že  on  plochy  oné  zamlu- 
vené nemá. 

Poněvač  v  r.  1894  byla  dotyčná  plocha  jetelinou  porostlá  a  pro 
velké  množství  myší  byla  píce  drahá  a  mimo  to  manželé  Chromečkovi 
očekávali,  že  ztratí  v  chropinském  cukrovaru  fedm  set  zlatých  (což  se 
také  stalo),  nemohli  mi  ponechati  onu  plochu  zadarmo,  ujednána  tedy 
mezi  námi  náhrada  padesáti  zlatých  za  ni.  Řiditel  Maska  kopal  zde  od 
r.  1882-1894  zadarmo. 

c)  Nepravdou  jest,  že  bych  byl  se  dotknul  hroudy  tam,  kde  Maska 
si  terrain  připravil. 

d)  V  jaké  míře  a  proč  jsem  syěřil  kopání  Janovi  Galgoezymu  bylo 
již  uvedeno.  Zde  jen  podotýkám:  Řiditel  Maska  zkoumal  v  jeskyních 
u  Štramberku  a  nemoha  sám  tu  dohlížeti,  svařil  kopání  tkalci  Konstan 
tinu  Jurákovi  ze  Štramberku.  V  číf.  1.  roč.  1884  Olom.  muz  časop.  praví 
Maska  na  str.  20  :  Aspoň  dvakrát  za  týden  chodil  jsem  na  Kotouč,  bjch 
osobné  ku  práci  dohlížel  a  zápisky  si  Činil.  V  mé  nepřítomnosti  zastával 
mne  obízře'ý  Konstant  Jurák  a  počínal  si  svědomitě."  Nuže!  mohl-li  řiditel 
Maska  tomuto  Konstantinu  Jurákovi,  jehož  jpem  seznal  osobně  29.  června 
m.  r.,  svěřiti  kopání  v  jeskyních,  kde  několik  vrstev  nad  sebou  spočívá 
a  nesnadno  je  rozhodnouti,  kde  je  vrstva  porušena  a  kde  ne  —  pak 
jsem  já  mohl  se  svědomitosU'  stokrát  větší  svěřit-  kopání  Janovi  dlouho- 
letou praxí  k  takovým  pracím  vedenému. 


—  61   — 

e)  Maska  tvrdí  v  článku  svém  uveřejučném  v  rozjiravách  české 
akademie  včd  II.  č.  i).,  že  kulturní  vrdtva  u  Pfedmo.stí  rozkládá  se  na 
ploše  nčkolika  hektarů,  dejme  tomu,  že  tím  Maska  vyrozumívá  jen  tři 
hektary  =  30  000  w-;  k  prozkoumání  takové  plochy  byl  by  Maska 
potřeboval  390  let,  počítáme-li,  že  za  13  let  neprohrál  celý  jeden  li..ic 
čtverečných  metrů.  Nesmí  se  tedy  diviti,  že  druhý  badatel  přišel  na  pomoc. 

f)  Nepravdou  jest.  tvrdí-li  Maska,  že  on'*8amo8tatnč  nalezištč  ob- 
jevil a  že  nabyl  k  němu  mravního  i)ráva.  Maškovi  zajisté  tanou  dosud 
živě  v  paměti  ony  konflikty,  jež  tu  míval  s  drem.  Wanklem,  který 
počal  zde  kopati  již  v  r.  1880  a  pracoval  zde  již  dvě  léta  dříve  než 
se  tu  objevil  prof.  Maska  z  Jičína. 

První,  který  tu  započal  vědecké  práce  byl  dr.  Wankel  a  první, 
který  o  nich  veřejnosti  podal  zprávu  byl  dr.  AVankel  a  sice  v  dubnovém 
čile  (č.  2.)  r.  1884  na  str.  49.  Casop.  muz.  spol.  Olom.  Týž  dr.  Wankel 
píše:  „leh  unterliesz  es  nicht  diesen  Ort  in  Předmost  (totiž  naleziště  u 
Chromečka)  a  1  s  moralisches  Eigenthum  fiir  das  neugegriindete  Mu- 
seum i  n  Olmiitz  zu  acquiriren;  doch  hinderte  es  nicht,  dass  andere  ohne 
Vorwissen  des  Museum  zu  selbst^iichtigen  Zvecken  ihn  ansbeuteten." 
(Correspondenzblatt  der  deutschen  Gesellschaít  fiir  Anthropolcgie,  Ethno- 
logie  und  Urgeschichte  1890  XXI.  str.  33—36.) 

Místo  toto  jen  na  tehdejšího  prof.  Masku  se  vztahovati  může, 
neboť  zde  nekopal  tentokráte  žádný  v  té  míře  vyjímaje  jeho,  o  němž  by 
86  říci  mohl  „ausbeuten".  Komu  tedy  příslušelo  morální  čili  mravné 
ono  právo? 

VII.  Vysvětlení  obrázků. 
Tab.  I. 

Číslo  1.  Z  mamutího  klu  vyřezaný  předmět  podlouhlý,  95  nim 
dlouhý  a  37  mni  uprostřed  široký;  na  levé  straně  tři  skupení  soustře- 
děných polokruhů,  na  pravé  straně  ozdoba  čárkovaná,  uprostřed  jest 
tento  čárkovaný  ornament  částečně  setřený. 

Číslo  2.  3.  Kus  mamutího  žebra  245  wim  dlouhého  a  4b—^0nini 
širokého  má  na  obou  stranách  krásný  čárkovaný  ornament.  Spodní 
konec  je  pěkně  ohlazen;  žebro  toto  sloužilo  za  hladidlo. 

Číslo  4.  Souměrná  z  vejčitých  soustředěných  čar  složená  ozdoba 
na  mamutím  klu. 

Obraz  na  str.  55.  Hrníček  z  příbytkové  jámy. 

Tabulka  na  str.  56. 

Číslo  1.  3.  Prsténky  bronzové  (domácí  výrobky). 

Číslo  2.  Stříbrná  náušnice  silně  pozlacená  arabského  původu, 
íormy  nadmíru  pěkné,  barvy  temnofialové. 

Číslo  4.  G.  7.  8.  10.  Řada  bronzových  kroužků  s  kličkou  na  jednom 
konci.  Kroužků  takových  nalezeno  píes  osmdesát  kusů  a  to  vesměs  na 
uších  ;  byly  to  tedy  náušnice  a  nikoli  zaušnice  (domácí  výrobek). 

Číslo  5.  Zlatá  náušnice  tvaru  jahodového  (jahůdka)  arabského 
původu.  Váha  prostá  0G5  gr. 

Číslo  9.  Denár  Břetislava  I.  (1037-1055). 


—  62  — 

Zpráv}'  o  některých  neolithickych  sídlištích 

na  Moravě. 

Píše  Jan  Enies. 

Osada  u  Nové  Vsi. 

(Tab.  V.) 

e věrně  Nové  Vsi  přijímá  řeka  Oslava  malý  potůček, 
který  spolu  s  řekou  a  hluljokou  roklí  obepíná  vyvýšenou 
trať  polní  zvanou  „Kopaniny."  Je  to  vlastně  úpatí  táh- 
lého rulového  hřbetu  z  diluvialní  hlíny  složené  a  se  tří 
stran  příkrými  mezemi  vroubené. 

Vhodného  místa  toho.  kolkol  chráněného  rámcem 
zalesněných  strání,  vedle  něhož  vyvírá  mocný  pramen 
zdravé  pitné  vody.  usazující  velké  balvany  tufu  vápeného,  použito 
k  založení  osady  v  mladší  době  kamenné,  po  níž  zde  zůstaly  četné 
stopy  ve  způsobe  odpadkových  jam  a  p.  Tyto  jsou  nepravidelné, 
často  souvislé,  jindy  osamocené,  rozměrů  1 — 3  w,  až  1  m  do  země 
zasahující.  Neobmezovaly  se  pouze  na  to  vinou  plochu  svrchu  do- 
tčenou, nýbrž  nalézaly  se  také  za  zmolou  směrem  k  Nové  Vsi. 
V  jedné  z  nich.  na  průřezu  hlinité  stěny  objevené,  bylo  pozorovati 
otisky  1  dm  tlustých,  hruljě  přiostřených  kolu,  zbytků  to  stěn  chýší 
dřevěných.  Na  některých  místech  dotýkají  se  jámy  samého  povrchu, 
jinde  jsou  ukryty  pod  ornicí.  Dle  okolností  a  nálezů  možno  je 
považovati  za  opuštěná  olniiště,  nad  nimiž  zijudovány  Ijyly  primi- 
tivné chýše  z  kolu  a  příčných  dřev.  Nasvědčují  tomu  také  četné 
střepiny  a  jiné  odpadky  kuchyňské. 

S třepiny  pocházejí  z  nádob  charakteristických  tvarem,  držadly 
a  zevnější  úpravou. 

Co  do  tvaru,  ■  lze  je  rozděliti  na  mísy  podoby  polokoule  se 
dnem  zakulaceným,  někdy  plytké,  jindy  hlubší,  které  súžením  ho- 
řejšího okraje  nabyly  podoby  baňatých  hrnečků;  nalézají  se  však 
také  střepiny  z  nádob  hrubýcli,  nehtem  vytlačenými  důlky  neb 
dvěma  prsty  vymáčknutými  primitivnými  okrasami  zdobených. 

Veškeré  zbytky  jemnějších  nádob  jsou  ornamentovány.  Základem 
ozdol)  jest  čára  přímá  neb  vlnitá,  tečka  a  důlek.  Ornament  tečko- 
vaných pásků  je  význačný  pro  nálezy  Novoveské,  proto  na  příště 
k  vůli  stručnosti  při  poi)isa  podobných  nálezů  užívati  budu  terminu 
„rázu  Nové  Vsi."  Pasy  tyto  běží  někdy  rovnol)ěžně  s  okrajem,  neb 
táhnou  se  šikmo  po  ploše  nádoby.  Nalézáme  je  na  střepinách  barvy 
šedé,  z  jemné  hlíny  často  slídou  promíchané  pracovaných,  někdy  i 
na  povrchu  tuhou  leštěných.  Někdy  také  podél  břicha  klikatě  vedou, 
pak  zprrí  vidla  prázdná  ploclia  oklikou  povstalá  taktéž  bývá  ozdobena 
vzoi-ky.  ^  nichž  některé  připomínají  svojí  podobou  písmeno  T  neb  Y. 
Druhý  ornament  podobně  použitý  skládá  se  z  čar  přímých,  vlnitých 
neb  i  eJliptických  často  i  nepravidelných,  které  povstaly  tím,  že 
vlhká  nádoba  nejdříve  byla  rýhami  porýsována  a  na  to  příčnými 
tečkami  neb  důlky  označena.  Opět  jiný  ornament  je  složen  z  čar  a 
důlku.  Vyskytuje  se  dosti  hojně  na  Moravě  na  př.  ve  Výpustku  u 
Krtin,  u  Žop,  u  Tršic  a  j. 


—  63  — 

Mimo  tyto  lilaviií  v/ory.  vyskytly  se  i  vylrřk.iv.iiK-  t rojulirliiíky, 
tvary  ozdol)  větvičkových  a  ]).  Jedna  iiádoha  hýla  ve  siřiiř.  \)\y/.r 
liořcjsího  okraje  opatřena  závěsným  otvon-m.  Zajímavo  jest  takc', 
/A!  jeden  střípek  byl  pomalován  červi-non  snadno  sniazalelnou 
hlinkou.  Jest  to  důkazem,  že  vedle  neolithu4í*'ho  rázu  Novoveského, 
který  i  jinde  n.  př.  u  Hodonie.  Velkých  ^fáíovic.  Horních  Dunajovic 
a  Pupovic  se  vyskytl,  používáno  barev  k  výzdobě  nádob,  naě  ostaťm' 
již  redaktor  tohoto  listu  poukázal. 

Velmi  rozmanitá  a  pro  naleziště  u  Nově  Vsi  cliarakterislick;! 
jsou  ucha  a  držadla  nádob,  která  někdy  si)íše  ku  ozdobě  nežli  ku 
praktické  potřebě  sloužila.  Na  nich  mtižeme  stopovati  celý  jKjstuj) 
různých  přechodů,  které  lze  seřaditi  v  následující  stupnici : 
1.  Nejjednodušší  jest  pupík  ])odoby  polokoule,  průměru  5—45 
mnK  zpravidla  čím  větší,  tím  méně  vypouklý.  2.  Smáčknutím  pujjíku 
a  jeho  srovnáním  nahoře  povstává  nový  tvar  válcovitý,  ktr-rý  býv;i 
často  těsně  u  stěny  nádoljy  provrtán.  H.  Z  tvaru  toho  vyvine  se 
ucho  rohaté,  koncem  nahoru  zahnuté,  bud"  i)lné  neb  kolmým  otvorem 
opatřené.  4.  Konec  ucha  hořejšího  jest  někdy  tupý  a  uc'.io  je  pak 
zakulaceno.  5.  Na  okraji  toho  zakulacení  bývají  ozdoby  bu-T 
rýhované  neb  důlkovité.  6.  Rozi)ůlením  ucha  vzniká  opět  nový 
tvar  ucha  dvourůžkovitého. 

Z  ostatních  předmětů  hliněných  sluší  uvé-sti  ])řesli'ny  1varu 
sploštělé  koule  a  kužele,  okrouhle  přibroušené  stříjjky  uprostřed 
provrtané  a  kouli  s  průměrem  4  cm,  v  níž  nějaké  zrnko  siabě  štěrchá. 

Velmi  hojné  jsou  nástroje  a  zbraně  kamenní''.  V  prvé 
řadě  sluší  uvésti  velký  počet  nožíků  tvarů  obyčejných  z  pazourku 
různého  odstínu  barev  vyštípané,  z  nichž  mnohé  jsou  delším  upo- 
třebováním  v  ostří  leskle  vylilazeny.  ^limo  to  vyko])án  i  micleus  a 
nožík  křišťálový,  jeden  nožík  a  několik  odštěpku  z  obsidianuo  a 
kousek  broušeného  pazourku.  Podrobnějšího  zpracování  dostaln  se 
dvěma  přiostřeným  hrotům.  Štípání  dělo  se  pomocí  křemenrých 
otloukáčů,  jichž  se  hojně  naskytlo.  —  Z  kamene  broušených  zbam'. 
nástrojů  a  jich  zlomků  nalezeno  ])řes  40.  Mlaty  jsou  ve.-iněs  pře- 
raženy. Hojnější  jsou  celé  klínky,  jeden  byl  pouze  28  cm  dlouhý  a 
11  CM  široký.  Klínky  jsou  vesměs  vypracovány  z  hadce  různýcli 
odstínů  barev  od  světle  zelené  až  do  tmavé,  kterýžto  materiál  hojně 
v  nejbližším  okolí  se  nachází.  Jeden  přeražený  mlat  Ijyl  ze  syenitu. 
Charakterické  jsou  také  klíny  po  jedné  straně  jiloclié.  po  druhé 
vypoukle  přibroušené.  Ku  kamenným  ná.strojum  dlužno  připočítati 
hojné  podlouhlé  desky  permocarbonového  ])ískovce  a  i»řibroušené 
koule,  jichž  používáno  ku  tření  olňlí  a  ]j. 

Poměrně  málo  vykopáno  nástrojů  kostěných;  jsou  to:  dvě  šidla, 
z  rozpoltěného  srnčího  hnátu,  8—9  im  dlouhá  a  velmi  ostře  zašpi- 
čatělá a  plochý  úštěpek  z  kančího  zubu.  na  jednom  konci  kulatě 
přibroušený  a  na  druhém  přelomený.  V  lonni  je  viděti  část  dírky 
k  zavěsQuí.  Předmět  tento  jakož  i  přibroušen;l  rourka  tři-tihorm' 
dentalie  sloužily  })atrně  za.  ozdoby.  Nejpěknějším  i)ředmětem  je 
parohové  kladivo,  13  cm  dlouhé.  Je  u.seknnto  z  kořene  silnélio 
parohu,  jehož  první  větev  byla  odříznuta.  V  této  méně  pevné  hmotě 
je  vyvrtán  válcovitý  otvor,  mající  2-P)  cm  i)rinněrn. 


—  64  — 

Kostí  zvířecích  zjistili  jsme  poměrně  málo.  Zastoupena  jsou 
tato  zvířata:  prase,  srnec,  jelen,  tur.  medvěd  a  skořápky  z  unio 
pictorum. 

Při  prokopávání  jedné  jámy  nalezen  mezi  střepinami  neolithic- 
kými  malý  úlomek  temenní  kosti  lidské,  jejž  považuji  za  známku 
žárového  hrobu  a  tudíž  za  doklad,  že  tehdejší  osadníci  mrtvé 
spalovaU  a  že  pozůstalé  zbytky  nasypávali  do  jam  v  sou- 
sedství chat  vykopaných. 


Neolithická  osada  u  Popovic. 

Půl  hodiny  severně  Rajhradu  nalézá  se  rovinný  avšak  strmou 
mezí  nad  hladinu  Svratky  vyvýšený  břeh,  na  jehož  východním 
okraji  rozložena  je  malá  dědinka  Popovice.  Při  jižní  straně  vesnice 
je  břeh  proříznut  hlubokým  hliníkem,  čímž  odkryto  velmi  mnoho 
jam.  jejichžto  obsah  však  zničen.  Jámy  podoliají  se  na  průřezu 
kolmým  jehlanům  neb  kotlům  a  zasahují  často  až  130  »>  do  země. 
Střepiny  jsou  neolithické,  rázu  Nové  Vsi.  Při  pravé  straně  hliníku 
ve  stěně  nalezU  jsme  v  sousedství  jiných  jámu.  která  byla  osamo- 
ceným hrobem  žárovým.  Dno  její  bylo  vyplněno  kostmi  zvíře- 
cími, nad  tím  pak  ve  vrstvě  popelovité  vyskytla  se  opálená  hdská 
spodní  čehst,  nad  ní  vězel  ve  hlíně  osamocený  malý  bezuchý 
hrnek,  48  cm  vysoký  a  vedle  něho  nalezen  zlomený  kostěný  hrot. 
Zbylá    část     byla    zasypána    popelem,    v    němž    tu    onde    střípek 


se  objevil.  —  Z  ostatních  předmětů  zde  nalezených  uvádíme 
pazourkové  odštěpky,  kamennou  sekyrku  a  žárem  sklovitě  spečené 
tkalcovské  závaží  podoby  kuželovité,  19  cm  vysoké,  12  cw  v  základě 
mající. 

Mladší  době  přináleží  nález,  který  zde  byl  učiněn  na  jaře 
roku  1888.  Při  strhování  hlíny  nalezena  kostra  na  zádech  ležící, 
která  měla  kolem  krku  šňůru  perel  ze  žluté  sklovité  hmoty! 
(Obr.  na  této  str.)  Jedna  má  podobu  válečku  15  mm  vysokého 
a  tolikéž  v  průměru  vykazujícího.  Plášť  její  je  ozdoben  osmi 
oky  nestejné  velikosti,  která  se  skládají  z  modrého  kruhu, 
kfilern  něhož  běží  pás  bílý.  opětně  modrým  kruhem  ovrouljený. 
Druhý  koral  rná  podoi>u  na  obou  stranácli  seříznuté  koule  s  prů- 
měrem 21  ?//;»,  na  obvodě  má  taktéž    osrn  ok,  na  nichž  však  Ijarva 


modrá  a  bílá  dvojnásobně  se  střídají.  Třetí  nejmenší  jest  ještě  v: 
sploští'lý  a  má   pět   ok.    na  nichž    barva    modrá  s  bílou   třikrát 


více 

pot    ok.    na  nichž    barva    morírá  s  bílou    třikrát  se 

střídají  a  mimo  to  vystupuje  prostřední  kruhovitá  jjlocha  vypoukle. 


—  65  — 

Perly  podobiK"'  přicli.i/jMy  do  krajin  .středoevropských  olichodiiíky. 
kteří  k  moři  haltickéiiui  pro  jantar  našimi  krajinami  i)rorhá/eli. 
Původu  jsou  východního,  neboť  jsou  vehni  hojné  v  nálezerh  egypt- 
ských, syr.ských,  foenických  a  punských.  Na  Moraví''  jsou  podoíinr? 
koraly  vzácné.  Známe  je  na  př.  z  Hýč-í  ská[y.  tntfně  vyškytají  .st;  v  již- 
nějších zemích  rakouských  a  také  v  Cechách.  Nejpěkněj.ší  nález 
učiněn  v  Šárce  u  Prahy,  kde  vedle  nále-zu  rázu  hallštattského  a 
ozdob  jantarových  s  těmito  koraly  nalezeny  i  skořápky  srdcovky 
jaderské,    měkkýše    to,     obývajícího     výhradně    středozemní    mcňv 

Osada  u  Oslavan. 

Severovýchodně  Oslavan,  mezi  řekou  Oslavou  a  malým  potokem 
Verpachem  je  vysoko  položená  horská  ostrožina.  na  jejíž 
východní  straně  byla  v  době  neolithické  osada  rázu  Zno- 
jemského (Novosadského).  Pozemky  ty,  „na  Luzích"  zvané*,  dříve 
přináležely  rolníkům  oslavanským,  kteří  je  později  směnili  s  velko- 
statkem. Hlubším  oráním  přišly  na  povrch  osamocené  černé'  skvrny, 
i  celé  kulturní  vrstvy. 


Jámy  rozloženy  l)yly  neinavidelně  a  napočítali  jsme  jich  na 
45.  Mnohé  z  nich  byly  i  na  polích  sousedm'ch.  Xah-zaly  se  ve 
hloubce  4—5  dm  a  zasahovaly  pon/.a  2—8  dm  do  země.  V  průměru 
měly  2—5  metrů.  Na  mnoha  místech  souvisely  však  vespolek  a 
tvořily  nepřetržité  vrstvy.  Na  nálezy  byly  různě  bohatý:  kdežto 
v  některých    nalezena    hojnost    předmětů,    byly  jiné    zcela    prázdné. 


—  66  — 

Střepiny  zde  ve  velkém  počtu  nalezené  pocházejí  zpravidla 
z  nádob  hriiljých.  z  nichž  většina  byla  pomalována  červenou  neb 
žlutou  lilinkou.     Červené  hlinky  nalezeno  i  několik  zrnek. 

Nejhrubší  střephiy  jsou  ozdobeny  důlky  nehtem  vytlačenými, 
jiné  měly  charakteristické  pupíky  a  rohatá  úška. 

Zlomek  jedné  jemnější  misky  s  vypouklými  stěnami  byl  porýsován 
rozvhmjící  se  spirálou  ze  tří  rýh  sestávající,  které  nějakým  troj- 
zubým  nástrojem  provedeny  byly.  Mimo  to  byla  celá  nádobka  po- 
třena jasně  červenou  hlinkou.  (Obr.  9.)  Jiný  zlomek  ze  šálku  rozdělen  byl 
kolmými  přímkami  na  pole,  která  klikatými  rýhami,  patrně  nepoda- 
řeným tvarem  meandrovým,  vyplněna  byla.  (Obr.  1.)  Tatáž  ozdolja  byla 
i  uvnitř.  Dva  jiné  střípky  nesou  stopy  ornamentů  symetricky 
malovaných:  stěna  jednoho  z  nich  je  pomalována  kolmými,  žlutými 
a  červenými  pasy,  druhý  měl  podobnou  ozdobu,  žlutý  pás  byl  však 
barvou  vytečkován.  (Obr.  2.  3.)  Pomalované  střepy  ze  sídliště  tohoto 
shodují  se  s  nálezy,  které  redaktor  tohoto  listu  učinil  na  Novosadech 
ve  Znojmě.*) 

Charakteristické  jsou  také  Ižice,  z  nichž  nalezeny  dva  násadce 
a  jedna  téměř  úplná.  Tato  má  podobu  polokulovité  nádobky 
s  průměrem  4"5  cm  a  je  na  jedné  straně  prodloužena  v  rourovité 
držadlo.   (Obr.  10.) 

Předměty  z  pazourku  jsou  dvojí:  nožíky  a  škrabadla.  Nožíky 
vyznačují  se  jemnou  prací,  bývají  až  5  cm  dlouhé  a  nejvíce  09  cm 
široké.  Velmi  jemné  a  ostré  nožíky  byly  z  obsidianu,  ze  kteréhož 
nerostu  nalezen  i  pěkný  nucleus.  (Obr.  ll.jKollega  V.  Čapek,  který  tuto 
jakož  i  Novoveskou  stanici  r.  1883  první  zjistil,  nalezl  zde  i 
valounek  moldavitu,  jenž  svojí  zelenavou  barvou  patrně  se  liší  od 
hnědě  obláčkového  obsidianu.  Poněvadž  moldavit  vyškytá  se  ve 
zdejším  okolí  dosti  často  ve  štěrku,  v  němž  částečně  i  jámy  na 
Luzích  jsou  vyhloubeny  a  poněvadž  je  jisto,  že  vrstvy  tyto  jsou 
starší  nálezů  předhistorických,  nelze  souhlasiti  s  náhledem,  že  mol- 
davit je  výrobkem  pravěkých  skláren,  nýbrž  náleží  považovati  jej  za 
nerost  téhož  asi  původu  jako  obsidian,  neboť  v  době  neolithické  nebylo 
u  nás  sklo  známo.  Broušené  kamenné  nástroje  zastoupeny  jsou 
malými  klínky,  sekyrkami  a  rozbitými  mlaty  jemné  práce. 

Mnohem  hojnější  byly  nástroje  z  parohů,  kostí  a  zubů  zho- 
tovené. Z  parohů  jeleních  bývají  to  nejčastěji  špičáky,  při  jednom 
konci  dlátovitě,  tupě  neb  ostře  přibroušené.  Podobná  větev, 
16  cm  dlouhá,  na  užším  konci  hrubě  přiříznutá  a  na  opačném 
ulomená,  je  opatřena  nepravidelně  vyvrtaným  otvorem.  Nástroje 
z  kosti  mají  podolui  dlát,  hrotů  a  hladidel,  jsou  vybroušeny  bud 
z  plochých  odštěpků,  větších  třísek  anebo  rozpůlených  menších 
kostí  a  vynikají  nad  jiné  svojí  ostrostí.  (Obr.  4. —  8.) 

Ve  dvou  jamách  nalezeny  i  rozdrobené  zlomky 
lidské  lebky. 

Kosti  přináležely  praseti,  jelenu,  srnci,  koze,  krávě,  koni  a 
medvědu.  Kosti  ze  jj.sa  ni^vyskytly  se,  různé  však  ohryzené  kosti 
nasvědčují,  že  zvíře  to  tehdy  již  v  domácnosti  chováno  bylo. 


*)  Č.  M.  S.  O.  1888,  1889. 


—  67   - 

Denáry  údčlných  knížat  m()ra\skýclr"\) 

Píše  In.  Lad.  CerTlnka. 

(Pokračování.)  (Tab.  VI.) 

Popis  denapů. 

díle  p.  Fialové  „Beschreibung  bdíTmischer  Miinzen  und 
Medaillen"  poprvé  určují  se  někten^  denáry  lioleslavovy  za 
původní  moravské  arcit  s  otazníkem.  A  také  na  př.  čísla 
123.  a  124.  nemáme  dosud  příčiny  uznati  za  mince 
moravské;  opisy  daleky  jsou  toho,  aby  se  z  nich  na  vlast 
moravskou  souditi  smělo.  Tak  číslo  123.  líc  zřejmě  na 
DV(X)BOLEZLAVS  jakož  i  rub  na  totéž  jméno  ukazuje, 
kdežto  rub  čísla  124.  rozhodně  jest  nevysvětlitelný: 
+  0HAOMCV'^iaH.  Obrázky  pak,  zvláště  meče  i  pták,  prozrazují 
typy  naprosto  české.  (Viz  Donebauer  č.  26.,  27.,  142.  a  v  díle  cit.  č.  331., 
551.  a  j.)     Nápadnější  jsou  již    čís.    235.,  251—255.  tuto  také  uvedená. 

Údél  moravský. 

Václav. 
Nejstarší  syn  Boleslava  II.  a  Emmy  z  Burgundu.  Údělný  kníže  morayský  ? 

1. 

1.  Líc:  +IECVIM/. .  VOVEVI  (Venceslaus?)  V  hladkém  kruhu  kříž, 
v  úhlech  po  kuličce. 

líub:  A03N--r\CI   Lomenice  chrámová,    pod  ní  'AUO  a  čára. 
Okraje  hladké. 

Denár;  17  mm.  v  průměru;  váha  neznáma.  Fiala  250. 

2. 

2.  L. :  8  VVIJ'^3      NSTV  (Vencezliuus  =:Váe.)V  hladkém  kruhu  +. 
R. :  il  8  VVIÍJH  .  .  (nesrozumitelno).  V  hladkém  kruhu  ]%.  Okraje 

hladké. 

Denár;  20  mm.    Z  nálezu  Rummelsburgského.  Fiala  247. 

3.  L. :  ^VV  .  JZaiCNaV  j  d.  —  R.:  xVTfJHJJOíl^VJ  j.  d.,  jen  LV. 
Fiala  246.  —  Althofchenský  nález. 

4.  L.:  VV..O--NaV  j.  d.  —  R.:  38VV j.  č.  2. 

Fiala  248.  —  Munkegaardský  nález. 

5.  L.:   +/4r3ICNaVVV  j.  d.  -  R. : ?;18VVK  j.  d.,  jen  'JJ-. 

Fiala  249. 

3. 

6.  L.:    +VXOIOxVEZVfMíSa   (TIzoie,_\^ezlaesd(ux)  zz  Úsov  (?). 
Václav  kníže.)    V  hlad.  obvodku  ruka  mezi  O)  a  CJ. 

R.:  4- VEZVREgQxVSOIO  V  hlad.  obv.  poprsí  v  1.,  před  ním  kříž. 
Okraje  hladké. 

Denár;  20-23  mm.;  1200  mgr.  —  Památky  I.,  tab.  I.  č.  10.  -    Fiala  252. 
*)  Viz  čís.  31.  a  32.  tohoto  časopisu. 


—  68  — 

7.L.:xVXOI04-VKZLn^:SDj.d.-R.:«^VKZVnlíSaxVXOI0j.d. 
Fiala  261.  —  Z  nálezu  u  Litoměřic. 

Kosmas  zaznamenal  o  panovníkovi  tomto,  že  od  malička  nemocen 
býval  a  že  jako  chlapec  již  umřel.  Uvedené  právě  mince  vyvracejí 
tuto  zprávu  poněkud.  Hanka  a  Friedlánder  (Grottes  Miinzstudien  Vili. 
8v.)  mince  tyto  přiřknuli  Václavu  sv.,  dle  domněnky  p.  Fialový  nutno 
však  hledati  jiného  Přemyslovce,  mladšího,  jménem  VEZLAES;  slovo 
VZOIE  neznamená  prý  dojista  nic  jiného  než  Usov.  Nezemřel  tedy  Václav 
jako  dítě,  nýbrž  asi  v  létech  jinošských  a  vládl  na  Moravě,  jak  jméno 
mincovny  udává. 

Boleslav  III. 

Druhý  syn  Boleslava  II.  a  Emmy  z  Burgundu.    Údělný  kníže   moravský  999.  —  Vé- 
voda český  999-1002/7.  podruhé  1003/2(krátce).  Zemřel  1038. 

4. 

8.  L.:  +DVxB0rEXrf\Vcv5  (Kníže  Boleslav).  V  hladkém  obvodě 
ruka  mezi  (5  a  ^. 

R.:  +aEfíRaV:rcv703  (Ecardus?,  Usoe  —  Ekard  (mincmistr) 
Úsov).  V  hladkém  obvodě   poprsí   na  pr.,  před  ním  kříž.  Okraje  hladké. 

Denár;  22  mm.     Památky  L,  tab.  VII.  č.  6.  —  Fiala  235.,  Killian  40 

P.  Fiala  zamýšlí  v  poznámce  u  č.  235.  následkem  opisu  VSOE  denár 
tento  do  údělu  moravského  vřaditi  a  připisuje  ho  Boleslavu  II.  Poněvadž 
však  mince  tato  (jakož  i  čís.  6.  a  7.)  t.  zv.  typu  ethelredského  jest, 
(Ethelred  II.,  král  anglosaský  979—1014),  mám  za  to,  že  denár  tento 
spíše  Boleslav  III.  raziti  dal,  jsa  do  r.  999  po  starším  svém  bratru 
Václavu  na  Moravě  údělníkem.  Boleslav  II.  byl  Ethelredovi  II.  už  jenom 
jako  vévoda  český  vrstevníkem,  a  poněvadž  mnoho  mincí  typu  německého 
se  jemu  připisuje  (Donebauer  čís.  67 — 84,  Fiala  č.  123—205),  mohl 
teprve  v  posledních  letech  svého  vévodění  denáry  dle  vzoru  anglo- 
saského raziti;  vzorů  těch  použil  i  syn  jeho  Václav,  současně  s  ním  na 
Moravě  panující  (č.  6.  a  7.)  a  po  něm  též  Boleslav  III. 

Rub  čís.  8.  (jakož  i  tři  denáry  následující)  seznamují  nás  s  prvním 
známým  mincmistrem  moravským  na  Úsově,  s  jakýmsi  Ekardem  (?). 

Soběslav. 

Rodokmen  Přemyslovců  ku  konci  stol  X.  nezná  tohoto  jména.  Hanka 
uveřejnil  v  Památkách  tři  denáry  s  jasnou  legendou  ZOBESLAV  (Sobě- 
slav), neznaje  však  Soběslava  z  doby  Boleslavův,  považoval  legendu  tuto 
za  zkomoleninu  slova  Boleslav  a  připsal  je  těmto  vévodům.  Poněvadž 
však  jméno  ZOBEZLiW  vyškytá  se  důsledně  téměř  stejně  na  8  min- 
cích (na  4  růz.  typech),  nelze  vykládati  je  za  nahodilou  zkomoleninu 
jména  Boleslav,  Když  pak  posledně  v  nálezích  Magnuševském,  Peister- 
vickém  a  j.  tyto  denáry  se  vyskytly,  prohlásil  je  dr.  Menadier  (v  ber- 
línské Zeitschrift  fiir  Numismatik  1887)  za  mince  rodiny  Slavníkovců, 
kteří  zároveň  s  Přemyslovci  v  Čechách  o  vládu  prý  se  dělili  a  teprve 
r.  995.  násilně  vytlačeni  byli.  Jsem  úplné  stejného  náhledu  s  p.  Fialou 
(v.  Památky  1890  str.  118),  který  Soběslava  tohoto  za  člena  rodu  Pře- 


—  6í)  — 

myslova,    jinak    prozatím  iie-^Jiamého,  pokládá.     Dle  mincí    l.vl  SoluVlav 

M. 


iwju<vy>u.,     j,.,^^      (,.  v^.^.«,^.u<    iivy  .iiiiiiivyiiu^    l'>jivici>ja.        i'k;    milici      i>>i    oui, 

tento  svého  času  lídělným  knížetem  na  MoravĎ  (Usovské  mince),  pozdóji 
v  Cechách  na  Čáslavsku  (Malínské  mince)  a  snad  i  na  Libici. 


9.  L. :  -h  XO  .  B  .  G  4-  X  .  JAA  .  (/obe8laa='T5ob68lav).  V  hladkém 
kruhu  ruka  mezi  b  a  ^. 

R. :  +  QGATaV .  T  .  cv^o^f  ((ieard.  Utsoe  =  Kkard,  Úsov)  V  hladkém 
obvodu  poprsí  v  p.,  před  ním  kříž.  Okraje  hladké. 

Denár;  20  mm.    Pam.  I.,  tab.  Vil.,  č.  7.  —  Fiala  254. 

10.  L.:  -i-XO.B.e-í-.JU.Rj.  d.,  jen  ruka  mezi  O  a^.  —  K.:j.  d. 

Pam.  I.,  tab.  VII.,  6.  8.  -  Fiala  255. 

6. 

11.  L.:  .:.3:0B  •  E»;*X  •  JV  •  A  (Zobezlua  ir  Sobéslavj.  V  hladkém 
kruhu  ruka  mezi  O  a  ^. 

R.:  vEOc/2TVf\h-A:0R  (Ecart?,  Utsoe-  Úsov).  V  bladkéraobvodu 
pták  v  1.  s  křídlem  rozpjatým;  na  břiše  5  bodů.  Okraje  hladké. 

Denár;  19  mm.    Pam.  I.,  tab.  II.,  t.  23.  —  Fiala  253. 

Pan  Fiala  poznamenává  tyto  denáry  jako  mince  údélu  úsovského  (?) 
nebo  iísobrněnského(?).  Slovo  VSOIE,  VŠOE,  VTSOE  neznamená  naprosto 
nic  jiného  lec  město,  hrad  Úsov  (nikoliv  Úsobrno);  byl-li  vsak  tehdy 
Úsov  sídelním  městem  knížecím,  nerozliodují  tyto  mince  prozatím;  bylo 
to  asi  bydliště  mincmistrovo  (tak  jako  na  př.  Praha,  Vyšehrad,  Plzefi(?), 
Vratislav  v  Čechách).  Nazval  jsem  Moravu  tehdejší  vůči  Čechám  údělem. 
Jak  už  shora  praveno,  jsou  tyto  denáry  jen  pravděpodobně  původu  mo- 
ravského; teprve  o  následujících  mincích  možno  určitě  říci,  že  byly  na 
rozkaz  knížat  moravských  v  jejich  údělích  raženy  a  tam  za  berný  peníz 
určeny.  — 

tidél  olomucký. 
Břetislav  I. 

Syn  vévody  Oldřicha  a  Boženy  Křesinovy.  Údélný  kníže  moravský  1029— 1037.  Vévoda 
český  1037—1055.  Zemřel  1055/,.  Manželka:  Judita  ze  Sohwoinťurtu. 

Mince  mají  okraje  zoubkované. 

7. 

12.  Líc:  -fBRA.  CIcvjojLA  (Bracissla  =  Bračislav,  Břetislav). 
Korunované  poprsí  v  pravici  držící  trojatý  prai)orec  na  kříži  upevněfiý; 
v  pravém  poli  kříž. 

Rub:  BRACI^^^LAVX  (Bračislav  -}-)•  V  perlovém  obvodku  poprsí 
pravicí  žehnající;  v  pravém  poli  kříž. 

Denár;  19»'.j  mm.,  1045  mgr.  Z  nalezu  /elřanského.  Památky  XII.,  str.  480, 
tab.  XXIX.,  č.  23. 

8. 

13.  L  :  -{-:BKACIizLAV  (Bracizlav  =  Břetislav).  V  perlovém 
obvodě   hrubě  kreslené   poprsí   pravicí  trojatý   praporeřek  zdvihající;   u 

levého  ramena  +. 

6* 


—  70  — 

R  :  : -f  PBACIziVAL  (Pbacizval  =  Břetislav).  V  perlovém  obv-dé 

poprsí  s  pozdviženou    pravicí  na  trflnu(?);    nad  hlavou    je  sedm    teček. 

Denár;  20  mm..  910  mgr.  Želčany.  Pam.  XII.,  tab.  XXIX.,  č.  29.  —  Fiala  486. 

14.  L. :  +BÍ)ACIZL.Y:  (Bracizlav)  j.  d.,  jen  uměleji  provedená 
kresba. —  R.:  -[-PR..I=VAL:  j.d.,  jen  čtyři  tečky  nad  hlavou  a  dvě  na  prsou. 

Pam.  XII.,  tab.  XXIX.,  č.  30.  -  Fiala  486. 

9. 

15.  L. :  BRAOI^LAV     Pod  korunou  kříž  s  kotvou. 

R:  +a3co.DVTRVS  (Ss.  Patrus  —  Ss.  Petrus  =z  Sv.  Petr). 
V  perlovém  obvodu  stejnoramenný  kříž  uprostřed  kolečkem  ozdobený. 

Denár;  21  mm.,  930  mgr.  Želčany.   Pam.  XIL,  tab.  XXIX.,  č.  31.  —  Fiala  483. 

10. 

16.  L. :  BRCIz=LAV«2DV4-  (Kníže  Břetislav).  V  perlovém  obvodě 
kříž  nad  obloučkem.  —  R. :  ^T1  EHTVm  (Sa.  Pertus  =  Sv.  Petr). 
Poprsí  8  křížem  v  pravici;  v  p.  dlouhý  kříž. 

Denár;  17  mm.     Pam.  III.,  tab.  XXL,  6.  22.  —  Fiala  482. 

11. 

17.  L  :  H-BRACISLAV  V  sekaném  obvodě  kříž  s  kotvou,  pod 
ním  mezi  dvěma  body  A.  —  R. :  +2S.cLEXENS  (Sv.  Kliment). 
Poprsí  se  svatozáří  v  pravici  s  křížem.    Okraj  hladký. 

Denár;  29Va  mm.  Z  nál.  Třebuůského  a  Vossbergského.  Boček  1840  č.  1.  — 
Pam.  m.,  tab.  XVI.  č.  25.  —  Fiala  506. 

Tyto  čtyři  prvé  denáry  (čís.  12.,  13.,  14.  a  15.)  známy  jsou  teprve 
z  nálezu  želčanského.  (V.  Památky  XII.,  str.  481—512).  Pan  prof.  Smolík 
píše  o  nich  na  str.  500  následovně:  „Poprsí  (na  líci)  upomíná  až  ná- 
padně na  líc  denáru  vévody  Oldřicha  (srv.  Památky  XII.,  tab.  XXIX, 
č.  1.),  od  něhož  se  odchyluje  kromě  opisu  pouze  křížkem  v  levém  poli, 
kterého  tam  není.  —  Líčení  pak  na  rubu  a  celé  jeho  hrubé  provedení 
po  mém  soudu  tak  rozhodně  se  liší  od  vkusného  a  pečlivě  řezaného 
kolku  na  líci,  že  není  možno,  aby  oba  kolky,  svrchní  a  spodní,  byly 
prací  téhož  řezáče  kolků,  nýbrž  spíše  k  tomu  nápadný  rozdíl  obou  po- 
ukazuje, že  svrchní  kolek  řezal  mistr  a  spodní  pouhý  začátečník.  Pravda 
jest,  že  písmena  v  opisech  řezala  táž  ruka,  což  zvláště  patrno  při  písmeni 
R  a  položeném  CV),  z  čehož  by  se  pak  snadno  souditi  dalo,  že  legendu 
vyřezával  tehda  někdo  jiný,  v  tom  vycvičenější  nežli  řezáč  vyobrazení, 
t.  j.  poprsí,  celých  postav,  osob  sedících  a  p."  —  A  dále:  „Oba  tyto 
denáry  (zde  čís.  2.  a  2a.)  jsou  napodobeniny  denáru  čís  1.  a  sice  nikoli 
v  Cechách,  nýbrž  za  hranicemi.  Známo  jest,  že  cizí  obchodníci  (négo- 
tiantes)  přibyvše  do  Prahy  buď  se  zbožím  na  i)rodej,  aneb  aby  zde  zboží 
koupili,  nejprve  si  musili  —  dle  zemského  řádu  -  minci  svou  vyměniti 
za  české  denáry  ve  směnárně  (eambium)  buď  vévodské  aneb  vévodou  jiné 
osobě  pronajaté,  poněvadž  cizí  jejich,  denáry  neměly  v  Čechách  nikdy 
zákonitého  oběhu.  Při  takové  výměně  utrpěli  cizinci  nejen  ztrátu  na 
penězích,  nýbrž  též  na  čase,  ano  se  zrno  každé  cizí  mince  prve  zkou- 
šelo, nežli  za  české  denáry  vyměněna  byla.  Z  těchto  příčin  jali  se  v  sou- 
sedních zemích,  z  nichž  kupci  za  svými  obchody  do  Prahy  přicházeli, 
napodobovati  současné  denáry  české,  které  se  od  pravých  liší  zejména 


~   7i   -- 

hrubším  provedením  a  buď  nesrozumitelnou,  nebo  přeházenou  a  znesvářenou 
legendou.  Takovou  napodobenou  tedy  faležnou  minci  skutečné  cizí  ob- 
chodníci do  Prahy  i)řinášeli,  ba  dle  potřeby  ji  zde  sami  vybíjeli  a  za 
pravou  udávali.  Že  se  tak  dalo  již  v  dobách  starších,  toho  důkazem  jsou 
v  cizinč  ražené  a  našim  napodobené  denáry  z  času  tří  Boleslavů,  které 
se  na  př.  před  nedávném  vyskytly  mimo  jinde  tóír'^'  nálezu  jaročínském 
v  Poznaňská.  (W.  Jaždzewski.  Wykopalisko  Jarociňskie.  Poznaň  1879). 
Z  doby  Břetislava  I.  dosud  se  o  podobných  ncvčdčlo,  a  velmi  skrovný 
jejich  počet  (2  kusy)  v  nálezu  želčanském  (zde  čís.  2.  a  2a.)  nasvědčoval 
by  domněnce,  že  bývaly  úředníky  mince  vyhledávány,  sbírány  a  přepa- 
lovány  jako  denáry  nikoli  zde  ražené,  a  proto  zákonitého  občhu  po- 
.strádající''. 

Oproti  důmyslnému  výkladu  tomuto  dovoluji  si  následující  domnénky 
pronésti:  Mám  za  to,  že  mince  čís.  1,  není  v  Cechách  nikterak  ražena, 
nýbrž  že  ji  Břetislav  I,,  jsa  údčlným  knížetem  na  Moravč,  z  moci  polské 
právě  vydobyté,  na  Moravě  a  pro  potřebu  této  země  raziti  dal.  Díikaz 
vidím  v  těchto  vývodech:  Jaromír  (1003  —  1012)  zavedl  ponejprv  do 
opisů  rubových  na  svých  denárech  jméno  sv.  Václava,  patrona  české 
země;  nástupce  jeho.  Oldřich,  až  na  dva  asi  nejstarší  typy  jména  toho 
na  všech  svých  mincích  šetřil,  rovněž  syn  jeho  Břetislav  a  všichni  jeho 
potomci  a  panovníci  čeští  až  do  Přemysla  Otakara  I.  napořád  legendy 
této  na  svých  mincích  užívali.  Nemýlím  se  tedy,  myslím-li.  že  Břetislav  I. 
dav  pro  Moravu  minci  vybíjeti  jak  na  líci  tak  i  na  rubu  z  počátku 
pouze  své  jméno  opsati  kázal  a  teprve  později  jména  patronfi  morav- 
ských ses  PETRVS  a  SOS  CLEMENS  na  rubu  umístil.  Shodu  líčení 
na  denáru  s  kolkem  Oldřichovým  vykládám  takto:  Břetislav  dojista  mimo 
jiný  lid  řemeslný  i  rytce  mincí  ve  svém  průvodu  z  Čech  na  Moravu  uvedl, 
anebo  jich  později  od  svého  otce  vyžádal,  poněvadž  lidí  tohoto  umění 
znalých  u  nás  asi  nebylo ;  ti  tedy  mincovnu  moravskou  po  způsobu  praž- 
ském zařídili  a  zároveň  lidi  domácí  i  vyučili,  čehož  zřejmý  důkaz  hle- 
dám v  kolku  u  Č.  2.  popsaném.  Jest  to  hrubší  a  nezručné  ještě  napo- 
podobení  čís.  1.,  které  již  vypracovali  rytci  moravští.  O  napodobení  v  ci- 
zině provedeném  rozhodně  pochybuji;  majíť  všechny  mince  v  cizině  vy- 
robené tak  změtené  a  znesvářené  opisy,  že  je  vždy  na  prvý  pohled 
rozeznati  od  domácích  možno.  Na  obou  těchto  kolcích  čtu  však  BRACIZLAV 
(staročeské  Bračislav)  zcela  snadně,  beze  všeho  úzkostlivého  vykládání 
a  urovnávání  písmen.  Jiný  důvod  pro  výrobek  moravských  umělců  denárů 
těch  vidím  v  perličkové  práci  a  shodě  liniové  kresby  s  denárem  čís.  9., 
na  jehož  rubu  poprvé  umístěna  jest  legenda  S.  PETRVS,  jméno  patrona 
moravské  země. 

Jako  býval  v  Čechách  sv.  Vojtěch  a  později  dědic  země  české,  sv. 
Václav  ctěn,  byla  zase  celá  země  naše  ochraně  sv.  Petra  svěřena  a  on 
u  nás  od  pradávna  uctíván  býval.  Již  sv.  Metod  hájil  se  proti  arci- 
biskupovi solnohradskému  slovy:  „Země  tato  (t.  j.  moravská)  sv. 
Petra  jest  ..,...";  jak  hlubokého  významu  svatá  slova  tato  jsou, 
nelze  nám  tuto  objasňovati,  jest  si  však  oi)ravdu  přáti,  aby  kruhy 
k  tomu  povolané  záhadné  a  velevýznamné  místo  pannonské  legendy  dů- 
kladnějšímu studiu  podrobily. 

Pro  stať  přítomnou  postačí  pouze  konstatovati,  že  nejstarší  a 
nejdůležitější  místa  v  naší  zemi    vesměs  měla  chrámy  sv.  Petru 


—  72  — 

zasvěcené  Tak  byl  dle  podání  chrám  olomucký  „mater  omnium  eccle- 
siarum  regni  Moraviae*  (matka  všech  kostelů  království  moravského)  už 
sv.  Cyrilem  sv.  Petru  a  Pavlu  zasvěcen.  Rastislav  i  král  Svatopluk 
v  létech  863  — 88'J  prý  velmi  bohatě  ho  nadali.  Neméně  slavným  byl 
rovněž  prastarý  chrám  sv.  Petra  v  Brně  na  Vrchu  („ecclesia  S.  Petři 
in  Monte")  prý  už  Mojmírem  založený  a  sv.  Methodem  v  r.  884  vy- 
svěcený.*) Celkem  pak  máme  na  Moravě  přes  60  kostelů  ke  cti  sv.  Petra 
zasvěcených,  z  nichž  celé  dvě  třetiny  jsou  kostely  prastaré.  Byl  tedy  sv. 
Petr  skutečně  patronem  celé  země  moravské  a  později  teprve  obmezena 
ochrana  jeho  pouze  na  úděl  brněnský,  jak  v  řádcích  pozdějších  podotknu. 
Na  mincích  vyškytá  se  jméno  sv.  Petra  poprvé  —  jak  už  s  hora  pra- 
veno —  za  vlády  Břetislava  I.  a  nutno  klásti  denáry  tyto  do  údělu  olo- 
muckého,  jednak  proto,  že  Olomouc  byla  času  toho  zajisté  místo  na 
Moravě  nejdůležitější,  jednak  dochovala  se  nám  paměť,  že  Judita,  man- 
želka Břetislava  I.  r.  1031  při  křtu  svého  syna  Spytihněva  kostelu 
olomuckému  veliká  obdarování  učinila;  bylť  tehdy  Olomouc  sí- 
delním městem  Břetislavovým. 

Vzácná  legenda  na  rubu  denáru  čís.  4.  —  S.  CLEMENS  —  jest 
asi  památkou  pocty  sv.  Klementa,  který  za  časů  Břetislavových  jistě 
se  vzpomínkou  sv.  Cyrila  a  Metoda  u  větší  byl  úctě.  Později  na  min- 
cích se  ne vy skýtá. 

Mincí  Spytihněva  II.  pro  Moravu  ražených  dosud  neznáme. 
Vratislav  II. 

Druhý  syn  Břetislava  I.  a  Judity  ze  Schweinfurtu.  Údělný  kníže  olomucký  1054—1056, 
podruhé  10584—1061.  Vévoda  český  1061—1086.  První  král  český  1086— 1092«'/;. 
—  Zemřel   10y2"/i-    Manželky:    1.   Arabona?....  f  1055;    Adéla  uherská  f  1062 ; 

3.  Svatava  polská  tíl-<J. 

Všechny  denáry  mají  okraje  zubaté. 

12. 

18.:  L. :  -fVRATIIVAVco   (Vratizlaus  —  Vratislav).    V  perlovém 
shora  otevřeném  obvodu  poprsí  s  praporem  v  pravici.  Okraj  hladký. 

R.:  +.-.co-Cc/2lOETRVco  (Scts  Petrus  =  Sv.  Petr).  V  perlovém 
kruhu  poprsí  v  1.  s  křížkem  v  pravici. 

Denár;  16  mm.,  750—1150  mgr.     Donebauer  297. 

19.  L.:  XVR..IZLAVCO   j.  d.  —  R: +.-.c«-C(/jiyL  •  RVc/2  j.  d. 
Památky  III.,  tah.  XIX.,  č.  16.  —  Fiala  606. 

20.  L.:  XVRTIZVAVm   j.  d.  —  R.:  -{-..cc-CSDETRVco  j.  d. 
Pam.  III.,  tab.  XIX,  č.  17.  —  Fiala  607. 

21.  L. :  -f-VRATIiVAVco   j.  d.,  jen  v  hladkém  obvodě. 
R.:  X.co-Cc/jIO.ETRVco  j.  d.,  jen  v  hladkém  obvodě. 
Donebauer  298. 

13. 

22.  L.:  -f-.lUAT  I  ^VAVCVJIOV  (Vratislaus  du  -  Kníže  Vratislav). 
Postava  v  I.  8  praporem  dvěma  body  zdobeným. 

•)  Viz  o  tom  v  Krbcnových  „Regesta  di])lomatica  et  ep.  14,  19,  21,  40,  50  a  j. 
--  Woluý  „KirchlicLo  TopograpUie  in  Miihron,  I.  v.  206,  II.  str.  20. 


—  73  — 

K:  f  .-.OD— Ccol^ETKVoj  (Stcs  Petrus).  V  perlovém  kruhu  poprsí 
v  širokém  plášti  mezi  dvěma  kříži;  límec  pláště  okrášlen  třemi  body, 
náprsník  dvěma. 

Denár;  15'/,  nom.;  G50-1050  mgr.  Slané.  Ploúsk.  Wellenheim  12(191.  — 
Neutnaun  č.  69.  —  Killian  234.  —  Donebauer  299. 

23.  L.:  j.  d.  —  R. :  -j-.-.co-ry:  PKTKAr/:  ^^r  d.,  jen  na  plášti 
shora  tři,  dole  jeden  bod. 

Bořek  1847  č.  ó.  —  Killian  23.').  —  Donehauer  300. 

24.  L.:-fVPATI  SVAVcoIO  V  j.  d.  — R:  4  ..w-Cv:  PKTPVco  j.  d. 
Pam.  III.,  tab.  XIX.,  č.  15. 

25.  L.:   WUr    T    I     g     VAVm  V    j.  d. 

R.:  X.-.co— CmPETRVco  j.  d.  —  Nalezen  na  Vsetíně. 
Olom.  vlast   muz.  spolek. 

14. 

26.  L.:  h^hCRATIZLAcoIOV  (Vratizlas  du).  V  hladkém  obvodě 
poprsí  v  p. ;  v  polích  po  třech  bodech. 

R. :  4-ař  Cco  CCTRV^i  (Ses.  Petrus).  V  hladkém  obvodě  poprsí  v  p. 
Denár;  15  mm.     Boček  1847  č.  2.  -  Fiala  608. 

* 
Z  nálezu  rakvického  známo  také  několik  mincí  Vratislavových  rázu 
a  práce  spíše  moravské,  avšak  dojista  už  z  časů.  kdy  Vratislav  II.  vé- 
vodou v  Čechách  a  později  také  králem  byl.  P.  Fiala  přikládá  je  Vra- 
tislavu jako  údělnému  knížeti  olorauckérau.  Není  skutečně  důvodu  pro  to 
žádného,  leč  to  snad,  že  denárů  těchto  bylo  více  na  Moravě  nalezeno 
než  v  Čechách  (u  Fialy  č.  619..  620.,  631.,  633.)  Možno,  že  byly  tvto 
denáry  na  Moravě  raženy,  nikdy  však  z  rozkazu  vévody  Vratislava  II.; 
pokládám  je  za  výrobek  obchodnický  (v.  hořejší  citát  z  práce  p.  Smolí- 
kovy), anebo  vybíjeny  byly  za  nezřízených  dob  válečných  Mezi  morav- 
skými mincemi  jich  neuvádím,  poněvadž  z  opisů  více  méně  zkomolených 
vždy  na  rubu  jméno  sv.  Václava  vystopovati  lze.  Popsány  a  vyobrazeny 
jsou  Y  Památkách  XIII ,  tab.  XXK.  a  XXXI.  a  úplněji  v  díle  p.  Fialové 

U    čís.    609.,    612-621..    630-634.  (Pokračaváni.) 


Lid  na  Vyzovsku. 

Popisuje  Edaard  Peck. 

Vil. 

O  pokladech. 

yzovský    hospodář   Běťák.   oraje   na    Kvířelici.    zavadil 
plidK^in  o  kámen,  ale   nebyl   to   kánu'n.    bylo   to  lu-ho 
z  kntla.  a  ten  kotel  byl  plný  penoz.  lířťák  vykopal  pe- 
níze,   naložil    na    vuz   a    zavezl    donui.     V    noci    i>rišrj 
němu   duch  a  pravil:     „Rozilčl    jjoklad    na    tři  díly: 
■d(;n  tlil  dej    chudoliě.   diiiliý    na    ko.stel   a    třetí   necli 
echal  si  všecko,  do  roka  nniřcl    a  také  nikdo  po  nrm 
peněz  ve  zdraví  neužil. 


sobě".  Běťák  ne 


—  74  — 

2.  Na  vyzovských  Obléskoch  dobývali  poklad;  už  měli  kotel  na 
sochorách.  V  té  jámě  šlo  vojsko,  a  když  odešlo,  šel  chromý,  sotva 
se  vlekl.  „Snad  jich  dohoním!"  povídal  si.  Jeden  z  těch,  kteří  dobý- 
vali poklad,  usmál  se  a  řekl:  „Čerta  dohoníš,  kdež  ti  už  jsou!" 
Jenom  to  prořekl,  kotel  se  propadl  a  byl  ten  tam. 

3.  K  zedníkovi  Mokrošovi  ve  Vyzovicích  přišlo  v  noci  dvanáct 
zbojníku.  Kázali,  aby  si  vzal  svůj  náčin  a  šel  s  nimi.  Oči  mu  zavá- 
zali šátkem,  aby  nevěděl,  kam  ho  povedou.  Vedli  ho  do  hor.  Když 
asi  hodinu  cesty  ušli,  stanuli,  sňali  mu  šátek  s  očí  a  kázali,  aby 
vykopanou  jámu  vyzdil,  práce  své  hleděl  a  na  žádnou  stranu  se 
neohlídal.  Zedník  zachoval  se  dle  rozkazu,  neohlídal  se  ani  v  právo 
ani  v  levo,  ale  jak  se  zohýbal,  pohlédl  přece  rozkrokem  za  sebe  a 
uviděl  jasenský  kostel.  Do  vyzděné  jámy  položil  každý  zbojník  svou 
koženou,  penězi  nabitou  kabelu.  Zedníkovi  dali  s  hrsť  peněz,  zavá- 
zali mu  oči,  zavedli  domů  a  zakázali,  aby  s  kým  o  tom  řečnoval, 
Zedník  dlouho  mlčel,  ale  když  zbojstvo  zřízením  íbrtášů  přestalo, 
pověděl  všecko.  Hledal  on.  hledali  jiní.  ale  toho  místa  nenašli.  — 

Bednářova  dcera  řezala  kdysi  v  horách  leskové  hůlky  na  obruče. 
Najednou  se  jí  zdálo,  že  má  oči  ve  zlatě,  ve  stříbře  a  hrozná  síla 
hadů  žene  se  protiva  ní.  Ušla  několik  kroků  nazpátek  —  zlato, 
stříbro  a  „hade"  se  ztratili.  Doma  vykládala,  co  viděla,  a  starší,  zku- 
šení lidé  podnes  říkají:  „Věřte,  to  bylo  ono  místo,  kde  těch  dvanáct 
kabelí  je  zazděno!" 

4.  Jistý  Vaněčka  ze  Sehradic  skupoval  vejce  a  vozil  do  Vídně. 
Jednou  tam  zase  přijel  a  ptal  se  hospodského,  co  je  nového.  „Budou 
dnes  věšeti  zbojníka",  povídá  hospodský,  „chcete-li,  můžete  se  podí- 
vati." Vaněčka  šel;  chtěl  také  něco,  když  už  je  ve  světě,  viděti  a 
zkusiti.  Odsouzenec,  stoje  pod  šibenicí,  promluvil,  jakž  bývalo  zvykem, 
poslední  slovo.  „Je-li  tu  kdo  od  Sehradic  nebo  Světlova?"  Vaněčkou 
to  trhlo,  ale  by  s  tichou.  Když  nikdo  se  nehlásil,  pokračoval:  „Při 
chodníku  od  Sehradic  do  Vyzovic,  na  hranici  vyzovských  hor,  stojí 
osamělý  spletený  klenic,  a  pod  ním  jsou  peníze;  kdo  chce,  ať.  si  je 
vykope!"  Vaněčka  honem  jel  domů  a  vykopal  peníze,  aby  ho  někdo 
nepředběhl.  Byl  bohatým  člověkem,  málo  kdo,  co  by  mu  nebyl 
dlužen,  ale  neostalo  po  něm  nic,  zas  prý  to  kdesi  zakopal. 

5.  Jiní  „třé"  Sehrazané  sešli  se  v  noci  v  Žíškově  sušírni  a  do- 
volávali se  „kryštofkou"  čerta,  aby  jim  donesl  peníze.  Čert  přišel, 
bouchl  měchem  o  zem  a  sedl  si  naň.  Přivolat  jak  přivolat,  ale  horší 
odehnat!  —  —  Dva  na  místě  umřeli  strachy,    a   třetí  nežil  dlouho. 

6.  V  Uhle  na  Zádraží  jsou  peníze.  Najde  je,  kdo  bude  míti 
dvanáct  dětí  na  živě. 

7.  K  Pročelským  na  Kopné  přišel  vrchní  panství  Lukovského, 
vyvedl  pasekáře  k  buku  a  jjravil:  „Tady  je  veliký  poklad!  V  paši- 
jové dni  tu  kopejte  a  modlete  se  —  najdete  ho!"  Ale  už  je  na  pa- 
sece třetí  koleno,  a  pokladu  dosud  nikdo  nevykopal  ani  nevymodlil. 

8.  Při  H radistku  ve  Žlébkoch  dobývali  Kudlo vjané  poklad.  Už 
měli  kotel  na  sochorách,  ale  v  té  zjevili  se  duchové,  strážcové  zem- 
ských pokladů,  postavili  nahonem  šibenici  a  ptali  se:  „Kterého 
napřed?  Kterého  napřed?" 


—  75  — 

Po  druhé  vyšli  si  jini  v  p;i.šijo  dobýVcit  poivladii.  Našli  pint' 
iroky  peiitíZ,  ale  ua  nich  zasu  ležel  obr  a,  ptal  se:  „Co  chcete?  Co 
chcete?"  Netřeba  dokládati,  kterak  všichni  byli  rádi,  že  se  dostali 
po  prázdnu  domu.  -- 

9.  Na  Hrade  u  Čertového  kameiia  řozaJLpřílep.ský  bednář  o  po- 
ledni obruče.  Zjevila  se  mu  bílá  paní  a  pnřrna:  „Be<Ínár-u!  chces-li. 
můžeš  udělati  mne  i  sebe  šťastným  Zejtra  o  pravém  poledni  ponese 
tatly  býk  zlatý  klíč  na  rohách.  Neboj  se,  sejmi  klíč  s  rohu.  všecky 
poklady  zde  skryté  budou  tvoje  a  mne  vysvoljodíš."  i^.ednár  dru- 
liélio  dne  přišel,  ale  strachy  utekl,  spatřiv  tak  hrozné  a  divoké  zvíře, 
i  bylo  slyšeti  hlas:  „Včil  tu  zas  musím  kolik  set  Jet  čekat!" 

Táž  paní  svěřila  se  jiné  osobě,  až  prý  na  Hradě  třikrát  po  sobě 
se  les  vykácí  a  z  největšího  dubu  kolébka  udělá,  tak  tcjn-va  člověk, 
který  v  té  kolébce  se  odkoiébá,  ji  vysvobodí. 

10.  Není  to  tak  tuze  dávno,  co  býval  dul»ový  les  oil  Zel  ková 
až  na  liradisko  u  Dobrotic.  V  tom  lese  byia  stiidánka.  a  ženci 
z  blízkých  polí  chodih  se  tam  občerstvit.  Jednou  v  poleíhie  slyšeli 
hlas:  „Ach  já  ubohá!  Ach  já  ul)ohá!"  Jeden  žnec  byl  tak  smělý  a 
])ravil,  že  sem  půjde  o  půl  noci.  aby  zvěděl,  co  to  je.  Šel.  O  i)ul 
noci  stal  se  veliký  hřmot,  země  se  otevřela,  vystoupila  bílá  jjanna 
s  červeným  pasem,  měla  zlatý  klíč  v  zubech  a  prosila  pacholka,  aby 
jí  ten  klíč  vzal.  Pacholek  se  bál  a  neučndl  toho.  Panna  vzdychla: 
„Ach  já  ubohá!"  a  zmizela.  Ten  to  vykládal,  a  na  druhou  noc  šel 
tam  jiný  žnec  trochu  srdnatější.  O  půl  noci  stal  se  zase  veliký 
hřmot,  země  se  otevřela,  vystoupila  bílá  panna  s  červeným  pasem. 
měla  zlatý  klíč  v  zubech  a  prosila  pacholka,  aby  jí  ten  klíč  vzal. 
Pacholek  vzal  klíč,  už  ho  měl  v  ruce,  ale  v  té  zjeví  se  myslivec 
(čert)  a  volá:  „Pomáhej  Pán  Bůh!"  Pacholek:  „Dejž  to  Pán  I^ůh!" 
Panna  vzdychla:  „Ach  já  ubohá!  Ještě  pět  tisíc  let  se  musím  trápit!" 
Pacholek  od  hrůzy  hodil  klíč  do  studánky  a  utekl.  Kdyliy  nebyl 
myslivcovi  poděkoval,  byl  by  dobyl  velikého  ])okladu.  A  ten  zlatý 
klíč  pořád  se  ještě  hledá!"  ~ 

11.  Jedné  dívce  v  Roštění  uběhla  svině.  Ona  za  ní  až  na  Hrad. 
Svině  vběhla  do  díry,  dívka  také.  Kněz  právě  dočítal  pašije,  země 
se  zavřela,  a  dívka  až  na  rok  odtud  vyšla  a  vykládala  o  pokladech, 
které  tam  viděla.  Už  se  silno  pochybuje,  že  by  je  kdo  dostal.  „Pro- 
padly se  a  só  tam!" 

12.  Na  Hostýne  pásl  ovčák  ovce  a  plakal.  Přišel  k  němu  sta- 
říček  a  ptal  se  ho.  proč  pláče.  Ovčák  naříkal,  že  má  veliký  hlad. 
Staříček  ho  zavedl  k  díře,  kázal  m-u.  al)y  tam  vlezl  a  ])o  něčem 
sáhl.  Ovčák  poslechl  a  přinesl  si  z  díry  zlatý  a  stříbrný  prut.  Na- 
koupil živobytí  a  ještě  mu  ostalo  kus.  — 

13.  Lakomá  baba  zakopala  peníze  na  mlatývku  a  pravila:  ..Ne- 
dostane jich' nikdo,  leda  ten,  kdo  je  čtyřmi  baraiiy  vyoře!"  Pacholek 
zaslechl  ta  slova,  a  když  baba  umřela,  koupil  čtyři  černé  barany. 
naučil  je  táhat  a  peníze  vyoral. 

14.  Pacholek  šel  pro  vodu.  I  pumpy  hořel  plamíntK.  ..  i..  I'yl> 
peníze.  On  je  vzal  a  nesl  domů,  ale  byly  pořád  těžší  a  těžší.  ,.Kdyby 
doset  čertů  to  drželo,  nepustím!"  řekl  pat-holek.  a  pení/e  v  té  chvíU 
spadly  a  se  propadly. 


—  76  — 

15.  Chudobný  člověk  vykopal  s  kotel  peněz.  Bohatý  ale  lakomý 
soused  záviděl  mu  to  štěstí  a  rozmýšlel,  jak  by  je  od  něho  dostal. 
Už  na  to  přišel.  Měli  černou  kůži  kozí,  dal  se  do  ní  zašit,  Šel  v  noci 
pod  okno  chudobného  člověka  a  volal r  ,.Daj  mi  ty  peníze!"  Chu- 
dobný člověk  myslel,  že  si  čert  pro  ně  přišel  i  vhodil  mu  je  oknem. 
Ten  sebral  peníze  a  šel  dornů.^  Doma  pravil  s  radostí:  „Ženo,  už 
mám  peníze,  rozpárej  kůži!"  Žena  začne  párat,  ale  ten  křičí:  „To 
bolí!  To  bolí!"  Uvšem  ho  to  bolelo,  když  měl  kůži  na  těle  přirostlou! 
Nebylo  jiné  pomoci,  než  peníze  vrátit,  a  teprv  se  mohl  kozí  kůže 
sprostit.  — 


Za  starých  časů  mívali  záložny  v  zemi.  i^apírových  peněz  ne- 
bylo, a  stříbro,  zlato  zakopalo  se  do  země.  Lidi  pomřeli,  o  penězích 
pro  lakomost  nikomu  nepověděli,  nebo  v  nepokojný  čas  vojny  a 
moru  pověděti  kdy  neměh,  a  tak  ostalo  mnoho  a  mnoho  pokladů 
v  zemi.  Chudobní  lidé  je  hledají,  dobývají,  ale  zpravidla  bez  výsledku; 
nebo  duchové,  strážcové  zemských  pokladu,  snadno  jich  nevydají. 
Někdo  riajde  poklad  nehledaje,  ale  ho  neužije  ani  on,  ani  kdo  jiný 
po  něm;  takové  peníze  nejsou  požehnané. 

Na  Yyzovsku  žili  tři  lidé,  kteří  hledáním  pokladů  polovici  svého 
života  strávili:  Bra věnec  z  Jasenné.  Benka  ze  Lhock  a  Pařeiiák, 
podhor.^^ký  mlynář.  Tato  trojice  prozkoumala  společně  všecky  staré 
zámky  daleko  široko.  Starý  Jičín  nejdůkladněji.  Bravenec  býval 
napřed  panským  di-áběm,  potom  zbohatnuv  z  rázu,  vystavěl  si  v  Ja- 
senné hospodu,  druzí  dva  ostali  chudobní.  Pařeňáka  znal  jsem 
osobně:  zastal  jsem  ho  kdysi  na  Kvíčehci,  an  chodil  cosi  brlomtaje 
okolo  jámy  s  kompasem  v  ruce.  Ten  jeho  kompas  —  kus  magne- 
tové rudy  na  hedvábné  šňůrce  —  ukazoval,  kde  jsou  peníze  v  zemi 
a  je-li  jich  tam  moc  nebo  málo,  dle  toho,  Ijyl-h  od  nich  více  nebo 
méně  i)řitahován. 

Kdo  má  kompas,  virgule,  vízu,  krištofku,  tafrielku 
nebo  zemský  kluč,  dozví  se  o  všech  pokladech.  Virgule  jsou  dva 
proutky  lé.skové  do  roka  z  jednoho  očka  vyrostlé.  Kdo  nenajde  ta- 
kových, může  svázati  dva  obyčejné  proutky  leskové  a  udělati  ve 
spoji  suk  ze  svěceného  paškálu.  Virgule  musí  kněz  okřtit  a  dát 
jim  nějaké  jméno.  Proto  málo  kdo  jě  může  míti.  leda  kdo  má  bratra 
I)anáčkem,  ten  mu  to  snad  udělá.  Kdo  si  je  opatří  a  chodí  s  nimi 
po  světě,  drže  je  v  obou  rukáčh  za  konce,  najde  kdejaký  poklad, 
kterému  se  přiblíží:  poklad  přitahuje  virgule  s  takovou  silou,  až  to 
v  rukách  vrždí.  —  Ještě  lepší  než  virgule  je  víza.  kterou  poklady 
zemské  zrovna  viděti  lze.  Ale  jich  každý  nevidí,  leda  ten,  kdo  se 
narodil  se  zuby  nebo  v  košuke.  Dítě  v  košulce  narozené  je  vůbec 
šťastné,  a  rodiče  ji  tomu  dítěti  schovávají.  R.  1825  byli  ve  Lhotě 
Podkopné  iiižiiiýři  a  měli  s  sebou  vízu.  Byli  by  rádi  viděh.  co  je 
y  Kopné,  i  (iali  se  podívati  jedné  dívce  z  Držkový,  o  níž  se  dověděli, 
že  se  narodila  v  košulce.  Ta  hrůzou  se  otřásla  a  víckrát  se  nechtěla 
podívati  ani  povědéti.  co  viděla.  —  Nebezpečné  je  dobývati  pokladu 
krištoíkou  a  taťrielkou.  poněvadž  zh  duchové  se  bud"  objeví  anebo 


—  77    - 

aspoň  hrozný  strach  na  (^lovrkn  flMpusn,  l;ik  iniiMny  im  u/  .i(ision;il!*) 
—  Nade  všecko  je  zemský  klíč,  také  n'^'jak('' zaklínání.  i)o  kTorém 
se  země  otevře,  a  člověk  může  bezpečné  kráčeti  tam  i  zpátky.  Vy- 
zovský  Zhlavec  chodíval  touto  cestou  jin  zlatrni  rudu  do  slopeii- 
ských  hor.**) 

Všady  je  známo,  že  „peníze  sa  j)rosúš;(rffr'^,  hoříce  modrým  pla- 
ménkem. Kdo  je  chce  dostat,  ať  třikrát  k  onomu  nn'stu  pokročí  a 
v  každé  přestávce  Zdrávas  Maria  se  pomodlí,  potom  ať  si  dá  na 
hlavu  trocliu  hlíny,  jde  směle  dál  a  [jenize  ])osljírá.  Doliře  je  hoditi 
po  plann'nku  chlcljem,  růžencem  nebo  čepicí,  aby  ])oklad  ostal  liore. 
Střevícem  se  Jiesmí  hodit,  nebo  by  zapadl  hluboko.  Také  ničím  od 
železa  se  nesmí  hodit,  nebo  by  to  zlý  duch  hodil  za  člověkem  z{)átky. 
Jeden  řeznický  udělal  si  ten  žert,  hodil  po  hořících  penězích  nožem, 
ale  schoval  se  napřed  za  buček.  V  tom  okamžiku  byl  nuž  zi)álky 
zapchnutý  v  bučku  až  po  kladku.    --  (Pokračováni) 

Postup  výzkumných  prací  v  Předmostí. 

Odveta  p.  dr.  M.  Križovi. 

Podává  K.  J.  Manka. 

Na  konci  zprávy  o  svých  výzkumných  pracích  v  Předmostí  v  tomto  ř'slo 
nverejřiuje  dr.  Kříž  též  odpo.'éď  na  moje  odvolání  se  k  veřejnosti  z  č.  4r>  tohoto 
časopisu.  Namáhá  se  pracné,  by  sehnal  jakés  takés  důvody  pro  .své  nešetrné  jednání 
vůči  mué,  ohřívá  dávno  odbyté  spory  čisté  osobní,  vola  i  chropínský  cukrovar  na 
pomoc,  leč  vše  nadarmo,  rfouduý  čtenář  zajisté  snadno  rozhodne,  zda  li  se  konání 
páné  Křižovo  v  příčiné  zkoumání  v  Předmostí  shodovalo  s  nejprostšími  pojmy  bada- 
telské slušnosti  a  utvoří  si  zajisté  správný  názor  o  tom,   kdo  z  nás  obou  je  v  i>rávu. 

Poněvadž  však  odpověď  dr.  Kříže  vypočítána  jest  pro  obecenstvo  širší,  poměrů 
neznalé,  jsem  nucen,  některé  okolnosti,  pokud  se  týkají  dosavadního  prozkoumání 
diluvialního  tábořiště  předmosteckého,  věcně  objasniti  a  na  základe  tom  výtky  dr. 
Křižem  činěné  odmítnouti. 

Stanovil  jsem  dle  pravdy  již  před  10  roky  ve  svém  spise  „Der  diluviale  Mensch 
in  Máhren"  na  str,  9-5.,  že  dr.  Wankel  byl  prvnira  badatelem,  jenž  správně  ocenil 
význam  kulturních  vrstev  diluvialních  v  Předmostí  a  r.  IbSO  za  účelem  vědeckým 
jal  seje  prokopávati.  Z  příčin  růdných,  mně  nazvíce  neznámých,  nepokračoval  však  vo 
svých  výzkumech,  aniž  uveřejnil  jakékoli  zprávy  o  nálezech  těch,  jež  uloženy  jsou 
nyní  snad  vesměs  ve  dvorním  museu  ve  Vídni 

Nemaje  nijaké  známosti  o  výkopkách  Wanklových  jiřišel  jsem  na  svých  vý- 
zkumnýcli  potulkácb  po  Moravě  dva  roky  na  to  také  do  Předmostí,  seznal  jsom  tu 
diluvialai  vrstvy  kuiturní  a  zjistil  obsáhlejším  kopati  m  v  létě  r.  16S2,  zjara  r.  ISSi! 
a  r.  1884  složení  a  rozsah  jejich  jakož  i  neobyčejnou  důležitost  vědeckou,  r.ačož 
vyšla,  když  se  rozbilo  následkem  nedorozumění  vyjednávání  mé  s  dr.  Wanklom  v 
příčině  spolňčného  soustavného  prozkoumáni  celého  naleziště,  první  odborná  zpráva 
o  nálezech  předmosteckých  z  péra  mého  v  květnu  1884),  kdežto  dr.  Wankel  popsal 
poněkud  později  v  é.  3.  tohoto  časopisu  výsledky  svého  kopání  z  r.  1884,  předeslav 
v  č.  2.  krátké  vypočtení  nalezených  předmětů.  Dr.  ^Vdnkel  sám  na  str.  1*0.  píše: 
„Zatím  p.  K.  J.  Maska  taktéž  o  nalezišti  onom  se  dozvěděl,  v  pátrání  pokračoval  a 
zprávu  o  něm  podal  na  veřejnost." 

*)  Krištofku  měl  jsem  u  sebe  ve  třech  starobylých  opisech,  tafrielku  v  jednom 
novějším  opise.  V  poslední  chvíli  před  mým  ndcbodein  z  Vyzovic  přihlásili  se  všeci  majitelé 
menovaných  opisů,  abych  jim  je  vydal  Za  nic  na  světě  mi  jo  nechtěli  přenechati. 
Krištofka,  jak  jsem  si  zapamatoval,  jo  slioduá  ,s  „Moravskou  knihou  o  zaklínáni 
duchů",  jak  ji  p.  minist.  sekretář  V.  Houdek  v  „Českém  Lidu"  (1.  2r.7.)  popisuje. 

**)  Viz  ročník  18!)0  str.  88. 

')  Maska,  Neue  Lossfunde   bei  PřeJmost  in  Mahrcn.   Corresioiidcniblatl  der  deuUcbeu  Gesell 
gchaft  f.  Anlhiopolotjii;.  isaí.  p.  35-37. 


—  78  — 

Objevil  jsem  tedy  naleziště  samostatně  a  nabyl  jsem  tím  dle  *vého  přesvědčení 
stejného  práva  s  dr.  Wanklem  na  další  zkoumáni,  ťřes  to  přenechal  jsem  soustavné 
kopaní  dr.  Wauklovi  sám  pouze  občas  do  Předmostí  dojížděje,  bych  seznal  postup 
prací  neb  prohlédl  hlínu  s  břehu  spadlou,  jíž  zejména  z  jara  bylo  hojnč  a  která  po- 
skytovala různým  lidera  dost  bohaté  kořisti,  která  však  pro  vědu  úplně  byla  ztracena. 
Df.  Waukel  kopal  v  Předmostí  na  jaře  1884  a  pak  v  dubnu  1886  s  výsledkem  skvě- 
lým. V  tomto  roce  vypomáhal  jsem  mu  dobrovolně  a  objevil  jsem  při  té  příležitosti 
vzácnou  lebku  tura  pižmového.  Také  v  následujících  dvou  letech  obmezil  jsem  se  na 
prozkoumání  mrazem  utržených  neb  úmyslně  podkopaných  částí  bliníku  Chromečkova, 
rozšířil  jsem  však  svá  pozorování  na  veškera  odkrytá  místa  ve  žlutnici  kolem  Hradiska. 

Dr.  Wankel  v  Předmostí,  pokud  mi  známo,  od  dubna  r.  1886  v  obsáhlejší  míře  neko- 
pal, ač  zajisté  častěji  tam  dojížděl  a  příležitostně  odkopanou  část  kulturní  vrstvy 
prohledával.  Za  to  navštěvovali  a  prokopávali  mnozí  jiní,  povolaní  i  nepovolaní, 
snadno  přístupný  hliník  Chromečkův,  ježto  manželé  Chromečkovi  ve  své  dobrosrdeč- 
nosti nebyli  s  to  někomu  žádost  v  té  příčině  odmítnouti.  Kromě  jiných  osobností, 
zejména  přerovských,  súíastnili  se  dne  19.  a  20.  srpna  r.  1886  také  ďr.  Kříž,  notář 
ve  Ždánicích,  a  zvěrolékař  Koudelka  z  Vyškova,  zastavivše  se  na  cestě  do  N.  Jičína, 
za  účelem  prohlédnutí  mých  sbírek  konané,  kopání  v  Předmostí.  Od  té  doby  až  do  r. 
1894  dr.  Kříž  v  Předmostí  nekopal  a  nálezů  Wanklových  neb  mých  z  vlastního 
názoru  neznal.  Taktéž  rozsah  kulturních  vrstev  mu  zoám  nebyl. 

Že  vyskytly  se  v  Předmostí  během  času  mnohé  nepřístojnosti,  jimiž  věda 
trpěla,  lze  s  určitostí  předpokládati.  Když  12.  září  r.  1887  prohlížel  hliník  Chromeč- 
kův, baron  AI.  Helfert,  předseda  c.  k.  centrální  komise  pro  zachování  památek, 
uložil  doprovázejícímu  ho  dr.  Wanklovi  jakožto  konservátoru  hejtmanství  přerovského 
zaříditi  čeho  třeba,  aby  nikdo  nepovolaný  tam  nekopal  bez  dovolení  jak  majitele 
tak  úřadu  kompetentního. 

V  letech  1887  a  1883  obsáhleji  se  v  Předmostí  nekopalo.  Nový  rozruch  vy- 
volán teprv  návštěvou  státního  rady  Jap.  Steenstrupa  z  Kodaně  v  létě  r.  1888,  jenž 
navšt  viv  olomucké  museum,  sbírky  mé  v  Novém  Jičíně  jakož  i  diluvialuí  tábořiště 
předmostecké,  pronášel  zcela  odchylné  náhledy  o  původu  a  významu  tamějšich  vi-stev  kul- 
turních, správnost  dosavadního  výkladu  našeho  naprosto  popíraje.  Rozhodl  jsem  se  da- 
lekosáhlé originelní  vývody  Steenstrupovy  přednésti  a  pokud  třeba  je  vyvrátiti  na 
kongressu  rakouských  a  německých  anthropologň  ve  Vídni  v  srpnu  r.  1889.  Za  tím  účelem 
jal  jsem  se  dále  zkoumati  na  táboříš  i  lovců  mamutích  v  Předmostí.  Oznámil  jsem  však 
před  tím  úmysl  svůj  konservátoru  na  Přerovsku,  dr.  Wanklovi,  jakož  i  c.  k.  centrální  ko- 
misi ku  zachování  památek  ve  Vídni  a  dostalo  se  mi  přípisem  této  komise  ze  dne  30.  srpna 
1889  č.  6^2.  úředního  vyřízení,  ve  kterémž  se  mi  prozkoumání  diluvialního  naleziště 
predmosteckého  výslovné  povoluje  a  dále  se  mi  oznamuje,  že  c.  k.  okres,  hejtmanství 
v  Přerově  bylo  současně  vyzváno  postarati  se,  by  každý  nepovolaný  z  kopání  v  Předmostí 
byl  vyloučen,  za  to  však,  aby  se  raně  úřední  podpory  v  nejvyšší  možné  míře  dostalo. 

Nevadilo  mi  tedy  nikterak,  když  musejní  spolek  olomucký,  s  nímž  za  účeleti 
společného  zkoumání  jsem  opět  vyjednával,  vys  al  začátkem  září  téhož  roku  prof. 
Klvaúu  a  z  jara  r.  1890  paní  Havelkovou  k  badání  do  biiníku  Chrounečkova,  nelof 
seznal  jsem,  že  tu  práce  pro  několik  badatelů  dostatek.  Ro/něž  neměl  jsem  příčiny 
pozastavovati  se  nad  poznámkou  dr.  Wankla,  s  nim>,  jsem  byl  opět  v  přátelském 
styku,  v  (Jorrespondenzblattu  r.  l':90  na  str.  34,  že  jiní  bez  vědomí  musea  olomuc- 
kého  naleziště  předmostecké  za  sobeckým  účelem  vykořisťovali,  nebot  poznámka  ne- 
molila  vztahovati  se  na  mé  výzkumné  práce,  které  přec  s  vědomím  mus.  spolku 
olomuckého  a  kompetentních  úřadů  jakož  i  za  čistě  vědeckým  účelem  se  konaly.  Ze 
nestalo  se  dohodnutí  s  mus.  spolkem  olomuckým  v  příčině  společného  prozkoumání 
tábořiště,  nebylo  vinou  mou. 

V  jarních  a  letních  měsících  r.  1889  a  1890  prozkoumal  jsem  plochu  130  m^ 
8  výsledkem  velmi  dobrým,  získav  hlavně  hnátů  mamutích  člověkem  úmyslně  spřerá- 
žeuýcb  neb  roztříštěných  a  vzácoýca  výrobků  lidských. 

Veškeré  dosavadní  kopání  v  hliníku  Chromečkově  obmezovalo  se  na  severní 
břeh  naproti  stodole  ležící;  toliko  výjimkou  činěny  pokusy  na  západní  a  jižní  straně, 
však  8  nevalným  úspěchem,  ježto  kulturní  vrstva  na  pokraji  byla  nepatrnii.  Celý  zá- 
padní břeh  byl  pokryt  štěrkem  a  rumem  zvýší  až  4  m  z  bývalého  lomu  vápenco- 
vého, kdežto  na  jižní  straně  ke  hřbitovu  se  rozprostíralo  úrodné  pole.  Na  tomto  poli 
Chromečok  nedovolil  nikomu  kopati,  kdežto  západní  břeh  odstrašoval  každého  velikými 
spoustami  štěrku,  křovím  a  stromovím  porostlého. 


—  79  — 

Dokouřiv  r  ISOl  prozkoumání  ccló  přístupné  severní  části  a  |iresvéii<''iv  so,  žo 
mohutná  kulturní  vrstva  i  dálo  na  jih  a  na  západ  so  táhne,  j)ok'  ušel  jsetn  se  o  to 
přimčti  majitele  pozemků  Chromečka  a  Dokoupila,  by  mi  za  přiměřenou  náhradu  do- 
volili příslušná  místa  prokopati.  Konečné  dohodnuti  stalo  se  vínk.  ježto  so  mi  bylo 
mezitím  z  Nového  Jičína  do  Telče  stehovati,  toprv  v  lét(i  r*  18!>2.  Chromeček  svolil 
ochotně  k  tomu,  že  mohu  prozkoumati  celý  západní  břeh,  odovezuli  mu  zdarma 
veškeren  štěrk  a  upravím-li  mu  spodní  j)locho  na  jjulo^^Jx  Dokoupilem  uzavřel  jsem 
později  zcela  přesnou  smlouvu  před  svědky,  Že  za  náhradu  100  zl.  smím  prokopati 
východní  Část  jeho  pole  p.  č.  248  ve  výměře  asi  400  m'. 

Maje  takto  pozemek  na  obě  strany  zabezpečený,  jal  jsomse  v  letech  1893  a  1894. 
s  veškerým  úsilím  a  nemalým  nákladem  část  manželům  Chromočkovým  náležející  pro- 
kopávati  a  prozkoumal  jsem  v  obou  letech  vlastnoručně  diiuvialní  kulturní  vrstvy  na 
ploše  900  m',  při  kteréžto  příležitosti  objevil  jsem  začátkem  srpna  r.  1891  hromadný 
hrob  diluvialních  lidí,  o  němžto  první  podrobnější  zpráva  vyšla  v  č.  45  tohoto  časopisu. 

Z  veledůležitého  tohoto  nálezu  těšili  se  nemálo  i  manželé  Chromečkovi  a  vi- 
douce, s  jakým  náklaífem  mi  bylo  hořejší  štěrk  odklízeti,  jak  výhodně  jim  b\la  nová 
část  pole  upravena  a  uznávajíce  zároveň,  s  jakou  námahou  osobní  a  vytrvalostí  jsem 
se  o  nejpečlivější  vědeciíé  prozkoumání  jejich  pozemku  staral,  nabídli  mi  z  dobré 
vůle,  bych  také  zbývající  část  totiž  jižní  břeh  prokopal.  „Když  jste  tolik  pro- 
kopal, prokopejte  si  ta:kévše  ostatní  až  ke  hřbitovu",  říkával  p.  Chromeček 
před  dělníky  a  veškerým  obecenstvem,  kdykoli  se  přišel  na  postup  prací  podívati, 
kteréžto  nabídnutí  jsem  arci  s  nemalým  uspokojením  přijal  a  při  svém  odchodu  z 
Předmostí  dne  7.  září  1894  rukou  dáním  znova  si  zajistil.  Podotýkám,  že  Chromeček 
nikdy  nechtěl  slyšet  o  psané  smlouvě.  Mně  stačilo  také  dané  slovo.  Dohodnutí  naše 
bylo  všeobecně  známo  a  pokud  mohu  se  upamatovati,  věděl  o  něm  také  dr.  Kříž  již 
dne  20.  srpna  téhož  roku,  když  mne  v  Předmostí  navštívil  a  správnost  údajů  novi- 
nářských o  sensačním  nálezu  koster  diluvialních  lidí  a  priori,  aniž  hy  se  mne  byl 
na  bližší  okolnosti  tázal,  popíral.  Zdali  ostatně  naše  úmluva  skutečně  mu  byla 
známa  nebo  ne,  jest  věcí  vedlejší;  známo  mu  bylo,  že  hodlám  z  jara  r.  1895  v  pracích 
pokračovati,  a  tu  velela  badatelská  slušnost,  by  mne,  dokud  jsem  se  zkoumání  na 
pozemcích  Chromečkových  a  Dokoupilových  nevzdal,  nevytiskoval. 

Tolik  bylo  nutno  předeslati.  Nyní  objasním  námitky  dr.  Kříže  ve  světle  sku- 
tečné pravdy. 

Ad.  a.)  Nenamítal  bych  ničeho,  kdyby  dr.  Kříž  byl  popíral  diiuvialní  staří  koster 
předmosteckýrh  na  základě  dat  ranou  uveřejněných  (Český  Lid  sv.  IV.,  časopis  tonto 
č.  45)  a  důvody  mé  vyvrátil.  Dr.  Kříž  však  tak  činil  v  kruzích  odborných,  neznaje 
ani  nálezu  samého,  ani  veškerých  přesně  zjištěných  okolností,  následkem  čehož  přišly 
na  veřejnost  pochybnosti  ničím  neodůvodněné,  jež  spůsobilé  jsou,  povést  mou  bada- 
telskou poškoditi.  "(Viz  Naši  Dobu  č.  3.  r.  18ÍI5  p.  284").  Dr.  Kříž  patrně  nevěděl,  že  mi 
znám  jest  i  obsah  jeho  řečí  v  Inšpruku  večer  dne  24.  srpna  1894  vedených,  j  ž  sotva 
řečníkovi  samému  v  paměti  utkvěly  Bylo  tudíž  na  dr.  Křížovi,  aby  se  svými  námit- 
kami proti  pravosti  nálezu  počkal,  až  vyjde  zpriva  mnou  s°psaoá,  a  pak  aby  se  pokusil 
o  vyvrácení  dat  uvedených. 

Ad.  b.)  Dr.  Kříž  využitkoval  okolnosti,  že  jsem  s  manžely  Chromeřkovými  neuzavřel 
smlouvy.  Upozornil  jsem  ho  na  divné  ( hování  jeho  a  na  dohodnutí  mé  s  Cbromečkem 
hned  v  září  r.  1894  v  přátelském  listé,  na  kterýž  ani  neodpověiié'.  Vím  přímo  z  úst 
manželů  Chromečkových,  že  jim  vtírání  se  dr."  Kříže  nebylo  m;lé.  že  však  ve  své 
dobrosrdečnosti  po  delším  domlouvání  povolili,  když  zejména  neustále  pouki^ováao 
k  tomu,  „že  ředitel  Maska  má  již  nálezů  ilosti",  á  sice  v  t  >m  smyslu,  aby  dr.  Křiž 
prokopal  polovičku  zbývajícího  terrainu  a  druhá  polovit;e  aby  ponechána  byla  pro 
mne.  Dr,  Kříž  arci  nezačal  kopati  na  kraji  východním  nedotknutém  nýbrž  tam.  kde 
jsem  já  před  několika  dny  zanechal  následkem  deštivého  počasí  a  nutnosti  odjezdu 
práci  neskončenou. 

Jakým  způsobem  získal  rolníka  J.  Dokoupila,  s  nímž  jsem  uzavřel  před  svědky 
smlouvu,    mi  známo  není.   Dokoupil  sám  mi  odpověděl,  že  prý  jinak  jednati  nemohl 

Nekopal  jsem  od  roku  1882  do  1894  zadarmo,  nýbrž  vždy  za  přiměřenou  ná- 
hradu, byť  i  ne  na  penězích,  a  vycházel  jsem  s  manžely  Chromečkovými  i  v  této 
příčině  po  celou  dobu  velmi  dobře.  Uznával  jsem  při  každé  příležitosti  ochotu  jejich 
a  stanovím,  že  ani  kontiiktem  s  dr.  Křížem  přátelský  náš  poměr  nebyl  nikterak  po- 
rušen.   V  příčině  náhrady    uvážiti  dlužno,    že  jsem    až    do    r.   1893  prokopával  vždy 


—  80  — 

plochy  jen  malého  rozsahu  a  ?e  oiJklizPní  žtčrku  r  IS^^S  a  1894  mno  stálo  kolem 
'^00  zl .  což  bylo  zajisté  značnější  náhradou  za  prozkoumání  plochy  900  m*  než 
50  zl.  Křížem  splacených  za  prokopání  11G4  m^  úrodného  pole. 

Ad.  c.)  Dokud  nebyl  západní  hreh  s  haldami  štěrku  prokopán,  nebylo  lze  po- 
mýšleti na  prozkoumání  jižně  ležícího  pólo,  a  prokopání  zadní,  západní  části  tohoto 
pole  bylo  vůbec  nemožno.  Prokopáním  západního  břehu  připravil  jsem  si  tudíž  další 
terrain  k  prozkoumání.  Je  tudíž  pravda,  že  dr.  Kříž  započal  kopati  tam,  kde  jsem 
si  terrain  byl  připravil,  a  že  kopal  na  místě  k  daláfmi  mému  kopání  určeném  a 
zamluveném. 

Ad.  d.)  Svěřil-li  dr.  Kříž  kopání  v  uvedené  míro  svému  sluhovi  Janu  Galgoc- 
czymu,  jest  tento  skutečným  badatelem  v  Př  dmostí  a  v  druhé  řade  teprv  dr.  Kříž. 
Proti  tomu  nelze  ničeho  namítati,  nutno  však  s  tím  příště  počítati.  Jsem  dosud 
přesvědčen  o  tom,  že  jednotnost  zkoumáni  byla  porušena  a  spolehlivost  údajů  obme- 
zena.  Srovnání  s  K.  Jurákem  ve  Štramberku  jest  nepřípadné,  ježto  se  tam  jednalo 
vždy  o  dobu  kratičkou,  z  pravidla  o  několik  pouze  hodin.  Dr.  Kříž  mohl  si  přec 
přečísti  i  předcházející  řádek  na  citované  str.  20.  ročníku  1884  tohoto  časopisu  a 
byl  by  zvěděl,  že  se  v  Šipce  kopalo  jen  po  2  neb  3  dny  v  témdni,  a  já  že  jsem  tam 
aspoň  dvakrát  týdně  docházel. 

Však  právě  na  základě  svých  dlouholetých  zkušeností  při  badání  v  jeskyních 
i  v  širém  poli  seznal  jsem,  že  jest  stálé  přítomnosti  badatelovy  při  důležitém  zkou- 
mání v  Předmostí  nevyhnutelně  zapotřebí,  což  mi  bylo  pravidlem  při  veškerých  pra- 
cích mých.  Dr.  Kříž  arci  těchto  zkušeností  z  Předmostí  neb  jiného  podobného  na- 
leziště neměl,  a  proto  netřeba  se  diviti,  dcmnívá-li  se,  že  mohl  svěřiti  kopání  s'u- 
hovi  svému,  o  jehož  svědomítosti  i)ochybovati  arci  příčiny  nemám. 

Ad.  e)  Nepodařený  vtip  o  nutnosti  .390tiletého  kopání  mohl  bych  ml- 
čením pominouti.  Sděluji  se  čtenářstvem,  neboť  dr.  Křížoví  byla  věc  povědomá,  že 
za  poměrů  daných  nebylo  nikomu  lze  před  r.  1893  rozsáhlejší  měrou  v  hliníku 
Obronečkově  kopati.  Prokopal-li  jsem  v  roce  1894  v  Předmostí  více  než  30('()  m* 
země,  sotva  bych  byl  několika  set  let  potřeboval  ku  prozkoumání  dalších  2500  m^ 
na  poli  Chromečkově,  jež  Kříž  zabral,  aneb  4222  m^,  jež  K^-íž  vůbec  v  Předmostí 
prozkoumal. 

Naivní  poznámku,  že  netřeba  se  diviti,  přišeMi  druhý  badatel  prvnímu  na 
pomoc,  nutno  doplniti  v  tom  smyslu,  že  se  to  státi  mohlo  a  mělo  způsobem  šetrným 
a  s  dorozuměním  hlavního  badatele,  jenž  by  byl  umožnění  rychlejšího  tempa  ve 
zkoumání  s  radostí  uvítal. 

Ad.  f.)  Přímým  překrucováním  pravdy  jeví  se  býti  odstavec;  „Nepravdou  jest, 
tvrdí-li  Maska,  že  on  samostatně  naleziště  objevil  a  že  nabyl  k  němu  mravního 
práva."  Až  dosud  neopovážil  se  nikdo  o  správnosti  údajů  mých  z  r.  188(i  pochybo- 
vati, a  sám  dř.  Wankel  výslovně  uznává,  že  jsem  samostatně  naleziště  objevil.  Bylo 
ponecháno  teprv  dr.  Křížoví,  jenž  právě  v  leckteré  zákulisní  záležitosti  mnou  byl 
zasvěcen,  aby  pravdu  na  rub  obrátil  a  k  podobnému  nesprávnému  výroku  se  ne- 
chal strhnouti.  O  mravním  právu  raéra  na  zkoumání  v  Předmostí  netřeba  se  tu  há- 
dati; v  příčině  té  rozhodla  nejvyšší  instance:  c.  k.  centrální  komise,  dadouc  mi  již 
v  roce  1889  proti  dr.  AVanklovi  za  jiravdu. 

Věřím  z  plna  srdce,  že  vzpomínka  na  bývalé  konflikty  mé  s  dr.  Wanklem  jest 
dr.  Křížoví  vhod.  Dr.  Kříž  nesmí  však  zapomenouti,  že  bývaly  časy.  kdy  jinak  o  nich 
soudil  než  nyní,  kdežto  já  jsem  zůstal  věren  přesvědčení  svému  od  prvního  počátku. 
Pro  svou  osobu  ctil  jsom  povždy  dr.  Wan^la  a  uznával  jsem  veliké  jeho  zásluhy  o 
praehistorii  moravskou,  n.ahodilých  a  p:)míjejících  neshod  si  nevSímaje.  Dr.  Kříž  bez- 
pochjby  toprv  následkem  konHiktu  se  mnou  k  podobnému  úsudku  dosjjívá. 

Pozastavuje  li  se  dr  Kříž  vůbec  nad  tím,  že  jsem  se  k  veřejnosti  odvolal, 
dokládám,  že  mi  nic  jiného  nezbývalo.  Nejsa  úředními  záležitostmi  vázán,  byl  bych 
si  na  podzim  r.  1894  zajisté  jiným  způsobem  pomohl. 

Z<5  svého  tvrzení  v  Č.  45.  tohoto  Časoj)iPU  neslevíni  ani  slova,  ani  čárVy,  setr- 
vávaje na  tom,  že  vše  správně  jest  tam  ijodáno.  Za  zásluhu  si  však  počítám,  že 
jsem  dr.  Kříže  přiměl,  konei^né  také  do  Časojjisu  mus.  spolku  olomuckého  článek 
napsati,  a  stanovím  znova,  že  konání  p  Křížovo  na  podzim  r.  1894  v  Předmostí, 
jsouc  nešetrné  a  bezohledné,  zasluhuje  veřejného  odsouzení. 


81  — 


lLIUULIL 


[pOJISLipO-UJLÍLJLC 

'  hV    t^-  ^^  (^  c^    t^    ,^  tX  <^'    vJC-    c]^>   mC   t^í  Ča"  c^"'4ř  X-    ^  U^   íS>  <^    tJÍ  <X' 


Předhistorické  památky  na  Záhliii- 
sku.  Ve  svých  vzácných  „Památkách  obce 
Záblinic  (Brno  1884)"  zmiiiujo  se  Frant. 
Skopalík  o  místech,  kde  za  jeho  paměti 
starožitnosti  z  doby  pohanské  nalezeny 
byly.  V  kapitole  II.  „Bádání  a  domněnky 

o  stáří  osady "  ěteme:  , Skou- 

máme-li  dále  polohu  okolí  Záhlinic,  shle- 
dáme, že  asi  čtvrť  hodiny  od  osady  smě- 
rem jihozápadním  na  bývalých  pastviskách 
chrášťanských  jménem  Sedliska  upro- 
střed močálovitého  poříčí  reky  Moravy 
zdvíhá  se  asi  600  až  800  metrů  dlouhý  a 
10)  až  150  m.  široký  pahorek,  kopečná 
Sedliskách  nazvaný, kterýžto.  roz'eje  li 
se  řeka  Morava  a  Rusava, 
jako  ostrov  z  moře  vyčnívá. 
Poněvadž  v  době,  o  níž  vy- 
pravujeme, údolí  moravní 
ustavičně  zatopené  jako 
malé  moře  vypadalo,  byl 
kopec  ten  na  Sedliskách 
skutečněostrovem.  Na  tomto 
ostrově,  jak  se  domýšlíme, 
usazovali  se  v  době  něja- 
kého nebezpečenství  osad- 
níci záhlinští  ochrany  hle- 
dajíce na  kratší  neb  delší 
dobu,  majíce  tu  svá  sedliska 
.V  mínění  tom  utvr- 
zuje nás  i  okolnosť,  že  při 
rovnání  země,  když  tn  r. 
1865  z  pastviště  role  dělali, 
nalezeny  byly  dva  kameny 
z  ručního  mlýnku  asi  5  cm. 
silné  a  40  cm.  v  průměru 
mající  z  útvaru  prahorního, 
tak  zvané    slídy  či  svory*) 

(str.  13.  a  14.) 

r.  1S62  nalezen  v  průkopu  železničním  na 
Padělkách  naproti  domku  č.  111.  hrol), 
v  němž  kosti  a  lebka  lidská  a  spolu  i 
kostra  a  koňská  hlava  se  našla.  -  — 
Takových  hrobů  po  různu  i  společných 
nalezeno  v  okolí  a  obvodu  záhlinickém 
na  více  místech:  na  Padělkách  u 
jam,  na  roli  bývalém  pastvišti 
blíže  nynějšího  hřbitova,  v  oboře 
na  místě,  kde  stávala  obecni 
stodola,  v  zahradě  u  domu  č.  11., 
na  roli  Díly  za  vraty,  která  patří 

*)  Jeden  ze  jmenovaných  kamenů  mám 
ve  svá  sbírce. 


k  podsedku  č.  2.  na  blízkém  II  o  u- 
senové,  na  knížecích  gruntech, 
a  jinde."  Dne  II.  května  isítj  zajel 
jsem  si  schválné  do  Záhlinic,  abych  shora 
jmenovaná  místa  aspoii  na  jjovrchu  ohle- 
dal. Šli  jsme  s  místním  nadučitelem  p. 
Simerským  zrovna  na  Sedliska,  nebo  fa 
mne  svým  jménem  nejvíce  lákala.  Na 
štěstí  bylo  veliké  to  roli  na  podzim  zoráno 
a  od  té  doby  netknuto.  Taková  zoraná, 
sněhem  vyleželá  a  několika  dešti  vyšla- 
haná  půda  poví  nám  všecko,  co  v  sobě 
skrývá,  zvláště  za  mokra,  a  je  třeba  tuto 
jenom  důkladně  schoditi.  Na  čerstv^  oračco 
nebo  za  sucha  nijaké   známky  se  nejeví. 


•^ 


Ocitnuvše  so  na  Sedliskách  z  té  strany 
od  Dóbravek  (panský  dvůr',  z|)ozorovali 
jsme  ihned  četná  spáleiiiska  a  na 
nich  hojnost  střepin  z  nádob  na  kiuliu 
točených  s.přímoiarným  a  vlnitým  orna- 
mentem. Oím  dále  na  druhy  konec,  tím 
méně  bylo  spálonisk  a  střepin,  ale  za  to 
našla  se  tam  železná,  .silně  okysličona 
sekyrka  po  způsobu  bronzových  i)alstávu 
s  laloky  po  jedné  straně,  10-.')  cm.  dlouhá 
a  při  ostří  .')  cm  široká  (obr  2.).  Ve 
dvoře  na  Oóbravkách  získali  jsmeu  šafáře 
jiný  železný  nástroj  na  Sedliskách  vyo- 
rauý.  taktéž  s  laloky,  ale  jiných  rozměrů: 
délka    1!)   cm.,  největší    šířka    uprostřed 


82  — 


10  5  cm.  (obr.  1).  Všelijakých  železných 
předmětů,  nožů,  ostruh  našlo  se  na  Sed- 
liskách  dle  výpovědi  šafářovy  mnoho, 
ale  ostalo  vše  nepovšimnuto,  anebo  bylo 
úmyslně  zkaženo.  Při  každé  vycházce  na 
Sedliska  našli  bychom  dosud  něco  důle- 
žitého, ale  jest  už  nyní  nade  vši  pochyb- 
nost" zjištěno:  1.  že  v  nejmladší  době 
předhistorické  byla  na  Sedliskách  osada; 
2.  že  osadu  tuto  obýval  náš  lid,  poněvadž 
by  jinak  toho  jména  Sedliska  ani  neznal. 
Sedliska  a  Sedlíšťka  objevují  se  zhusta  v 
naších  krajích  a  zasluhují  toho,  aby  jim 
náležitá  pozornost  se  věnovala.  Můžeme 
býti  skoro  jisti,  že  na  všech  slovem  Se- 
dliska pojmenovaných  místech  bývala 
kdysi  skutečná  sedliska  lida  tehdejšího. 
Od  Dóbravek  brali  jsme  se  levým  břehem 
regulované  Rusavy,  jíž  ta  „Kadala" 
přezdívají,  k  Hósenovu.  Na  lukách 
spatřili  jsme  několik  jezírek  se  stálou, 
čistou  vodou,  která  hostí  tytéž  ryby  jako 
blízká  Morava.  Nemají  prý  dna,  a  proto 
jim  říká  lid  Bezedníky.  Zrovna  takový 
Bezedník  býval  pod  Hósenovem,  nepatrnou 
to  ovršinkou.  Asi  před  patnácti  lety  jej 
zahazovali.  Berouce  hlínu  z  Housenova, 
uhodili  dělníci  na  celou  řadu 
hrobů  kostrových  s  nádobami 
většími  i  menšími,  ale  nikdo  si  toho 
tehda  nevšimnul.  Místa,  odkud  hlína 
vzata,  dobře  lze  rozeznati  od  míst,  kde 
země  neubíráno :  tato  s  vrstvou  kulturní 
jsou  černá,  ona  se  spodní  hlioou  mrtvou 
žlutá.  Lze  souditi,  že  tu  dosud  více 
neporušených  hrobů  se  nachází. 
R.  1S91  zase  tu  vyoral  oráč  lebku.  Na 
povrchu  našli  jsme  střepiny  zrovna  takové 
jako  na  Sedliskách.  Chystal  jsem  se,  že 
Ilósenov  sám  řádně  prozkoumám  a  teprv 
o  něm  zprávu  podám,  poněvadž  se  ale 
domnívám,  že  k  tomu  sotva  dojde,  uve- 
řejňuji své  poznámky  o  něm.  —  E.  Pech. 

Hradiště  na  Olomoucka.  1.  Švédské 
šance  u  Střížova.  V  lese  „Doubravě", 
10  minut  jihozápadně  od  vesnice  Střížova 
rozkládá  se  hradiště  zvané  „Švédské 
šance,"  jehož  polohu  a  rozměry  jsem  při 
návštěvě  stanovil.  Šance  mají  podobu 
obdélníku.  Dvě  strany  jeho  směřují  od 
západu  k  východu  a  druhé  dvě,  kolmo 
na  předešlé  vedené,  jdou  od  severu  k 
jihu.  Každá  ze  stran,  od  západu  k  vý- 
chodu veloucích,  jest  112  m  dlouhá, 
délka  strany,  od  severu  k  jihu  směřující, 
měří  105  >/<.  Na  zevnějšku  obehnány  jsou 
yaly,  jichž  zevní  svah  měří  od  72  do 
10  m,  hlubokým  příkopem  1-20  až  140 
m  na  dně  širokým.  Svahy  příkopu  sta- 
noví čísla  4-8— 52  m.  Šířka  nejvyšší 
části  valu,  po  němž  lze  pohodlně  se  pro- 
cházeti,   obnáší    1-2  — 1-4  m.    Svah    valu 


měřený  od  hřebenu  valu  ku  ploše  obra- 
žené činí  4-1—9  m.  Plocha  hradiště  po- 
rostlá je  borovicemi  a  smrky.  —  Pouze 
na  jednom  místě  jest  val  prokopán,  a  to 
poukazuje  k  tomu,  že  průkopem  vytvo- 
řeným odváženo  bylo  dříví,  které  bylo 
na  hradišti  zporáženo.  —  V  dobách,  kdy 
Švédských  šanců  k  obraně  upotřebeno 
bylo,  poskytovalo  hradiště  bezpečný  útu- 
lek svou  polohou  i  úpravou.  Kromě  toho 
i  rozsáhlá  vyhlídka  z  valů  na  celou  ro- 
vinu Olomuckou  byla  velkou  výhodou 
těm,  kteří  v  hradišti  se  nacházeli  a  o 
veškerém  pobytu  i  změnách  před  valy 
se  sběhlými  vědomí  měli. 

2.  Hradiště  u  Laškova.  V  maleb- 
ném údolí  potoka  Sumice,  které  táhne  se 
mezi  Náměští  a  Laškovem,  nachází  se 
staré  obražení,  známé  v  krajině  tamní 
pod  jménem  „Šance"  nebo   „Staré  valy." 

—  Hradiště  nalézá  se  na  levém  břehu 
zmíněného  potoka.  Přístup  k  němu  od 
potoka  jest  velmi  nesnadný  a  obtížný 
pro  příkrý  spád  horského  hřbetu  údolí 
ohraničujícího.  Podoba  valu  tvoří  dvě 
třetiny  ellipsy,  která  není  dokončena  na 
straně  k  potoku  obrácené,  a  tak  jsou 
strany  východní,  severní  a  západní  valem 
obehnány.  —  Délka  valu  činí  371  »»; 
svah  valu  měří  od  1  do  10  m.  Na  se- 
verní straně  jest  val  obehnán  příkopem, 
jehož  zevnější  svah  měří  půl  až  tři  metry. 

—  Hradiště  i  jeho  okolí  porostlé  jsou 
dubovým  lesem.  Fr.  faktor. 

Nález  denárů  u  Urodn  Uh.  V  měsíci  říj- 
nu 1895  vyorána  byla  na  dominikánské  roli 
„kuty"  zvané  na  pravém  břehu  Olšavy  u 
Brodu  Uh.  asi  15  cm.  vysoká,  kulatá,  pí- 
chaným ornamentem  ozdobená,  nahoře 
kulatým  otvorem  opatřená  nádobka,  napl- 
něná stříbrnými  denáry  Vratislavovými, 
které  podle  všeho  nemohly  býti  ještě  v 
oběhu.  Mince  jsou  trojího  druhu.  Jedny, 
a  těch  je  nejvíce,  mají  na  jedné  straně 
poprsí  sv.  Václava,  ruka  jeho  kopí  třímá 
a  kolem  něho  je  nápis  WEXCEŠLVS  a 
na  straně  druhé  je  v  kruhu  královský 
český  stolec  a  nad  ním  korunovaná  hlava 
s  opisem  WRATÍSLVS.  Jiné  mají  na 
jedné  straně  v  kruhu  rámě  sv.  Václava 
s  kopím  a  opisem  WRATÍSLVS  a  na 
druhé  korunovanou  hlavu  v  kroužku  s 
tímže  opisem.  Nejméně  je  těch  mincí, 
které  mají  na  jedné  straně  v  kroužku 
korunu  českou  s  opisem  CONRATDVX 
a  na  straně  druhé  poprsí  sv.  Václava  s 
opisem  OTTO  DUX.  Velikost  všech  jest 
stejná  a  mnoho  jich  má  v  kraji  zářez. 
Asi  500  podařilo  se  dp.  Lakosilovi,  knězi 
řádu  kazatelského  v  Uh.  Brodě  zachovati, 
ostatní  lid  rozebral.  Za  doby,  ze  které 
mince  tyto  pocházejí,  byl  Brod  Uh.  opov- 


—  83 


nt''n.  Čtomo,  žo  Ivonnld,  knížo  lirtiónský 
dal  valy,  Otto,  bratr  joho,  knižo  oloinucký 
zdi,  brá'iy  a  baíty  vyzdvibnouti,a  žo  Vra- 
tislav, král  český  a  bratr  jejich  poslal 
jim  mnoho  lida  českého  ku  pomoci. 

Jan    hiučrra. 

Vánoce.  [Obyčeje  a  pověry  jak  bývaly 
před  150  loty  a  dosud  dédičiié  se  zacho- 
vávají na  Hané  (Olomoucku  a  Přerovsku)). 
Na  „štédrý  den'  když  lidé  vstali,  nesní- 
dali  a  chléb  hospodyně  uzamkla,  aby 
snad  někdo  potajmu  si  neukrojil  a  přísný 
půst  toho  dne  nep-^rušil  Nikdo,  ani  děti 
nedostaly  jísti  a  drobotina  hladová  ko- 
nejšona  slibem,  že  když  zdrží  se  jídla  do 
večera,  jak  pastýř  zatroubí  a  zapráská, 
ublédoe  „zlaté  prasátko,"  které  po 
protější  střeše  a  po  obrazích  choditi  bude 
ozářené.  Očekávání  něčeho  tak  neoby- 
čejného a  krásného  napomáhalo  otužiti  pev- 
nou vůli,  kteréž  jisté  zapotřebí  bylo 
k  přemožení  žádosti  zakousnouti  do  libě 
vonících  koláčů,  jež  odpoledne  se  pekly 
Když  pak  při  nastalém  večeru  dítě  u 
okna  stojíc  ven  pohlíželo  a  nedočkavě  se 
tázalo,  kdy  že  to  prasátko  uvidí,  odpo- 
vězeno mu,  že  jest  nyní  na  druhém 
konci  vesnice,  aneb  že  již  asi  přešlo. 
Zasednutím  k  slavnostní  chutné  večeři 
zahnány  chmury  sklamání. 

S  přípravami  k  štědré  večeři  započato 
hned  ráno  a  před  polednem  se  zadělávalo 
na  koláče,  které  obyčejné  v  peci  se 
pekly  velké,  nalívané  tvarohem,  makem, 
zelím,  an"bo  pomazané:  hruškové,  trnkové 
a  j.  Koláče  takové  však  pekli  více  jen 
ve  vesnicích  vzdálenějších  města,  kde 
nebylo  obyčejem  vařiti  kapra.  Kde  měli 
„kapra"  (a  byť  to  byla  i  jiná  ryba,  toho 
dne  byla  kaprem  k  vůli  pojmenování 
omáčky!)  tam  pekli  jen  buché  bochánky 
neb  zavíjáky,  jež  lámané  jedli  s  kapro- 
vou omáčkou,  která  bývala  a  je  dosud 
korunou  dovednosti  kuchařské  každé 
hospodyně. 

Necky,  v  nichž  se  zadělávalo,  dány  po 
vybrání  těsta  do  kádě,  v  níž  ve  chlévě 
stála  voda  k  napájení,  aby  zbytek  těsta 
vymočený  dostal  se  v  nápoji  dobytku, 
který  tím  chráněn  před  škodou  a  vše- 
možným učarováním.  Po  vydrhnutí  a 
úklidu  v  domě  prostřelo  či  nastlalo  86 
slámy  v  jizbě  i  síui  na  památku,  že  Je- 
žíšek ni  rodil  se  na  ^lámé  Až  po  „Mlá- 
ďátkách" zase  slámu  sebrali  a  svázanou 
povříslem  u';chov3li  k  době  nasazování 
hus,  kdy  dávána  do  k<íšů.  liíkulo  se,  že 
tím  husy  dobře  sedí  a  mají  mnoho  housat. 
Když  byla  celá  domácnost  uspořádána  a 
navařeno,  shromáždili  se  ke  stolu  ne- 
prostřenému, neboť  prý  Pán  Ježíš 
v  chudobě  se  narodil,  a  na  stole  roze- 
staveny talíře  s  lžícemi  a  vidličkami.    — 


II-)í|»odhi'  a  |iu  iiiMii  oNiatiii  dnniái-f 
htdjíce  pomodlili  se  nahlas  'iikrát  „Cti^o 
náš-"  a^Zdravas""  s  ubyčoinou  nnullitbii  kou  : 
„Pane  IJo/e  a  Otče  nobeský,  jtožohnej 
nám  těchto  darů.  kterých  z  'Pvé  xtědrosti 
boí^.Ňké  požívati  budeme.  Kriste,  králi 
vdiié  slávy.  Amen  Ó  Pane  přijd  a 
buď  hostem  cffffiím  a  požehnej  nám  čeho 
jsi  nám  naděliti  ráčil."  Na  tu  zasedli  a 
napřed  si  každý  olo  ipal  stmuček  česneku, 
jejž  v  mědě  omočil  a  snědl,  aby  po  tom 
posté  chuť  napravil.  Pak  jeJli  polévku 
ze  suchých  hřibů  s  nalámaným  bochán- 
kem a  po  ní  rybu  v  omáčce  8  bochánky, 
cjž  bylo  hlavním  jídlem.  Krupice  alespoň 
na  Ižici  pojedli  na  památku  útlého  dětství 
Ježíškova.  Na  mís''  přineseno  pak  vařené 
suché  ovoce  a  naposled  jablka  «  ořechy. 
Těmito  podělovala  hosi)odyné,  zpívajíc 
při  tom: 

„Pojďte  chlapci  k  nám, 

koledy   Vám  dám 

m  j:iltiíčku,  po  oiíšku 

Rud-?m  zpívati  Ježíšku! 

Bidem  zpívati  -   koledovati." 

Hned  po  večeři  dány  na  stůl  tři  za- 
kryté talířa,  v  nichž  v  jednom  byla  hlína, 
ve  druhém  chléb  a  ve  třetím  j)eníze.  Kdo 
chtěl  zvěděti,  co  bodoucí  ro'í  mu  jiřinese, 
odhalil  jeden  ze  tří  talířů.  Ten,  jemuž 
se  dostalo  hlíny,  dostal  tím  znamení,  že 
toho  roku  buďto  zemře  anebo  těžce  on«>- 
mocní,  kdo  odhalil  chléb,  že  bude  míti 
všeho  hojnost  a  kdo  peníze,  štěstí.  Oby- 
čejné se  však  toho  hádání  budoucnosti 
báli,  aby  neodkryli  hlínu!  Též  při  roz- 
krajování  jablka.  Kdo  měl  zdravá  ja- 
dérka,  měl  naději  v  dobro,  kdo  čevivá, 
bál  se  smrti  neb  neštěstí  v  tom  roce. 
Jinak  se  po  večeři  těšili  zníváním  koled, 
neb  hráli  o  ořechy.  Děti  chodí  dosud  po 
domech  zpívati  koledy  a  dostávají  koláče, 
chleba  neb  peníze.  Kíždé  krávě  i  koni 
dostalo  se  po  večeři  čeládky  chleba 
s  medem  a  se  stroučkem  česneku  d  >  něj 
zastrčeným,  aby  sdílel  radostné  narození 
Páně  a  dívky,  aby  knvám  se  lepšího  než 
jindy  dnstalo,  daly  jim  sena,  byť  je  ho- 
spodáři nzmo  iti  II  ěly.  Stromům  hodily 
kostky  z  ryby,  aby  za  tu  u^^tědřily  ovoce. 
Po  večeři  dívky  na  dvoře  veselo  volaly: 
„Slyšíš  —  kdo  můj  milý  —  kde  večeříš  V* 
Odkud  zaštěkal  té  chvíle  pes,  z  té  strany 
očekávaly  ženicha.  Mimo  to  so  věřilo,  že 
v  štědrý  večer  o  půl  noci  i  bovádka  mo- 
hou mluviti.  —  Jodon  hospodař  chval- 
kovský,  který  měl  jon  kon-*  a  voU,  chtěl 
zvěděti,  co  si  zvířata  povídají,  a  tu  vy- 
slechl, kterak  se  kůň  s  volem  domlouvá, 
kdo  z  nich  pro  hospodáře  je  užitečnějším, 
který  z  nich  lop>í  a  důležitější  služby 
koná.     Vůl  pravil,    že  méně  dubré  potře- 


84 


báje  píoo  a  třžší  náklad  úvoze,  kůň  však 
na  to  rokl,  on  žo  díiležitéjší  službu  bospo- 
liáři  prokáže,  neboť  bo  poveze  letos  na 
břbitov.  Strachem  a  hrůzou  hospodář 
onemocnél,  chřadl,  a  brzy  zemřel,  tak  že 
kůň  poslední  důležitou  službu  mu  pro- 
kázal, když  hospodáře  v  polním  voze,  jak 
dříve  obyčejem  bývalo,  na  hřbitov  vezli. 
—  Kolnici  mají  neradi  vánoce  tmavé, 
totiž  bez  mrazů  a  snéhu,  neboť  se  říká: 
„Tmavé  vánoce  —  svétlé  stodoly"  a  na- 
opak :  „Světlé  vánoce  —  plné  stodoly." 
lía  Sv.  Štěpána  dostala  čeládka  po 
velké  makové  buchtě,  a  pacholci  od- 
cházeli ze  služby  „na  svobodu"  až  do 
nového  roku.  Časně  ráno  bývaly  veselé 
půtky,  neboť  na  důkaz  uznání,  že  jsou 
mužští  toho  dne  pány,  obsloužily  je 
ženské  omytím  hodně  studenou  vodou, 
neb  sněhem,  zastaly-li  je  spící.  Odpoledne 
„na  Štěpáoa"  chodívali  pastýři  a  dříve 
i  hotaři  po  koledě  a  dostávali  koláčů 
neb  mouky. 

Na  nový  rok  nastupovali  pacholci  a 
j)ohunci  novou  službu.  Pacholci  dostávali 
ročního  platu:  24  zl.  šajnů  a  na  4  košile 
domácího  plátna.  Dívky  toho  dne  opuštěly 
službu  a  byť  i  zůstaly  „na  staré,"  ode- 
braly se  k rodičům  neb  známým  na  svo- 
bodu až  do  sv.  Tří  králů,  v  kterémžto 
čase    ušily  a  upravily    si   prádlo    a  šaty. 

Na  sv.  Tři  krále  nastupovaly  služebné, 
když  již  předešlého  dne  odpoledne  byly 
nové  hospodyni  světiti  vodu,  sůl,  kadidlo 
a  křídu  tříkrálovou.  Služného  dostávaly 
IG  ti.  šajnů,  8  loktů  lněného,  8  loktu 
pačesného  a  4  lokte  konopného  plátna. 
Na  všech  dverich  v  domě  svěcenou  kří- 
dou napsali  hned  K  -f-  M  -f-  B  -f-  s  le- 
topočtem, aby  stavení  chráněno  bylo  ode 
všech  pohrom.  Svěcenou  vodou  nová  dívka 
při  prvním  vstoupení  do  chléva  pokropila 
místo  i  dobytek  žehnajíc.  Sůl,  kterou  po- 
tlučenou na  misce  nosili  světiti,  hospodyně 
uschovala,  a  když  ponejprv  na  máslo 
stloukala,    osolila   v  máseloici    smetanu 


touto  svéconou  solí,  aby  máslo  bylo  zdárné 
a  první  stloukání,  totiž  máslo,  dávala 
obyčejné  do  kostela,  aby  před  oltářem 
hořelo  jakožto  věčné  světlo,  a  aby  Pán 
Bůh  požehnal  užitku  z  dobytka.  Kadidlo 
hospodyně  též  uschovala,  a  kdvž  přibylo 
telátko,  vykouřilo  se  ve  chlévě  kadidlem 
tříkrálovým,  aby  dobře  se  podařilo.  Také 
když  housátka  se  vylíhla,  nakouřila  je 
hospodyně  svěceným  kadidlem,  aby  ne- 
P^^^*-  Klára   Růžičková. 

Plameiláci  ua  Moravě.  Před  polednem 
dne  23.  července  189-5  objevili  se  na  Sti- 
chovském  rybníku  u  Stichovic  blíže  Plum- 
lova  pla7iieMci  {Phoenicopterus  roseiis  L.). 
Přiletěli  od  jihu.  Pomalu  spouštěli  se 
nad  rybníkem  a  koupali  se  jako  vlaštovky. 
Pak  usadili  se  nedaleko  vrb  na  jižoí 
straně  rybníka.  Po  polednu  kroužili  nad 
vodou.  Na  to  usadili  se  na  bahnitém 
mělkém  kraii  nedaleko  lesa.  Bylo  jich 
jedenáct.  Náhodou  šel  kolem  příručí 
lesního  úřadu  p.  A.  Freundl  a  přiblížil 
se  jim  na  (JO  kroků.  Dvěma  ranami  za- 
střelil tři.  Ostatní  ptáci  se  nezaplašili 
výstřelem.  Stáli  klidné  a  dívali  se  na 
mrtvé  své  soudruhy.  Když  pak  i  jiní 
lidé  až  na  patnáct  krokii  se  přiblížili, 
vzlétli  a  kroužili  asi  půl  Lodiny  nad 
rybníkem.  Pak  odletěli  směrem  k  Olo- 
mouci. Jeden  hned  se  oddělil,  zůstal  na 
rybníku,  kdež  večer  byl  zastřelen.  Jeden 
z  nich  byl  u  Olomouce  chycen,  dán  do 
parku  ku  čápům,  ale  za  několik  dní 
pošel.  Jiný  dle  zpráv  novinářských  až 
u  Opavy  postižen.  Ze  zastřelených  nalézá 
se  vycpaný  jeden  v  české  realce  v  Pro- 
stějově, druhý  v  nár.  škole  v  Mostkovi- 
cích,  třetí  v  nár.  škole  v  Hrubčicích  a 
čtvrtý  v  dívčí  řkole  ve  Strážnici.  Všici 
jsou  ptáci  mladí,  asi  dvouletí,  nevybar- 
vení,  z  výši  jednoho  metru,  s  křídly  čer- 
nošedými, nemají  normální  barvy  růžové, 
nýbrž  jsou  bílí.  Přiletěli  bezpochyby  od 
břehů  černého  moře.  V.  S. 


Literatura. 


4T44l^-  -.- 


...-,  .u^^TTTTlT^Trrn-rTTTTTT-^nT-^ 


x.m 


Devonští  trilobití  u  Oolnm.ín^  na 
3Ior:ivé.  Napsal  ,rr.  Smyčka,  assi.stent 
musea  království  Českého.  Uozpravy  čes. 
akademie  císaře  Františka  Joseťa  j>_ro 
védy,  slovesnost  a  umění  v  Praze.  čís. 
24.  II.  třída.  1895.  S  1  vyobrazením  a  1 
tabulkou.  —  Malý    ostrůvek   devonského 


viipuiRH'  na  jizMuii  u  vycliodiiiiii  svuhu 
kulmového  Košíře  u  Kostelce  blí/o  Pro- 
stějova zajímal  již  ode  dávna  pro  množ- 
ství různých  zkamenělin  geology  cizí  i 
naše.  Již  r.  1830  byl  to  generál  z  Kecku, 
r.  18(;3  geolog  Wolf,  r.  1842  Glocker, 
který   odtud  již  31  zkamenělin   uvádí,  r. 


—   B5  — 


1847  M.  lloernos  u»á(léje  odtud  so- 
zuani  zkamenéliii  z  pozůstalosti  Kectkovy, 
r.  1848  slavný  angl.  geolog  M  u  re  h  ison, 
který  zároveň  shr.  Kayserlingem  a 
s  de  Vernevilem  cestu  sem  podnikl. 
Murchison  první  s  určitostí  největší 
přičetl  vápence  Čelechovské  devonu  ob- 
jeviv  tu  význačnou  zkamenělinu  rameno- 
nožce StringocephalusBurtini.  R. 
1891  uveřejnil  lí.  Z  i  m  m  e  r  ni  a  n  n  v  Brně 
popis  pěti  druhů  trilobitů  odtud  pocbo dí- 
cích ve  zprávách  přírodozkumnéiio  spolku 
v  Brně.  K,  1895  popsal  assistent  Smyčka 
tři  druhy  trilobitů,  mezi  nimi  nový  druh, 
který  Proetus  óelechovicensis 
nazval.  Ve  shora  uvedené  práci  líčí  autor 
zevrubně  poměry  geognostické,  tektonické 
a  geologické  našeho  devonského  ostrůvku. 
Na  vyobrazeném  profilu  viděti  dobře  sled 
vrstev :  pod  ornicí  uloženy  jsou  hlíny  s 
koulemi  vápence  (vrstva  trilobitová),  pod 
touto  pevné  červenavě  zbarvené  jíly  (vrstva 
koralová),  pod  touto  tvrdý  černomodrý 
vápenec  (vrstva  gastropodová).  Připojen 
dále  seznam  všech  dosud  odtud  pochodí- 
cích  zkamenělin.  V  delší  stati  popsány 
jsou  trilobiti  Bronteus  intermedius 
Goldf.,  Decbenella  Vorneuli  Bar., 
nové  druhy  Proetus  óelechovicen- 
sis Smyčka  a  Proetus  moravicus 
Smyčka. —  Bylo  již  dávno  přáním  naším 
a  jistě  i  jiných,  aby  konečně  všechny  po- 
měry našeho  ostrůvku  devonského  se  týka- 
jící byly  náležitě  objasněny,  zejména,  aby 
každý  mohl  odtud  pochodící  zkameněliny 
určiti.  Přání  to  dosud  splněno  jen  z  části, 
avšak  se  zdarem  úplaým.  Těšíme  se  na 
další  práce  o  našem  devonu.  Pilný  autor 
jistě  neustane  pokračovati  ve  výzkumu 
geologickém  svého  rodného  kraje.      V.  S. 

Floristisclies  ans  deiu  Trencsiner 
Comitate  iiebst  nebensilclilichen  Ex- 
CTirsen.  (Příspěvky  jloristické  z  Trenčan- 
ské  stolice  s  vedlejšími  exkursy).  Od  Jos. 
L.  Holubyho.  Zvláštní  otisk  z  časopisu 
„Jahreshefte  des  Naturwissenschaťtlichen 
Vereines  des  Trencséner  Comitátes"  1894/5 
—  52  stran.  —  Senior  Holuby  znám  jest 
našim  čtenářům  z  dostatek  jakožto  du- 
chaplný folklorista  bošácké  doliny  na 
Trenčansku.  I  kulturní  historii  a  praehi- 
storii  pěstuje,  pokud  okolí  jeho  působiště 
jemu  poskytuje  k  tomu  látky.  Vlastním 
studiem  životním  však  jest  mu  botanika. 
V  tomto  oboi'u  požívá  věhlasu  v  kruzích 
odborných  daleko  za  hranicemi.  V  článku 
shora  jmenovaném  podává  výsledky  svých 
botanických  výletů  v  roce  1895,  a  odbor- 
níci naleznou  zde  hojnost'  zajímavých 
zpráv.  Kruhy  širší  více  zajímati  budou  z 
tohoto  pojednání  arci  četné  přimíšené 
drobty  lidovědné ;  hlavně  všelijaké  ma- 
gické recepty  ze  starší  literatury  citované 


i  z  lidovélio  lékařství  vxaié.  Tu  a  tam 
vtrouSeny  j)ověry  a  pověsti  o  čarách  a 
kouzlech.  V.  II. 

SlOTcnské  Polihidy.  ('asopis  záhivno- 
pouóný.  Redaktor  a  vydavatel  Josef  Škiil- 
téty.  Ročník  XV.  V  Turč.  Sv.  Martině 
(Roční  předpl^tjjé  5  zl).  —  Z  vědeckých 
článků  dokončeného  právě  ročníku  1895. 
tohoto  pečlivě  redigovaného  časopisu  za- 
jímají nás  zvláště  tyto:  KriAtov  Chorvát 
dokončil  svůj  pozoruhodný,  v  roč.  1894. 
začatý  článek  „Smrť,  jjobrob  a  mrtvi  v 
tradicii  a  zvykoch  ludových";  uveřejnil 
dále  „Niekolko  myšlienok  o  stádiu  ludo- 
vom"  a  popsal  obšírné  , Slovenskou  svaď 
bu".  K  této  látce  podali  příspěvky:  P. 
Sekerka  ^Svadobné  obyčaje  v  Illbokom, 
v  Nitriansku"  a  Michal  Goda  „Svadobné 
ol)yčaje  v  Slovenskom  tradáci."  Také  po- 
hádky a  pověsti  jsou  zde  opět  zastoujieny : 
Neúnavný  J.  L  Iloluby  podal  jich  několik 
z  Bošácké  doliny  —  nepotřebujeme  podo- 
týkati, že  vypravovány  jsou  mistrovsky. 
Také  Terezia  Vanso^á  pokračuje  ve  svých 
pěkně  vypravovaných  rozprávkách  „Z  na- 
sej dědiny";  konečně  též  A.  B  — y  poiiává 
několik  „Pověstí  z  ludn".  L.  V.  Rizner 
vypsal  ze  starého  rukopisu  „Magické  re- 
cepty hospodářské."  Pověry  a  obyčeje 
uveřejněny  jsou  zde  ze  zvolenské  stolice 
a  z  mikušovské  doliny;  pak  šárišská  po- 
řekadla z  okolí  bardiovského.  Ku  studiu 
jazyka  slovenského  nacházíme  zde  opět 
další  příspěvky  od  proť.  dra.  F.  Pastrnka 
a  S.  ÍSme^any.  Mimo  to  podán  různý  ma- 
teriál k  literární  historii  slovenské.  — 
Na  konec  nemůžeme  «i  odepříti,  zmíniti 
se  ještě  o  dvou  příspěvcích  J.  L.  Plolu- 
byho,  třebas  byly  převahou  zábavnými  ; 
nbsahujíť  tak  mnobé  zrnko  pro  poznáni 
lidu  a  života  na  Slovensku.  Ve  článku 
„Z  mojich  žiackych  časov  modřanských" 
podává  své  upomínky  ze  stuiií,  svým  ne- 
odolatelným, věčně  mladým,  srdečným 
humorem  pepřené;  ve  „Výletu  do  šútov- 
skej  doliny  v  Turci"  pak  přionísil  k  pěk- 
nému líčení  přírodních  krás  drobty  bota- 
nické a  folkloristické.  Práce  Holubyho 
zůstanou  vždy  pravou  ozdobou  Slov.  Po- 
hladův,  kterýžto  časopis  opětně  buď  vřele 
doporučen.  V.  H. 

Věstník  čoskosIoTanskydí  museí  a 
spolků  arcliH-oloeíckycli.  Majitel,  vyd. 
.^  redaktor  Kliment  ,f'''i''"*''  ^  Čáslavi. 
Čis.4  —  10.  Obsah:  Čís.  4.  Mothoda  ve 
zkoumání  o  předhistorii.  Píše  A7.  Cer- 
unik.  —  Konservování  starožitností  z 
látek  neorganických.  —  Zaiímavá  tristní 
jména  na  Moravě  Sestavil  ./.  L.  Cer řinka. 
—  Seznam  archaeologických  spolků  a 
museí  českých.  —  Nálezy  a  zprávy  :  Po- 
vésť  o  kostelíku  Mohelnickém.  —  Portál 
na    románském    kostele    Zábořském.    — 


—  86  - 


Nál«z  bronzů  v  Bílovicích    ~  Literatura. 

—  Čís.  5.  Objevování  a  prouzkoumávání 
nálezišk  starožitností.  —  Městské  průmy- 
slové musenm  pro  západní  část'  králov. 
Českého  v  Plzni.  —  Ze  zprávy  kuratoria 
uméleckoprůmyslového  musea  obchodní 
a  živnostenské  komory  v  Praze  za  rok 
1884.  —  Inventář  listin  pargameoových 
archivu  král  věn.  města  Mélnika.  Podává 
Bohuslav  Čermák.  —  Konservování  sta- 
rožitností z  látek  neorganických.  —  Za- 
jímavá místní  jména  na  Moravě.  (Pokra6.) 
-7-  Průmysové  museum  pro  východní 
Čechy.  —  Nálezy  a  zprávy:  Hrnčířská 
pec  a  kachle  objevené  v  Čáslavi.  —  Staré 
stříbrné  doly  u  Slavníče.  —  Nálezy  mincí. 

—  Čistění  starých  mincí.  —  Drobovice 
Budětiny.     (Nálezy  kamenných  nástrojů). 

—  Nález  denárů.  —  Nález  zvonu  v  Niv- 
nici.  —  Literatura.  —  Čís.  6.  Tabulky 
k  upeviiování  starožitností.  —  Objevování 
a  prozkoumávání  nálezisk  starožitností. 
(Pokračováni),  Zajímavá  místní  jména  ni 
Moravě.  (Dokončení.)  —  Inventář  listin 
pergamenových  archivu  král.  věn.  města 
Mělníka.  (Pokračování )  —  Konservování 
starožitností  z  látek  neorganických  — 
Lučební  a  fysikalní  výzkum  starožitností 

—  Seznam  konservátorů  v  Čechách.  — 
Ténská  nekropole  Kralovická  u  Plzně. 
Sděluje  Fr.  X.  Franc.  —  Nálezy:  Před- 
historické  nálezy  v  ^oříně  proti  Mělníku. 

—  Literatura.  —  Čís.  7.  Slovenské  mu- 
seum v  Turč.  Sv.  Martině.  Sděluje  P. 
Soch  au.  —  Městské  museum  v  Klatovech. 
Sděluje  dr.  Hostaš.  —  Vjenceslav  Radim- 
ský,  archeolog.  —  Objevovovaní  a  pro- 
zkoumávání ualezisk  starožitností.  (Po- 
kračování )  —  Seznam  konservátorů  v 
Čechách.  (Dokončení.)  —  Inventář  listin 
pergamenových  archivu  král., věn.  města 
Mělníka  n.  L.  Podává  Bob.  Čermák.  — 
Poslední  objevy  v  Tróji.  —  Zprávy  a  ná- 
lezy :  Ze  Zákolan.  —  7j  Mnichova  Hra- 
diště. —  Literatura.  Čís  8.  Našn  města 
a  jich  památky.  Uvažuje   Klira.   Čermák. 

—  Objevování  a  prozkoumávání  nálezisk 
starožitností.  (Pokrač.)  —  Arcbíoologický 
obsah  časopisu  Vesmír.  —  Jednat?Iská 
zpráva  musejního  spolku  „Palacký"  v 
Poličce  za  rok  1895^ —  Zprávy.  —  Nálezy. 

—  Literatura.  —  Čís.  9.  Účelnost  museí. 

—  Objevovávání  a  prozkoumávání  nálezisk 
starožitností.  (Pokrač.)  ~  Archaíologický 
obsah  časopisu  ,, Vesmír".  (Pokrač.)  — 
Musejní  spolek  v  Paidubicích.  —  Inven- 
tář listin  pergamenových  archivu  král. 
věn.  města  Mělníka  n.  L  Poiává  Boh. 
Čermák.  —  Zprávy.  —  Nálezy.  —  Lite- 
ratura. —  Čís.  10.  Objevování  a 
prozkoumávání  nálezisk  starožitností 
(Dokonč.).  Výroční  zpráva  předsedy  mu- 
sejního spolku  „Věcla  Čáslavská"  za  rok 


18(^.5—6.  —  Nálezy  v  cihelně  u  Koželuh 
pod  Císlaví.  —  Sběratel  starož'tností.  — 
Nálezy.  —  Literatura. 

Method.  Časopis  věnovaný  umění 
křesťanskému.  Roč.  XXI.  (1895.)  Majitel, 
vydavatel  a  redaktor  Ferdinand  ^J. 
L  e  h  n  e  r.  I.  Románské  exkurse  v  Če- 
chách: Kostel  v  Nudvojovicích  n  Turnova. 
(Prof.  Václav  J.  Krch.)  —  Farní  kostel 
sv.  Bartoloměje  v  Červené.  (Prof.  Josef 
Braniš.)  —  Farní  kostel  sv.  Bartoloměje 
v  Lanžově.    (Řed.    Vilém    Dokoupil.) 

—  Farní  kostel  Stětí  sv.  Jana  Křtit.  v 
Hostivaři.  ÍF.  J  Lehner.)  —  Hradní 
kaple  sv.  Klementa  ve  Staré  Boleslavi. 
(F.  J.  Lehner) —  Farní  kostel  sv.  Víta 
v  Trhové  Zahrádce.  (F.  J.  Lehner.)  — . 
Dodatek  k  článku  „Modrá  Hůrka".  (K 
Geringer.)  —  Filiální  kostel  sv.  Víta  v 
Srbicích.  (F.  J  Lehner.)  —  Farní  kostel 
Rv.  Jana  Kř.  na  Velízi.  (F.  J.  Lehner.) 
Farní  kostel  sv.  Jiří  v  Pertolticích.  (F. 
J.  Lehner.)  Klášter  Plas,ký.  .(F.  J. 
Lehner.)  —  Klášterní  chrám  v  Klad- 
rubech. (F.  J  Lehner.)  —  Románské 
exkurse  na  Moravě  Vesměs  od  F.  J 
L  e  h  n  e  r  a :  Kom.  kostel  sv.  Jakuba  Většího 
v  Jakubově.  —  Bývalý  farní  ko<;tel  (nyní 
sakristie)  v  Křtěnicích.  —  Bj".alý  kostel 
(nyní  sakristie^  v  Strížově.  {j't—  Sakristie 
farního  kostela  sv.  Václava  ^.  Býtově.  — 
Filiá'ní  kostel  narození  Panny  Marie  v 
Bmíčku  —  Filiální  kostel  Povýšení  sv. 
Kříže  v  Stínavě.  —  Kostel  sv.  Václava  v 
Štěpkově.  —  Farní  kostel  sv.  Prokopa  v 
Domamili.  —  Farní  kostel  sv  Barbory  v 
Častohostitíích.  —  Klášter  Velehradský 
řádu  cistercijského.  -^  Kostel  sv.  Petra 
•na  Hoře  v  Brně  —  II.  Monografie  ko- 
stelů :  Kaple  Matky  Boží  u  hradu  Veveří 
na  Moravě.  (Karel  Eichler.)  —  Hřbi- 
tovní kostel  sv.  Jiljí  ve  Svitavech.  — 
Farní  kostel  sv.  Ondřeje  ve  Vendolí  na 
Moravě.  (Jos«f  Kašpar.)  —  Kostel  v 
Blížejově.  —  Čečovice.  —  Červené  Dřevo. 

—  Domažlice.      (František     Lang.) 

—  III.  Jiné  články:  Umění  církvi  sloužící. 
(Josef  Vajs.)  —Praktické  pokyny  k  V. 
titulu  provinciální  syn  )dy  Pražské.  (Jos. 
V  aj  s.^  —  Vyšívaná  roucha  bohoslužebná 
na  národopisné  výstavě  českoslovanské. 
(Ed.  Sittler  a  dr.  An  t.  Podlaha.)  — 
Jodok  (Jošt)  Davogt  S.  J.  Příspěvek  k 
dějinám  uměleckého  průmyslu  v  Čechách. 
(Dr.  Ant.  Podlaha)  —  Jak  křesťanství 
rozšiřovalo  se  v  Římě.  —  Jakých  práv 
měli  křesťané  ku  katakombám  v  dobách 
pronásledování.  -  Pomluvy  a  potupy 
vůči  křesťanům.  —  Persekuční  edikty 
vydané  proti  křesťanům.  —  Mučenníci  a 
vyznávači.  (Josef  Vajs.)  —  IV.  Různé 
zprávy.  —  V.  Měsíční  zprávy  akademie 
křesťanské.  — 


Redaktor :  Jaroslav  Palliardi.  —  Nákladem  vlasteneckého  spolku  muzejního  v  Olomouci. 
Tiskem  nár.  knihtiskárny  Kramóu-e  a  Procházky. 


Tab.  V. 


<0 


v, 


^c-k-y^^'"^ 


Tab.  VI. 


1  -l  Air:—-Ma^ 


Ročnfk  za  2  z\. 
Členům  spol.  luuz. 
vyilává  stt  za  cuou 
sníženou. 


ČASOPIS 


E  X  pcd  i  ce 
v  Ceaké  ulici 
(Národní  dům 
III.  poschuji.) 


VLASTEN.  SPOLKU  MUZEJNÍHO  V  OLOMOUCI 


číslo  51.  a  52. 


Vydáno  v  prosinci 


r.  1896. 


O  dokončení  výzkumných  prací  v  Předmostí 
se  stručným  přehledem  literatury  o  tom  nalezišti. 

Sděluje  lír.  .llarí.  Kříž. 

I.  O  dokončeni  výzkumných  prací  v  Předmostí. 

a  podzim  roku  18ÍJ6.  skončil  jsem  na  dobro  vý- 
zkumné })ráce  své  v  Předmostí;  k  hlavním  výsledkům 
uveřejněným  v  čísle  49  a  50  tohoto  časopisu  jjři- 
pojuji  to,  co  následuje: 

a)  O  poměru  Bečvy  k  chlumu  čili  11  ra- 
d  i  s  k  u.  Chtěje  nabýti  úplně  jasného  rozhledu  o 
tom,  jak  daleko  sáhaly  kdysi  vody  rozvlněné 
Bečvy  a  jak  daleko  sáhají  za  obyčejných  poměrů 
nyní,  zejména  letos  v  roce  tak  neobyčejně  mokri-ni 
dal  jsem  na  východní  straně  od  silnice  z  Předmostí  do  Lipin'ku 
vedoucí  hloubiti  pět  nových  šachet. 

Výsledek  dřívějších  prací  a  nynějších  jest  tento: 
Bečva  mající  nyní  své  řečiště  při  F.  (výška  nad  mořem)  208  m 
měla  v  dobách  dřívějších  ale  již  na  prahu  doby  diluvialní  rameno, 
které  proudilo  se  pravidelně  při  V.  219  m  tedy  o  11  m  výše  ukládajíc 
šedý,  ostrý  písek  a  šedý  omletý  štěrk;  na  to  se  koryto  Bečvy 
snižovalo  až  dosáhlo  dnešiíího  svého  položení;  Bečva  velmi  často 
vystupovala  z  břehů  ukládajíc  kal  (písek  a  slin)  ve  vrstvách  vlnitých 
různě  zbarvených  a  to  až  do  V.  225  w;  větší  výšky  tyto  vody 
rozvlněné  Bečvy  nedosahovaly. 

Nyní  rozprostírá  se  spodní  voda  po  celé  čáře  východní  v  za- 
hradách mezi  železniční  hrází  a  silnicí  Lipnickou  do  V.  v  214  m 
jsouc  pokryta  jen  nepatrnou  vrstvou  černé  bahnité  hlíny. 

Kdyby  rukou  lidskou  nebylo  postaráno  o  odtok  spodních  vod. 
rozprostíralo  by  se  bahniště  od  zahrad  Předmosteckých  až  k  Bečvě 
a  za  Bečvou  po  celém  Přerově  (zámek  a  nejbližší  okolí  vyjímaje.) 
Že  tomu  tak  bylo  skutečně  za  dob,  kdy  Přerov  byl  již  městem, 
dokazují  piloty  (jehly),  jež-  byly  nalezeny  při  stavbě  NYirodního  domu 
na  náměstí  v  létě  r.  1896  síouživší  bez  pochyby  jako  podklad  \no 
most  nebo  lávku. 

b)  O  sladkovodním  vápenci  čili  opuce.  Na  straně 
západní  i  východní  Hradiska  zejména  ale  v  šachtách  vyhloulicných 
v  zahradách  Předmosteckých  nalezli  jsme  tvrdou  vápencovou  hmotu 
barvy  žlutavé  anebo  šedobílé,  uloženou  buď  vlnovitě  anebo  shluklou 


-  88  ~ 

v  knsy  lioTil.>;'ini  p(xlol>ni'':  těmto  dírkovitým  vápencovým  slilukňm 
říkají  tamiiějsí  lide  opuka.  Mám  kusy  se  skamenělými  rostlinými 
zbytky.  Vidno  na  nich.  že  voda  usazující  vápenitou  hmotu  zůsl;'i- 
vala  státi  v  místech  bažinatých,  kde  rostlo  rákosí  a  palach;  usazování 
kítek  těchto  děje  se  sice  dosuď,  ale  v  míře  skrovné. 

Opuky  v  šachtách  ode  mě  nalezené  pocházejí  z  doljy  diluvialní 
a  to  z  období  praeglacialního  čih  předledového. 

Na  jihovýchodní  straně  Přerova  u  Želatovic  a  u  Tučína  jsou 
otevřené  lomy  na  pevný  sladkovodní  vápenec,  v  němž  často  již 
nalezeny  zbytky  zvířat  a  rostlin  třetihorních;  vápenec  tento  utvořil 
se  spůsobem  takovým,  jak  tvoří  se  dosud  opuka  kolem  chlumu 
Předmosteckého. 

Poněvadž  ale  ^.  těchto  lomů  obnáší  2-il  m  u  Želatovic  a  265  m 
u  Tučína  a  vápenec  onen  mohl  tvořiti  se  jen  na  místech,  kam 
okolní  srážky  deštové  měly  spád.  musila  nynější-  nížina  Bečvy 
tenkráte  býti  naplněna  písky,  shny  a  štěrky  do  této   V.  265  m. 

c)  O  kyselce.  Na  několika  místech  na  straně  východní 
chluma  čili  Hradiska  onoho  prýští  se  voda  kyselavá,  jíž  v  dosti 
velké  míře  užívají  hdé  trpící  nedostatečným  trávením  v  žaludku. 
V  zahradě  manželů  Chromečkových  je  studánka,  ku  které  přicházejí 
hdé  z  Přerova  a  z  okolí  čerpat  kyselku. 

Studánka  je  hluboká  3  m,  voda  v  ní  čistá;  po  chvilkách  vy- 
stupuje ze  dna  celé  hejno  bubhn  kysehny  uhhčité. 

Vedle  domu  Chromečkova  a  souseda  jeho  Otčenáška  na  ulici 
je  nádržka,  do  níž  kyselka  ze  zahrad  těchto  rolníků  vtéká  a  s  ])ře- 
plněné  nádržky  (říkají  této  nádržce  —  „prádelna")  odtéká. 

Jest  podivno.  jaké  množství  vody  denně  zde  se  proudí. 
Poznáme  to  nejlépe  z  následujícího  měření  provedeného  ode  mne 
v  r.  1894—1896. 

sekundy     litry 

1.  Dne    11.    listopadu    1894    zachytli  jsme    do 
plechové  mísy  při  třech    pokusech    vždy  za  12  6 

2.  Dne  23.  února  1895 15  7 

3.  Dne  25.  dubna  1895 15  6 

4.  Dne  4.  července  1895 10  9 

5.  Dne  18.  září  1896  (ač  rok  byl  nad  míru  mokrý)  10  8 

Tedy  za  .  .    . 62  36 

Na  62  sekund  připadá  36;  litrů  čili  na  60  sekund  anebo  jednu 
minutu  35  litrů. 

Na  1  minutu  připadá  litrů 35 

na  1  hodinu  „  „        2100 

na  1  den  „  „        50-400 

čili  504  hektolitry. 
d)  Jak  se  ukládala  žlutnice  a  na  čem  spočívala. 
Obejdeme-li  chlum  zvaný  Hradiskem  kolem  do  kola,  seznáme,  že 
jest  na  všech  stranách  osamocený  t.  j.  že  voda  má  s  vrchu  od 
vápencového  lomu  spád  na  všechny  strany;  nejnn'rnější  spád  jeví 
se  nám  býti  na  straně  severní  směrem  k  Popovickému  lomu 
pískovému. 


89  ~ 


Tomu  alo  nchylo  tak  \/»l.v:  ii.i  por.-ilkn  ii<»l»y  diliivialiií.  kdy/, 
liliiia  žlutá  počala  ukládati  se.  sestupovala  od  léchlu  |)ískt)výcli 
loiiiii  po  niírnóiri  svahu  i)iula  |)ísi',řnatá  suiěrciii  k  onr-m  (]vr'rna 
skaliskům  vápencovým,  ktí^ró  tvořily  pevnou  kostru  pro  ii;iš  ••hhim 
hlinitý.  -- 


Na  rozhraní  vod  na  severní  straně  clilumu  jest    V. 
šachta  jdoucí  na  třetihorní  písek  byla  hluboká  .    . 


-'4tt  m 
7  m 


a  šla  tedy  do    í^.      233  m 

Při  této  výši  nadmořské  počala  se  zde  ukládati  žlutnice  a  jest 
tu  nyní  mohutná  7  m,  týž  písek  třetihorní  shledal  jsem  i)ři  téže  V. 
(233  m)  u  mostu  tam.  —  kde  u  Roží  muky  voznice  na  silnici  i)řechází. 


-  90  - 

Na  straně  jižní  ukládala  se  zlatnice  na  i)ískovité  a  slínité 
vrstvy  vlnitě  uložené,  jež  byly  vodami  rozvlněné  Bečvy  sem  za- 
neseny; na  straně  západní  rozkládaly  se  močály  a  v  oněch  tvořil 
se  sladkovodní  vápenec,  který  se  žlutnicí  znenáhla  přikrýval;  na 
východě  v  zahradě  Chromečkově  zrovna  u  skaliska  l^ylo  hnízdo 
slinu  třetihorního.  který  se  hlinou  přikryl  a  směrem  k  inundační 
rovině  Bečvy  jsou  to  opuky  a  vlnitě  uložené  písky  říčné,  již  žlutnice 
zde  zahalovala. 

e)  O  vrstvě  fossilní.  Zbytky  zvířat  diluvialních  zejména 
ale  z  mamutů  objevují  se  při  rozličných  ''.  (výškách  nadmořských) 
na  rozličných  místech. 

Okolnost  tato  sama  o  sobě  nerozhoduje  ještě  o  rozličném  stáří 
vrstev,  v  nichž  ony  zbytky  byly  uloženy. 

Jinak  má  se  to  ale,  jest-h  shledáme  zbytky  tyto  nad  sebou 
v  rozličných  výškách  rozložené. 

V  roku  1886  byl  kraj  kolmé  stěny  žlutnice  v  zahradě 

Chromečkově  při    F, 236       m 

vrstva  kulturní  obsahující  zároveň  množství  zbytků 

mamutích  byla  hluboko      ..........      2       m 

tedy  při  F.  .    .    .    •  .    .    .    .  234       m 

Vrstva  tato  byla  silná 0"30  m 

a  šla  tudíž  do    F.  ............    .    ,    .    .  23370  m 

Pod  touto  ale  ve  hloubce    .....' 850  m 

tedy  při    F .    .  225-20~m" 

nalezl  jsem  zbytky  z  mamuta,  z  jeskynního  medvěda  a  koně. 

Poněvadž  ve  vrstvě  kulturní  ol)saženy  byly  zbytky  zvířat 
žijících  nyní  pouze  v  krajinách  kolem  severní  točny  rozložených 
(circumpolárních,  borealních,  glacialních)  k.  př.  sol),  lední  liška. 
lumík,  pižmoň,  sněžný  zajíc,  sněžný  kur,  nazývám  onu  vrstvu 
glaciainí.  Vrstva  tato  utvořila  se  tenkráte,  když  následkem  podnebí 
vlhkého  a  studeného  krajiny  severní  se  byly  pokryly  ledem  sáha- 
jícím až  na  úpatí  hor  karpatských  a  moravsko-českých  a  severní 
zvířata  nucena  byla  stěhovati  se  k  jihu  a  hledati  také  u  nás 
útočiště  před  poměry,  jež  životním  jich  podmínkám  nemohly  vyhověti. 
Avšak  mamut,  jeskynní  medvěd,  kůň  (a  jak  z  jeskyň  víme  i 
mnoho  jiných  zvířat)  žili  tu  dlouho  a  dlouho  před  touto  dobou 
ledovou;  neboť  od  onoho  času,  kdy  v  zahradě  Chromečkově  při 
F.  225  m  uloženy  byly  kosti  z  mamuta,  jeskyjiního  medvěda  a  koně 
až  do  doby,  kdy  se  tvořila  kulturní  vrstva,  uložila  se  žlutnice  mo- 
hutná 8'50  m  a  to  musilo  trvati  dlouho,  pročež  nazývám  tu  dolní 
vrstvu  praeglacialní.  Totéž  shledal  jsem  v  cihelně  Mandlově.  Zde 
rozkládá  se  fossilní  glaciální  vrstva  při  F.  225  w;  v  šachtě  zde 
vyhloubené  a  jdoucí  na  štěrk  z  Bečvy  uložený  nalezl  jsem  ve 
hloubce  5  m  ípři  F.  220  m)  kosti  mamutí.  Také  tuto  spodní  vrstvu 
nazývám  praeglacialní. 

V  cihelně  Fryčkově  měl  jsem  šachtu  490  m  hlubokou  při 
F.  231  «t;  hned  nahoře  v  žlutnici  našli  jsme  kosti  mamutí;  hned 
za  touto  šachtou  však  dva  metry  nad  půdou  cihelny  tedy  při 
F.  233  m  nalezeny  byly  též  mamutí  kosti  (téměř  celá  holeň); 
v  tomto    případě    ovšem   jest    nesnadné    určiti,    rlo  kterého    období 


—  01    — 

mají  se  vřaditi  kosti  ty  a  iiclto  ony:  |»r;i\  (l.^^iJodoltiKi  jest.  /e  kosti 
v  šachtě  nalezené  spadají  do  ohdol.í  glacialniho  ^-ili  loďového  a  kosti 
výše  nalezené  do  ol.dol)í  iK)stglacialního,  éili  stopního.  Kosti 
z  menších  zvířat  k  i)r.  z  lední  lišky,  ze  sněžného  zajíce  ve  fossilní 
vrstvo  naleztnio  nebylo. 

ť)  O  vrstv(3  kulturní.  Mnoho  nnié  na  tom  záleželo,  ahych 
vypátral,  jak  daleko  rozkládala  se  vrstva  koaiiín-ní  před  rokem  lh<S(» 
a  jakou  plochu  zaujímala  v  tom  čase.  ve  Fteréni  /apnéalo  vědeck-'- 
bádání  (totiž  v  r.  JH.sij). 

Nutno  ale  hned  podotknouti,  že  rozeznávám  dvoji  kidtunií 
vrstvu,  jež  se  mi  jeví  spúsobem  následujícím: 

1.  Kulturní  vi^stva  v  užším  a  ijravéni  smyslu.  Jest 
to  vrstva,  kterou  v  původním  svť^m  uIoža-uí  shledáváme  a  kterou 
ve  spůsobě  ohnišť  a  hromad  postři ihujeme. 


Ohniště  bývají  v  kotlince  úmyslně  v  žlutnici  vyhloubené  a 
rozkládají  se  na  ploše  jednoho  až  jednoho  a  půl  metru  v  průměru: 
místo  takové  pokryto  jest  popelem  po  většině  z  kostí  pocházejícím 
a  na  šedo.  tmavošedo  až  na  černo  zbarveným;  v  ])Opelu  a  kolem 
něho  jest  plno  menších  i  větších  černých  uhýlku  kostěných:  hlína 
v  ohništi  bývá  na  červeno  vypálená;  kolem  ohniště  jest  plno  kostí 
rozbitých  z  mamutů  anebo  menších  travožravců  (sol),  kůň):  kamení 
(na  rozbíjení  kostí),  nožíků  a  odštípků  pazourkových  je  tu  hojno.st. 
Nedaleko  anebo  přímo  při  ohništi  máme  hromadu  kostí  nakupe- 
ných; tu  leží  pánve  a  lopatky,  žebra  a  stehna,  lebky  a  čelisti,  kly 
atd.  úmyslně  od  člověka  pravěkého  na  jedno  místo  složené-.  ])ři' 
nichž  shledáváme  mnoho  zbytku  dravcích  (zejména  vlčích  -  při 
jedné  leželo  dvanáct  leliek  vlcíeb  i 


-  92  — 

2.  Vrstva  kulturní  v  áirším  smyslu.  Ohniště  i  nahro- 
maděné kosti  zůstaly  na  pahrl)ku  dlouho  le/eti;  přišly  deště  a 
splachovaly  z  ohnišť  popel,  uhýlky.  nožíky,  odštípky,  menší  kosti 
■atd;  dle  toho.  kam  voda  měla  spád.  ukládala  tento  inventář  pra- 
věkého člověka  smíšený  s  hlinou  na  jiná  místa  tvořivší  takto  ne- 
přetržitou, na  šedo  zbarvenou  vrstvu  v  položení  sekunderním.  Po 
pahrbku  roztroušeny  byly  od  dravců  kosti  rozličných  zvířat;  (ze- 
jména ale  z  mamutů);  tyto  zahalovala  tvořící  se  žlutnice;  dešťové 
vody  popel  a  uhel  roznášející  barvily  pak  žlutnici  tak  na  šedo 
a  na  černo. 

Poněvač  vrstvy  kulturní  v  širším  smyslu  vycházejí  od  původ- 
ních ohnišť  a  hromad,  rozkládají  se  dále  než  kulturní  vrstvy 
v  užším  smyslu;  určíme-li  plochu  prvních,  jest  tím  omezen  také 
rozsah  druhých. 

Vrstva  kulturní  v  širším  smyslu  rozkládala  se  před  rokem 
1880,  kdy  dr.  Wankl  tu  započal  vědecké  práce  takto: 

I.  V  zahradě  manželů  Chromečka  Josefa  a  Marie. i) 
Rozsáhlá  tato  zahrada  zaujímala  a  zaujímá  následující  plochy 
s  těmito  parcelními  číslicemi  a  to  jak  na  katastrálním  náčrtku 
z  r.  1830  (Croquis)  tak  i  na  katastrální  mapě  v  r.  1878  opravené.-) 

1.  Nejsevernější  část  za  stodolou  pare.  čís.  58.  nyní  zahrada 
s  ovocnými  stromy  (v  r.  1830  louka)  ve  výměře  ...  1  jitra  4310". 
Žlutnice,  která  kdysi  i  tuto  plochu  pokrývala  již  dávno  před  r.  1830 
byla  odvezena  anebo  k  výrobě  cihel  nepálených  upotřebena. 

Zda-li  tu  byla  vrstva  kulturní  čili  nebyla,  nelze  řici;  že  se  tu 
ale  fdssilní  vrstva  rozkládala,  o  tom  irómůže  býti  pochybnosti  již 
dle  toho,  co  Blahoslav  nám^sSěluje,"  '  ' 

2.  Stodola  pare.  62  na  15LI".  p.  č.  57  mnčál  na  400",  pare.  59 
křoví  za  stodolou  na  101G'<*.  —  o  těchto  plochách  má  místa  to,  co 
uvedeno  pod  číslem  1. 

á.  Východní  část  zahrady  pare.  čís.  03  na  451G"  a  pare.  čís. 
745/,.  na  252LI";  sem  nesáhá  kulturní  vrstva;  zde  jest  pohanské 
pohřebiště  slovanské. 

4.  Uprostřed  zahrady  vypínalo  se  skalisko,  kolem  něhož  žlutnice 
rozložena  byla;  skalisko  i  žlutnice  porostlá  byla  křovím;  tato  část 
mající  pare.  čís.  61  s  výměrou  OdOÚ"  byla  v  r.  1830  poznamenána 
jako  křoví  (houští). 

Neplodná  tato  půda  uvedena  jest  s  touže  parcelou  v  téže  vý- 
měře na  nové  katastrální    mapě   jako  lom    parafic.  (srovnaný   lom). 


')  V  roce  1768  koupili  manželé  Chromeček  Josef  a  Marie  půllán  čís.  27. 
v  Předmostí  od  svobodného  pána  z  Petrášů.  Půllán  tento,  k  němuž  velká  ona 
zahrada  patří,  mají  nynéjáí  majitelé  Chromeček  Josef  a  Marie  připsaný  z  roku 
1853  a  1858. 

-)  O  hliníku  tak  důležitém  psáno  bylo  13  let  a  přece  nebyl  >  zhotoveno  věr- 
ného a  zdařilého  obrázku  o  něm;  v  časopisu  vlasteneck.  muz.  spolku  Olomuckého 
číslo  10.  r.  1886  jest  sice  vyobrazení  obsaženo;  avšak  tak  jaktěživ  onen  hliník  ne- 
vypadal. K  mému  pojednání  „Die  L5szlager  in  Předmost  bei  Prerau  z  r.  1894" 
připojen  jest  obraz  dle  fotogralie  ode  mne  v  r.  1893  shotovené  představující  vý- 
chodní stěnu  hliníku,  na  které  pracují  dělníci  Maškovi.  K  tomuto  článku  i)řidán 
jest  obrázek  dle  fotografie  ode  mne  i)rovedené  v  září  r.  ISílři.  Dle  tohoto  obrázku 
anadno  se  miižeme  čtouce  toto  pojednání  říditi.  (Viz  vysvětlení.) 


.):í 


Xym^íjší  niajiU'l(''  (l;ili  ř.isl  ki^xi  v^xkiíi  ,i  iM-.-liali  vápencoví'' 
kaineuí  na  štěrk  a  stavbu  klinati.  Pím  stalo  se.  že  žlutiiice  kolem 
skaliska  nložeiiá  se  odklizovala  a  odvážela  .(na  eihlť  a  jiné  doináeí 
iipotíebení).  l*n  1om  nalezeno  hylo  ijanoho  níanuitícli  kostí  a  ziilm. 
V  roku  l!Sli2  uhú  skalisko  toto  níymuté  nějaký  Jakub  llirscli 
z  Přerova;  když  tento 
zde  lámati  začal,  bylo 
ještě  do  kola  částečně 
křoví  a  skála  tak  vy- 
soko jako  zeď  liřbi- 
tovin'.  Kostí  a  ziilni 
našel  při  odkopávání 
hlín  y  kolem  skaliska 
rozložené  dosť,  ale 
černé  vrstvy  nějaké 
nepozoroval. 

Když  byla  skála 
vylámána,  zůstaly  stá- 
ti na  východní  a  jižní 
straně  kolmé  stěny  ze 
žl  ut  nice :  takoví-*  kolmé 
stěny  netrvají  dlouho; 
zvětrávají  a  obyčejně 
na  jaře  sřicují se hoiní 
části;  za  krátký  čas 
utvoří  se  svah  stěnu 
,pí-ed  dalším  rozpadá- 
:'vánína,jtOiřájúcí. 

V'tťcht(t)'stěná(-h 
vehloul)ce  1—2  m  jjod 
I  lovrchem  ]^ozorovati 
bylo  černý  pruh  — 
kulturní  vrstvu. 

Tak  jak  vidíme 
sitnaci  na  mapě.  tak 
byla    také   v  r.  1880. 

5.  Lom  onen  čili 
neúrodná  plocha  pare. 
čís.  61  ohraničena  jest 
na  straně  jižní  a  zá- 
l^íadní  polem  pare.  čís. 
745 1  mající  13180" 
čili  474U  m^.  Na  této 
celé  ploše  rozprostírá 
se    kulturní     vrstva 

v  širším    smyslu,    ač  ji  bylo  mo/,no    sotva    j)0-;iihnouti  ni  kraji  vý- 
chodním   a  jižním. 

6.  Na  straně  východní  a  si'verní  ohraničena  byla  ona  neúrodná 
piida  (p.  č.  61)  zahradní  ]):ircelou.  číslo  (iO  ve  výuvM-e  1  jitro  HloJ". 
Při  této  velké  ploše  můžeme  jen  k  oné  části  ohled  bráti,  která  mezi 


—  04 


stodolou  a  polem  Dokoupilovým  pare.  čís.  748  se  rozkládala  a  to 
v  délce  70  m  šířce  48  m  tedy  ve  výměře  3360  m^,  neboť  celý  zbytek 
této  parcely  byl  již  před  r.  1830  srovnán. 

Zde  v  koutě  severním  nejdříve  se  žlutá  hlína  odklizovala  a 
odvážela  a  to  hned,  když  Josef  Chromeček,  nynější  majitel  uvázal 
se  v  hospodářství;  zde  bylo  mnoho  kostí  a  zubů  mamutích.  V  roku 
1858  poslal  správce  vápenky  jménem  Wenzl  první  ukázky  těchto 
nálezů  do  Vídně  a  od  této  doby  datuje  se  známost  v  kruzích  vě- 
deckých o  tomto  ložisku  mamutím;  zdali  tu  byla  také  kulturní 
vrstva,  čili  nebyla  nemohl  jsem  vypátrati. 

Jakmile  byla  jistá  část  žlutnice  odvezena,  vysázel  Chromeček 
ovocné  stromky  na  srovnané  ploše. 

Stromky  tyto  sáhají  nyní  směrem  jižním  k  poli  Dokoupi- 
lově 30  m  daleko  a  jsou  před  rokem  1880  vysázeny;  musela 
tedy  před  tímto  ča- 
sem ona  prostora 
(30  .  X  70):  2100^2 
Ijýti  odklizena;  z 
oné  výměry  3360 
zbyla  jen  plocha 
1160  m^  o  které 
můžeme  s  jistotou 
říci.  že  se  na  ní  kul- 
turní vrstva  rozpro- 
stírala. 

]\íiiiiiiialní  vý- 
uK^Ta.  na  níž  i'Oz- 
k  lál  lil  a  sr  kulturní 
vrstva  okdlor.  1880. 
obná.ší  tedy  v  za- 
hradě Chromečkově 


na  pare.  cis. 
na  pare.  čís. 


745 1 4740  m 

60  ' 1160  m 


Ohmem 5900  m 

II.  Na  polích  manželů  Dokoupila  Josefa  a  Marie 
pare.  čís.  748.  Na  tomto  poli  sousedícím  se  zahradou  Chromeč- 
kovou  a  to  na  severu  s  parcelou  číslo  60  v  délce  53  m  a  na  vý- 
chodě s  parcelou  745  1  v  šířce  16  m  rozprostírá  se  vrstva  kulturní 
od  hraniček  východních  směrem  západním  40  m  daleko,  načež  se 
úplně  vytrácí,  ač  jezde  fossilní  vrstva  dosti  silná;  rozkládá  se  tedy 
zde  kulturní  vrstva  v  širším  smyslu  na  ploše   640  m-  (16^  X  40»»2). 

III.  Na  poli  patřícím  vdově  Černoškové  pare.  číslo 
747  a  přiléhajícím  k  poli  předešlému  dal  jsem  na  podzim  1896 
hloubili  průkop  15  m  dlohý  a  2  m  široký  na  kulturní  vrstvu 
jdoucí  zrovna  u  východní  hraice.  V  blízkém  sousedství  u  Do- 
koujjila  (jen  2  m  vzdáleném)  byla  kulturní  vrstva  velmi  mohutná 
a  bohatá:  zde  ale  byla  nepatrná,  chudá  a  směi'cm  jižním  docela  se 
vytrácela.  Z  tohoto  pole  můžeme  na  vrstvu  kulturní  v  širším 
smyslu  počítati  na  nejvýš  plochu  16  m  širokou  a  10  m  dhjuhou. 
tedy  160  m. 


—  95  — 


Celkem  tedy  nhii.-l.šehi  iiiaximalní  plocha,  ii.i  ktcn'  kiiltiiriií 
vrstva  v  širším  smyslu  r.  18H0  se  rn/kládala: 

u  Chromečků WOi)  m 

n  Dokoupila 040  m 

u  Černoškové lOO  m 

Úhrnem  .    T^TT^TOČTrn 

g)  O  fauně.  Dosud  nejsou  všeolmy 'Zbytky  zvířecí  s|joČítány 
a  určeny;  vyžaduje  to  mnoho  času  a  mnoho  opatrnč  pr.áce  ne/  se 
nálezy  takové  v  úplný  pořádek  uvedou.") 

Mohu  zde  uvésti  jen  nejdůležitější  data  zvířeny  se  týkající 
k  doplnění  toho  co  uvedeno  na  stránce  52 — 53  čísla  51)  tohoto  časop. 

a)  Barva  kostí.  Kosti  ze  zvířat  čerstvě  poražených  anebo 
zhynulých  mají  barvu  žlutavou;  vyvařené  kosti  ze  zvířat  divokých 
zejména  jelenů,  srnců  málo  tuku  majících  bývají  bílé.  Kosti  v  zemi 
ležící  různě  se  zbarví;  jsou-li  dlouho  v  žluté  hlině.  počínají  žloutnouti 
anebo  šedivěti,  tuk  z  nich  se  vytrácí  a  klihovatina  se  vlhkem  vy- 
luhuje. Obyčejně  bý- 
vají kosti,  jež  ležely 
dlouho  v  žlutnici  a 
to  netoliko  v  Před- 
mostí, nýbrž  i  v  ji- 
ných hlinících  (!)]•()- 
zkoumal  jsem  na  Mo- 
ravě na  150  hliníků; 
'/.  niiiohých  mám  ta- 
kové zbytky  zvířecí) 
bělošedé  anebo  hně- 
došedé;  stává  se  ale 
často  (a  to  také  na 
kostech  v  Předmostí, ) 
že  mají  barvu  žlu- 
tavou nebo  červeno- 
žlutavou  s  černými  skvrnami;  zbarvení  to  pochází  od  látky  železité 
v  hlíně  se  nalézající. 

/S)  Křehkost  jich.  Spadne-li  nám  na  zem  čerstvé  vlčí 
stehno,  rameno  anebo  jiná  část  kostry  (lebku  a.  čelistě  vyjímaje), 
neporouchá  se;  ano  některé  části  k.  p.  kosť  loketní  luůžeme  také 
trochu  ohnouti:  následkem  klihovatiuy  v  ní  obsažené  jest  kosť  tato 
trochu  pružná. 

Kosti  z  Předmostí  jsou  ale  následkem  ztráty  této  klihovatiuy 
velmi  hřehké;  lámou  se  zrovna  pod  rukamaa  spadne-li  která  na 
zem,  jsou  z  ní  kusy. 

y)  Specifická  váha.*)  Specifická  váha  udává  nám.  kolikrát 
jest  dotyčný  předmět  těžší  než  stejný  obsah  vody;  určujeme  tuto 
váhu  nejlépe  při  koktech  a  zubech  tím.  že  určíme  váhu  prostou  čili 
obyčejnou  ( í^.);  na  to  věc  upevnénou  na  tkaničce  ponoříme  do  vody: 

s)  K  nálezfim  z  r.  189i  a  189')  mUno  přičítati  joštá  tri  bedny  (17s  klj,')  do- 
vezené koncem  z.lří  1S9G  z  Předmostí. 

*)  K  tomu  porovnej  příslušný  článek  v  mém  dílo  Kůlna  a  Kostelík  strana  20-21. 


—  96  — 


tím  se  váha  dřívější  zmenší,  čili  jinak  řečeno  věc  na  váze  ztratí 
tolik  a  tolik  gramu;   ztráta  tato  rovná  se  obsahu  (O.)  onoho  zváže- 

y 

ného  předmětu.     Specifická  v.lha  zz  ^• 

1.  Mamutí  stolička  velmi  dobře  zachovalá  měřící  na  koruně 
150  mm,  na  spode  285  mm  jest  v  předu  vysoká  100  mm  a  vzadu 
na  šikmé  ploše  230  mm;  stolička  tato  má  váhu  prostou  (V.)  5-500 
gramů  čili  57,  kilogramu;  ve  vodě  ztratí  na  váze  2650  gramů;  jest 
tedy  obsah  její  2  kilogramy  a  650  gramů  a  specifická  váha  obnáší 
2'07  (v  Kůlně  a  Kostelíku  máme  na  stránce  21  specifickou  váhu 
mamutí  stoličky  z  jeskyně  pocházející  2-03). 

2.  Koňská  horní  stolička  dobře  zachovalá  z  Předmostí  75  iiim 
vysoká  a  na  koruně  30  mm  široká  váží  100  gramů;  ve  vodě 
ztratila  na  váze  50  gramů,  jest  tedy  její  volumen  50  gramů  a  spe- 
cifická váha  z=  200. 

Mamutí  stohčka  měla  obsah  (volumen)  iz  2650  gramů,  stolička 
koňská  jen  50  gramů;  lze    tedy  z  mamutí  stoličky    nadělati 
53    koňský  c  h    horní  c  h 
stoliček. 

3.  Spěnačka  koň.ská 
z  Předmostí  m^la  váhu  143 
gramů,  ztráta  ve  vodě  ~  102 
gramy,  specifická  váha  — 1'4: 
(v  Kůlně  a  Kostelíku  na 
.str.  21  máme  1-387  čili  1-4). 

()')  .1  sou-li  cele  čili 
r  o  z  b  i  1 6.  Kosti  ])Ocházející 
zé  zvířat  masožravýcli(  vlků. 
lišek,  rosomáků.  medvědů 
a  lvů)  jsou  celé;  kosti  z 
travožravců  jsou  téměř 
všechny  spřeráženy  a  to 
buď  po  délce,  nebo  po  šířce. 

Zajímavé  jsou  v  tom  ohlede  kosti  mamutí:  kosti  dlouhé  (stehna. 
ramena,  kosti  loketní,  holenní).  v  nichž  obsaženo  bývá  mnoho  tuku 
(morku),  jsou  spřeráženy  na  přič  (jen  výjimkou  po  délce);  hrany 
těchto  silných  kostí  jsou  ostré:  jen  člověk  je  mohl  spřerážeti  a  to 
kameny  dosti  těžkými;  obratlů  mamutích  je  velmi  málo;  musely 
býti  od  šelem  rozkousány  na  dobro;  mnohé  kosti  zejména  z  vrstvy 
fossilní  mají  dosud  na  sobě  rýhy  spůsobené  zuby  silných  masožravou. 

Lebky  mamutí  jsou  buď  rozpadlé  na  kusy.  anebo  kde  lebka 
byla  celá,  jest  horní  (temenní  kost)  rozljita;  dolní  čelisti  jsou  lépe 
zachovány;  nám  ale  přece  pět  čelistí  na  přič  od  člověka  přeražených; 
nejlépe  zachovány  jsou  jednotlivé  zuby  a  to  jak  stoličky  tak  i 
kly.  pak  kosti  nártní,  záprstní  prsty  a  články;  v  těch  nenacházel 
ani  člověk  ani  zvíře  tuku.  '  » 

í)  Množství  jich.  Při  kopání  zaveden  byl  pořádrk  ten.  že 
nálezy  z  každého  metru  čtvercového  ukládaly  se  do  číslovaných 
lieden.  vyph^iovaly  se  plevami  a  na  ty  položen  tvrdý  papír  pří- 
slušným číslem  opatřený,  který  odděloval  vrstvu  spodní  od  vrstvy, horní. 


-   97  -- 


Tak  uloženy,  odděleny  ;i  číslov/iiiy  byly  n.iK;/y  /.  ech-  kiiliiirní 
vrstvy  z  toho  nebo  onoho  pasu  nelx)  dolu  pochá/cjicí. 

Tím  /pňsobeni  se  stalo,  že  j.sein  mohl  kosti  v  l(''mže  iioíádkii 
a  na  tóže  velké  prostoře  dom.i  ni  <lvnrc  ift/lf»/iti.  jnk  v  liliniku 
v  kulturní  vrstvě  spočívaly. 

Nehledě  ke  kostem  na  hiouiad.uh  iilo/.cnvni  shh-flal  jsem.  že 
v  oné  době,  ve  které  se  tvořila  kulturní  vrstv7x""v  .šir.ším  smyslu  na 
místech  ode  nnie  prozkoumaných  lež(ilo  vedle  sebe,  přes  .sebe  a  na 
sobě  toUk  kostí  celých,  kusu,  zubu.  částí  zubu.  že  člověk  nemohl 
šlápnouti  aniž  by  nebyl  na  kosti  stoupnul;  jinak  nedá  se 
věc  naznačit;  ve  vrstvě  v  širším  smyslu  převládaly  ťdomky  kostí 
vzniklé  zvětráním  a  rozpadáváním  se  kostí  celých,  rozbíjením  jich 
od  člověka  a  rozkousáním  od  dravcii. 

Zde  uvádím  ještě  přehled  zbytkii  mamutích  sčítaných  a 
určených: 

I.  Lebky  celé  anebo  téměř  celé  6  —  lebky  rozpadlé  nebo 
rozbité  3U  —  čelisti  horní  Ti  -  čelisti  spodní  celé  spojené  f>  — 
čelistě  spodní  na  přič  pře- 
ražené 5  —  jedna  čelist  od 
druhé  odlomená  1  —  sto- 
ličky celé  anebo  téměř  celé 
850  —  větší  kusy  stoliček 
220,  kly  celé  32  --  větší 
kusy  klů  vyznačující  kly 
celé  20  —  lopatky  68  (mezi 
nimi  překrásné  celé  exem- 
pláry) —  kosti  ranienní  4 
—  kosti  loketní  8  —  kosti 
vřeten  ní  2  —  kosti  zá- 
pěstní  a  nártní  340  — 
prsty  140  —  články  85  —  pánve  29  (mezi  nimi  mnoho  celých: 
jedna  pánev  zvláště  vyniká  svými  obrovskými  rozměry)  —  kosti 
stehenní  9  -  kosti  holenní  7  —  kosti  lýtkové  4  -  -  čečele  3 
spodní  klouby  stehenní  3  —  vrchní  klouby  stehenní  3  —  první 
šíjové  obratle  (atlas)  18  —  obratel  druhý  (epistropheus)  1  —  obrat le 
hřbetní  3  —  obratle  ocasní  4. 

II.  Kusy    větší,    na  jichž  kloubech  lze  určiti, 
kostry  pocházejí  300. 

III.  Úlomky,  jichž  nelze  určiti  vůbec  17.500. 

IV.  Kusů  žeber  507G. 

V.  Větší  kusy  rour  pro  kly  200. 

VI.  Větší  kusy  mamutích  kostí  l)ez  kloubu  0(»0. 

VII.  Menší  úlomky  mamutích  klů  vyplfnijí  dvr 
je  půl  metru  vysoká,  jeden  metr  dlouhá  a  půl  nietru  široká:  počet 
těchto  fragmentů  nelze  udati;  jakmile  vezmeme  kus  do  ruky  roz- 
padne se  na  mnoho  třísek;  při  sbírání -ovšem  nebyly  kusy  tyto  tak 
křehké,  nyní  vyschly  a  rozpadávají  se  jak  vápno:  bude  jicli  ale 
nejméně  dva  až  tři  tisíce  kusů).  Celkem  tedy  daleko  přes  25.0(HJ  kusu. 


ze  které   části 


bedllV   (každá 


—  os- 
li, stručný  přehled  literatury  o  chlumu  Předmostském/) 

iy84.  1.  Dr.  Jindřich  Waiikel.  První  stopy  lidské  na  Moravě. 
Časopis  muzejního  spol.  Olomouckého.  Číslo  2.  vydané  v  dubnu  1884. 

Dr.  Wankel  píše:  „Všechny  tyto  nálezy  co  do  zajímavosti  převyšují  starožit- 
nosti z  doby  diluviainí,  které  jsem  před  málo  lety  (1880—1881)  vlastním  nákladem 
a  tyto  dny  (1884)  nákladem  a  jménem  muzejního  spolku  Olomouckého  vykopal 
v  Předmostí  u  Přerova. 

Předměty  tu  nalezenými,  mezi  nimiž  jest  také  dolní  čelist  lidská,  dokázáno 
jest  nade  vši  pochybnost,  že  zároveň  s  mamutem  již  člověk  také  žil  na  Moravě  a 
že  člověk  ten  nebyl,  jak  dříve  se  domnívalo,  větší  člověka  nynějšího.  Ze  starožit- 
ností předmosteckých  lze  také  objasniti  mnohé  jiné  stránky  doby  mamutí,  jež  dosud 
byly  temnými. 

1884.  2.  Karl  J.  Maska.  Neue  Luszfunde  bei  Předmost  in 
Mahren.  Correspondenzblatt  der  deutschen  Gesellschaft  fíir  Anthro- 
pologie.  Ethnologie  und  Urgeschichto.  Berlin  Jahrgang  XV.  1884. 
Mai  Nr.  5. 

(Popis  naleziště  —  fauna  —   výrobky.) 

1884.  3.  Dr.  J.  Wankel.  Č.  muz.  spol.  Olom.  1884  číslo  4 
v  červenci  str.  89 — 100  se  14  dřevorytinami.  (Hliník  nanesen  byl  vo- 
dami Bečvy  —  byla  tu  pravěká  osada  —  fauna  —  výrobky  —  nález  lidské  čelisti 
diluviainí.) 

1884.  4.  Dr.  J.  N.  Woldřich.  Uiber  den  Lagerplatz  des  di- 
luvialen  Mammuthjagers  bei  Předmost  unweit  Preraii  in  Mahren. 
Sitzungslterichte  der  anthropologischen  Gesellschaft  in  Wien,  JNÍonats- 
versammlung  in  Dezember  1884.  Bd.  XIV.  S.  112. 

1885.  5.  Dr.  H.  Wankel  Die  Mammuthjager  in  Mahren. 
Kos-mos.  Zeitschrift  fiir  die  gesammte  Entwickelingslehre.  Stuttgart 
1885.  I.  114 — 118.)  Obsahuje  v  podstatě  to  co  uvedeno  zde  pod  číslem  třetím.) 

1885.  6.  K.  Maska,  Prof.  Mammuthmilchzahne  von  Předmost  in 
Mahren.  Sitzungsberichte  der  niederrheinischen  Gesellschaft  in  Bonn 
v.  7.  Dezember  1885.  S.  339—343. 

1886.  7.  Dr.  H.  Wankel.  Vortrag  in  der  allgemeinen  Ver- 
sammlung  der  deutschen  anthropologischen  Gesellschaft  in  Stettin. 
Correspondenzblatt  der  d.  Gesellschaft  fiir  Anthropologie,  Ethnologie 
und  Urgeschichte  in  Berlin.  Jahrgang  XVII.  November  1886.  Nr.  11. 
S.  149—153. 

1886.  8.  S  c  h  a  ff  h  a  u  s  e  n  Her  m  a  n  n  Prof.  Vortrag  in  der 
allgemeinen  Versammlung  der  deutschen  anthropologischen  Gesell- 
schaft zu  Stettin.  1886.  Corre.spondenzblatt  der  deutschen  Gesellschaft 
fiir  Anthropologie,  Ethnologie  und  Urgeschichte  Berlin  XVII.  1886. 
N.  11.  S.  147 — 148.  (Čelist  lidská  od  dra.  Wankla  v  Předmostí  nalezená  po- 
ukazuje prý  na  plemeno  inferiorní.) 

1886.  9.  K.  Maska.  Der  diluvialc  Men.sch  in  Mahren.  Ein 
Beitrag  zur  Urgeschichte  Míihrens.  Neutitschein  1886  8"  S.  90—105. 
(V  podstatě  to,  co  obsaženo  v  článku  uvedeném  pod  číslem  drahým  zde  —  popis 
čelisti  lidské  od  dra.  Wankla  nalezené. 

*)  Z  přehledu  tohoto  vyloučeny  jsou  zprávy  novinářské  a  zprávy  uveřejněné 
v  odborných  časopisech  bez  udání  jména  spisovatelova.  Milerád  bych  byl  zde  sdělil 
jádro  obsahu  citovaných  článků,  než  vyžadovalo  by  to  nejméně  dva  tiskové  archy  a 
to  pro  tento  okamžik  jest  nemožno;  jen  při  některých  článcích  učiněn  výňatek  potřebný. 


—  99  — 

188(3.  10.  Ma.ška  K.  .T.  l;i<lsk;'i  .Vli.st  prcdinostrck.V  r.isopis 
vlast.  lllUZ.  spol.  v  Olomouci  ISSO  ris  lU,  .str.  IM.  (Má  prý  na  8obé  při- 
zuaky  nízkého  vývoje). 

1,SH().  11.  j\[;iška  K.  .1.  n.lku.l  l,i.il  rlovčk  diliivialiií  látku  ku 
svým  zbraním  kamenným.  Časopis  vlast,  spolku  mu/,,  v  Olomouci 
1886.  Číslo  10,  str.  01.    íNěkolik  řádků  -  polemika  proti  Woldřichovi.) 

1886.  12.  Havelka  .Jan.  Xair/i.šti''  pň-i^^Tritopnicii  památek 
v  Předmostí  n  Přerova.  Ča.sopi.^  vlast,  mu/cj.  .^pol.  v  ohuMouci 
1886  číslo  10.  Strana  92.  (Vyobrazení  hliníku  v  Čhromečkové  zabradé  a 
krátká  správa). 

1886.  IH. ^  K 1  V  a  ň  a  J  o  s  e ť.  L.cl )ka  t  ura  jji/movélio  jOvibos 
moschatus).  Časopis  vlast.  muz.  spol.  v  OJomouci  1886.  Číslo  11 
v  prosinci.  (Stručná  zpráva  o  jeho  nynějším  rozšíření  a  o  nálezu  lebky  v  Před- 
mostí; právem  nazývá  dobu,  v  níž  toto  zvíře  u  Předmostí  žilo,  dobou  ledovou.) 

1888.14.  Steenstrup  J.  Mamníjac^ger-Stationen  vcd  l'n;dmost  i 
del  Osterzisgke  Kronland  Machren  eťter  et  besog  der  i  Juni-  Juli  l!^!-í8. 
Přednáška  Steenstrupova  vyšla  v  překladu  v  Mittheilungen  der  anthropologischen 
Gesellschaft  in  Wien  XX.  1890.  S.  1—31:  Die  Mammuthjilgerstation  bei  Predmost 
in  osterr.  Kronlande  Miihren  nach  einem  Besucbe  daseibst  im  Juni  — Juli  1888  von 
Rudolf  Much.  —  Není  prý  pravdou,  že  řlovék  pravěký  žil  současně  s  mamutem ; 
mamuti  dávno  před  ním  tužili;  stádo  mamutů  zahynulo  na  chlumu  a  tisíce  let  leželo 
v  zamrzlé  zemi  až  pak  se  sobem  přišel  člověk  a  nale/l  tu  mamuty  v  zamrzlé  zemi, 
jak  v  Sibiři  to  shledáváme.  Námitky  moje  proti  tomu  viz  ve  spisech  citovaných  na 
str.  54  číslo  50  tohoto  časopisu. 

1889.  15.  K.  J.  Aíaš  ka.  Die  mahrischen  Manmtjáger  in  Přcdmost. 
Correspondenzblatt  der  deutschen  Gesellschaft  fur  An1hro})ologie, 
Ethnologie  und  Urgeschichte  Berlin  XX.  Nr.  2.  Februar  18.S9  S.  9  11. 
(O  Steenstrupovi). 

1889.  16.  Dr.  J.  N.  Woldřich.  Uiber  die  palaeolitische  Zeit 
Mittel-europas  und  ihre  Reziehungen  zuř  neolithischen  Zeit.  Vortrag 
bei  dem  Anthropologenkongress  in  Wien  1889.  Sitzungsberiche  der 
anthropologischen  Gesellschaft  iii  Wicii  XIX  1888  S.  81. 

(Naleziště  prý  pochází  z  diluviálního  období  lesního  (?)  —  člověk  naučil  se 
nástroje  hladiti  a  přibrušovati.) 

1889.  17.  Maska  K.  J.  Uiber  die  Gleichzeitigkeit  des  Mannnuth 
mit  dem  diluvialen  Menschen  in  Máhren.  Vortrag  bei  dem  anthro- 
pologischen Congresse  im  August  1889  in  Wien.  Sitzungsbcrichte 
der  anthropolog.  Gesellschaft  Wien  XIX.  1889  (82-  87).  (V  podstatě  to 
co  uvedeno  v  dřívějších  článcích  —  tyto  námitky  proti  Steenstrupovi :  a)  když  bylo 
severní  Německo  zaledněno,  mohl  u  nás  mamut  žíti ;  b)  doměnka,  že  žlutnice  je 
původu  praeglacialniho  odporuje  všem  geologickým  výzkumům  (?) ;  c^  kdyby  ale 
žlutnice  byla  tohoto  původu,  kde  po  tom  jsou  ony  útvary,  jež  uložily  se  po  čas 
období  glacialního;  d)  kosti  mamutí  jsou  od  člověka  rozpoltěny  a  spreráženy. 

1889.  18.  Klvjtňa  Josef  prol.  Lo/.isku  ko.-^tí  mamutích  v  Před- 
mostí u  Přerova.  Časopis  vlast en.  s])ol.  muz.  v  (Jlom.,  C-ís.  23.  v  říjnu 
1889,  str.  121—122. 

(Muzejní  spolek  Olom.  kopal  zde  v  r.  1889.  —  Klvaňa  dohlížel  k  pracím. 
Hliník  nanesen  byl  větry  ale  za  velmi  krátkou  dobu  —  vrstva  kulturní  jpst  dilom 
jednoho  roku  —  mamuti  zahynuli  při  povodni,  člověk  si  je  na  návrší  v  kusech  odnáíel.) 

1890.  19.  Dr.   Heinrich     Waiikel.     Die    Mainmuiii.^lagerstatte 
bei  Předmost  in  Máhren.     Correspondenzblatt  der  deutschen  Gesell- 
schaft fiir  Anthropologie.    Kthnologie  und  Prgeschichte.    P.erlin  XXÍ 
Maj   1890.  S.  33 — 36.    (Přistoupiv  k  doměnce    Steenstrupově    popírá      současpost 
člověka  s  mamutem.) 


—  100  — 

1890.  20.  Dr.  Jindř.  Wankel.  Ložiska  mamutí  v  Předmostí. 
Časopis  vlast,  spolku  muz.  v  Olora.  1890.  Číslo  26.,  str.  53—64, 
(v  červnu).     (Je  to  překlad  toho,  co  obsaženo  zde  pod  čís.  19.) 

1890.  21.  Havelková  Vlasta.  Nové  nálezy  Předmostecké. 
Časopis    vlasteneckého    muzejního    spolku  v  Olomouci  v  září    1890 

čís.  27.  str.   135.     (O  nalezeném  prstenu  při  kostře  lidské.) 

1891.  22.  Dr.  ]\Iartin  Kříž.  Kůlna  a  Kostelík.  Dvě  jeskyně 
v  útvaru  devonského  vápence  na  Moravě.  Bádání  a  rozjímání  o  pravě- 
kém a  předvěkém  člověku.  —  Brno  1891. 8''  str.  1—474.  Tabulky  I— IX. 

v  díle  tomto  poctěném  od  České  akademie  pro  vědy,  umění  a  slovesuost 
v  r.  1S93  jubilejní  cenou  jedná  se  obšírně  o  žlutnicích  vůbec  na  str.  435—461  a 
o  Předmostí  zvlářté  na  str.  439     441   a  proti  Steenstrupovi  na  str.  44b-  454. 

1892.  23.  Dr.  Martin  Kříž.  O  době  pravěké,  předvčké  a 
nověké  na  Moravě.     Brno  1892.  8«  str.  1—122.  S  15  tabulkami. 

(O  Předmostí  a  zahradě  Chromečkově  viz  str.  9—11.) 

1892.  24.  Dr.  Wankel.    Die    praehistorische  Jagd  in  Máhren. 

Olmiitz  1892.  8»  S.  11—22. 

(Reprodukce  toho,  co  byl  dříve  uveřejnil  —  souhlasí  v  podstatě  s  doměnkou 
Steenstrupovou). 

1894.  25.  Maska  K.  J.  Výzkumy  na  tábořišti  lovců  mamutích 
v  Předmostí  r.  1893.  Rozpravy  české  akademie  ročník  III.  číslo  9, 
r.  1894,  str.  1—7. 

(Vrstvy  kulturní  rozkládají  se  na  ploše  několika  hektarů  —  hořejší  a  dolejší 
vrstva  —  a)  rozsáhlá  ohniska,  b)  páleniska,  c)  odpadkové  hromady  —  kořínky 
z  doby  diluvialní  —  „cokoliv  se  v  kulturních  vrstvách  objevilo,  vše  to  těsně  souvisí 
s  člověkem  —  jeho  přičiněním,  jeho  vlastní  působností  octly  se  tam  veškeré  zbytky 
zvířecí,  veškeré  umělé  výrobky"  —  (Tedy  také  celí  mamuti?  Dr.  K). 

1894.  26.  Dr.  j\I.  Kříž.  Die  Luszlager  in  Předmost  bei  Prerau. 
Mittheilungen  der  anthropologischen  Gesellschaft  Wien  1894  svaz. 
XXIV,  str.  39—50  s  obrázky  v  textu. 

(Výsledky  podrobného  nivelování  —  výšky  nad  mořem  —  popis  hliníku  — 
námitky  proti  Steenstrupovi  a  dru  Wanklovi). 

1894.  27.  Heger  Franz.  Excursion  der  anthropologischen 
Gesellschaft  in  Wien  den  2.  und  3.  Juni  1894  nach  Předmost.  Sitzungs- 
berichte  der  anthropologischen  Gesellschaft  in  Wien  1894  svaz. 
XXIV.  (63—64). 

1894.  28.  K.  J.  Maska.  Nové  výzkumy  v  Předmostí.  Časopis 
vlasteneckého  muzejního  spolku  olomouckého.  V  červenci  1894 
čís.  43,  str.  89     91. 

(l)oplůky  ku  svým  dřívějším  zDrávám.) 

1894.  29.  Maska  K.  J.  Schreiben  des  K.  J.  Maska  an  Virchov, 
Praesidenten  den  anthropologischen  Versammlung  in  Innsbruck 
1894.  Vorláufiger  Bericht  íiber  den  Fund  diluvialer  Menscher  Skelete 
in  Předmost.  Vorgelesen  in  der  Sitzung  dto  27.  August  1894. 
(Mittheilungen  der  anthropol.  Gesellschaft  in  Wien.  XXIV.  1894,  S.  (127). 
(Píše  o  kostrách    lidských  v  hrobě   nalezených  z  doby    diluvialní  pocházejících.) 

1894.  .^.0.  Dr.  M.  Kříž.  Yortrag  am  27.  August  1894  bei  dem 
Aiithropologen-  Congress  in  Innsbruck.  ]\Iittheilungen  der  anthro- 
pologischen Gesellschaft  in  Wien.  Svazek  XXIV,  r.  1894  (str.  129—133). 

(O  diluviu  a  nás  vůbec  —  diluvium  v  jeskyních  — •  původ  hliníků  —  o 
Předmostí  —  důvody  pro  současnost  člověka  s  mamutem). 


—  101  — 

181)4.  ?>^.  Maškn  K.iil  .1.  hincjor.  Aiisj^Mvilnui^n-ii  iii  T'nMlinost. 
(Miflli(Mliiii}íoii  der  k.  k.  rciitr.il-Coiiiiiiissioii  ITir  Kimsl-  iitid  hisloriscIiL' 
Drkiiialo.  lid.   XX.  \\"\vn  18U4.  S.  lli'J     131. 

(O  Steeustrupové  doiuném-e.  —  Práce  od  31.  července  <Io  7.  září  1Q93  -■  o 
zbytcích  zvířat  tu  nalezených  —  o  výrob -ích  —  človék  niamiťy  živé  ho' il,  zabíjel, 
rozsekával   —  bylo  tu  tedy  tábořiště  pravých  lovcň  mamutích). 

1894.^82.  ^klaška  K.  .1.  XYilez  ililiivi;iliiíIiLr'í*'l()Věka  v  1'řuduio.stí. 
řasopis  „Český  lid''.  Hočnik  IV.  čí.^lo  2,  v  listop.  1894,  .str.  101     104. 

(Maska  praví,  že  navštíví  hliník  Chromeřkflv  ponejprv  v  r.  1882  a  dodává: 
byl  jsem  prvním  odborníkem  jonž  dalekosáhlý  vsznam  táborišté  předmosteckóhooccnil 
o  ném  veřejnosti  zprávu  podal.")  Na  to  popisuje  hrob  a  lidské  kostry  z  doby  dilavialní.i 

1895.  33.  Maska  K.  J.  Diluvialní  člověk  v  Předmo.stí.    Ča.soj)i.s 

vlast.  s})ol.  nuiz.  v  Olomouci  číslo  45,  str.  4     7  (v  únoru   1895). 

(V  podstaté  to,  co  obsaženo  ve  článku  pod  čís.  32  uvedeném  a  útok  na  čest 
dra  Kříže.) 

1885.  34.  Cur vilika  Lad.  Kadluh  z  Prodniostí.  Časopis  vlasl. 
iiiuz.  spol.  v  Olomouci,  čís.  45,  str.  34  (v  únoru  1895). 

1895.  35.  Nehring  Alfred  Dr.  Prof.  lliber  einen  diluviak-n 
Kiiiderzahn  von  Přudinost  unter  Bezugnahmo  auf  cincn  Kinderzahii 
aus  dem  Diluvium  von  Traubacli  bui  Weimar.  Verba ndlungt.Mi  drr 
Berliner  anthi-opologisclien  Gesellscliaft  Juni  1895.  8.  425    433. 

(Porovnává  jeden  lidský  mléčný  zoubek  od  Předmostí  s  podobným  zoubkem 
diluvialním  od  Traubacbu). 

1896.  36.  Dr.  Martjii  Kříž.  Mú  výzkumnó  i)r;icc  u  1'rrdmostí 
a  jirli  lilavní  výsledky.  Časopis  vlast,  spolku  muzojníbo  v  oiouiouci 
číslo  49,  str.  1—9  a  číslo  50.  str.  51—61. 

S  15  obrázky,  původními. 

1896.  37.  Maska  X  K.  Postup  výzkuumýc-b  i)rací  v  Předmostí. 
Odveta  p.  dru  Křížovi.  Časopis  vhist.  muz.  spolku  v  Olomouci  číslo 
50,  str.  77—80. 

1896.  38.  Dr.  Mart.  Kříž.  O  dokončení  výzkumných  prací 
v  Předmostí  se  stručným  přehledem  hteratury  o  tomto  nalezišti. 

1896.  39.^ Dr.  Mart.  Kříž.  Odpověď  na  odvetu  K.  J.  :Mašky 
obsaženou  v  Časopise  vlasten.  mu/.cjního  spolku  v  Olomouci  1896. 
číslo  50,  str.  77—80. 

Vysvětlení  obrázků. 

Čí  slo  1.  (Str. 89.)  Lebka  z  diluvi.ilnílio (pravěkého) člověka  zpředu. 
Lebka  tato  zachovalá  z  mladého  ;isi  12  let  starého  člověka  i)Oc há- 
zející, trčí  ještě  ve  žluté  blině  a  v  kulturní  vrstvě;  kulturní  tato 
vrstva  pokrývala  celý  obličej.  Na  čele  měla  lebka  tato  priivodin' 
listiny  o  svém  stáří,  totiž  dva  zoubky  z  lední  lišky  hmotou  hlinitou 
a  vápenitou  s  ko.stí  čelní  spečené;  jeden  zoubek  (4tý  z  dolní  pravé 
strany)  vypadl,  druhý  ale  dosud  na  čele  .sedí.  Lebku  fotografoval 
jsem  ve  .skutečné  velikosti;  v  ústavě  cinkograHckém  byla  ale  znu-n- 
šena.  Výška  skutečná  od  prostředních  řezáku  k  hornímu  bodu 
čelnímu  odkrytému  145  mm.,  zde  jen  91  mtn.;  šíře  čela  skutečná 
(odkrytá)  85  mm.,  zdo  jen  5()  irim. 

«)  Porovnej  zj)rávu  Wanklovu  pod  číslem  prvním  tohoto  přehledu. 


—  102  — 

Číslo  2.  (Str.  91.)  Tatáž  lebka  z  pravé  strany  ale  ještě  více 
zmenšená.;  z  hlíny  a  kulturní  vrstvy  vystupuje  ostře  přední  část 
obličeje  v  profilu. 

Číslo  3.  (Str.  93.)  Horní  chrup  z  téhož  člověka  ve  skutečné 
velikosti;  stálé  řezáky  jsou  vypadeny,  trvalé  špičáky  vylézají,  násle- 
dující mezerní  zuby  jsou  otřeny,  první  stolička  (molar)  je  úplná, 
zachovalá,  druhá  vylézá. 

Číslo  4.  (Str.  94.)  Dolní  čehst  s  chrupem  z  pravěkého  člověka 
mladého  fotografovaná  s  vrchní  strany  ve  skutečné  velikosti;  kost 
je  silná,  místa  pro  svaly  velmi  vyvinutá. 

Číslo  5.  (Str.  95.)  Tatáž  čelist  z  předu  ve  skutečné  velikosti. 

Číslo  6.  (Str.  96.)  Část  dolní  čeUsti  z  pravé  strany  z  diluvial- 
ního  mladého  člověka  ve  skutečné  vehkosti. 

Číslo  7.  (Str.  97.)  Tatáž  z  vnitřní  a  horní  strany  ve  skutečné  ve- 
likosti; podrobné  popsání  stane  se  v  kraniologické  části  mé  monografie. 

Tab.  VII.  Hliník  Chromečkův  v  Předmostí. 


Postranní  jižní  portál  zámeckého  kostela 
v^  Trebici. 

Podává  V.  Houdek. 

ezi  moravskými  stavbami  chrámovými  jedno  z  prv- 
ních míst  zaujímá  velkolepý  zámecký  kostel  v  Tře- 
bíči. Chrám  tento  Uší  se  na  svůj  prospěch  od  mnohých 
jiných  chrámů  moravských  tím,  že  —  až  na  průčelní 
věže,  které  jsou  nezdařeným  dílem  předešlého  století, 
a  na  barokové  oratorium  v  presbytáři  —  venkoncem 
jest  proveden  přechodním  slohem  z  románského  do 
gotiky.  Dle  úsudku  Gruebrova  (Die  Kunst  des  Mit- 
telalters  in  Bohmen,  II,  25)  vystaven  byl  v  letech  1225 — 1280 
na  základech  a  v  rozměrech  původní  stavby  čistě  románské. 
Tato  jednotnost  slohu  působí  velmi  příjemně  na  pozorovatele, 
jenž  nepocítí  zde  onoho  rušivého  nepokoje,  jaký  budí  stavby 
sebe  nádhernější,  sebe  velkolepější,  jejichžto  jednotlivé  části  však 
za  různých  dob  rozličnými  slohy  provedeny  byly.  Dojem  takové 
jednotné  stavby  jest  tím  hlubší,  je-fi  ona  zároveň  velikolepá  svými 
rozměry,  obdivuhodná  ušlechtilostí  svých  forem  i  důmyslem  stavite- 
lovým a  ctihodná  pro  své  stáří.  Všechno  to  shledáváme,  vkročíme-fi 
do  svatyně  třebické;  tu  cítíme,  že  jsme  překročili  práh  domu,  za- 
svěceného bytosti  nejvyšší;  tu  mimovolně  sklání  se  hlava  a  duch 
se  povznáší  nad  pozemský  prach. 

Takovým  dojmem  působí  vnitřek  zámeckého  kostela  třebického; 
dojem  tento  připraven  jest  arci  již  před  vkročením  do  kostela  po- 
hledem na  velikoiepý.  překrásný  postranní  portál  severní,  jediný  svého 
druhu  u  nás  na  Moravě  n  rovnající  se  nejvzácnějším  dílům  sta- 
vitelským v  říši. 


—  103  - 


Nic  nemůže  trefiK^ji  illnstrovati  iicsoiidnosC  a  iicv.ižnosť.  jakou 
se  vy/riaineiiávala.  druhá  polovict;  Mrmulřlio  století  ku  staiohylým 
pauiátkáni  uuiělrckýui.  nic  n.Mnužu  /h.-jinřji  dokázati  nedost at(;k 
smyslu  tehdejšího  pokolení  pro  krásná  díla  umělecká  doh  předcho- 
zích, jako  způsob,  jak  tehdy  naloženo  bylo  s  tímto  portálem,  jtihož 
nádheře  se  dnes  obdivujeme  a  jenmž  i  století  pozdější  budou  se 
obdivovati.  Ryla  totiž  předsíň,  v  in'ž  ten  portál-^f-  umístěn,  (tzv.  ráj) 
rozdělena  stropem  na  dvojí  patro  a  k;iž"l"''  patro  příěními  /dmi  opět 


na  dvě  místnosti,  ve  kterých  ul)ytován  byl  farář!  Ještě  nebožtík 
Mauric  Trapp,  známý  velezasloužilý  badatel  v  oboru  start )žit nosí í 
moravských,  viděl  v  letech  padesátých  tuto  znamenitou  |)amátku 
stavitelskou  zmíněným  způsobem  znesvářenou. 

Brzy  potom  nadešla  ovšem  doba.  kdy  portál  tento  byl  vyklizen 
a  alespoň  zhruba  restaurován. 

Za  to  však  do  dneška  stižen  jest  podobným  osudem  znstav(^ní 
a    úplného    zapomenutí   jiný    postranní    portál    ciiránm    třebiekého 

9 


—  104  — 

na  jižní  straně  jeho.  třebas  skromnější  svými  rozměry  i  svou  vý- 
zdobou, přece  neobyčejně  zajímavý  a  pozoruhodný. 

Památka  tato,  o  níž  dosud  na  veřejnost  podána  byla  jediná, 
až  příliš  stručná  zpráva  v  díle  „Mittelalterliche  Kunstdenkmale  des 
Ósterr.  Kaiserstaates".  II,  85  (z  r.  1860),  jest  dosud  tak  málo  známa 
a  následkem  novějších  přestaveb  tak  nepřístupna,  že  úplně  ušla 
pozornosti  výpravy  vídeňských  architektů,  kteří  před  několika  lety 
za  vedení  svého  mistra,  zesnulélio  vrchního  stavebního  rady  bar. 
Schmidta  celý  kostel  třebický  změřili  a  do  všech  podrobností  ve 
XX.  svazku  publikací  spolku  „Wiener  Bauhiitte"  na  18  tabulích, 
velkého  foUového  formátu  narýsovali.  Já  jsem  byl  upozorněn  na 
portál  tento  důstojným  panem  farářem  v  Třebíči,  Matoušem 
Nevoralem. 

Kostel  třebický  byl  —  jak  známo  —  původně  chrámem  klá- 
šterním, benediktinským;  na  straně  epištolní  přiléhala  k  němu  tudíž 
kvadratura  klášterní;  klášter  byl  po  svém  zrušení  přestavěn  na 
zámek  a  křížová  chodba  byla  tehdejším  praktickým  pokolením 
zastavěna  tak.  že  jen  bedlivému  pozorovateli  možno  zjistiti  na  zdích 
zámeckého  nádvoří  bývalé  oblouky.  Z  této  křížové  chodby  vedl  — 
jakož  samozřejmo  —  vchod  do  kostela;  a  právě  tento  vchod  od 
dávných  dob  zastavěný  zdoben  jest  portálem,  co  do  ušlechtilejších 
částí  dosud  zachovaným. 

Portál  tento  vede  do  pravé  poboční  lodi  kostelní  pod  prvním 
obloukem  její  klenby,  počítaje  od  presbyteria.  V  kostele  znamenati 
lze  jen  velmi  bystrému  oku  obrysy  jakéhosi  oblouku  pod  omítkou. 
Na  tomto  tedy  místě  zvenčí  zdi  chrámové  nachází  se  portál  vy- 
nikající práce  kamenické. 

Naproti  nynější  panské  kuchyni  —  části  to  bývalé  křížové  chodby 
—  je  schodiště  do  sklepa;  z  tohoto  schodiště  otvírá  se  zcela  tmavý 
výklenek,  jehož  zadní  i  postranní  stěny  tvoří  právě  portál.  Celá 
výška  tohoto  portálu  obnáší  4'24  m.,  šířka  pak  3-32  m.  Po  obou 
stranách  otvoru  dveřního,  dnes  zazděného,  128  m.  širokého  a  258 
m.  vysokého,  postaveno  bylo  po  třech  sloupcích  v  rozích  ostění, 
pravoúhelně  ustupujícího.  Ze  sloupků  zachováno  jest  toliko  pět 
hlavic  a  tři  patky.  Všechny  dříky  sloupků  scházejí.  Po  levé  straně 
jsou  tři  stejné  a  úplně  zachované  hlavice  pupencovité,  obvyklé  při 
slohu  přechodním,  zcela  takové  jako  ve  velikém  (severním)  portále  tře- 
bickém  a  jinde  v  kostele:  po  pravé  straně  pak  viděti  pouze  dvě  hlavice 
jiného  tvaru,  tzv.  kalichovitého,  od  sebe  poněkud  se  lišící  a  dosti 
porouchané.  Nad  lilavicemi  položena  římsa,  sestávající  ze  dvou 
oblounů,  jednoho  žlábku  a  několika  desek.  Portál  překlenut  jest 
obloukem  kulatým,  .^loženým  ze  tří  oblounů  větších,  mezi  nimiž 
jest  po  dvou  žlábcích  a  jednom  oblounů  menším. 

Nejvíce  pozoruhodná  je  polovypuklá  výzdoba  tympanu  (plochy 
obklíčené  obloukem  a  nadpražím).  Tympanon  objato  je  totiž  třemi 
oblouky  více  než  polokruhovými,  k  nimž  na  obou  koncích  řadí  se 
je^ště  po  polovici  takového  oblouku.  Reliéf  v  prostředním  oblouku 
představuje  beránka,  který  patrně  nesl  korouhvičku,  nebo  křížek, 
což  jest  však  značně  poroucháno.  Za  to  reliéfy  v  obou  vedlejších 
obloucích  jsou  téměř  neporušeny:  levý  sestává  ze  dvou  stylizovaných 


—  105  — 

ptáků,  jejichž  krky  i  ocasy  jsou  spolu  spleteny;  pravý  ol. louk  pak  vyj>l- 
ňiije  nějako  fantastické  zvíře  o  dvojím  tělu  a  jediné  hlavé,  /.  néhož 
vyrůstá  ornament  rostlinný.  Motiv  dvon  ptáků  s  krky  st;  proplé- 
tajícími naskýtaje  se  v  kostele  třchickérn  ěastéji:  jak  na  malém 
portálku  j)0stranním.  vedoucím  /.  jireshytáře  do  sakristii',  tak  na 
jedné  konsole  žeberní  v  jn-ostřcdní  lodi;  týž  rrujtiv  shledáváme  také 
na  jedné  hlavici  portálu  kostela  Méřínskéhó.  tiliálním  to  kostelu 
opatství  Třebického,  kterýžto  portál  patrné  tesán  byl  týrnži;  kame- 
níkem jako  portály  třebické.  Zmíněné  báj(;éné  zvířo  o  dvojím  těle 
s  jedinou  hlavou  však  nemá  ani  v  ko.stele  třebickém  ani  na  jjortále 
méřínském  analogie. 

Celkový  umělecký  dojem,  jejž  portál  tento  —  přes  svou  po- 
rouchanosť  a  nepřístupnosť  —  půsol)í,  jest  znamenitý.  Dojem  tento 
pak  jest  tím  účinnější,  že  portálu  tohoto,  zvláště  pak  skulptur 
v  tympanu  nedotkla  se  dosud  štětka  zedníkova  nebo  natěračova. 
Kdežto  všechny  tři  ostatní  portály  kostela  třebického  pokryty  jsou 
(tak  jako  port;lI  měřínský)  tlustou  korou  vápna  nebo  barvy,  čímž 
podrobnosti  reliéfu  staly  se  namnoze  nezřetelnými,  na  zazděném  a 
tuto  popsaném  portálu  vidíme  kamenickou  práci  tak.  jak  z  pod 
dláta  mistrova  vyšla.  Tuto  okolnosť  děkovati  sluší  právě  tomu,  že 
portál  byl  snad  již  krátce  po  svém  vytesání,  každým  způsobem  ale 
ještě  před  onou  dobou  zazděn,  kdy  počato  bylo  „restaurovati" 
staré  práce   kamenické  ■ —  natíráním. 

Touto  stručnou  zprávou  chtěli  jsme  upozorniti  veřejnost  na 
vzácnou,  dosud  téměř  neznámou  uměleckou  památku  moravskou  a 
zároveň  opraviti  nespolehlivý,  skutečnosti  neodpovídající  nákres 
tohoto  |)ortálu,  podaný  v  díle  shora  citovaném  (Mittelalt.  Kunst- 
denkmale,  díl  II,  tab.  XV.),  kdež  jak  hlavice  sloupků,  tak  skulptury 
v  tympanu  podány  jsou  nesprávně. 


Lid  na  Vyzovsku. 

Popisuje  Edaard  Peck. 

Vlil. 

Zlý  duch  Špiritus.  O  lidech,  kteří  pomocí  zlého  ducha  nadpřirozené 

věci  dokázali. 

1.  Vyzovský  měšťan  K.  pozval  mne  jednou  k  sol)ě.  aby  mi  vy- 
ložil skutečnou  událost,  která  se  mu  přihodila,  i  jal  .><e  vypravovati  takto: 

Bylo  to  r.  186-1:.  Jel  jsem  z  Vyzovic  do  Palkovic  a  stavil  jsem 
se  o  svačinách  v  zašovské  hospodě.  Seděl  tam  člověk  jak  boží  umu- 
čení, vyzáblý,  vychrtlý  a  dech  lapal  jenom  násilím.  Ustrnuv  se  nad 
ním,  ptám  se  ho,  co  mu  chybí.  Hosjjodský  odpověděl  za  něho: 

„Ten  patří  už  čertu!  Čert  má  už  dávno  na  něho  závdanek! 
Jenom  mu  zaplaťte  žejdlík  šedé,  bude  hned  lehčeji  oddýchat!" 

Mne  se  taková  řeč  nemile  dotkla,  zaplatil  j.sem  žejdlík  .-^edé  a 
začal  jsem  rozmluvu  v  té  záležitosti  s  člověkem  .samým.  Sdřlil  mi. 
že  jest  mlynářským  tovaryšem,  a  že  ve  své  mladosti  nabyl  v  1'cště 
tak  zvaného  Špiřitusa.  kterého  v  podobě  myši  ve  skřínečce  z  jedlové 

9» 


—  106  — 

sušky  (suchého  stromu  jedlového)  choval,  a  čas  od  času  mlékem 
černé  krávy,  která  ani  chloupka  Ijílého  na  sobě  neměla,  napájel. 
Ten  mu  všecko  na  jevo  dal,  čeho  sobě  od  něho  věděti  žádal,  žádný 
zámek  nebyl  před  ním  jistý,  jenom  do  něho  foukl,  už  se  otevřel, 
žádná  pouta  se  na  něm  neudržela,  zkrátka  vše.  čeho  ve  své  lehko- 
myslnosti užiti  chtěl,  mu  prováděl.  Když  se  ho  konečně  nabažil, 
umínil  si,  že  půjde  stůj  co  stůj  do  kostela,  ale  hodilo  ním  to  na 
patnáct  kroků  od  prahu. 

„A  tož  ho  ještě  máte?"  ptám  se  člověka. 

„Už  ne"',  povídá,  „vhodil  jsem  ho  do  vápenky!" 

„Nelži.  Josefe",  prohodil  hospodský,  „máš  ho  a  jeho  pazourům 
neujdeš!" 

Bylo  po  řeči.  — 

2.  Jeden  hospodář  vypravoval  se  do  Vídně.  Druhý  hospodář 
přišel  k  němu  a  pravil: 

„Prosím  vás,  sousedku,  kupte  mi  ve  Vídni  Špiritusa,  já  vím, 
že  tam  takové  prodávají!" 

„Koupím,  koupím!" 

„Tu  máte  rýnský;  bude-li  dražší,  doplatím  vám.  Ale  neza- 
pomeňte!" 

„No  no,  nezapomenu!" 

A  zapoměl!   Vzpoměl  si,  až  se  blížil  k  domovu.   Co  včil?    Pře-    n 
mýšlel,  jak   by   si   pomohl  z  bryndy,  a  v  té  uviděl  na  kromltožinci^KAjmdj 
velikou  žlutou  mouchu.   Chytl  ji  a  dal  do  škatulky.    Soused  už  mu 
běží  naproti  a  volá : 

„Nesete  mi  ho?" 

„Nesu!" 

„A  kde  ho  máte?" 

„Dočkejte,  až  doma,  až  se  najím  a  trochu  si  odpočinu!" 

Ten  už  dychtivostí  všecek  trnul.  Konečně  mu  soused  odevzdal 
Škatulku  s  mouchou. 

„A  doplácel  jste?" 

„Jenom  několik  krejcarů!" 

„Však  se  spravíme!  Zatím  Vám  děkuju!" 

Doma  otevřel  škatulku,    ze  škatulky  vyskočil    chlap  a  ptal  se: 

„Co  pán  poroučí?" 

„Tentokrát  nic!  Chtěl  jsem  se  jenom  přesvědčiti,  jak  umíš  po- 
slouchati!" 

Chlap  hned  byl  zas  muchou  a  vletěl  do  škatulky.  Hospodář 
byl  rád.  Spiritus  nanosil  mu  všeho,  čeho  si  přál,  a  peněz,  kolik  chtěl. 
Peníze  utrácel,  nesměl  z  nich  nic  ušetřiti.  D^obře  se  mu  vedlo,  ale 
konečně  ho  to  přece  omrzelo.  Byl  by  se  rád  Špiritusa  zbavil,  ale  to 
tak  snadno  nešlo.  Alohl  ho  kde  chtěl  zanésti,  zahoditi  nebo  druhému 
nepozorovaně  strčiti,  do  kapsy  vždy  se  zas  k  němu  vrátil.  Až  kdosi  mu 
poradil,  aby  ho  zamotal  do  šatka  a  ten  šátek  v  kapse  „měja  aj  ne- 
měja"  v  kostele  na  zem  spadnouti  nechal.  Zdvihne-h  kdo  šátek  a 
podrží  si  ho.  podrží  si  i  Špiritusa.     Podařilo-li  se  mu  to,  už  nevím. 

3.  Veselý  panáček  chodil  do  jednoho  domu  na  besedu,  aby  si 
čas  ukrátil.  Kdysi  ho  počastovala  hospodyně  čerstvým  máslem  a 
chlebem.  On  jí  za  to  na  druhý  den  přinesl  „kýstku"  obyčejné  trávy 
a  pravil  žertem: 


—  107  — 

„ílospodynko,  tu  vám  uesn  u^m^o.  aby  vám  krávy  hoiliiř  dojily, 
a  vy  liodiio  másla  nastlonkala.  A;;:  l)udete  .stloukat,  dejte  juiiom  tuto 
trávu  pod  masuici!" 

„To,  velebný  i)aiie,  to:-  rckla  selka,  přiložila  tomu  vím  a  m^íla 
hned  po  prvním  stloukání  jjlnou  komoru  másla.  Jak  panářek  zas 
přišel,  hned  se  mu  ])ochválila  a  jtíuni  velice  dekovala.  Panáěek  hned 
odešel  a  byl  už  i)oíáď  smutný.  Pan  farář  to^zpozoroval  a  ptal  se 
ho.  co  se  mu  přihodilo.  Panáček  se  vyznal  ze  všeho,  řined  se  oba 
oblekli  do  ornátů  a  pospíchali  k  sedlákovi.  Tam  říkali  jakési  mo- 
dlitby z  knížek,  ale  nebylo  jim  rozuměti.  Jak  říkaU,  tak  toho  másla 
ubývalo,  až  ostalo  jenom  tolik,  kolik  ho  bez  pomoci  zlého  ducha 
býti  molo.  Pan  farář  poučil  selku,  a  pan  kaplan  už  si  dal  pokoj 
s  nččím  takovým. 

4.  Jednomu  hospodářovi  v  Iluku  „zhynuly"  železa  z  pluha. 
Poslal  pacholka  do  Boršic  k  Dorco,  aby  povědčla.  kdo  je  ukradl. 
a  dal  mu  čtyřicet  krejcarů,  aby  jí  za  poradu  zaplatil.  Pacholek  si 
na  cestě  umínil,  že  jí  dá  jenom  dvacet  krejcarů  a  ostatek  nechá 
sobě.  Přišel  k  Dorce  a  vyložil  jí.  co  se  stalo.  Dorka  povídá:  „Běž 
doni,  železa  najdete  pod  kolnou  ve  slámě!  Ten  člověk,  co  je  ukradl, 
podhodil  je  tam,  jak  se  dozvěděl.  že's  šel  k  Dorce".  Pacholek  se 
optal,  jakou  záplatu  jí  má  dáti.  Dorka  odpověděla:  „Hospodář  rai 
poslal  čtyřicet  krejcarů,  ale  ty  si's  umínil,  že  mi  dáš  jenom  dvacet, 
tak  dej  dvacet  a  jdi  s  Bohem!"  Pacholek  se  zastyděl,"  dal  jí  všecko 
a  odešel.  Železa  pod  kolnou  našli. 

5.  Boršický  pan  farář  měl  Dorku  v  nenávisti.  Ustavičně  káz.al 
a  lid  naponiínal.  aby  se  od  ní  nedal  mámiti.  Najednou  onemocnělo 
mu  šestero  dobytka.  Kdo  co  věděl,  radil,  ale  nic  plátno,  dobytek 
chřadl  a  schl.  Když  jinší  pomoci  nebylo,  poslal  pan  farář  pro  Dorku, 
aby  ona  poradila.  Dorka  přišla  na  faru,  ale  se  smíchem  pana  faráře 
odbývala,  že  on  bez  toho  v  její  pomoc  nevěří.  Ale  pan  farář  pěkným 
způsobem  ji  obešel,  aby  jenom  poradila  a  dobytku  jeho  pomohla. 
Dorka  se  ua  to  dala,  dobytku  pomohla,  a  pan  farář  od  tě  chvíle 
v  Dorku  věřil  a  víckráť  o  ní  nekázal.  — 

6.  Na  hranici  vidčanského  a  bystřičského  kotáru  býval  pasekář. 
jménem  Bednařík,  a  ten  také  cosi  věděl. 

Jedna  matka  z  Vidča  měla  děvče  nemocné  na  oči  a  hledala  po- 
moci. Poradili  jí,  aby  šla  do  Frenštátu  k  doktorovi.  Doktor  jí  dal 
jakousi  vodku,  ale  po  té  se  jí  oči  velice  sprýštily.  Tak  jí  poradili, 
aby  šla  k  Bednaříkovi.  Ona  šla,  ale  Bednařík  ji  přivítal  slovy:  „Však 
byla's  u  doktora  ve  Franštátě!  Co  ke  mně  chodíš?"  Ona  zapírala, 
že  nebyla,  a  on  tvrdil,  že  byla.  ,.No  proto  nic",  povídá,  „co  bude 
možného,  poradím  ti!"  Po  chvíli  praví:  „To  děvče  dostalo  tu  nemoc 
v  očích  z  leku!"  Matka  nevěděla,  kde  by  se  to  děvče  bylo  čeho 
leklo.  „A  nevíš,  co  se  stalo  na  sv.  Štěpána  loňského  roku  o  půl 
noci?"  optal  se  Bednařík.  Matka:  „Nevím!"  Bednařík:  „Tak  já  ti 
povím!  Dcerečka  vstala  s  postele  a  šla  sama  potmě  ven  na  potřebu. 
Jak  vkročila  do  síně,  vzkřikla.  Polekala  se  kobyly,  která  se  odvá- 
zala a  do  síně  vběhla!"  Matka  se  upamatovala.  že  to  všecko  tak 
bylo.  Bednařík  jí  dal  léky  a  děvčeti  v  krátkém  čase  oči  zhojil. 

7.  Sedlákovi  ve  Vidci  ztratily  se  klíče  i  poslal  pohunka  k  Bedna- 
říkovi na  paseky,  aby  o  nich  pov^*^^'!''!    Jak  pohunek  odešel,  pohlédli 


—  108  — 

pod  lůžko,  tam  byla  slaměnka  s  vičákein  (vika  s  ječmenem),  a  ty 
klíče  v  něm.     Chťíli   běžeti   za  iiíin.   aby  se  vrátil,  ale  kdež  ten  už 

byl! Polmiiuk  přijde  k  IJodnáříkovi  a  povídá:   „Strýčku,  poslali 

Ďa  naši  hospodář,  ztratily  se  nám  kluče,  že  abyste  nám  o  nich  po- 
věděli, kde  sú!"'  Bednařík:  „Bož  dorn,  kluče  už  našli;  byly  na  sla- 
měnce  ve  vlčáku  pod  lůžkem!"  — 

8.  Také  ve  Slopném  žil  před  lety  člověk,  který  „víc  věděl  než 
chléb  jest".  Bylo  mu  Machala. 

Kmotr  Machalů  chtěl  jet  do  světa  a  měl  jedno  kolo  darebné. 
Povídá  si:  „Kmocháček  má  na  dvoře  moc  kol,  půjdu  a  jedno  si  vy- 
půjčím, však  on  o  tom  nebude  nic  vědět!"  Co  si  umínil,  udělal: 
vzal  kolo,  nastrčil  na  vůz  a  jel.  Přijel  až  k  Hradišti,  ale  najednou 
ostal  stát  a  nemohl  s  místa.  Mohl  pobízet  koně  jak  chtěl,  vůz  se 
ani  nehnul,  a  bylo  to  přece  na  rovině!  Už  věděl,  že  mu  tak  kmo- 
cháček posloužil!  Vzal  kolo  na  rameno,  jachal  zpátky  do  Slopného 
a  zrovna  k  Machalovi:  „Kmocháčku,  nesu  vám  to  kolo,  zdraví 
poščávah!"  Machala:  „Ale  kmocháčku,  proč  jste  si  ho  ještě  nene- 
chaU?  Já  mám  dosť  kol!"  Ten  už  byl  ven  z  jizby;  vypůjčil  si  kdes 
jinší  kolo.  šel  zpátky  za  vozem,  nastrčil  a  jel  „že  to  nic"  (jako 
by  nic). 

9.  Machala  jel  jednou  i  s  pacholkem  na  Slováky.  Na  zpáteční 
cestě  stavili  se  v  hospodě  krmit  koně.  Jak  pokrmili,  kázal  Machala 
pacholkovi,  aby  jel  pomalu  napřed,  že  on  ho  dohoní.  Pacholek  jel.  ale 
jeda  zpozoroval,  že  hevera  ve  voze  není.  i  zůstal  státi.  Zatím  přišel  ho- 
spodář a  ptal  se  pacholka,  proč  stojí.  „Dyť  nám  kdosi  ukradl  hevero  z 
voza!"  povídá  pacholek.  Hospodář:  „Jenom  jeď.  on  ho  rád  přinese!" 
Jedou  dále,  a  tu  za  němá  letí  Slovák  s  heverem  na  zádech  a  křičí:  „Kde 
ho  mám  dat  V"  „Tam.  kdes  ho  vzal!"  odpověděl  Machala,  i  vzav 
z  lušně  bičík,  Slovákovi  nařezal  a  tuto  radu  mu  udělil:  „Až  budeš 
po  druhé  krást,  dej  si  pozor,  abys  netrefil  na  horšího,  než  jsi  sám!" 

10.  Machala  měl  mlatce,  a  ti  se  ho  večer  ptali,  bude-li  mlat 
zavírat.  „Nebudu",  odpověděl.  .,nebojím  se.  že  mi  kdo  co  vezme!" 
Mlatci  se  uradili,  že  v  noci  přijdou  a  toho  obilí  si  naberou.  Přišli 
a  nabrali  si.  Nabrat  jak  nabrat,  ale  horší  odnést,  když  už  se  nikdo 
se  svého  místa  nemohl  ani  hnouti!  Tak  stáli  až  do  rána,  každý  při 
svém  měchu!  Jak  přišel  hospodář  na  mlatevnu,  pěkně  ho  pro.sili, 
aby  jim  to  odpustil!  -- 

11.  V  kterési  dědině  na  Hané  ztratil  se  obecní  býk,  i  vypravili 
člověka  až  na  rožnovské  paseky  k  Mandulovi,  aby  jim  o  něm 
pověděl.  Člověk  tam   přišel  před  večerem,  a  Mandule    nebylo  doma 

Zena  se  ho  ptala,  co  chce,  a  řekla  mu  potom,  aby  šel  spát  do  sto- 
doly, že  může  s  ním  až    ráno  mluvit. Mandula   přišel   domů 

a  žena  mu  pověděla,  kdo  tu  je  a  co  chce.  O  půl  noci  vstal,  šel  do 
stodoly  —  na  to  zapoměl,  že  ten  člověk  tam  leží  —  a  volal  na  toho 
svého  špírka:  „Kubo,  kde  máš  toho  býka?"  Kuba  odpověděl: 
„Neptej  se,  nebudeš  mět  z  toho  nic!"  ale  když  do  třetice  se  ho 
ptal,  řekl:  „Je  zavřitý  v  pazderní!"  Člověk  se  už  nestavil  u  Man- 
dule, ale  běžel,  rána  nečekaje,  zrovna  domů,  a  býka  v  pazderní  našli. 

12.  Ve  Vyzovicích  býval  před  šedesáti  lety  nějaký  Pravda, 
a  ten  vedl    hrubé    hospodářství:    měl    moc  pole,   a  provozoval   silno 


—  109  - 

řuiiicsli)  soiikciiickí'.  kterť'  tehda  šlo.  Na)t!iiiii)ii  /„iřal  po/oruvat , 
nu  svojcin  iiiajctku.  /c  se  mii  li.ití.  Pátral  iiir/.i  chasou  po 
/lodřjovi.  ale  in'j)řišel  na  nic.  Tcpiv  po  (ilouhť-iii  čase  shliMJal,  že 
jeiio  žena  je  tím  doniácíni  zlodějem:  odnášela  peníze,  vlnu.  ohill  a 
kde  co  hylo.  Muž  ji  v  doljrém  nai)omíiial.  aby  tolio  nedělala,  ale 
ona  dočista  zapřela,  že  tím  vinna  není.  Vida  škodu  pořád  vt5tál 
a  větší,  začal  po  zlém.  ale  ona  toho  přece  -uwiechalii.  Když  ani 
po  dobrém  napomínání  ani  po  zlém  káráni  pFé.stat  neehtéla.  začal 
jí  vyhrožovat,  že  si  nějakou  jinakší  věcí  na  ní  postihne,  ale  žena 
ani  toho  se  nebála.  Tak  šel  k  jednomu  hadačovi  a  i>rosil  ho.  aby 
nm  pověděl,  koho  má  ve  svém  domě  zloděje.  Hadač  nni  hned  řekl; 
„Tvá  žena  je  tím  zlodějem!"  Manžel  žádal,  aby  na  ní  nějakou 
známku  udělal.  Hadač  povídá:  „Nepřej  si  toiio.  bude  tě  to  mrzet, 
když  po  nniohá  léta  žebráka  na  lůžku  mět  budeš!"  Ale  on  .stál  na 
svém.  že  se  jí  už  moc  nanapomínal  a  raději  bude  mět  v  domě  že- 
bráka než  zloděje.  Hadač  mu  udělal,  co  clitěJ.  a  dávaje  nějaké  věci 
do  ruky.  pravil:  „Zakop  toto  i)od  jjráh  u  sinových  dveří,  a  jak  ho 
překročí,  kdo  tím  vinen,  hned  padne".  Hospodář  udělal  podlévá  jeho 
rady.  První  přes  práh  šla  jeho  manželka.  Jak  ho  obkročila.  hned  se 
vyvrátila  a  na  Ježíš  Maria  zakřikla.  Dali  ji  na  lůžko,  a  neslezla 
s  něho  až  do  své  smrti.  — 

18.  Jel  forman  do  světa  dvěma  párama  koní  a  polednová  I  na 
jedné  hospodě,  kde  byla  svadba.  Když  pojedl  a  koně  nakrmil,  chtěl 
jet  dál.  ale  nemohl  s  místa  ani  Imout.  Chodí  okolo  voza,  přehledá, 
kdo  co  vězí.  ale  nikde  nic.  Už  věděl,  že  má  podělané.  Vešel  do  ho- 
spody a  prosil,  jestli  některý  z  nich  ^mu  to  posloužil,  aby  to  zas 
napravil,  ale  všeci  se  mu  vysmáli.  Sel  zas  ven.  „udéral''  na  koně. 
ale  „koně  ani  hni".  Vrátil  .se  do  hospody  po  druhé  a  prosil,  aby  ho 
pustili,  a  jak  ho  nepustí,  že  si  poradí  sám.  ale  to  s  kýmsi  zle  vy- 
padne, abý  mu  viny  nedávali.  Svadebníci  ho  zis  odbyli  smíchem. 
On  zrovna  k  obecnímu  starostovi  a  oznámil,  co  se  mu  přihodilo. 
Starosta  šel  s  ním  do  hospody  a  napomínal  je  sám.  ale  když  všecko 
naponn'nání  nic  plátno  nebylo,  nařídil  formanovi,  aby  na  jeho  odpo- 
vědnost" si  radil,  jak  může.  Forman  odepjal  přední  koně.  vzal  mo- 
tyku a  udeřil  tylcem  třikrát  na  kont.-c  oje.  V  tom  jeden  tanečník 
v  hospodě  chytil  se  za  hlavu,  zavolal  na  Ježíš  Maria,  spadl  na  zem. 
a  Ijylo  po  něm.  Forman  připříhl  a  jel  dál. 

14.  Jiný  forman  jel  pres  Liptál.  Přijel  k  jedné  chalu]>ě  v  ne- 
dělu  odpoledne,  tam  byli  sousedi  v  chládečku  na  zahrádce  sejití,  a 
nemohl  také  s  místa.  Věděl,  že  tomu  jinší  není  vinen,  než  některý 
z  těch  hdí.  Prosil,  aby  ho  propustili  s  dohrou,  ale  nikdo  se  nechtěl 
přiznat.  Forman  udělal  na  biči  zámršCku.  obešel  vůz  třikráť  místem 
švihl  do  koní  a  jel.  Na  toho.  který  mu  počaroval.  zavf.lal:  „A  ty 
seď!"  Zase  ten  nemohl  s  nn'sta.  a/  vypravil  sousedy  za  formanem, 
aby  mu  odpustil.  —  . 

* 

Špiritus  (špirck)  je  zlý  duch.  ale  také  služebník  Boži.  Kdo 
ho  chce  mět,  ať  nosí  první  vajíčko  od  černé  slíi)ky  devět  dní  pod 
levou  paží,    anebo    ať  je  zaln-aí^e    do    čerstvého    hnoje    koňského  a 


-  110  — 

každý  den  do  východ  slunce  „zaplůvá" :  devátý  den  se  mu  vylíhne. 
Ostatně  čemu  kdo  přiloží  víru.  z  toho  si  může  udělati  Spiritusa. 
Odřeknouti  se  nmsí  Pána  Boha.  Panenky  Marie  a  Všech  Svatých, 
nesmí  se  modliti  ani  do  kostela  a  ke  sv.  zpovědi  choditi,  nesmí  se 
mýti.  česati,  vlasy  a  nehtů  sobě  střihati.  Kdo  se  tak  zachová,  tomu 
udělá  všecko,  co  po  něm  žádá.  Ale  člověk  se  ho  brzo  nabaží:  ví, 
že  upadne  na  starost  v  těžkou  nemoc,  že  bude  míti  velice  těžkou 
smrť.  že  vezme  zlý  konec,  že  přijde  na  věčné  zatracení.  Každý  se 
ho  hledí  spíš  nel)0  později  zbaviti.  Kdo  ho  má,  a  chce  se  ho, pozbyt, 
„uvíi-ce"  v  dřevě  díru  a  řekne:  „Který  tam  prv  vlezeni?"  Špiritus 
chtěje  býti  čerstvějším,  hned  tam  skočí,  a  ten  ho  vazovým  špuntem 
zatluče. 

Mezi  všemi  hadači  moravskými  nejlepší  pověst  měla  Dorka 
z  Boršic.  Ona  dobře  hádala,  ale  ještě  lépe  lidu  i  dobytku  od  ne- 
mocí pomáhala.  Za  to  všecko  nic  nebrala:  byla  spokojena  s  tím, 
co  jí  kdo  dal.  Lidé  odevšad  k  ní  se  hrnuli.  V  květnu  a  v  červnu 
až  do  Jána  mívala  najatých  dvacet  až  třicet  žen,  které  jenom  sbí- 
raly zeliny  po  okolí,  a  za  zimu  všecko  lidé  po  troše  odnesli.  Kromě 
velebného  pána  boršického.  který  proti  ní  kázal,  měla  už  jenom 
jednoho  nepřítele,  a  ten  ji  dal  do  novin!  V  „Moravských  Národních 
Novinách"  z  r.  1850  čteme: 

„Divotvorná  žena.  V  Hradišťském  kraji  v  malé  dědince 
B —  přebývá  jakási  docela  sprostá  žena,  kteráž  jakoby  jakousi  ne- 
obyčejnou učenost,  aneb  snad  docela  jakýsi  nadpřirozený  divotvorný 
dar  do  sebe  měla,  lid  v  celém  okolí  k  sobě  váljí  a  mámí,  tím  ze 
zpozdilosti  jeho  všemožně  kořistíc.  I  putuje  tam  ze  všech  stran  lid 
všeho  druhu. Tak  naše  milá  babička  radí,  léčí,  hádá,  proro- 
kuje, kouzlí  a  ví  pro  každého,  v  potřebách  postaveného,  jistý  pro- 
středek spomožení;  pro  sebe  ale  zajisté  nejlepší,  nebo  mezi  všemi 
zázrakami  jejími  jest  nepochybně  ten  největší,  že  umí  na  dosti 
sprostý  způsob  lidem  peníze  častokráte  těžce  zasloužené  —  z  kapse 
vykouzliti.  Poštěstilo  se  už  několikráte,  že  náhodou  buď  někdo  po 
zelinách  této  divotvornice  ozdravěl,  aneb,  že  tomu  neb  onomu  něco 
uhodla,  což  jí  velmi  snadné  jest,  poněvadž  mezi  tím,  co  někdo 
z  jejich  lidí  cizinců  v  světnici  se  vyptává,  ona  zatím  na  hůře  skrz 
díru  v  stropě  učiněnou  dolů  patříc  vše  vyslechne,  a  pak  slavně  pro- 
rokuje. Tím  došla  podvodnice  tato  v  celém  okolí  tak  velkého  jména, 
že  mnoho  i  z  městského  lidu  k  ní  cestuje,  se  podváděti  dává.  a 
venkovský  lid  už  konečně  na  iiu  jako  na  Boha  věří." 

Za  posledních  padesát  let  v  této  věci  jsme  tuze  nepj)kročili. 
Jako  tehda  k  Dorce  z  Boršic  hrnou  se  nyní  lidé  k  bohyni  —  v  Ceky  ni! 

IX.  Kroj,  strava. 

Košile  muž.ská  měla  široké,  otevřené  rukávy,  obojek  při  krku 
na  palec  široký,  vyšívaný  a  knoflíkem  dvojákem  nebo  špendlíkem 
spjatý;  na  všední  den  byla  z  plátna  konopného,  pačesného.  na  ne- 
děli z  plátna  lněného.  Nohavice  byly  na  všediu'  den  plátěné,  kú- 
delné  a  na  vidličky  šité;  sváteční  nohavice  byly  ze  vsackého  sukna 
tmavého,  měly  střih  uherský,  hojné  šňorování  a  v  předu  lacek. 
Opasovaly  se  řemenem  půl  druha  sáhu   dlouhým,    žlutými  knoflíky 


—  lil  — 

zdobetiýin.  Remon  ovinul  sr  dv.iknUr  kokin  třl.i:  j)f>  prvé  it!\siio. 
po  driihL'  zcela  volno.  V  c  s  t  a  Jinak  f  r  y  d  k  a.  k  o  r  d  u  I  k  a,  h  r  n  n  c  1  e  k. 
Iiyía  červená,  okolo  krku  lioduTí  vystři/ená  a  im^la  hustou  i-adu  ujo- 
sazných  neb  olovených  dle.ščkatých  knoflíku  nebo  kulovatých  goin- 
bíků.  které  sloužily  více  za  ozdobu  než  k  zai)ínání  a  i)ři  kapsách 
patky.  Sváteční  vesta  byla  z  téhož  vsackého  sukna  Jak  nohavice. 
Svrchním  šatem  všedním  byla  halena  bíl;wU'z  cinibála,  sváteční 
žuijica.  kabaňa  z  téhož  vsackého  suknii' Jak  nohavice  a  vesta. 
Župica  čamařc  podobná  byla  až  \>o  kolena,  niéla  osni  až  deset  ve- 
likých olovených  gombíkú  a  zai)ínala  se  uprostn-il  zvlá.štníin  zajii- 
náivcrn;  vrch  Její  byl  Jako  u  vesty  otevřen.  Každý  pořádný  chlap 
mol  tři  kabaně:  červenou,  světlomodrou  a  tmavomodrou,  indichovou. 
Červenou  kabafiu  nosili  Jenom  na  výročité  svátky  a  Boží  tčlo.  V  zimé 
nosívaly  se  kožuchy  dlouhé,  neohšité,  černou  baraninou  lemované. 
anebo  řásnaté  pláště  indichové  s  vysokým,  stojatým,  jjozdéji  le- 
žatým límcem.  Tyto  pláště  a  Jiné  cennější  šatiny  bývaly  v  rodinách 
dědičné  a  přečkaly  druhé  až  třetí  koleno.  Na  hlavě  nosívali  staří 
hospodáři  klobouk  na  tři  gury,  nebo  ba  ráni ce  na  střevíc  vysoké, 
tvrdé,  čtyřmi  až  pěti  různobarevnými  stužkami  zdobené.  Mladí  chas- 
níci  nosili  aksamítky,  vydrovky  za  17  až  2U  zlatých  a  kdo  jí 
neměl,  byl  za  nic.  Za  obuv  měli  na  všední  den  papuče,  krpce. 
úkladové  boty.  na  svátek  čižmy.  Papuče  bez  opatku  zapínaly 
se  na  haklíky.  Úkladové  boty  měly  široké,  železnými  cvočky  ^obité 
podešve  a  na  opatcích  podkovice,  na  zimu  hřebíky  ledovce.  Čižmy 
z  Jemného  kordybánu  dovážely  se  z  Uher,  ale  uměli  Je  i  doma  dě- 
lati. Rodinné  Jméno  Čižmářů,  ve  Vyzovicích  tak  četné,  odtud  se  od- 
vozuje. Čižmy  byly  nadobře  končité,  nahoře  na  předku  měly  vlněnou 
ružu  nebo  hedvábný  střapec.  Kolem  opatku.  špalku,  byly  ocelové 
krajovice.  Jež  vyčnívajíce  hluboko  do  země  se  zarývaly.  V  létě  cho- 
dilo se  bosky.  V  menší  dědině  měli  honem  všeci  dohromady  Jedny 
boty,  které  si  obul,  kdo  měl  Jíti  na  kancelář.  Také  děvčata  při  mu- 
zice tančívala  bosky.  — 

Ženské  nosily  místo  košile  rubáč  a  rukávce.  Rubáč  byl 
ušit  z  hrubého  plátna  konopného,  sáhal  od  spodu  do  polou  prs  a 
držel  se  šňůrkami  na  ramenách.  Rukávce  byly  z  plátna  jemnějšího 
a  měly  krásné  výšivky  ze  žlutého  hedvábí  na  širokém  obojku,  ná- 
ramcích a  koncích  rukávů.  Sukně  nosily  .^e  krátké,  faldované. 
Vedle  kanafa.sky,  leknice,  mezulánky.  zvláště  byla  oblíbena  šurimaňa. 
sukně  vlněná,  červená  s  černými  pruhy.  Sukně  na  zdavky  byla 
fialová  nebo  zelená,  červenou  haraskou  lemovaná.  Kordulka  s  var- 
hánkama  byla  na  obyčejné  chodění  z  červeného  sukna,  na  lepší 
chodění  hedvábná,  všelijak  květovaná.  Sklenných  knoflíčků  měla  pět. 
ale  zapínala  se  toliko  na  dva  spodní;  přišity  byly  všecky  na  švihu. 
Za  obuv  měly  ženské  Jako  nuižští  na  všední  den  jíapuče.  na 
svátek  střívě  s  přazkama  z  červeného  sukna  holandského  na  vy- 
sokých špalečkách.  Pančochy  byly  modré,  indichové.  V  zimě 
konal  dobrou  službu  dlouliý,  liščiuou  lemovaný  kožuch  měňavý. 
červeným  suknem  obšitý.  nebo  duhený.  neobšitý.  Vlasy  byly  na, 
hladko  učesány,  na  předku  rovným  pútcem  rozděU'iiy.  v  zadu  v  lelík 
spleteny.    Žena  měla  lelík  na  hlavě  stočený,    panna  si)uštěný  a  při 


—  112  — 

něm  dlouhou  pentli.  Ženy  se  odívaly  v  dělný  den  plachetkou, 
ve  svátek  květovaným  šátkem  inglickým.  Vlfiáků,  jaké  se  nyní 
nosí.  nebylo.  Zámožnější  Vyzovjanky  nosily  na  hlavě  čepec  dudek. 
Panny  hlav  svých  neodívaly,  přece  však  nosily  složený  hedvábný 
šáteček  jako  nějakou  korunku  nebo  věnec.  Nevěsta  mívala  na 
hlavě  kanku  a  věneček  ne  z  kvítí  čerstvého,  ale  z  drátků,  mo- 
sazných plíšků  a  barevných  .skélek.  Velikou  zálibu  měly  ženské 
v  koralech,  jež  nosily  na  krku.  Rozmanitá  zrnka  byla  navlečena 
na  pěti  až  sedmi  nestejně  dlouhých  a  k  peřince  přišitých  nitkách; 
v  zadu  zavazovaly  se  šňůrkou  a  pentli  takovou,  jaká  byla  při  le- 
líku.  Nejobyčejnější  korale  byly  ze  skla,  vzácnější  perlové  a  graná- 
tové, nejdražší  řezané.  Kutné  plachty  a  úvodnice  bývaly  bo- 
hatě vyšity  žlutým  hedvábím.  Jak  vycházely  z  módy,  tak  se 
prodávaly  dále  na  Horňáky  a  Slováky  do  Uher.  kde  jim  říkali  mo- 
ravské plachty.  Jiní  schovali  si  je  do  hrobu.  — 

Chudobný  lid  na  Vyzovsku,  nemaje  v  zimě  nijaké  práce,  vět- 
šinu dne  přespí,  aby  nepocítil  hladu  anebo  „najeza  sa"  brzo  nevy- 
hladí. Ráno  vstane  až  o  desáté  hodině,  pojí  něco,  potom  se  trochu 
pošuchtá  a  po  čtvrté  hodině  odpolední  už  zase  si  lehne.  Při  kolo- 
vrátku baba  vydělá  sotva  pět  krejcarů  za  den  a  co  se  nohou  navrtí! 
Chudobná  robka  nabere  si  před  vánocemi  trochu  suchých  trnek, 
hrušek  a  krajanek,  jde  na  Hanou  a  volá  do  oken:  ..Kupte  si  ovoce 
za  přadivo!"  Za  peníze  neřáda  prodá  říkajíc:  „Krejcarů  máme,  až 
nám  s  hůry  pršíja  a  přadivo  sa  nechce  u  nás  roditi"  Tak  se  s  nožkou 
obživí  dva  i  tři  měsíce  mezi  dobrým  lidem  a  přinese  ještě  živobytí 
a  ledačeho  domů. 

Zelí  a  zemáky  jsou  hlavní  strava  lidu  valašskélio  vůbec. 
Zelí  naložené  najde  v  každém  domě,  i  ten  nejchudobnější  ho  má 
aspoň  s  vědérko:  u  sedláka  ho  bývá  několik  dvojek,  trojek  i  pětítek. 
Bílé  želé  strouká  se  na  struhadlech  pro  lidi,  pecnové  želé  seká 
se  v  kadečkách  pro  dobytek.  Je-li  bída,  „postrúže  sa"  všecko  do- 
hromady: mačinky,  pecnové  želé  a  j.  hlby.  Vejdouce  do 
chalupy,  uvidíme  „pod  lavú"  u  kamen  dva  hrnce:  v  jednom  je  zelí, 
ve  druhém  zemáky.  Lidé  navaří  si  obého  na  dva  i  tři  dni  a  kdy 
má  kdo  hlad,  jde  a  nabere  si.  Nejchutnější  je  ,,zelé  od  vařachy" 
jako  „vdolek  od  lopářa"  a  „nevěsta  od  oltářa."  Jak  páni  slanečky 
a  kaviárem,  spravuje  si  chuť  chudobný  lid  „zelniců."  Zelnica  nesmí 
se  sama  o  sobě  zhřívati,  nebo  by  se  zdurdila,  zřepila  (svařila).  Zel- 
nica je  dobrá  od  různých  nemocí:  pije  ji,  kdo  nemá  chuti  na  jídlo, 
komu  „škvrčí  v  břuše",  kdo  trpí  na  hlísty,  kdo  má  hlavénku.  kdo 
kašle  a  těžko  dýchá.  Po  zelnici  narostou  i  nové  plíce. 

K  zemákům  a  k  zeh  jídá  se  maso  jenom  v  neděli  a  ve  svátek, 
a  to  nikdy  pečené,  jenom  vařené.  Na  řídkou  polévku  se  nedrží, 
ale  husté  omáčky  jsou  oblíbeny.  Kyselic  a  bývá  každý  den  ráno 
a  v  pátek  i  na  oběd.  Samorostla,  stra  páčka,  švihula  je  po- 
lévka ze  zelnice  a  jídá  se  v  postě.  Chudačka  je  hustá  polévka 
hřibová  s  pohančenou  nebo  prosnou  kaší.  Kučmo ch  připravuje  se 
tím  způsobem,  žu  syrové,  na  kousky  ])okrájené  zemáky  se  uvaří  a 
zásmažkou  .s  vonným  (kořením)  zalejou.  Z  moučných  pokrmů  jídají 
se:  péry  s  kotlovinami  (vařenými  trnkami),  lokše,  slížance,  po- 


—  113  — 

c  h  1  ;i  p  a  11  c  e,  t  a  š  k  y.  t  ;i  1 1  ú  1 1  y.  koI.V^^o  z  a  h  y  Ij  ;i  c  c.  p  o  dl  i  s  t  a  A  k  y . 
s y  r fi á k y.  ze  1  ň  A k y,  li  r  ii .š č ;i  k y.  t  rn  č á k  y,  k iii i  n ;i k y.  c  li  I  u h o  \- 
ú á  k  y  ;i  m  v k  v  á  ii  ř.  Při  ko.scuí  luk  dr/í  chlapi  ii  i  š  k  v  a  ře  ii  i  ii  u 
a  sýrov^é  škt  bance  iriastué,  až  /  nich  toče.  O  svatht'  jíilalo  se: 
1.  /elé  s  oákvarkama,  2.  máčka  drobovíl  nebo  pinčková.  ;-i.  polrvka 
s  lokšama,  4.  trnková  ináčka  s  hovř/ím  masein,  5.  vařená  slépka . 
().  krupica.  Všeci  jedli  z  jediu'  mísy  ..užicú''.  kterou  si  ka/dý  pnucsl 

z    domn.    —  .'*"'*  (HokračotánL) 


Archacologickc  zprávy  z  okolí  Vh.  Hradiště. 

Píše  I.  L.  rfivinka. 

Maiatice. 
Kulturní  jámy  na  „Padělku"  pod  býv.  kaplí  sv.  Rocha. 

a  úpatí  kopce  sv.  Hocha  vede  od  p.  Uhlířova 
sklepu  z  Mařatic  rovnoběžně  se  silnicí  polní  cesta 
do  Jarošova.  Tam  kde  se  od  ní  odděluje  odl)OČka 
ku  kapli,  spozoroval  jsem  na  „Padělku'"  ]>.  Janu 
Horelileďovi  v  Mařaticích  patřícím  v  hluboko  roz- 
oraném skladu  vyhozený  popel  a  v  něm  drobné 
střípky  tuhované. 

Když  jsme  s  p.  Ant.  řSojákem  (.láli  na  tomto 
místě  ornici  odhrnouti,  narazili  jsme  na  černé  hnízdo  nepravidelně 
okrouhlé  v  průměru  asi  2  m.  Prokopáváním  zjistili  jsme.  že  tato 
černá  mastná  prstí,  plná  drobných  střejjin  a  rozštípaných  kostí, 
vyplňuje  jámu  plytké  polokouli  podobnou  do  hloubky  7U  cm.  Při 
povrchu  byla  tato  hlína  velmi  stlačena  a  úplně  černá,  níže  pi*c- 
cházela  v  sypký  téměř  čistý  popel. 

Hned  z  počátku  vyskytla  se  mezi  střepinaini  větev  parohu 
jeleního  silnými  záseky  ostrým  nástrojem  způsobenými  od  kmenu 
oddělená  a  kotouček  z  jemnozrnné  břidlice  vyl)roušený  v  průřezu 
zevnějším  24.  vnitřním  18  mm  měřící. 

Drobné  střepiny  zbyly  z  rozbitých  misek,  šálku  a  větších 
baňatých  hrnců  vesměs  volnou  rukou  robených.  Menší  misky  byly 
tuhou  vyleštěny  a  hlubokými  rýhami  ornamentovány  zevně,  uvnitř 
i  na  okrajích  a  jsou  shodný  se  střepinami  nalezenými  na  osadi- 
štích  pod  sladovnou  u  Kroměříže,  na  Hradisku  u  K.  nad 
kostelem,  na  „Dol.  Rákoši"  u  lesa  na  Velehradě,  v  cilielně 
Mandlově  u  Předmostí  atd.  Jiné  hrubší  misky  také  tuhované 
mají  okraje  do  vnitř  zahnuté  a  bývají  opatřeny  iiěktly  vy.sedlýin 
nad  okraj  uchem  a  na  dně  důlkem  do  vnitř  vtlačeným. 

Ostatní  velké  nádoby  byly  zhotiíveiiy  z  hrubě  hnětené  jjí.sčité 
hlíny  a  jsou  uvnitř  vyhlazeny  na  červeno.  Z(.'vnitř  natřeny  luiď 
tuhou  nebo  červenou  hlinkou.  Tiilidvané  tyto  střepy  mají  široké 
pruhy  vtlačené  a  v  jednom  |)řípadu  kruh  s  vydutým  střciiein 
za  ornament;  na  některých  l)yly  přilepeni"  proužky  hlíny  butT  iia 
hladko    anebo    různě    prsty    a    nelit eni    roztlačované.    Jeden    menší 


—  114  — 

střípek  z  boku  nádol)y  byl  do  hnědočerveiia  vyhlazen  a  černou 
tuhovanou  čárou  přetažen. 

Mezi  střepinami  vyskytlo  se  také  množství  kostí,  povětšině 
rozštípaných.  hovězích,  prasečí  čelisť.  koňské  zuby  a  úlomek  čelisti 
psí.  Sem  tam  na.^kytl  se  také  vypálený  maz  v  menší  kousky 
rozdrobený. 

Na  okolních  polích  směrem  k  osadě  o])jevily  na  jaře  r.  1896. 
ještě  tři  podobné  skvrny  a  prokopáváním  vydobyty  z  nich  podob- 
né stařiny.  Zjištěno  tu  tedy  osadiště  soudobé  t.  zv.  polím  po- 
pelnicovým, známým  z  Bohu  slavic.  Obran.  Tršic.  Doma- 
želic  a  j.  v. 


Podobné  střepiny  tuhované  vyskytly  se  v  zahradách  v  čís.  9. 
a  10.  v  obci  Mařaticích.  v  zahradě  restaurační  místnosti  p.  Králově 
a  na  polích  p.  Protzkarových.  Jsou  to  zejména  úlomky  menších 
hrníčků  tuhou  leštěných  a  ozdobně  tečkami,  důlky  a  čárami  orna- 
mentovaných, kusy  plochých  poklic  a  pod.  Místo  toto  nedalo  se 
prozkoumati  pro  stromky  a  keře  zahradní. 

Bílovice. 

Hromadný  nález  bronzových  srpů  a  osadiště  v  „Ploštinách". 

Když  v  září  r.  1895.  přeorávali  hlouběji  trať  panského  póly, 
„Plošthiy"  zvaného,  zadrhnul  se  na  jednom  místě  pluh  ná  jakési 
hroudě.  Když  ji  rozdrobili,  zjevilo  se  oráčům  osm  bronzových  srpu. 
na  sebe  naskládaných  a  hlínou  slepených.  Přítomný  dráb  odevzdal 
celý  ten  ..poklaď"  kováři  p.  Herovi  a  od  něho  získal  7  kusů  p. 
J.  Koželuha,  mlynář  v  Bílovicích.  Hned  na  to  vyšla  ve  „Slováckých 
novinách"  di-obná  zpráva,  že  p.  Koželuha  vykopal  v  pravěkém 
hrobu  bronzový  srp  a  j.  v. 

Pospíchal  jsem  ihned  do  Bílovic,  abych  sebral  podrobnější 
zprávy  o  záhadném  tomto  nálezu,  a  poštěstilo  se  mi  také  získati  od 
p.  Hery  jeden  srp.  Později  na  laskavou  přímluvu  p.  Ant.  Sojáka. 
náměstka  purkmistra  v  Uh.  Hradišti,  přenechal  pan  Koželuha 
ještě  tři  srpy  do  mých  sbírek,  ostatní  daroval  svému  bratru  P.  Fr. 
Koželuhovi,  c.  k.  prof.  v  Prostějově. 

Jak  už  zmíněno,  byly  srpy  tyto  (dle  výpovědi  oráčů)  na  sebe 
nakladené  a  hlínou  slepené  prostě  v  zemi  uloženy,  bez  nádoby,  snad 
v  nějakém  netrvanlivém  obalu,  po  němž  nezbylo  památky.  Kopati  na 
místě  nálezu  nebylo  možno,  poněvadž  oráči  si  nezapamatovali  místa 
onoho  určitěji. 

Srpky  jsou  půlkruhovité  a  celkem  velmi  dobře  zachovány, 
pouze  dvěma  byly  nejspíše  pluhem  ulomeny  špice  a  na  jiném 
při  čistění  vydrobilo  se  poněkud  řezem  prožrané  ostří.  Pokryty 
jsou  silnou  vrstvou  patiny  na  povrchu  barvy  tmavě  modrozelené, 
jenom  na  jediném  srí^ku  je  rez  světle  zelená  a  houbovitě  usa- 
zená. Souběžně  se  zevnějším  okrajem  táhnou  se  dvě  žebra ;  rapy 
j.sou  až  na  jeden  kus  vidličkovitě  vykrojeny  a  opatřeny  nesoniněniě 
okrouhlou  derou,  která  na  dvou  kusech  byla  zalita. 


—  115  — 

Rozměry  jednotlivých  sr\)ú  (v  inilliinutrerli): 


1. 

tětiva 

IIU. 

šířka 

S)(), 

tělo 

35. 

') 

(tah.  ř. 

3.)  IKA 

I) 

95, 

:) 

30  .'^  ka/i'iii    v    [lodohř    sl/i<'^ky 
upro.st ivd.  v    ostří  uIomciKi 
spiťť  ;    dílka   v  řapii  zalita. 

3. 

126. 

07. 

35.            .^ 

4. 

127, 

:j 

04, 

35, 

5. 

127, 

86, 

:i 

36, 

6. 

(tah.  č. 

2.)  128, 

)) 

80. 

n 

33, 

7. 

137. 

n 

75. 

., 

33, 

8. 

(tah.  č. 

1.)  140. 

!) 

75, 

35.  řaf)  rovně  zakončený. 

Patrno  tedy,  že  srpky  tyto  nehyly  ulity  v  jediném  kadhihu.  ha 
ani  dva  nevyšly  z  jedné  formy,  tak  .se  různí  od  sel)*',  zvlášť  roz- 
manitě modelovanými  žehry. 

Upotřeheno  jich  také  asi  sotva  hylo,  nejsou  ohlazeny  a  na 
mnohých  ještě  lpí  špatně  odražený  cípek  ssedlého  hronzu  z  formy. 
Ostří  jsou  netknutá,  úplně  tupá.  pouze  na  jediném  kuse  pozorovati 
lze  pokus  vykovati  břit. 

Podohné  srpy  našly  se  již  na  Moravě  několikráte.  Tak  hýly 
r.  1883.  v  sousední  obci  Ncdachl  ehicích')  vyorány  na  panském 
poli  v  nádobě  bronzy,  z  nichž  do  shírek  zemr.  malíře  Ig.  Spottla  ve 
Vídni  prodány  byly  dva  menší  celty  s  hrubými  oušky  a  tři  hrubě 
ulité  srpky  opatřené  dvěma  žehry  a  dírkou  v  rapu.  Srpy  tyto  ulo- 
žené nyní  ve  sbírkách  Dvorního  ninzea.  ])odobají  se  úplně  sliora 
popsaným.  —  Druhý  podobný  poklad  vykopán  byl  ve  vinohradě 
u  Syro  ví  na*^).  Tam  v  nádolice  přikryté  kamenem  a  hliněným  je- 
hlancem  byly  pohromadě  s  osmi  celty  Čtyři  srpy,  tvarem  i  celým 
provedením  oběma  hořejším  nálezům  úplně  podobné.  —  Z  jiných 
nálezů  připomínám  dva  srpy  od  Drahanovic^).  sklad  srpů  na 
návrší  ,,u  Kostelíčka"  nad  Líšní  a  jeden  osamotnělý  ze  „Starých 
zámků"*),  a  srpy  z  hromadného  nálezu  u  Dobr  o  chov  a. 

Trať  „Ploštiny"  rozklad;!  se  na  jižním  svahu  nízkého  hřbetu, 
od  Bílovic  obloukem  k  Topolné  a  Březolupům  se  táhnoucího,  právě 
pod  cholerovým  hřbitovem.  Velké  kusy  panských  polí  jsou  plny 
černých  skvrn  ve  světlé  ornici,  a  leží  na  nich  velmi  mnoho  střt'- 
pin  z  nádob  pravěkých  pluhem  vyvržených  a  roztahaných. 

Pan  Koželuha  všimnul  si  také  několikráte  oněch  nápadných 
míst  a  kromě  střepin  zdvihnul  pouze  kamenné  drtidlo  a  přeraženou 
sekyrku  z  břidlice  prahorní  zběžn'"'  ])řihlazenou,  Ostří  její  jest  sou- 
měrně s  obou  stran  sbroušeno. 

Poněvadž  pole  na  ..PJoštinách**  ]třii)ravována  byla  k  setí. 
nemohl  jsem  tam  ani  na  zkoušku  zakopnouti,  posbíral  j.seiii  pouze 
něco  karakteristických  střepin.  z  nichž  některé  na  tah.  IV.  vyobra- 
zuji.   Ležely  všechny    na    tmavých    kolech    mezi    zbytky  dřevěného 

«)  Mitth.  d.  anthrop.  Ges.  in  Wien  18S4  s.  SC. 
»)  Čas.  01.  m.  1896  s.   1.  —   Ve  sbírce  pisatelové. 
*)  Ve  Frant.  muzeu.  — 
*)  Brandl.  Kniha  pro  k.  Moravana,  II.  vyd.  s.  89. 


~  116  — 

uhlí,  popela  a  kusy  prepálené  beztvariié  hlíny ;  jsou  tu  patrně 
stopy  jam  příbytkových  a  odpadkových.  í^Inohá  tato  místa  měří 
jenom  asi  metr  v  průměru,  jiná  zase  až  čtyři  metry  a  jsou  skoro 
vždy  podoby  více  méně  kruhovité.  ' 

Nasbírané  střepy  rozděUl  jsem  ve  tři  skupiny.  Největší  čásť 
byla  z  nádob  velkých,  hrubě  hnětených  z  hlíny  promíchané  velkými 
zrny  křemenitého  písku;  okraje  bývají  málo  vyhnuty  a  vnitřní 
stěny  hladce  buď  tuhou  nebo  červenohnědou  hlinkou  vyleštěny. 
Zvenčí  pak  vedou  od  hrdla  ke  dnu  staženými  prsty  vtlačené  pruhy. 
(.)zdoby  sestávají  z  vytáhnutých  pupíků  na  okraji  (tab.  IV.  č.  11.) 
a  nejčastěji  z  přilepených  pásků  pod  hrdlem  prsty  neljo  nehty  vy- 
důlkovaných  (tab.  IV.  č.  12.).  Podobnou  technikou  vyznačují  se  i 
menší  hrnky  uchaté;  jeden  z  nich  má  úplnou  podobu  nádoby,  v  níž 
byly  bronzy  Syrovínské  uloženy.  Hrubě  prsty  vytlačený  ornament 
na  něm  karakterisuje  znamenitě  nádoby  z  doby  bronzové 
na  Moravě. 

Nádoby  druhé  skupiny  také  hrubě  hotovené  jsou  velikosti 
prostřední  a  obyčejně  barvy  světlečervené  nebo  žluté  a  zřídka 
vyhlazené;  ornamenty  sestávaly  z  důlků  a  čar  ostrým  nástrojem 
vyrytých  (tab.  IV.  č.  9.),  různě  modelovaných  pupíků  (tab.  IV.  č.  10, 
13)  a  pod. 

Do  skuphiy  poslední  řadím  drobnější  misky  a  hrníčky  z  jem- 
nější hlíny  uhnětené,  dobře  vypálené,  po  obou  stranách  leskle  tuhou 
vyhlazené,  anebo  také,  ale  jenom  uvnitř,  červenou  hlinkou  vyhlazené. 
Skoro  vždy  bývají  tyto  střepiny  ornamentovány  široce  vtlačenými 
žlábky  a  důlky  (tab.  IV.  č.  4.,  6.  a  8.),  rovnoběžnými  rýhami  do 
různých  obrazců  sestavenými  (tab.  IV.  č.  5.,  7.)  a  t.  p.  Menší  misky 
bývají  ornamentovány  i  uvnitř.  Ouška  na  miskách  bývají  vysedlá 
nad  okraj. 

Sporé  tyto  nálezy  shodují  se  zvláště  svými  velkými  nádobami 
úplně  s  vykopaninami  v  zářezu  dráhy  u  „Čertova  kouta"  a  na 
„Kruhách"  u  Starého  Města^),  na  „Sudinkách",  „Babí",  „Pod 
Novým  Dvorem"  a  na  „Volských"  u  Bzence^),  nad  kostelem  u 
Hradiska  (okr.  Kroměříž),  v  Zajíčkově  cihelně  nad  stanicí  u 
Kotojed,  kdež  mezi  jiným  i  kadlub  ku  lití  bronzových  srpků  byl 
vykopán,  z  mohyl  na  „Spáleném"  u  Kostelce,  na  „Újezdě"  u 
Ilradšovic  a  j.  v.  Nádobí  tuhou  leštěné  a  ornamentované  řadí 
se  k  pohřebním  nádobkám  starší  periody  popelnicových  polí  známých 
ze  „Žeráví"  u  Domaželic  a  blízkých  „Kamenců"  u  Líšně,  ze 
..Zdařilovska"  u  Vše  tul,  z  „Popelová"  u  Bohuši  a  vic,  od 
Olomouce  a  j.  v. 

Z  povrchního  tohoto  ohledání  bílovských  „Ploštin"  nelze  pro- 
zatím Činiti  určitějších  závěrů.  Poznamenávám  proto  pouze,  že 
nález  bronzových  srpků  v  osadišti,  jehož  keramika  úplnou  shodu 
se  staršími  poli  popelnicovými  vykazuje,  pokládati  sluší  za  velmi 
důležitý.  Bílovské  srpy  čisté  dolíě  bronzové  náležející  jsou  nám 
opětně    novým    dokladem,    že  popelnicová  pohřebiště  jsou   starší  t. 

*)  Čas.  ol.  m.  1890  s.  84.  Podrobněji  o  tom  níže. 
«)  Tmt.  1887  8.  87.  a  dle  pozdčjších  ohledání. 


—  117  — 

zv.  doby  hallštallskť',  a  že  jCJicli  trvání  u  ii.-ls  iirriir>  a/,  do  doliy 
bronzové  innsíiiK-  klásti'),  liuslcdky  tóchto  n-tlcxí  budou  jasii''išíriii. 
až  UR-itřji  rozřošciia  bude  otá/ka.  koinu  a  jak<'iiiii  n.inxbi  tato  krásná 
jjohrebiště  přískiší. 

Zvláštností  při  tomto  broniadnéni  nálezu  bílovskt-ni  je,  že 
byl  objeven  v  místech  vi-lnii  lo/sáhlé  osady  piavr'ké.  Vžecliny 
dosavadní  nálezy  podol)nýeli  ar1i'laktu  (vyjiiirí*znoj(.'mské  ol)OJky'*) 
n  nás  nalezené  byly  zahrabány  obyčejné  do  zemé  úplné  ojediněle 
bez  jakýchkoli  zbytkíi  pravéké  kultury.  Okolnost'  ta.  že  srpky  tyto 
pohromadě  ukryté  a  patrné  z  kulturní  jámy  vyorané.  jak  černá 
mazná  hlína  na  nich  lpící  nasvědčovala  -  by  snadno  mohla  yxm- 
kazovati  na  domácí  výrobu.  Svádělo  by  také  k  tomu,  že  tři  vétíí 
hromadné  nálezy  srpů  na  Aíoravě  (ílílovice,  Syrovín  a  Nedachle- 
bice)  liší  se  od  í)ronzových  srpíi  českých,  haličských,  uherských. 
doliiorakouských  a  j.  tím,  že  nemají  na  rapu  bradavky. 

Tato  zvláštnosť  sotva  se  asi  vytvořila  na  Moravě.  Dírkou  v 
rapu  bývají  také  často  opatřeny  srpky  s  bradavkou,  mimo  to  byly 
srpky  úplně  téměř  s  Bílovskými.  Xeďachlebskými  a  Syrovínskýnii 
shodné  objeveny  v  hromadných  nálezích  u  Gurschďorfu  (okr. 
Weidenau)  a  u  Nassie  d  1  u  ve  Slezsku,  v  nákolí  jezera  Novo- 
hradského u  Auvernieru  a  Corcelettes  ve  Švýcařích  a  j. 

Pokládám  proto  i  tento  Inomadný  nález  Pílovských  srpu  za 
zboží  k  nám  od  jihu  dovez(?né.  Nabádá  nnie  k  tomu  zejména  také 
okolnosť,  že  ani  dva  z  oněch  srpku  nevyšly  z  téhož  kadlubu,  a  do- 
mácí kovolitec  sotva  tehdy  tak  velký  výběr  nástrojů  přechovával, 
neřku-li.  aby  si  byl  tolik  různých  kadlubů  namáhavě  do  kamene 
ryl.  Taková  rozmanitost'  forem  poukazuje  na  výrobu  velkotovár- 
nickou.  — 

Neméně  zajímavých  výsledků  docíleno  při  ol)hlídce  těchto  míst 
po  podzimním  orání  r.  1896.  Černých  skvrn  objeveno  celkem  na  70, 
mnohé  v  průměru  i  20  kroků,  na  nich  leželo  množství  střeiňi  shora 
popsaným  podobných,  přeslen,  rozražený  hliněný  kotouč,  drtidla  a 
žernováky,  drtidlo  velmi  jemně  vypracované  do  podoby  dvou 
komolých  kuželů  pudicemi  spojených,  delší  jaspisový  nožík  a  úlomky 
pazourků,  jemně  vyhlazená  sekyrka  kamenná  s  porušeným  ostřím 
a  pod.  Také  nalezl  jsem  na  povrchu  bronzy  : 

1.  Dolní  Čásť  srpu  (tab.  IV.  č.  14.)  asi  v  polovici  přeraženého  a 
ještě  jednou  v  rapu  nalomeného.  Od  osmi  srpů  shora  vzpomenutých 
liší  se  tím,  že  má  trojité  žebro  a  že  jak  dírka  tak  i  čípek  násadní  schází. 

2.  Úzká  dýka  pěkně  patinovaná  (tab.  IV.  č.  15.).  Bývala  zasa- 
zena do  rukojeti  nýtky  v  rapu  na  pozdél  vyraženými.  Špice  jakož 
i  větší  čásť  rapu  ulomeny.  Ostří  po  obou  stranách  bylo  pi^člivé 
vykováno  a  také  slabě  se  klenoucí  žebro  uprostřed  dorílvalo  celé- 
této  drobné  a  jemné  zbrani  potřebné  pevnosti. 

3.  Prsten  z  drátu  na  koncích  do  spirálky  stoěeneho  (taii.  IV. 
č.  17.)  uprostřed  roztepaného  a  po  okrajích  řadami  teček  okrašlein'«ho. 

*)  SroTa.  I.  Ij.  Červinka,  Déjiny  Moravy  a  priubistorická  iirchaeologio  (Kro- 
měříž 1897). 

•)  Č.  Olom.  m.  1895. 


—  118  — 

4.  Nejkrásnější  jest  skvostně  patinovaná  sekyrka  s  laloky  (tab. 
IV.  č.  16.)  bezvadně  vypracovaná  i  zachovaná.  Zajímavou  je 
zvláště  tím.  že  její  ostří  častějším  přibrušováním  octlo  se  až 
u  samých  laloků. 

Důležité  toto  naleziště  hodlám  v  brzkii  systematicky  pro- 
kopávati. 

Osadiště  neolithické  na  „Padělcích." 

Hned  za  osadou  po  stranách  silnice  do  Nedachlebic  vedoucí 
rozkládá  se  na  „Padělcích"  osadiště  z  mladší  doby  kamenné,  jak 
jedna  jáma  v  otevřeném  břehu  vodou  rozrytém  objevila.  Byla 
skoro  3  jn  v  průměru  a  do  60  cm  zhloubí,  plna  černé  mazavé 
hlíny,  rozdrobených  nádob  a  přepáleného  mazu.  Jámu  tuto  nebylo 
možno  prozkoumati,  poněvadž  pole  bylo  zarostlé  jetelinou.  Pan 
nad.  Pírek  chová  z  těch  míst  drobounkou  sekyrku  kamennou. 

Osadiště  na  „Újezdě." 

Na  podzim  r.  189-1:.  byla  při  vyhazování  jam  řepných  pod  váhou 
na  panském  poli  „Újezdě"  vyryta  velká  nádoba  plná  kostí  a  popela. 
Poněvadž  však  nebyla  celá,  pohodili  ji.  Při  vyhazování  jam  pro 
stohy  řepní  zjistil  jsem  tam  asi  12  příl)ytkových  jam  plných  černé 
hlíny,  popela  a  střepin,  shodných  s  nálezy  na  blízkých  „Ploštinách". 
Jinak  vykopáno  jenom  drtidlo  velmi  pěkně  vyhlazené,  úlomek  ka- 
menné sekyry  a  zajímavý  cezák  hliněný.  Podrobněji  zkoumati  nebylo 
možno  pro  neochotu  tamnějšího  správce  hospodářského. 


Březolupy. 

Neolithická  osada  na  „Pastvinách." 

Pan  Redl,  revírník,  sdělil  se  mnou.  že  oráči  panští  letošího 
(1896)  roku  vyorali  pod  „Kamenkou"  několik  nástrojů  kamenných, 
z  nichž  on  jenom  jednu  sekyru  získal. 

Když  jsem  na  podzim  pole  ta  „Pastviska"  zvaná  a  ku  dvoru 
Lapači  příslušící,  obešel,  shledal  jsem  tam  stopy  rozlehlé  osady 
neolithické.  Jenom  povrchním  projitím  rriírného  tohoto  svahu  k  po- 
toku Březnici  se  sklánějícího  nasbíral  jsem  dosti  střepin  z  jemné 
plavené  hlíny  se  známými  čárami  a  důlky  vyrytými,  a  také  na- 
manul se  tam  větší  střep  hrubší  nádoby  do  červena  vypálené 
s  velkým  pupíkem  a  jiný  kus  nesoucí,  ono  zajímavé  a  karakteri- 
stické  ucho  do  cípu  vytažené  a  velkou  dírou  protknuté.  Z  kamen- 
ných nástrojů  zdvihl  jsem  drobné  dlátečko  pěkně  z  břidlice  vy- 
broušené, opracovaný  nožík  rohovcový  a  kus  pískovcového  žernovu. 

Bližší  ohledání  nebylo  na  ten  čas  možným,  pole  oseto  bylo  již 
bujně  ženoucím  ozimem. 

Z  blízkého  lesa  pochází  v(jlký  mlat  kamenný  se  šikmo  vedeným 
vývrtem.  Chová  se  v  zámku. 


~  119  - 

Sarovy. 
Hromadný  nález  bronzů. 

Asi  před  šesti  lety  vyknjial  doinkař  Fr.  líařica  /.v  Šarov  na 
svém  poli  v  „ninhoaku"  (bývalý  šan.vský  les  k  velkostatku  Napa- 
jedelskrmu  i)atríeí)  množství  jakýchsi  perel  a  rok  na  to  ř;irokou 
mísu  červené  barvy  plnon  zelených  koleček.  ^P^rly,  jichž  prý  byla 
plná  zástěra  a  ještě  klobouk,  přineseny  dětem  ku  hraní  a  kroužky 
koupil  p.  lesní  Redl  z  Březolup  :  j\'ho  známí  brzy  nm  je  rozebrali. 
Dle  výpovědi  nálezcovy  byla  uiísa  přikryta  pokličkou,  perly  pak 
ležely  mimo  ni  v  zemi. 

Jantarových  těchto  perel  viděli  několik  pp.  dr.  A.  Hruboš, 
lesní  Redl  a  správce  Prahl,  z  náramků  viděl  jsem  sám  pouze  dva 
kusy.  Jeden  pro  malou  ruku  masivní  práce  má  březolupský  ho- 
stinský p.  Komárek  a  kus  ten  shoduje  se  skoro  úplně  s  n;iraM"ikem 
z  Býčí  skály**). 

Druhý  náramek  v  podobě  úzké  uzlovaté  obroučky  a  vétšího 
průměru  získal  jsem  pro  své  sbírky.  Oba  tyto  náramky"  byly  ulity, 
ne  vytepány,  a  patina  potáhla  je  silnou  vrstvou  hladkého 'a  lesk- 
lého povrchu.  Barva  její  je  světlomodrá  a  sivozelená.  Stejný  náramek 
má  p.  insp.  Klvaňa. 

Z  téhož  nálezu  má  prý  také  p.  cestmistr  Kleveta  v  Napajedlích 
jeden  podobný  náramek  a  druhý  do  podoby  hada  svinutý. 

Všechny  tyto  náramky  shoduji  se  úplně  s  podolniými  ozdobami 
na  nalezištích  u  Hallštattu  a  pod.  tak  hojně  přicházejícími.  Místo 
nálezu  nenese  nižádných  stop  pravěkého  osídlení  nebo  pohřebiště, 
hojnosť  přiložených  perel  jantarových  spíše  poukazuje  na  sklad 
kočujícího  obchodníka. 

Nedachlebice. 
Hromadný  nález  bronzů  nad  cihelnou. 

R.  1883.  na  podzim  byla  vyorána  na  panském  poli  nádoba 
s  bronzovými  srpy  a  sekyrami.  Čásť  těchto  věcí  rozebrali  si  oráči 
ze  dvora,  ostatek  odevzdán  byl  tehdejšímu  nájemci  velkostatku 
R.  Spitzerovi  v  Uh.  Brodě  a  z  toho  popsal  kustos  Šzom- 
bathy  dva  celty  s  hrubými  oušky  a  hrubě  ulitý  srp 
s  dvěma  žebry*").  Horlivý  překupník  židovský  E.  Schéii 
z  Uh.  Hradiště,  který  už  velmi  mnohý  nález  z  okolí  na 
nenahraditelnou  škodu  vědy  do  Vídně  a  do  Uher  zašan- 
tročil, skoupil  tehdy  po  dělnících  několik  srpku  a  sekyr 
a  nabídnul  je  f  sběrateli  J.  Spíittlovi  ve  Vídni  ke  koupi. 

Po  desíti  letech,  když  jsem  po  okolnostech  nálezu 
tohoto  pídil,  podařilo  se  mi  ještě  jednu  sekyrku  u 
Schona  vypátrati  a  jinou  získal  jsem  od  jednoho  dělníka 
v  Nedachlebicích,  který  ji  dal  tehdy  dětem  za  hračku. 

Obě  sekyrky  jsou  si  velmi  podobny;  okraj  kolem 
násadního  otvoru  je  hrubě  ovalen  a  přechází  v  tenké  úško  s  malou 
dírkou.  Laloky  jsou  naznačeny  vystydlou  rýhou  až  k  o.stří  po  bocích 
se  táhnoucí  a  na  tuleji  vynikají  čtyři  velmi  slabé  luodelovaná  žebra. 
Rýhy  po  kadlubu  zbylé  nejsou  ohla/eny.  (Obra/  vedle). 

»)  Wankel  dr.,  Bilder  aus  d.  mfthrischen  Schweiz  na  str.  405.  ve  spod  vyobraxen. 
»•)  Mith.  anth.  Ges.  1884  8.  86.  10 


—  120   - 

Kttnovice. 

Kulturní  jámy  v  knížecí  cihelně. 

Rozs;ihl;i  cihelna  knížecí  (Lichtensteinslvá)  prostírá  se  nad 
výfiiodním  koncem  městečka  na  povlovném  návrší.  Vysoké  stěny 
cihlářské  hlíny  jsou  pokryty  asi  Va  ^  ztlouští  černou  ornicí.  která 
se  na  severní  straně  prohlubuje  v  kulturní  jámy.  jichž  dna  bývají 
vyphiěna  vrstvami  čistého  popela.  uhh'm,  střepiiiami  z  různých  nádob 
pravěkých  a  rozštípanými  kostmi  zvířecími. 

P.  J.  Kučera  přišel  r.  1893.  na  jámu  3  rn  širokou  a  2  m  hlu- 
bokou, od  níž  na  obě  strany  táhla  se  kulturní  vrstva.  Dno  jámy 
bylo  obloukovité.  Vyplněna  byla  vrstvami  čistého  popela  se  spále- 
nými kostmi,  střepinami  z  nádob  ve  volné  ruce  robených,  po  obou 
stranách  tuhovaných  a  neornamentovaných  a  hrubého  uhlí  dřevě- 
ného, jež  procházely  vrstvy  tmavočerné  hlíny *^). 

V  létě  1895.  l)yly  v  té  stěně  otevřeny  celkem  čtyry  jámy. 
P  r  v  á  z  nich  tvaru  obrácené  nálevky  Ijyla  už  skoro  úplně  zkopána 
a  rýsovala  se  pouze  v  podobě  trojúhelníka  asi  1  m  pod  povrchem. 
Vyplněna  byla  šedým  popelem.  Dělník  v  tom  místě  zaměstnaný 
mimo  několik  střepin  z  hrubých  nádob  zachoval  z  ní  jenom  krátký 
hrot  z  konce  jeleního  parohu  vystrouhaný  (tab.  V.  č.  1.);  je  51 
dlouhý  do  ostrá  sříznutý  a  na  širším  konci  17  tlustý  s  tulejkou  8 
v  průměru  mající.  Nad  otvorem  jsou  svrchu  zářezy,  které  zbyly 
při  uřezování  z  konce  parohu  a  jichž  mohlo  býti  upotřebeno  při 
upevnění  nástroje  —  šipky  ■ —  na  násadu. 

Druhá  jáma  byla  asi  20  m  východněji.  Byla  rovněž  tvaru 
nálevkového  s  obloukovitým  dnem  zhloubí  asi  2  m  a  dole  180  cm 
zšíří ;  nahoře  už  nedosahovala  do  ornice.  Vyplněna  byla  vrstvami 
černé  spálené  hlíny,  vypáleného  mazu,  popela  a  drobných  střípků, 
mezi  kterými  objeven  také  drobný  čočkový  přeslen  z  jemné  hlíny 
do  žlutočervena  vyhlazený  (tab.  V.  č.  3). 

Jáma  třetí,  od  předešlé  jenom  15  m  vzdálená,  zbyla  ještě 
asi  zpola  ve  stěně.  Byla  tvaru  nepravidelné  polokoule  od  povrchu 
3  m  hluboká  a  tolikéž  široká.  Dno  bylo  vyplněno  zvýší  asi  80  cm 
černou  prstí,  v  níž  zřídka  se  nějaká  drobná  kost  objevila.  Zdá  se, 
že  na  to  jáma  tato  byla  delší  čas  neoljy dlena;  nakupila  se  totiž  na 
tuto  vrstvu  žlutá  cihlářská  hlína  do  30  cm  zvýší  a  teprve  shora 
patrně  následkem  velkého  žáru  byla  skoro  do  polovice  úplně 
na  Červeno  přopálena.  Na  této  červené  vrstvě  ležely  kusy 
vypáleného  mazu  s  otisky  kulatých  i  rozštípaných  kolu,  roztří- 
štěné kosti,  čelist  a  hnáty  koňské,  jelení,  srní  a  drolmější  střepiny. 
Toto  všechno  pokryto  bylo  asi  1  dm  vysoko  čistým  popelem;  naň 
přiléhaly  těsně  vrstvy  vypálené  mazanice,  v  níž  vyskytla  se  dolní 
čelist  koňská,  různé  drobnější  kosti  hovězí,  jelení  a  ovčí.  Asi  do 
polovice  jámy  vrstvila  se  ještě  tmavá  hlína  plná  popela,  uhlíků. 
střej)iii  a  kostí,  ostatek  zanesen  byl  až  do  vrchu  ornicí.  Z  této 
předposlední  vrstvy  bylo  flobyto  několik  střepin  z  nádo!)  volnou 
rukou  hrubě  uhnětených,  drtidlo,  hliněný  korálek  (tab.  V.  č.  4.), 
šidlo  z  drobného  hnátku  napodél  rozštípeného  přibroušené  (tab.  V. 
č.  2).  osekaný  kus  silného  parohu  jeleního  s  větví,  několik  žeber 
drobnějšího  ssavce.  rohy  tura  a  kusy  jeleních  parohů. 

»•)  Český  lid  UI.  s.  554. 


121  ~ 


,l;'ima  rlvft.l  I)yl;i  tak(''  ii/.  jcii  iii;íl(»  /(imIcIii.i  v  podolu* 
menšího  trojúhelníka,  phiá  i)0|)rhia1i'  hlíny.  ZachovřVna  /  i\\  byla 
pouze  na  olion  koncích  ]»řihla/ená  kůstku,  jejího?,  úí^-de  .•<(•  tě?;ko 
lze  domysliti,  silně  vyhlazený  kan<^'í  zub  užívaný  za  iiladidlo.  drobný 
nožík  železný  (tab.  V.  č.  6)  jenom  .">,")  dlouhý  a  ÍH  široký  s  rovným 
ostřím  a  ohnutým  hřbetem,  podlouhlý  kousek^^žflízka.  velkť*  ka- 
menné drtidlo  v  i^udobě  kostky  s  ohlazeiiými  hranami  a  kus  tcmt-imí 
kosti  z  lidské  li'bky.  která  se  dotknutím  rozdrobila. 

Nasbírané  střepiny  zůstaly  jMívětšině  jenom  z  velkých  a  hru- 
bých nřidob  tvarů  bafiatých.  Hol»eny  jsou  volnou  rukou  vehni 
zběžně  z  blíny  hrubým  pískem  nn'chané,  vyhlazeny  bývají  jenom 
uvnitř  na  červeno  nebo  tuhou,  se  .strany  zevnější  pak  jsou  úplně 
drsné  nebo  staženými  prsty  rýhovány  od  lirdla  kr  dnu.  Okraje 
bývají  často  vyvaleny  a  pod  nimi  menší  pujjíky  jeden  nebo 
dva  vedle  sebe  přilepeny.  .Jiné  okrasy  bývají  sestaveny  z  rady 
důlku  prsty  vytlačených  nebo  z  jířilepených  pásku  ]»rsty  nel>o 
nehtem  rýpaných  (tab.  V.  č.  ÍJ.  10.  H).  Zvlá.štní  ornament  m^se  střep 
z  hrdla  hrubé  nádoby  do  žlutá  vyhlazené  (Jlab.  V.  č.  (5).  iV)dobTié 
střepiny  našel  jsem  u  dráhy  v  píseěníku  v  Žide  n  icích.  Ornament 
tento  je  velmi  mělce  do  nádoby  ryt. 

Menší  nádobky  bývaly  obyčejně  tuhovány  anebo  do  červeno- 
hněda  vyhlazeny,  zřídka  č-arami  ostře  rytými  (tab.  V.  č.  7)  nebo 
tečkami  (tab.  V.  č.  13)  anebo  vytlačenými  |)Upíky  a  vypouklými 
proužky  zdobeny  a  oušky  opatřeny.  Několik  plytkýeh  nn'sek  yio 
obou  stranách  tuhou  liladce  vyleštěných  mělo  kraje  dovnitř  zahnuty 
(tab.  V.  č.  12). 

Mezi  střepinami  zjevil  se  také'  úlomek  pokličky  úplně  jiloché 
z  hrubé  hlíny  zliotov(;né  na  okrajích  nehtovými  důlky  zdobené 
(tab.  V.  č.  11). 

Vykopaniny  tyto  podobají  se  stařinám  z  cilielny  nad  „Hra- 
deckým rybníkem"  u  Tovačova,  z  cihelny  Zajíčkovy  u  Kromě- 
říže, z  jeskyně  „Díravice"  u  Mokré^^)  ^^  ,,Kruhů"'  u  Starého 
Města  aj.  Sporé  tyto  nálezy  a  jinak  nepříliš  význačné  nedf)volují 
na  ten  čas  datovati  jámy  ty  poněkufl  jenom  určitěji.  Kladu  je  v 
přechod  doby  l)ronzové  do  haílštattské-. 

Bronzový  meč  z  Hluku. 

Před  někohka  lety  vykopán  byl  v  lese  ,,Hlubočku-'  při  kučo- 
vání    pařezů    pěkný    bronzový 


(tnul 


doma 


uschoval.*  Teprve  po    letech    poptávkou    po    starožitnostech  byl  na 
důležitost"^ svóho   nálezu    upozorněn  a  hodlal    lio    náležitě  sjuMiěžiti; 

»«)  S  těmi  ve  dvorním  muzeu  uloženými.  10* 


—  122  — 


zatím  se  však  špice  ztratila  a-  zbylá  čásť  přešla  do  mých  sbírek. 
Jest  ještě  1«5  dlouhá.  Čtyrstranná  rukojeť  asi  (32  zdélí,  ua  hoře  kno- 
flíkem zakončená  (45  v  pr.  měřícím),  přechází  ve  spod  v  neširoký 
pláštík,  do  něhož  je  zasazen  a  dvěma  nýtky  upevněn  ostrý  čepel 
24 — 26  mm.  široký  a  uprostřed  vysedlým  žel)rem  sesílený.  Orna- 
mentován mečík  tento  nebyl.  Pokryt  je  tenmě  zelenou  patinou 
drsného  povrchu,  nyní  místy  poněkud  setřenou. 

Uh.  Ostroh. 

Pod  cukrovarem  táhnou  se  panskými  poli  ve  trati  „Šafranici" 
až  téměř  k  samému 'Milokošti   kulturní  vr.stvy  se  st-řepinami  nádob ' 
pravěkých.  Při  vyhazování  jam  řepních  přišlo  se  už  častěji  na  různé 
artefakty,  z  nichž  mohl  p.  F.  Fadrus,  hospod,  správce  na  Předměstí 
zachrániti  pouze  bronzovou  plochou  sekyrku  a  kusy  měděné  (?)  situly. 

Zajímavá  tato  sekyrka  plochá  jest  82 
dlouhá  (vyobrazení  vedle),  v  týle  18  a  v  ostří 
pěkně  clo  oblouku  rozklepaném  42  široká  a 
uprostřed  12  tlustá.  Byla  vykována  z  červe- 
na vého  bronzu  a  je  pokryta  šupinovitě  ten- 
kou vrstvou  drsné  tmavozelené  patiny.  Vy- 
sedlé okraje  jsou  směrem  k  týlu  rozklepány 
a  jen  po  jedné  straně  táhne  se  asi  2  mm  široký 
žlábek  vykovaný  asi  do  -/g  délky  celé  sekyrky; 
protější  strana  je  úplně  hladká. 

Vlastí  těchto  plochých  sekyrek  jest  na- 
jisto severní  Itálie,  kde  zejména  četný  jsou 
v  nákolí  v  jezeře  Gardském;  k  nám  do  Mo- 
ravy, Čech  a  sever.  Uher  byly  patrně  jenom  obchodem  vneseny.  Tak 
byly  zaznamenány  podobné  sekyrky  v  hromadných  nálezích  u  Lo- 
chenic,  u  Soběchleb  (okr.  Podbořany),  na  Moravě  u  B lučiny, 
v  Dol.  Rakousích  u  Starého  Přerova  (Unt.  Themenau  okr.  Valčice'^)  a  j. 

Vrstvy  kulturní  táhnou  se  obloukem  kolem  cukrovaru  a  Před- 
městí za  dráhu  až  do  polí  pod  bývalým  dvorem  „Bažantnicí."  U  dráhy 
objeveny  svého  času  zajímavé  hroby  popelnicové**)  a  u  dvora 
římské  mince**). 

Bzenec. 

Osadiště  z  doby  bronzové. 


are 

osafU.ště  v  donacn    r)ronzovycn  tamo  se  téměř   nepřt ,  „..  ... 

nádraží  Bzenec-Písek  v  tratích  „na  Sudinkách."   ,,ÍJ  kalového  kříža" 
a  ,,Na  oběšených"  až  k  samému  Olšovci. 

Na  vinohradech    pod    starým    hradem    nalezena    byla    krásně 
zachovaná    šipka    dvojkřídlá    z   bron/ii     ulitá  a   nyní    tmavozelenou 


")  Mitth.  anth.  Ges.  Wien  1883  8.  77. 

'*)  Č.  ol.  m.  1887  8.  82. 

•*)  Časopis  Matice  moravské  1895  s.  107. 


-    \2H    - 

patinou  pokrytá.  V  hliibokóin  úvozo  p;ik  vylíMipmiío  /  Itňlm  krásno 
ostří  nil;itii  v  otvoru  |)řer;iž(jn(''ho  /,  tni.ivo/clriKMiM  liadcc  vyl»rouš(inó. 

Pokračování  těchto  osadišť  v  městč.  přctrhinitc  lze  stopovati 
na  výspách  potoka  Syrovínky,  na  poli  panském  „Pod  novým 
dvorem",  kdež  se  mimo  význačné  střopiny.  také  kamenná  sekyrka 
vyskytla. 

Na  protějším  svahu,  „na  Faraříkóch."  vycjíaiia  hýla  j)opelnice 
mísou  přikrytá;  vedle  ní  liylo  zaraženo  železné  kopí  a  nuž  Popel- 
nice tato  černě  hlazená  a  bez  ornamentů  má  úplně  shodný  tvar 
s  popelnicemi  z  hrobii  na  Třebické  u  Dobřichova  objevovanými")  a 
byl  by  tu  tedy  zjištěn  první  hrob  z  doby  císařství  římského  na 
Moravě.  V  jiných  místech  této  trati  nalezen  v  otvoru  přeražený  mlat. 

N'd  „Babí",  kde  velké  množství  rozoraných  kol  tmavé  barvy  a 
plno  střepin  se  nachází,  nalezeno  několik  pazourkových  nožíků. 
odštipkň,  kamenné  sekyrky  a  úlomky  nň.strojú  bronzových. 

Od  „Babí"  táhnou  se  hojná  tato  černá  mí.sta  plná  popela,  uhlí 
a  střepin  celou  tratí  „Volské"  až  ku  Vracovu  na  „Cikánský  koj»ec.'- 
kde  z  tmavé  té  vrstvy  mimo  střípky  vydobyt  pěkný  nožík  pazonrk'>vv 

V  lese  na  „Sol)uňkách"  nalezen  zajímavý  mlat  kamenný 

Důležitá  tato  místa  pozoruje  pilně  Fr.  Myklík  a  podá  .<výiu 
časem  o  náložích  svých  podrobnější  zprávy. 

Římské  mince 

také  byly  již  několikráte  nalezeny.  Mimo  zaznamenané  už*')  objevily 
se  opět  tři  denáry  na  panském  vinohradu,  tam  kde  dříve  „Přední 
háj"  stával.  Dle  zaslaných  mi  otisků  jsou  to  : 

1.  Vespasian.  Líc:  Kolem  ověčenó' hlavy  . .  .  SVESP  AVGIMCOS. . . 
Rub:  Yictoria  s  věncem  VICTOR  AYGVSTÍ  Průiněi-  l.s  nnn. 

2.  Titus.  L.:  Kolem  poprsí  IMP  TITVS  CAESAR  .  .  .  PM.  R.: 
Delfín  a  luk  COSVIIIPP  (17  mm). 

3.  L.:  Ženská  hlava  s  diadémem  v  právo  (Róma?)  R.:  Bujný 
kůň  s  jezdcem.  Pod  ním  ve  výklencích  písmenka  (10  nnn).  Denár 
konsulární  méně  zřetelně  zachovalý. 

Žeravice  (a  lítzence.) 

Bronzová  sekyra  se  schůdkem  (obr.  vedle)  nalezena  byla 
při  polní  práci  a  povalovala  se  dlouho  u  Žůrků  ve  starém  železe. 
Pokryta  je  tmavozele- 
nou patinou  práško- 
vitě  a  stroupkovitě  u- 
sazenou.  Nástroj  tento 
jest     zajímavým     ze-  {  ^_  \ 

jména    svými   laloky,  1  .'-''^  "^'SacuMMuiiniii  ■'  "^ 

které  poněkud  z  těla    \     ^''^' 
sekyrky  vyvstávají  až    Kp":^^ 
tam,  kde  násada  pře- 
chází do  ostří  a  sbíhají  se,    jsouce  na  plocho    roztei)ány  tak    l>lízko 
k  sobě,   že  tvoří  nízký  schůdek.     Tui)á  část!   byla  nu  všech  čtyřech 
stranách  hrubými  úhozy  srovnána. 

'")  Sťov.:  Dr.  Pió,  Arch  V3.)l.  výskán  tib.  X/ílI.  č.  G.,  XIX.  c.  2,  XX.  t.  4  a  j. 
")  časopis  Matice  moravské  1895. 


—  124  — 


Bronzová  sekyrka  z  Ořechového. 

(u  íizenct!)  byla  laskavostí  p.  Ant.  Sojáka  mlad.  přivtěleiia  mým 
sbírkám.  Bližší  okolnosti  nálezu  zůstaly  neznámy,  jedině  ze  žluté 
slínovice  pod  laloky  zachované  dalo 
by  se  snad  souditi,  že  nástroj  ten 
byl  kdysi  ztracen  nebo  dokonce  po- 
hozen. Ulit  byl  ze  žlutého  bronzu  a 
je  potažen  silnou  vrstvou  slabě  lesklé 
modrozelené  patiny,  která  po  bocích 
nad  ostřím  byla  nálezcem  poněkud 
oškrabána. 

Je  celkem  125  dlouhý  (vyobr. 
vedle)  a  větší  díl  týlce  (dle  porovnání 
s  jinými  podobnými  sekyrami  asi  4 — 5 
cm)  byl  už  za  pravěku  ulomen  a  to 
ne  náhodou,  nýbrž  úmyslně,  snad 
aby  se  kusu  drahocenného  kovu  k 
jiné  potřebě  užilo;  svědčí  tomu  řez 
vedený  s  obou  stran  (nyní  patinovaný) 
•a  uprostřed  asi  o  2  mm  se  minuvší. 
Křídla  sbíhají  se  náhle  do  sebe  (ne 
schůdkem)  a  přechází  táhle  v  ostří; 
při  upevňování  byla  přes  toporo  jenom  nepatrně  přehnuta. 

Podobně  modelované  sekyrky  s  laloky,   jenom  poněkud  menší, 
byly  nalezeny  na  „Pálenci"   u  Žop  a  u  Bez  uchová'^). 


Hodonín. 
Dva  hromadné  nálezy  bronzů. 

R.  1886.  nalezeny  u  Hodonína  42  hrubé  kruhy  bronzové  ne- 
úplně uzavřené  oválné  podoljy  a  r.  1889.  zase  asi  60U  kusů.  Z  těch 
získal  t  malíř  J.  Spottl  ve  Vídni  asi  150  kusů  a  daroval  je  do 
sbírek  c.  k.  dvorního  muzea.  Ostatní  rozstrkaly  se  na  různá  muzea 
a  milovníky  starožitnin,  neuvázly-li  v  dílnách  kotlářských'^). 

Do  mých  sbírek  dostaly  se  také  čtyry  kusy  ;  mají  jako  všechny 
ostatní,  které  jsem  ve  dvorním  muzeu  prohlížel,  podobu  slabě  stla- 
čeného kruhu  neúplně  spojeného.  Jsou  hrubě  pracovány  z  rudého 
bronzu,  jenž  obsahuje  dojista  jenom  nepatrnou  přísadu   cínu. 

Změřené  obojky  jsou  rozepjaty: 

1.  ve  velkém    průměru    150,  v  malém    120.  v  koncích  87 

2.  „  „  145,  „  125.  „  85 

3.  ,.  „  155,  „  125.  ..  55 

4.  „  „  160,  „  138,  ,.  72 
Tělo  jejich  uprostřed  10 — 11  tlusté  slábne  souměrně  ku  koncům 

a  bývá  tu  na    plocho    rozklepáno  a  zatočeno  buď  úplně  nebo  jenom 
do  půlkruhu.  Byly  vesměs  napřed   ulity  a  teprve    kladivem  opraco- 

••)  Ve  sbírce  p.  Ed.  Pecka. 
>»}  Mitth.  Anth.  G.  1890. 


—  125  — 

vúiiy  ;i  iir-ktciV-  i  inuiřkiid  vvlil;i/.<'ii\  iMinv/  t.-l.i  |r|icli  iiid-itslrcd 
nebývá,  stejný:  imiolié  jsou  ovální'-,  jiik''  úidn""'  kruliovilť-.  jiné  mají 
zase  uvnitř  hlubokou  rýhu  a  tu  bývá  tělo  luasivnéjši,  jiné  mají 
rýhy  zase  nehluboké.  avšak  dvě  shoia  a  dvě  uvnitř.  Okolnost'  tato. 
jakož  i  různá  velikosť  jejich  xxiWrl  že  nemohly  víec-hny  vyjíti 
z  jednoho  kadlubu;  domnívám  se  spíše,  že  kruíiy  tyto  byly  do 
své  nynojší  podoby  teprve  z  ulitý<-h  rovnýclf*  i»rutú  vykovány; 
hluboká  rýha  uvnitř,  která  na  většině  těch  kruhu  se  naehází.  patrně 
ohýbání  měla  usnadniti.  Nemohu  si  jinak  vysvětliti  jejího  riěclu; 
okrasou  býti  nemohla.  ])oněvadž  táhne  se  uvnitř  a  jr  ])říliš  mělkou! 
aby  obojek  snad  ěinila  lehěím. 

Na  všech  kruzích  ]jozorovati  lze  silné  údery  kladiv,  ktnými 
jejich  povrch  srovnáván  jjyl.  až  je  bylo  možno  "hladiti.  od  čehož 
celé  tělo  jako  úzkými  pásky  potaženo  bývá.  Mnolié  j.sou  ]teělivě 
vyhlazeny  do  oblá  a  na  těch  pozoroval  jsem.  že  i  konce  jejich  léjM- 
bývají  zatočeny.  Patrně  jsou  to  kusy  úplně  hotové. 

Drsná  patina  uchytila  se  na  všech,  avšak  vytvořila  se  velmi 
ne.stejně.  někde  liladce.  jinde  drsně  a  práškovitě:  l)arvy  je  siv(jzelené, 
jasně  zelené  zřídka,  někdy  přecliází  až  do  tmavohnědá.  Nejjjěkněji 
jsou  patinovány  ony  ki-uliy  doljře  vypracované  a  vylilazené. 

Takových  nemotorných  nákrčníků  objevilo  se  až  nápadně 
mnoho  zejména  na  Moravě.  Nejstarší  zaznamenaný  nález  učiněn 
už  r.  1793  u  Rybníka  (okr.  Unčov):  jeden  kus  uložen  ve  Franti- 
škovu muzeu  v  lírně.  —  V  Dam  bořicích  vyskytly  se  dva  hro- 
madné nálezy  bronzů:  po  prvé  dva  hrubé  obojky  se  čtyřmi  mi-nšími 
stočenými  náramky  z  tenšího  drátu"*)  a  po  druhé  (r.  IH^iM  tři 
velmi  hrubě  ulité  nákrčníky  s  })alstávem  a  dýkou").  —  H.  I.ssh. 
vyoráriy  ve  trati  „Fúnfacker"  u  Hlubočan  čtyry  nákrčníky  na 
drát  navlečené  (?)  a  bronzová  křidla.")  —  V  líodějících  (okr. 
Slavkov)  vyorány  r.  1891.  „u  Louky  tři  nákrčníky  a  rok  jjřed  tím 
u  Slavkova  na  poli  „Horákovanina"  asi  8(»  kusu.^*)  —  Při  opravě 
severní  dráhy  u  Hulína  (r.  18()4)  vykopána  krásně  ornamentovaná 
dýka,  dva  závitkové  kruhy  a  obojek;  u  Žera  novic  r.  1851).  nalezen 
oštěp  a  nákrčník.  —  Ve  hromadném  nálezu  u  Knínic(okr.  Krumlov) 
r.  1889.  objeveném  byly  také  tři  obojky  s  nožíkem,  jjřeraženou  dýkou, 
dvěma  úzkými  dláty,  jehlicemi  a  j.  nástroji  luonzovýrni).  —  Y  Lc- 
sonicích  (okr.  Krumlov)  vykojjali  13  nákrčníků  do  pouhé  země 
uložených''*).  —  R.  1892.  ol)jeveno  jieh  po  několika  ku.sech  v  Sokol- 
nici (u  Brnaj^s  bronzový)ni  srpy  při  polní  práci  a  r.  1888.  ve  Vla- 
saticích  a  Ždánicích").  —  Také  ve  spodní  vrstvě  kulturní  na 
hradě  Znojemském  u  pivovaru  vykopáno  70  obojku  v  pouhé  zenu 
na  sebe  nakladených  a  posledně  oznámen  oliojek  s  náiamkv  roku 
1896.  z  Čejce. 

'•)  Frant.  muzeum  v  Brně. 

*')  Český  lid  11.  s.  511. 

")  Časopis  Olomuckéko  vlast,  muzejního  spolku  18D2  s.  l(1i». 

")  MittheiluDgen  der  Coiitral-Commission  1891  a.  fi4,  122,  134. 

**)  Č.  01    m.  1890  s.  1G2. 

«)  Čes.  lid  II.  s  512. 


—  126  — 

Také  v  Cechách  vyskytlo  se  jich  větší  množství:  uCes.  Brodu, 
u  Hospozína  (okr.  Vel  vary)  19  litých  a  kladivem  více  méně  opra- 
covaných; tři  ijyly  v  nálezu  u  Nedašova  (okr.  Vltavolýn),  21  v 
depOtu  u  Soběchleb  (okr.  Podbořany)  pohromadě  se  14  plochými 
sekyrkami;  zdejší  obojky  jsou  těla  mnohem  tenšího  a  velmi  pěkně 
vyhlazeny,  také  konce  jejich  jsou  mnohem  siřeji  roztepány  a  pe- 
člivěji stočeny.  V  Soběnicích  (okr.  Litoměřice)  byl  jeden  nákrčník 
mezi  několika  plochými  celty,  konce  jeho  byly  do  plna  stočeny;  od 
Stachova  (okr.  Podbořany)  známy  čtyry  soběchlebským  podobné 
kruhy  a  tři  ploché  celty,  dále  zaznamenány  jsou  od  Osová  (okr. 
Hořovice),  Blaží  mi  a  ze  Stelčovsi  (u  Unhoště). 

Z  nálezů  v  zemích  severnějších  znám  pouze  kruhy  obje- 
vené u  Sczodorova  v  Poznani  a  obojek  z  Halle  v  Sasku^"). 

V  Dolních  Rakousích  vyskytly  se  u  Dol.  Rotzbachu 
(9  kusů),  kteréž  s  bronzy  Hodonskými  úplně  shodný  jsou,  jenom 
jediný  z  nich  jest  poněkud  lépe  vypracován  a  do  kulatá  pěkně 
vyhlazen;  také  rozklepané  konce  jsou  pravidelně  stočeny. 

Dále  k  jihu  vyskytly  se  až  v  depotu  u  Kamenice  gory  (okr. 
Varaždín^'),  kde  uloženy  byly  ve  spolku  se  srpem,  celtem  a  oštěpem; 
jeden  z  nich  má  tělo  šroubovitě  vroubkované.  Takové  vroubkované 
kruhy  jsou  zvláště  hojny  v  Uhrách,  stáčené  konce  bývají  obyčejně 
zaklesnuty  a  tvoří  tak  druh  „zámku".  Oválná  forma  jejich  přechází 
v  podobu  pravidelného  kruhu  a  také  tělo  jeví  změnu  v  tloušťce  jevíc 
se  útlejším,  a  proto  vymykají  se  našemu  pojednání. 

Všechny  potud  zmíněné  nákrčníky  jsou  masivní,  velmi  hrubě 
pracované  a  jenom  zřídka  pečlivěji  vyhlazené.  Pokud  nebyly  nale- 
zeny samy  o  sobě,  vyskytly  se  ve  spolku  vždycky  jenom  s  takovými 
předměty,  které  nepopřené  době  starších  bronzů  náleží  i  zaradujeme 
je  důsledně  do  bronzové  doby.  V  tom  jsou  všichni  badatelé  naši  za 
jedno;  pokud  se  týká  však  jména  a  tedy  i  původního  účelu  těchto 
hamatných  kruhů,  valně  se  mínění  různí. 

Tak  domnívají  se  mnozí,  poněvadž  se  jich  ledabyle  praco- 
vaných tak  nápadné  množství  zvláště  ve  hromadných  nálo- 
žích naskýtá,  že  pravěcí  obchodníci  kočovní  slévaU  bronzovinu  do 
této  podolfy,  aby  se  dala  lehčeji  dopravovati.  Jiní  zase  soudili,  že 
tyto  těžké  kruhy  byly  jenom  částí  výstroje  koňské. 

Teprve  když  kustos  Szombathy  vykopal  kostru  s  podobným 
kruhem   na  krku**®),  ujímalo  se  pojmenování  —  nákrčník,  obojek. 

Protože  však  toto  jméno  nezdá  se  mnohým  dosti  případným, 
shledal  jsem  několik  nových  dokladů  a  domnívám  se.  že  musíme 
opravdu  vážně  tyto  hrubé  kruhy  považovati  za  primitivní  okrasu 
nakrčili,  která  svým  časem  byla  módou  oblíbenou  a  hojně  rozšířenou. 

Domněnka,  že  by  se  měly  takové  kruhy  považovati  za  do- 
pravny materiál  kovolitecký.  nemá  zvláštního  důvodu,  spíše  možno 
uvésti  několik  bodů,  které  jí  nemálo  odporují. 

Tyto  kruhy  uprostřed  tlustší  než  v  koncích  skládají  se  velmi 
nepohodlně  na  sebe  a  vyžadují  mnoho  místa,  což  je  nemalou  chybou 

**)  Merkbach,  AUerthilmer  aufzugraben  und  aufzubewahren.  (Berlín  1894) 
tab.  VI.  č.  2. 

»')  Dvorní  muzeam.  —  »*)  M.  anth.  G.  1890  (XX)  8.  18. 


—  127  — 

pro  dopravu,  kdo  j(í  prvou  ixxlinínki.ii.  <l(»  inalfliu  v.ikii  sti-sn.ni. 
co  iiio/uo  nojvícc.  Uovii'''/  nepraktickou  hyl.i  Ity  Jejich  toriiin  pro 
uovó  tavení;  oslaliiě  uchyly  ješii''  nikde  dosud  ol»ojky  už 
před  svým  ulo/cníui  do  země  na  diohní'  kusy  ro/l;liii;iny.  kdežto 
už  vehni  často  přišlo  se  na  hrouiadnó  nále/y  z  doliy  tehdejší,  kde 
jeuom  ua  drobno  spřerážené  náramky,  srpy.  JeliHce.  sekyry  a  pod. 
uloženy  byly  a  které  právě  jeuoui  k  vůli  výhodTíej.ší  dopravě  a  snad- 
nějšímu tavení  rozkouskovány  byly  -  tvoříce  skntecný  materiál 
koYolitecký.  Také  nalezly  se  v  podobných  skladech  i  kusy  suro- 
viny, čehož  s  obojky  dosud  objeveno  nebylo. 

Také  upozornil  jsem  již  jednou")  na  to.  že  skoro  všechny  nákrč- 
níky nesou  stopy  vykování:  jsou  všechny  více  méně  pečlivě  na 
koncích  rozklepány  a  stočeny,  mnohé  z  nich  i  pěkně  vypracovány 
a  vyleštěny.  Tak  byly  nákrčníky  Dambořické  hrubě  ulity  a  pouze 
zběžně  na  koncích  rozklepány.  Zdánické  obojky  jevily  stopy  i)ečli- 
vějšího  vykování  ba  i  hlazení,  Sokolnické  pak  l)yly  už  úplně  "na  oblo 
vyhlazeny,  tak  že  úhozy  kladiva  újjlně  setřeny  byly.  1'odobný  postup 
práce  pozoroval  p.  Richlý  na  obojcích  Hos])ozínských.  Nedá  se 
mysliti,  že  by  tato  namáhavá  práce  vykonávati  a  leštiti  pracně 
tyto  kruhy  jenom  proto,  aby  za  chvíli  zase  hozeny  byly  do  tyglíku. 
dala  se  nějak  odůvodniti.  Je  pravda,  že  kočující  kovolitec  siiadněji 
mohl  z  takového  obojku  vykovati  úzké  dláto,  jehlici  nebo  náramek 
—  „dle  objednání",  ale  potom  musíme  připustiti,  že  jiný  kovář, 
který  měl  s  sebou  náhodou  jenom  samé.  celty  a  palstavy,  velmi  rád 
někteiý  z  nich  ol)ětoval  tyglíku,  když  by  Ijyl  za  náramek  nebo 
jehlici  více  vytěžil  než  za  sekyry.  V  takovém  případu  jsou  všechny 
artefakty  tehdejší  jaksi  i  materiálem  kovoliteckým. 

Námitka,  že  by  se  podobné  kruhy  častěji  u  koster  nalézati 
musily.  není  rovněž  na  ten  čas  rozhodující,  povážímc-li.  jak  málo 
jest  dosud  u  nás  prozkoumáno  hrobů  z  doby  bronzové  vůl)ec. 

Nápadnou  a  také  těžko  vysvětlitelnou  zůstává  okolnost,  že 
těchto  obojků  bývá  5U,  7U,  80,  ba  až  600  kusů  pohromadě.  Proto, 
že  právě  při  těchto  velkých  skladech  nebylo  nijakých  jiných  nástrojů, 
domnívám  se  zvláště  pak  o  bronzích  Hodonských,  že  to  bylo  ukryté 
zboží  ku  prodeji  z  krajů  na  měď  bohatých  k  nám  vezené.  Možno, 
že  tyto  kruhy  nenalézaly  obliby  a  že  byly  tu  na  hranicích  —  myslím 
z  Uher  —  uloženy,  aby  při  cestě  zi)áteční  byly  zpět  odvezeny  a 
přepracovány,  anebo  bývalo  v  těch  místech  důležité  střediště  obchodní, 
o  čemž  snad  důkladnější  ohledání  tamní  krajiny  rozhodne.  Snad  také 
že  nějakou  nehodou  stížení  obchodm'ci  ulevovali  si  průchod  v  kraji 
uložením  do  úkrytu  právě  těch  předmětů,  které  asi  nejméně  „šly** 
(na  odbyt)  a  kterých  nejvíce  s  sebou  vezli. 

Ostatně  objeveno  bylo  mnoho  takových  obojků  v  j)ohřebištích 
popelnicových  —  a  tam  asi  kovolitecký  materiál  sotva  ukládán. 

Tak  ve  hrobech  u  Gemei  nlebarnu  (Dolní  Rakousy), 
době  bronzové  přináležejících,  byly  mezi  sjjonkami  tyi)U  si-verního 
mimo  dýky,  ploché  sekyrky,  vroubkované  a  neúplně  uzavřené  ná- 
ramky, jiné  navíjené  z  tenkého  dlátu,  jehlici'  s  rozlepanou  a  za- 
točenou   hlavičkou  také  dva  obojky:  jeden    masivní    hrubé    práce, 


»»)  Ces.  lid  II.  s.  511. 


—  128  — 

úplně  Hodonským  podobný,  a  druhý  s  útlejším  tělem  Jemněji  vy- 
pracovaný s  konci  málo  roztepanými  a  do  plna  stočenými.  Takový 
obojek  s  tělem  ještě  útleji  protáhlým  objeven  s  podobnými  artefakty 
ve  hrobích  téže  doby  u  Leobersdorfu  (okr.  Baden). 

Zvyk  nositi  na  šíji  podobné  kruhy,  zachováván  i  v  době 
Ilallštattské,  ale  obojky  tehdejší  doznaly  jako  všechny  téměř  ostatní 
šperky  nemalých  změn.  Poki-ok  umění  jakož  i  vkus  tehdejší  doby 
přispůsobil  je  svému  slohu.  Zachovaly-h  některé  nákrčníky  tvar 
smáčknutého  kruhu  doby  bronzové,  bývalo  alespoň  tělo  jejich  šrou- 
bovitě  vroubkováno.  Na  pohřebišti  u  Salzbergu  nad  jezerem  Hall- 
štattským  bylo  takových  kruhů  vykopáno  několik. 

Nákrčníky  této  starší  podoby  vyskytovaly  se  hojně  i  v  mohylách 
u  Glasinace  v  Bosně  a  na  poliřebišti  Ko  banském  na  Kavkaze. 

Většina  obojků  z  pohřebišť  HaUštattských  jsou  už  podoby 
pravidelněji  kruhovité,  většího  průměru,  tělo  bývá  táhlejší  a  suko- 
vitě hibolky  ozdobeno  a  také  konce  bývají  sice  stočeny,  avšak  už 
ne  na  plocho  rozklepány. 

Zvláště  hojně  objevovaly  se  podobné  hladké  i  vroubkované 
obojky  na  pohřebištích  v  zemích  jihoalpských:  u  Kleníku  (u  Vače), 
pak  u  St.  Michala  (okr.  Adelsberg).  kdež  se  vyskytly  už  i  nákrč- 
níky železné  úplně  oněm  bronzovým  hladkým  nápodobené.  Velmi 
četně  vykopávány  byly  u  Tržiště,  Prózo ru  (okr.  Otočac)  a  u  St. 
Lucie  s  pravidelně  stáčenými  konci,  s  vroubkovaným  hrbolkovitým 
tělem  velkého  průměru;  tu  byly  stejným  počtem  zastoupeny  už 
i  železné  napodobeniny.  ^ 

Také  v  Dánsku  a  Švédsku  vyskytují  se  nezřídka  podobné  ná- 
krčníky v  nálezích,  větší  část  jich  podobá  se  však  oněm  velkým- 
uherským  se  zaklesnutými  konci.  Montelius  popisuje^")  několik  po- 
dobných obojků  z  doby  bronzové  a  dodává,  že^ podobné  obojky 
ze  stříbrných  drátků  pletené  nošeny  byly  ve  Švédsku  koncem 
prvého  tisíciletí  (po  Kr.j,  kamž  se  dostaly  arabskými  obchodníky. 
Nezřídka  vyskytují  se  i  v  zemích  litevských. 

Podobně  až  v  kurhanu  u  Unspenskoje  (východně  od  Moskvy) 
vykopána  kostra  s  krásným  kruhem  na  hlavě!  Měděný  tento  šperk-'*) 
s  tělem  provázkovitě  pleteným  se  zatočenými  konci  podobá  se  ne- 
málo onomu  nákrčníku  Montcliem  vyobrazenému. 

Arab  Ibn-Fodlan  zachoval  nám  zprávu,  že  slovanské  paní  nosí- 
valy zlaté  a  stříbrné  nákrčníky.  Cenil-li  muž  své  jmění  na  lU.CXX) 
dirhern,  koupil  své  ženě  jeden  obojek,  měl-li  20.UU0  dirhein,  nosívala 
jeho  žena  dva  obojky  atp.,  nosila  tedy  žena  tolik  obojků  na  šíji, 
kolikráte  deset  tisíc  dirhem  jmění  mužovo  obnášelo. 

i\jdivno.  že  těmto  švédským  a  ruským  úplně  podobné  nákrčníky 
pletené  ze  stříbra  nosí  děvčata  v  Lampongu  na  Sumatře.  Úplně 
totožné  nákrčníky  s  právě  popsanými  viděl  jsem  ve  dvorním 
muzeu  Vídeňském  ze  železa  zhotovené;  kmenové  Černochů  afrických 
usedlí  na  Bílém  Nilu  („Bari,"  „Madi"  a  „Suli"  zvaní)  nosí  je  na 
krku  dodnes. 


*•)  Sveriges  historia:  llednatid  samt  medeltid  (Stockholm  1877)  s.  130,  131,301. 
")   A.  Kolín  a  Dr.    C.  Mehlis,    Materialien    zuř  Vorgescbichte  des  Menschea 
im  (Jstlichen  Europa  (Jena  1879)  I.  s.  375  tab.  XII.  ft.  1.  — 


—  129  — 


Rukopisné  a  jiné  památky  niésta   I^)r()LÍu 
Uherského. 

Podává  Jan  KiiňTii. 

Václav  Fraiifusok  lA-toclia.  znamenitý  5^<likns  iili. -brodský 
(1G92  — 1784)  spolu  se  suhsyiuliknii  llininclicm  Svolxxloii  r.  1711  se- 
brali, uspoiYulali  a  za/iiaiueiiaii  rukopisné  a  jiné  památky  méstské 
i  soukromé  a  záznam  tento,  R  e  p  i-  r  t  o  r  i  u  ni  C  a  n  cell  a  r  i  a  v 
C  i  v  i  t  a  t  i  s  íí  u  n  no  B  r  o  d  e  n  s  i  s  i  n  usu  m  iM  o  d  e  i-  n  i  s  e  t. 
F  u  t  u  r  i  s  N  o  t  a  r  y  s  L  o  c  i  Anno  M  11 1  e  s  i  m  o  S  u  i»  t  i  n  g  e  n- 
s  i  m  o  D  e  o  i  m  o  p  r  i  m  o  i  n  d  n  c  t  u  m  per  W  e  n  c  e  s  1  a  n  m 
F  r  a  n  c  i  s  L  e  t  o  e  h  a  S  y  n  d  i  c  u  m  e  t  F  r  i  ti  e  r  i  c  n  in  S  w  o- 
b  o  d  a  S  u  b  s  y  n  d  i  c  u  m  A.  M.  D.  G.  e  t  Sub  P  r  a  e  s  i  d  i  u  ni 
I  m  m  a  c  u  1  a  t  a  e  t  G  1  o  r  i  o  s  i  i  n  C'  a  o  1  o  s  A  s  s  u  ni  p  t  a  S  e  m  1 » e  r 
Y  i  r  g  i  n  i  s  M  a  r  i  a  e  o  ť  ť  e  r  u  n  1  i  n  ť  r  á  S  c  r  i  p  t  i  nadejisaný. 
potud  v  archivu  mostském  uhersko  brodském  zacliovaný  se  nalézá. 
Repertorium  toto  na  šest  od  sebe  oddělených  částí  jsouc  rozdéh<iio. 
vykazuje  v  části 

1.  Privilegia  Ci  vit  a.  tis  nadepsané  55  rukopisných  pa- 
mátek z  doby  1272—1711. 

2.  K  n  i  h  y  C  a  n  c  e  1 1  a  r  z  s  k  e   31  památku  z  let  lo5(,)     J  7 1 1 . 

3.  A  c  t  i  a  W  s  s  e  1  i  k  i'  důležitosti  M  i  e  s  t  s  k  é  U2  ru- 
kopisy z  doby  od  1G73 — 1713. 

4.  C  o  n  t  r  i  b  u  č  z  e  n  s  k  e  W  i  r  c  z  y  5  jia matek  z  doby 
1691—1704. 

5.  R  e  b  e  1 1  a  n  t  s  k  a  W  o  g  n  a  12  rukopisných  památek  z  doby 
17U7— 17U8. 

6.  Miesstianske  Žaloby  a  Acti  154  rukopisy  od 
1G80— 1711  a  konečně  v  části 

7.  S  y  r  a  t  c  z  ý  W  i  e  c  z  ý  50  památek  od  11)79 — 171 1 . 

Celkem  zaznamenáno  tu  od  syndiku  nahoře  uvedených  399 
rukopisných  památek,  pocházej ícícli  z  doby  od  1272—1711.  tedy 
hned  od  těch  časů  v,  kdy  Brod  Uher.ský  stal  se  městem  na  základě 
práva  německého.  Vedle  tolika  vzácných  rukopisných  památt'k  za- 
znamenali tu  uvedení  syndikové  i  jiné  ještě  památky  městské,  jež 
v  ratuye  se  chovaly,  jako  dvě  veliké  stříbrjié  peěi'tě.  jednu  malou 
stříbrnou  rychtářskou.  25  stříbrných  šiltň.  30  cínových  mís  dobrých 
a  4  polámané,  17  stříbrných  Ižic  a  noční  hrnec- 

Však  vyčerpávajícím  R  e  p  e  r  t  o  r  i  u  m  toto  nem'.  NalezámeC 
v  archivu,  městském  a  na  jiných  mí.stech  řadu  rukopisných  pa- 
mátek, které  v  něm  zaznamenány  ikíjsou.  Těžko  říci.  i)roč  se  lak 
stalo.     Pověděti,  že  v  R  e  p.  nejspíše  toliko  ony  rukopisné  památky 


—  130 


mají  místo,  jichž  Václav  Frant.  Letocha  spisuje  v  ty  časy  své  P  a- 
mátkyměstaBrodu  Uherského  ku  práci  této  užil  a  z  nich 
vážil,  nelze.  ZřejmoC  z  Památek  těch,  jichž  prvý  díl,  potud  za- 
chovaný, spisovatel  r.  1724.  ukončil  a  druhý,  na  ten  čas  ztracený, 
psáti  začal,  že  neobsahují  často  ani  jediné  zprávičky  z  celé  řady 
starých  rukopisůi  v  R  e  p.  vykázaných.  Omezilt  se  spisovatel  u  spi- 
sování Památek  svých  pouze  na  výčet  událostí  těch  nejdůleži- 
tějších, jež  některé  z  některých  málo  rukopisů  vyňal,  jiné  z  ně- 
meckých Památek  od  neznámého  pisatele  okolo  r.  1660  na- 
psaných, vypsal,  podrobněji  jen  ty  popisuje,  které  s  ním  staří  jeho. 
součastníci  sdělili  a  jichž  sám  byl  svědkem  očitým. 

Rukopisných  památek  ze  14.  a  15.  věku,  jak  v  naznačeném 
Rep..  tak  i  ve  skutečnosti  oproti  věkům  následujícím  velice  jest  málo. 

Listiny  z  dob  těch  jen  v  nepatrném  vyskytují  se  počtu  a  knih 
kancelářských  naprosto  se  nedostává.  A  přece  Broďané,  ne-li  již  ve 
14.,  tedy  na  jisto  v  15.  věku  ratúz  měli  a  důležitého  k  těm  věcem 
práva  „užívati  červeného  vosku  a  přikrývek  z  papíru  neb  jiné  věci 
již  roku  1435.  v  Brně  ve  svátek  šestý  po  slavnosti  sv.  Štěpána 
od  markrabího  Alberta  a  to  na  druhém  místě  v  řadě  měst  morav- 
ských nabyli. 

Že  památek  rukopisných  za  těch  dob  se  nedostávalo,  než  že 
najisto  tu  byly  v  hojnosti  zajisté  znamenité  a  kam  se  děly,  zřejmo 
činí  lat.  listina  krále  Alatiáše  z  r.  1489.  na  obdarování  Brodu  Uher- 
ského právem  brněnským.  Čte  se  tu: 

....  Jsouce  těmito  jakož  i  jinými  ohledy  puzeni  a  pohnuti 
hlavně  touto  příčinou,  poněvadž  nám  zřejmo  jest,  že  i  od  zemřelých 
králů,  našich  předchůdců,  podobné  osvobození  a  svobody  našim  mě- 
šťanům uh.-brodským  poskytnuté  bývaly,  a  poněvadž  jsme  slyšeli, 
že  kromě  toho  podobná  privilegia  vyhotovena  a  vydána  byla, 
zhoubným  ohněm  však  nešťastnou  náhodou  ve 
zkázu  přišla  a  zhořela 


Však  i  za  následujícího  16.  a  17.  věku  mnohá  vzácná  památka 
rukopisná  z  archivu  městského  se  vytratila.  Tak  marné  bylo  by 
pátrání  po  t.  zv.  a  tak  často  hned  od  druhé  polovice  16.  stol.  vzpo- 
mínaných Rudých  knihách,  podle  všeho  purkrechtních  a 
z  obecních  počtů  na  zajímavý  materiál  historický  tak  bohatých,  ze 
17.  stol.  až  na  ty  z  r.  1616.,  1636.  a  1643.  jiných  ani  z  dob  dří- 
vějších ani  pozdějších  se  nezachovalo.' 

Také  po  r.  1711.  přibylé  důležité  památky  rukopisné  .nahoře 
uvedení  syndike vé  bedlivě  zaznamenávali  a  po  nich  podobně  i  ná- 
stupcové jejich  až  do  r.  1763.  činili.  Tak  přibylo  v  době  této  v  i)rvní 
části  38  důležitých  listin  a  počet  všech  v  ní  zaznamenaných  ruko- 
pisů obnášel  r.  1763.  93.  Ve  (huhou  čásť  připsáno  20  kancelářských 
knih  a  počet  všech  až  do  r.  17()3.  obnášel  51.  V  ostatních  částech 
přibylo  na  283  akt  měšťanských   žalob   a  jiných    soukromých    věcí 


—  131  — 

so  týkající.  Ve  všuch  částucli  vyk.-t/ovalo  líeprrtoiiuin  r.  17G3.  740 
rukopisných  pa,in;Utík.  Vykazaje  archiv  inřslský  iih.-hrodský  Ještě 
v  driiht3  polovici  minulého  století  takovou  slušnou  řa<hi  rukopisu. 
/,e  hyl  na  ten  čas  zajisté  z  neij)ív(hiřjšíc.h    archivu    moravských. 

Divno  velice,  kterak  se  mohly  rukopisné  památky  v  fJh.  i;rodě 
přes  tolikerá  neštěstí,  která  na  toto  město  přu^házela  mnohdy  tak 
krutá,  že  kolikrát  následkem  toho  mě.sto  domua^ohyvatelstva  téníěř 
veškerého  jsouc  zbaveno,  tolikr;il  pochybovalo  o  další  své  exi- 
stenci, ano  i  přes  to,  že  za  různých  dob  živlové  různého  smýšlení 
náboženského  a  národního  město  spravovali,  v  takové  hojnosti  za- 
chovati. Byla  to  zajisté  pilná  snaha  předkův  našich,  která  nad  tě- 
mito památníky  slavné  minulosti  i  In-ozných  někdy  ěasu  v  dobách 
i  nejkrutších  ochranné  ruky  držeti  nezapomínala,  al)y  jednak  práva 
a-  vý.sady  v  nich  obsažené  na  škodu  města  zkázy  nevzaly,  jednak 
aby  potomkům  zachovány  zůstaly. 

R.  1765.  někdo  archiv  městský  prohlížel  a  revisi  v  něm  ])ro- 
vedl,  ale  jen  pokud  se  týče  privilegií  městských  a  kancelářských  knih. 

Revise  tato  ukázala,  že  z  oněch  93  scházelo  7,  z  těchto  51 
knih  nechyběla  žádná.  Ostatní  rukopisné  památky  jako  Acti  a  Wssc- 
liké  důležitosti  Miestske,  Contribuczenske  Wieczy,  spisy  rebellantsk«> 
Wogny  se  týkající,  Miesstianske  Žaloby  a  Acti  považovány  buď  za 
méně  důležité  a  zrevidovány  nebyly,  buď  se  jich  již  tenkráte,  jako 
dnes,  nedostávalo. 

Po  té  již  za  dlouhou  řadu  let  nenalézáme,  že  by  se  o  stávající 
archiválie  v  Uh.  Brodě  byl  kdo  staral  a  přibylé  zaznamenával.  Te- 
prve k  r.  1802.  čteme,  že  ušetřen  byl  archiv  městský  jisté  zkázy, 
která  mu  hrozila  ohněm  5.  dubna  u  Dominika  Fraje  vyi)uknuvším, 
v  němž  77  domů  křesťanských,  radnice  s  věží  a  46  domů  židovských 
lehlo  popelem. 

Po  zprávě  této  nevzpomíná  se  archivu  uh.-brodského  spíše, 
až  v  době,  kdy  stavové  moravští  usnesli  se  na  vydám'  obšírných 
dějin  moravské  naší  vlasti.  Za  tou  příčinou  mělo  se  přede  vším 
jiným  sestaviti  generální  Repertorium  o  všech  v  markrabství  mo- 
ravském nacházejících  se  rukopisných  památkách.  Místodržitelský 
výnos  ze  dne  24.  dulina  1854.  nařizoval  okresním  hejtman rim,  aby 
předložili  od  představenstev  měst,  městeček  a  vesnic  výkazy  o  ru- 
kopisných památkách,  pocházejících  z  dol)  nejstarších  až  do  r.  162(.). 
á  také  z  dol)  následujících. 

Městská  rada  uh.-brodská  pořízení  takového  výkazu  uložila 
městskému  tajemníku  Ondřeji  Stillnerovi.  Brzy  se  ukázalo,  že  ta- 
kových památek  na  městské  radnici  není.  Starší  z  městské  rady 
pamatovali  se,  že  v  i-adním  domě  i)ergamentové  rukopisy  a  psané 
a  v  kůži  vázané  knihy  před  léty  vídali,  ale  kam  se  poděly,  nevě- 
děli. Povídalo  se  také.  že  v  létech  třicátých  purkmistr  Frant.  vla- 
dyka  z  Drachenthalu  archiv  městský  z  radnice  do  svého  douui  dal 
přenésti  a  odtud  na  svůj  zámek  v  Nezdenicích  dopraviti,  i^řípi.^em 
ze  dne  13.  srpna  1856.  požádala  mě.stská  rada  Jana   Pauspartla  via- 


—  132  — 

dýku  z  Drachenthala  pána  na  Nezdenicích.  aby  takové  rukopisné 
památky,  ač-li  by  se  na  jeho  zámku  nacházely,  městu  vrátil.  On 
dal  na  to  16.  srpna  v  odvet,  že  podobných  věcí  při  něm  není. 

Prohlíženy  místnosti  v  městské  radnici  a  při  prohlídce  jakéhosi 
sklepení.  našel  nahoře  jmenovaný  městský  tajemník  Ondřej  Stillner 
železnou  truhlici  s  odtrženým  víkem  a  v  ní  plno  vetchých  spisů  a 
kněh  v  prachu  a  plísni.  Byly  to  hledané  rukopisné  památky  města 
Uh.  Brodu.  Zatím  upomenuta  byla  městská  rada  okresním  úřadem 
v  Uh.  Brodě  přípisy  ze  dne  27.  května  a  1.  září  1856,  aby  místo- 
držitelskému  nařízení  ze  dne  24.  dubna  1854  co  nejdříve  dosti  uči- 
nila a  žádaný  výkaz  rukopisných  památek  městských  předložila. 
Stalo  se  tak  konečně  17.  srpna  1856.  Y  dotyčném  výkaze  nalézáme 
vykázáno  14  rukopisů,  z  nichž  byly  dvě  listiny,  ostatní  kancelářské 
knihy  a  v  přípise  výkaz  provázejícím  podotknuto,  že  jiných  a  více 
rukopisných  památek  při  městě  není.  Z  listin  byla  jedna  originál 
na  pergamente  s  visutou  pečetí*),  druhá  opis  na  papíře.^j  Ze  všech 
vykázaných  rukopisů^)  postrádáme  nyní  toliko  jediného  a  sice  „Pa- 
mětní knihy  z  r.  1453—1584." 

Výnosem  obresního  úřadu  ze  dne  12.  května  1858.  bylo  městské 
radě  uh.-brodské  nařízeno,  aby  předložila  pro  zemský  výbor  mo- 
ravský kroniky  a  pamětní  knihy  městské  z  doby  1604 — 1709.  To- 
muto nařízení  učinila  městská  rada  zadost  31.  května  1858.  a  předlo- 
žila rukopisnou  knihu  z  r.  1611,  ve  které  na  28  listech  bylo  22 
opisů  privilegií  městských  z  různých  dob  a  Václava  Frant.  Letochy 
Památky  města  Brodu  Uherského,  v  n  i  c  h  ž  se  na- 
chází původ  a  začátek  téhož  města  s  připojením, 
v  jakém  způsobu  město  od  začátku  svého  posta- 
veno bylo,  též  jak  a  na  jaký  způsob  do  rukou 
panských  upadlo,  tolikéž,  co  až  po  nynější  čas  do- 
brého a  protivného  vystáti  muselo  s  připojením 
některých  vojen,  v  nichž  to  vždy  něco  zlého  oku- 
silo a  podniklo  k  vědomosti  Ij  u  d  o  u  c  í  m  potomkům 
sepsané  léta  Páně  1724.,  a  to  první  díl.  Obdržení 
těchto  rukopisů  zemský  výbor  moravský  potvrdil  přípisem  ze  dne 
17.  listopadu  1858.  a  projevil  v  něm  zároveň  přání,  nebyla-li  by 
městská  rada  uh.-brodská  ochotna,  ponechati  oba  rukopisy  stavov- 
skému archivu  brněnskému  a  podotkla,  že  podobně  již  mnoho 
městských  obcí  se  svými  rukopisnými  památkami  naložilo.  j\Iěstská 
rada,  v  jejímž  čele  tenkráte  stál  purkmistr  Antonín  Schonweitz, 
nesdílela  přání  zemského  výboru  moravského  a  žádala,  aby  památky 
ty,  až  by  jich  v  Brně  více  potřebí  nebylo,  městu  vráceny  byly. 

Ostatní  rukopisy,  zejména  listiny  pergamentové,  městský  ta- 
jemník Ondřej  Stillner  uspořádal,  papírovými  schránkami  s  nápisy 
je  opatřil  a  v  almarce  ve  zdi  v  radní  světnici  umístěné  je  uložil. 
Jemu  přísluší   veliká  zásluha  o  zachování   těchto    pergamentových 

')  Uvedená  v  další  stati  tohoto  pojednání  pod  čís.  30. 

*)  Uvedená  pod  číslem  41. 

»j  Uvedené  pod  čísly  18,  19,  21,  24,  36,  39/,,  40,  45,  64,  67,  69. 


—  133  — 

památek  z  dávru^  iiHiiulnsti  /a  poslodiiícli  drsítilctí.  Skoda,  ý.(^ 
i  ostMtiniii  rukopisům,  kaiíceláfskýin  knihám  a  aktiím.  stejná  nt«l»yla 
pozoriiosť  a  \)6(!'g  o  jejich  zaeliováiií  a  o  náležitém  stavu  udržováni 
věnována.  Bývaloť  na  radnici  městské  zejména  za  ])(»sledního  desíti- 
letí nechvahiým  zvykem  pod(3Íovati  těmito  úctyh()(hiými  st.irochy 
studenty  o  ně  se  zajímající,  a  z  cizincův-li  kdo  na  radnici  |)řišul  a 
po  nich-h  se  tázal,  ukázány  mu  s  ochotou  a  jatjbráněno,  aby  kdo- 
koliv cokoliv  z  archivu  odnesl  a  c-o  odneseno,  nepoznamenáno  a 
zpět  nepožadováno.  Takovým  a  ještě  jinakým  zpiisohem  nmohá 
vzácná  kancelářská  kniha  a  akta  skoro  všechna  při.šla  ku  /.traccní. 

R.  1890.,  kdy  při  volbách  obecních  zvítězila  strana  národní  a 
purkmistrem  zvolen  p.  Matouš  Pecháěek.  muž  z  dřívějších  dob 
o  město  velmi  zasloužilý,  nová  nadešla  i  pro  arcliiv  městský  doba. 
Nově  zvolená  městská  rada  uznala  za  dobré  i  o  záchraini  rukoi)isných 
památek  městských  péči  míti  a  svěřila  správu  archivu  mě.stské-mu 
radnímu  p.  Ign.  Seichertovi.  nynějšímu  poslanci  na  říšské  radě. 
A  snahy  po  zachování  rukopisných  památek  městských  a  v  nále- 
žitém stavu  jich  udržování  městská  rada  více  se  nevzdala.  Péčí 
nynějšího  purkmistra  uh.-brodského  p.  Dr.  Bedřicha  Webra  pořízeny 
pro  pergamentové  listiny  lepenkové  schránky,  vázané  knihy  kance- 
lářské byly  opraveny  a  nevázané  koženou  vazbou  starobylé'ho  vze- 
zření opatřeny. 

R.  1887.  jal  se  pisatel  těchto  řádků  snášeti  historický  mate- 
riál k  obšírným  dějinám  města  Uherského  Brodu.  První  věcí  bylo. 
vážiti  z  pramenů  domácích,  /  rukopisných  památt^k  městských,  ce- 
chovních a  vrchnostenských.  Archiv  městský  na  ten  čas  byl  ne- 
přístupný. Za  to  počestní  cechové  a  ctěná  správa  velkostatku  pro- 
půjčili své  rukopisy  velice  ochotně.  Památky  cechů  nalezl  jsem 
u  "představených  těch  kterých  cechů  v  dobrém  stavu  uschované 
v  cechovních  ládách;  l)yly  však  i  případy,  že  i  leckde  po  půdách 
pohozeny  se  vyskytly.  Rukopisné  památky  vrchnostenské  chovají 
se  na  panském  domě  v  ž(;lezné,  starodávné  truhlici.  Záchrana  jejich 
svěřena  je  řediteli  panství  p.  Ant.  Tlliněnskéinu. 

V  poslední  době,  kdy  národopisná  výstavk.i  v  III.  lirodě  se 
pořádala,  přišlo  se  v  domech  měšťanských  na  celou  řadu  ruko|)isných 
l)amát.ek  městských,  cechovních  a  soukromých.  Zmínky  zasluhuje 
objevení  mnoha  vzácných  rukopisů  ze  1(3.  a  17.  stol.  p.  Dr.  Skrej- 
šovským  při  c.  k.  listovin'm  úřadu,  které  sem  v  hHech  padesátých 
z  archivu  městského  byly  přeneseny. 

V  jiásledujícím  podávám  seznam  všech  rukopisných  jjamátek 
uh.-brodských  ])ostupem  chronologickým. 


—  134  — 


-|     I  Rok,  den  a  i 
TS    |i  místo  sepsáni 


o 


neb  založení 
rukopisu 


Kdo  rukopis  Tystavil 

nebo  založil,  a  co  v  sobě 

v  krátkosti  obsahuje 


Jazyk, 
kterým 

psán 

jest 


Druh 
rukopisu 


Kde  se 

rukopis 

chová 


1272  Otakar  II.  uděluje  městu  ' 

A   ^;a^nr^^A^^  i  Brodu  Uherskému  hlub- 
4.  iistopaau,  5ické  právo  a  právo  skladu 
V  Brně.  zboží 


lat. 


Orig.  na  perg. 
8  visutou  pečetí. 


Archiv 
městský. 


1275 

9,  června 
vKamenici, 


Otakar  II.  osvobozuje 

měšťany  ub.  brodské  od 

platu  jakéhokoli  mýta  ve 

všech  svých  zemích. 


lat. 


Orig.  na  perg. 
s  visutou  pečetí. 


Archiv 
městský. 


1288 

den  svat. 

Trojice  ve 

Znojmě. 


Václav  II.  osvobozuje 
město  Brod  Uherský  od 
placení  cel  a  mýt  na  dobu 
desítiletou  a  uděluje  mě- 
stu právo  na  ungeld  čili 
činž  od  koní. 


1362      I 
jdensv.  Aug. 
v  Brně. 


Markrabě  Jan  osvo- 
bozuje Brod  Uherský  ode 
všech  platů  na  dobu 
šestiletou. 


lat. 


Opis  a  český 

překlad  v  knize 

tuto  pod  čís.  54 

uvedené. 


lat. 


Or.  na  p.  s  vis. 

peč.,  op.  v  kane. 

kn.  tuto  pod.  č. 

54  uvedené. 


Archiv 
městský. 


Archiv 
městský. 


1435 

šestý  svátek 

po  slavnosti 

Bv.    Štěpána 

v  Brně. 


Markrabě  Jan  uděluje 
Brodu  Uherskému  právo 
červeným  voskem  pečetiti 
a  obálek  z  papíru  užívati. 


lat. 


1461 
v  sobotu  př. 
sv.  Jiřím  na 
Tovačově. 


I    Jan  z  Cimburka  a  na 

Tovačově  postupuje  purk- 
1     mistru  a  radě  města 

Brodu  Uherského  prode- 
I  jem  svůj  dům  k  fojtství 
[  Uh.  brodskému  prísluše- 
j       jící  za  80  zl.  mor. 


Or.  na  p.  s  vis. 

p.  v  plech.  krab. 

op.  vkanc.kniz. 

čís.  54. 


čes. 


Originál  na 

perg.  s  visutou 

pečetí. 


1464 
5.  října 
v  Brně. 


Král  Jiří  uděluje  Brodu 
Uherskému  právo  na 
jarmark  svatodušní. 


lat. 


Orig.  na  perg., 

opis  v  kane. 

knize    čís.    54. 


Archiv 
městský. 


Archiv 
městský. 


Archiv 
městský. 


1482  I 
v  sobotu  př. 
smrt.  nedělí 
v  Brodě  Uh.' 


Purkmistr  a  rada  města 
Brodu  Uherského  kupují 
na  obec  mlýn  Žabík  od 
poctivého  muže  mlynáře 
Jiříka. 


čes. 


Originál  na 

perg.  s  visutou 

pečetí. 


Archiv 
městský. 


1487  I 
ve  svátek 

třetí  po  ned. 
palmárům 

při  obležení 
N.  Města.  I 


Král  Matiáš  ujišťuje 
rychtáře,  přísežné  a 
ostatní  měšťany  a  oby- 
vately  města  Brodu  Uh., 
že  město  toto  nikomu  v 
zástavu  nedá,  nýbrž  sobě 
samému  že  je  ponechá  a 
v  držení  míti  bude. 


lat. 


Orig.  na  perg. 

s  visutou  peč. 

v  dřev.  krabici, 

opis  v  knize 

č.  54. 


Archiv 
městský. 


—  135  — 


10 


1488  ! 
den  8V.  Va-I 
lentínavUh. 
Brodě.     I 


11 


Porkmistra  a  rady  mésta 
Brodu  Uherského  kupní 
smlouva  a  mlýn  Korečník 
od  opatrného  muže  mly- 
náře Ambry  na  obec 
koupený. 


668. 


1489       !     Král    Matiáá    uděluje 
13.    listo-  I  městu  Brodu  Uherskému 
padli.  právo  mésta  Brna. 


lat. 


Originál  na 

perg.  8  visotou 

pečetí. 


Archiv 
městský. 


Oř.  BÍT).  8  víb. 

peč.  v  krab.,  op. 

v  knize  ft.  54. 


Archiv 
městský. 


12 


1491 

pátek  před 

8 v.  Trojicí 

y  Ostřihomě, 


Král  Vladislav  povoluje 

purkmistru  a  radě  a  vší 

I  obci  města  Brodu  Uher., 

I  aby  se  vyplatili  ze  zástav 

i       knížete  opavského. 


Ses. 


Opis  v  knize 

tuto  pod  6.  126 

uvedené. 


13 


1502       ij  Purkmistra  a  rady  města 
den  sv.  Pro- 1    Brodu    Uherského  za- 
kopav Brodě,  kládající  listina  na  mlýn 

Uher  P°*^  '^^^^  provazní. 


ěes. 


14 


Originál  na 

pergam.  s  vis. 

pečeti. 


1506       j      Král  Vladislav  dává 
ve  čtvrtek  '  "^ésto   Brod   Uherský   s 
^,     I  fojtstvím  a  vsí  Sumicemi 
po  sv.  Vitu  I   JJ^n^  2  Kunovic  a  jeho 
v  Bělehradě.,  potomkům  v  dědič,  užívání. , 


čes. 


Op.napapiřer. . 

Opis  v  knize 

tuto  pod  6.  1*26 

uvedené. 


Archiv 
městský. 


Archiv 
městský. 


i     Archiv 
vrchnosten- 
i       ský. 


15 


1516 

v  neděli  In- 

vocavit  na 

Budíne. 


16 


1520 

v  pátek  př. 

Isv.Jiljimna 

Brodě  Uh. 


Král  Vladislav  uděluje 
Brodu  Uherskému  právo 
na  jarmark   svat.  lukáš. 


čes. 


Orig.  na  perg. 
8  vis.  pečetí   a 

opis  v  knize 
1        čis.  54. 


Archiv 

městský. 


Jan  z  Kunovic  a  na 
Brodě  Uherském  odklízí 
spor  purkmistra  a  rady 
s  prevorem  kláštera  do- 
minikánského o  louku  na 
břehu  Olšavy. 


čes. 


I  Orig.  na  perg. 
I       8  dvěma 
visut.   pečetmi. 


Archiv 

městský. 


Kancelářská  kniha  na 
17  1535         smlouvy    a    jiné    právní 

věci. 


Čes. 


18 


19 


1540 


Registra  horenská,  v 
něž  se  zapisovaly  změny 
držitelů  vinohradů  a  roz- 
ličné nálezy  práva  ho- 
renského. 


Kane.   kniha 
for.  fol.  vázaná. 


čes. 


1550 


Registra  soudní  s  ná- 
pisem: Anno  virgine 
partus  1550.  Za  purgk- 
mistrowstwj  p.  Jana  Mit- 
manka  tato  registra  jsou 
koupena  za  24  graw  od 
Prok.  Piláta  z  Litomyšle. 


čes. 


Kane.  kniha 

for.  fol.  v  kůži 

nově  vázaná. 


Kane.   kniha 
form.  fol.  nově 
v  kůži  vázaná. 

320  listů  po- 
psaných. 


C.  k.  listov. 
úřad. 


Archiv 
městský. 


Archiv 
městský. 


11 


—  136  — 


20 

21 

i 

1550 

il 

Kněze  Jiříka  Bleychare  ,!                  .                  .      '! 

faráře  vyzovského  své-    {           ,  Orig.  na  papiře  '      Archiv 
dectví  v  příčině  prodeje  \  fies.       s   vtisknutou        „.XofobVr 

vína  z  domu.  na  němž     .                      pečetí                mesiSKy. 

vinná  pořádka  nebyla.    j|           i                               || 

1554 

Registra  soudní  s  ná-    | 
pisem :  Tuto  se  zapisugij 
Swiedomy  Lidská  i  Na 
lezowe  z  prawa  nassebo. 

:  Kane  knihafor. 
čes.   :  fol.  166  listů  \ 

1  v   nové    vazbě,  i 

1                            1 

Archiv 
městský. 

1 

22 

i 

1 

1 

1558 
v  sobotu  po 
památce  sv. 
Jakuba  na 
Brodě  Uher. 

1 

Jetr.  z  Kunovic  a  na  Uh. 

Brodě  uděluje  tomuto 
městu  právo   na  odmrt, 
pouští  panský  vinný  šenk 
v  jeho  prospěch,  ustano    \ 
vuje,  aby  fojt  a  starší  před- 
městí  od  purkmistra  a 

rady  byli  sázeni  atd. 

čes. 

Or.  na  perg.  se  ! 
čtyřma  vysut,  i 
pečetmi.  Opis 
v  knize  č.  54.  ! 

Archiv 
městský. 

23 

1559       :'  Vladyky  Jana  ze  Zástřizl  |!           | 
ve  středu  př.    *  °*  Prakšicích  a  park-  ;'           i 

A*    „..         mistra  a  rady  města      '  „ 
pamat.  sv.       ^^^^^  ^h.  dobrovolná       ^^s. 
Martina  na  ^     úmluva  o  role  v  Ná-     :| 
Napajed.    ;                kladech.                ji           i 

I 
Or.  na  perg.  se 
třema  vysut.         Archiv 
pečetmi.  Opis       městský. 
v  knize  č.  54. 

11 

24* 

-■' 
25 

i!  Acta  tiech  kterzij  przy   Ij           '   Kane.  kn.  for.  [ 
1565         praAvie  wizssyna  Brnien-  '  6es.      fol.   177  listů 
,      skem  čzinitý  magij.       \              y  kůži  vázán,    i 

Archiv 

městský. 

1568      ! 
v  ponděli  po 
sv.  Alžbětě 
ve  Vídni. 

Císaře  Maximíiiana  II.    ij 
svolení,  aby  jarmark 
sváto  lukášský   přenesen   ^  ges. 
byl  ke  dni  sv.  Šimona  a              , 
Jady. 

1 
Orig.  na    perg. 
s  visutou  peč.  j 

Archiv 
městský. 

11                                              'f 
;        1568       j  Cechmistrů  a  mistrů  poet.  1 
1  ve  středu  po     cechu  zámečnického  ve  "  . 
'         sv.  Lucii  il  slav.  cis.  městě  Brné  ar-      '^^S- 
V  Brně.             *y^"*^  cechovní         ; 

Originál  na 
pergamente. 

Ai-chiv 
městský. 

21 

28 

1569 
v  sobotu  po 

památce 
vstoup.  Páně 
v  Brodě  Uh. 

Jetrich  z  Kunovic  a  na 
Brodě  Uh.  dává  farářům 
na  svých  panstvích    uh.- 
břodském,  ostrožském, 
hluckém  a  loučkem  právo 
na  odúmrt. 

1 
1 

čes. 

1 

i 

Originál  na 
pergamente. 

Archiv 
městský. 

Ij        1669 
:  V  Úterý  před 

■památ.  sv. 

Jana  Křtit. 

v  Brodě  Uh. 

Jetřich  z  Kunovic  a  na 
1  Brodě  Uherském  potvr- 
zuje cechmistrům  a 
!  mistrům  poct.  řemesla  zá- 
mečnického artykule 
cechovní. 

čes. 

Originál  na 
pergamente. 

Lada  cechu 
stolařského. 

1 

;i                      i  Pozemková  kniha  s  ná-               j  ^         ,      . 

;,                       1     pisem:   Tato  registra                 1,  ..f^^flí^;. *'^*'"" 

29          1571              W  nichž  se  Wode-      }|  jes.    :  t' 3^V        '" 
j                     ,:  wzdawky  zapisugi  žalo-  J           u   725  zApisy  v 
II                     ;    íena  od  Léta  1571  za    i|           |  obyčejné  vazbě. 
li                           panuow  Radných  atd.     1            1 

C.  k.  list. 
ňřad. 

187 


30 


1572 

v  pondéli  po 

sv.  Dorotě 

ve  Vidni. 


Císař  Maximilian  II.  udě- 
luje méstu  Brodu  Uh. 
právo  na  odl)ývání  pátého 
jarmarku  ve  středu  před 
kvétDOu  neděK. 


čes. 


31 


1573 
v  úterý  po 
[neděl.  prov. 
na  Ostrohu. 


Or.  na  perp.  a 
vis.  pe6etí.  Op. 
v  knize  čís.  54.  ,, 

--4 


.\rchív 
méstíký. 


Jetřich  z  Kunovic  dává 

méáťanům   uh.  brodským 

výsadu  na  zlepšeni  řádu 

a  živnosti  áenkovni 


ceB. 


II       1574 
32  I  den  s. Lucie; 
i  v  Brodě  Uh., 


Jetřich  z  Kunovic  a  na 
Brové   Uh.  potvrzuje 
cechu  kovářskému  ce- 
chovní  artykule. 


33 


34 


1575 


1575 


Založeny  sú  tyto  registra 

wnedieli  po  třech  Kralich 

ku  prodegi  a  kupowani 

wssecb  hor  na  brocka. 


Soudní  zápisy. 


č«8. 


35 


1576 


Registra  horní  v  nichž 

místo magí  zápisy  prodeje 

a  kupy  vinohradů  se  tý- 

kající. 


36  li       1576 


Registra  Zapisowe  Poruč- 

zenstwi   Miesta  Brodu 

A.  LXXVI. 


o-T  '^,x   ,",         'I    List  od  rodu  Krištofa 
37    20.  ledna  v  ;  Pumma. 

MuQSterthalu 


čes. 


čes. 


čes. 


Or.  uíTjferg.  s 

vis.  pečetí  a 

op.  v  kn.  č.  54. 


I     Archiv 
I    méstský. 


Orig.  na 
pergaukentě. 


Archiv 
Diěsttký. 


Kane.  kniha 
l-form.  fol.  221 
listů  v  ob.  vazb. 


C.  k.  listov. 
úi-»d. 


Kane.  kn.  for. 
fol.  v  kůži  váz. 


Archiv 
městský. 


čes. 


Eanc.  kn.  form. 

fol.  376  listů  v 

ob.   vazbě. 


C.  k.  listov. 
úřad. 


Kane.  kn.  for. 

fol.  227  ve 

starobylé  vazb. 


Arcliiv 
městský. 


něm. 


Or.  na  p^rg.  s 
visnt.  pečetí. 


Archiv 

městský. 


38 


1582 


Domovní  kniha  před- 
městská. 


čes. 


39/. 


1585 


Kn.  kane.  for. 
fol.  461  listů 
v  objč.  vazbě. 


Registra  cechu  kože- 
šnického. 


on/  1  f^R7       '  Registra 

39/,  I        ioo'  cechu  nákladnického. 


40 


1588 


čes. 


Kn.  form.  4°. 

201  listů  ve 

starobylé  vazb. 


čes; 


Purkrechtní  kniha  mésta 
Brodu  Uherského. 


I!  &«8 


41 


42 


1588 
4.  května  j 
v  Brodě  Uh. 


1589 

den  sv.  Jiří 
v  Uh.  Brodě. 


Arkleb  z  Kunovic  a  na 

Brodě  Uher.  potvrzuje 

městu  Brodu  Uh.  výsady 

Jetřicha  z  Kunovic. 

Arkleb  z  Kunovic  a  na 
Brodě  Uh .  potvrzuje  cech- 
mistrům  a  mistrům  cechu 
nákladu,  artykule  cechov. 


Če8. 


Kniha  f.f.  1051. 
popsán.,  21  cist. 
ve  starob,  vazb. 


C.  k.  listov. 
úl-ad. 

Lada  cechu 
I  kožešnic. 

Archiv 
městský. 


Archiv 


Kane.  kn.  for. 

fol.  684  listů    ,       _      ^ , 

v  nové  vazbě.    I    °í««^ty- 


Orig.  na 
pergamente. 


f. 


Archiv 
městský. 


^9fi, 


Orig.  na  Archiv 

pergameitté.     j    méstský. 


U» 


—  138  — 


43 

1589 

Arkleb  z  Kunovic  a  na 
Brodě  Uh.  potvrzuje        „ 
cechu  ševcovskému  ar-      *^^^' 
tykule  cechovní. 

Orig.  na 
pergamente. 

Archiv 
městský. 

**l 

1590 
veětvrtekpo 
sv.Rehořfna 
PrakSicích.  | 

Psanj  žádostiwé  uroze-   | 
ného  Pana  Wáczlawa 
Bybrsteyna,   aby  Praks- 
siczané  ku  právu  Wrch- 
nímu  miesta  Brodu  Uh. 
přináleželi. 

ěes. 

Opis  v  knize 
čís.  54. 

Archiv 
městský. 

45 

1 
1596 

Odewzdawky  roluj  8  ná- 
pisem: Rex  regum  Do 
minus  dominorum  regat 
Spiritu  Sancto  suo  ut  se- 
cundum  sacra  iu8ticia 
ipsius  omnis  neritas  ma- 
neat  in  hac  Republica. 

ěes. 

Kane.  kn.  form.  1 
4",  120  1.  v  ob. 
vazbě ;   kniha 
tato  je  pokračo- 
váním kn.  tato 
pod  č.  29.  uved. 

C.  k.  listov. 
úřad. 

46 

1596 

Odewzdawky  Hawriczke 

Rolney  Giných  okolicz- 

ných  diedin  z  Panstvi 

tohoto. 

Kn.  kane.  form. 
'®^-     fol.vnov.vazb. 

Archiv 

městský. 

47 

1! 

1597       ''.  Arkleb  ž  Kanovic  a  na 
Úterý  den  sv.'  ^^P^^  V^  povoluje  Bu- 
T-«     T?-*.*        nanovi  Buršovi,  písaři 
Jana  KH.       mégtgkému,  přikoupiti 
vBroděUh.f             dům  druhý. 

ěes. 

Or.  na  perg.  s 
visutou  pečetí. 

Archiv 
městský. 

48          1600 

Modlitba  židovská  za 
pomoc  Boží  v  tísni  a  sou-    hebr. 
žení  a  za  odpust,  hříchů. 

Pergamentová 
listina. 

Archiv 
městský. 

49 

1609 
13.  května 
v  Brodě  Uh. 

Jan  z  Kunovic  a  Jetřich 
z  Kunovic  zapisiyí  Janu 
Junkovi  z  Krusičan,  slu- 
žebníku  svému  dům, 
který  tu  v  Brodě  Uh.  po 
matce  své,  paní  Marianě 
Berkovské  z  Šebířova, 
zdědili. 

čes. 

Opis  na  papíře. 

Archiv 

městský. 

60 

1610 
den  Bv.  Petra 

a  Pavla 
v  Brodě  Uh. 

Jetřich  z  Kunovic  a  na 
Brodě  Uh.  potvrz.  města 
nadání  Arkleb.  z  Kunovic. 

! 

ěes. 

Opis  v  knize 
čís.  21. 

Archiv 
městský. 

51 

1610 
den  sv,  Petra 

a  Pavla 
v  Brodě  Uh. 

Jetřich  z  Kunovic  a  na 

Brodě  Uh.  povoluje  méstu 

ještě  jeden  týdenní  trh 

na  úterý. 

čes. 

Opis  v  knize 
čís.  21. 

Archiv 
městský. 

■ 
52 

1611 
3.  ledna  na 
Dřevohostic. 

Psanj  od  Pana  Hejtmanna 
(Karla  starě.  z  Žerotína), 
že  sami  Broziané  poha- 
něti mohou. 

5es. 

Opis  v  knize 
čís.  54. 

Archiv 
městský. 

—  189  — 


53 

1611 
16.  září 
v  Brně. 

Psanj  od  P.  Heytmana 
Margkrabstwj  Morawskoho 
J.  M.  C.  w  němž  ozna- 
muje Podlí  gaké  przicziny 
l'áni  z  Kunowicz  miosto 
Brod  Uh.  a  czelé  Panstwj 
P.  Woldraicbowiz  Kouoicz 
prodati  mohau. 

ěes. 

Opis  v  knize 
Cis.   126. 

Archiv 
městský 

54 
55 

1611 

1 
Kniha  na  opisy          .  čes. 
privilegií  městských.       a  lat. 

Kane.  kn.  form. 
fol.  váz.  v  kůži. 

Archiv 
městský 

Archiv 
městský 

1614 
vdensv.  Fi- 
lipaaJakub. 
naSIavkově. 

Oldřich  z  Konnic  pa 
Slavkově,  Brodě  Uh.,  Zdá 
ničích  a  Lomnici   potvr- 
zuje městu  Brodu  Uh. 
nadání  dřívějších  držitelů. 

čes. 

Orig.  na  perg. 
8  2  visut.  peč. 

50 

1616 
ve  čtvrt,  po 
ned.  Latere 
v  Brodě  Uh. 

1                                              1' 
Smlouva  purkmistra  a    1 

rady  města  Brodu  Uher.  j^ 

s  rychtářem  a  radou     ,    ěes. 

židovskou    0    platy    a 

roboty. 

Opis  v  knize 
čís.  21. 

Archiv 
městský 

57 

1617 

Registrum  Důchodůw 
Stalých  y  Běžných  Mie- 
sta  Brodu  Uherské  Pr^-  ^J 

gmu  y  Wydanj  na  po-   i,  » 
trzeby  téhož  Miesta.  Od  ,,  ^^'^ 
25.  dne  Maij  Letha  Páně  il 

1616  až  do  12.  Junij     | 

Letha  Panie  1617.       1 

1 

Kane.  kn.  form. 

fol.,  50  listů 

v  nové  vazbě. 

Arcliiv 
městský 

58 
59 

1618         Purkmistra  a  rady  města  1 
ift    í-íina      Brodu  Uh.  listovní  ?ysvěd-  | 
if  •  ] JJJ-*      cení  0  pořádném  na  tento 
V  Brodě  Uh.    gyét  splození  J.  Prokopa. 

Ses. 

1 
Orig.   na            Archiv 
pergamente.         městský 

Zápisy  práva  rychtář- 
-,(,■,(.           ského:  žaloby  domácí, 
Ibiy          židovské   a  přespolní    o 
dluhy. 

čes. 

Kane.  kn.  form.  1      »     ,  . 

íoi.,  117  listů ;  ^r}z 

v  nové  vazbě.       "^^'"'^^ 

60 

1619               Svatební  smlouvy.        |   (es. 

1 

Kane.  kn.  form. 
fol.  333  listů    >•  K.  listov. 

v  obyč.   vazbě.         "**• 

61    i 

1620 

11.  pros. 

v  Olomouci. 

Lad.  Velena  z  Zerotína 

hejtmana  zemského         ^ 
připiš  radě  městské  Uh.  '   °«»- 
brodské  v  přič.  žida  Izáka.  |j 

1 
Originál  na     |      Arehiv 
papíře.         '    městský. 

62 

1627 

Obnovené  zřízení        !    - 
zemské.                   '^• 

Kane.  ku.  form.  ; 
fol.  v  kůži  vá-  ' 
zaná  230  listů. , 

Archiv 
městský. 

i 
63 

1627 
v  úterý  po 
sv.  Lukáši 
v  Brodě  Uh. 

;            1 
Prodej  vsí  Korytné,  Bre*   , 
zové  a  Volenova  s  tvrzí   I  j^^^ 
Maximilianovi   z  Kounic 
za  25.000  zL  mor. 

Orig.  na  perg. 

se  4  visut.  peč. 

(2  ex.) 

Archiv 
městský. 

—  140  — 


64 

1 

1628 

Purkrechtaí  kniha 
židovská. 

6es. 

Kane.  kn.  for.     ^  ,    ,.  ^ 
*  1   jci,í  1-  4.°       t).  k.  listov. 
}  fol.  424  listu  v  1       ,v   , 

obyč.  vazbě.     ; 

65 

1628 

Domovní  kniha 
předměstská. 

6es. 

Kane.  kn.  for.    L  ,    ,.  ^ 
*  1   KOA  1-  ^°      ^C.  k.  listov. 
fol.  534  listu  v  fi       ,v   , 

obyč.  vazbě.           '^*'^'^- 

66 

1628 

Domovní  kniha 
předměstská. 

^       1    Kane.  kn.  for.     C.  k.  listov. 
fol.  obyč,  váz.          úřad. 

67 

1 

1628 
8.  září. 

Registra  knih  Rolnjch 

Miesta  Brodu  Unerského 

obsahugjcý  w  sobě  Zápisy 

Miesstianů,  obyvatelů, 

Syrotkň  obeczcjch  za- 

dussnjch  a  sspitalských 

Roli. 

1 
řes. 

Kane.  kn.  for. 
fol.  cbyč.  váz. 

1 

'c.  k.  listov. 
úřad. 

68 
69 

1628 

Poznamenánj  Autraty  a 
Dlaha  wssechnéch  miesta 
Brodu  Uh.,  kteréž  gsau 
zdělány  skrz  Nebosstíka 
Jana  Junka  Prymatora 

tehdejšího,  Neywicze 

Letha  1622,  1623,  1624 

czo  wsse  na  Lid  wogen- 

skj  J.  C.  M.  vynaloženo 

bylo. 

i 

■ 
čas. 

Kane.  kniha 
for.  fol.  neváz. 

1 

Arehiv 
městský. 

1628 

Kniha  obsahující  54 
přísahy  z  doby  od  1628 
—  1670. 

čes. 

Kane.  kn  for. 
4"  nevázaná. 

Arehiv 
městský. 

70 

1629       j 

i 

Knihy  purkrechtní 

města  Brodu  Uherského, 

první  díl. 

ěes. 

Kane.  kn.  for. 
fol.  620  listů 
v  obyč.  vazbě. 

C.  k.  listov. 
úřad. 

71 

1630 

Druhý  díl  knih  Purgk- 
rechtnjch  Miesta  Brodu 
Uher.  zdržugjczý  w  sobie 
druhy  djl  miesta  od  Hra- 

disstské  braný,   Horni 

Rynk  až  po  dum  Samu- 

ele  Rochocya. 

čes. 

Kane.  kn.  for. 
fol.  400  listů 
v  obyč.  vazbě. 

C.  k.  listov. 
úřad. 

72 

1631           Purkmistra  a  rady  města 
den  sv.  Jak.,    Brodu  Uh.  s  klášterem 
V  Brodě  Uh.    zdejším  smlouva  o  1000  zl. 

ées.  ' 

Orig.  na  perg. 
s  visnt.  pečetí,  j 

i 

Archiv 
městský. 

73' 

1 
1633 

1 

Zápisy  úřadu  purkmi- 
strovského,  obnovy  ářadu 

městského,  předměst- 
ského a  havřického  a  j. 
poznamenání. 

ěes. 

Kane.    kn.  for. 
fol.  v  n.  vaz. 

i 

Arehiv 
městský. 

1635       1 

74    den  8v.  Jak.} 

v  Brodě  Uh.  j 

Jana  staršího  Jakerdov- 
ského  dobrá  vůle  na  1000      čes. 
zL  mor.  městu  půjčených. 

Orig.  na  perg. 
střemavis.  peč. 
—       ,Ii   '/ 

Archiv 
městský. 

-  Í41  - 


76 

-  . (^ — 

1635                        Totéž 

čes,  '{ 

'1 

Ori(5.  iia  i)erg.  ! 
8  ttemavis.pet. ! 

Arehiv 
městský. 

76 

Počzet  Peniežitý  Dů-               li  Kane.  kn.  for.  i|      ... 
1636       i{  chodů  Obeczných  od  L.      ges.  '|    fol.  60   listů          7^"^ 
1^            1634.  do  1636.           ,             1   ^  n,^_    ^^^^        mě-tský. 

77 

i  Purkmistra  a  rady  města                        ~                     \ 
ibdb            Brodu  Uh.  s  prevorem                  Orie-    na   nere-    1      Archiv 
30.   ledua       řádu  sv.  Dominika  do-       čes.            ^.*          1    F'  '        J     Z 
v  Brodě  Uh.        brovolná  smlouva  o                     ^  ^''«-   P^^eti.        městský, 
obilný  snop.                                                        jj 

78 
79 

1638 
20.  února 
Pestina, 

Purkmistra  a  rady  města  '            i' n..;„    ,.^    ^«,.^    '      a— i.í„ 
Pestiny  ve  Slezsku  list      Ces       ^""-   "*   ?®'.^-        ^Z*"'"^ 
od  rady  Jánka  Miczky.           '       «  vis.   pečeti,   jj    městský. 

1636 

Psaní  purkmistra  a  rady 
města   Brodu  Uh.  Fran- 
tišku kardinálovi  z  Di- 
trichstejna,  kterak  město 
přišlo  0  vesnice  Kory tnou, 
Březovou   a  Volenov. 

1 
ěes. 

Opis  v  knize 
čís.  126. 

.1 

Arehiv 

městský. 

80 

1639 
1  21.  dubna 
v  Brodě  Uh. 

Lva  Vilíma  z  Kounic 
milostivé  poručení,  aby 
žádný  osobám   stavu  ry 
tířského  nebo  duchovního 
bez  jeho  dovolení  gruntu 
ani  staveného  ani  polního 
neprodával. 

1 
čes. 

1 

Opis  v  knize 
čís.  21. 

Archiv 
1   městský. 

81 
82 

1641 

Počet  purkmistrovský  od      ,          Kane.  kn.  for. 
7.  září  do  25.  říjua.      ,   ^®^-  ,        40  neváz. 

Arehiv 
městský. 

1643 

Poczet  Duchodniczký                |  Kane.  kn.  for.  ?      .     ,  . 
Miesta  Brodu  Uherského      ^            ^1     iaj    !•  *           Arcliiv 
od  2.  Februarij   1641  až      ^es.  ,    fol,    104  listy       ^gg^g^ý. 
do  ultima  Januarij  164  í.             j    V  nové  vazbě. 

83 

1643 

14.  ěervna 

v  Kroměříži. 

Psaní  Linharda  de  Tor-  '\ 
stensona,  generála  sved-  , 

ského,   k  purkmistru  a    1            ! 
radě  města  Brodu  Uh.,    !  něm. 

aby  proti  plukovníku 
švéd..  Petru  Andersonovi,  ^ 
měst.  odboje  nepodnikalo.  |            ^ 

1 
1 

Opis  v  knize 
čís.  126. 

Archiv 
městský. 

84 

1645 

13.  dnbna 

v  Ostrohu. 

Psaní  Ro:  Duclas-a  švéd-  ;|            1 
ského  generalmajora                   I 
k  veliteli  švéd.    posádky        -       ^    Opis   v   knize 
1  v  Brodě  Uh.,  aby  mésto  ,,  ^^^-  |        čJs.    126. 
všelijakých  vojenských     ; 
těžkostí   bylo  ušetřeno,     j 

Archiv 
,    městský. 

1 

85 

1645 
27.  dubna. 

Psaní  Lazara  Bajera,     "           '[                             !|      Areliiv 

švéd.   rytraistra,    k   Bro-     něm.  '            dlto             ';    „.Xotabx^^ 

ďanům  0  kontribuci.                                                  ,    meslsKj. 

86 

1645 
2.  května. 

Druhé  psaní  téhož  La- 
zara Bajera  0  kontribuci. 

něm. 

dtto 

.Arcluy 
městský. 

—  142  — 


87 

•13.  března ,'    P!f°í  ^°;g«"^  f^i^^i  !  něm.  1           dtto                ^^^^"^ 
'^..kBroďanůmo  kontribuci.               !            "^                 městskv 
V  Olomouci.)]                                        i           li                               mescsKy. 

88 

jg47        1         Nález  konsistoře         !^            !                              f 

oo  X „^^  i  v  příčině  stížnosti  faráře      ,  .     íi            ,,,                   Archiv 

22  ěervence;  ^i^^-.b^^^g^éhodoméstské     lat.   i            dtto           '    městský 
v  Olomouci.  1     rady  a  do  TrchnoBti.     ]           ||                             1 

89 

Purkmistra  a  rady  mésta 
Brodu  Uh.  plnomocenstrí 
1652       '    ^^^^  primátoru  Marti- 
1 «      /V'       novi  Hedvikovi  a  néko- 
T)     jx  TTi.      ^^^^  měšťanům,  aby  při 
V  Brodě  Uh.    prodeji  městského  pivo- 
varu město  v  Brně 
zastupovali. 

1 

čes. 

1          i 
1          1 

Originál  na 
papíře  s  vtisk- 
nutou pečetí. 

Archiv 
městský. 

90 

Zpráva  primátora  Mart.  j 
1652        1  Hedviky  o  puštění  pivo-  ,  tes. 
li  varu  mést.  na  vrchnosť.  |j           | 

Opis  v  knize 

čís.  126. 

1 

Archiv 
městský. 

Měst.  arch. 

91 

1653       !      Cechmistrů  a  mistrů      '           ' 
a    i^nn«.a         řemesla  kožešnického     1  v                   Orig. 

J^P?'K  1     i  ^  P"^°^«  "«*  0  ^y^^®"^                  na  papíře, 
v  Příbore,     j.  Kopřivy  z  Fraueštatu.  j           1; 

i 

1       1654 
92    1    v  lednu 
I  v  Brodě  Uh. 

11 

Psaní  purkmistra  a  rady  i 
města  Brodu  Uh.  Lvu 
Vilémovi  z  Kounic,  aby      žes. 
vesnici  Havřice  ujal 
v  dluzích.              Ij 

1 

Opis  v  knize 
čís.  126. 

■ 

Měst.  arch. 

93 

1659 

Patent  Frant.  Veseleniho, 

palatina  království   uh.,  j             Orig.  na  papíře 
aby  žáden  pro  cizí  dluhy  ::  lat.      ^  ^^.^j^       g^^j 
v  tom  království  obstaven  i!                             *^ 

nebyl.                  j                                         1 

Archiv 
městský. 

94 

1660 

Neznámého  pisatele:     ! 
Paměti  města  Brodu  Uh.     něm.    Orig.  na  papíře, 
od  1506-1660.                      1        to        f  ť 

Archiv 
městský. 

95 

1662 

10. července 

Vídeň. 

I  ! 

Císaře  Leopolda  salonm                                              Archiv 
konduktům  dané  městské  i   fies.     Opis  na  papíře.      ™x„*„i,^ 
radě  uh.-brodské.        i        '    '                            ^    městský. 

II  :i                              ií 

96 

!  Registra  Počztu  Obročz- 
,^„.        t   niczkeho  y  také  Purg- 
^^^^          krabskeho  Obcze  Města 

j        Brodu  Uherského. 

Kane.  kn.  for.    !      *     v. 
v  nově  vazbě.                 "^ 

1 
98 

99 

1669 

Registra  Cechownj  Panůw 
Cechmistrůw  Rzemesla    : 
Kozesniczkeho  k  Zapiso- 
wanj  Učzedniku. 

1  Kniha  for.  4<*   'Lada  cechu 
ěes.       100  listů  ve    :|      kože- 
1     staré  vazbě,    i    šnického. 

1671 

Urbář  panství  uh.« 
brodského. 

1  Kniha  for.  fol.  j     Archiv 
zázaná  obyě.     j  vrchnost. 

.    1671 

Laan  Visitations  Instru-  | 
mentum  die  Herrschaft 
Ung.  Brod  betreífend. 

něm. 

Kane.  kn.  for.  I 
fol.  v  kůži  váz .  j 

Ai'chiv 
vrchnost. 

—  143  — 


100 

1.-,,        '          Artylcule  cechu                     1  Oriff.  na  perg.  '  Lílda  cechu 
1671               zednického  císarom          ,';e8     '        . '           ,  ..           ,    .  ,  ,, 

j,    Leopoldem  podepsané.            '      8  visut.  pečeti.  ^^  zednického. 

101   1 
102 

1679 

1.  srpna 

ve  Vídni. 

Císař  Leopold  povýáuje 
Jana  Hynka  .Misálu  do    i 
stavu  rytířského. 

něm. 

1 
čes. 

Orig.  na  perg.        Archiv 

8  vis.  pečetí.        městský. 

li 

1680       1 

Kniha  na  poračenství, 
výhosty  a  jiné  památky. 

KaucT*1ín.  for.    I 

fol.   123  listů    i     ^*'^"/^. 

ve  staré  vaz.    '.    '"^^'^^y- 

1       1686       !'                                                       ^  .                      'i      .     , . 
103  '      6.  zrn     ]      Traasakce  městská         ^^^     Orig.   na  perg.  i'      Archiv 
v  Brodě  Uh''            s  vrchností.                           s  vi8.  pečeti.    |i    městský. 

1 
104         1687 

Kniha  na  patenty.         ^®^'  * 
něm. 

Kane.  kn.  for.         Archiv 
fol.  váz.  obyč.  1    městský. 

'!       1689       1 
^^^  j!  22.  května 

Dominik  Ondřej  hrabě 

z  Kounic  kupuje  zboží 

hánovské. 

čes. 

Opis  na  papíře. 

Archiv 
vrchnost. 

Mda  ceclm 

kože- 
šnického. 

ji       Kniha  Pro  dobrau 
'06          ifiQO        i   Porzadnost   Pocztiwoho 
i              lb9U          RzemeslaKreyczowskoho 

!               založena. 

Čes. 

,1 
Kniha  cech.  for. 

fol.  63  listů 

v  kůži   váz. 

10/  ' 

1691       f 

4.  záři     1             ,^°°?*,V 
v  Brodě  Uh.  i          0  lesy  Královy. 

čes 

1 
Opis  v  knize        Archiv 
čís.  54.        '    městský. 

108 

1       Kniha  založena  na 
ifiQQ        i  Počzty  Důchodu  sspital- 
^"^'^           skeho  przi  miestie  Brodie 

1              Uherskem. 

Ses. 

1 

Kane.  kn.  for.   '     Archiv 
fol.   stará  vaz.  i    městský. 

1 

1692         Purkmistr  a  rada  města 
lOQ     Qfi    ^nhní,  '    ^•'odu  Uher.  kupojí  od 
109     26.  dubna     j^^^i,   i^o^jnika  Ondřeje 

vBroděUh.;      miýn  piiu  na  obec. 

Čes. 

Opis  v  knize    i     Archiv 
i       čís.   126.        '    městský. 

1                       !l 

110 

1692 

15.  října 

vKroměříži. 

Cechmistrů  a  mistrů  po- 
ctivého řemesla  kožešni' 
ckého  v  městě  Kroměříži 
;  list  na  obnovení  přátelství 
s  cechmistry  a  mistry 
poct.  cechu  kožešnického 
v  Uh.  Brodě. 

1 
čes. 

Orig.  na  papíře 
s  vtisk.  pečeti. 

1 

1 

! 
i 

■     Archiv 
'    městský. 

111 
112 

1693 

28.  října 

v  Brodě  Uh. 

Dominik  Ondřej  z  Kounic 
potvrzuje  městu  vinné 
I               desátky. 

1 
1  Čes. 

Opis  v  knize        Archiv 
čís.  126.       ;;    městský. 

!                          !l 

1694 

Artykule  cechu 
kožešnického. 

čes. 

1 

Orig.  na 
1     pergamente. 

Archiv 
městský. 

113 

1694 

11            '                                '' 
Kniha  založená  na                  j 

wsseliké  weypowiedi  a               ,     Kniha   kane.                ,  . 
resolQCzy  od  Auržadu        ^^g       f^^.    f^l.  v  kůži          ,      1\ 
wyssle   zaczinagicz  od                           ,  100  listů       m^8tskj\ 
Prwnihodnemiesicze  No-                váz. ,  lUU  lisiu.  ^ 

1                wembris.              |                                          | 

—  144  — 


1       1695       '      Cechmistrů  a  mistrů 
114  j  sv.  Martina      mésta  Slavkova  list  o 
!na  Slavkově.   vy«í:ení  Ji"ka  Kolaříka. 

Ses. 

li 

1 
Orig.  na 
pergamente. 

Archiv 
městský. 

I       1697       1 
115  1    1.  října 
j;V  Holešově. 

Cechmiřtrů  a  mistrů      | 
řemesla  kožešnického 
z  města   Holešova  list  o 
vyučení  Pavla  Kryse. 

čes. 

Orig.  na  papíře. 

Archiv 
městský. 

1        1700        j   Dominik  Oadr.  z  Kounic 
116  1  12.  dubna      osvobozuje  město   Brod    ' 
JlvBroděUh.j      Uh.  od  čiovéčenství.      , 

něm. 

Orig.  na  perg. 

s  3  vis.pečeťmi.  ; 

i 

Archiv 
městský. 

117  1 

1, 

118 
119 

1701        1  Dominika  Oodř.  z  Kounic 
27.  záři       instrukce   pro  braběcího 
v  Brodě  Uh.                anwalta. 

něm. 

1 

1 

Opis  na  papíře. 

Archiv 
městský. 

1703 

Kniha  pozemková 
drslavská. 

Kane.  kn.  for. 
^^^-   1  40  váz.  obyč. 

sl.k.  listov. 
úřad. 

Kniha  pro  Zawazky  Wier  • 
1709             nosti  k  miestu  Brodu 
1             Uherskému. 

v.        1  Kane.  kn.  for. 
fol.  v  obyě.  vaz.  i 

Archiv 
městský. 

1 
1 
120 

1 
1711 

Reportorium  Caucelarise 

Civitatis  Hunno  Brodensis 

e.  c.  t. 

1 
ěes. 

Kane.  kn.  for. 
fol.   neváz. 

Archiv 
městský. 

121 
122 

1712          Císař  Karel  VI.  potvrzuje 
1,  září            cechu   mlynářskému 
ve  Vídni.            cechovní   artykule. 

čes. 

Orig.  na  perg. 
s  visut.  pečetí. 

Lada  cechu 
mlynářsk. 

1714 

Registra                   y 
cechu  mlynářského. 

Kniha  for.  fol. 
váz.   v  kůži. 

Lada  cechu 
mlynářsk. 

123 
124 

i7if;       1    Contribuczenska  Kniha 
^'^^          Miesta  Brodu  Uherského. 

čes. 

Kane.  kn.  for. 
4**  ve  Star.  vaz. 

Archiv 
městský. 

;       1717 
'  24.  listop. 
v  Brodě  Uh. 

1  Transakce  purkmistra  a 
1    rady  města  Brodu  Uh. 
I      s   převorem   kláštera 
dominikánského. 

čes. 

Orig.  na  papíře 
svtisk.pečeťmi. 

Archiv 
městský. 

125 

1722 

• 
Kniha  Rolnj  pro 
Miesstianstwo  Kde  Kdo 
swaú  Rolij  a  w  kterém 
Miestie  Ležetj  ma.  Zalo- 
žena Roku  1722. 

1 
čes. 

1 

Kane.  kn.  for. 
fol.  váz.  v  kůži. 

Archiv 
městský. 

126 

,__.           Václ.  Letochy  Památky 
l'^4               mésta  Brodu  Uh. 

1 

čes. 

Kn.  for.  f.  214 
listů  v  tuhé  vaz. 

Archiv 
městský. 

127 

1       ^noA           ^°'^*  ''*  Sbírky  a  al-              '    Kniha  for.  4" 
1734           muž  y  pro  pohořelé  r       něm.       ^^^    ^  j^^^. 
17o4.  měšťany. 

Archiv 
;    městský. 

128 

'j                      '     Protokol   Canczellarze 

__„             Miesta  Brodu  Uh.  na        jj 
j        l'oe           rozličzne   prawni   Reso-       '^®^- 
I                       ^1         luczý  od  r.  1738. 

ii 
Kane.  kn.  for.  |j     Archiv 
fol.  v  tuhé  vaz.  ;'    městský. 

.         II 

129 

1'                                        ilčes  a 
1740       li       Kniha  na  patenty.          ^^^"^ 

Kane.  kn.  for.         Archiv 
fol.  vázaná.         městský. 

—  146  — 


mn         i^/ío       '      wníKn  „o  r.t    i          Ses.  a''  Kane.  kn.  for.         Archiv 
lao  1        1743        1        Kniha  na  patonřy.             ,             ,.  ,       a        /                »  .  i  ./ 
j;                       j                                               iiéin.        tul.   víl/.auíi.          meHtský. 

131 

132 
133 

1 
1747      ; 

1 

Kirc.honstein-lla^senwei- 
nova  zakládající    listina 

na  stipendia  pro  12          ^''^^• 
studujících. 

Archiv 

Oriir.MH  papíře.  |,    ^ggtský. 

1 

1749      ' 

■ 

Kniha  na  patenty.          něm. 

JCanc.  kn.  for. 
fol.    vázan&. 

!     Archiv 
městský. 

1752               Kniha  na  patenty.          něm.  ' 

ii                                                         1 

Kanc.  kn.  for. 
fol.   vázaná. 

Archiv 
městský. 

134 

1755 

Kniha  Kssaftuj  Przi       ěes.  a 
Miestie  Uher.  Brodie        něm. 

Kniha  kanc.  for.        Archiv 
fol.  vázaná.    I    městský. 

135 

1756 

,.  .,              ,                  -         Kanc.  kn.  for.    '     Archiv 
Ka.ha  na  patenty.          něm.  ^      ^.^j     ^^,^^^^      ^    ^^^^^^, 

166 

.n^o       1  P.''otoconum  Cancellarie  |  ges.  a  '  Kanc.  kn.  for.    ;      Archiv 
1756        1  Civitas  Ilunno  Brodensis       w         *■  i      a         i  .".x:        .«x»»„i..'. 
:      Anno   Domim   1756.        n^n»-  /^I-  ''^^-  ^  '^"*»-  ;    "městsky. 

137 

138 

1758 

„  .^             ,    ,             X         Kanc.  kn.  for. 
Kniha  na  patenty.          něm.       ^^j    ^^^^^^ 

I     Archiv 
1    městský. 

1     Archiv 
j    městský. 

1763       \     Nákres  na  rozdélení        ngm.    Ori^.  napapiře. 
zelnic   raé.ítskýcb.                             -         *^  ^ 

139 
140 

141 

1764 

!    Kanc.  kn,  for.        Archiv 
Repertorium.                       ^     ^^j    ^^^^^^          m^m\iý. 

1770 
1782 

,     .  .         čes.i!   Kanc.  kn.  for.  i,     Archiv 
Protokoly   městské.          ^.^      ^.^j    ^  ^^^.  ^^^    ,    ^^^^^^^ 

<i                                       'i 

Měšťanů   ub.-brodských                                               | 
stížnost  do  primátora  a  ;                                         \      Archiv 
rady  městské    podaná     ,  něm.  1                                i    městský, 
krajskému  uradu  v  Ub.                                                               ^ 
Hradišti. 

142 

I  Císař  František  potvrzoje  : 
1793          městu  Brodu  Uh.  výroční  ;  něm. 
jarmarky.              | 

Orig:.  na  perg.       Archiv 
s  visut.  pečetí,      městský. 

Rukopisné  památky  z  doby  následuj ígí,  z  tohoto  totiž  .století, 
zachovaly  se  ve  způsobu  akt  obsahu  méně  důležitého.  Jen  néktcré 
spisy  z  bouřlivých  let  1848..  1849.  a  1866.  oli.sahnií  pro  (ir.jniy  inésta 
důležitější  zprávy. 

Dle  uvedeného  seznamu  cii0v;i  ledy  v  sdl^'  iii''>i.-  IJn-r.Jlrod 
32  originály  na  pergamente  s  visutými  pečeťmi.  13  originálu  na 
pergamente,  z  nichž  pečeti  se  ztratily,  9  originálu  na  papíf-e  s  vti- 
sknutými pečeťmi,  27  opisů  ztracených  originálu.  61  kancoI:1rskýcli 
a  cechovních  knih:  z  nich  10  rukopisů  je  latmskýrh.  1  latinsky  a 
český,  107  českých,  5  českých  a  n.-Mnerký.h  l'.>  ...•mr.k>vl.  a  1 
hebrejský. 


—  146  — 

Dle  doby  pocházejí  3  ze  13.,  1  ze  14.,  8  z  15.,  36  ze  16.,  68  ze 
17.  a  27  z  18.  stol. 

Jiné  památky  městské  jsou  3  stříbrné  pečetě,  dvě  ze  stol.  14. 
nebo  15.,  jedna  z  r.  1639.  a  3  železné  truhlice  ze  16.  a  17.  stol.  Po- 
čestní cechové  skoro  všichni  zachovali  si  cechovní  lady,  z  nichž 
lady  stolařská  a  mlynářská  nad  ostatní  vynikají.  I  v  domech  mě- 
šťanských zachovalo  se  ještě  mnoho  vzácných  památek  z  naší 
minulosti. 

K  zachování  památek  městských  a  cechovních  a  snad  i  těch, 
které  v  domech  měšťanských  potud  se  zachovaly,  učiněn  v  poslední 
době  krok  nezměrné  důležitosti.  Člen  obecního  zastupitelstva,  ředitel 
měšťanských  škol  a  c.  k.  okresní  školdozorce  p.  Ant.  Šicha  měst- 
skému zastupitelstvu  navrhl,  aby  pro  zájíhranu  a  rozhojnění  pa- 
mátek městských  založilo  město  muzeum.  Že  zachování  starožitných 
památek,  těchto  dávných  svědků  naší  minulosti  a  jejího  umění, 
jest  čestným  úkolem  a  nad  jiné  vážnější  povinností  každého  jedno- 
tlivce vůbec,  našich  obcí  obzvláště,  městské  zastupitelstvo  rádo 
uznalo  a  návrh  jednohlasně  přijalo.  Usnesení  toto  vítáme  z  toho 
srdce  a  že  jest  to  prvý  příklad  na  Moravě,  kde  iniciativa  ve  pří- 
čině záchrany  starožitných  památek  z  měšťanstva  samého  vyšla, 
tím  více  a  nemáme  jiného  přání,  než  aby  slovo  pokud  možná  nej- 
dříve tělem  se  stalo.  — 


Denáry  údélných  knížat  moravských. 

Píše  In.  Lad.  ČerTÍnka. 

(Pokračování.)  (Tab.  IX.) 

Oto  I.  Sličný. 

čtvrtý  syn  Břetislava  I.  a  Juditin.    Údělný    kníže    Brněnský     1054—1056,  podruhé 
1058»/6    až    1001  ;   na  Olomucku    1061  —  1087  Ve-     —    Manželka:  Eufemie,  sestra 
Ladislava  Uherského,  f  111  74- 
Okraje  mincí  vesměs  zubaté. 

15. 

27.  L.:  xVAO  TTO  (Otto  Dux)  Postavička  s  dlouhým  kopím 
v  pravici,  levá  ruka  v  bok  opřena. 

R.:  ccWEHCrEXAA  (Vencezlus).  V  hlad.  oblouku  poprsí 
8  křížem  v  1. 

Denár;  15  mm.,  630—730  mgr.  Hlina,  Rakvice.  —  Luschin  34a.  —  Kupido  1888 
č.  12.  —  Fiala  723. 

28.  L.:  j.  d.  —  R.:  mWENCAWXAA  J.  d. 

Kupido  1881  č.  12  v  poznámce. 

29.  L.:  j.  d.  —  R. :  í^^WENCt^XAA  j.  d. 
Památky  XIII.,  tab.  XXX.  č.  9.  —  Luschin  34b.  -  Fiala  722. 

30.  L.:  j.  d.  —  R.:  mWENCEiAA  j.  d. 
Kupido  1868  č.  3.,  1870  tab.  LIX.  C.  6. 


—  147  — 

16. 

31.  L. :   +AacvO_LLO  (Otto  dox)  V  hlad.  obv.  hlava  .s  vóvodskou 
korunou.  Okraj  hladký. 

R.:  CWENCEXIT   (S  Venzezlu)  V  hlad.  obv.  ruka  s  praporem. 

Denár;  14  mm,  670  mgr,  Illina,  Slam-.    —    Boček  iHiy  C.  2.  —  Killian  2r,l. 
—  Donebauer  360.  „.^^ 

32.  L.:  +V.  OTTO  j.  d.    -  U. :  coWEIICEZ.  A  j.  d. 
Pam.  IV.,  tab.  XXII.  t.  13.  —  Fiala  720. 

33.  L.:  VA  OTTOx  j.  d.  -  U. :  EHCEZAA  j.  d. 

Kupido  1868  č.  4. 

17. 

34.  L.;   +0TTO0VX  (Otto  dux)  V  hlad.  kruhu  otevřeném  tránící 
osoba  8  trojitým  praporcem  v  pravé  ruce. 

R.:    WETICVEXVrS    (Vencaezuls-  Vencezlaus)      Nad     perl.     obi. 
poprsí  v  rukou  držíc  po  kříži  jen  čtyřmi  body  kresleném. 

Denár;  15  mm,,  480—670  mgr.  Rakvice.  Lnschin  36  a. 

35.  L.:  j.  d.  —  R.:  WEHCLESVA  j.  d. 
Luschin  86  b.  —  Fiala  728. 

36.  L.:  j.  d.  —  R.:  WENCVESVr?  j.  d. 
Pam.  XIII.,  tab.  XXX.  6.  11.  —  Kupido  1888  6.  14. 

37.  L  :  +OTTODVX  j.  d.  —  R.:  WEHCVEXVAS  j.  d. 
Pam.  IV.,  tab.  XXII.  č.  15.  —  Killian  262. 

38.  L.:  j,  d,  jen  praporec  dvojitý.  —  R. :  WEHCLEXVS  j.  d. 
Donebaner  361. 

39.  L.  -í-TTODVX  j,  d,  —  R. :  EOEHII  j.  d.,  jen  hrubě  pracováno. 

Pam.  XIII.,  tab-  XXX   5.  12.  —  Luschin  36  d.  —  Fiala  729  a  727, 

40.  L.:     +OTTOVX  j.  d.  -  R.:  j,  d, 
Luschin  36  c. 

18. 

41.  L. :  Xra  OTTO  (Otto  dux)  Postava  s  dlouhým  praporcem  na  1. 
R. :   c»AlX30lI3AV  (Vencezlus)  Nad  hlad.  obi.  hlava  v  1..  před  ní 

dlouhý  kříž. 

Denár-  15  —  16  mm.,  490=670  nigr.  illina,  Rakvice,    Slané.    Boček  1848  č.  1. 

—  Welleoheim  12089.   -    Pam.    XIÍI.,    tah.    XXX.  č.  S.    -  Kupido  1888  i.  11.  - 

—  Luschin  33.  —  Donebauer  365. 

42.  L.:  j.  d,  —  R. :  cv3lAi30Tt3AV  j-  d, 

V  mé  sbírce. 

43.  L. :  j.  d.  —  R. :  cv37qi3r)TI3M  j-  d. 

V  mé  sbírce. 

44.  L,:  j.  d.  —  R.:  SAlXSOHaM  )•  d. 
Pam.  IV.,  tab.  XXII.  6.  9.  —  Donebauer  364  a  366. 


—  148  — 


19. 

45.  L. :  OTTOcvJEKrAíViOEl  (Otto,  servos  Dei  -  Oto,  sluha  boží). 
V  perl.  kruhu  hlava  v  p. 

R- '  cv!nZ30IiaA\.  (Vencezlus)  V  peii.  kruhu  okřídlené  poprdí. 

Denár;  16  mm.,  520—710  mgr.  Hlina,  Rakvice,  Slané.  Wellenheim  11294.  — 
Killian  263  a  26t.  —  Kupido  ISSS  č  3.,  1833  č.  13.  -  Luschin  35  c.  —  Donebaaer 
362.  —  Fiala  724. 

46.  L.:  OTTOcviEKAlcviOEI.  —  R.:  j.  d. 
V  p.  Novákově  sbírce. 

47.  L.:  OTTO^EKn^^DEI  j.  d.   —  R. :  cvsnzaOliaAV  j.  d- 
Ve  sbírce  p.  učitele  Vomely  v  Rakvicích. 

48.  L. :  OTT08EFrr2DEI  j.  d.  —  R.:  cv3AlZaOIiaM  j-  d 
Pam.  IV.,  tab.  XXII.  č.  10.  —  Luscbin  35  a. 

49.  L. :  j.  d.  —  R.  :  ^AHaDHSAY  j.  d. 
Pam.  XIII.,  tab  XXX.  č.  10. 

50.  L. :  OTT0  8EKrr20EI  j.  d.  --  R  :  ^VJlliaDHSM  J-  d. 

Boček  1848  č.  3.  —  Cos.  olom.  muzea  č    29,  str.  15,,  nal.  na  Velehradě. 

51.  L. :  OTT08EKrA80EI  j.  d.  —  R. :  j.  d. 
Pam.  IV.,  tab.  XXIl.  č.  12. 

52.  L. :  OTT02EFAA2  0EI  j.  d.  —  R. :  j.  d. 

Wellenheim  12093    —  Pam.  !V ,  tab.  XXII.  č.  11.  —  Luschin  35  b. 

53.  L..-0TT08  EKAA8  DEI  j.  d.  —  R  :  j.  d. 
Kupido,  Berl.  Bl.  130  str.,  1888  č.  13.  v  pozn. 

54.  L. :  j.  6.  45.  jenom  za  hlavou  velký  bod.  —  R.:  j.  č.  45. 
Luschin  35  d.  —  Fiala  725. 

55.  L.:  OTTO  CV3EKAT  80EI  j.   6.   53.  —  R. :   ^A^rAZSOHaM  j- d. 
Fiala  726. 

Popsané  tuto  mince  a  Otovi  I.  přidělené  byly  do  nedávná  hlavní 
oporou  domnělého  práva  mincovního  v  údělích  moravských;  nedo- 
stoupilť  Oto  Sličný  nikdy  trůnu  vévcdského  v  Čechách  a  minci  přece 
vybíjel.  Arciť  přičítány  byly  všechny  tyto  denáry  Otovi  II  Černému, 
pretendentu  tiůnu  vévodského  v  r.  1109  25./9.  —  2.ao.;  známe  však 
dosud  26  různých  typů  s  legendou  OTTO  DVX  a  Oto  II.  neměl 
dojista  v  jediném  týdnu  svého  panování  v  Čechách  tolik  času,  aby  takové 
množství  různých  denárů  raziti  dal.  Jinak  zachovala  se  ostatně  nadační 
listina  kláštera  Hradiského  z  r.  1079.,  (o  jejíž  pravosti  sice  nikdo 
nepochyboval  z  naších  dějezpytců,  avšak  také  si  ji  nikdo  nepovšimnul 
tak,  jak  náleží),  v  níž  se  mezi  jiným  praví:  „de  via  vero,  que  ducit  in 
Poloniam  juxta  civitatem  Gradec  (Hradec  u  Opavy)  sextua  denarius,  et 
de  moneta  decimus  denarius"  (t.  j.  „a  z  mince  —  z  mincovny  — 
desátý  denár" ;  v.  Erben,  Regesta  p.  69.  70.)  Listina  tato  dostačila  by 
dojista  sama  o  sobě  jako  nezvratný  důkaz,  že  Oto  I  mincoval,  kdyby 
ostatně  denáry  jeho  známy  nebyly,  neboť  by  jinak  ustanoviti  nemohl, 
aby  klášteru  Hradiskému  odváděn  byl  každý  desátý  denár  z  jeho  min- 
covny ražený.  (Smolík,  Pam.  XIII.  s  301). 


—  149  — 


I.  poruéiiictví  1087—1089. 


Eufemie,  vdova  po  0té  I.,  správkyní-  ri.i,Mu.  Konrád    I,  údcMný    knížo    Hrtiénský  a 

Znojemský,  poruCník  neplnoletých    détí  Oty  I.:    Bohuslavy  (f  1095),    Svatopluka 

Oty  (II.)  a  Břetislava  (f  jako  díté). 

20. 

56.  L.:  OTTODVh^—  (Oto    du.x)    V  hlad.    kmhu    křížek,    v  jeho 
úhlech  po  hlavičce. 

R.:   +c/2  0a3|o    Icv)     (Sc8    Vencezlus)    V    hlad.    kruhu    ruka,    na 
dlani  a  na  rukávě  po  bodu.  Okraje  zoubkované. 

Denár;  15—17  mra.,  600-650  mgr.  Z  Ivančic- Kupido  1868  č.  5.;    1870  tah 
LIX.  6.  3.  —  Fiala  730. 

57.  L.:   +TACA=:V£V)ir  j.  d.,  jen  hlavičky  v  profilu  a  proti  sobč 
R.:  +  l-ecíTTA  j.  d. 

Kupido  1870  tab.  LIX  č.  4.  -  Fiala  731. 

58.  L. :   4-  '^  I  =  I  BA«2  TTIIA  j.  d. 

R. :  -h—^AaADircvjA  (Usncudus  —  Cunsadus     -  Konrád)  j.  d. 
Denebauer  367. 

59.  L.:  +VACIIlc«  CI>An  j.  d.  —  R. :   +VCl-f  AVIOH+TCl  j.  d. 

Fiala  610.  —  Z  nálezu  Vossbergskébo. 

60.  L.:  Ic»ATTCLco\AI-|A  j.  d.  -  R. :  ÍAcv]II  otAITTA  j.  d. 
Fiala  611. 

61.  L.:  OV..  IT...J.  d.  —  R.:  COcoIOTI^VO  j.  d. 
Památky  IIL,  tab.  XXII.  č.  2    —  Fiala  732. 

62.  L. :  +  .  c»  .  I^H  VX  j.  d.  —  R.:  +  cwQO  •  •  •  OPIcv  \/C  j.  d. 

Z  Rakvic.  Památky  XIII.,  tab.  XXX.  č.  26.  -  Luschin  131.  —    Kupido    1888 
í.  15.  -  Fiala  733. 

Boleslav. 

Nejstarší  syn  krále  Vratislava  a  jeho  třetí  manželky  Svatavy.  Údělný  kníže  Olomucký 

1090.  Zemřel  1090  10./8. 

21. 

63.  L.:  wVAVVTIOBi^  (Boizlauus— Boleslav)    V  perl.  obi.  hhva 
nade  trůnem. 

R.:  SA»XICIIOAVfř  (Venoizlaus)  V  perl  kruhu    hlava.  Okraje 
zubaté. 

Denár;    14  mm..  350  mgr.  Z  Rakvic.  —     Pam     XIV.,  tab.  XXXII.    i.    2r>.  — 
Luschin    129.    —  Kupido    1888  č.  20.  -  Fiala  6G6. 

Mince  krále  Vratislava  II.  společně  s  Boleslavem. 

22. 

64.  L. :  A^-XIJ.VKAV^x^    (Vratizlus)  Korunovaná  ijostava  s  žezlem 
v  pravici  a  říšským  jablkem  v  levici  na  trůnu. 

R.:  BOLEZLAVDVX  (Bolezlav  du\>.  Popn^^í  v  1.  s  kopím  v  |>ravici. 
Okraje  zubaté. 

Denár;  17  mm.,  590  -570  mgr.  —  Voigt  str.  299.  -  Appel  XII.  č.  7.  -  Boíek 
1847  6.  4a  1848  č.  i.  -  Wellenheim  12090.  -  Fiala  665. 


150  — 


II.  poručnictví  1090—1095. 

Eufemie,  vdova  po    Otě  I.  správkyně    údělu  a  poručnice  dětí  svých:  Bohuslavy  (f 
1095),  Svatopluka,  Oty  (II). 

Mince  mají  okraje  zubaté. 

23. 

65.  L.:  -fSVAVHN  •  ODS  (Svatocs?  Svatopluk?)  V  perl.  kruhu 
kříž  velkými  perlami  na  koncích  okrášlený,  v  něm  čtyři  párem  k  sobe 
obrácené  hlavičky. 

R. :  -f-AVaOXaOWS    (Svc-ote-euv  —  Svatopluk,    Oto,    Eufemie  ?) 

V  perl.  kruhu  osoba  trůnící  s  dlouhým  křížem  v  p. 

Denár  ;  17  mm.,  510—600  mgr.  Rikviee.  —  Pam.  XIII.,  str.  349.  —  Luschin 
116  d.  —  Fiala  738. 

66.  L.:  SAVIN.OOSřfj  j.  d.  —  R.:  +AaVaOTaOWS  j.  d. 
Luschin  116  a.  —  Fiala  736. 

67.  L.:  -I-S .  VT . . .  OOS  j.  d.  —  R.:  +  V 0X3  j.  d. 

Luschin  116  b.  —  Fiala  736. 

68.  L. :  -f  SAVAW  •  OOS  j.  d.  —  R. :  -f  OSVHOTOWS  j.  d. 

Pam.  XIII.,  tab.  XXXI.  č.  28.  —  Luschin  116  c.  —  Kupido  1888  č.  17.  — 
Fiala  737. 

24. 

69.  L. :  H-A30XaB  .  OS  (Eu  Ote-B  Se  —  Eufemie,  Oto,  Bohu- 
slava, Svatopluk?)  A  perl.  kruhu  postavička  s  křížem  v  p. 

R. :  +SAVXOXBVAS    (Svatcz-Buas    —    Svatopluk,    Bohuslava) 

V  perl.  obi.  poprsí  mezi  dvěma  body. 

Denár  ;  17  mm.,  560  ingr.  Rakvice.  —  Pam.  XIII.,  tab.  XXXL  5.  56.  —  Luschin 
114.  —  Kupido  1888  č.  16.  —  Fiala  856. 

25. 

70.  L.:  4-  gCARALAg  (opis  nerozumitelný).  V  perl.  kruhu  Čtyři 
hlavičky  v  kříži. 

R.:  gATKHOES  (Svatcs?  —  Svatopluk?)  V  perl.  kruhu  sedící 
postava  8  křížem  v  p. 

Denár;  18  mm.,  590-640  mgr.  Rakvice.  —  Pam.  XIII,  tab.  XXXI.  č.  29. 
—    Luschin    117.    -    Kupido    1888.  č.  18.  —  Fiala  734. 

Všechny  tyto  mince  (čís.  56—62  a  65—70)  jsou  nám  dosud  víc€ 
méně  hádankou;  pokusil  jsem  se  zde  vysvětliti  některé  opisy  —  poda- 
řilo-li  se  mi,  dosvědčí  bohdá  některý  příští  nález,  ve  kterémž  se  snad 
naleznou  ty  samy  denáry,  avšak  s  opisy  zachovalejšími. 


151  - 


Z  Vidné.  (Moje  loňské  po  tulky.)  (Dokončení).  V  sousedství 
Znojma  jsou  dva  staroslovanské  hrady,  podnes  to  hrdá  a  nádherná 
sídla  šlechtická:  Vranov  a  Ijítov.  Znal  jsem  je  sice  již  —  arci  jen 
zcela  povrchné  —  z  jedné  dřívější  své  cesty,  chtčl  jsem  však  ujjomínku 
na  ně  osvěžiti,  poněkud  lépe  si  je  prohlédnouti,  i  navštívil  jsem  je 
vloni  opětně. 

Velkolepá  poloha  zámku  Vranova  na  strmé,  vysoké  skále  nad 
Dyjí  jest  obecně  známa ;  stavba  sama  je  konglomerát  z  přerůznych 
věků  od  prvního  středověku  až  do  oné  epochy  stavitelství  našich  krajin, 
jíž  vtlačil  známku  svou  slavný  Fischer  z  Krlachu.  Podle  jeho  plánu  zbu- 
dována jest  také  nejvýznačnější  část'  zámku  Vranovského,  velkolepý  sál 
vejčitého  půdorysu  a  obrovských  rozměrů,  pokrytý  freskami  zdola  až 
nahoru,  po  stěnách  i  klenbě,  četnými  vejčitými  okny  prolomené.  Téhož 
původce  prozrazuje  též  tvar  zámeckého  kostelíka.  —  Na  hřbitově  u  far- 
ního kostela  stojí  okrouhlá  kostnice  vybíhající  v  šestihrannou  lucernu 
na  vrcholu  střechy.  Jenom  v  této  lucerně  zachována  jsou  povodní  ro- 
mánská okénka  (celkem  6,  v  každé  straně  šestihranu  jedno),  kdežto  tři 
okna  vlastní  rotundy  jsou  zazděna.  Zdi  rotundy  jsou  zomítány  a  není 
na  nich  pozorovati  starých  ornamentů.  I  v  této  podobě  jest  tato  stavba, 
zajisté  ze  13.  stol.  pocházející,  zajímavou  a  památnou.  V  sakristii  — 
patrně  původním  kostele  —  stojí  dosud  stará  křtitelnice  (vyobrazená 
v  Mittheilungen  der  Central-Cómmission  fiir  Kunst-  u.  hist.  Denkmale,  1892). 

Hluboko  v  klíně  hor  ukryt  jest  bývalý  župní  hrad  Bítov,  dnes 
méně  zajímavý  svou  výstavností  jako  hojnou  sbírkou  vzácných  zbraní, 
mezi  nimiž  zbroj  a  zbraně  slavného  hrdiny  uherského.  Mikuláše  Zrin- 
ského  zvláště  poutají  pozornost'  návštěvníkovu.  Dyly  tu  do  nedávná  i  jiné 
vzácnosti  historické,  zejména  také  tři  vlastnoruční  listy  jmenovaného 
reka,  které  však  prodány  byly  nerozvážně  za  íatku  židovskému  překup- 
níku, jenž  prý  si  získal  prodejem  jich  do  pešťského  národního  muzea 
jedním  rázem,  tak  říkajíc,  celé  jmění.  Na  nádvoří  zámeckém  stojí  pěkná 
gotická  kašna.  (O  náhrobních  kamenech  v  hradní  kapli  zmiňuje 
se  Wolný.) 

Do  dávných  dob  středověkých  zasahuje  původem  svým  kostel  v  mě- 
stečku Bítově  pod  hradem.  Nejstarší  částí  kostela  toho  jest  nepochybně 
dnešní  sakristie;  zvenčí  není  to  arci  zřejmo  oku  povrchně  |)Ozorujiťímu : 
zdáť  se  býti  pouhým  přístavkem,  vedlejší  kapličkou  kostela.  T vnitř 
však  jest  půdorys  její  okrouhlý,  a  také  zvenčí  poznati  možno  bedli- 
vějším ohledáním,  že  zdi  kruhové  byly  v  těch  místech,  kde  kruh  přilnul 
ku  zdi  pozdějšího  kostela,  vyrovnány  v  přímku,  kolmo  na  kostelní  zeď 
postavenou,  apsis  této  staré  rotundy  pak  že  byla  uříznutu;  prozrazují 
to  hrany  ve  zdi  rotundy  v  těch  místech,  odkud  druhdy  apsis  vybíhala. 
Za  takových  okolností  na  základě  očitého  ohledání  nemohu  pííHVČdčiti 
mínění    ms^ra.    Lehnera   (Method   18U5),    že  tato  nynější   siknstie  byla 

12 


—  152  - 

sama  pouhou  apsidou,  přistavenou  ku  dnešnímu  presbytáři.  (Obrázek 
připojený  ku  citovanému  článku  v  „Methodu"  není  zcela  přesný.)  Ozdob 
stavitelských  na  této  znesvářené  rotundě  dnes  není,  aniž  pozorovati 
známku  lucerny  na  střeše  její. 

Arci  také  kostel  sám  svědčí  o  značném  stáří :  nízká  věž  má  dosud 
dvojitá  okénka  rozdělená  sloupkem  z  doby  přechodní  (z  románské 
do  gotické.  Wolný  vydává  okna  ta  za  románská).  Zvláštní  klenbu  má 
loď  kostelní:  pasy  či  žebra  klenby  jsou  z  ornamentovaného  pískovce, 
dnes  ovšem  zalíceného.  Zcela  bizarní,  mně  odjinud  neznámou  podobu 
však  mají  svorníky  klenby,  jevící  naprostou  rozmanitost'.  Pod  okapem 
střechy  pozorovati  na  zevnější  zdi  podnes  pod  omítkou  pás  ornamentový, 
patrně  sgrafita  s  opakujícím  se  motivem  palmety. 

Poblíž  Bítova  spěje  úplné  zkáze  vstříc  pozdější  památka  stavební, 
zajímavá  dnes  více  jen  svou  romantickou  polohou  než  vlastní  stavbou  — 
hrad  C  or  štýn.  Zdi  i  klenby  jeho  valem  padají  v  rumy,  tak  že  nebez- 
pečno odvážiti  se  mezi  ponuré  zříceniny  tyto.  Cestovatele  toužícího 
obeznámiti  se  s  tímto  vetchým  pamětníkem  minulých  dob  zastavuje 
zákaz  správy  velkostatku  na  tabulkách  v  branách  napsaný.  Já  jsem  sice 
zákaz  překročil,  shledal  jsem  však  pouze,  že  za  těch  patnáct  let.  od  té 
doby,  co  jsem  Corštýn  poprvé  navštívil,  „zub  času"  vykonal  zde  pořádný 
kus  práce. 

Do  Star.  Petřína  (stranou  mezi  Vranovem  a  Bítovem)  zavedla  mne 
poznámka  Wolného,  že  tamněiší  kostel  patří  mezi  „dvanáct  nejstarších 
kostelů  moravských"  ;  sklamal  jsem  se  však  :  tamnější  kostel  je  stavbou 
renessanční  nanejvýše  ze  XVII.  stol.  Udržela  se  tam  však  temná  pověst', 
že  asi  čtvrť  hodiny  od  dědiny  stával  kostel  prastarý,  z  něhož  pamětníci 
ještě  rozváželi  stavební  materiál. 

Má  cesta  vedla  mne  dále  severozápadní  drahou  do  M.  Budějovic, 
kde  k  vůli  modernímu  regulování  ulic  amputována  byla  před  třemi 
lety  apsida  rotundy,  u  farního  kostela  stojící,  druhdy  za  kostnici  slou 
živší,  nyní  na  kostelní  kůlničku  upotřebené.  Po  šťastně  přestálé  operaci 
dali  zmrzačené  rotundě  obvazek  v  podobě  železné  obruče,  aby  se  na 
dobro  nerozpadla.  Takového  mrzačení  našich  starobylých  staveb  jest  tím 
více  litovati,  čím  jsou  ony  v  naší  vlasti  vzácnějšími,  —  Klenba 
kostnice  pokryta  je  freskami  z  XVI.  —  XVII.  stol,,  majícími  vztah 
k  účelu  budovy  jakožto  kostnice.  (O  skulpturách  ve  sklípku  rotundy  a 
ve  zdi  kostelní  zmiňuje  se  Wolný.) 

Před  ^Budějovicemi  ještě  upoutá  pozornost  cestovatele  osamělý 
kostelíček  Častohostický,  u  samé  dráhy  na  návrší  stojící.  Nejstarší 
částí  jeho  jest  okrouhlá,  massivní  věž,  původně  románská  rotunda,  za- 
stavená   kolkolem    stavbami    novějšími.   Popsán  jest  v  „Methodu"   1895. 

Z  Budějovic  odskočil  jsem  do  blízkého  Jakubova,  jehož  pra- 
starý, o  samotě  stojící  kostelíček,  dnes  filiální,  jest  románský.  Pod 
kůrem  uloženo  jest  jednoduché  sanctuarium  (schránka  na  nejsv.  svátost 
oltářní)  z  pískovce,  druhdy  v  presbytáři  zazděné.  Kromě  pěkného  ba- 
rokního zábradlí  v  presbytáři  našel  jsem  v  chudobném  kostelíčku  tom  pěkně 
kovaný  železný  svícen  atéhožrázu  křtitelničku,  (obr.  na  str.  153.)  ano  i  leše- 
níčko  na  zvonek  u  sakristie  —  všechno  patrně  od  téhož  venkovského  kováře 
či  zámečníka  vyrobené.     V  dlažbě    položeny   jsou  dva  náhrobní  kameny 


—  153  — 


s  nápisy  vyšlapanými ;  jeden  s  liteiuini  ř,'Otiťkými  ;  kalich  uprostřed 
kamene  poukazuje  k  tomu,  že  kámen  zasazen  byl  kné/j  (dle  Wolného 
tamnějšímu  faráři  Petrovi,  jenž  zemřel  r.  1512.).  Takových  kamenň  ná- 
hrobních zneužitých  nesvédomité  a  neomluvitelné  za  dlažbu,  je  po  naSich 
kostelích  plno  ;  jen  tu  i  tam  dalo  by  m  z  nich  ješté  něco  zachrániti  — 
jsouť  vyšlapány  namnoze  k  nerozeznání.  (O  kostele  Jakubovském  viz 
článek  s  půdorysem  v  „Methodu"   isí».'j.)  **' 

Hojné  zajímavých  památek  chovají  sousední  Jaromčřice.  Farní 
kostel  tamnější  (dle  Wolného  vystavený  ve  slohu  „římském",  čímž  míní 
se  asi  vlašská  renesance)  —  imponuje  svou  rozložitou  kopulí  již  z  dáli; 
velkolepý  jest  však  pohled  na  vnitřní  klenbu  kopule,  pokryté  venkoncem 
nádhernými  freskami  vlaš- 
ských mistrů  minulého  sto- 
letí. Také  oltářní  obrazy 
svědčí  o  mistrovských  štět- 
cích. Křtitelnici  cínovou, 
která  dle  nápisu  „váží  109 
funtů",  zhotovil  léta  1612 
„Lukáš  konvář  z  Jihlavy". 
V  dlažbé  položeno  pět  ná- 
hrobních kamenů. 


V  bezprostředním  sou- 
sedství kostela  rozkládá  se 
rozsáhlý  zámek  vystavěný 
dle  plánů  zmíněného  již 
Fischera  z  Erlachu  (tyto 
plány,  bezpochyby  vlastno- 
ruční práce  Fischerova,  cho- 
vají se  zde  dosud)  s  velko- 
lepým sálem,  jenž  závodí 
co  do  nádhery  a  imposant- 
nosti  se  zmíněným  shora 
sálem  Vranovským.  Zámek 
i  s  parkem  a  jeho  umělými, 
přímými  kanály  upraven  ve 
slohu  Ludvíka  XIV.  a  měl 
býti  kopií  (arci  miniaturní) 
zámku  Versailského. 


^^52fe:>pí^'^^^-' 


Krtitelnička  a  svicou  v  Jakubové. 


rámců 
půdy 


V  zámku  Jaroměřském 
jest  také  značná  obrazárna 
—    ale  v  hrozném    stavu: 

105  obrazů,  namnoze  velkých  rozměrů,  rozvěšeno  jest  bez 
v  neobydlených  místnostech  nejvyššího  patra,  kde  trpí  mokrem, 
skrze  strop  prostupujícím;  mezi  nimi  jsou  také  tři  staré  pohledy  na 
Jaroměřice.  Obrazy  zdejší  pocházejí  venkoncem  ze  17.  a  is,  stol.  a 
nejvíce  jest  mezi  nimi  zastoupena  škola  nizozemská. 

Ku  kapli  sv.  Josefa  na  bývalém  hřbitově  stojící,  v  jejíž  zdi  zasa- 
zeno jest  několik  náhrobních  kamenů,  nemohl  jsem  se  dostati,  poněvadž 
nebylo  lze  sehnati  klíče  ku  vrátkům  někdejšího  hřbitova. 


12' 


^...  164  ~ 

Na  domě  č.  61.  v  Jaroměřicích  jest  štít  zámečnický  (a  klíčem),  a 
na  panském  domě  na  náměstí  štít  hospodní  s  orlem  —  obojí  velmi 
pěkná  práce  z  tepaného  železa.  Takových  štítů  z  Moravy  vyobrazil 
A.  Franz  ve  svém  velmi  cenném  díle  „Kunstarchaologische  Autnahmen" 
(1894)  značné  množství ;  zmíněných  dvou  štítů  Jaroměřských  tam  však 
není ;  vůbec  nevím,  že  by  jich  byl  kdo  vyobrazil. 

Četné  a  namnoze  důležité  památky  další  stanice  mé  pouti,  Třebíče, 
popsány  byly  zvětšiny  již  opětovně;  v  české  literatuře  zejména  v  „Pa- 
mátkách" od  zasloužilého,  nedávno  zesnulého  M.  Trappa.  Za  zby tečno 
tedy  pokládám  šířiti  se  o  velikolepém  zámeckém  kostele  tamnějším.  jenž 
jest  jednou  z  nejpamátnějších  církevních  staveb  moravských.  Když 
Trapp  kostel  tento  v  r.  1857,  jiavštívil,  byla  předsíň  chrámová,  v  níž 
umístěn  jest  známý  nádherný  portál,  ještě  celá  zastavěna  a  rozdělena 
na  dvojí  patro  se  Čtyřmi  místnostmi,  jež  adaptovány  byly  za  —  faru! 
Tím  více  jest  se  diviti  tomu,  že  Trapp  celkem  tak  věrně  okresliti  dovedl 
tak  zastavěný  portál,  jehož  obraz  uveřejnil  pak  v  „Památkách".  O  málo 
známém  dosud  postranním  portále  jižním  tohoto  kostela  pojednávám 
ve  zvláštním  článku. 

Velkou  zásluhu  o  dějiny  výtvarného  umění  na  Moravě  získal  si 
Trapp  okreslením  bývalých  sgrafitových  maleb  na  t.  zv.  Černém  domě 
v  Třebíči,  jehož  pěkné  vyobrazení  taktéž  v  „Památkách"  podal.  Dnes 
jen  stěží  rozeznati  lze  „Černý  dům"  v  řadě  ostatních  domů  na  náměstí; 
bylť  krátce  po  návštěvě  Trappově  v  Třebíči  zbaven  své  vzácné  ozdoby  ma- 
jitelem svým  (jak  se  mně  řeklo,  židem);  smutný  to  doklad,  jak  barbar- 
sky ještě  za  naší  doby  hubí  se  vzácné,  starobylé  památky  umělecké. 
Trapp  již  tehdy  ve  své  zprávě  o  Černém  domě  v  „Památkách"  podané  tušil 
takový  osud  jeho:  domlouvali  prý  tehdejšímu  majiteli  onoho  domu  spolu- 
měšťané  stále,  aby  jej  strhl,  protože  prý  mezi  ostatními  domy  — 
„straší !" 

Ve  zdi  kapucínské  zahrady  v  Třebíči  zasazeny  jsou  čtyry  náhrobní 
kameny  pánův  Osovských  z  Doubravice,  dva  z  nich  mají  nádherný  orna- 
ment renesanční  a  stopy  malby.  I  tyto  náhrobky  popsal  Trapp  v  „Pa- 
mátkách" z  r.  1857,  arci  bez  vyobrazení.  Ku  zprávě  jeho  podotknouti 
jest  toliko,  že  nápisu  na  kameni  Smila  Osovského  z  Doubravice  Trapp 
nepodává  správně :  po  slovech  „J.  M,  C.  R.  Radda"  totiž  čísti  sluší : 
„tuto  tielo  Geho  pochowane  oczekawa  Blahoslaveného  wzkřisseny." 
(Trapp  četl :  „a  misto  [držící  ?]  Geho  pochowani  oczekawa"  atd.,  což 
ovšem  nedává  smyslu).  Znova  popsány  a  věrně  vyobrazeny  byly  náhrobky 
tyto  od  A.  Franze  ve  Zprávách  ústř.  komise  pro  zach.  pam.  ve  Vídni 
1895.  (Nápisy  tam  otisknuté  však  chybami  se  jen  hemží.) 

V  městském  kostele  Třebickém  jest  veliký  svícen  z  tepaného  že- 
leza vzácné  práce  a  cínová  křtitelnice  z  r.  1626,  zcela  podobná  křtitel- 
nici Jaroměřské,  shora  zmíněné.  Na  hřbitově  pak  u  kostelíka  sv.  Jana 
jest  ve  zdi  zasazeno  několik  náhrobních  kamenů  měšťanů  třebických 
z  let  1567.  a  1568.  Četné  z  tamnějších  kovaných  křížů  vyobrazil  Franz 
ve  spise  „Kunstarchaeol.  Auínahmen". 

Že  jsem  si  velezajímavé  památky  třebické  důkladně  prohlédnouti 
mohl,  děkovati  mám    laskavému    pohostinství  důstp.   faráře    zámeckého 


—  155  - 

P.  M.  Nevorala.  Rovněž  k  dikíim  lumalým  ziiváicáii  jsem  insijektoru 
velkostatku  třebického  j).  A.  Ilaiiiscliovi,  jenž  má  znamenitou  sbírko 
nerostu  tamnéjšího  okolí  a  vzácnou  nbírku  mincí.  Rád  přijal  j.^em  jeho 
pozvání  zajeti  v  jeho  společnosti  do  \'el.  Meziříčí  a  sousedních  MostiŠť, 
navštívit  tamnčjší  starobylý  kostelík. 

Po  cestě,  u  níž  stojí  známá  třebická  „baba",  kamenný  to  kříž, 
jejž  zvěčnělý  Havelka  v  tomto  časopise  svého  číími  vyobrazil,  jeli  jsme 
za  pěkného  jarního  dne  do  Vel.  Meziříčí,  jehož  četné  památkv  mohl 
jsem  arci  pro  krátkost  času  jen  zcela  zběžně  prohlédnouti :  farní  chrám, 
zajímavou  to  stavbu  gotickou  o  dvou  lodích,  pak  kapli  špitální  s  mra- 
morovými náhrobky  Zikmunda  íleldta  z  Kementu,  jež  patří  mezi  nej- 
vzácnější starobylá  díla  toho  druhu  na  Moravě.  V  dlažbě  leží  mimo  to 
dva  náhrobní  kameny  ve  třech  kusech  ;  Wolný  vyslovuje  o  nicli  i)Ouze 
domněnku,  že  tyto  náhrobky,  jejichž  nápis  je  vyšlapán,  označují  hrol) 
Jana  z  Lomnice;  mně  se  však  zdá,  že  na  prostředním  (celém)  kameni 
jest  jméno  „Anna  z  Lomnice";  na  rozlomeném  druhém  kameni  jest, 
pokud  jsem  mohl  přečísti,  letopočet  1418.  —  O  dnešním  panském  pivo- 
vaře, nákladné  starožitné  budově  naproti  kostelu,  zaznamenává  Wolný 
pouze  pověst',  že  to  byla  původně  residence  templáříi,  čemuž  však  od- 
poruje v  poznámce.  Na  tomto  domě  jest  však  nápis  hlásající,  že  to 
byla  původně  škola;  čte  se  tam  letopočet  1578  (či  1573?)  a  jméno  Alina 
Berkova  Meziřická  z  Lomnice. 

Štěstí  nám  přálo,  že  jsme  mohli  prohlédnouti  si  i  nepřístupný 
jindy  zámek  velkomeziřický,  druhdy  pevný  hrad,  z  jehož  hradel)ních 
zdí  dosud  části  se  zachovaly.  Jest  to  imposantní  budova  renesanční 
veliké  rozsáhlosti  a  závratné  výšky.  V  četných  sálech  a  komnatách  zá- 
meckých nakupeno  je  zrovna  ohromné  množství  vzácného  starého  ná- 
bytku namnoze  krásné  práce  umělecké :  skříně,  truhly,  leptané  sklo, 
zbraně,  malby  atd.  atd.,  že  člověk  se  domnívá  býti  v  bohatém  muzeu 
historicko-uměleckém. 

Vlastní  cíl  našeho  výletu  byl  však  kostelík  v  blízkých  Mosti- 
štích.  Stojí  o  samotě  uprostřed  hřbitova  na  lesnatém  homolovitém  návrší, 
na  němž  druhdy  stával  hrad  Mo3tištč.  z  něhož  dnes  zachovaly  se  jen 
neforemné  valy  a  příkopy  se  sporými  zbytky  rozmetaného  stavebního 
kamení.  (Wolný  tvrdí,  že  hrad  tento  slul  kdysi  —  prý  lépe  —  Mostice. 
V  listině  z  r.  1303.  však  psáno  jest  toto  jméno  ,Mostizt",  což  je  spíše 
MostiŠť,  nežli  Mostic.  „Mostiště"  značí  místo,  kie  byl  kdysi  vystavěn 
most.)  Kostelík  zbudován  jest  v  prostinkém  románském  slohu,  má  týž 
půdorys  jako  Jakubovský,  yzezření  jeho  jest  však  ještě  starožitnější; 
tento  kostelík  chová  památku  na  Moravě  převzácnou,  totiž  dřevěný 
oltář  skládací  uprostřed  se  dvěma  reliéfy  nad  sebou,  z  nichž  horní 
(větší)  představuje  smrť  P.  Marie,  spodní  (menší)  pak  Boží  na- 
rození, vzácné  to  práce  řezbářské.  Na  obojím  okřídlí  (dveřích) 
oltářních  jest  zevně  i  na  vnitřních  stranách  po  dvoi  obrazích  nad  sebou 
na  dřevě  malovanveh.  představujících  umučení  sv.  Doroty,  sv.  Anežky, 
sv.  Kateřiny  atd.'  Wolný  klade  oltář  tento  —  zajisté  právem  —  do 
15.  století.  Oltářní  stůl  (mensa)  má  taktéž  dosud  staré  květované  ta- 
pety. Dvéře  po  obou  stranách  oltáře  vedoucí  do  okrouhlé  apsidy,  mají 
arci  barokní  ozdoby  a  ruší  dojem  celkový. 


-^  156 


1  zde  leží  v  dlažbě  jeden  náhrobní  kámen  (Václava  Vídeňského 
z  Česk.  Ostrova)  z  r.  1506,  s  nápisem  výminečně  dosti  zachovaným. 
Jiný,  zajímavý,  ovšem  necelý  kámen  upotřeben  jest  za  práh  dveří 
kostelních  ;  jest  v  něm  vydlabán  kříž,  na  jehož  zachovaném  příčném  rameni 
stojí  menší  křížek.  (Obr.  na  str.  této).  Na  hřbitove  obkličujícím  tento 
ctihodný  kostelíček,  stojí  množství  starých  křížů  z  kovaného  železa,  pěkné 
práce  a  rozmanitých  tvarft.  V  koutě  zdi  kostelní  pak  uložena  jest^  stará 
pískovcová  křtitelnice  6i  kropenka   bez  podstavce.  (Obr.  na  str.  této). 


./fav 


Kované  kříže,  náhrobní  kámen  a  kamenná  křtitelna  v  Mostištícb. 

Nerad  loučil  jsem  se  s  kostelíčkem  tímto,  zajímavým  svou  pra- 
starou stavbou,  romantickou  polohou  i  památkami  uměleckými  v  něm 
zachovanými.  Bjla  to  poslední  stanice  mých  loňských  potulek  po  Moravě 
za  uměleckými  památkami,  na  něž  západní  cíp  Moravy  jest  tak  bohatý 
a  pro  něž  až  dosud  jest  —  namnoze  bohužel  i  tam,  kde  by  se  to 
dalo  očeká/ati  —  jen    málo  porozumění.  y  g;Quiek. 

Z  VyškoTa.  (Kamen  mé  nástroje  z  okol  í.)  Jako  snad 
po  celé  Moravě  tak  i  na  Vyškovsku*je  „hromový  kámen"  pořád 
ještě  v  úctě  nemalé  pro  svou  léčivou  sílu  zázrač-nou.  Chovám  ve 
svých  sbírkách  z  okolí  Vyškovského  na  6U  takových  kamenů, 
mezi  nimi  mnohé  zajímavé  kusy  a  zmiňuji  se  tu  o  nich  s  tím 
přáním.     al)y     tamnější     přátclr     archaeologic     praehistorické    tuto 


—  157  — 

vyjinoiiovauú  polní  tnitn  pri  vesnicích  <lůlvl;i(ln.'ji  pnihlL^dli.  Na 
nřktciých  polích  byly  iialuzuiiy  tři  i  Hyi)/  nástroje  kaun-nn.'  naho- 
dile, a  jo  tedy  velmi  pravděpodohno.  že  tam  odhornik  nalezne 
více  památek  osídlení  pravěkého,  kloýcli  si  ohyeiijnr'  diMný  lid  ne- 
l)ovšínHie. 

V  Drnovicích  vykopána  v  „Zákostelí''  pr-knc  vylilazená  se- 
kyrk.i  čtvercové  podol)y  se  soumornr  přihroušeným  Dsířim.  Hojné 
])ři(;házejí  kamenné  nástroje  v  Raclavicích  V->44vých;  odevzdáno 
mi  bylo  několik  přeražených  mlatu,  tři  pékné  "sekyrky  oliyčejných 
tvarů,  vyorané  na  „Staré  silnici";  zajímavou  jest  sekyrečka  z  békt- 
scdého  pazourku  velmi  krásně  vybroušená  s  břitkým  ostřím  a  kuže- 
lovitým  týlem.  Pazourkových  nástrojů  hlazených  bylo  zaznamenáno 
dosud  z  nálezu  na  Moravě  10  (Pavlice,  Kojetín,  Xáklo.  Týn.  Velká. 
N.  Lhotky.  Prusinovice.  Bojkovice)  a  jsou  u  nás  tak  vzácný  jako 
jadeitové(jichžje8:  Příbor.  Lhota  Tvarožná,  Lišen,  Hodonice.  Kropice. 
Tučín.  Jarošov),  a  materiál,  z  něhož  jsou  hotoveny,  poukazuje  zřejmě 
na  jejich  severní  původ;  patrně  jsou  to  stopy  i)radávného Oljchodu 
našich  vlastí  se  severním  pobřežím. 

Z  Rac laviček  mám  drobné  sekyrky  a  velký  syenitový 
mlat.  U  Zelené  Hory  nalezeny  ]i;i  ,.Kotárech''  břidlicové  sykyry 
pouze  s  ostřím  přihroušeným  a  jinak  úplně  nevyhlazené  a  velmi 
pěkně  zachované,  dlouhé  škrabadlo  onomu  z  Velehradu  (č.  48.  na 
tab.  V.)  popsanému  velmi  podobné.  Velmi  krásný  syenitový  mlat 
měřící  27  cm.  a  327  kg.  vážící  získal  jsem  od  p.  Fl.  Koudelky. 
V  Něm.  Průších  dostal  jsem  pěkný  mlat  z  černé  břidlice.  Užíváno 
ho   bylo   dloulio  jako   léčiva  v  dol)ytčích  nemocích. 

Z  Pustiměře  daroval  mi  p.  Frant.  Rozehnal,  jemuž  ostatně 
děkuji  většinu  tuto  popisovaných  nástrojů,  několik  sekyrek  a  ostrý 
konec  v  násadním  otvoru  přeraženého  kuželovitého  mlatu  z  hadce 
vybroušeného;  vykopán  byl  na  „Martinové"  při  dobývám'  krčů. 
Pozoruhodným  jest  Ivuželový  týl  tlusté  ale  úzké  sekyrky  na  přič 
přeražené  a  v  lomu  úplně  na  hladko  sl)roušený.  Takových  „hla- 
didel"  užíváno  bylo  patrně  při  leštění  a  hlazení  nádol):  mám  podoljné 
z  Tasova^Prusinovic,  Hrubé  Vrbky.  Boršic  (u  Hluku).  Mistřic.  a  známa 
jsou  hojně  i  odjinud. 

Z  Dědkovic  mám  pěknou  na  „Padělku"  vyoranou  sekyrku 
z  černé  břidlice  vybroušenou;  tvarem  s  ní  úplně  skoro  shodné 
chovám  z  Něm.  Kynic  (u  Brna)  a  z  Hostie  (u  Vyškova). 

U  Ivanovic  vyoraný  pádný  velký  mlat  s  přibrušovaným 
ostřím  zaslal  mi  p.  Fl.  Koudelka,  c.  k.  okr.  zvěrolékař,  jemu  tvarem 
podobný  z  téhož  materiálu  zhotovený  ale  poněkud  menší  mám 
z  Čech  o  víc.  Oba  tyto  mlaty  mají  násad  ní  vývrty  velmi  blízko 
týla.  V  No  sálo  víc  ích  na  „Špitálkách"  nalezena  velmi  ostrá  i)ěkná 
sekyrka  hadcová. 

V  No  úzce  a  u  Drysic  v  levo  od  silnice  do  Brodku  vedoucí 
zjistil  p.  Fl.  Koudelka  stopy  pravěkých  osadišť:  chovám  odtud  bři- 
dlicovou sekyru  hrubě  přitlučenou  s  přibroušeným  ostřím.  i)řeražený 
mlat  vápencový  a  kus  tuhované  nádoby  s  uchem  nad  baňatým 
břichem,  jakéž  hrnečky  charakterisují  přechod  doby  mlndší  kamenné 
do  bronzové. 


-  158  — 


Z  Otaslavic  chovám  velmi  zajímavé  nástroje  kamenné  ze 
sbírky,  kterou  sestavil  p.  J.  Dostal,  býv.  odl).  učitel  v  Holešově ; 
větší "čásť  těchto  nástrojů  pochází  z  pravěkého  hradiska  na  „Obrové 
noze",  jiné  posbírány  na  okolních  polích.  Jsou  tu  mezi  jinými  hrubý 
mlat.  jedun  z  největších  dosud  popsaných,  jiný  úplně  malý,  jenom 
6  cm.  dlouhý,  vrtaný  s  obou  stran  ;  pozoruhodným  jest  pokus  pro- 
vrtati docela  obyčejný  oblázek  pískovcový  zhruba  na  podobu  mlatu 


5  W''  --  -,     ^ 


^í 


^.-í!5í§*~<íe^' 


'-:-  -'■^■iíYfk 


éf^ 


á^ 


n 


C^ 


Kunov  ice.    (Str.  120.) 


,y^ 


Velmi  krásně  bylo  vypraco- 
rozštípnuté)    tvaru  čtyřstěn- 


přitlučený;  v  důlku  vězí  čípek    posud, 
váno   kladivo    (nyní  v  otvoru    na  přič 

ného  hranolu.  Vzácným  jest  plochý  kulatý  otesavač  z  červenohnědé 
tvrdé  horniny  vybroušený  a  po  stranách  podlouhlými  jamkami 
opatřený.  Zmínky  hodná  jsou  ještě  dvě  pěkná  dláta  a  některé  se- 
kyrky více  méně  známých  tvarů;  jedna  z  nich  jest  kolem  týla  ovrou- 
bena  důlkem,  jakým  se  zvláště  kamenné  sekyry  severoamerické 
vyznačují.  In.  L.  Údrviuka, 


—  j;)'i    — 


Z  Kojetína..  (Popelnice  í?  provázkovýin    orn  ;i  inentem.) 

Asi  i)ůl  liod.  cesty  od  m<5sta  Kojetína  sínértMn  ku  Tvorovicím 
jest  na  malém  nilvráí  obecní  a  panskú  cihelna,  ohras  při- 
cházeli cihláři  ve  sm-^Tii  x:á|);uhiím  na  lirohy  s  nádoliami.  / 
nichž  kdysi  odevzdali  p.  uč.  J.  Zikmundovi  liromadu  Ktň'i)in. 
Z  těch  slepena  byla  skoro  úplná  {xijieinice  baúatL-ho  tvaru  s  táhlým 
hrdlem  kolem  vodorovnými  čárami  vtlačením  šnury  vzniklými  okrá- 
šlená. Vzácná  tato  nádobka  jest  19  cm.  vysojc^néří  prum('rem  v 
otvoru  12,  v  nejširším  vydutí  10  a  dno  8  cm.;  hnětena  je  volnou 
rukou  z  hrubé  hlíny  písčité,  vtlačuné  čárky  šňúron  jsou  světlejší, 
ale  ne  bíle  vyplňovány.  Nádoba  tato  byla  vykopána  z  černého 
hnízda,  v  němž  bylo  plno  střepinek  ;t  uhlíku. 

Takové  hrnce  byly   dosud  v  Cechách  j"»l)je- 
veny  u  skrčených   koster  v  cihelně    mezi  Čížko- 
vicemi  ^a  Jenčicomi  s  kamenným  mlatem  a  klín- 
kem   (Český  lid  1.  s.  111.)    U   Lovosic  v  cihelně 
Rciserově  bylo  hrdlo    podobné   nádoby    u   kostry 
rovně  natažené  s  klínkcnn  kamenným  nad  levým 
ramenem  (C.  1.  IV.  s  74)  a  jinde  v  hrolju  dětském      , 
docela    podobná    nádoba.  —  Jinak   jsou   známy     ( 
ještě  z  Roztok,  Velími  (bez  udání    okohiostí    při 
vykopání;  ^dr.    Píč.   Archaeol.   výzkum    s.  51)    a 
z  Malých  Čičoviček  (Pam.  arch.  1893  s.  355).  Xa 
Moravě     známe    podobnou,     ale     nižší     nádol:)u 
z    Nákla    (ve   Dvoř.   muzeu)    a    od    Hradiska  Popelnice  z  Kojetína  so 
(u  Kroměříže)  pohár  s  provázkovým  ornamentem  šĎůrovým  ornamentem, 
na  hrdle  (Čas.  olom.  vl.  muz.  spol.  1895  s.  90). 

Nádobí  ornamentované  provázkem  vtlačenými  čárami  charak- 
terisuje  zvláště  dobu  neolithickou  v  Duřinsku  na  řer-e  íSále  (A.  Klopť- 
fleisch,  Uber  die  neolithische  Keramik  in  Deutschland.  P.runšvík 
1875),  u  nás  vyskytují  se  podobné  nálezy  velmi  spoře  a  datují  se 
do  konce  doby  neolithické,  tedy  kdy  už  i  známosť  bronzu  se  u 
nás  šířila. 

Dle  udání  správce  cihelny  p.  Kohla  byla  prý  mimo  různé  kosti 
a  střepy  také  as  2  dra.  dlouhá  střela  nalezena  a  když  ji  očistili 
byla  prý  žlutá  (bronzový  hrot  na  kopí?) 

Píojně  objevilo  se  pravěkých  nádob  na  „Nivách"  u  prvního 
strážního  domku  dráhy  KojetíndCroměříž,  když  z  polí  těch  r.  l8'.)o  (i 
odvážena  byla  hlína  ku  stavbě  železničního  náspu.  In.  L.  Červinka. 


Odpověď  na  odvetu  ředitele  K.  j.  Masky. 

Od  Dr.  íliiil.  Mřížf. 

Lituji,  že  čtenáře  tohoto  časopisu  polemikami  svými  až  k  nevrlosti  nacHmo ; 
já  nezapočav  polemiky,  —  jsem  pouze  v  obranč  a  tím  jest  také  stanovisko  mé 
ospravedlněno. 

Ostatně  odpovídám  na  odvetu  Maškovu  uveřejněnou  v  čísle  .'íO  str.  77-60 
plnou  jizlivých  poznámek  klidně  a  věcně  tak,  aby  ten,  kdo  dne.R  něho  zýfra  liudc 
psáti  dějiny  literatury  o  památném  chlumu  a  Předmostí  nabjl  j.isnóho  rozhledu 
O  vzniklém  sporu,  jeho  pr&chodu  a  ukončeni. 


—  160  — 

1.  Ze  Btračnóho  přehle<]u  zpráv  aveřejnííných  o  Předmogteckí-rn  hliníku  shledává 
čtenář,  že  dr.  Wankel  prvrií  zde  védecké  práce  započal  a  první  o  důIežitoBti  nale- 
ziáté  podal  zprávu  (r.  1884  v  raésíci  dubnu  v  čísle  2.  tohoto  ča8'>pÍ8U^;  jest  tedy 
nepravdou,  pííe  li  Mažka  v  ("asopisc  „Český  Lid"  IV  čís.  2  r.  1894  str.  lGl-164: 
„Byl  jsem  prvujm  odborníkem,  jenž  dalekosáhlý  význam  tábořiště  tohoto  ocenil  a 
o  ném  veřejnosti  zprávu  podal." 

2.  Kopání  rozsáhlejšího  v  t<;  míie,  aby  na  ného  narniren  byl  výrok  dra 
Wankla  (doch  hinderte  es  nicht,  dass  andere  ohne  Vorwissen  <'es  Museum  zu  sellist- 

síichtigen  Zwecken  ihn  ausbeuteten;  —  zde  mimo  Maíky  žádný  nepodnikal  před 
r.  ISÍX),  ve  kterém  dr.  Wankel  tato  slova  pronesl.  Já  znaje  sbírky  Maškovy  sám 
hájil  jsem  ho  proti  tomuto  obvinění  jak  v  Přerově  tak  v  Předmostí. 

3.  Měl»li  řiditel  Maska  s  manželi  Chromečkovýiui  a  Dokoupilovými  skutečnou 
smlouvu  třeba  ústní,  nevím;  mne  abíspoú  jak  manželé  Chromečkovi  taW  Dokoupilovi 
ubezpeóovali,  že  žádné  smlouvy  s  ním  nemají,  a  že  kope  zde  (tenkráte  u  Chromečku) 
jen  na  požádání  a  na  prosbu  (tomu  říká  právník  precario  módo);  na  důkaz  toho 
ukázali  mi  iist  Maškův  od  17.  června  1895,  kde  výslovně  prosí  o  dovolení,  by 
tu  mohl  kopati. 

Kdyby  byl  měl  Maska  smlouvy  a  nebyl  tu  kopal  precario  módo,  mohl  mne 
dověděv  86  o  rných  pracích  bez  odkladu  vypuditi  žalobou  pro  rnsení  držl^;  že  o 
pracích  mých  v  září  1894.  věděly  dokazuje  jeho  list  doŘlý  mne  24.  září  1894.  Ta 
okolnost',  že  bydlí  až  v  Telči,  nemohla  m'i  vaditi  práva  se  domoci  soudně  tam,  kde 
toho  nutoo  bylo;  qui  jure  suo  utitur,  aeminem  laedit. 

4.  Jsem  zmocněn  od  manž'ilů  Chromečkových  (listem  došlým  11.  září  ]h'.)(i) 
prohlásiti,  že  Josef  Chromeček  rukou  dáním  nikdy  k  ničemu  se  nezavázal;  rukoudání 
stalo  se  při  každém  rozloučení  a  nejen  dne  7.  září  1894. 

Když  jsem  já  na  to  d  je  21.  li.stopadu  1694  uzavřel  smlouvu  s  manželi  Ghro- 
raečkovýini  napás  11  rn  široký  a  dlouhýSó  rit,  podotknul  výslovně  J.  Chromeček,  že  na 
zbytku  toho  pole  může  kopati  Maska,  až  přijde. 

Plocha  toho  kusu  ohraničeného  zdí  hřbitovoi  hum-i  pnis  z-ó<j'i  w';  já  jsem 
výslovné  ve  svém  listu  od  20.  dubiii  1894  ilaékovi  psal,  že  k  této  ploše  se  já 
potahovati  nebudu.  Se  strany  Cbromečkovy  měl  tedy  Maska  tuto  plochu  reser- 
vovanou, z  mé  strany  měl  písemné  ujiéténí,  že  na  této  rozsáhlé  ploše,  na  níž  jkj 
celý  svůj  život  pracovati  mohl,  kopati  nechci,  a  přece  tvrdl  řiditel  Maska,  že  jsem 
ho  odtud  vytisknul;  maže-li  býti  šeredoéjži  nepravdy! 

Právem  tedy  podotýkají  manželé  Chromečkovi  v  listu  na  hoře  uvedeném: 
,Ten  tady  (Maéka  totiž;  mohl  docela  dobře  kopati,  kdyby  byl  chtěl." 

Nyní  nutno  objasniti  odstavce  uvedené  pod  a  -f. 

Ad  a):  Každý  badatel  připraven  býti  masí  na  opošici;  to  již  jinak  ve  vědě 
býti  nemůže;  pravda  musí  zvítěziti  t  boji.  Na  boj  takový  jest  každý  odborník 
připraven;  vážný  badatel  a  odborník  shledává  ale  protivníka  teprv  tenkráte,  když 
tento  byl  vystoupil  na  bojiété,  to  jest  když  popíral  tvrzení  badatelovo  v  tom  nebo 
onom  odborném  časopise  anebo  v  Karaostatné  monograíii  anebo  v  pojeJnání  v  knize 
uveřejněném  :  dokud  to  se  nestalo,  nezná  badatel  žádného  protivníka.  Kdo  obírá  se 
odbornou  vědou,  zná  velmi  dobře  takové  duševně  vedené  boje  qjolemikj;;  neshledal 
vrak  jeétě  nikdy,  že  by  badatel  obracel  se  na  čtenářstvo  toho  nebo  onoho  časopisu 
proto  se  stížností,  že  ten  nebo  onen  v  společenském  rozhovoru  v  pivnici  nesouhlasil 
8  náhledy  jeho;  to  zůstaveno  Maškovi. 


Na  sjozdé  antbropologickém  v  Innsbrucka  mél  jsem  dno  27.  irpna  ISfM  před- 
niáku  o  současnosti  človéka  9  mamutem;  pojednal  jsem  také  o  rrodmnstí;  o  kostrách 
nalezených  tu  od  Masky  v  srpnu  téhož  roku  tedy  před  mésírem  ani  jseni  se  no- 
zminil,  aC  přece  před  mou  přednáškou  čten  byl  dopis  MaékĎv  o  nálezu  tomto.') 

Do  toho.  co  obsaženo  v  řasopisu  ^Naše  doba'  (byla  tu  krátká  iprára,  ie 
Maska  našel  hr.)b  t  doby  diluvialní  u  Přerlmostí;  druhj'  znalec  tohoto  nálezlité 
dr.  Kříž,  že  se  ale  domnívá,  že  hrob  p-icházi  z  doby  mlalAí)  niué  nic  není,  já  jsem 
zpráfy  nezislal,  ani  žáiného  k  zasláni  nezmoc-ni  .  **  * 

Professor  vídeňský  Frant.  Toulá,  dotédév  se  z  novin  o  Maškové  nálezu,  zajel 
si  do  F'ředmostí,  aby  z  vlastního  názoru  poznal,  jak  se  t»  má  s  témi  diluvialními 
kostrami;  uveřejnil  o  tom  zprávu  ve  „Fremden  Blattu"  od  20.  září  1694.  Na  konci 
svého  článku  praví:  „Es  ware  ein  prosses  Eroi^Miiss  fiir  die  praebistorischo  Forsrhunp. 
wenn  es  gelingen  solíte,  den  jeden  Zweifel  ausscbliessenden  Beweis  zu  erbrinp<n, 
da^s  dle  MíQ^chen,  deren  Skelete  bei  Předmost  [refundon  wurden,  thatsiichlirh  Zeit- 
gcnossen  jener  waren,  deren  Frassreste  uns  io  der  sogenannten  Kultnrschirhte 
vorliegen.  Wie  grjss  die  Schwierigkeiten  bei  solchen  Nacbwťisen  sind  und  wie 
leicht  Tiluschacgen  erfolgen  kOnnen,  dafiir  uibt  es  eine  Menpe  Beispiele  (nyní 
vykládá  o  železném  noži  nalezeném  od  dr.  Wankla  ve  vrstvé  sobí  atd.)'  Vídno 
z  toho,  že  prof.  Toulá  již  připrav ival  Maškn  na  námitky  a  že  sím  nebvl  iijdoé 
přesvédčen  o  diluvislním  stáří  onéch  koster. 

Ad  b)  Manželé  Chromečkovi  jako  majitelé  pozemku  niéli  právo  tomu  nebo 
onomu  dáti  svolení  ke  kopání  a  dle  výslovného  jich  zmocnéní  prohlašuji,  že  jim 
žádný  úřad  v  tom  ohledu    nedal  néjakého    pouření    anebo    snad    néjakého    nařízení. 

Moé  p3Volili  tito  manželé  kopiti  zde  v  záři  18í>4  a  smlouva  uzavřena  byla 
teprv  v  listopadu  1894. 

Na  list  Maškův  mne  došlý  dne  24.  záři  1S94  jsem  úmyslné  noodpovédél;  je«t 
takového  obsahu  a  takové  f>rmy,  že  bych  byl  musil  (mírné  odpovídaje)  psáti;  pane 
řiditeli  jste  domýšlivým  ;  zapomínáte,  že  nejste  Vy  majitelem  pozemku,  na  némž 
kopu,  nýbrž  manželé  Chrom' čkovi 

Ad  c).  Jest  to  tvrzením  naprosto  nepravdivým,  ie  bych  se  byl  dotknul  terrainu 
od  Masky  připraveného;  čtenář  to  nejlépe  pozná  z  nákresu,  který  připojen  bude  k  mó 
monogratli  o  Předmostí. 

Nepravdou  jest,  že  celý  západní  břeh  pokryt  byl  rumem  a  jtérkem  4  m  zvýU 

Koncem  kvétna  a  začátkem  června  1?Í>1  odklízeli  tn  délnfci  Markovi  tento 
étérk  a  rum  a  pak  žlutnici  kulturní  spodní  vrstvu  pokrývající. 

Profil  ode  mne  zaznamenaný  z  této  doby  jest: 

«)  stařiny  tto  jest  ten  rum  a  štérk)  1  90  m 

(i)  černá  prsť  kořínky  p-ořtouian.í  1  50  u, 

y)   žlutnice       ...  I   '. 

CelkcíK  tody      .     .  2;i.')  m 

Ai  na  kulturní  vr^vu  tedy  neobnášela  celá  přikrývka  ani  3  m. 

OsUtně  to  rozumělo  se  samo   sebou,    že  badatel  na  své    útraty  musí    odkliditi 

vše,  co  kulturní    vrstvu    pokrývá  a  odvézti  tam,  kam  si  to  majitel    pozemku    vymín  1 

M  Porovnej  str.  127—13  4.  (Mittheilunpcn  der  anthroi»ologischen  (íesellschaft 
in  Wien  ;  Sitzungsberichte  XXIV.,  l5'94. 


—  162  — 

Ad  (1).  To  jest  logika  sofistická  a  badatele  nedůstojná ;  dle  této  musil  bycU 
říci:  na  Štramberku  nebyl  badatelem  Maska,  nýbrž  tkadlec  Konstantin  Jurák  a  to 
tím  více,  poněvadž  tento  dne  29.  června  1894  mluvil  takto  :  pracovali  jsme  tu  i  tri 
délníci,  kosti  jsme  skládali  Jo  pytlů;  pan  professor  si  pro  ně  chodil  v  sobotu  a 
zůstal  tuna  neděli;  později  jsem  mu  pytle  posílal  po  poštovním  vozku  do  Nov.  Jičína. 

Porovnejte  ale  Konst.  Juráka  s  Janem  Galgozcym;  poznali  byste,  kdo  by  mobl 
z  nich  slouti  badatelem. 

A  jaký  jest  rozdíl  mezi  naplaveninami  v  jeskyních  a  mezi  vrstvou  v  Předmostí!  Zde 
jsem  napřed  utvořiv  kolmý  profil  (stěnu  kolmou)  obnažil  kulturní  vrstvu  nepřetržitě 
od  západu  k  východu  jdoucí  a  přesvědčiv  se  o  neporušenosti  její,  svěřil  jsem  kopání 
dlouholetou  zkušeností  k  takovým  pracem  vedenému  pomocníku. 

Práce  trvaly  dvě  neděle  a  to  od  pondělka  dne  17.  září  1894  do  soboty  dne 
22.  září  a  já  jsem  tu  dlel  17.,  18.  a  19.  září,  pracoval  tu  tedy  Jan  sám  20.,  21.  a  22. 
září;  v  druhém  témdnu  pracovali  zde  od  pondělka  24.  září  do  soboty  29.  září  a  já 
jsem  tu  dlel  od  čtvrtka  do  soboty  (od  27—29.  září),  pracoval  tu  tedy  Jan  sám 
opět  jen  tři  dni. 

Ad  e).  V  tom  oespocívá  žádaý  vtip;  to  jest  výsledkem  poahého  vypočítání  na 
základě  faktorů  od  Masky  daných. 

Jen  o  tom  zde  nutno  zmíniti  se,  zda-li  možné  bylo  dorozuměti  se  ohledně 
badání  zde  s  Maskou  čili  nebylo. 

O  tom  nás  poučí  nejlépe  dopisy  naše: 

1.  V  listu  oi  16.  dubna  1895  praví  Maska:  Činím  positivní  návrh,  abychom 
kopali  společně;  Vy  obmezíte  se  u  Chromečka  na  prokopání  diluvialních  vrstev  na 
obdélníku  60  m  délky  a  11  m  šířky  (kde  byla  hlína  již  v  zimě  1894/5  na  1  50  m 
hloubky  odklizena);  kopati  započnete  až  v  prázdninách  kolem  20.  července;  kdybyste 
nemohl  čekati  započnete  až  v  prázdninách  k  )lem  20.  července  ;  kdybyste  nemohl 
čekati  započněte  na  západě;  v  příčině  kopání  na  poli  Dokoupilově  neb 
jinde    nechci    Vás    nikterak    obmezovati. 

Na  to  jsem  odpověděl  v  listu  od  20.  dubna  1895:  že  mi  na  základě  smlouvy 
přísluší  právo  (a  ne  snad  pouhé  dovolení)  prokopati  na  pozemku  pare.  číslo  745/1 
pás  11  m  široký  od  západních  hraniček  po  stezku  (asi  85  m  délky),  že  ujal  jsem 
se  držení  této  plochy  a  pás  ten  že  prokopu  přede  žněmi,  kdy  snadno  u  nás  mohu 
zjednati  si  spolehlivé  dělníky;  v  odstavci  7  toho  listu  stojí  výslovně.'  odpočítám-li 
svůj  pás  11  m  široký,  zbývá  z  pole  onoho  ještě  plocha  2520  m';  na  dolním  konci 
máte  pohanské  pohřebiště  slovanské  a  dále  na  západ  kulturní  vrstvu  diluvialní; 
k  této  ploše  já  se  potahovati  nebudu  a  je  tu  tedy  ještě  mnoho  práce  pro 
Vás,  chcete-li  letoším  rokem  zde  býti  hotov. 

2.  Na  tento  list  obdržel  jsem  odpověď  Maškovu  ze  dne  3.  června  1895,  ze 
které  vyjímám  to  co  následuje:  Nesouhlasím  s  tím,  abyste  prokopal  svůj  pás  a  mi 
ponechal  další  plochu  dlouhou  9")  m,  širokou  na  hoře  35  m  a  dole  22  m,  protože 
na  západní  části  je  kulturní  vrstva  nepatrná  a  ve  veliké  hloubce  a  přístup  k  ní 
vzhledem  ku  vzdálenosti  od  dolu  nesnadný  —  já  činím  tento  návrh  :  Vy  si  prokopete 
načatý  pruh  (pás)  50  m  dlouhý  a  11  m  široký  a  prodloužíte  si  ho  dle  potřeby  až 
k  hřbitovu;  já  si  vezmu  zbytek  na  východ  položený  a  prokopu  jej  také  až  ke  hřbitovu. 

Toť  podmínka  sinequanon;  tím  přestane  veškeré  další  nedoroz- 
umění, a  z  mé  strany  odpadnou  veškeré  další  útoky. 


—  1G3  — 

Tím  Maska  doznal,  žo  útočiti  innlo  ua  mne  dalo  (má  prý  přidi)  stány  zprávy 
na  českou  akadomii  a  Centrální  komisi  vu  Vídui),  jest-li  mu  nopouocbám  dului  cíli 
východní  část  svého  pruhu  na  36  >n  délky  od  manželů  Chromečkovýcb  již  najatt-ho 
a  v  držení  mé  přešlého.  Odpovéděl  jsem  listem  svým  od  6.  června  1H'J5:  žo  musím 
držeti  se  toho,  co  umluveno  s  manželi  Cbronujčkovými,  že  pás  svůj  ohraniril  jsem 
šachtami,  které  mi  poskytly  oltraz  o  tom,  jak  vrstva  se  sklAn^^nk  jo  mohutná  atd., 
že  nemohu  ponechati  jemu  této  části  a  aby  nežádal  udo  mu«  včc.í  nemožných. 

List  můj  končil  takto:  Psal  jsem  Vám,  byste  zanechal  třenic,  maje  na  mysli 
zájem  vědecký.  Domuíváte-li  se  ale,  že  toho  zapotřebí  máte,  žo  to  prospívá  Vám  a  véúé 
že  to  přispěje  k  oslavě  jména  českého  nuže,  račte  j^dtiačovati  v  dílo  zaimčatcm ; 
já  jsem  osobního  útoku  neučinil  a  také  neučiním;  činnost  má  spočívati  bude  v  plodné 
badatelské  a  spisovatelské  práci  a  odpovím-li  Vám,  stane  se  to  vždy  ve  ťormé  dů- 
stojné a  týkati  se  bude  vždy  jen  věcné  stránky.  Dnes  nebo  zýtra  pronesou  déjiny 
soud  svůj  nad  námi. 

Ad  f).  O  tom  již  na  hoře  jednáno  bylo,  a  pozná  čtenář  pravdu  —  z  přehledu 
literárního. 

Zde  mluví  Maska  také  o  mravním  právu  uznaném  od  c.  k.  coutralai  komise 
ve  Vídni.  Toto  mravní  právo  má  jiný  smysl  než  ono,  o  němž  psal  Maáka  na  str.  7 
číslo  45  t.  č. ,  mravní  právo,  na  něž  se  zde  odvolává,  znamená  úřední  uznání  (a  to 
proti  dru  Wanklovi),  že  Maska  je  badatelem  a  že  nebylo  žádné  zákonité  příčiny, 
aby  se  mu  v  r.  188'J.  zakázalo  kopání  zde  (jak  dr.  Wankel  o  to  žádal). 

Nuže  takového  mravního  práva  dostalo  se  mi  ale  také  přípisem  od  téže  c.  k. 
centrální  komise  daným  22.  listopadu  1894  číslo  1470. 

Konečně  praví  Maska,  že  si  to  za  zásluhu  počítá,  že  mne  přimel  k  sepsáni 
článku  do  tohoto  časopisu.     To  se  Maska  velice  klame. 

Od  počátku  mého  bádání  na  Moravě  bylo  to  mou  základní  zásadou,  že  jsira 
výsledky  svého  zkoumání  vždy  uveřejnii  napřed  v  jazyku  českém  a  pak  tcprv 
v  jazyku  německém');  to  také  stalo  se  ohledné  Předmostí  a  to  v  časopise  tomto, 
proto  že  jest  rozšířen  v  Přerově  a  ok"lí,  kde  tamnější  obyvatelé  s  velkým  zájmem 
sledovali  práce  moje  a  ony  dřívějších  badatelů.  Již  1.  června  r.  1891  mél 
jsem  na  výslovné  přání  obyvatelů  Předmostkých  přednášku  v  Předmostí  o  době 
pravěké  u  nás ;  pak  o  chlumu  a  jeho  důležitosti  pro  nás  v  této  době.  Na  přání 
inteligence  Přerovské  přednášel  jsem  v  sále  akciového  pivovaru  v  Přerově  dne 
5.  července  1895,  a  dne  3.  září  téhož  roku  byly  nejdůležitější  nálezy  v  tomto  sále 
vystaveny  a  výstava  četně  navštívena.  Aby  obsah  přednášek  lépe  se  objasnil  a  trvale 
zakotvil  se  v  paměti  posluchačů,  proto  sepsal  jsem  pojednání  ono  obsahující  celkový 
obraz  o  chlumu  a  jeho  významu. 

Končím  těmito  slovy  :  až  bude  uveřejněna  obšírná  mon-gralie  má  a  Maškova 
o  Předmostí,  vynese  odborník  svůj  úsudek  v  ten  smysl:  že  dobře  jsem  udělal  no- 
podrobiv  se  neoprávněnému  diktátu  Maškovu  a  že  proti  jeho  vůli  zde  jsem  provedl 
nákladné,  rozsáhlé  a  všestranné  zkoumání. 

Odborník  ten  porovnav  veškeré  publikace  o  tomto  chlumu  dospěje  k  tomuto 
poznání:  Zde  pracovali  badatelé  dr.  Wankel,  řiditel  Maska  a  dr.  Křiž;  zprávy  od 
nich  podané  jsou  dosti  četné  a  vzájemně  se  doplňují;  práce  dra  Wankla  a  řiditolo 
Masky  byly  jednostranné  a  kusé   obmezujíce  se  pouze   na  kulturní  vrstvu    diluviahu 


')  Porovnej:  a)  Výsledky  bádání  v  jeskyních  v  r.  1864  „/iva"  str.  234-249. 
b)  O  některých  jeskyních  na  Moravě  a  jich  podzemních  vodách  1878  a  18^5  c) 
Průvodce  do  moravských  jeskyň  1883.  .í)  KŮImh  a  Ko.stelik  18^9-1891.  .)  O  di]..v,.,Iní 
fauně  a  fauně  třetihorní.  Praha  1895. 


—  164  — 

nevztahujíce  se  ani  na  celý  chlum,  ani  na  řečiště  Bečvy  ano  nezahrnujíoo  v  sobě 
ani  pohanské  slovanské  pohřebiště  a  o  výšky  nidmořské  ani  nezavadíce. 

I)r.  Wankel  a  řiditel  Maska  nepodali  a  nemohli  také  podati  přesně  odůvodněné 
úsudky  o  tom:  a)  jaké  bylo  řečiště  Bečvy  na  počátku  doby  diluvialní;  b)  v  jakém 
poměru  byla  Bečva  k  chlumu  Předmostskému;  c)  na  čem  rozDrostírá  se  chlum 
tento  ve  svém  středa  a  na  bocích;  d^  jak  vznikl  chlum  tento;  e)  že  nutno  jest 
rozeznávati  vrstvu  fossilní  od  vrstvy  kulturní;  f)  jak  vznikla  tato  a  že  nutno  ji 
rozděliti  na  vrstvu  ve  smyslu  užším  a  širším  ;  g)  jakého  rozsahu  a  významu  jest 
slovanské  pohřebiště  zde 

Kdo  si  chce  utvořiti  celkový  jasný  a  iiplný  obraz  o  přítomnosti  a  minulosti 
tohoto  chlumu  a  jeho  okolí,  musí  znáti  všechny  publikace  těchto  badatelů  a  jich  nálezy. 


Drobnosti. 


Podzemní  chodby  a  skrýše  na  Pro- 
stějovsku.  Jak  v  starých  památkách 
zaznamenáno  jest,  utíkali  se  v  dobách, 
kdy  nepřítel  krajiny  české  a  moravské 
pustošil,  do  hlubokých  lesů,  hledajíce 
v  těchto  útulku  bezpečí.  Na  Prostějovsku 
setkáváme  se  na  několika  místech  s  pod- 
zemními chodbami  a  skrýšemi,  které  upo- 
mínají  rovněž  na  kruté  doby,  kdy  žírná 
Haná  pustošon  m  a  hrůzou  postižena 
byla.  —  Dlouhé  a  rozvětvené  chodby  na- 
lézají se  v  městysi  Kostelci,  vzdáleném 
pres  hodinu  severozápadně  od  Prostějova. 
Procházíme-li  osadou,  vidíme  tu  na  ně- 
kolika místech  otvory,  které  tv.iří  ústí 
podzemních,  dosti  hluboko  pod  povrchem 
zemským  umf  le  udělaných  chodeb  Chodby 
jsou  na  některých  místech  částečně  za- 
sypány, ale  do  větší  části  jich  možno 
doíud  vstoupiti.  —  Nejlépe  zachovány 
jsou  podzemní  chodby  na  západní  straně 
osady.  V  místě,  kde  nalézá  se  čís.  lu 
jest  podzemní  chaloupka  pojmenovaná 
„ve  sklepě".  Silnice  tu  vedoucí  do  Konice 
tvoří  střechu  i  srop  obývané  chaloupky 
v  zemi  vytvořené,  re  které  na  povrch 
silnice  vyčnívá  pouze  komín,  u  něhož  je 
zábradlí,  aby  zam- žilo  se  možnému  spad- 
nutí do  dvoiku  tak  zvláštně  položeného 
obydlí  li  jakého.  —  Vej  leme  li  ze  dvorku 
do  chaloupky,  octneme  se  v  jakési  jjřel- 
síni  z  které  vedou  dvéře  do  místnosti, 
ku  které  se  vztahuje  označení  č  sla  de- 
sátého. Z  předsíně  pak  zároveň  vede 
podzemní  chodba,  směrem  s.  verním  v  žlu- 
tavé zemi  rukou  lidskou  vytvořená.  Chodba 
jest  pouze  tak  široká,  že  člověk  v  ní 
sehnut  pohodlné  i)rojíti  může;    výška  její 


obnáší  kol  1*4  wi.  Na  to  obrací  se  chodba 
na  7ápad  a  pak  zatáčí  se  obloukovitě  a 
přichází  do  okrouhlé  postranní  skrýše, 
v  níž  jsou  dosud  zachovalé  krby  či 
ohniska.  Pro  odvádění  kouře,  který  se  tu 
při  spalování  paliva  vyvinoval,  si  )Užil  ve 
stropě  skrýše  zachovalý  copouch.  Ze 
skrýše  zmíněné  vede  chodba  směry  oblou- 
kovými do  tří  jiných  skrýší,  do  nichž  ale 
není  vchod  vždy  tak  pohodlný,  nýbrž 
vchody  nízké,  tak  že  jenom  lezením  po 
kolenou  bylo  možno  do  skrýše  se  dostati. 
Posléz  končí  chodba  poblíž  míst,  odkud 
navštěvovatel  chůzi  byl  započal.  —  Kdy 
podzemní  chodby  a  .skrýše  v  Kostelci  vy- 
hrabány byly,  nelze  říci  Praví  se,  že 
v  nich  obyvatelé  Kostelečtí  v  době  třiceti- 
leté války  se  ukrývali.  Dle  jiných  zpráv 
tvrdí  se,  že  podzemní  chodby  jsou  původu 
ještě  staršího,  že  pocházejí  z  času  oble- 
žení Olomouce  Tatary  r.  1241.  Podobné 
podzemní  chodby  a  skrýše,  které  byly 
do  nedávná  j)řístapné,  jsou  u  Vrahovic, 
vesnice  půl  hodiny  od  Prostějova  vzdálené. 
Také  tu  byly  chodby  2  až  2  Va  metrů 
široké,  místy  v  několik  prostranných 
skrýší  rozšířené.  V  těchto  nalézaly  se 
krbv  a  copouchy.  Do  i)odzemních  míst- 
ností uvedených  propadl  se  již  častě  ji 
dobytek  při  orání  polí  nad  nimi  rczlože- 
ných.  Vchod  do  chodeb  nechal  majitel 
polí  před  nedávném    zahrabati.  — 

Frant.  Faktor. 
Neolithícké  osadiStě  u  Sišmy  (nad 
Přerovem).  Ilned  u  samé  vesnice  pod 
středověkou  tvrzí  panskou  „Tabřný  kopec" 
zvanou  táhnou  se  po  obou  stranách  sil- 
nice kulturní    vrstvy  s  drobnými    střípky 


—  IfiS   - 


pravěkých  nádob.  Při  vyhazování  silnic-  | 
nich  příkopů  tratí  „Horní  Trávníky"  ve-  I 
doucích  uhozeno  na  kulturní  jámy,  z  | 
nichž  šest  hyln  ještě  možno  na  podzim 
r.  18!)5  v  břehu  i)ozorovati.  Tři  hýly  tvaru  ' 
polokoule,  jedna  neckovitá,  jáma  ícstá, 
asi  80  cm  hlub  )ká.  l)ylii  polokulovitá. 
ale  na  stranu  vjcházela  z  ní  cliodba  asi 
50  cm  hluboká  a  120  cm  široká  Tyto 
jámy  velice  skromných  rozměrů  byly  plnv 
tmavé  hlíny  mastné,  popelem,  uhlím  a 
drobnými  strepinami  promíchané  nebylo 
jich  však  možno  prozkoumati.  —  Střepiuy 
na  poli  nasbírané  byly  z  nádob  volnou 
rukou  z  jemně  vyjdavené  hlíny  robených, 
oušky  n  důlkovanými  čárami  zdobených, 
jen  něco  málo  bylo  jich  z  nádob  velkých 
na  povrchu  červených  nehty  a  prsty  důl- 
kovaných.  Z  kamenných  nástrojů  nebylo 
nalezeno  ničeho  mimo  někoMk  pazourko- 
vých nožíků  a  mezi  nimi  jeden  z  obíi- 
dianu  vylomený.  —  Ilned  vedlejší  trať 
panského  pole  „Amerika"  zvaná,  jenom 
hlubší  roklí  a  potokem  od  „Trávníků" 
oddělená,  byla  tehdy  právě  rozorávána. 
Na  čerstvě  vyvržené  tmavožluté  ornici 
napočítali  jsme  s  p.  naduč.  Ed.  Peckem 
na  třicet  velkých  i  menších  skvrn  černé 
jiopelnaté  hlíny  kulturní  s  malými  úlomky 
nádob  neolithických  úplně  střepinám  ze 
známých  již  nalezišť  neolithických  u 
Žop,  Količína,  Prusinovic,  Dřevo- 
hostic,  Domaželic,  Prus  a,Béúova 
podobných.  /».  L.  Červinka. 

Uradišté  ua  Plumlovsku.  1.  Hradiště 
„na  Brnince."  Hodinu  jihozápadně  od 
Plumlova  nalézá  se  v  lesích  knížete  Jana 
z  Lichtenšteina  rozsáhlé  hradištězvané  „na 
Brněnce."  Val.  hradiště  tvořící,  má  nejprv 
směr  jihozápadní ;  později  nabývá  a  podržuje 
směr  od  jihu  k  severu.  Část  valu  nalézá 
se  na  vrchu  .na  Brněnce-  a  další  pokra- 
čování jeho  jest  po  svahu  vrchu  zmíně- 
ného až  ke  žlabu,  kterým  svádějí  se  vody 
do  potoka  vsí  Hamry  protékajícího.  Délka 
valu  měří  981  m;  sklon  jeho  pohybuje 
se  mezi  8  a  9  m;  na  vnitrní  straně  sta- 
noveny pro  svah  číslice  5  -  7  m.  Plocha 
hradiště  v  záhybu  valem  vytvořeném  není 
rovná,  nýbrž  jest  četnými  vyššími,  niž- 
šími pahorky  prostoupena.  Va'  nanesen 
byl  z  hrubšího  kamení  a  jest  jakož  i 
ohrazené  prostranství  porostlý  jedlovým 
lesem,  ve  kterém  hojnosť  dubů  přimíseno 
je.    Před    valem    není    žád  lého    příkopu. 

2.  IlrndiMě  „Ježíte  hrad  "  Čtvrť  hodiny 
od  hradiště  „na  Brněnce  jpst  jiné  hra- 
diště „Ježův  hrad"  pojmonované,  ktorc 
rázem  i  úpravou  na  Brní-nku  upomin-i. 
Val  má  nejprve  směr  od  jihovýchodu 
na  severozápad  a  to  v  délce  20  m;  svah 
valu  měří    pouze  H'/a  m.     Od  místa,    kde 


se  změní  půvttdni  směr  valu  ve  směr  od 
jihu  k  severu,  mění  se  i  výška  valu.  při 
čem  pro  svah  dostávají  se  čisla  G  až 
7V,  ra.  Tyto  rozměry  udržují  so  po  celé 
délce,  která  dělá  \M>  in.  Ni  to  obrací 
se  val  od  vyznačeného  směru  a  směřuje 
od  východu  k  Títpadu.  při  čem  neustále 
mu  na  výšce  ubývá.  Val  od  východu  k 
západu  .losahuje  délky  3r.íi  m.  Val,  jak 
na  několika  místodi  prňkojjy  zjiAtěno,  vy- 
tvořen byl  z  naneseného  hrubšího  kamení. 
Před  valem  není  žátlného  příkopu.  Val 
i  veškeré  jeho  okolí  porostlé  jsou  lesem 
jehličnatým.  Z  valu  jest  překrásná  vy- 
hlídka. Západní  a  jižuí  strana  ohrani- 
čena jest  vysokými,  lesnatými  chlumy, 
východní  a  severní  strana  honosí  so 
bohatou  rozmanitostí.  V  nevelké  vzdále- 
nosti odtud  vystupuje  Plumlov  se  zvláštní 
stavbou  knížecího  zámku,  za  ním  dál  roz- 
kládá se  Prostějov,  po  jehož  jedné  straně 
bělá  se  poutnické  místo  Dub  a  po  druhé 
lze  dobře '^•ozeznati  Tovačov,  proz-^azujicí 
se  štíhlou  věží.  Ohraničení  obzoru  přísluší 
šedomodrým  horám,  z  nichž  patrné  se 
jeví  posvátný  Hostýn.  K  severu  a  vý- 
chodu rozkládá  se  rovina  olomucká, 
které  vévodí  město  Olomouc,  za  nímž 
vystupuje  malebně  Svatý  Kopeček,  jehož 
])0zadí  tvoří  lesnaté  chlumy.  V  dálce 
ostrými  rysy  označují  se  pohraničně  hory, 
z  kterých  nejvýše  své  témě  vypíná  Praděd. 
íraut.  Faktor. 

Zlatý    náramek  z  Louky  n  Ostroha. 

Před  pěti  lety  vyoral  Jan  Sedláček 
z  Louky  u  Ostroha  na  Horních 
úlehlách  zlatý  prut  „na  půl 
lokťa"  dlouhý,  uřeza'  kousek  (obr. 
v  přirozené  velikosti |  domácímu 
hospodskému  Schiiimerlovi  a  osta- 
tek prodal  za  zlatku  hospodskému 
Diamantoví  v  Ostroze.  Co  měl  pan 
Scbimmerle.  získal  jsem  za  dukát, 
tedy  za  cenu  zlata,  ale  po  ostat- 
ním jako  by  se  zem  slehla,  nikdo 
o  tom  již  věděti  nechtěl.  Prut 
měl  na  jednom  konci  knotliček, 
vidíme  jej  na  obrázku,  a  na  dru- 
hém konci  očko,  do  něhož  se  ^^í 
knotliček  dal  zapnouti  Po  jedné  ^'^/J 
straně  byl  ornamentován  prohlou-  i^f 
benymi  čárkami  a  jtloškami.  jio  / 
druhé  straní?  byl  hladký.  Domnívám  f 
SB,  že  to  byl  xlatýi  několikrát  ^ 
stočený  náramek  z  doby  před-  "^ 
historické.  ť'-  Vtek. 

Bronzové  kroužky  nalezeny  ve  Zbá- 
nově  u  Žarovie  (neiialeko  Plumlova)  na- 
proti tak  zvané  „líoz  ypmé  skálo".  Při 
lámání  kamene  přišlo  se  ua  naleziště 
dvaceti  bronzových  kroužků  Jich  průměr 
měřil    7,   8,  8'/,,  9,    H),  11    až  11  Vi  cm; 


—  166 


tloušťka  kroužků  byla  OS,  06,  08,  09 
cm ;  váha  jednotlivých  kroužků  obnášela 
10,  11,  17  dkg.  Některé  kroužky  byly 
úplné  uzavřeny,  jiné  částečně  otevřeny. 
Ozdoby  na  uich  vytvořeny  četnými  rovno- 
běžné vedenými  čarami  buď  rovnými 
nebo  prohýbanými.  —  Chemickou  analysí, 
kterou  jsem  provedl,  stanovil  jsem,  že 
obsahují:  mědi  85  22Vo.  cínu  6-73%, 
olova  2-93%,  zinku  5127,.    Fr.  Faktor. 

StarosloYanské  pohřebišté  u  Držovic. 

U  Držovic,  vesnice  půl  hodiny  vzdálené 
od  Prostějova,  objeveno  při  kopání  hlíny 
v  hliníku  pohřebiště,  které  jak  tomu  po- 
loha celku  nasvědčuje,  má  značnou  roz- 
sáhlosť.  Kostry,  jichž  dosud  vykopáno  10, 
byly  bez  rakví.  Mrtvoly  byly  položeny 
hlavou  k  západu,  nohami  k  východu  do 
hloubky  1  — 1-2  m.  Ve  dvou  hrobech  na- 
lezeny větší  nádoby  hliněné,  zdobené 
rýhováním,  jež  věnovány  muzeu  prostě- 
jovskému. U  kostry,  nejmenší  dle  lozměrů, 
uložen  železný,  silně  zrezavělý  nůž. 

Fr.  Faktor. 

Kterak  jsou  mnohá  jména  místní 
nenstálena.  Známo  jest,  že  lid  mnohá 
jména  místní  jinak  vyslovuje,  než  jak  je 
píše  spisovná  čeština  a  jak  se  jich  užívá 
v  zeměpise ;  lid  jména  ta  všelijak  po- 
změňuje tu  vysouváním  některé  souhlásky, 
jinde  opět  přidáváním  neb  záměnou  hlá- 
sek, aby  se  mu  snadněji  vyslovovala. 
Tak  na  př.  Velkému  Meziříčí  říká  lid  Velká 
Medříč,  Netín  u  Velkého  Meziříčí  nazývá 
Mětínem,  vesnice  Markvartice  na  Telecku 
sluje  v  ústech  lidu  Markovatice.  Podob- 
ných jmen  místních  dala  by  se  uvésti 
celá  řada ;  pochybuji  však,  zda-li  která 
jiná  osada  má  tolik  různých  jmen  jako 
vesnice  Brtnička  na  Třebicku. 

Lid  říká  dědině  té  Brničky,  farské 
matriky  v  Opatové,  kamž  Brtnička  jest 
přifařena,  mají  název  Brtničky,  v  nej- 
starších zápisech  čteme  Brtnička,  většina 
úřadů  v  novější  době  dle  německého 
KleinPirnitz  psala  Malá  Brtnice.  Avšak 
nedosti  na  tom;  mnohým  nedostačuje 
zdrobnělé  jméno  Brnička  a  Brtničky.  ale 
užívají  mnohdy  i  názvů  Malá  Brtnička, 
Malé  Brtničky,  Malé  Brničky,  jiní  zase 
píší  Brnička  a  Malá  Brtnička.  Jak  z  uve- 
deného zjevno,  má  tato  vesnice  devět 
různých  a  nestejných  jmen,  z  nichž  pnuze 
jedno  může  býti  správným 

Kořen  tohoto  jména  jest  b  r  t,  pročež 
názvy  Brničky  a  Brnička  jsou  nesprávný 
a  s  nimi  i  zbytečné  pleonasmy  Malé 
Brničky  a  Malá  Brnička.  Jsouť  tu  v 
blízkém  okolí  tři  obce,  jichž  jména  mají 
společný  kořen  b  r  t ;  jest  to  městys  Brt- 
nice, již  mnozí  nazývají  Brtnicf  Trhovou, 
Brtnice  Dlouhá,  vesnice  pro  svoji  rozlohu 


podél  císařské  silnice  tak  nazvaná,  a 
naše  osada  Brtnička.  Majíť  obce  tyto 
jména  svá  od  brtí,  jichž  ve  zdejších 
rozsáhlých  lesích  hojně  bývalo  a  z  nichž 
brtníci  zdejší  med  vybírali. 

Rovněž  tak  zbytečnými  a  chybnými 
jsou  názvy  Malá  Brtnička  a  Malé  Brt- 
ničky, vždyťjiž  zdrobnělé  jméno  Brtnička 
samo  naznačuje  osadu  malou.  Rozhodně 
nesprávným  a  jazyku  našemu  cizím  jest 
název  Malá  Brtnice  dle  německého 
Klein  Pirnitz  utvořený.  Na  nesprávnost 
a  cizotu  podobných  jmen  místních  s  pří- 
vlastky Malý,  (Malá,  Malé)  často  bylo 
již  poukazováno.  Tak  moravský  archivář 
Vincenc  Brandl  napsal  v  kalendáři  „Mo- 
ravanu" r.  1875  na  str.  91.:  „Malá  Se- 
nice slula  původně  Seuička  k  rozdílu  od 
Senice.  Němci  Seničku  pojmenovali  Klein- 
Senitz  převedli  na  Malá  Senice,  které- 
hožto názvu  žádný  starý  pramen  nezná. 
Nikdy  tedy  nepišme:  Malá  Seoice  .  .  . 
Tento  druh  názvů  místních  jest  naprosto 
chybný  a  povstal  z  toho,  že  jména  osad, 
která  Němci  převedli  na  jazyk  svůj,  vli- 
vem úřadův  opět  převedeny  jsou  na  jazyk 
český."  —  Jako  Brtnička  od  Brtnice  zdrob- 
něním  utvořeno  jest  ranohojiných  jmen  míst- 
ních; tak  na  př.  Brno-Brníčko,  Buková- 
Bukovinka,  Bystřice  •  Bystřička,  Byteš- 
Bytiška,  Jihlava-Jihlávka,  Lhota  Lhotka, 
(jest  tudíž  název  Malá  Lhota,  jehož  se 
zhusta  užívá,  nesprávným),  Lideč-Lidečko, 
Lipina-Lipinka,  Lipová-Lipůvka,  Lomnice- 
Lomnička,  Lovčice-Lovčičky.  Němčice- 
Némčičky,  Rožná-Rožinka,  Skalice-Ska- 
lička,  Trnava-Trnávka,  Veselí- Veselíčko 
1  jiné.  —  Ze  cizím  řeči  naší  jest 
Malá  Brtnice,  patrno  i  z  toho,  že  v  Opa- 
tové, půl  hodiny  od  Brtničky  vzdáleném, 
nebylo  možno  doptati  se,  kudy  cesta  do 
Malé  Brtnice,  ale  o  cestě  do  Brtničky 
povědělo  každé  dítě,  a  z  domácích  lidí 
nikdo  by  nám  nevěřil,  kdybychom  mu 
řekli,  že  je  z  Malé  Brtnice,  jestiť  lidu 
v  Brtničce  a  v  okolí  název  Malá  Brtnice 
naprosto  cizí  a  neznámý.  —  Zbývají 
nyní  jenom  dva  názvy:  Brtničky  a  Brtnička. 

Pro  správnost  jména  Brtničky  (číslo 
množné)  zdá  se  svědčiti  okolnost,  že  ve 
farských  matrikách  Opatovských  psán 
jest  výhradně  tento  název,  a  že  lid  také 
užívá  čísla  množného,  říkaje  Brničky 
místo  Brtničky.  z  kteréhožto  jména  byla 
souhláska  t  vypuštěna.  Avšak  opět  jiné 
a  závažné  důvody  jsou  pro  název  Brt- 
nička (v  čísle  jednotném).  Nad  touto  ve- 
snicí vzniká  a  jí  protéká  západní  pramen 
říčky  zlatonosné  Brtničky,  dle  níž  tedy 
i  jméno  osady  při  potoku  tomto  ležící. 
Nedaleké  obce  Brtnice  Trhová  a  Brt- 
nice Dlouhá  mají  názvy  pouze  v  jednot- 
ném   čísle,   z  čehož    možno    souditi  i  pro 


—  167  — 


název  Brtnička  také  v  jednotném  čísltí. 
Také  P.  Řehoř  Volný  ve  své  „Kircbliche 
Topographie  von  Maehren"  (III.  sv.  str. 
'6^2.)  při  faře  Opatovské  uvádí  vedle  nf^me- 
ckého  Klein-Pirnitz  český  překlad  Brtnička. 

niedé  snažně  k  tomu,  aby  název  nif^ho 
působišté  byl  ustálen,  obrátil  jsem  se 
v  r  1893  na  nynéjšího  p.  ředitele  F.  A. 
Slavíka,  předního  a  horlivého  péstile 
vlastivědy  moravské,  který  mi  u  věci  té 
takto  dopsal:  „Jména  místní  velmi  četná, 
i  Brtnička,  nestejné  se  v  pramenech  píší. 
V  urbáři  na  zámku  Brtnickém,  na  jehož 
základě  stopoval  jsem  nejvíce  ony  zaniklé 
osady  (na  bývalém  panství  Brtnickém), 
píše  se  Malé  Brtničky,  ...  z  Brtniček  .  . ; 
nejstarší  desky  zemské  mají  r.  13fiO  „ven- 
didit  Birtnyczkam"  (prodal  Brtničku),  r. 
1365  villa  „Birthniczka"  (ves  Brtnička) 
(III.  533,  IV.  324  a  326).*)  Nejstarší 
tento  zápis  má  tedy  jméno  v  jednotném 
čísle,  pozdější  urbář  v  množném.  — 
Říká-Ii  se  Brtnice  město  v  jednotném 
čísle  a  blízká  ves  Dlouhá  Brtnice  také 
v  jednotném,  je  správné  zdrobnělé  jméno 
Brtnička,  jak  onen  zápis  též  ukazuje. 
Malá  Brtnička  je  vlastně  zbytečno  psáti, 
když  přípona  to  již  sama  praví,  podobně 
jako  u  jiných  jmen  místních,  dle  němec- 
kého   Klein  v  novější    době  upravených." 

Podobných  případů  jako  tu  s  názvem 
Brtnička  jest  při  místních  jménech  naší 
vlasti  několik ;  j estiť  pak  úkolem  a  povinností 
všech  přátel  a  pěstitelů  vlastivědy  půso- 
biti k  tomu,  aby  určen  a  vyhledán  byl 
u  takových  obcí  název  správný  a  ten 
aby  se  ustálil.  Fr.  ŠUhnri). 

Úmrtí,  t  Štěpán  Berger.  Není 
tomu  dávno,  co  obírati  se  staro- 
vědou  (archaeologií)  a  pěstovati  člo- 
věkosloví  (anthropologii)  považováno  bylo 
zbytečnou  hříčkou,  a  jmenovité  u  nás 
bráni  byli  v  posměch,  kdo  se  vydávali 
na  výzkumy  mohyl,  dohrabávali  v 
zemi  bronzových  předmětů,  rezavých 
ostruh  aneb  docela  popelnic  a  střepů 
vůbec  —  jak  se  poěklebně  říkalo  — 
a  jako  vzácnosti  ukládali  je  do  skříní  pod 
sklo.  Dnes  toho  druhu  Činnosť  cení  se  u 
národů  vzdělaných  vysoko,  když  se  vidí 
a  pozoruje,  že  ji  první  učenci  dávají  a 
staví  na  roven  s  pěstováním  každé  jiné 
vědy,    ba    jí    v    mnohém    ohlede    dávají 

♦)  Prodal  totiž  Brtničkn  r.  1360  Tvoch  z  Brt- 
ničky Nevhlasovi  z  Lesonic  a  tento  ji  opět  prodal 
r.  1365.  Lenclinovi  z  Brtničky. 


piudnosť  ;  ])ouévadž  bu/.  pruzp)  tování 
starověku  nemožno  Heznati  středověku  a 
sledovati  vývoj  kultury  národu  vůbec, 
jejíž  kořeny  sahají  do  nejdávnější  minu- 
losti. Kdo  u  nás  jeité  před  třiceti  roky 
jevil  smysl  pro  badání  pra-bistorické  a 
vylilodával  spoloiMiosti  s  archaeology  a 
antliropology,  no^i  jjřepjatcem  ť-dy  aspoů 
podivínem  l»yl  nazýván.  Svědčí  o  zmužilé 
mysli  a  pronikavém  duchu  zvěčnělého 
Štěpána  Borí^ora,  že  přiMhudkův  u  svých 
vrstevníků  nedbaje,  .šel  v  mladém  věku 
mezi  starožitníky  a  tento  obor  vědy 
—  u  nás  Cechoslovanů  zanedbaný  —  jal 
se  vzdělávati  nikoliv  z  marnivé  kratochvíle, 
nýbrž  aby  posloužil  vlasti.  Štěpán  Berger 
zemřel  dne  22.  února  v  53.  roce  svého 
věku  a  smrť  vzácného  muže  tohoto  jest 
tím  citlivější  poněvadž  v  něm  národ 
ztrácí  způsobilého  pracovníka  na  poli, 
kde  kyne  žeň  veliká,  ale  dělníků  je  málo. 
Nebožtik  vystudovav  práva  a  |)r()vnzovav 
po  několik  roků  pra.xi  advokátskou, 
převzal  po  otci  správu  velkostatku  „Sv. 
Jana  pod  Skaloiť^.  jehož  historický  význam 
ho  nemálo  zajímal.  Byv  v  r.  1883  zvolen 
do  sněmu,  působil  zde  do  r.  188*^  trojím 
směrem,  v  němž  se  značí  jeho  ušlechtilá 
povaha  a  vlastenecký,  lidumilný  duch. 
Především  budil  v  kruzích  poslaneckých 
smysl  pro  zbudování  Muzea  království 
čťského  důstojného,  odvaloval  balvany 
})řekážek,  které  podniku  tomu  v  cestu  se 
navalovaly  a  byl  spůsoliilým  rádcem  pak 
při  jeho  zařizování ;  dále  usiloval  o 
zlepŠPní  zdravotního  opatření  v  zemi  a 
pomáhal  konečně  zaříditi  hypotékami 
l)anku  zemskou,  aby  přítrž  se  stala  lichvé 
v  Cechách.  Při  tom  bral  účasť  ve  sjezdech 
starožitní ků,  řídil  prokopávání  príťhisto- 
rických  míst,  mezi  nimiž  nejdůležitější 
jsou  Stradonice,  kde  se  nalezly  poklady 
ozařující  kulturní  minulost  tohoto  kraje. 
Jako  konservátor  zasazoval  se  o  zachování 
uamátek  stavitelských  a  uměleckých.  Št. 
Berger  zanechal  bohaté  sbírky  všťbo  druhu 
starožitností,  které  uhájil  pro  zem  i)ř6d 
vývozem  do  ciziny,  kdo  by  pro  naše  vě- 
decké zkoumáni  ztraceny  bývaly,  nešetře 
při  tom  peněžních  obětí.  Když  puk  na- 
dešla doba  činnosti  národopisné,  uznávaje 
v  plné  míře  význam  a  důležitost  činnosti 
této  pro  děje  kulturní  našeho  národa,  byl 
ji  ochotným  pomocníkem.  Konánio  po- 
viiinosť,  připomínajíce  zásluh  muže,  jeaž 
byl  upřímným  příznivcem  a  členem  spolku 
Vlasten.  Muzea  v  Olomouci. 


18 


—  168  — 


Literatura. 


t5::nTn:i:u34ím4iSX^^^ 


Mittheilungen  der  authropolop-ischen 
Gesellscbaft  in  Wien.  XXIV.  (1894.) 
1_6.  —  Redaktor  František  Hei?er.  — 
Svazek  tento  obsahuje  následující  obšírné 
práce:  O  čarování  povětrnosti.  Od  svobod. 
p.  Andriana.  —  Ložiska  zlatnic^  v  Před- 
mostí u  Přerova.  Podává  dr.  M.  Křiž.  — 
Příspěvky ,  k  pravékým  dějinám  a  k  ná- 
rodopisu  Čech.  II.  díl.  Píše  Břetislav 
Jelínek.  —  Kelt  anebo  celt  či  žádný  z 
obou  názvů.  Pojednává  dr.  M.  Much.  — 
Nářečí  Eskymáků  na  Cumberland-Sundu. 
Sděluje  František  Boas.  —  Typy  selských 
domů  u  Šoproně  v  Uhrách.  Líčí  J.  R. 
Bíinker.  —  Znetvořování  mužského  údu 
u  některých  národů  starého  věku  i  doby 
nynější.  Napsal  dr.  Oskar  Hovorka,  šle- 
chtic ze  Zderazu.  —  Neolithické  hroby 
na  pohřebišti  z  různých  dob  u  Lovosic. 
Podává  Robert  rytíř  z  Weinzierlů.  — 
Výkopky  na  Castelieru  u  Villanovy.  Sdě- 
luje dr.  Moiic  Hornes.  —  Domorodci 
Kapsulanské  roviny  na  Formose.  Podává 
dr.  -il.  Haberlandt.  —  Poznámky  o  ně- 
kterých charakteristických  předmětech 
staroslovanských  hrobů.  Pojednává  dr. 
Lubor  Niederle.  —  Zeměpisné  rozšíření 
umrlčích  prken.    Sděluje  dr.    Vilém  Hein. 

—  Nové  nálezy  kovových  pasů  s  figurál- 
ními ozdobami  v  Krajině.  Podává  Joseý 
Szombathi^.  —  Obyvatelé  Horních  Rakous. 
Píše  dr.  A.  Weifttibach.  —  Stopy  konstrukcí 
střech  římských  v  Carnuntum.  Napsal 
dr.  Rudolý  Merinyer.  —  Architektonické 
věci  na  reliéfech  „matek"  z  Carnunta. 
Podává  J.  Dell.  —  Ku  kraniologii  oby- 
vatelů ostrova  Nias.  Píše  dr.  E.  Zucker- 
kandl.  —  Zprávy  literární.  —  Nekrology. 

—  Zprávy  o  schůzích  společnosti :  V  těchto 
jsou  obsaženy  následující  zprávy  o  Mo- 
ravě: M.  Trapj):  Předhistorické  nálezy 
na  Moravě  r.  1893.  —  Jaroši.  Falliardi: 
Předhistorické  výzkumy  v  okolí  Znojma 
r.  1893.  —  J.  Knies:  Předhistorické  vý- 
zkumy a  nálezy  na  Moravě  r.  1893.  — 
Vycházka  do  Předmostí.  —  Zpráva  č.  4. 
obsahuje  jednání  společné  schůze  anthro- 
pologických  společností  německé  a  vídeň- 
ské, jež  konána  byla  24.  — 28.  srpna  1894 
v  Inšpruku.  Na  sjezdu  tomto  přednášel 
dr.  M.  Kříž  o  soudobosti  člověka  s  ma- 
mutem na  Moravě  a  K.  J.  Maska  zaslal 
předběžnou  zprávu  o  nálezu  diluvialních 
lidských  koster  v  Předmostí. 

J.  r. 


Príehistorigche  Blaetter.  Vydává  dr. 
Julius  Naue  v  Mnichové.  Roč.  VIII. 
(1895)  obsahuje  tyto  obšírnější  články: 
Neolithické  mohyly  Grossumstadtské  v 
Hesensku  Podává  A  VV.  Naue.  —  Ténské 
nálezy  hrobové  z  Libčevsi  v  Cechách. 
Píše  R.  z  Weinzierlů.  —  Tri  ozdobené 
neolithické  popelnice.  Popisuje  R.  z 
Weinzierlů  —  Postavy  žen  na  bron- 
zové situle  z  Wehelachu  a  ozdoby  jejich 
hlav.  Podává  dr.  J.  Naue.  —  Zpráva  o 
prozkoumání  nékolika  mohyl  z  doby 
bronzů  u  Thalmsessing  ve  středních  Fran- 
kách. Napsal  Bedřich  Ziegler.  — 
Pohřebiště  s  mohylami  ve  Falcku.  Sděluje 
F.  Oh  lensch  lager.  —  Výkopky  u  Zo- 
schingen  r.  1894.  Napsal  Benz.  —  Výška 
těla  lidí  pohřbených  v  řadových  hrobech 
jižního  Bavorska.  Podává  dr.  R.  L  e  h- 
mann-Nitsche.  —  Mezinárodní  styky 
obchodní  za  doby  předhistorické.  Napsal 
Haxthausen.  —  Mohyly  u  Schamhaup- 
ten  v  Horním  Falcku.  Sděluje  J  a  u 
Pollinger.  —  Zprávy  o  nálezech.  — 
Literatura.  —   Různé  zprávy.  — 

Zeitscbrift  fur  osterreicliische  Volks- 
kuiide.  Rediguje  dr.  Michael  Haberlandt. 
(1895).  Seš.  4.  —  12.  -  Články  :  Loutkové 
hry  o  doktoru  ř^austu.  Přednesl  dr.  A  lír. 
svob.  p.  z  Bergerů.  —  Zpráva  o  krajin- 
ských sbírkách  podání  německého  lidu. 
Napsal  dr.  A.  H  au  fen.  —  Příspěvek  k 
rakouským  dějinám  pověstí.  Píše  dr. 
Richard  R.  Kralik.  —  Německé  ná- 
rodní písně  ze  Štýrska.  Sděluje  dr.  Ant. 
Schlossarv  Hradci.  —  Verše  ze  hřbitovů 
solnohradských.  Podává  Artur  Petak. 
—  Staré  a  nové  zprávy  o  ještěru  nazva- 
ném „Tatzelwurm".  Závěrek  o  srovnáva- 
cím badání  v  oborn  pověstí  v  Rakousku  a 
Uhersku.  —  Podává  J.  svob.  p.  Do  blhoff. 
O  rozdílu  městského  a  venkovského  nářečí 
v  našich  zemích  ajpských.  Pokračuje  dr. 
T.  W.  Nagl.  —  České  vánoční  a  velko- 
noční  hry.  Napsal  J  o  s.  A.  svob  p.  z 
Helfertů.  —  O  prostonárodním  umění 
tkalcovském  Rusínů.  Líčí  Lo  uisa  Schin- 
nererová.  —  Lid  na  Záhoří  na  Moravě. 
Od  p.  Frant.  Přikryla  —  Příspěvek 
ku  zkoumání  názvů  na  Chebsku.  —  Na- 
psal J.  Neubauer.  —  Mravy,  zvyky  a 
názory  německého  lidu  ve  Styrsku.  Po- 
kračuje Jan  Krainz.  —  Slovanské 
příspěvky  k  srovnávacímu  studiu  bácho- 
rek. Píše  dr.   G.  Polívka.  —  Kamenné 


—  169  — 


kří/e  v  zápatinícb  Cochacli.  Od  ilr.  Mirli. 
Urbana.  —  Boží  muky  a  nálirubní 
křížo.  0(1  (Ir.  Rol)  Siegera.  --  Povť-ry 
Rusínů.  Sděluje  Vlád.  Rugiel.  Cito- 
slovce v  doliiorakouskéni  náři  čí.  Podává 
dr.  Jau  Schul<owitz.  —  Přlspévky  k  mí 
rodopisu  Gotsché.  —  Dalmácké  iidovó 
povésti  a  posinéšné  povídky.  Od  dr  Oskara 
Hovorky  ze  Zderazu.  —  Drobné  zprávy. 
—  Národopisná  kronika  z  Rakouska.  V 
ní  obsažen  je  též  obsáhlý  referát  o  náro- 
dopisné výstavě  českoslovanské  z  péra  dr. 
Heina.  —  Národopisná  literatura  v 
Rakousku.  —  Zprávy  spolkové.  —  Ho- 
vorna.  — 

Hmyzové  blanokřídlí  z  okolí  iMilkova 
od  J.  Slavíčka,  říd.  učitele  v  Hrochově. 
Ve  zprávách  přírodozkuniného  spolku 
v  Brně  za  rok  189.^).  Autor  známý  v 
kruzích  odborných  svými  prareini  ento- 
mologickými podává  tuto  podrolmý  pře- 
hled všech  v  okolí  Milkova  pozorovaných 
divokých  včel,  vos  a  čmeláků.  Uvádí 
HO  rodů  ve  130  dru/.ích,  udávaje  při 
většině  i  rostliny,  na  kterých  žijí.  Kdo 
obeznámen  jen  poněkud  s  pracemi  po- 
d  ibnými,  ví,  že  potřebí  k  tomu  celé  řady 
let,  než  li  možno  uveřejniti  jen  poněkud 
slušný  seznam  blanokřídlých  ;  neboť  různí 
druhové  neobjevují  se  každoročně.  To 
platí  zejména  o  čmelácích,  kterých,  jak  i 
jinde  zjištěno,  ubývá.  Nad  to  literatura 
německá  o  tomto  hmyzu  není  souborná, 
nýbrž  jest  po  různých  vědeckých  publi 
kacích  roztroušena.  —  Co  tu  práce  a 
svízelů  v  té  příčině  entomolog  na  venkově 
dlící  mívá,  o  tom  ani  zmíniti  se  nechceme. 
Práce  uvedená  jest  první  prací  o  tomto 
hmyzu  v  naší  vlasti  a  zasluhuje  plného 
ocenění.  —  V  témž  ročníku  zpráv  pří- 
rodozkumného  spolku  podává  týž  autor 
zevrubný  popis  dvou  v  okolí  Milkova  po- 
zorovaných obojetníků  tébož  hmyzu,  druhů 
Ilalictus  eylindricus  F.  a  Tenthredo  ntrn 
L.  Jen  zřídka  kdy  objevují  se  ťormy 
obojetné  mezi  hmyzem  vůbec.  Pozorování 
autorovo  svědčí  o  vzácné  bystrozrakosti, 
neboť  kombinace  morřologických  znaků 
samčích  i  samicích  na  témž  jedinci,  ne- 
bývají tak  nápadný,  aby  zjevný  byly  na 
první  pohled,  což  platí  zejména  o  drob- 
ném hmyzu  blanokřídléoi.  — 

Prof.  V.  Spitzner. 

Výsledky  botanického  zkonmání  na 
Moravě  za  rok  1893-1895.  Ústřední 
odborný  list  rakouských  botaniku  neuve- 
řejnil  od  r.  1893-95  žádných  zvlášť  po- 
zoruhodných zpi*áv  o  botanickém  výzkumu 
Moravy.  Patrně  botanický  výzkum  v  naší 
vlasti  úplně  ochabl.  Čelný  botanik  mo- 
ravský dr.  hormánek  obrátil  pozornost 
svoji  ku  tloře  balkánské.  Na  tomto  z 
největší    části  výzkumem    botanickým  no- 


diitkiiuténi  iizt-nií  /.ískal  si  neocenitelnýrh 
>  zásluh,  ketré  mu  vzácná  přízeň  botaniků 
pražských  na  míru  nojmonhí  uvésti  80 
I  snažila,  čehož  důkazem  nápadně  stručná 
stať  v  Ottové  Naučném  slovníku  Nutnf» 
tuto  konstatovati,  že  na  Balkáne  i  v  Malé 
Asii  žádný  z  českých  botaniků  neb)l 
tolikráte  jak^>-*-ár.  Formánek  Již  osmý 
rok  o  jirázdninách  cestuje  po  tomto  území 
I  namnoze  velice  nebezpečném.  Celá  řads 
nových  druhů  rostlinných  jím  objevených 
I  dokazuje,  žo  svědomitě  hledí  dostáti  úkolu, 
I  kterýž  si  vytknul,  i)  tom  naše  veřejnost 
skoro  ani  neví,  proto  nutno  jedenkráte 
to  připomenouti.  Týž  botanik  vydává, 
jak  známo,  „Kvťttuu  Movdvii  a  nik.  Slez- 
ska'* vlastv{m  náhidilťvi.  Co  nevidět  vyjde 
již  čtvrtý  svazek  obsahující  část  rostlin 
prostoplátočných.  —  V  okolí  Zábřeha  ob- 
jevil řed.  I'(ínek  několik  nových  odrůd  a 
míšenců  růdných  vrb.  Nové  pro  naše 
území  jsou  odrůdy  vrby  nachové  (Salix 
piirpuren  L.)  a)  eriantha,  fi)  ijracilút, 
y)  Lambertifinu  a  (í)  ><ti/lif/fra,  rrhi/  uiaté 
(S.  nuritn)  odrůdy  spathilatu  a  vliffinosa 
Wim.,  odrůdy  mlšence  í>.  rimvialis  X 
jiurpurea  Kern.  lati  folia  Wim  S  capren 
X  viminalis  Wim.  (S.  sericaus  Tausch), 
jedna  z  nejkrásnějších  vrb.  Neobyčejně 
zajímavé  jest  vyskytování  se  míšenců 
vrhy  slezské  s  jinými  druhy.  IVAn  slezská 
(S.  silesinca  Wim.)  roste  zejména  v  okr- 
sku Jeseníku,  proto  v  okolí  Zábřeha 
míšenci  -S.  rtijirca  X  silesirtcd  a  -S.  nuritn 
X  silesinca  náležejí  k  vzácnostem  bota- 
nickým po  stránce  zeměpisu  rostlinného. 
Rovněž  i  míěenec  S.  nuritn  X  cintrea 
Wim.,  dosud  jen  od  Těšína  známý,  v 
okolí  Zábřeha  pozorován.  Zprávu  o  vrbách 
okolí  zábřežského  uveřejnil  řed.  Pánek 
v  Oester.  bot.  Zoitschrift  1894.  Referent 
měl  příležit  >st  nahlédnouti  <lo  sbírky  vrb 
jmen  .váného  sběratele.  Mimo  uvedené 
rostou  tu  ještě  i  jiní  ba  i  potrojní  mí- 
šenci neobyčejně  vzácní.  Kdyby  tím 
směrem  jiné  krajiny  moravské,  kde  vrby 
hojně  rostou,  so  zkoumaly,  jistě  že  by 
velmi  mnoho  nových  stanovisek  již  zná 
mých  druhů  a  mnoho  dosud  u  nás  nepo- 
zorovaných druhů  se  objevilo.  Potřebí 
k  tomu  ale  neobyčejné  trpělivosti  — 
neboť  vrby  jsou  dosud  itu  hota)iicf>runi. 
U  Hludova  objevil  týž  pilný  sběratel 
v  loni  v  srpnu  severoamerickou  do 
Evropy  zavlečenou  aložnokvétou  Érech- 
thite.>  hirntci  folia  (L)  Raf.  Domovem 
jejím  jest  střední  a  severní  Amerika  až 
po  Kanadu.  V  Evropě  objevila  se  poprvé 
r.  1870  u  Zábřeha  y  Chorvatsku,  pondřji 
v  Uhrách,  v  ji/,,  ňtýrsku  a  v  Dolních 
Rakouíich.  Náleží  do  příbuzenství  našich 
podhřia  řTusfilni/o)  T.  oddělení  Senee.ionrar. 
Jiný  vetřelec  zavlečoi.ý  bezp()ch)by  uher- 

13* 


—  170  — 


ským  obilím  pozorován  v  témž  kraji. 
Jest  to  černýš  roumtý  (Mehnnpi/rum 
barbrttum  W.  K.),  podobný  našemu  čer- 
nýši rolnímu,  ale  koruna  jeho  jest  vždy 
jen  žlutá  a  kalich  dlouze  odstále  huňatý. 
Domovem  jest  v  Prímoří  a  i  v  Rakousích. 
Možná,  že  oba  uvedení  vetřelci  u  nás 
zdomácní.  Tamtéž  na  náspu  železničním 
za  městem  roste  slez  jjizmový  (Malva 
moschafa  L  ),  slezu  velkokvětému  (M.  oleca 
L)  podobný,  nazvaný  tak,  že  za  sucha 
pižmem  zapáchá.  Ve  zprávách  přírodo- 
zkumného  spolku  v  Brně  uveřejňuje 
každoročně  zem.  rada  dr.  K.  Hanáček 
zprávy  o  nových  stanoviskách  flory  mo- 
ravské. Mimo  jiné  jest  tu  uvedena  zvlášt 
po  stránce  zeměpisu  rostlinného  zajímavá 
z  jihovýchodní  Evropy  pocházející  Are' 
monia  agrimonioides  neck.,  útrobník  troj- 
listý. Objevil  ji  na  Valašsku  u  Vše  miny 
blíže  Vyzovic  dp.  Ig.  Pouč,  farář  ve 
Věemině  V  Rakousku  pozorována  dosud 
jen  v  Sedmihradsku,  v  Krajině,  a  v  již. 
Tyrolsku.  Tat  >  vzácná  růžovita  podobá 
se  některé  nízké  mochné,  a  řadí  se  v 
soustavě  Rosacei  mezi  naši  Agrimonii  a 
čínskou  Spenrerii.  —  Na  vysočině  česko- 
moravské pilně  botanisují  F.  Havelka 
y  okolí  Nového  Města  a  Kovář  v  okolí 
Zďáru.  Zejména  okolí  Zďáru  vyznačuje  se 
mnohými  horskými  druhy,  které  bychom 
v  této  krajině  nižší,  než-li  jest  Jeseník, 
ani  netušili,  na  př.  kapyad  královitý 
(Aspidium  lonchitis  Suj,  K.  horský  (A. 
oreopteris  Sw.),  bahí  jahoda  (Streptopus 
amplexifolius  DC),  Upnice  sudetská  {Poa 
Chaixii  Vili.),  hojná  na  Jeseníku  a  Be- 
skydech, suchopýr  horský  (Eriophorum 
alpinum  L ),  vesměs  v  okolí  Žákovy 
Hory.  Neobyčejně  zajímavá  jest  z  téhož 
kraje  íiora  iřírodní,  roste  tu  na  př. 
úpor  pepřovitý  (Elatine  hiidropiper  L.), 
ú,  třimuzný,  (E.  triandra  Schk),  pobřež- 
nice  sítinoritá  (Litorella  juncea  Berg.) 
nizounká  travička  puchýřka  útlounká 
(Coleaníhus  S'btilis  Seidl)  a  j.  Týž  pilný 
sběratel  sbírá  i  lišejníky  a  objevil  tu 
již  mnohv  vzácný  druh.  —  Květenu  okolí 
místeckého  důkladně  prozkoumal  P.  F. 
Gogelu  a  uveřejňuje  výsledky  svého  pil- 
ného bádání  v  tomto  časopise.  —  Po- 
drobný seznam  nových  stanovisek  flory 
moravské  uveden  bude  ve  květeně  For- 
mánkově. Ve  zprávách  přírodozkumného 
spolku  v  Brně  uveřejněn  z  pozůstalosti 
Schurovy  článek:  Phytographische  Mít- 
heilungen  iiber  Pílanzeníormen  aus  ver- 
schiedenen  íiorengebieten  der  oester. 
Monarchie.  Pokud  se  týče  Moravy  nutno 
konstatovati,  že  to  popis  různých  jedinců 
téhož  druhu  porůznu  i  složitými  jmény 
označených.  Tak  na  př.  uvádí  53  forem 
druhu    chnif.rtk  ozimý    (Schcrantléus  per- 


ennis)  ve  smyslu  Reichenbachově.  Tím 
směrem  neubírali  se  ani  tak  často  bota- 
nikové jako  Opiz  a  Gandoger.  Taková 
„sciencia  amabilis"  jistě  by  se.  každému 
znechutila.  Ref.  V.  Špitzner. 

Květena  okolí  Nového  Města.  Napsal 
Petr  Havelka.  Nákladem  Fr.  Saska  v 
Novém  Městě.  Str.  72.  Zdánlivě  obyčejný 
literární  zjev.  Jinde  ano,  na  př  v  Ně- 
mecku, kde  každé  vetší  město  má  svoji 
specielní  Floru  U  nás  nikoliv.  Nám  jest 
milou  povinností  vítati  takovouto  publi- 
kaci sympaticky.  Kdo  ví  co  píle  a  potu 
lpí  na  takové  práci,  ocení  ji  tím  více. 
Autor  jmenovaného  spi«u  za  jsal  se  dobře 
mezi  b  taniky  moravské.  Uvádí  sice  jen 
933  druhů  a  odrůd  rostlinných,  leč  i  toto 
číslo  dosvťdčuje,  že  botanisoval  pilně. 
Příčiny  proč  Flora  tamější  nen(  bohatší, 
uvádí  autor  v  předmluvě.  Přes  to  ale 
doufáme,  jak  i  ostatné  v  předmluvě  uve- 
deno, že  během  ddby  tu  i  tam  ještě 
mnohý  vzácný  druh  bude  objeven.  Ale  i 
překvapení  přinesla  tato  práce.  Již  dávno 
bylo  známo  že  tamější  krajina  po  stránce 
Floristické  mnohé  vzácnoáti  chová,  druby 
rnstlioné  j-nde  na  Moravě  nepozorované, 
zejména  přírodní  a  rašelinistní,  a  druhy 
na  Vysokém  Jeseníku  rostoucí.  Vzácue 
druhy  Bidens  radiatus,  Stellarin  Friese- 
nna,  Litorella  juncea,  Badiola  linoides, 
Utricularia  ntglecta,  Potentilla  procum- 
bens  a  Lycopodium  inundatum  jsou  pro 
Moravu  nové.  Po  stránce  pchytogeografické 
zajímavá  jen  řada  rostlin  z  této  krajiny, 
dosud  jen  z  Jeseníka  známých,  tedy  ve 
vyšších  polohách  v  průměrné  výši  1265 
m .    kd«žto    nadmořská     výška    vysočiny 

I  Zdárské    asi    75')  m.  průměrem    se    čítá. 
Jsou  to:  Aspidium  oreopteris,    Eriopho- 

I  rum  alpinum,  E.  vaginatum,  Callama- 
grostis  Halleriana.  Poa  Silvatica  var. 
remota,  Streptopus  amnhxifoHusíL  Genti- 
ana  věrna,  rostoucí  v  Cechách  v  polohách 
ještě  nižších.  Zajímavý  jsou  mimo  jiné 
pro  tuto  krajiuu:  Nardus  stricta,  Pre- 
nanthes  purpurea,  Senecio  rivularis  var. 
croccea,  Aconitum  lycoctonum,  A  na- 
pellus,  A.  variegatum,  Mortia  rivularis, 
M.  minor,  Elatme  hydropiper,  E.  Ari- 
andra,  Sedům  rupestre,  S.  villosum.  Za- 
jímavá jest  řada  rošt  in  rašelinistních. 
Euphorbiaceí  jest  snad  tochu  málo  Růže 
nutno  poněkud  „zroodernisovati".  Kniha 
jmenovaná  jest  cenným  i  řirůstkem  v  naší 
české  literatuře  botanické  na  Moravě. 
Frof.  V.  Spitzncr. 
Kněz  mecenáš  Bedřich  hrabě  (le 
Sylva-Taroucca.  Pod  názvem  tímto  uve- 
řejnil farář  Jan  Halouzka  životopis  vzác- 
ného muže,  jenž  věnoval  své  bohaté  vě- 
domosti i  statky  k  probuzení  a  zušlech- 
tění  našeho  národa  v  době,  v  které  s  hůry 


171  - 


opuátčn  bjl  na  dobro,  i  noná  iilJn  a  proťuž 
zasluliy  Tarouccovy  dvojnásob  i;eniti 
dlužno.  Co  br.  Taroucca  od  své  přihlášky 
do  theologie  pro  slovanslíou  včdu  a  pro 
slovanské  umčuí  od  r.  183'^  podnikl  a 
pořídil,  kterak  se  stal  středem  všeho  vla- 
steneckého úsili  od  r.  184S  na  Moravě  a 
kterak  snahám  našim  véren  zůstal  až  do 
své  smrti  r.  1881,  o  tom  o  všem  nakreslil 
spisovatel  d  jsti  véruý  obraz,  aniž  by  byl 
mířením  pominul,  ktei-ak  Taroucca  i  do 
politiky  na  tak  zvaném  sněmu  selském 
v  Brné  (r.  184a)  zasahoval,  lámaje  ne- 
ohrožené oštěpy  za  práva  lidu  českého  a 
za  jeho  oprávněné  nároky  na  obnovu  ko- 
runy Svatovác  avské.  —  Jest  tohj  však 
litovati,  že  důst.  p.  Halouzka,  sbíraje 
látku  pro  životopis  Tarouccův,  neseznámil 
se  s  pramenem  živým,  knězem  Ignácem 
Wurmem,  důvěrným  přítelem  nebožtíko- 
vým, cd  něhož  mohl  zvěděti  leccos,  co 
by  bylo  mecenáše  hr.  Bedřicha  de  Sylva- 
Taroucci  ještě  do  světlejšího  světla  po- 
stavilo a  poslední  léta  jeho  života  nám 
zobrazilo.  Před  padesáti  roky  spočívala  u 
nás  archeologie  ještě  v  p  énkách  a  kdo 
se  badáním  starožitností  obíral,  pravilelaé 
byl  považován  podivínem;  avšak  bistry 
duch  Tarouccův  již  tehdy  důležitost  mla- 
distvé védy  anthropologické  uznávaje,  do- 
dádal  Sušiloíi  chuti  ku  sbírání  lidových 
písní,  pohádal  Kuldu  k  činnosti  ethno- 
graíické  a  kněz  Ign.  Wurm  nikdy  toho 
uetajil.  že  zasazuje  se  o  zdar  vlast  Muzea 
v  Olomouci,  koná  vůli  Tdrouccovu,  jehož 
ideálem  po  celý  život  bylo :  zbudovati 
Muzeum,  kde  by  se  všechna  látka  an 
thropologická,  archaeologická  a  etbnogra- 
ňeká,  —  pokud  se  týká  Moravy  —  uklá- 
dala a  vědeckému  zkoumání  podrobovala 
K  tomu  účelu  zakupoval  ua  Údolni  ulici 
v  Brně  zahrady,  kde  Vlastenecké  Muzeum 
mělo  vzniknouti.  —m. 

Deiikschrift  uber  <lie  Einrichtuníi' 
deutscher  Nationalfeste.  E.  von  Schen- 
kendorft'.  Mitglied  des  preussischen  Ab 
geordneten  Hauses.  Leipzig  Voigtlaenders- 
Verlag.  Po  příkladu  Paříže,  kile  u  dvoru 
Ludvika  XIV.  smyslily  se  nové  obyčeje 
a  vzala  móda  původ  svůj,  také  Němci 
považovali  za  pokrok  a  známku  civilisace 
domácích  zvyků  odříkati  se  a  po  otcích 
zděděný  kroj  odkládati.  Oduárodůování 
toto  Němců  trvalo  a  siřilo  se  z  panských 
zámků  do  měst  a  z  měst  po  šírém  ven- 
kově až  do  válek  fraucouzskýih,  kdy 
nadšený  Gorres  zvolal:  „Němci  přestaňte 
býti  blbým  olovem,  které  do  každé  formy 
přelévati  se  dá".  —  Výkřik  tent>,  jak 
Napoleon  I.  sám  vyznal,  uškodil  vojům 
jeho  více  než  válečný  nepřátelský  sbor ; 
neboť  okřídlené  slovo  Gorresovo  probudilo 
Němce  k  sebevědomí  národnímu,  od  kte- 


réžto doby  obroziivaiu  jejich  provádělo  se 
zvolna  netoliko  vzhledem  na  jazyk,  nýbrž 
také  jx)  mnohých  stránkách  národnosti. 
Znenáhlý  obrat  —  vlastně  návrat  tento 
Němců  k  sobě,  to  jest  ku  svému  i»ůvoil- 
nímu  života  způsobu  staroněmeckému  — 
(ivšom  naší  době  přizpůsobenému  — 
zrychlen  a  do  soustavy  uveilen  knihou : 
„liembrand  jako  v;/chov(tti'l'^  (Rembrand 
als  Krzieher),  kde  spisovatel  mocným  slo- 
vem dotkl  se  citu  a  rozumu  svých  kra- 
janů, dovodiv,  že  véda,  umění  a  kde 
který  mrav  a  příznak,  jenž  má  zdobiti 
národ  německy,  musí  očištěn  býti  od  ci- 
zoty  a  prodchnut  duchem  národním. 
Pováží-li  te,  že  kniha  ta  během  málo 
roků  vydána  býti  musila  více  než  tři- 
cetkrát, pochopitelným  stane  se  úsilí  a 
chvat,  s  jakým  Němci  všude,  kde  se  usa- 
dili, ráz  ryze  německý  na  sebe  berou, 
dbajíce  hlavně,  aby  jmenovité  výchova 
mládeže  nesla  se  duchem  národním.  Za 
tím  účelem  vyšel  spisek:  „Donkschrift 
uber  die  Einrichtang  deutscher  National- 
feste", kde  se  připomíná  porad,  jež  se 
děly  dne  19.  ledna  a  7.  června  18;iG  v 
Berlíně  a  pak  11.  a  13.  července  v  Mni- 
chové za  tím  ličolem,  kterak  možno 
líjednotiti  a  zorganisovafi  dětské  hry  a 
hry  mládeže  odrostlé,  aby  netužilo  se 
jimi  jen  tělo,  nýbrž  aby  se  v  nich  ol»ra- 
žela  také  svéráznosť  německá.  Na  schůzích 
těchto,  v  nichž  podíl  brali  delegáti  tur- 
nerů a  sportistů,  učiněn  návrh,  aby  se 
veškeré  slavnosti  u  Němců  ubíraly  směrem 
a  rjzem  výhradně  německým  a  konaly 
přípravy  k  velkolepým  hrám  po  spůsobu 
Olympském,  v  nichž  by  se  však  účinné 
neúčastnili  jinorodáci,  nýbrž  jen  Němci. 
O  návrhu  tomto  stalo  se  zevrubnější  sne- 
sení na  sjeídu  národopisců  dne  18.  a  19. 
října  taktéž  min.  roku,  kde  uloženo  bylo 
SchrenkendoriVu,  aby  vypracoval  plán,  dle 
něhož  by  se  německé  olympské  hry  mohly 
podnik  louti.  Plán  ten  ve  spisu  Schen- 
kendorfa  uveřejněný  zakládá  se  na  42. 
dob'e  promyšlených  odpovědích,  jichž  se 
Ústřednímu  výboru,  působícímu  v  Německu 
k  opravám  her,  zábav  a  slavnosti,  dostalo 
na  otázku  :  Kterak-  thbt  slarnosli  u  Nětncú 
upravorati,  aby  byly  tkutťčné  uátoilvhni  ť 
Schenkendorft'  domnívá  se,  že  možno  bude 
první  olymp-iké  hry  provésti  v  r.  1900. 
Slavnostíié  hry  tyto  opakovaly  by  se 
každých  pét  let.  Spisek  Schenkendorlťův 
dosvědčuje,  kterak  příkladně  Němci  pro 
život  z  národopisné  činnosti  těžiti  znajl. 
I)i)kládáme,  že  v  Německu  očekává  se 
od  nastávajících  reforem  vzhledem  na  hry, 
zábavy  a  slavnosti  také  důkladná  na- 
jirava  mravní  a  zušlcclitúní  života  všeho 
lidu  a  také  prý  sociálních  i)rotiv  a  vý- 
středností v  národě. 


—  172  — 


Hovorna. 


Úvaha  muzejní. 


Nepopirá  se  ze  žádué  strany,  že  Spolek 
vlasteneckého    Muzea  v  Olomouci    uvedl 
činnost    národopisnou    u     nás     záhy    do 
proudu,    že    činnosti    této   ihned    vykázal 
směr  určitý  a  že  výstavkami  v  Němčících, 
v  Ořechově   a  jinde  a  pak   Tazatelem 
dal  príklai  a  poukázal  ke  spůsobu,  kterak 
činnost   tuto    možno    soustřediti,    což 
velkolepou    výstavou    před    dvěma    roky 
v  Praze  zdařilo  se.    Výstavou  touto  však 
neukončena    činnost    národopisná   u  nás. 
Dlužno  v  ní    pokračovati    neustálým   sbí- 
ráním   národopisné    látky  —  doposud  na 
mnoze    neobjevené  -     pořádáním,    porov- 
náváním a  vědeckým  zkoumáním  látky  té 
a  pak  upotřebením  ji  ke  kulturní  obrodě 
národa.    Úkolu    tohoto  podjala  se  Náro- 
dopisná   Spjlečnost,    jejíž    velena- 
dějným  působištěm  jest  Ceskoslovan- 
ské  Národopi-iné  Muzeum  v  Praze. 
Zjednán  v  Muzeum    tom    střed,  k  němuž 
všecko  národopisné  úsilí  z  Cech,  z  Moravy, 
ze    Slezska    a    ze    Slovenska  jako    krev 
v   těle    člověka   k    srdci    sbíhati    se   a  z 
něhož    opět   po  všech    vlastích  našich  se 
rozlévati  bude.    Avšak  jako  v  živém  těle 
pozorovati  žily  silnější  a  slabší,  hlavní  a 
vedlejší,    které  v  různých    údech    srdci 
služby  konají,  zrovna  tak  bude  ústřednímu 
Muzeu  pražskému  třeba,  aby  podporováno 
bylo  ve  všech    zemích    česko  Oovanských, 
v  každém  našem  kraji  a  městě,  ba  v  každé 
vísce    i  rodiuě    zvlášť.     Z  podporné    této 
součinnosti    nebude    nikdo    vymikati    se, 
komu    na    životě    národa    záleží    a    kdo 
odumřelým  jeho  členem  a  haluzí  odpadlou 
považován  býti  nechce    Vlastenecké  Mu- 
zeum v  Olomo  ici     —   jak  podotknuto  — 
před    čtrnácti    lety    —    zahájilo    činnosť 
národopisnou  u  nás  a  vykázalo  ji  soustavné 
smér.     Vše,    to    Muzeum    toto   pořídilo  a 
vykonalo,    připisuje   se    však  k  zásluhám 
Moravy,   v  jejíž  službách  stojí,  nazývajíc 
se  proto:  vlasteneckým.  Zásluhy  tyto 
Moravy,  které  vůbec  se  uznávají,   zmenšily 
by    so    však  a  mařily,    kdyby    olomoucké 


Muzeum  nepodialo  se  úkolu,  který  se 
mu  ukládá,  býti  i  na  dále  pěstitelem 
národopisné  činnosti  a  její  zprostředko- 
vatelem mezi  pražským  Muzeum  a  lidem 
moravským.  Úloze  této,  která  ústřednímu 
Muzeu  přijde  vděk  a  prospěje,  budiž 
porozumíváno  tak,  že  olomoucké  Muzeum 
tím  uepozbude  nikterak  své  samostatnosti 
a  moravské  účelnosti,  jako  svíce  svůj 
plamének  zachová,  rozžehneli  se  od  ní 
svíce  druhá.  Z  toho  jde,  že  naše  Muzeum 
v  dosavadní  národopisné  činnosti  ocha- 
bovati nesmí;  ale  že  zároveň  i  pražskému 
Muzeu  poslouží,  kdo  olomouckému  v  jeho 
snahách  podporou  bude. 

V  národopisném  ohledu  úsilím  olomouc- 
kého muzea  přivedena  lidová  ornamentyka 
jak  ve  vyšívání  a  v  kancionální  drobno- 
malbě,  tak  na  keramice,  na  kovech  a  na 
dřevě  k  platnosti  a  učiněna  předmětem 
vědeckého  badání,  jež  se  dovršovati 
začíná  symbolickými  výklady.  Vlasstní 
sestrou  našeho  vyšívání  je  krajka,  o 
níž  se  myslilo,  že  je  výmyslem  cizím  — 
a  k  nám  přeneseným  z  krajů  dalekého 
západu;  zatím  povzbuzováním  našeho 
Muzea  i  tomuto  odboru  lidového  umění 
dostalo  se  v  učitelkách  slečně  Bíbové  a 
Šmolkové  zdatných  pěstovatelek,  které 
slovanskou  původnost  a  starobylosť  lido- 
vého krajkářství  dokazují. 

V  Časopisu  oloB.  Muzea  bylo  také 
poukazováno  k  svéráznosti  českého  cho- 
rálu a  k  jeho  příbuznosti  s  písní 
národní;  z  lůna  Muzea  našeho  byl 
obrácen  zřetel  k  samostatnosti  národních 
tanců,  her  a  jiných  stránek  tělocvičných, 
jež  v  celek  uvedeny  jsouce,  tvoří  samo- 
statnou gymnastiku.  Lidová  botanika, 
lidové  léčení,  lidové  stavitelství,  povídka 
a  pohádka,  pro  bájes'ovný  obsah  velkou 
důležitost  mající,  lidové  zvyUy  a  obyčeje 
a  všecky  jiné  stránky  a  body,  které 
zahrnuje  do  sebe  národopis  a  jimiž  se 
zaměstnává  národovéda,  docházely  u 
Muže  i  olomouckého  doposud  náležitého 
povšimnut!  a  tak  má  býti  a  bude  bohdá 
v  povznesené  míře  i  budoucně. 


173 


Při  olomouckém  Muzeu  —  jak  hylo 
viděti  na  pražské  výstave,  tvoří  so  oddé- 
loní  pro  starobylé  umění  církevní,  jež  se 
pečlivé  přízni  vel.  duchovenstva  zvlášť 
odporučuje.  Naše  Muzeum  neobmezuje 
se  toliko  na  pěstování  národopisu;  ono 
přijalo  do  oboru  pů-obnosti  své  také 
anthropologii,  arcbaeologii  i  přírodovědu 
po  stránce  zoologické,  botanické,  mine- 
ralogické atd.,  aniž  by  zanedbalo  ve 
svém  orgánu  poučovati  o  významu  numis- 
matiky. Slovem  není  stránky  kulturní  a 
do  oboru  jeho  povolání  přináležející, 
které  by  olom.  Muzeum  nevěnovalo 
pilnou  pozornost,  al)y  hodno  bylo  pří/.ně 
a  podpory,  které  se  mu  s  mnohých  stran 
dostává. 

Konečným  účelem  národopisné  výstavy, 
jak  na  vrchu  bylo  napověděno,  jest : 
napomáhati  k  obrodě  kulturní 
našeho  národa,  aby  totiž  védu  a  vše- 
liké umění  dovedl  budovati  na  vlastních 
základech  a  spůsoby  jeho  života  taktéž 
aby  z  jeho  minulosti  svérázně  vyvinovaly 
se,  zdokonalovaly  a  zušlechťovaly  své 
povaze  přiměřeně,  aniž  by  při  tom  nebylo 
nedbáno  poměrů  nové  doby.  Němcům 
přísluší  ve  příčině  této  všeliká  česť,  že 
všude  a  ve  všem  usilují,  býti  svými:  ve 
stavitelství,  v  zařizování  příbytků  a  do- 
mácností, zábav,  her,  v  pěstování  hudby 
a  t.  d. 

U  nás  již  dříve  f  Pavel  Krížkovský 
první  a  po  něm  Smetana  dali  příklad, 
kterak  na  základě  lidových  motivů  možno 
zvelebiti  hudbu,  aby  byla  vskutku  ná- 
rodní. Přední  našinští  architekti  snaží  se 
vhloubati  se  v  ducha  lidového  stavitelství, 
aby  své  umění  navuadili  rázem  domácím 
a  taktéž  mladší  malíři  jak  o  závod  studuji 
slovanskou  ornamentyku  a  český  týp, 
aby  vynutili  uznání  světa,  že  i  po  stránce 
této  dovede  náš  národ  býti  neodvislýni 
od  ciziny.  Odstrkovaný  před  nedávném 
Aleš,  nazývá  se  pojednou  vzácným 
„mistrem",  a  díla  Úprková  nabývají  pro 
národní  ráz  každým  dnem  vyšší  ceny. 


.Mezi  českými  sochaři  vytknul  si  na- 
dějný Fr.  Stránský  za  účel  badání 
Slovanské  bájesloví,  a  liší  so  jeho  díla 
vzorné  od  jiných  umělců,  jicb/to  védo 
mosti  obmezeny  jsou  na  mythologii  řeckou 
a  římskou. 

I  řemoslnictvo  stolařské,  zámečnické 
atd.,  vyzouvá  se  z  navyklé  šablony  a 
klestí  národní  obrode  v  pověstné  své 
živnosti  cestu. 

Vlasten.  Muzeum  bylo  a  bude  vfl^-m 
těmto  ohrožujícím  snahám  nápomocno  a 
hodlá  pokračovati  jmenovitě  v  zušleibťo- 
vání  her,  zábav  a  slavností,  aby  přestaly 
býti  pohoršlivými,  jak  se  na  mnoze  vytýká 
nevkusným  tanečním  plesům,  a  tak  zvaným 
muzikám ! 

Aby  vlast.  Muzeum  olomoucké  vznešené 
své  úloze  čestně  a  v  rozsáhlé  mírt'  dostálo. 
jest  mu  třeba  všeobecné  podpory,  kterou 
mn  zvlášť  poskytnouti  mohou  a  ])ovoláni 
jsou  :  obecní  zastupitelstva,  vzdělávací 
spolky,  k  nimž  čítáme  spolky  čtenářské, 
zpěvácké,  divadelní  atd  ,  učitelské  jednoty, 
záložny,  nevyjímajíc  vel.  duchovenstvo, 
jemuž  ve  spojení  s  učitelstvem  výchova  a 
vzdělávání  lidu  svěřena  jest  Kdylty 
všechny  korporace  v  našich  zemích  k 
našemu  Muzeu  přistoupily,  vzrostl  by  počet 
jeho  na  mnoho  tisíc,  a  záměry  jeho  plnily 
by  se  rychle  na  řdar  národa  českého! 


(.Zasláno.) 

Historický  spolek  v  Praze  uložil  po 
depsanéma  aby  připravil  do  tisku  biblio- 
grafii české  historie.  Dovoluji  si  snažné 
prositi  všecky,  kdož  psali  v  oboru  české 
historie  články  i  knihy  samostatné  vydali, 
aby  laskavě  v  zájmu  úplnosti  chystaného 
díla  poslali  seznam  prací  těchto  (každou 
práci  na  lístek  zvláště)  na  adressu: 

/>;•.  Čeněk  Zibrt, 
v  Praze,  na  Slupi  č.  12. 


—  174  — 


Zprávy,  spolkové. 


Výkaz  darů, 

poskytnutých  vlasten.  niuzej.  spolka 
v  Olomouci :  zl.  r 


Vet.  pí.  Julie  Fantová  v  Praze     . 
P.  T.  pp.    bohoslovci    IV.  ročníku 

v  Olomouci 

SI.  správa   školy  v  Dřevohosticích 
SI.  čtenářský  spolek  na  Velehradě 
P.  T.  Frt.  Tichý  v  Boskovicích 
SI.  Ústřední    zál.    rol.  v  Olomouci 
81.  Museum  v  Pardubicích    .     . 
P.  T.  p.  Karel  Pranza  v  Orlové 
J.  Ex.  vys.  rod.  p.  baron    Pražák 

ve  Vídni  

P.  T.  p.  AI.  Komínek  ve  Vídni 
P.  T.  p.  Ig.    Benýšek,    c.  k.  prof 
v      Prostějově 

T.  G.  Lederer  v  Místku  .     . 

T.  J.  Fric  v  Pol.  Ostravě    . 

T.  si.  T.  Čecháčkova  v  Hostýne 


5 
1 
9 
1 

100 
1 
1 

3 
2 

1 
1 
1 

1 


Rol.  záložna  v  Žeravicích 
T.  p.  Ondrušek.  akad.  malíř 

Úhrnem    .  ~  .  130 

XX.  výkaz  darů, 

poskytnutých  vlaet.  muz.  spolku  v  Olomouci 

na  zjednání 

vlastní  muzejní  budovy: 

zl.  r.  č. 

Vdp.  P.  Fl.  Luzný,  farář  v  Jelení  ] 
P.  T.  p.  Dr.  Sova,  lékař  v  Napa- 

jedlích 2 

P  T.  p.  J.  Vaněk,  inžen.  v  Praze  15 
Vdp.    monsig.    Josef    Kubíček  ve 

Slavkově  u  Opavy  ....  1 
P.  T.  p.  Dr.    Karel    Krška,    c.  k. 

soud.  adj.  ve  Vsetíně  ...  1 
P.  T.  p    Dr.  Jan  Lenoch,  advokát 

ve  Vídni .....    ..  ,    .       1-20 


20 


P.  T.  Ar.  Wadas,  lesní  v  Lázích  1-  — 
P.  T.  Ant  Merz,  účetní  spořitelny 

v  Lounech 1 — 

P.  T.  Jan  Felcman,    řed.  cukrov. 

ve  Zvoleůovsi 1*  — 

P.  T.  C.  Zahradník,  lesní  v  Nové 

Vsi 1-- 

P.  T.  A    Gardavský,  c    k.  official 

Komárno .         2' — 

P.  T.  Bedřich    Kancnýř,     okresní 

soudce  v  Dačicích     ....  1' — 

P.  T.  Jos.  Vaněk,  inžen.  v   Praze  10*  — 
P.  T.  Jos.  Strejc,  c.  k.  okr.  soud. 

v  Klímkovicích 1'  — 

SI.  Obč.  záložna  ve  Strážnici  .     .  3'— 

yi.  Roln.       „        v  Příkazích  .     .  20  — 

SI.  Roln.       „       v  Těšeticích  .     .  10- 

Sl.  Roln.       „  ^     v  Dolanech   .     .  3"— 
P.  T.  Albert  Cáp,  c.  k.  vrch.  hor. 

správce  v  Příbrami  ....  3"  — 

SI.  Rol.  záložna  v  Cechovicích     .  5  — 

SI.  Obč.  záložna  v  Tršicícíh     .     .  5-  — 

SI.  Záložna  v  Uh.  Ostrohu.     .     .  5'  — 

SI.  Obč.  záložna  v  Olomouci    .     .  30.— 

SI.  Rol.  záložna  v  Uh.  Hradišti  .  4-— 

P-  T.  p.  Fl.  Ošťádal  v  Přerově   .  1-- 
Vysokorodá  pí.  Teresie  landhrab.  z 

Fiirstenbergů  ve  V''dni  .     .     .  5  — 

!*•  T.  p.  Jan  Kohn  v  Palkovicích  1'- 
Si.    Šumbersko-Zábřežský    spolek 

učitelský 3'- 

P.  T.  Josef  Zimek  ve  Šternberků  !•- 

Vdp.  P.  Jan  Cibulka  na  Hostýne  1*  — 
Zůstatek  z  předešlého  účtu      :     .  3484'7t5 

Úroky  z  uložených  peněz  «V,g95  13626 
Úhrnem     .     .     .3760-42 

Šlechetným  dárcům  vzdáváme  tuto  nej- 
vřelejší díky  a  prosíme  o  dalíí  laskavé 
příspěvky,  jež  přijímá  Mil.  Otábal,  účetní 
„Ústřední  záložny  rol.  v  Olomouci." 

Mil.  Otáhal,  t.  č.  pokladník. 


iiiiiiii!iiiMiiiiiiiiiiiiiii'iii:''!:i^!'':':ii'i,^^'':!.i'n:iiii»^ 


Redaktor :* Jaroslav  PalUardi.  —  Nákladem  vlasteneckého  spolku  muzejního  v  Olotnotici. 
Tiskem  nár.  knihtisk  árnyfnramáře  a  Prccházkt/. 


H 


> 

M 
o 


♦ff^-' 


J3 
O 

M 

S 


V 


=>:i 


Tab.  VIII. 


//  /  r^  ■■'  /^;    -í 


\*««lí'- 


'^T^y^i^ 


\ 


íi^^^l"   ít'\'      <  -   íS^-'    f       /^^ 


BÍLOVICE. 


Tab.  IX. 


r 


CNSOP/^ 

VLASTEXECkÉHO 

MUZEJNÍHO  SPOLKU  V  OLOMOUGI. 


REDAKTOR 

ČÍSLA  53,:  ČÍSLA  5t.-56.: 

VINCENC  PRÁSEK.     JOSEF  VYVLEČKA. 


ROČNÍK  xrv. 


v  OLOMOUCI  1897. 

Nákladem  vlastea.  muzejn.  spolku  v  Olomouci.  —  Tiskem  nár.  knihtiskárny 
Kramáře  a  Procházky. 


\= 


J 


OBSAH.  - 


Články :  Str&na 

Vincenc  Prásek:  Upomíaka  na  učenoa    společnost"  neznámých    (societas  incogni- 

torura)  v  Olomouci 1 

Týž    Josef  Vratislav  šlechtic  Monse 3 

„      Proměna  svobodného  a  nepoplatného  fojtství  v  nevolný  selský  statek    .     .  33 

„      Zemské,  hlavní  cechy  v  Olomouci 37 

„      O  faru  „podobojí"  v  Lošticích 40 

„      První  kazatel  protestantský  v  Olomouci 42 

„       Česká  kaple  sv.  Cyrilla  a  Methoděje  u  sv.  Mořice  v  Olomouci      ....  43 

Dr.  M.  KHz:  O  jeskyni  Kostelíku  na  Moravě 49 

Jan  Knies:  Příspěvky  ku  poznáni  diluviálního  člověka  a  ssavectva  na  Moravě  .  61 

Dr.  Jindřich  Lad.  Barviř:  O  významu  starých  názvů  Eburodunom  a  Eburum   .  81 
Josef  Tálslý :  O  aberracích  čili  odrůdách  v  ornithologické    sbírce  vlasteneckého 

muzea  olomuckého , 83 

Eduard  Peck:  Lid  na  Vyzovsku.     (Pokračování.) 85  a  149 

In.  Lad.  Červinka:  Denáry  údélných  knížat  moravských.  (Dokončení.)    ....  90 

E.  Domluvil:  Péče  předkův  o  sirotky 105 

VI.  Havelková:  Vývoj  některých  ornamentů  našich  lidových  ve  vyšívání     .     .     .  129 

In.  Lad.  Červinka:  Archaeologické  zprávy  z  okolí  Uh.  Hradiště 140 

Lucie  Bakešová:  Náš  tělocvik 156 

Brant.  Tálský:  Čeled!  ťuhýků  na  Moravě 160 

Dopisy : 

Z  Litovle:  (Národopisné  črty  z  Litovelska.)  Od  MUDra.  Jana  Smyčky   .     .     .    .111 

Nekrologie : 

t  MUDr.  JindKch  Wankel 113 

t  JUDr.  Jan  Hynek 165 

Drobnosti ; 

Vine.  Prásek:  Drobnosti   hospodářské  (1.  Vlčí  jámy.  2.  Vlci  a  pastýH.  3. 

Kobylí  stáda.    4.  Včelařství.    5.  Pozemky  zvané  „Náplatky.")    44 

Týž  Drobnosti  historie  ko-topografické  :  (1.  Vysoká  Lhota.  2. 
Majetín.  3.  Těšíkova  Lhota.  4.  Hostina  Lhotka.  5.  Wrancova 
Lhota.  6.  Nemažchleba.  7.  Hunčovice) 46 

Týž  Různé  drobnosti:  Třebovské  pivo  a  město  Olomouc.  Fre- 
junky  (útočiště)  v  Olomouci.  Vápenka  u  Grygova.  Propinační 
poměry  v  Olomouci  od  r.  1540—50.  Rektoři  školy  u  sv. 
Mořice  v  Olomouci  1686—60 46 


J.  Knies:  Cíš3  z  lidské  lebky 118 

J.  Knies:  Kosti  z  jeskynního  medvěda  s  chorobnými  stopami 115 

J.  Knies:  Idol  vyřezaný  z  mamutího  klu , 115 

Fr.  Faktor:  Hradiště  u  Malého  Hradiska 119 

Fr.  Faktor:  Hradiště  u  Mysliovic 119 

Fr.  Faktor:  Spečpné  valy  u  Myliovic 120 

Fr.  Koželuha:  Nadace  při  Určickém  kostele  z  r,  1428 120 

Moravské  vyšívání  v  Anglii 167 

Národopis  na  pařížské  výstavě 167 

Nové  archaeologické  nálezy  v  Římě 168 

Germánské  museum  v  Norimberce 168 

Obraz  P.  M.  Svatohostýnské 168 

Hrádek  u  Mostkovic 168 

J.  Kučera :  Nález  pokladu  v  Uh.  Brodě 168 

Literatnra : 

Vlastivěda  Moravská.     Red.  Fr.  Slavík 47 

Paměti  Hynka  ml.  Bruntálského  z  Vrbna.    Dr.  V.  J.  Nováček 47 

Zeitschrift  des  Vereins  fiir  die  Geschichte  Máhrens  u.  Schlosiens.  Red.  Sehober  K.     48 

Ortskunde  der  Gemeindea    Neustift  und  Povel.     Leop.   Seyfried 48 

Věstník  Matice  opavské 48 

Briinner  Kirchengriifte.  Dr.  Vil.  Schramm 48 

O  eruptivních  horninách    tesenitových  a  pikritových  na  severovýchodní    Moravě. 

Jos.  Klvaua      .     .     .     : 120 

O  zkamenělých  kreusiích  z  miocénu  moravského,   dolnorakouského,   štýrského  a 

chorvatského.     VI.  J.  Procházka 121 

Miocén  Zidlochovický  na  Moravě  a  jeho  zvířena.     VI.  J.  Procházka 121 

Výzkumy  na  tábořišti  lovců  mamutích  v  Předmostí  r.  1893.  K.  J.  Maska    .     .    .  121 

Devonští  trilobiti  u  Celechovic  na  Moravě.  Fr.  Smyčka. 122. 

Hrad  Helfštýn  na  Moravě.  Isidor  Kahlig 122 

Beitráge  zur  Fortpflanzungsgeschichte  des  Kuckuks.  V.  Čapek       122 

O  původu  národní  písně.    AI.  Hlavinka 170 

Národopisný  slovník  českoslovanský.    Rod.  dr.  Pastrnek 173 

Deutsche  Volkskunde.  Ed.  H.  Meyer 176 

Cechy  nenáležely  nikdy  diecesí  k  Éeznu 177 

Zprávy  spolkoré. 

Zpráva  o  valné  hromadě  22/3.  1897 123 

Zpráva  o  činnosti  spolku  za  r.  1897 178 

Výkaz  nových  členů • 174 


Roé„ikza2z1.  y^->  A  /^  ^^->.  Y->.  y  ^  F.xp..1ic. 

Clenum  spol.  irniz.  i  /\  V.  f             1  I J  I  X.  »  t:eikf  ulici 

»y»láva  80  zaccnu  ■  L — \  ^  I              I  I  I  ^y  iNar..,lni  dám 

sníženou.  \^_^^  J^       ^  ^^1  \^      I  I  I  L      /  '"•  Pu^clixJfO 

VLASTEN.  SPOLKU  MUZEJNÍHO  V  OLOMOUCI. 


číslo  53.  Vydáno  v  kvétau       "^  r.  1897. 


Vzpomínka 

na  učenou  společnost'  neinámfcJ)  (societas  incognitorum)  (^   Cloniouci. 
první  v  zeniicJj  Hakouskfcl),  založenou  před  i 50  léty,  totil    roku   ll47 . 

Kanovníci  kostela  Olomuckého  Již  před  400  I(3ty,  jsouce  veskrze 
všichni  humanisty,  utvořili  společnost*)  humanistickou,  první  vzemích 
českých.  A  po  čem  druhdy  marné  král  Přemysl  II.  toužil,  to  vykonal 
biskup  Olomucký,  Vilém  Prusinovský,  an  1.  1567.  založil  vy.soku  školy 
Olomucké,  jejichž  piisobnosť  za  minulých  století  zvláště  na  celé 
i  pruské  Slezsko,  pokud  zůstalo  polským,  byla  tak  znamenitá,  jak 
veliká  škoda  se  stala  národu  našemu  zrušením  této  university  před 
40  lety.  Bylo  tedy  malé  universitní  město  s  bohatou  dnciiovin' 
šlechtou,  pěstující  ušlechtilé  tradice  svých  předchůdců,  obzvláště 
způsobilé,  aby  se  v  něm  r.  1747.  utvořiti  mohla  moderní  učená 
společnost,  první  v  zemích  Rakouských. 

Byl-li  této  společnosti  původcem  Josef  svobodný  pán  Pctráš, 
narozený  r.  1714  v  Brodě  Slavonském,  však  předním  její  mecenášem  a 
ochráncem  stal  se  probošt  od  sv.  Mořice,  kanovník  Frant.  Řehoř 
hrabě  Gianini**),  a  duší  její  učený  benediktin  Magnoald 
Ziegelbauer. 

A  společnost  neznámých  ujala  se  práce  s  velikou  dovedností, 
jak  svědčí  12  měsíčných  svazků  její  časopisu  v  Olomouci  u  Ilirnle 
r.  1747.  tištěných  (8°  962  stran).  Titulní  list  měl  prostý  nápis 
„Monatliche  Auszůge  Alt,  und  neuer  Gelehrten  Sachen"  a  ozdoben 
byl  znakem  i  heslem***)  společnosti.  V  časopise  tom  ohlášeno  a 
recensováno  jest  55  různých  spisů,  mezi  nimiž  „Joan.  Chri.stuphi 
de  Jordán  de  originibus  si  a  vi cis  tom.  2.  Vindob.  tyyjis  Jahn  1745 
p.  182;  Alterthum  und  rechtmássige  Abstammung  dess  alt  Adelicheu 
Bohmischen  Geschlechtes  deren  Kor  žensky  von  Tereschau  .  . 
von  Ramhoffsky  1747  Wienn  bey  Kurtzbík-k  ťol.  11  Brigen;  Evan- 
gelium Okausek  tussarnesok  gub  Niarnanik  .  .  .  Kiobenhavenme 
1744  8*^  25  (v  grónské  řeči)  atd.  Zajímavý  jsou  zpr;Vvy  o  vědecké 
činnosti  jednotlivců  a  učených  spoK^čností  záhraničných  z  IJetro- 
hradu,  Cařihradu,  Varšavy,  Vratislavě.  Benátek.^  Florencie.  Říma. 
Neapole,  Londýna.  Hágu,  Hamburku.  Gdaňská.  Štrasburku.  Frank- 
furtu, Vídně,  z  Tubinek,  Paříže,  odjinud  —  a  z  Olomouce! 

*;  Viz  Josefa  Truhláře  „Humanismus  a  humanisté  v  Čechách  za  krále  Vla- 
dislava II."  v  rozpravách  óoské  akademie  roř.  III.  tř.  III.  č    4.  v  Trazo  18í'4 

**)  Viz  v  historické  topografii  Opavska  II  lučin. 

***)  Nad  náhrobkem  Gorgony  sedí  v  přílbo  chocholaté  sova,  a  ve  stuze  napsáno 
heslo:  Hic  monstra  děse  (scií.  Gorgonis)  secura  quiescunt. 


—  2  — 

A  pod  záhlavím  „Olomouc"  na  str.  473—5  a  930—942 
vylíčeny  Jsou  stručné  dčjiny  společnosti  noznámýcli.  Z  těchto  dějin 
zapisujomo  toto: 

Ko  konci  roku  174G.  několik  učiMiých  šlcchtici;i  zatoužilo  i)0 
společnosti,  kteráž  pro  česť  a  sl;lvu  vlasti  měla  starati  se  o  zprávy 
o  učených  spisech  za  hranicemi  vyd.i váných,  o  pěstování  styků 
s  učenci  zahraničními  a  viibec  o  vzrušení  života  vědeckého  ve 
vlasti.  K  tomu  konci  v  domě  Petrášově*)  konaly  se  porady  co 
čtvrtek.  Předložená  žádosť  Jejímu  Veličenstvu  dne  16.  března 
(1746)  vyřízena  příznivě  a  společnost  privilegována  na  lU  let  výsadou 
de  non  imprimendo  pro  dědičné  královské  země  české.  —  Prvními 
přisedícími  členy  té  společnosti  voleni  kromě  Petráše  a  Giani- 
niho  plukovník  rytíř  Pailloii,  Belius,  Duellius,  generál  sv.  p. 
Engelhard,  Gotsched.  Oori,  Kohler,  Sander,  a  též  Josef 
sv.  p.  Saingenois.  Benediktin  Ziegelbauer,  proslavený  svým 
působením  i  v  Cechách,  povolán  na  útraty  Petrášovy  za  sekretáře 
společnosti. 

Společnost,  jak  již  zpomenuto.  pilně  začala  pracovati,  i  po- 
mýšlela na  věci  veliké.  —  Na  veřejnost  vystoupila  v  Olomouci 
okázalou  oslavou  jmenovin  císařovny  Marie  Terezie  (dne  15.  října); 
u  sv.  ]\Iořice  probošt  Gianini  četl  si.  mši  svatou,  načež  společnost' 
konala  slavnostní  hromadu.  Císařovnu  oslavoval  předseda  Petráš 
i  kanovník  ze  sv.  Polita  Duelius.  čteny  2  německé  a  3  vlaské  básně'^*). 

Hned  po  této  zprávě  následuje  pohrobní  řeč  věnovaná  unn-lému 
členu  knězi  a  faráři  na  statku  Mylorda  Taaffe  v  Něm.  Lutyni. 
Josefu  sv.  p.  Saingenoisovi. 

Společnost  neznámých  nechtěla  přestati  na  svém  časopise; 
její  sekretář  po  příkladu  odjinud  daném  odporučil  vydati  dílo 
hotové :  „B  i  b  1  i  o  t h  e  c  a  s  c  r  i  p  t  o  r  u  m  1^  o  h  e  m  i  c  o  r  u  m. "  Na  tomto 
díle  obrazila  se  však  censura,  čehož  účinkem  bylo,  že  i  časopis 
společnosti  byl  ohrožen,  takže  druhý  jnilročník  tištěn  za  hranicemi. 
Tím  ale  společnost  připravila  si  předčasný  hrob.  Petráš  uchýliv 
se  na  svůj  statek  Nový  Hrad  nepřestal  dále,  ač  na  darmo,  pracovati: 
Ideální  ten  člověk  prázdně  své  napotom  používal  k  tomu,  aby 
Paprockého  zrcadlo  přeložil  na  latinsko. 

Ale  zů.stal  v  Olomouci  Ziegell)auer  u  Gianiniho.  Do  tří  let 
vykořistiv  archivu  kapitulního  i  pozůstalosti  nezapomenutelného  Stře- 
dovského  sepsal  dilo  „Olomucium  sacrum".  Zemřel  dne  14. 
června  1750  a  pochován  u  sv.  Mořice  od  Gianiniho.  kterýž  zdědil 
po  něm  rukopisy:  Olomucium  sacrum,  Bibliotheca  bohemica, 
Rabani  Mauři  anecdota  a  j. 

A  nezůstala  čiímosť  společnosti^  neznámých  beze  sledů:  Tak 
jako  mladší  pokolení  „patriotů"  v  Čechách  od  Hájka  a  Balbína 
počínalo,  Moravané  vycházeli  od  Pěšiny  a  Středovského-Zi  egel- 
baura.  Čím  se  stal  Ziegelbauer  Moravanům,  „patriotům'',  viz 
Monseovo  dílo  Infulae  doctaestr.  151 — 206,  čím  opisovatel  Ziegel- 
baurova  díla   Olomucium    sacrum,   Kodidek,  viz  životopis    INIonseův. 


•)     Nyní  Otahalův  dům  na  Horním  náměstí,  kde  býval  čtenářský  spolek. 
•*)  Jednu  napsal  senátor   Markýz    Malespina,    druhou    Jan  Felici  z  Florence, 
třetí  Ev8«ach  Carioli  ze  .San  Marcella. 


—  3  - 

Josef  VratisUiN'  šlechtic  Monse. 

Připomínka.  Pře  jímaje  iia  subu  úkol,  ku  loj.  <liii  riiiiiiiiíiiiii 
sepsati  životopis  Moiiseuv.  mínil  jsem  touto  hiogratií  vylí«''ili  dle 
možnosti  onen  literární  ruch  Moravský,  jehož  4jJi*.'(hiím  re|)raesen- 
tantem  byl  Monse.  Ale  práce  -/tížila  sť":  že  se  ílii  nedostalo  k  ruce 
ani  veškery  jeho  korrespondence,  ani  všech  jeho  spisů  ro/troušených 
po  tehdejší  „dissertační"  literatuře,  tím  méně  všech  onřch  časopisu, 
v  nichž  se  spisy  Monseovy  recensují.  Než  i  z  nedokonalí'^  této  práce 
bude  bohdá  poznáno,  že  Morava  v  druhé'  polovici  IH.  století  literárné 
dosti  rovný  krok  držela  s  Čechami  a  že  i  ..])a1rioti"  Moravští 
nemálo  o  obrození  národní  se  zasloužili. 

Josef  Vratislav  „panoš"  Monse  narodil  se  dne  15.  června  roku 
1733  v  Novém  mésto')  v  kraji  Jihlavském  a  pokřtěn  po  tehdejším 
zvyku  na  dvé  jména  Josef  Vít.  Otec  jeho  Jan  Karel  byl  syndiki-m.") 

Za  války  bavorsko-saské  (1741— H)  vyznamenal  se  vlastenectvím, 
upadl  proto  do  zajetí  a,  že  jím  bylo  krůto  nakládáno,  otřeseno 
jeho  zdraví,  i  zemřel  r.  1747.  Matka  a  strýc  P.  Josef  Tadeáš  Monse, 
od  r.  175U.  farář  Novoměstský,  pečovali  o  Josefa  i  poslali  jej  15Ietého 

•)  V  úmrtní  matrice  u  sv.  Michala  v  Olomouci  zapsáno  sice,  že  se  narodil 
v  Prostějově;  ale  mýlka  pochází  tuším  odtud,  že  se  Monse  čaatěji  v  Prostějově, 
zvlááté  též  za  poslední  své  nemoci,  zdržoval. 

Rodopisný  vývod  Monseův. 

*)  Jan  KíhtI  Monse,  syndikus  v  N.  Mésté,  měl  hratr.i  J  oseta  Tadeáše 
knězem,  kterýž  od  2/II  17.50—1772  byl  farářem  a  děkanem  v  Novém  Městě  a  51 
lety  t  19/111  1772.  S  manželkou  svou  Annou  měl  Jan  Kare!  2  syny  a  3  dcery, 
kteréžto  děti  při  otcové  smrti  1747  byly  nedosiélé.    Dcery  sluly  Rosalia    Anežka 

*  21/1  1738,  Alžběta  Barbora  *  17/Xt  1740  a  Pavlína  *  22/VI  i74.^.  Mladší 
syn  Jana  Karlův  byl  Maxmilián  *  12/X  1735.  Starší  syn  a  vůbec  z  dětí  Jana 
Karlových  nejstarší  byl  Jospř  Vil,  později  Josťř  Vratislav  jmenovaný.  Narodil  se 
15/VI  1733  a  f  6/11  1793.  S  manželkou  Marií  Anno",  kteráž  f  60letá  v  Olomouci 
dne  10/11  1816,  měl  tyto  děti:  1.  Josefu  Vincencii  *  2(».  led.  1769.  2.  Josefa  Frant. 
Zaíhariáše  *  7.  září  1770.  3.  Terezu  Lucii  ♦  30.  června  1772.  4.  Nepomucenu 
Antonii  Josefu  *  8.  kv.  1774,  již  křtil  Anton  Monse.     5.  Františka    Josefa  Matěje 

*  26.  ún.  1776,  jejž  křtil  Anton  Monse.  6.  Josefa  Nepomucena  Františka  •  li). 
kv.  1778,  jejž  křtil  též  Anton  Monse.  7.  Ferdinanda,  t  4lotý  '2\/]X  1786. 
Dcera  Vratislavova  tuším  nejstarší  r.  1783.  provdala  se  za  Dra  Knglišo  do  Brna,  ale 
již  r.  1792  jsouc  vdovou  žila  se  3  dětmi  u  rodifů.  —  O  Josefovi  se  ví,  že  r.  1795. 
byl  poetou  Olom.  gymnasia.  Kněz  Anton  Monse,  rozený  v  Novém  Městě,  od  roku 
1774-1800  byl  kaplanem  u  sv.  Mořice.  Byl-li  vlastním  bratrem  Vratislavovým, 
o  jakém  se  mluví  v  dopisech  Vratislavových,  slul  výš  zprnnenutý  Ma.xinilian  vlastně 
Anton  Maxmilián.  —  Při  tom  zůstane  záhadno,  kým  byla  Anna  Monseova. 
60letá  vdova,  která  dne  19/X  1787  v  Olomouci  zemřela.  Vratislavův  syn 
František  I.  1792  povýšený  na  doktora  práv  stal  se  advokátem  a  dne  10.  července 
1800  25letý  pojal  k  manželství  Barboru  dceru  f  barvíře  Josefa  (iobla.  Sezdaval  je 
Anton  Monse,  kaplan  u  sv.  Mořice  v  Olomouci,  s  povolením  faráře  Drahanovského. 
Z  loho  manželství  byli  tři  synové:  František,  Karel  a  Ferdinand.  1.)  Fran- 
tišek II.  *  1800  byl  knížecím  Lichtenštejnským  purkrabím  v  Holasovicích  u  Opavy, 
kdež  t  1836,  zůstaviv  jediného  syna  Františka  III,  kterýž  narodiv  se  1828  v  Ho- 
lasovicích, ?tal  se  hejtmanem  ženijního  štábu  a.žije  bezdětek  ve  Vídni.  2.)  O  Karlovi 
se  nic  neví.  3)  Ferdinand  *  2/11.  1807  ve  Zdaniclch  byl  okresním  siuiím  af  I/,  V. 
1879  ve  Vídni  Jeho  děti  byly:  1.  Klementina  *  IH/VIII  184^í  v  Hii^ovi.ich  2. 
Eliška  *  26/III  1842.  v  Uh.  Ostroze.  3.  Rudolf  •  i:5/l\^  1844  v  Ih.  Ostroze  f 
bezdětek  12/11  1872  v  Břeclavě,  kdež  byl  soudním  adjunktem.  4.  Ferdinand* 
bl/III.  1847  v  Tovačově,  c.  kr.  major  m.  si.  žije  bezdětek  ve  Vídni.  —  (Dle  matrik 
N.  Městské,  Olomuckých  u  sv.  Morice  a  Michala  a  dle  zprav  pí.  Vondlíkové.| 


—  4  - 

na  Jesuitské  gymnasium  do  Telče,  kdež  šestiletá  tehdejší  studia 
gymnasijní  dokonal  za  4  léta  od  r.  1748 — 1752. 

Z  Telče  odebral  se  na  studia  íilosoHeká  do  Prahy,  kdež  od 
r.  175B — 1755  pobyl  a  tamtéž  (1754)  graduován  z  íilosoíie. 

Z  Prahy  přešel  do  Vídně,  aby  tam  vykonal  51etý  juridický 
kurs  a.  jak  sám  praví,  z  rozmanitých  oborů  právnických  korrepetoval, 
rigorosoval,  až  konečně  doktorátu  práv  nal)yl. 

Bylo  r.  176'2.  dne  8.  listopadu,  když  se  rozdávala  jeho  dissertace 
„Triga  disquisitionum  j  uridicarum",^)  kterou  byl  věnoval 
kardinálovi  Migazzimu.  Tento  na  promoci  Monseovu  přibyl,  ano 
účastnil  se  i  disputace. 

Tak  stal  se  Monse  členem  juridické  fakulty  Vídeňské. 

Ve  Vidni  měl  příležitosť  naučiti  se  vlaštině,  takže  potomně 
z  Vlastiny  na  latinu  překládal.  Že  rovněž  tam  zdokonalil  se  v  něm- 
čině*), třeba  předpokládati,  ačkoliv  později  sám  vyznává,  že  píše 
raději  latinsky  než  německy. 

Za  tehdejších  dob  i  později  ještě  mnoho  záleželo  na  tom,  kolik 
kdo  světa  zkusil;  dbaloť  se  na  to  netoliko  u  řemeslníků,  nýbrž  i 
učenců.  A  tak  Monse  prochodil  částj  Čech,  Dolních  Rakous,  Moravu 
i  Slezsko. 

Jakmile  doktorátu  nabyl,  naskytovaly  se  mu  ve  Vídni  výhodné 
podmínky  na  zaopatření,  ale  Monse  zatoužil  po  milé  své  Moravě, 
aby  jí  své  služl)y  věnovati  mohl. 

I  nastoupil  svou  praksi  právnickou,  v  Olomouci  tuším,  i  stal 
se  brzo  potom,  již  1.  1764.  advokátem  městským,  konsistorialním  i 
manským.  Za  tohoto  pobytu  zdejšího  r.  1764  vydal  spis: 

„Diatribe  de  societatis  conjugalis  inaequitate  ad 
principia  juris  naturae"^)  (Olomucii  4"). 

Spis  ten  pro  život  Monseův  jest  dvojnásob  zajímavý;  předně 
proto,  že  vystoupil  s  právem  přirozeným,  o  němž  dotud,  jak 
sám  praví,  v  Olomouci  nebylo  slechu  dechu,  pro  kteroužto  novotu 
nejedny  nastaly  mu  nepříjemnosti;  za  druhé,  že  strojil  svatbu. 
Roku  1765.  pojal  k  manželství  Marh  Annu,  nepovědomo  čí  dceru, 
231etou;  jemu  bylo  32. 

Monse,  jsa  tehda  advokátem,  pro  svou  dovednost  slynul  již 
takovou  měrou,  že  po  smrti  professora  university  Olomucké,  Jindř. 
Boesensella.  páni  stavové  nemeškali  jej  jmenovati  professorem 
státního  práva  s  platem  900  zlatých.  Dne  29.  listopadu  r.  1767.  byv 
jmenován  brzo  potom  dne  14.  května  r.  1768.  též  od  Její  Veličenstva 
v  úřadě  jest  potvrzen.  Při  tom  ovšem  i  na  dále  podržel  svůj 
úřad  advokátský. 

I  poněvadž  tehda,  jak  již  výše  dotčeno  při  universitě  Olomucké 
právo  přirozené  bylo  vědou  neznámou,  začal  tomu  předmětu  učiti 
dobrovolně,  až  jej  posléze  zavedl.  Ovšem  tato  věc  stala  se  jemu, 
že  jej  pokládali    za  naturalistu,  v  mnohých    příčinách   nepříjemnou. 

»)  obsahující  tyto  these:  1.  Zdaž  právem  světská  vrchnosť  kacíře,  zvláště  na 
životě,  trestati  smí?  2.  Zdali  osobě  duchovní  dovoleno  jest  světskou  důstojnosť 
anebo  úřad  zastávati?  3.  Zda  říšští  manové  přinuceni  b^ti  mohou,  aby  léno  osobné 
před  trůnem  přijímali  a  osobně  služby  manské  konali? 

*)  Tehda  žilo  ještě  mnoho  studovaných  lidí,  kteří  německy  neuměli. 

')  O  nerovnosti  svazku  manželského  dle  práva  přirozeného. 


—   5   — 

Lřta  1709.  dno  15.  března  dekret om  dvorskýni  jmenován  jest 
přísedícím  kommisse  nad  studiemi  a  ziislai  jíui  a/  do  zin.^ení  té 
kommi.sse  (15  X  17S2). 

Po  nebo/tíku  i)rote.ssoi-n  Sonmnovi  (hie  15.  dubna  ITď.)  sn|» 
ploval  při  zdejší  universitě  stolii-i  institucí,  dij^fest  a  ciikevního  práva 
a/  do  obsazení  té  stolioc.  -  Již  telidy  náležicW  nui  při  lakulté 
právnické  přednost. 

Pro  několik  následujících  let  nemáme  o  M(^nseovi  zpráv  jinýcli 
lec  rodinných.  Viz  vývod  rodopisný. 

Roku  1773.  vydal  ve  Vídni  spis: 

„Doctrina  antiquae  ecclosiao  do  sui)rema  imperan- 
tium  ci  vili  um  in  personas  occles  iasticas  potostateex 
lingua  italica  latine  redidit  J.  W.  Monse  Viennae  4""*'). 

Ačkoliv  ;\ni  tohoto  spisu  nebylo  nám  možná  se  dopíditi,  přece 
z  titulu  samým  Monsem  zůstaveného  poznáváme,  že  již  tehda  byl 
své  druhé  jméno  Vít  zaměnil  za  vlastenecké  „Vratislav.'*') 

A  Monse  .sám  vykládá,  že  jméno  Vratislav,  znamená  muže 
slávu  navracujícího*).  Tato  nepatrná  věc  ohlašuje  nám.  jakého 
ducha  Člověkem  byl  Monse  již  tehda,  a  jakým  znalcem  byl  domácí 
historie.  — 

Dekretem  daným  dne  2.  listopadu  1.  1774.  svěřena  Monseovi 
stolice  církevního  práva,  kterou  dotud  měl  proťessor  Jan  lvniel)andl 
šlechtic  Ehrenzweig.  Nový  tento  odbor  studia  právnického  Ijyl  mu 
podnětem,  aby  vydal  spis: 

„Synopsis  ex  jure  ecclesiastico''  (Olomucii  1775.  8") 
jakožto  dárek  novoroční  za  tím  úmyslem,  jak  píše  ve  svém  curriculu 
vitae,  aby  zásady  vlastního  práva  církevního  v  této  krajině  dotud 
málo  známé  na  vědomost  dal. 

Dekretem  daným  dne  5.  dubna  r.  1775.  učiněn  Monse  superin- 
tendentem Jesuitského  semináře  ve  vécecli  studijních  a  disci- 
plinárních. 

Když  ve  Vídni  v  měsíci  prosinci  1775  zemřel  Monseúv  učitel. 
Pavel  Josef  šlechtic  Rieger,  znamenitý  proťessor  církevního  práva 
a  slovutný  spisovatel,  Monse  jeho  památce  věnoval  životopisnou 
úvahu,  načež  ji  tiskem  vydal  s  dis.sertačními  thesemi  z  církevního 
práva,  kteréž  v  únoru  Jan  Scholtz,  Slezan  z  Ileřvinov  (Erbersdorť), 
hájil.  Titul  toho  spisu  jest: 

„Pii  Mánes  et  eximia  in  rem  literariam  merita  perill. 
ac  cl.  Domini  Pauli  Josephi  a  Riegger  a  discipulo 
quondam  nunc  vero  ss.  canonum  proťessore  Olomucensi 
die  IX.  dec.  MDCCLXV  celebrata."  Olomucii  typ.  Josephae 
Hirnlianae  1776  8"  p.  13.  —  Tímto  zahájil  Monse  jiraktický  a  chv;i- 
litebný  zvyk,  že  na  potom  dissertační  these  kandidátu  přijtojenymi  v.'- 
deckými  rozpravami  vlastními  roznniožoval.  arciť  na  náklad  kaiidid;itu. 


®)  Tento  překlad  z  vlaštiny  proťessor  Evbel  1.  1776  dal  na  novo  otisknouti  ve 
svých  „Distribut.  X,",  jak  Monse  sám  zaznamenal. 

•)  Dle  nčkterých  okolností  zdá  se,  že  mysli!  na  posledního  opata  Sázavskť-ho 
Víta  i  s  liratrínii  vyhnaného  a  zároveň  na  Ohtmuckc^ho  knižet.-  Vratislava,  který 
jest  zakladatelem  bi8kai)ství  01omuckéh<»  a  ol)novitolem  klíihtcra  Sjízavského. 

«)  „Stelltwiederher  den  Kuhm  oder  die  Ehre." 


—  6  — 

Tou  dobou  dokonával  již  první  svůj  spis  obsahu  vla- 
steneckého, neboť,  vrácen  mu  byl  dne  15.  dubna  1776  od  cis.  a 
bisk.  censora  Matěje  Františka,  biskupa  Samarienského: 

Tabula  juris  publici  marchionatus  Moraviae**).  (Pře- 
hled veřejného  práva  markr.  ]\Ioravského.)  I  tento  spis  tištěný 
v  Olomouci  u  Josefy  Hirnlové  (8"  str.  30)  vydán  nákladem  nezná- 
mého kandidáta  práv  s  thesemi  dissertačními  na  rozdání  mezi  hosti. 

Slova  Ciceronova:  Ad  consilium  de  republica  dandum  caput 
est  nosse  remjjublicam  (Kdo  chceš  býti  vlasti  rádcem  bud  především 
vlasti  znalcem),  stala  se  Monseovi  vůdčími  pro  příští  časy:  k  vlasti- 
znalectví  čili  k  vlastivědě  odnáší  se  jeho  činnost  spisovatelská, 
tamže  směřuje  činnost  sběratelská  a  konečně  jeho  ochota,  skutkem 
i  radou  podporovati  vše,  cožkoli  slibuje  oslaviti  Moravu! 

Čím  důležitější  tento  spis  jest,  kterým  též  vědu  právnickou 
ve  služby  vlastivědy  staví,  tím  potřebnější  bude  pověděti  stručný 
jeho  obsah. 

Y  I.  kapitole  jednaje  o  zákonech  Moravských  uvádí  knihu 
Tovačovskou,  práva  manská,  zřízení  zemské,  práva  městská  atd. 
Kapitola  II.  věnována  jest  hranicím.  III.  náboženství,  kléru  a 
školám.  IV.  způsobe  vlády,  V.  stavům.  VI.  soudům  (desky 
zemské  a  manské,  práva  zemská  i  manská  atd.)  V  poslední  VII. 
kapitole  promlouvá  o  statcích  (zemských,  svobodných  dvorech, 
kostelních,  manských  atd.).  A  jestliže  stručný  tento  přehled  práva 
zemského  nám  svědčí,  jak  vehké  vědomosti  právnické  měl  o  Moravě, 
však  předmluvou  k  této  práci  osvědčuje,  že  jest  nadšeným  sledo- 
vatelem  veškerých  nadějných  publikací  „patriotických." 

Teskně  zpomíná,  jak  málo  se  o  Moravě  píše,  ale  hned  ozna- 
muje, že  mu  český  „Livius."  Pelcl.  II.  díl  Pešinova  spisu  Mars 
Moraviae  na  opsání  propůjčil,  že  Pešinův  Moravopis  mu  zůstal 
neznám,  ale  že  téhož  Pěšiny  „Předchůdce"  na  německo  přeložiti 
hodlá^*).  —  Dále  pochvaluje,  že  mu  Alex  Habrich  zvěstoval  o 
brzkém  vydání  Piterova  Monastika;  též  odporučuje  spisy  Voigtovy 
Effigies  virorum  eruditorum  —  Bohemiae  a  Moraviae  a  Acta  lite- 
raria  Bohemiae  et  Moraviae.  Posléze  prozrazuje,  že  mnoho  se  při- 
mlouval u  Pelcla,  aby  se  rovněž  jako  vydal  r.  1774  „Kurzgefasste 
Geschichte  von  Bohmen",  podobněž  stal  i  historiograťem  Morav- 
ským. „Byloť  by  přáti."  končí  předmluvu.  ..aby  mladíci  naši,  kteří 
se  k  platným  službám  pro  vlast  připravují,  měli  před  rukama  aspoň 
návod  pro  poznání  vlasti,  aby  zdánlivou  krásou  ciziny  se  nezvrhli, 
ježto  různé  jsou   zvyky  tak  každého    města,  jak  každého   člověka." 

Monse  tedy  již  tehdy  Pešinova  Předchůdce  Moravopisu  (1663 
v  Litomyšli)  česky  vydaného  po  němečku  uveřejniti  zamýšlel;  zá- 
roveň s  Ha  břichem  přičiňoval  se,  aby  II.  díl  proslulých  Pešinových 
vojen  Moravských  po  100  letech  tiskem  vydán  byl.'^j 

»)  Spisu  toho  originál  chová  se  v  z.  archive  v  Brně:  Cerr.  S.  č.  252/lG. 

")  Podobněž  předseda  Olomucké  společnosti  neznámých,  sv.  p.  Petráš,  překládal 
na  latinsko  Paprockého  zrcadlo  markr.  Moravského. 

";  A  skutečně  velmožný  přítel  Monseův  Josef  Valentin  Zlobický  od  r.  177r>. 
proftí.ssor  tfštiny  při  universitě  Vídeňské,  nalezl  mecenááe  na  vydání.  Froř,  se  věc 
neuskutečnila,  budo  na  svém  místě  zpomenulo. 


Ka  tomto  niístr  třeba  zponiciioiiti  okolnosli  j»ro  nás  život 
národní  velice  důležité:  povědomého  zrušení  řAdu  Jesuitského  a 
nařízení  s  vysokých  míst  daného,  aby  kniliovny  všech  zrušených 
kollejí  odvedeny  byly  knihovnám  universitním,  .(nkož  tedy  v  1'razc 
universitní  kiiiho\na  znamenitě  obohacena  bibliotlu-kami  kollejí 
Jesuitských  v  diecesi  ['ražské  zrušených,  tak-*r  nloiiionei  it/prvé- 
vznikla  bibliotheka  universitní  z  bibíiothek  kollejím  Jesuitským 
v  diecesi  Olomucké  druhdy  náleživších.  -  I  poněvadž  tako- 
výmto způsobem  nasnášeno  též  veliké  množství  starých 
knih  českých,  přirozeně  nahývali  učenci  náležitélio  i)onětí  o 
velikosti  někdejší  literatury  české.  Tak  knihosbory  Pražský  a 
Olomucký  osudným  zrušováním  kollejí  Jesuitských  a  později  jiných 
klášteru  vzniklé  umožnily  .studium  literatury  české. '=*) 

Poněvadž  ale  všecky  duplikáty  a  vůbec  multiplikáty  knih  se 
od  státu  na  veřejných  dražbách  prodávaly,  vypěstován  neobyčejný 
shon  po  knihách.  Co  učenec,  to  sběratel  a  slíditel  po  knihách. 
Mezi  takové  sběratele  náleželi  kromě  Monsea  Moravané  Zlobický 
Velehradan,  Hanko  llolešovan  a  zejména  Ilradišfan  Cerronil 

Nezapomenutelná  v  té  příčině  zůstane  sběratelská  činnost 
Cerroniho  ! 

S  tímto  moravským  vlastencem  dopisoval  si  Monse  velice  mnoho. 

Slyšme,  co  Monse  dne  27.  října.  27.  listopadu  a  5.  prosince 
r.  177(5.  Cerronimu  německy  píše  o  knihovnách;  knihách  a  učencích: 
„Naše  kniliovna  (universitní)  přijde  v  nesnáze,  poněvadž  kollej  i 
místnost  knihovní  bude  proměněna  v  kasárnu. 

Z  naší  knihovny  více  vykořistíme.  jakmile  ])an  llanke  jakožto 
adjunctus  bibliothecae  přibude. 

Hádá  se  obecně  na  jistého  cizozemského  praemonstrata  Arsena.") 
který  někdy  zdejší  kapitolní  knihovnu  prohlížel,  že  ji  tuším  ochudil 
(Dass  er  sie  defloriert  haíjen  mag). 

Co  se  knih  .a  rukopisu  týče.  Monse  posílá  Cerronimu  do  Vídně 
několik  exemplářů  svých  spisů  pro  něho  a  pro  Zlobického.  dále 
přikládá  výtah  z  katalogu  Gianinské  knihovny"*),  aby  si  vybraf. 
co  zakoupiti  hodlá,  a  posílá  mu  knihy  zakoupené. 

Co  se  týče  učenců  a  přátel  vlastenecké  literatury,  Monse  dě- 
tinsky se  raduje  z  uzdravení  Adaucta  Yoigtova:  „Danu  hotte  ich. 
dass  die  gute  Sache  den  Gipfel  unserer  Wůnsche  erreichen  und 
unsere  troue  Nation  auch  von  seinem  grossen  Ruhme  bestrahlt 
werde."  Když  téhož  roku  zemřel  biskup  Hamilton.  obával  .se  Mon.se. 
aby  P.  Quiřin  Kralovecký  nepozbyl  bibliotekařství  Kroměřížského. 
ale  potěšil  se  rozmluvami  s  generálním  vikářem'*)  sv.  pánem 
Rolsbergem,  „který  se  vehce  zajímá  pro  P.  Quirina  i  pre  naši 
literaturu."     Zpomenutý     totiž    P.   Kralovecký   z;imv'šlel    .<ei)s:iti 

'*)  Jungmann  k  veledllu  svému,  historii  literatury  česk<S  mél  v  Praze  po 
ruce  2400  českých  knih. 

")  Cerroni  připsal :  Faseau. 

'*)  Kanovuiku  Fr.  fíůhori  Gianiniími,  spolu/.akladatnli  nimó  spoleřnosti 
Olomucké  (societas  iacognitorum  1*47)  náleží  mezi  novrjšími  šiřiteli  osvříy  vynikající 
místo.  V  jeho  knihovní^  stálo  nejménř  7s^  foHantft,  nojméné  1548  4"  a  nejméné 
650  S",  mezi  nimi  mnoho  českých  spisů  I 

")  Janem  Matějem  Butzem  z  Rolsberku. 


—   8  — 

dějiny  diecese  Olomucké,  za  kterýmž  účelem  ještě  prohlednouti 
chtěl  knihovnu  i  domský  archiv  Olomucký. 

Téhož  roku  nařízeno  Monseovi,  aby  o  stavu  školství  morav- 
ského podal  zprávu;  ale  sotva  tak  byl  učinil,  nastalo  jemu  sočení 
nepříjemné  netoliko  pro  tuto  příčinu,  nýbrž  i  pro  jiné  výš  dotčené 
novoty  (zavedení  přirozeného  práva).  Jakého  druhu  tyto  nepříjem- 
nosti byly,  naznačíme  zlomyslnou  klevetou,  že  prý  jeho  příčinou 
celá  ves  vyhořela!!  —  Véc  ta  Monsea  velice  roztrpčila,  neboť  píše 
příteli  Cerronimu  (27  XI.  1776):  „Durch  gekiinstelte  Beleidigungen 
eines  undankbaren  Feindes  bin  ich  in  eine  entsetzliche  Unthátigkeit 
versetzt  worden  —  und  solíte  nach  Verheissung  des  H.  Martini 
und  Heinke  von  diesen  Bitterkeiten  nicht  bald  befreit  werden,  so 
zwingt  mich  meine  eigene  Erhaltung,  die  unglúckselige  Professur 
zu  resigniren!" 

Při  universitě  Olomucké  udaly  se  zatím  některé  změny,  že 
totiž  „collegium  nobilium"  z  Theresiana  i  se  základním  fondem 
barona  Tieťenbachovým  (1776)  přeneseno  do  Olomouce,  z  čehož 
professoři  práv  měli  nějaké  požitky,  ježto  šlechtici  onoho  konviktu 
neplatili  kollejného.  A  regentem  tohoto  šlechtického  konviktu  jme- 
nován Karel  markýz  de  Ville.  přísedící  královského  gubernia  v  Brně 
a  nařízený  dozorce  nad  školami  humanitními  i  německými.  — 

Téhož  roku  jmenován  jest  Monse  ředitelem  studia  juridického 
při  universitě  Olomucké.  a  slavně  installován  v  ten  úřad  zpome- 
nutým  markýzem  de  Ville  dne  20.  března'*).  Tento  úřad  podržel 
Monse  až  do  snuli,  což  proto  zvláště  vytýkáme,  an  nový  ředitel 
se  postaral  o  to,  by  veškery  listiny  dotýkající  se  fakulty  právnické 
ve  zvláštní  knihy  byly  sneseny,  jak  svědčí  dvě  značné  snůšky: 
Fragmenta  pro  notitia  historica  studii  juridici  Oloraucensis,  collegit 
Josephus  Wratislaus  nobiUs  de  Monse.  a  Beitraege  zur  Geschiohte 
des  juridischen  Studiums  in  Olmútz*"). 

Tehdy  pilně  se  zanášeli  učenci^  Moravští  přípravami  pro  mo- 
ravskou topografii,  a  to:  Zlobický,  Cerroni  i  Monse.  Poslednější 
posílal  příspěvky  Zlobickému,  a  Cerronimu  oznamuje  o  topografii, 
kterou  Monseovi  hrabě  Sinzendorf  byl  poslal,  a  též  o  veliké  mapě 
dioecese  Olomucké  od  Freienfelsa. 

Dne  13.  dubna  posílá  Cerronimu:  1.  velikou  mapu  Freienfel- 
sovu.  2.  tištěný  popis  pozemských  statků  na  Moravě,  od  Freienfelsa, 
3)  rukopis  s  tištěným  popisem  úplně  takořka  shodný,  4.  Hayovu 
řeč  pohřební  nad  umrlým  knížetem  biskupem  Hamiltonem.  5.  Denník 
Jana  Corvina*®).  Cerroni  totiž  připravoval  historickou  topografii 
města  i  kraje  Hradištského;  i  přispíval  mu  ochotně  Monse  a  od- 
poručoval  mu  spolupracovníky:  „Bei  uns  fángt  die  vater- 
liindische  Literatur  ein  gewisses  Leben  zu  bekommen, 
woriiber  ich  mein  Vergnugen  nicht  beschreiben  kann.    Der  áltere 


'*)  Cerroni  jmenuje  den  4.  října;  zdá  se,  že  míněn  dvorský  dekret,  kterým 
v  úřade  tom  definitivně  potvrzen. 

")  Cerr.  S.  276  a  Nro  54  v  zemském  archive. 

")  Druhý  díl  toho  denníku  (Annalium  Ilradistensium)  že  chová  Dr.  Corvini 
v  Brnř.  Toho  II.  dílu  nebylo  lze  nijakým  zp&sobem  od  zpomenutého  doktora 
dostati,  že  v  něm  jsou  „arcana  familiae." 


Herr    von    Rolsberg.    derweilijícr   vicariiis    gciicra  1  is    ist    cin 
grosser  Freund  davon,  kanu  auch  viol  beit  ragcii.'" 

A  netoliko  svým  krajanům  |){)máhal,  nýbrž  i  učuncúm  í^cským, 
s  nimiž  pilně  korrespondoval:  Tak  (íelasiovi  Dobnerovi  pro  dílo  jeho 
lioraldickí?  kreslil  pečeti  z  archivu  kláštera  Hradiště. 

Do  duševní  dílny  tehdejších  vlastenců  jy^ilmi  znamenitě  dává 
nám  nahlédnouti  list  Rajhraďského  benediktina  Mekseje  ilabricha"'-') 
zaslaný  poěátkcni  května  1777. 

Carissimo,    digiiissiraO(|ue    viro,    D.   Josepho    Wratislao    Monse 
Juris    utriusque   Doctori,    ejusdemque    Facultatis    Proťessoti    Iu-lmo 
Publico  et  Ordinario.  Alexius  Henedictinus  Rayhradensis. 
S.  D.  P. 

Odiosissima  illa  negotia,  quae  módo  totam  fere  divexant  Mo- 
raviam.  nec  claustra  sinunt  innnunia.  Ipsissima  et  mea  tempure 
sat  longo  adeo  occupaverunt,  ut  de  iis,  ([uae  Te  mihi.  vir  dignissime! 
meum  effecere  Amicum,  non  nisi  momentis  succisivis  cogitare 
licuerit.  Vide  sis  ergo  jam  causám,  ob  quam  responsorias  meas 
hactenus  differre  debuerim.  lUis  nunc  domi  ťorisque  tantisper 
compositis  primům,  cpiod  facerem.  mihi  imperavi:  ut  Tibi  seribam. 
Te  de  rite  obtento  libro  Peltzcliano  cum  intínita  gratiarum  actione 
certiorem  reddam,  Tecpie  vehementer  rogem.  ne  me  vel  proi)terea, 
quod  id  genus  debitae  in  Te  observantiac  tamdin  distulerim.  e 
numero  maximorum  cultorum  tuorum  excludas. 

Quod  conatibus  nostris  continuo  faveas,  iisque  non  módo 
prosperum  profectum  preceris.  sed  et  in  antecessum  aiiplausum 
occlames,  magnam  tibi  rei  diplomaticae  aestimationem  inhaerere 
ostendis.  Denique  ars  non  habet  osorem,  nisi  ignorantem!  utrum 
autem  res  nostrae  cum  tempore  (?)  a  quovis  tam  benigně,  sicut  a 
Te,  susceptae  fuerint?  eventus  docebit.  Páce  mea:  judicet  quisipie. 
sicut  aftectus   est,    ego  propterea    manum  a  tabula    non   removebo. 

Monasticon  Moraviae  a  tempore.  a  quo  ivcaiítrcitura  (J^oncralnj 
půljonům  a  líalojůiP  íDIoinaucjfid}  y  BrniensřYd].  J*^"'"  irífcliaafo  pa 
mteti  a  Haucjcni  teí^oj  ilíarLu-abftiuY.  Opera:  manu  Perillustris  Domini 
Joannis  Georgii  llumpoleczki  de  Kibensko  conscripta.  aliaiiue  prae- 
tiosissima  Archivii  nostri  Cymclia.  que  Dnus  Piterus  nec  attrectasse 
videtur,  in  manus  pervenere  meas,  multum  increscit,  quae  et  quanta 
autem  in  praenominatis  Mstis  de  nobilissimis  Moraviae  ťamiliis. 
ahisque  Viris  famosissimis  recondita  sint?  tacite  tibi  imaginarel 

Domino  Peltzelio  nostro  proxime  quaedam  denuo  suljmittam. 
quae  a  me  de  novo  desideravit.  sis  quaeso  ei  author,  ut,  cum  Il**»"» 
partem  Pessinae^")  ťeliciter  detexerit,  et  jam  cctera.  quae  post  se 
reliquit,   inquirat,  čerte:  si  Chronicon  Tilmitii  Abbatis  Trebnicensis. 


»^)  Aleksej  Habrich  •  26.  července  1736  v  Boazovt\  benediktin  Raj- 
hradský,  svým  vědeckým  snažením  jest  vedle  Monsea  nejznamenitéjši  Moravan  té 
doby.  Horlivé  podporoval  svými  příspěvky  snahy  všech  tehdejších  uřencň :  I>obnera, 
Pelcla,  Dobrovského,  Zlobického,  Cerroniho  a  j.  Jakožto  pokrai^ovatel  Pitorova  Mo- 
nastika  snesl  na  2000  listin.  Tiskem  vydal  1781  Jura  pruiiaeva  Moraviae;  sestavil 
nekrolog'benediktinský  a  dějiny  některýcli  far  v  Hrni^nské  diocisij  spořádal  mnoh.' 
archivy  atd.  Zemřel  27.  března  1794  pr.-vorom  jsa  llajliradským.  /,ádou.Mio  jest,  aby 
obšírný  jeho  životopis  co  nejdříve  byl  vydán. 

*o)  Vojen  Moravských        Mars  Moraviae. 


—  10  ^ 

aut  ej US  fragmentům  Amialium,  vel  etiam  continuatoris  Vitalis  frag- 
mentům, quae  Pessina  ultra  vigesiés  in  Suo  Martě  citát,  et  laudat 
ex  eo,  quod  Specialia  quaedam  contineant,  quae  alibi 
non  inveniuntur,  detegeret,  immortalem  mereretur  memoriam; 
credo  enim,  quod  ubi  11^  pars  Martis  latuit.  quod  et  ibi  docu- 
menta  et  Ms*±  unde  suam  historiam  contexuit.  delitescant.  R.  R. 
P.  P.  Paulini  Oborzistienses  a  Pessina  fundati,  ejus  Bibliothecae 
et  ]\Is'^L^  haeredes  ex  asse  fuisse  dicuntur,  quis  scit  ?  quid  ibi 
incognitum  latere  non  possif? 

Quod  Clarissimi  P.  Gelasii  Dobner  Tomus  Y^  Annalium  sub 
praelo  sudet,  ex  Ipsiusmet  epištola,  qua  quingenta  exemplaria 
literarum  fundationis  coenobii  nostri  aeri  incisa  pro  hoc  torno  sibi. 
expetierat,  percepi.  Scripsi  eidem  qualiter  petitioni  ejus  satisťacere 
velimus,  sed,  response  nullo  accepto,  nec  scio,  probaverit  ne?  vel 
reprobaverit  consilium  nostrum.  Ejus  dissertationem  de  origine 
Marchionatus  Moraviae  nondum  conspexi  spero  autem  eum  Moravos 
in  ea  mitius  tractare,  quam  in  Prodrorno  sui  Hagecii,  in  quo  Schoky, 
]\Ioravis  haud  bene  aftecti,  sententiae  assentire  videtur,  qui  nomen- 
claturam  Mahren  a  ZTtrdja  eine  íUaíjr,  quod  cadaver  significat 
deducit.  Si  diplomata  antiquissima,  a  quo  germanice  scribi  coepe- 
runt,  inspiciamus,  nunquam  IHál^ren  nec  illabren,  multo  minus 
ZHrcíjcn,  inveniemus.  sed  ilTeíjrí^eren  et  iltcríjcrrcn,  quod  procul 
dubio  inde  factum  esse  censeo,  quod  Moravia  a  quo  Marchi- 
onatus esse  coepit.  inter  plures  Doniinos  et  Marchiones  connnu- 
niter  distribueretur. 

D.  Zlobitzky  Viennae  et  P.  Quirinus^^)  Cremsirensis  jam  dudum 
mihi  tanquam  Viri  ab  excellenti  doctrina  et  eruditione  noti,  com- 
mendati  šunt;  gaudeo.  si  ea  [eruditione]  etiam  res  patriae  nostrae 
illustrare  contendant. 

CoUectio  Inscriptionum  Sepulchralium,  quam  optas,  res  admi- 
randa  est,  sed  a  nemine,  nisi  qui  sui  juris  et  bonorum  proventuum 
dominus  esset  [:  ut  possit  peragrari  :]  suscipienda,  praeterea  in 
re  antiquaria  cum  peritissimum  esse  oporteret,  secus  grandes  diffi- 
cultates  in  hoc  negotio  inveniret.  Nos  eas,  quae  ohm  in  insigni 
coUegiata  ecclesia  Petersbergensi  et  Parochiali  S.  Jacobi  Brunae 
exstiterant,  quantum  memini.  descriptas  h(abe)mus.  poterunt  adnecti, 
cum  de  his  Ecclesiis  diplomatice  agemus. 

De  D.  Coroni  Vienensi  mihi  scripsisti,  quod  topographiam 
Moraviae  meditetur.  Non  Moravic,  sed  solum  módo  Civitatis 
et  circuli  Hradischtiensis  historiam  geographico-topographicam. 
prout  id  mihi  ipse  insinuavit,  dum  abs  me  suppetias  quasdam 
eftlagitasset.  Communicavi  eidem  multa  ex  saeculis  XIV..  XV.  et 
XVI.  eo  spectantia,  quorum  haud  aliquis  alius  copiam  habere  potuit. 
cum  originalia  in  manibus  meis  sint.  Praecipue  Jura,  quae'  cives 
ipsi  inter  se  condiderunt  et  observari  fecerunt.  dum  civitas  nominari 
coepit,  et  antequam  alia  Bruna  ex  mandato  Marchionis  accepissent. 
Plura  adhuc  possideo,  quae  cum  se  gratum  et  pro  patria 
p  r  o  r  s  u  s  bene  c  o  g  i  t  a  r  e  o  s  t  e  n  d  a  t .  f  o  rte  i  ii  p  r  o  x  i  m  o 
h  a  b  e  b  i  t  s  p  e  r  a  n  d  a. 

")  Kralovecký. 


—  11  — 

Partem  littorarnni,  ([uas  iiltimis  ad  mc  srripsit.  ťavelns  liic 
appoiiere,  cum  Te  i)lurimniii  coiiccrnaiit.  Hey  dom  hiesigeii 
Auťeiithalt  dus  II.  Proťi;ssor  Moiiso  etc.  otc.  IMiiiaiii 
11  obis  omnium  civ  i  tatům  MoraviaL;  I' a  t  ricii  e  j  u  s  módi 
g  i  g  n  e  r  e  n  t  f  i  I  i  o  s !  b  r  e  v  i  h  a  b  o  r  o  m  u  s  1 1  ii  i  v  c  r  s  a  1  c  m 
P  r  o  v  i  n  c  i  a  e  H  i  s  t  o  r  i  a  m:  Vale  Vir  littera*rtm  et  houoris  Patriae 
tlagrantissime.  et  me  inter  tuos  cultores  iiniiiťiaiv  non  iicglige. 
Scril)ebam  Rayhradii  VIII.  Id.  .May  MDCCLXXVII.  (Originál  ve 
Františkovu  mus.  v  Brně). 

Tou  dobou  P.  Quirin  Kralovocký,  konaje  studijní  cestu  po 
Moravě  po  archivech  Mikulovském.  Hajhradském  a  j..  překvapil  Mónsea 
zasláním  dvou  fragmentů  k  literární  historii  Moravské  od  Středov- 
ského.  To  ponouklo  Monsea,  aby  zpomcnnté  zlomky  vydal.  Příle- 
žitost k  tomu  se  naskytla,  když  v  měsíci  červnu  chovanec  šlech- 
tického konviktu,  Jan  Adamec,  rytíř  z  Dombrovky  a  z  Adamovic, 
Slezan  z  Opolí,  bakalář  filosofie,  připravoval  své  promoční  these 
z  veřejného  práva,  že  Monse  připojil  k  nim  sv;l  „Suppeditata 
ad  h  i  s  t  o  r  i  a  m  1  i  t  e  r  a  r  i  a  m  ]\I  o  r  a  v  i  a  e".  ( Příspěvky  k  lite- 
ra nu'  historii  Moravské.  V  Olomouci  8"  str.  44.). 

Jaký  úmysl  s  vydáním  nepatrné  této  sbírky  jmen  spisovatelů 
Moravských  měl,  nejlépe  označil  v  předmluvě  slovy  „ad  ťamem 
magis  proritandam,  ([uam  com]K'Scendam"  a  zřetelněji  v  listě 
k  Cerronimu  (dne  5.  června):  „Mvm  Vorhaben  ist  durch  derlei 
kleine  Skarteken  die  Gemiither  zu  reizen,  welche  im  Standc  sind 
etwas  Grosses  zu  leisten." 

A  ten  úmysl  se  mu  plnou  měrou  zdařil,  jak  oznamuje  témuž 
příteli,  že  kanovník  Kroměřížský  několik  neznámých  sjjisovatelii 
Moravských  vynalezl.  V  předmluvě  k  týmž  su])])editatuni  ohlašuje 
čtenářům,  jak  pilně  v  Rajhradě  pracují  o  doi)lnění  1'iterova  Mo- 
nastika,  a  o  pracech  Zlobického  o  .sep.sání  topografie  Moravské. 

Ale  sotva  práce  tato  byli  dokonána,  již  tištěn  nový  sjjís 
Monseův  právnického  obsahu: 

,,  J  o  a  c  h  i  m  i  G  e  o  r  g  i  i  D  a  r  j  e  s  o  b  s  e  r  v  a  t  i  o  d  e  m  o  d  i  s 
i  n  státu  n  a  t  u  r  a  1  i  c  o  m  ]:>  (3  n  e  n  d  i  c  o  n  t  r  o  v  e  r  s  i  a  s.  ^ 
(Kterak  ve  stavu  přirozeném  kliditi  spory,  v  Olomouci  1777  8" 
str.  40).  Spis  ten  připojen  jest  k  thesím  (."Homučana  Františka 
Rollera,  věnovaným  veliteli  pevnosti  (Jlonnické  Jackovi  sv.  ]). 
Brettonovi. 

Poslednější  okolnost  způsobila  Monseovi  nepříjennié  kyselosti. 
Velitel  totiž,  poctěn  byv  věnováním  zpomenutých  thesí,  přislíbil 
přijíti  na  promoci  i  s  důstojnictvem.  i  čestné  stráže  vojenské  stanuly 
před  universitou.  Přirozeně  tedy  i  Monse  se  své  strany  jakožto 
první  repraesentant  university  přičiňoval  se.  aby  všichni  professoři 
—  i  neprávníci  —  dostavih  se  du  velké  auly  akademické,  ale  — 
nepřišli.  Proto  posteskl  si  u  Cerroniho  v  tato  slova:  „Unter  unseren 
Professoren  geht  es  so  verwirrt.  \vie  unter  Schubirz  -  ich  woUte 
lieber  Tráeger  am  Salzgries  (in  Wien)  sein." 

V  přátelských  svých  dopisech  toho  roku  zpomíná  ještě,  že 
Pele!  dal  otisknouti  Paměti  Václava  Vratislava  z  Mitrovic.  že 
Voigtovi  psal,  aby  na  slíbenou    lit.-iární   historii   Cech  a  Mt)ravy  ne- 


—    12  — 

zapomenul;  že  na  místo  krajského  hejtmana  hraběte  Sinzendorfa 
přibyl  z  Hradiště  pan  Rolsberg  a  že  v  kraji  Hradištském  mnoho 
obcí  přihlásilo  se  k  náboženství  evangelickému. 

Školní  rok  1777/8  stal  se  pro  universitu  Olomuckou  osudným, 
neboť  po  jeho  dokonání  měla  se  universita  přenésti  do  Brna.  Na- 
stala i  Monseovi  potřeba,  rozloučiti  se  s  praksí  advokatskou  a  vě- 
novati se  na  dobro  proťessuře.  Pro  tu  asi  příčinu  dostalo  se  mu 
napotom  osobního  přídavku  300  zl.  ročně. 

Stěhování  do  Brna  ztíženo  hlavně  převážením  veliké 
knihovny  universitní^^).  Monse  sám  s  rodinou  dne  17.  srpna  vyjel 
z  Olomouce  do  Brna.  Jak  pochopitelné,  znamenáme  v  životopise 
]\Ionseově  za  první  rok  působení  jeho  v  Brně  značnou  mezeru.  Dne 
29.  září  r.  1778.  jmenován  c.  k.  radou,  a  dne  7.  listopadu  Judox 
delegatus  universita  tis  in  causis  criminalibus". 

S  rokem  1779.  shledáváme  Monsea  již  zase  v  obvyklé  činnosti: 
milý  jeho  přítel  převor  Rajhradský,  Alex  Habrich.  byl  na  blízku; 
ten  mu  vyprávěl  o  divech  městského  archivu  Brněnského;  též 
Cerroni  dostal  se  z  Vídně  do  Brna.  A  nejdůležitější  pro  něho  věc, 
že  Brněnský  knihkupec  Benedikt  Mangold  ochotně  spisy  Monseovy 
v  náklad  svůj  přejímati  slíbil. 

I  přihodilo  se.  že  Monseovi  Norbert  Korber,  professor  církev- 
ního práva  při  domácím  studiu  kláštera  Louckého,  poslal  opis 
rozmluvy  mezi  duchovním  a  vojákem  stran  dů- 
stojnosti papežské  a  královské.  „Dialogus  inter 
clericum  et  militem  super  dignitate  papali  et 
regia."  (Brunae  1779  8"  48  str.)  Jakkoh  spis  ten  od  knihtiskaře 
Jindřicha  Quentla  v  Kolíně  mezi  1.  1480—1490  byl  tiskem  vydán, 
hodil  se  svými  tendencemi  na  dobu  Josefínské  reformace.  A  Monse 
tušil  dobře,  jak  choulostivé  to  thema  jest,  pročež  předmluvu  k  tomu  spisu 
ukončil  vážnými  slovy:  ,,P  r  o  d  es  s  e  v  o  1  o,  non  vellicare." 
Avšak  nezůstalo  bez  pohnutí  myslí,  jak  níže  poznáme.  Zpomenutý 
dialog  byl  posledním  spisem  Monseovým  právnickélio  obsahu, 
neboť  napotom  vydával  již  jen  díla  vlastivědecká  a  též  spisy  české. 

Byltě  téhož  ještě  roku  1779.  vydal  objemnou  knihu  8"  o  200 
str.  a  16  str.  předmluvy: 

„Infulae  doctae  Moraviae  (životopisy  biskupů  Mo- 
ravských). Vzorem  pro  tento  spis  bylo  Monseovi  dílo  Magnoalda 
Ziegelbauera  „Inťulae  doctae  in  Germania"  a  podkladem  téhož  dílo 
„Olomucium  S  aer  um,"  kteréž  Ziegelbauer,  byv  do  Olomouce 
od  barona  Petráše  r.  1747.  za  sekretáře  učené  „společnosti  nezná- 
mých" povolán,  za  zdejšího  pobytu  sepsal  za  přispění  kanovníka 
Gianiniho.  Při  tom  ovšem  Monse  hojnou  měrou  užil  spisů  tištěných: 
Pelelových:  Abbildungen  bohm.  &  maehr.  Gelehrten,  de  Lucových 
das  Gelehrte  Oesterreich,  Pešinovy  Bohemia  docta  atd. 

O  povaze  tohoto  Monseova  spisu  i  o  jelio  kritickém  počínání  nej- 
lépe svědčí  odstavec  „Martin  arcibiskup  llnězdcnský"  .(str.  18—38). 
kdež  dokazuje,  že  Martin  Opa  van  skutečně  jest  Mornvanern.  ano 
Opavsko  bývalo  částí  Moravy. 

")  Viz  o  té  véci  Koželuhův  životopis  Hanky  z  Hankeuštejua. 


—   13  — 

liiluluc  Mdiiscovy  v  iiřtMi('in  svMr  iiadřialy  ihisi  i  hiiioIhi  liliikii. 
hlavně  střízlivou  kritikou  a  piikladoin!  Vřodevšíiu  v/.biidily 
II  moravských  vlastenců  touhu,  ahy  se  Zicgulhaurovo  Oloiiiucium 
sacruni  vydalo  liski'ui,  jak  níže  bude  dotčeno. 

Infulemi  svými  Monse  dotekl  se  bolestné  pána  de  Lucy.  vy- 
davatele gelehrtes  Oesterreich.  a  též  Hngara.  I^eť  10.  října  Zlobický 
o  obojím:  „Sie  haben  recht  gethan.  dass  Sie  es  ihm  (de  Luca)  in 
Ihren  Infulis  ausstellten,  weil  er  alles,  ohne  es  vorhin  zu  príifen, 
was  er  erhált,  drucken  lásst.  Aber  wie  ich  horo.  mít  dem  llngar 
werden  Sie  was  zu  thun  kriegen.  Aber  a  uch  das  haben  .Sie  gut 
gesagt  — ,  warum  war  er  gar  so  rachgii.-rig.  Ks  geschieht  ihm 
schon  recht.  Ich  hr)re,  dass  er  sich  vertheidigen  wolle,  Das  soli 
er  nur  thun." 

V  prvnější  příčině  zařekl  se  Zlobický,  že  již  ničím  více  pánu 
de  Luca  nepřispěje,  ač  mu  tolik  důležitých  článků  poskytl. 

Mnohem  zajímavější  je.st  spor  s  Rafaelem  i;ngarem.  který 
nám  dává  nahlédnouti  v  ony  kyselosti  vědecké  i  osobní,  které  se 
tenkráte  v  Praze  odehrávaly. 

V  Praze  totiž  Rafael  Ilngar  byl  vydal  r.  1776.  I.  díl  Kalbínovy 
Bohemia  docta,  načež  jej  r.  1777.  P.  Kandidus  a  S.  Theresia  Augustinián 
předešel  vydáním  II.  dílu  téhož  lialbína.  Tento  podivný  způsob 
rozhořčil  Ungara  velice,  pročež  n(.'meškaje  již  r.  1778.  vydal  týž 
druhý  díl,  pojav  do  něho  i  předmluvu  i  poznámky  Kandidovy.  aby 
je  mohl  zkritisovati.  Kandid  žaloval  Ungara  pro  patisk,  ale  nepo- 
chodil u  úřadův.  Současně  ale  Dobrovský,  ujímaje  se  Kandida, 
začal  kritisovati  vydání  Ungarovo.  I  poněvadž  ÍJngar  útoky  ty 
chtěl  odrážeti,  začal  proti  novému  časopisu  Dobrovského  „Bíjhmische 
Literatur"  vydávati  bezejmennou  „Revision  der  bohmischen  Literatur." 

Do  tohoto  památného  sporu  literárního  zapletl  se  nechtěje  i 
náš  Monse,  an  v  Infulích  na  str.  4U  Ungarovu  kritiku  díla  Kandi- 
dova  nazval  „c  r  i  s  i  m  n  o  n  n  i  h  i  I  a  c  u  t  i  o  r  e  m." 

Jakmile  tedy  Dobrovský  Monseovy  infule  dostal  do  Prahy, 
poslal  prý  s  nimi  nějakého  pána  Heidla  k  Ungarovi  do  Strahov- 
ského kláštera,  aby  prý  pozoroval,  kterak  se  prý  bude  k  tomu 
tvářiti  Ungar.  Ungar  hádal,  že  Dobrovský  Monsea  podpíchl;  a  když 
na  druhý  den  zašel  k  Dobnerovi,  který  den  před  tím  tytéž  oba 
spisy  Monseovy,  i  Dialog  i  Infule.  byl  dostal,  divil  se  Dobner  rovněž 
a  hádal  taktéž  na  Dobrovského.  —  Při  tom  začala  rozjjrávka  o 
obou  spisech  Monseových.  I  začal  Ungar  kritisovati  zejména  Dialog: 
Nač  prý  vydávati  starý  krám  atd.?  Konečně  řekl,  že  vydá  jiroti 
Monseovi  spis:  „De  controversiis  inter  Donifacium  et  Philip])um 
pulchrum." — Dobner  se  smál  a  řka:  „Sie  werden  diese  Abhandlung 
nicht  schreiben!"  ,Warum?'  „Sie  werden  sie  nicht  schreiben,  ich 
kenne  Sie". 

A  Ungar  skutečně  vrhl  se  na  Monsea.  ba  již  patřičný  útok 
ku  str.  144.  svého  spisu  „Revision"  dohotovil  a  osnovu  r)ro  dotyčnou 
dissertaci  připravoval.  V  tom  utvrzovaly  jej  také  hlasy  nevole 
proti  Monseovu  dialogu  ozývající  se  v  Praze,  z  Moravy  i  z  Vídně, 
(viz  též  Magazín  fur  Dohmen  k  Mahrcn  1781  str.  131 — 43).  až  ko- 
nečně Zlobickému  o  svém  úmyslu,    vydati  dis.sertaci.    oznámil.     Ale 


—  14  — 

„Zlobický  prosil  mne,  abych  jomn  k  vůli  od  té  dissertaco  upustil". 
A  IJiigar  skutečně  k  prosbě  Zlobického  věci  té  nechati  hodlal,  když 
k  jehf)  veliké  radosti  Monse  sám,  Ijyv  o  věci  od  Dolmera  poučen, 
dne  12.  listopadu  se  omluvil  a  htoval,  že  nechtěje  Ungara  urazil, 
ba  že  i  odvolati  veřejně  hotov  jest.  Na  to  teprve  konečně  rukopis 
do  tiskárny  zaslaný  táhl  zpět  a  jiným  nahradil.  —  Přes  to  donesla 
se  Monseovi  zpráva,  že  Ungar  na  něho  bude  útočiti;  pročež  Monse 
Dobnerovi  dňtklivě  dopsal,  načež  Ungar  dne  2.  ledna  1780  Monseovi 
listem  celoarchovým  všecky  okolnosti  na  široko  vypsal  a  jeho 
obavy  zaplašil. ^^^l 

O  tom,  co  tehda  tři  přední  Moravané,  Monse,  Zlobický  a  Habrich 
osnovali,  podávají  nám  zprávu  dva  listy,  Zlobického  na " '/,  3  a 
Ilabrichův  na  celém  archu  psané.  Oba  ty  listy  jsou  takořka  hotovými 
rozpravami  vědeckými,  i  podáme  z  nich  stručné  výpisky  : 

Zlobický  totiž  z  Vídně  dne  4.  listopadu  r.  1779.  píše  Monseovi 
o  13  různých  věcech: 

1.  Dobner  vydáním  svého  „Specimen  diplomaticum  Moraviae," 
že  Zlobického  náramně  sklamal;  ze  100  listin,  které  on  sám  na- 
sbíral, že  nenalezl  u  Dobnera  ani  jediné.  Však  i  ty,  které  uveřejnil 
Dobner,  ^jistotně  že  budou  v  Rajhradském  archive. 

2.  Že  dověděl  se,  kterak  prý  baron  Housperský  znamenité  věci 
ze  stavovského  archivu  chová;  nech  Monse  poprosí  Housperského 
o  příspěvky  pro  Zlobického  topografii.  „Wenn  ich  so  fořt  Beitráge 
erhalte,  so  wird  mein  Werk  hůbsch  anwachsen  .  .;  dann  lásst  sich's 
sagen:  Die  Máhrer  haben  schone  und  reitzende  Sachen  ..." 

3.  Báňský  a  dvorní  rada  Peithner  dal  se  ode  mne  přemluviti, 
alty  vydal  přírodopis  (Naturgeschichte)  Moravy.  Spis  ten  obsahuje 
stručné  dějiny  Moravy,  dobré  zprávy  mineralogické,  topografické 
atd.  Rukopis  podán  Císařovně  k  nahlédnutí.  „Ďas  Jus  Municipale 
et  montanum,  so  Dobner  liefert,  und  listiger  Weise  von  ihm  (Peithner) 
herausgelocket  hat,  weiss  er  jetzt  nicht,  ob  er  es  noch  einmal 
mitabdrucken  soli  lassen.  Dobner  hátte  besser  gethan,  weim  er  es 
weggelassen  hátte,  weil  er  wusste,  dass  wir  es  vom  Peithner  gewiss 
erhalten  werden,  und  wenn  er  statt  desselben  das  Chronicon  Hra- 
dištiense,  Budvicense,  Mesericense  und  Chronicon  deleti  monasterii 
Smilheimensis  geliefert  hátte. 

4.  Nech  Monse  jakožto  přítel  Dobnerův  tohoto  poprosí  o  zmí- 
něné kroniky  pro  díÍo  Zlobického.  —  Též  u  sekretáře  Wolfa  nech 
se  o  příspěvky  přimluví  a  posléze  Habricha  nech  požádá,  aby  přece 
vydal  seznam  všech  pokladu  Rajhradských. 

5.  Kraloveckého  nech  Monse  požádá  o  výpisky  z  rukopisů 
Středovského,  chovaných  v  Kroměříži  (o  zaniklých  hradech).  Sou- 
časně Monseovi  posílá  příspěvky  k  dějinám  právnického  studia. 

6.  Vyslovuje  přání,  aby  se  mohl  dopíditi  spisů  Hradištského 
MDra  Kiesewettra. 

7.  Zda-li  Olomucký  kolář,  který  vynalezl  jakýsi  stroj  válečný, 
jest  Moravan.  Jakýsi  radní  panáček  (magistellus)  Olomucký,  že  psal 

")  Tento  list  chovaný  ve  Frant.  museu,  jest  velevítanou  pomůckou  pro  po- 
znání tehdejších  pomérů  literárních  v  Praze,  dotýkajíc  zvláště  Ungara,  Kandida, 
Dobrovského  i  jiných. 


—  15  — 

do  Vídno  „Clíiris.siniiis  Aloiisc  scy  iii.iiii.iciis".  Jiii«''ii;i   jrlio  /.•  imv.\'' 
děl;    nech  si    z  tolio  nic  iu'(lrl;'i.  Hirc  Iiiťul.n!    liiiilcii    hit-r  iiiclit 

wenigcr  Poiťiill,  als  Ihr  luistcrhliches,  patriot isclius  Hťstrťhfii  dic 
Koťlidokischen  Manuscripte  der  Wclt  bekaimt  zu  niachrii.  Man 
wíinschut    niclit    nur    das   Oloniucinni    sacruin.    sondern    aurh    dit^ 

iibrigen  Ziogelhaurischen  .  .  .  Werke  gedruckt  Ztrs('hun Ks  ist 

nothwendig,  dass  Kodidek  die  Handschrift  zur  Einsiciit  hergiubt .... 
Nehrnen  Sie  sich  nur  ein  Exempel  an  der  Parte  II.  Martis  Moravici, 
an  deren  Druckbeťurderung  es  schon  seine  Richtigkeit  hatte,  bis 
Dobner  &  Voigt  dem  giiten  (Irafen  Wrbna  einredute,  dass  das 
Work  unvoUendet  und  ungleich  der  l'ars  I"'''  inehr  ungarische  als 
bOhmische  und  mahrische  Gegenstande  enthalte,  wiewohl  Beide 
das  Werk  loben  und  desselben  Hurausgabe  versprechen.  (In  etti- 
giebus  I.  pag.  26;  Monumentorum  IV.  pag.  192.) 

8.  Kodidek  soli  die  Manuscripte  des  Olornucii  Sacri,  der  Epi- 
taphia  &  Privilegia  Episcopatus  Oloin.  auť  etwelche  Tage  mir  ein- 
schicken,  damit  ich  entweder  den  Grafen  Wrbna  statt  des  Martis 
Moraviae,  oder  den  Grafen  Kláry,  Baron  Křesel  oder  vielleicht  giir 
die  Monarchin  selbst  darům  (um  die  Druckkosten)  angehen  konne. 
....  Die  Ehre  der  Herausgabe  wird  Ihnen  voraus.  darni  orst  mir 
gebiihren.  Die  Vorrede  u])erlasse  ich  Ihnen  (následuje  úvaha,  kterak 
spis  vydati,  totiž  s  doplfdvy  z  Assemania,  Solagia,  Dobnera,  z  Praye, 
Bukische,  Wengerského  atd.) 

Die  andachtige  und  fromme  Monarchin  ....  wird  es  gewiss 
drucken  lassen;  und  wenn  sie  auch  nur  lUOijií:  dazu  giebt.  so  giebt 
der  Graf  Wrbna,  Kláry  und  Baron  Křesel,  dann  die  mílhr.  Xation. 
Bruderschaftskasse,  die  alle  Jahre  das  Fest  des  h.  Cyrillus  und 
Methodius  bei  den  Michelern  hier  feierlichst  begehet.  das  íibrige 
darauf .  .  .  Der  Erzbischof  muss  Schandonhalber  auch  beytragen  .  .  . 
als  Oberhaupt  der  mahr.  Kirche  .  .  .  Kodidek  soli  2  Douzent  Exem- 
plarien  auf  dem  Schreibpapier,  oder  6  Exemplarien  und  fur  die  18 
das  Geld  á  4  Rh.  also  72  Rh.  und.  wenn  wir  guten  Al>gang  haben. 
auch  100  Rh.  fiir  sein  Manuscript  nebst  einem  patriotischen  Denk- 
male,  das  wir  ihm  in  der  Praefatinn  und  bey  der  Monarchin  stiften 
werden,  empfangen 

9.  Was  ist  denn  die  BjMo  ^latá  und  die  líroiiYfa  Karyona, 
dann  der  Verus  operarius  in  vine  a  Domini,  so  Sic  von 
Ihrem  H.  Bruder  zu  Olmtitz  erhioltenv  ....  Ich  werde  Ihnen  von 
Lomnitzky  in  br)hm.  Reimen:  ř)a^ani  aneb  Ko5opr50  111051  Knic^oni  a 
^etnancíu  o  -IToc^y  <3  Panoiráiij  aaF  f prdiiv^ů  ^IvrfoiiMijcí)  taf  v  po 
tcntatůir)  smictsfýctj.  8"  Prag.  1589  liefern.  sobald  ich  es  abg.'schrie- 
ben  hábe.  Es  ist  ein  rares  Biichel  von  7'/,  Bogen.  so  nirgcnds  mehr 
zu  haben  ist,  das  Sie  bey  Ihrem  Dialog  gut  iuitten  bcníitzen  kr»nnen. 

Voigt  soli  auch  ein  derley  Kojniloutrdnj  moji  fi\  potrom  a  Knicscm 
sich  angemerkt  haben.  .  .  .  Der  llof  sieht  itzt  derley  Schriťten 
nicht  gerne. 

10.  Herr  Pater  Prior  Habrich  .  .  .  míige  bald  den  Katalog,  den 
er  eben  bearbeitet.  herausgeben  .  .  .  Dobner  in  Praeniissis  ad  Spe- 
cimen diplomatarii  Moraviae  eitert  unseren  besten  Habrich  und 
uns  alle  an,  was    er  gethaii.   ioitziisetzen  ....    Das  Verzoichnis   der 


-    16   - 

Raygorischen  ÍTrkunden  erhielt  ich  aus  den  TI;indeii  des  Braiinauer 
Praelateii,  der  sich  selbst  bestrebet,  diese  Schíitze  zu  reviiidicireii, 
da  seiiiem  Vorgeben  nach  dieselben  durch  den  seUgen  Pitter  aus 
Braunau  und  Břewnow  dahin  (nach  Raygrad)  sollen  gebracht  wor- 
den  sein.  .  .  .  Wenn  es  auch  der  sel.  Pitter  gethan  hatte,  wie  ich 
sehr  zweifle,  so  kann  es  der  H.  Praelat  gewiss  nicht  beweisen,  und 
widerrechthch  kann  er  uns  IMáhrer  dieses  Schatzes  nicht  berauben. 

11.  Wenn  der  H.  Baron  Hauspersky  seine  máhrischen  Land- 
tagsschliisse  mir  mittheilen  wollte,  verspreche  sie  ihm  in  kurzer 
Zeit  .  .  zuriickzustellen.  Cerroni  und  ich  wiirden  sie  extrahiren. 

12.  Wiinschte  mir  die  obersten  Landesofficiere  .  .  .  aus  den 
Landrechtsbtichern  Czudy  Olomouczký  und  Czudy  Brnienský  zu 
excerpiren. 

13.  Nach  Weinachtenwird  Ihre  Mahři  se he  Landesordnung, 
das  Engelmanische  Manuscript  sammt  den  decisionibus  forensibus 
mit  grosstem  Danke  folgen  .  .  .  KOnnten  wir  das  von  Voigt  ange- 
zeigte  Buch  De  módo  in  jure  studendi  hbellum  Petro  Vecturio 
novello  jurium  Scholari  Johannes  Jac.  can.  juris  utriusque  consultus 
mittit.  Impressum  in  incUta  civ.  Bruna  a.  s.  MCCCC  .  LXXXVIII .  . 
erhalten! 

Monse  tento  dlouhý  list  přítele  svého  Zlobického  po  svém 
zvyku  neodkladně  zaslal  převorovi  Habrichovi.  načež  tento  dne  22. 
listopadu  odpověděl  listem  celoarchovým. 

I  píše  tedy  Habrich:  Že  se  listu  Zlobického  nemohl  do  sytá 
načísti,  že  se  mu  záměr  jeho  na  vydání  Olomucia  sacra  znamenitě 
líbí,  i  pokračuje:  Unser  Monasticon,  unsere  Bruna  Sacra,  Privilegia 
Cathedralis  ecclesiae  Olomucensis,  Collegiatae  Brunensis,  Parochialis 
ecclesiae  Brunensis  et  B.  V.  Olomucensis  und  noch  mehr  dergleichen, 
so  wir  besitzen,  wáren  gewiss  Sachen,  womit  das  Mangelhafte  da- 
rinnen  (Olom.  sacr.)  nicht  nur  ergánzet,  sondern  das  Werk  selbsten 
voUstándig  hergestellt  werden  kunte.  Aber  wo  kam  unser  Monasticon 
hin!  es  wiirde  davon  vollig  verschlungen  und  unsere  langwáhrige 
Arbeit  verschwánde  auf  einmahl! 

Dem  P.  Dobner  diirften  wirwegen  der  Herausgabe  des  Spe- 
ciminis  diplomat.  Mor.  gar  nicht  viel  verbunden  sein,  zumahlen 
sich  dessen  diplomata  fast  alle  auch  im  unserer  Sammlung  befinden 
und  noch  fiinf  bis  sechsmahl  so  viele  andere  wichtigere!  Vielleicht 
werden  wir  untereinstens  mehr  bohmische  lií^fern  konnen,  als  er 
uns  máhrische  gegeben.  Und  um  das  Chroiiicon  deleti  monasterii 
Smilheimensis  soli  Herr  Zlobiczký  ihn  auch  nicht  sehr  bitten,  denn 
bei  uns  ist  es  fertig  mit  26  St.  aus  lauter  Originalien  abgeschrie- 
benen  Diplomen  belegt. 

Das  Konig-Klosterliche  Archiv  in  Alt-Briinn  ist  in  Ansehung 
der  so  vielen  Original-Urkunden  —  das  reichste  in  Máhren.  —  Nicht 
minder  rnerkwiirdig  ist  das  Archiv  des  Briinner  Rathauses,  die  Žahl 
der  merkwiirdigsten  ÍTrkunden  beláuft  sich  im  ersten  auf  483  Stiick 
und  im  zweiton  fast  ebenso  hoch. 

Dass  die  Raygerischen  MS  aus  dem  Braunauer  Archive  seien, 
ist  nicht  erweislich.  Raygern  hat  gewiss  vielmehr  in  Braunau  als 
Braunau  bei  uns  zu  suchen.  Fiir  den  Herm  Zlobicky  folgt  hier 
ein  Verzeichnis  unserer  Schátze: 


-    17   — 

Nr.  2.  Moiiast  icoii  Moraviuiisc  (voii  ll()na\  rnlura  1'ilcr 
aní^a-Ii^frt,  voii  mil-  ťorlgesrtzt )  ist  fran/  diplomat isdi  iin.l  b.-iritrt 
alle  Kir>ster,  die  jemals  iii  MahiL-ii  gcwťscn  als  /.  li.  aus  (k-m  lluiíc- 
dictmcr  Oldou:  llaygcMn.  Ilradisoli,  Trebisch.  Mirzin,  Koiruirow.  Hiisau 
(bci  Troppau),  KlÍKsturle  bci  Schr.nbcrří.  PustiiTiÍLTz.  Kravsko.  Aiici- 
schitz  und  Layparticz  u.  s.  w.  lúmv  20(X)  IJrkiiiuIun. 

Nr.  3.  Collectio  diplomatica  pro  hist.  rnudii  a^vi  bustelit 
aus  175Diplornen  (saec.  X[V.  XV.  XVI.).  diu  iiici.st('ii.s  nur  dic  Laiidus- 
fiirsten,  die  Staiide  und  das  Land  betreften,  aus  lauter  echtun 
Urkunden  abgcschrieben. 

Nr.  24.  CoUectio  litterar.  pub  1  icaruiu  pro  ot  adv(!rsus 
Gcorgium  Podiebradium  besteht  aus  lUG  lat.  und  8(J  Stiick 
b()hmischen  Briefeu. 

Nr.  30.  Ralbiui  historiau  lUidvicen  sis  comp  •■  nd  i  u  ni 
butrifft  die  Stadt  Budweis  in  B()hmen. 

Nr.  31.  Codex  priv.  cathedralis  eccl.  Olomuc.  besteht 
in  51  St.  Privilegien,  die  diesem  Iiistbum  Kaiser  T.eopold  1G63 
coníirmirt  hat. 

Nr.  32.  Privilegia  civ.  Olomuc.  —  Abschrifteu  aller 
ihrer  Privilegien. 

Nr.  33.  Codex  diplomaticus  omnium  ťere  ecclesi- 
arum  civ.  Brunensis,  eine  aus  verschiedenen  Anliivcn  zus.uii- 
men  gebrachte  Samlung. 

Nr.  40.  Chronicon  civ.  Auspiciensis. 

Nr.  42.  L  i  b  e  r  n  e  g  o  t  i  o  r  u  m  civ.  Ur  a  d  i  s  c  h.  i  n 
]\I  o  r  a  v  i  a. 

Nr.  43.  pannoti  ipolmv  potrscbnc.  —  Privilegia  Moraviae  statuum 
in  lateinischer  und  bohmischer  Si)]-aclie.  €ytrafty  Pubonúp  —  sind 
die  Ladungen,  die  in  Brumi  durch  2  llundcrt  .T.dír  ovIi-iIiími  worden. 

-x-  ■>:- 

■X- 

Rok  1780.  pro  Monsea  mnohonásobně  byl  význanmým ;  univer- 
sita do  Brna  přeložená  dosáhla  všech  hodností  akademických,  tudíž 
Monse  dne  12.  ledna  inř^^Uován  za  rektora  magnifika.  Installační 
jeho  řeč  má  za  předmět  „dějiny  školství  na  Mora  v  ě.''^-*) 

V  měsíci  únoru  zbaven  jest  Monse  starosti  o  knihovmi  uni- 
versitní a  současně  jmenován  členem  Brněnské  komisse  pro  t-ensuru 
knih.  —  V  měsíci  dubnu  (16  IV)  jmenován  jest  členem  Ilesscnsko- 
Homburské  učené  společnosti.  K  tonnito  vyznamonání  dne  5.  května 
1780  gratuluje  mu  Alexius  Hal)rich.  Při  tom  sděluje  Monseovi 
stran  místa  u  Pěšiny  (Mars  Mor.  271)  jmenovaného,  kde  Vratislav 
tábořil;  dále  podtívá  výpisek  ze  života  sv.  Václava,  chovaného  ruko- 
pisem na  Rajhradě. Na  konec  připojuje  llabrich  slova:  „Judiciuni  Tuum 
de  Pelzelii  Carolo  IVto  adinodum  j)l;icuit.  Ego  <[UO((uu  dixi:  l\a5^á 
lišřa  siuůj  ocas  cbiudlí  a  se  s  ním  chluln,  objíiiláštó  čosfá,  juxta  not  um: 
(^  tol}0  jcbcn  íalbý  v^^jUá  íoclja,  rá^  f^o  :I)lubi,  prair>Y  luvínt^"),  quam- 
vis  ultimum  de  Pelzelio  dirtum  nolini.  primům  oxigit  patriot isnuis."' 

")  Éeč  ta  vlastní  rukou  napsaná  chová  se  ve  sbírce  Cerroniho  pod  č.  276 
v  archive  zemském. 

'^)  Ačkoli  těmi  slovy  tehdejší  krajinná  kyselost'  Moravanů  k  Cechům  se 
projadřuje,TŠakťelcI  i  Dobner,  jak  výše  bylo  pověděno,  moravským  patriotům  dali  k  ní 
částečně  příčinu. 


-  18  — 

Zajímavý  jest  list.  kteiý  Monse  Ceironimu  dno  23.  září  z  Brna 
o  svých  minulých  prázdninách  píše.  kterak  v  měsíci  srpnu  u 
svého  švakra  v  Prostějove  pobýval.  —  Měli  tam  posvícení  a  tam 
slyšel  hanácké  písně,  o  kterých  se  již  s  Alexejem  Habrichem  pří- 
jemně byl  bavil:  „pojnúš  ty  panenfo  mou  lásfu,  fby  '""<-'  hubcš  wibH 
inišct  na  proirújhi."  Tato  jadrnosť  Monseovi  se  prý  tak  velice  líbila 
(die  runden  Worte  haben  mir  so  gut  gefállen),  že  si  předsevzal 
hanácké  písně  sbírati,  ale  u  jeho  švakra  Prostějovského  bylo  prý 
tolik  hostí,  že  si  takových  pěkných  myšlenek  (die  schonen  Phrases) 
nemohl  zapisovati.  —  S  radostí  pak  zaznamenává,  jak  se  sešel 
s  mnohými  kněžími,  kteří  byli  na  prosto  překvapeni,  že  on  Monse 
není,  jak  jej  svět  líčí,  opravdovým  ďáblem.  —  Když  přibyl  do 
Olomouce,  nastala  prý  veliká  disputace  o  Cerroniho,  kdo  jeho  a 
vládního  radu  Hupku  hostiti  bude,  až  přijedou  na  Moravu.  Tu  prý 
pan  Istler  povídá,  že  by  Ijylo  proti  všemu  „přirozenému  právu," 
kdyby  u  něho  nevlehli. 

Toho  roku  Monse  uveřejnil  jen  jedinou  práci:  „Ursprung 
&  Folgeordnung  der  Landeshaup tleute  in  Máhren"  (Briin- 
ner  Sackkalender^''). 

Za  to  dočkal  se  velikého  vyznamenání,  že  povýšen  byl  dne 
10.  prosince  na  šlechtictví  s  přívlastkem  „Edler." 

Znak:  polem  jest  moravská  šachovnice,  v  němž  se  zdvihají 
3  kopce;  z  prostředního  nejvyššího  roste  stéblo  obilné,  z  něhož 
pučí  3  klasy.  Vrch  šachovnice  ozdoben  3  orlicemi. 

K  roku  1781.  zaznamenáváme  hlavně  vědecké  pubhkace 
Monseovy,  a  to: 

Caroli  Žerotinii  epistolae  selectae  fasc.  I.  Brunae. 
Byltě  ^INIonse  od  svého  přítele  Dobnera  dostal  sbírku  původních 
listů  Žerotínových,  i  poznal  hned  bystrozrakem  svým  velikou  jejich 
důležitost,  takže  na  vydání  jejich  pomýšlel.  Této  publikace  nemohl 
jsem  se  dopíditi,  i  bylo  mně  lze  toliko  nahlédnouti  v-  rukopis 
Monseův  nadepsaný:  J.  W.  Monse  Codex  epistolaris  Caroli  Žerotinii 
1598—1605,  jenž  obsahuje  regesta  ku  178  listům^^).  Pro  které 
příčiny  nedošlo  na  další  vydávání  listů  Žerotínových,  ač  byla  po 
nich  poptávka,  nelze  pověděti.  Ovšem  ale  jest  nápadno,  že  téhož 
roku  v  Olomouci  u  Josefy  Hirnlovy  vydal: 

Kritische  Untersuchung.,  wann  das  L.  Máhren  ein 
Markgrafthum  geworden,  und  wer  dessen  erster  Mar.k- 
graf   geworden    sey?    Von  P.  Gelasius    Dobner  8^  str.  104. 

Tato  rozprava  uveřejněna  byla  v  II.  sv.  Abhandlugen  der 
bohm.-Gesellschaft  1776,  a  nový  otisk  jest  opatřen  jednak  poznámkami 
Dobnerovými  jednak  Monseovými,  takže  dobrá  třetina  jest  dílem 
Monseovým. 

Však  Monse  přičiňoval  se.  aby  i  jiní  spisy  vlasti  vědecké  vydávali; 
zejména  ponoukl  svého  přítele  Alexeje  Habricha,  vydati  spis  Jura 
primaeva  Morav  i  ae  (Brunae  1781).' 

Když  téhož  roku  Dr.  Englich,  potomní  zeť  Monseův,  ve  Vídni 
na    promoci    se    chystal,    uveřejnil    ve    své    inaugurační    dissertaci 

")  Viz  Mon8e's  Versuch  einer  kurzgef.  Geschichte  Milbrens  11.  str.  69. 
*')  Vo  FrantiákOYU  museu  č.  369. 


—   10    - 

rozpravu;       ..M()ii.S(''s      l.ťlnsy^ďm      \...,      ,|,.|-     lífj-iiTiMM.fsInriii     «lťr 
christliclicii  Kirclie." 

L.  1782  dno  8.  iliibna  oel  ha\(»r.ské  společnosti  učené  v  Uurg- 
hansenu  INÍonse  jmenován  čhMiein. 

Universitě  do  Hrna  sotva  přenesuné  k  nalóhání  prvního  arci- 
biskupa Olonmckého  nastaki  nová  proinčna,  kturaz  vrcholila  v  tom, 
aby  s  rokem  školním  1782,'3  na  novo  přenesla  se  do  Olomouce, 
nikoli  již  jakožto  universita,  nýbrž  pode  jm(;ncm  in('n('  zvučným 
lycea. —  Při  tomto  přemčfiování  čili  rfDrganisaci  university  v  lyceum 
Monseovy  návrhy  staly  se  plntnými.  A  čím  včtsí  byl  MÓnscíiv 
věhlas,  tím  snáze  jenui  poštěstilo  se.  uskutečniti  dávné  sv»''  přání, 
aby  při  lyceu  Olomuckém  zřídila  se  stolice  pro  zákony  vla- 
stenecké (moravské).     A  stoliee  ta  s^''ěrena  Monseovi.'^^) 

I  nastalo  tedy  nové  stehování  imiversity  do  Brna.  Starosť  o 
knihovnu  měl  ílanke,  ač  potomně  vrchní  dozor  svěřen  ^fonseovi. 
Monse  sám  vystěhoval  se  z  Brna  dne  25.  října  1782,  i  vykázán  mu 
byt  ve  zrušené  již  Kartouzi.  —  První  starostí  jeho  bylo,  aby  po- 
sluchačům svým  přednášek  o  zemských  zákonech  poskytl  návod. 
Za  tou  příčinou  u  Josefy  Hirnlovy  (1783  8''  16  str.)  vydal: 

„Leitfadenzu  den  Vorlcsungen  uber  dio  Landus- 
g  e  s  e  t  z  e  d  e  s  M.  M  á  h  r  e  n  a  u  ť  d  e  m  k.  k.  L  y  c  a  e  u  m  z  u 
( )  I  m  ii  t  z.-'  . 

Spis  ten  německý  různí  su  od  stejného  latinského  (Tabula 
juris  publici  march.  Moraviae)  rozdělením  na  lU  oddílů.  —  Ačkoli 
o  činnosti  Monseově  jeden  toliko  spis  svědčí,  však  tím  více  zajímají 
nás  hojnější  dopisy  dochované. 

Zlobický  z  Vídně  dne  6.  února  1783  píše  Monseovi  německy : 
Nejmilejší  příteli!  Včera  jsem  s  hraliětem  z  Vrbna  u  nuncia  byl  na 
hostině  —  Voigt  byl  též  při  tom.  I  mluvilo  se  o  Vás,  též  o  kano- 
vníku Olomuckém  Mikazim,  při  hostině  tolik  dobrého,  že  jsem  si 
přál,  abyste  to  sám  byl  slyšel.  —  Měli  upřímnou  radost,  když  jsem 
se  zmínil,  jak  dobře  se  Vaše  slečna  dcera  provdá.  A  kdyže  vydáte 
II.  svazek  Žerotínových  listů? 

Napsal  jsem  recensi  o  spise  S;ilagiově  (Libri  VII  de  ecclesiis 
Panonnicis),  pošlu  Vám  ji.  Buď  Vy  anebo  piaristé  v  Kroměříži,  nemám 
sám  času  —  pracuji  o  kodiku  kriminálním^^)  —  nuisíte  Salagia 
potříti,  jen  z  Dobnera  a  z  (mé)  recense  a  mně  sem  poslati.  Schr)nťeld 
to  otiskne.  Salagius  příliš  bolestně  se  nás  dotýká:  Velkou  Moravu 
i  sv.  apoštoly  naše  klade  do  Panonii.'. 

Pište  mi  předce,  co  to  piaristé  (Pilař  a  Moravec)  v  Kroměříži 
píší:  malé  dějiny  pro  své  školy,  či  i)odrobné  vlastenecké?  německy 
či  latinsky?  Hrábě  i  nuntius  by  to  sami  rádi  zvěděli.  — 

Včera  mimořádně  zasedala  dvorská  kommi.sse  studijní.  Huma- 
niora  (gymnasia)  čekají  velké  změny:  řečtině  a  latině  bude  se  více 

a«)  Veliký  tonto  čin  Monseův  nabude  teprve  patřičného  světla,  pomnínie-li  na 
to,  že  již  tehda  naproti  německému  právu  stavěl  r  e  s  k  é  i)riivo,  a  uvA/imoli,  že 
stolice  Českého  práva  při  universitě  Fražski'  teprve  před  několika  h-ty  lijla  pyste- 
misována  (drží  ji  nyní    Celakovský). 

2a)  Patrně:  „Josefa  II.  řád  soudní  a  hrdelní"  od  Zlohického  na  česko  přeložený 
a  vydaný  1788. 


—  20  — 

učiti.  Filosofie  bude  míti  3  ročníky  ' —  Voigť")  se  zde  nelíbí,  chtějí 
místo  něho  Pelcla  z  Prahy  sem  a  onoho  s  menším  platem  do  Prahy 
dáti.  —  Celá  filosofie  Ijude  německá;  práva  až  na  římské  a  církevní 
právo  též  se  budou  německy    přednášeti.     Vy  podržíte   své  Jus  pa- 

trium 

Aleksej  Ha  břich  z  Rajhradu  dne  16.  března  1783  píše  ně- 
mecky:   Nejmilejší,   nejdražší  a  úcty  nejhodnější  příteli  a  příznivce! 

—  Především  blahopřeji  Vám  ku  šťastně  dokonané  svatbě  Vaší 
slečny  dcery  s  doktorem  Englischem.  K  příštím  Vašnostiným  jme- 
ninám: Vivat  Josephus  I.  II.  et  III.  1  Byl  jsem  dne  11.  t.  m.  v  Brně, 
předně  proto,  abych  novomanželům  osobně  gratuloval,  za  druhé, 
abych  paní  mamince  poklonu  učinil,  za  třetí,  abych  s  Dačickým 
stran  dekretu  žádaného  mluviti  mohl 

Balbín  slíbil,  že  ve  svazku  o  klášteřích  českých  a  moravských 
index  archivu  Pustiměřského  vydá,  ale  nestalo  se;  předce  ale  ten 
index  jest  zde  v  Rajhradě;  není  veliký,  nejvýše  8 — 9  kusů  od  krále 
Jana  a  Karla  markraběte  i  krále.  Za  řeči  (Reden)  mi  zaslané  i  za  se- 
znamy (rozuměj  archiválií)  zrušených  v  Olomouci  klášterů  panenských 
i  kartouze  děkuji  co  nejuctivěji;  s  dychtivostí  očekávám  učenou 
práci  kroměřížských  piaristů  jakož  i  recensi  Salagia.  Proč  mne  pia- 
risté za  muže  tak  nebezpečného  pokládají,  nechápu Obdivo- 
vatelem a  žákem  ^býti  se  milerád  odhodlám,  nikoli  —  generálem  .... 
A  pana  preláta  Ždárského  (Steinbacha  z  Kranichštejna^*)  osobně 
seznati,  jaká  by  to  byla  pro  mne  milosť! 

Svého  převorství  jsem  syt  .  .  .  gratulují  mi  již  k  faře,  ale  ani 
k  tomu  nemám  chuti  —  vzdálenu  býti  od  přátel  i  od  Rajhradské 
knihovny  I  S  Rabanem  jsem  hotov,  ještě  40  žalmů  collationovat. 
potom  pošlu  jej  do  Rezna  .  .  .  Pelcl  má  pravdu  řka,  že  nečetl  žádné 
listiny,  na  které  by  se  král  Jan  psal  markrabím  moravským:  c^djo 
nemass  íeíjo  nebass.  Dosti  zde  jich  jest  od  Václava  římského 
krále,  ale  takové  štědře  do  Prahy  poslati,  tam  závisť  a  doma  mr- 
zutosti způsobiti  a  sám  nevím,  co  se  povykovalo  pro  zaslané  listiny 
pro  (Pelclova)  Karla  IV.,  k  tomu  nemám  té  chvíle  chuti.  Posledního 
února  můj  prelát  mne  poslal  do  Brna,  abych  pánu  Kaschnitzovi 
náš  původní  katalog  archivu  Králova  kláštera  odevzdal  a  abych 
několika  lidem  k  tomu  zvláště  nařízeným,  kteří  mají  archivy  klá- 
šterů již  zrušených  uspořádati,  po  několik  dní  byl  na  ruku  při  práci. 
Ale  jakmile  měli  katalog,  dle  něhož  Van  Swieten  archivy  spořá- 
dány míti  chtěl,  zdál  se  jim  návod  můj  zbytečným Ostatek  mi  od 

pána  Kaschnitze  a  od  Cerroniho  bylo  slíbeno,  že  smím  si,  vše  co  mi 
schází,  opsati,  až  oni  od  gubernia  k  tomu  dostanou   povolení!     Tož 

—  co  chcete  více?  Připojuji  exemplář  Piterova  Thesaurus  abscon- 
ditus  a  Vašnostinu  korrespondenci.  Vašnostin  nejposlušnější  služeb- 
ník Alex. 

Pilař  z  Kroměříže  dne  18.  března  1738  latinsky  gratuluje  ku 
jmeninám,  nazývaje  IMonsea  mecenášem  nejmilostivějším.  Dále  zpo- 
míná   věci   sobě    neuvěřitelné    (jíž    se   dočetl  u  Pelcla  i  u  Schmida 

'•)  Od  r.  1777—83  byl  kustodem  dvorské  knihovny,  potom  žil  v  Mikulově. 
")  Sepsal    kromě  jiných    znamenitých    sbírek    vědeckých    též    stručné    dějiny 
Moravy  pro  školy,  česky  i  německy. 


—  21   — 

hist.  Oerm.  III.  450),  kterak  císař  .lindnch  Moravu  kiií/aliiiii  lia- 
kouskýiu  zastavil  (Vizk  r.  1211  a  1H24).  1  jirosí  o  Moiisuovo  luiiiení 
otévoci.  Načež  doslovilo  píše:  Poznámka  Vu.še,  proč  král  .lan  tiliilti 
markrabskélio  neužíval,  se  mi  líbí:  i)oložím  ji  do  svých  flejin.  Líbí 
se  mi  Vaše  posloupnost  hejtmanů  zemských  (proniarchioinnni  od 
r.  1348.  kteréž  rovněž  užijeme.  A  cokoli  se  VaiAwsti  i)ro  nás  liodli- 
vého  naskytne,  prosím  o  laskavť'  sdílení;  nepochybně  Alexius  Uaj- 
hradský  žádané  věci  již  poslal  a  Zlobický  rovněž  Vaší  žádosti  vy- 
hověl. —  Náš  P.  Filip  dne  7.  března  psal  z  í^rahy;  když  slyšel,  že 
u  Šenfelda  se  tiskne  Moravská  historie,  kterak  hádal/na  naši  (Pi- 
lařovu a  Moravcovu);  zatím  jest  to  dějepis  opata  Ždárského. 
Běda  nám,  jestli  něco  lepšího  vydal.  Co  praví  o  něm  Zlobickýv 
Tento  dějepis  psal  prý  jen  pro  školy  na  klášterském  panství  (česky 
a  německy).  Na  Vašnostinu  dissertaci  se  těším  .  .  . 

Gelasius  Dobner  z  Prahy  dne  24.  dubna  17«3  latinsky  na 
široko  recensuje  spis„Series  Parochorum  od  S.  Mauritiům'", 
kterýž  mu  ]\Ionse  byl  poslal;  že  není  udáno,  odkud  tato  řada  jest 
čerpána.  I  prosí  za  odpuštění,  když  vyslovuje  své  mínění,  kterak 
ten  spis  buď  f  Piter  anebo  ílabrich  pro  potěšení  pánů  děkanů  Olo- 
muckých  sepsali,  že  sloh  jest  novověký,  a  že  jest  patrně  čerpán 
„ex  Chronico  a  Nativitate  Christi  llibliothecae  Vindobonensis"  a  z 
pamětí  Augustina  (Kaesenbroda  ze  Všehrd).  Za  čtvrté,  že  zpráva  o 
kardinálovi  Pavlovi  z  Litovle  čerpána  sice  jest  z  Krugera,  ale  tako- 
vého že  nebylo.  Za  páté,  že  neslýcháno  jest,  co  se  v  té  posloup- 
nosti o  Deocarovi  čili  Bohumilovi  zvoleném  a  sesazeném  oj^atovi 
Hradištskéra  i  o  biskupu  Jindřichovi  Zdikovi  píše. 

(Další  recense  jest  pro  starší  dějiny  města  Olomouce  důležitá). 
Potom  pochvaluje  práce  a  podniky  ]\Ionseovy.  i  dodává:  „Jam  vcro 
me  ad  duas  scribendas  dissertationes  accingo  in  tomulo  VI.  Porni- 
anarum  compurituras.  prior  est  contra  Dobrowsky  sententiam  de 
Czechis,  qui  si  tacuisset,  historicus  mansisset.  Alteram  contra  Sa- 
lagium  et  eundem  Dobrowskium,  qui  magnam  Moraviam  vestram 
quam  arctis  finibus  perperam  strinxerunt  et  S.  Methudium  unquam 
in  illa  moratum,  denique  Slavicum  ritům  in  eam  et  Bohemiam  in- 
ductum  fuisse  negarunt.  Jactavit  hic  alicubi  Dolirowskius.  sese  tibi 
integram  phyliram  argumentorum  niisisse.  quibus  jirobes  S.  Methu- 
dium in  Moravia  vestra  non  fuisse;  ut  magis  stringatur.  convinca- 
turque,  non  oberit,  ut  ad  me  haec  argumenta  perscribas.  ut  singula 
everti  possint.  Quod  si  hujus  posterioris  plura  exemplaria  pro  Mo- 
ravis  Tuis  desideras.  conabor.  ut  extra  tomulos  Bornianios  seorsim 
compareat,  módo  sumptus  ferant.  —  Clarissinunn  v.  d.  Cerroni 
ex  me  officiosissime  resaluta.  qui  de  diplomatibus  monastorii  regii 
seu  salae  Mariae  exscribendis  maximě  soUicitus  sit.  nam  codicem 
diplomaticum  Tissnoviensem  jam  ;ul  me  rnisit.  Keverendissimus 
Abbas  Zar^nsis,  qui  itidem  mihi  scribit.  ut  de  diplomatibus  'i'ho- 
maeis  minus  sollicitus  sim.  ea  enim  se  certo  certius  accepturum. 
Vale  vir  amicissime.  Dabam  Pragae  Vili.  kal.  Maji  MDCCLXXXIll. 
V  doušce  připomíná,  že  se  letopočet  na  věži  Mořické  v  Olomouci 
nemůže  čísti  MXII,  nýbrž  že  třeba  dodati  D.  (^tedy   loPJ). 


—  22  - 

Z  Vídiiu.  dne  24.  září.  Zlobický  oznamuje  Moiiseovi.  co  mu 
Dobner  psal  stran  subskripce  na  své  pojednání  o  staré  Moravské 
říši  proti  Salagiovi,  že  bude  ho  10  arciiů  a  cena  jeho  asi  10 — 12 
grošů.  Aby  tudíž  Monse  hledal  subskribenty  mezi  professory  a  ka- 
novníky atd.  Dass  Sie  mir  mit  dem  Buch  Práma  2]Iaiifřa  ein  rcchtes 
Vergniigen  gemacht  haben.  das  sohen  Sie  aus  dem.  weil  ich  erstens 
l:)emerke.  dass  der  Buchdrucker  j>án  Oltirctffy  5  l7or5nianY  und  bei  der 
Landesordnung  de  anno  1545  5  Oliiuoíu  sicli  schriel).  Jetzt  ist  die  Frage, 
ob  3^"  £)Iiir)etífý  5  Í7cr5ntany  und  ^an  Olhvct^fý  5  OIiir>ctu  einer  und 
dersc^lbe  sei.  Zweitens  das  2.  beigebundene  Stiick  Praira  ,5*-'"'í^^i/ 
na  ftoraš  fc  praira  21Ianffá  ip^taíjuji,  ist  bis  fol.  28  bei  eben  dem 
£)Itiuetířy  5  Í7er5tuany  dann  weiter  bei  dem  Alexander  zu  Leuto- 
mischl  gedruckt  .  .  .  Dieser  Alexander  schrieb  sich  Plznenský  (!), 
denn  so  stehet  er  in  nachfolgendem-  Buch  M:  Brictii  de  Liczka  Bo- 
hémi Curimiensis  Prama  Zníeftffá  —  so  er  15B6  zu  Leutomischel 
u  2^cl•an^ra  pljcnfřýl^o  drucken  hess.  —  Zu  Sfaiuotulc  druckte  1561 
2ÍIcl•a1l^cr  ^íu^ebccjřý  geistliche  Lieder,  womit  der  Zweifel  Dobro\vský's 
(ob  es  wirklich  zwei  versch.  Personen  seien  [Viz  Abhandlungen 
einer  Privatgesellschaft  in  Bolimen  pg.  251])  behoben  ist.  Dermalen 
bin  ich  mit  Hofarbeiten  und  IJbersetzungen  so  iiberhauft,  dass  ich 
meine  Reise  nach  Mahren  wieder  aufgeben  muss.  —  Professor  von 
Tannerburg  .  .  .  soli  nur  um  die  Stelle  des  Proť.  Herberts  ein- 
kommen  .  .  .  aber  dem  Baron  Switten  und  Nagel  miisste  er  a  parte 
schreiben  ....  Das  Deutschtradieren,  heisst  es,  wird  erst 
h  i  e  r  (in  Wien)  a  n  f a  n  g  e  n. 

K  roku  1784.  náleží  vzpomenouti  oněch  mnohých  rozepří  lite- 
rárních, kteréž  Gelasius  Dobner  rozrušil  svou  kritikou  Hájkovy  kro- 
niky vůbec  a  upíráním  praotce  —  Čecha  zvláště.  Jak  se  samo  sebou 
rozumí,  DoJDuer  svým  počínáním  pobouřil  svět  učený  na  daleko,  až 
i  do  Polské.  I  nalezl  své  odpůrce  též  na  Moravě.  Zvláště  piaristé 
Příborští  zle  na  něho  se  pohoršili,  jak  svědčí  Ludvíka  Bertranda 
Grulicha  „Czechi  I.  Bohem  orum  ducis  ex  campis  Elysiis 
epištola  ad  Gelasium  Dobner",  spis  to  polemický  plynným 
hexametrem  psaný,  kterým  vzpomenutý  piarista  místy  velmi  dů- 
vtipně poráží^2)  Dobnera. 

Této  věci  vzpomínáme  proto,  že  Příborský  piarista  Grulich 
svůj  spis  patrně  (dne  1.  listopadu  r.  1784)  věnoval  professoru  Mon- 
seovj.  Hádáme  tak  proto,  že  jak  myslíme  originál  této  polemické 
básně  přechovával  se  v  knihovně  Monseově^^)  a  že  vůbec  ve  známost 
obecnější  nevešla,  což  u  Monsea,  jakožto  důvěrného  přítele  Dobnc- 
rova  jest  pochopitelné. 

L.  1785.  dne  21  III.  jmenován  provisorním  dozorcem  nad  bi- 
bliotékou lycealní;  Ijrzo  potom  poctěn  členstvím  české  učené  spo- 
lečnosti. Téhož  roku  vydal  Monse  I.  díl  svých  dějin  a  první  český 
spis.  Co  se  tkne  dějin  Moravy,  po  vědomo  jest,  že  téhož  roku  přítel 
Monseův  PíIrť  s  Moravcem  v  Brně  uveřejnili  po  latinsku  politické 

'*)  Na  pr.  posmívá  se  Djbnerovi,  který  slovo  March  (Morava)  vykládá  od  franc. 
Marche,  že  prý  potom  jméno  Albrecht  slu^í  vykládati  od  vojenského  povelu: 
„Halbrechts". 

*';  Nyní  ve  studijní  knihovně  Olomucké. 


—   23   - 

a  církevní  (Iřjiny;  i  zdr.lo  l.y  se.  jakoby  joilny  druliým  byly  na 
závadu.  Ale  tomu  není  tak.  Mon.seovi  jednalo  sě  vlástnO 
o  vypracování  veliké  en  k  yk  i  oi)aedie  právní  jjro  studium 
domácího  práva,  jejíž  základy  vo  svýcli  spisech  /Jahnla  jnris  pu- 
bhci  marchionatus  Moraviae'-  a  ve  svém  ^i.uitladcn  /u  drn  Vorlr- 
sungen  iil)er  die  Lande.sgesetze"  naértl.  Proto^f-předmluvé  k  t^m 
deJHiám  svůj  úmysl  do.sti  zřetelné  naznačil:  a  bude  ta  věc  ještS 
patrnější  jednak  ze  spisů  jiných  tištěných^*),  jednak  i  ze  studií  jeho. 
táhnoucích  se  ku  právu  zemskému  i  manskénui.  Zamýšlelté  vydati 
i  práva  městská  Olomucká  i  recense  moravských  zákomi.  Titul 
těchto  politických  dějin  jest:  Yersuch  einer  k  urzgelasste  n 
politischen  Landesgeschichte  des  M.  Máhren.  Nach 
den  in  dem  vorausgeschickten  Leitťaden  im  ersten 
A bschn i tte  ausge z ei c h n e t e n  E p och  e n. I. Band. IJriinn  17.^5  bei 
Joh.  Sylvester  Siedler  8"  str.  268.  —  Spis  věnován  Ludviku  hrabéti 
Cavrianimu,  gubernatorovi  moravsko-slezskému. 

Bezprostřední  pohnutky,    proě  se  odhodlal    vydati    český  spis. 
neznáme. 

„poiuuin>MŮ  prof•třo^fum  f  ninoni.cin  ^c5^raun  tufounvh  přibylfiup, 
řtcro  Kojirobnóni  po^rol\Mló  byly.  —  Cc^  21Í.  *£a\'t  ^o  Vany,  IWdmxbó 
přil)lo^ačo  w  Ccfařslun  iv  pařili.  JS  Hóniaiiy  prolomil  ^líojif-č.  proc^áuni 
se  ji5  ttíd5aná  5a  5  h.  XO  íjoloniouci  u  "^sefy  f)iriiIoinó  (783".  ý"*  str.  Ki. 
V  měsíci  červnu  (7.)  roznemohl  se  tak  těžko,  že  za  něho  až 
do  7.  října  supplování  přejal  Joseť  Cel.  Wimnier.  professor  theologie. 
Za  jeho  nemoci  dvakráte  mu  psal  rektor  koUeje  piaristů  v  Miku- 
lově. Fulgentius  Schwab.  Dne  26.  června  projevuje  Monseovi  sou.strasť 
pro  nemoc  i  přeje  ozdravení.  Při  tom  jménem  svým.  Yoigtovým 
i  Schwoyovým  prosí  za  úsudek  o  prvním  díle  Pilařových  a  Morav- 
cových dějin  Moravy  a  slibuje  mu  poslati  rozpravu  o  autografu  sv. 
Marka,  chovaném  v  Praze'^).  Konečně  žádá  o  laskavou  zprávu, 
kteraké  kroky  učiniti,  aby  chudý  student  do  generálního  semináře 
se  dostal. 

S  druhým  listem,  daným  dne  17.  července  rektor  Fulgentius 
posílá  slíbenou  rozpravu,  aby  ji  pro  potěšení  četl,  při  čemž  dodiivá: 
„Faves  Dobrowskio,  scio;  faves  Fulgentio:  sed  amicus  Dobrowskius. 
amicus  Fulgentius.  amica  tamen  prae  utroque  Tibi  veritas-'").  Ko- 
nečně vyřizuje  pozdravení  od  Schwoye,  Berná  ni  i  na.  Gnidona.  Voigla 
a  oznamuje,  že  Yoigt  sepisuje  život  kardinála  Ditrichštejna.  zakla- 
datele kolleje  piaristické  v  Mikulov^. 


";  II.  díl  dějin,  Briianer  Municipalrechto,  Folgaordnung  der  liandoshaujitlcute, 
EpistoUe  Caroli  a  Zerotín  atd. 

'')  Dobrovský  patrně  o  tomto  antografii  nějaký  spis  uveřejnil,  neboť  kdy*  si 
byl  u  Fortunata  Duricha  177S  postěžoval.  odpp''al  mu  tento  (latinsky):  „Co  plJeá,  že 
Teba  v  Praze  vochlují  pro  autograf  sv.  Mirka,  slyším  teprve  od  Tebe;  ud;i-li  se  mi 
uslyšeti  co  od  někoho  jiného,  nic  Ti  nezatajím"  [Patera.  Korrespondenro  .1.  Hobrov. 
ského  I.  str.  3].  I  není  pichybnosti,  že  P.  Fiiljíentins  Schwah  i)i)doliníni  trakt-iícm, 
jako  Příborský  piarista  proti  Dobnerovi,  útot^il  na  líobrovskóho. 

»«)  Přeješ  Dobrov.skámu,  v.m;  přejíš  Kulgíntiovi :  ale  přítelem  Dobrovský, 
přítelem  Fulgentius,  nicméně  nad  oba  Tobé  přítelkyní  jest  pravda. 


—  24  — 

Poznali  jsme  takto,  že  i  rektor  kolleje  piaristické  v  M  i  k  u- 
lově,  P.  Fulgentius,  účastnil  se  nového  ruchu  vědeckého.  I  není 
pochybnosti,  že  od  té  chvíle,  co  piarista  P.  .A^dauctus  Voigt,  ně- 
kdejší proťessor  university  Vídeňské  a  kustos  dvorské  knihovny 
i  sbírky  numismatické,  přibyl  do  Mikulova  (1783),  ruch  ten  neoby- 
čejnější měrou  oživl.  A  že  výše  jmenovaní  Bernardin  a  Guido 
rovněž  byli  osvícenými  piaristy,  zatím  jen  hádáme.  K  nim  přidružil 
se  laik  Schwoy.  narozený  v  Heralticích  u  Opavy.  Jemu  náleží  za- 
jisté čestné  místo  mezi  tehdejšími  dělníky  literárními:  vždyť  Schwoy 
tehda  již  pilně  pracoval  o  první  obsáhlou  topografii  Moravy,  již  po 
němečku  (1794)  tiskem  vydal. 

Kromě  i\Iikulova  poznah  jsme  již  jiné  středisko  literární,  K  r  o- 
m  ě  ř  í  ž  (Pilař,  Moravec,  Kodidek,  Kralovecký).  Z  tohoto  střediska 
vyšel  nepochybně  též  Kneifel,  kterýž  později  vydal  topografii  Ra- 
kouského Slezska. 

Též  o  Příbore  jsme  se  zmínili;  z  tamnější  piaristické  školy 
vyšel  František  Polášek,  Příbořan  rodilý,  o  němž  bude  níže  uči- 
něna zmínka.  A  jako  Rajhrad  ode  dávna  se  vyznamenával,  tak 
i  Žďárský  klášter  cisterciácký  posledním  svým  opatem  Otou 
Steinbachem  z  Kranichštej  na  nabyl  znamenitého  věhlasu.  Od 
r.  1775  jsa  archivářem  a  potom  1782  opatem  kláštera  Žďárského, 
vykonal  Steinbach  pravé  divy  pilnosti.  R.  1783.  vydal  Ixrqnyfu  jonió 
JlTorau^sfé")  (česky  a  německy)  k  potřebě  ško[  na  panství  ZdVirském. 
A  právě  tiskla  se  již  jeho  „líronyřa  řláštcra  ^^6ar^řóí)o"  (jeden  arch 
byl  vytištěn),  když  opata  stihla  zvěst  o  zrušení  kláštera  (1784:).  Jeho 
rukopisný  diplomatář  vzbudil  obdiv  u  samého  Dobrovského^^). 

Zbývá  nyní  promluviti  o  středisku  Olomuckém.  Kromě 
M  on  se  a  dlel  tu  ku.stos  universitní  bibliotéky  Jan  Alois  Han  ke, 
Holešovan,  proslulý  svým  spisem'„Empfehlung  der  bóhmischen 
Sprache  und  Literatur"  (Odporučení  řeči  a  literatury  české), 
jejž  dvakráte  ve  Vídni  vydal,  totiž  r.  1782  a  1783,  Hanke  sepsal  r. 
1787  rozpravu  „O  vyzdvižení  roboty",  překládal  Pliniovy  listy 
a  j.  m.  připravoval  materií. 

Jiný  Moravan,  František  Polášek,  rodák  z  Příbora,  byl  již 
tehda  vynikajícím  theologem,  kterýž  zabýval  se  spisy  bohoslove- 
ckými též  jin  o  slovanským  i  a,  vydav  r.  1782  „ll>ýfIa^  na  ne^oIm 
eu?an(5oIia",  připravoval   české  sv.  Písmo  pro  lid. 

Mezi  kanovníky  —  Rolsberk  tuším  již  nežil  —  vynikal  zájmem 
pro  literaturu  hrabě  Vetter  z  Lilie. 

Řadu  těchto  literátů  domácích  měl  rozmnožiti  Václav  Stach, 
r.  1786  do  Olomouce' za  professora  na  generální  seminář  bohoslo- 
vecký z  Čech  povolaný.  Byltě  Stach  již  r.  1785  vydal:  pjfno  fřc= 
ffanfřé,  Hojťou->u  l7iítorii  fiiěniu  foíínicfól^o  a  3ilt^řicí?a  Soilcra  Hdbo.^cnfíipj 
nc^ofpolýcíj".  Zdá  se  však.  že  pro  své  vlastnosti  nebyl  osobou  družnou. 


'■'j  Spisu  toho  nemohl  jsem  dostati  k  ruce. 

^')  Dohrovský   joma  ví^noval    polirol)ní  životopis,  viz  Abhatidlungen  der  bohm. 
Gesellschaft  der  Wissenscbaften  II.  179ó. 


—  25  -- 

Monse  ovšem  českč  spisy  .Stachovy  zjednal  si  pro  svou  knihovnu, 
jakož  vůbec  s  velikým  účastenstvím  sledoval  český  r  u e  ii  1  i  t  i*r ."i  r  n  í. 

A  rok  178G  jest  v  literatuře  české  významným.  Hyltč  Fran- 
tišek Faustin  Procházka  podnikl  veliké  dílo:  „nejlepší  knihy 
české  od  učenýcli  předků  vydané  aneho  sepsané"  na 
novo  tiskem  vydávati,  totiž  kroniky  č««ké,  cestopisy,  spisy 
světské  i  náboženské  měly  českému  čtenáři "  jjoskytovány  býti.  Za 
jeden  jediný  rok  vydáno  12  různých  spisů  českýcli. 

Všecky  tyto  spisy  Procházkou  vydané,  shledáváme  v  knihovné 
Monseově;  i  netřeba  pochybovati,  že  právě  tato  okolnost'  byla  Mon- 
seovi  pobídkou,  aby  české  knihy  v  požehnané  zemi  Kanan  tak 
nazýval  Hannou  —  rozšiřoval  mezi  lidem  obecným. 

K  roku  1780.  nemáme  nic  zvláštního  k  životu  Monseovu  za- 
znamenávati, kromé  změny  při  proťessuře,  že  po  f  Janu  Kniebandlovi 
z  Ehrenzweigu  přejal  stolici  státního  a  římského  práva,  kdež  prof. 
Rason  dostal  stolici  církevního  práva.  Tím  odpadla  Monseovi 
příležitost,  vyučovati  též  na  generálním  semináři.  V  měsíci  září  (lil.) 
zemřel  mu  synáček  41etý  Ferdinand  (Matrika  u  sv.  Michala). 

Rok  1787.  stal  se  Monseovi  i  vůbec  Moravě  památným,  že  do 
Olomouce  za  vicerektora  generálního  semináře  na  řlradišté  povolán 
Josef  Dobrovský.  Ale  za  jakých  okolností  přišel!  Bylo  dne  10. 
května  1787,  na  Hradišti  konali  slavnost';  na  budovu  klášterskou  nad 
znakem  opatskýin  zasazovali  desku  z  červeného  mramoru  s  nápisem: 
Instructioni  Cleri  Religionis  firmamento  vovit  Josei^hus  II.  Augustus 
Anno  MDCCLXXX.Y.  Sotva  bylo  po  slavnosti,  strhla  se  bouře,  blesk 
uhodil  do  prostřední  věže  klášterské,  do  knihovny  a  do  chodby  ge- 
nerálního semináře.  —  Jak  přirozené,  obecně  se  věřilo,  že  v  tom 
prst  Boží.  Připomeňme  si  jen,  že  mysl  lidská  byla  rozechvěna  ještě 
zrušením  tohoto  bohatého  kláštera  i  mnohých  Olomuckých  jiných. 
A  zřízení  státního  generálního  semináře  na  vychování  kněží  bylo 
novotou,  k  níž  se  hledělo  s  nedůvěrou  a  to  tím  jistěji  proto,  že  asi 
professor  Václav  Stach,  soudíc  podle  cynického  listu,  jejž  z  Olo- 
mouce psal  Dobrovskému  (Viz  Brandlův  životopis  Dobrovského), 
důvěru  takovou  spíše  podkopával. 

Kdo  by  tedy  pochyboval,  že  se  i  na  budoucího  vicerektora  Do- 
brovského vrhalo  světlo  zbarvené?  K  tomu  nemálo  přispěl  Julius 
Aleksej  Eckberger  svým  paskvilem  o  mě.stě  Olomouci  („Charakte- 
ristische  Boitraege  zur  Kenntniss  der  ílauptstadt  und  Gránzfestung 
Olmůtz",  Wien  1788).  O  proťessorcch  z  generálního  semináře  str. 
40—44  píše:  Ein  *"*  (míněn  patrně  Sta  cli)  weiss  gar  wohl  aus- 
einander  zu  setzen,  quid  de  fide;  freylich  blickt  noch  manchjunger 
verkappter  Monch  grinsend  auf  ihn  hin,  wenn  er  reine  Christus- 
lehre  lehrt^'*').  Ein  Rason  weiss  die  Rechte  der  Kirche  nicht  nach 
Drecetalien  zu  lehrcn;  nein.  sie  nach  der  Vernunft  einzuschranken. 
sie  dem  Staate  unterzuordnen.  ist  dieser  Biedermann  besorgt.  Ein 
Lauber,  den  selbst  das  protestantische  Deutschland  seiner.  vor- 
trefflichen    Moral   wegen  schátzt,    bildet  die  geistlichen   ZOglinge  zu 

8')  Že  Stach  takové  chvály  nezasluboval,  svóilří  napjatý  pimu^r  inozi  nim  a 
mezi  šlechetným  Dobrovským;  svědčí  i  okolnost",  žo  kono(^n(''  sanió  vládo  protostau- 
lisující  směr  Stachův  se  zuolibil,  pročež  d.m  do  peuse. 


—  26  - 

Seelsorgern  ....  nach  6iftschutz's  Werken.  —  Nun  kommt  der 
gelehrte  Dobrovský  von  Prag  als  Vicerektor  des  General- 
seminariiim  nach  Olmútz  und  man  kann  sich  von  seiner  aus- 
gebroiteten  Gelehrsamkeit  alles  versprechen.  —  Diirťte  ich  im  Namen 
.seiner  kiinťtigen  Zoglinge  eine  Bitte  an  ihn  wagen.  so  wiirde  ich 
■  ihm  sagen  —  Er  der  gelehrte  Dobrovský  muchte  bisweilen 
weniger  gelehrten  Eigensinn  haben  .  .  .  Ha.  welch  wíirdige 
VolkslehrerundPriesterwirdunsdas  Generalseminarium  liefern  .  .  ."■"') 

Dobrovský  přijel  do  Olomouce  dne  23.  srpna  1787,  i  píše  hned 
v  prvním  listě  Fortunatu  Durichovi  po  latinsku:  „Přijel  jsem  zdráv 
na  Hradiště  dne  23.  srpna.  Poloha  místa  jest  dosti  příjemná,  ale 
v  Olomouci  nežije  takových  lidí,  abych  s  nimi  příliš  toužil  obco- 
vati, vyjímaje  jediného  Monsea.  Védy  humanitní  a  ostatní 
studia  takořka  zanedbána  zůstávají.  — •  Základům  české  mluvnice 
po  jedné  hodině  týdenně  učím  ty  bohoslo\^ce,  kteří  řeč  svou  mi- 
lují .  .  .  Moravané  mohou  se  se  svým  Cyrillem  více  chlubiti  než  my 
Cechové  [Patera  1.  c]  Dobrovský  psal  ovšem  dle  prvních  dojmů; 
však  časem  styky  jeho  rostly  s  Poláškem  i  s  Hankou.  O  Sta- 
chovi  v  dopisech  s  Durichem  nikdy  ani  slovem  se  nezmiňuje.  Za 
to  tím  trvalejší  svazky  přátelské  navázal  s  Monsem*'). 

Není  pochybnosti  žádné,  že  Monse  již  holou  zvěstí  o  příchodu 
Dobrovského  k  nové  činnosti  dal  se  povzbuditi;  zejména  odhodlal 
se,  uveřejniti  II.  díl  svých  dějin  Moravských.  A  Dobrovský  sám  pro 
tuto  knihu  napsal  rozpravu,  jakožto  svůj  první  vědecký  plod  na 
Moravě  dozralý:  „O  nejstarších  sídlech  Slovanů  v  Evropě, 
o  jich  rozšíření  od  6.  století,  zvláště  o  prvotních  Moravanech  až  po 
nastoupení  Rostislava".  Str.  XIII — LIL  Tuto  rozpravu  položil  Monse 
po  předmluvě  svého  spisu,  podotýkaje,  že  jest  jakoby  opravou 
k  prvnímu  dílu.  Titul  té  knihy  jest:  Versuch  einer  kurzge- 
fassten  politischen  Landesgeschichte  des  M.  Máhren.  II. 
Band  vom  Jahr  1182 — 1306.  Mit  vorausgeschickter  Abhandlung  iiber 
die  áltcsten  Sitze  der  Slaven".  Olmiitz  bei  Josefa  Hirnlin  1788;  8" 
str.  I — Lil  a  154.  Spis  věnován  Janu  hraběti  Mitrovskému,  viceprae- 
sidentovi  nad  appellací.  —  V  předmluvě  vzpomíná,  jakkoli  již 
nepřednáší  vlasteneckých  práv  — byla  tedy  stolice  tohoto  práva 
již  zrušena  — ,  že  nechce  předce  od  svého   původního   úmyslu    od- 

^•)  O  lyceu  píše  týž  Eckbergor:  Pan  Monse  čte  o  právech  přirozeném, 
státním,  o  dějinách  římsliého  práva  i  římských  zákonech,  o  institucích  a  digastech, 
o  zemských  zákonech  —  a  kromě  toho  privátně  o  manském  i  mezinárodním  právě ; 
manskému  právu  měly  pře  Icházeti  dějiny  Německa,  poněvadž  feuda  jsou  původu 
německého.  A  předce,  ke  cti  jeho  budiž  to  řečeno,  olchovává  Monse  dobré  a  obratné 
muže  kompendiemi,  ač  nikdy  velikých  právníků  a  učenců  nevychová.  Pan  Rason 
učí  církevnímu  právu  na  lyceu  i  v  generálním  semináři  —  a  též  útrpnému  právu. 
Pan  Passy  policii,  hospodářství,  statistice  a  provinciálnímu  zřízení. 

Na  vychovaní  lékařů  jest  2roční  běh:  Gotlieb  Feichter  učí  anatomii,  my- 
ologii  a  porodnictví;  raedicinskopraktické  učení  obstarává  lékař  ve  špitali  sv.  Joba 
a  Lazara.  Na  íilosotii  učí  Reisinger  filosofii  a  metafysice,  Bartl  mathematice; 
Josef  šlechtic  Tamerburg  fysice.  Jiných  véd  se  ueprednááí. 

^')  Dne  19.  září  1787  f  v  Olomouci  Anni  Monseova,  GOletá  vdova,  o  níž 
nevíme,  byla  li  to  švakrová  či  macecha  Monseova.  Zpomíuáť  se  v  jednom  listé  bratra 
Monseova  v  Olomouci,  žjícího  za  takové  okolnosti,  žo  bychom  měli  mysliti,  že  tím 
bratrem  bjl  knéz  a  to  kaplan  u  sv.  Mořice  Anton  Monse.    Viz  vývod  rodopisný. 


—  27  — 

stoui)iti,  7,vláště  že  jjiávníci  dr^jin  zbňhlí  býti  inají  .  .  .  Ilominos  hí- 
storiarum  ignari  semper  suiit  piieii. 

V  měsíci  květnu  Moiise  měl  dějiny  ji/  vydány,  kdy/,  hr/o 
])i)tom  dostal  iiíívěští,  že  Trassler,  knilikupec  Hriiěnský.  tiskuouli 
hodlá  Scliwoyovy  dějiny  Moravy  dle  Pěšiny  o  14  arších.  —  Tuto 
/j)rávu  ihned  oznámil  do  Kroměři/e  Pilařovi. _JjJ('rý/  dne  7.  ěervna 
Monseovi  píše:  (Diese  Geschichte)  wird  nns^řtir  ílbersetzung  nichts 
schadeu  —  \vie  mir  ein  Freund  von  Hriinn  gesciirieben  Ijat.  Dále 
oznamuje,  že  dne  14.  června  rukopis  Pcšinuv  v  (Jlomouci  sám 
odevzdá  a  že  již  týden  příští  Siedlcr  návěští  o  Peširiově  překladu 
uveřejní  v  Brilnner  Zeitungu. 

Ačkoli  není  zjištěno,  oč  se  vlastně  jedná,  zdali  o  překlad  JV- 
šinových  vojen  II.  dílu,  či  o  překlad  Pilařových  a  Moravcových 
dějin,  kteréž  byly  latině  vyšly,  předce  tolik  jisto,  že  Moiiso  i  při 
této  práci  měl  své  účastenství. 

Tou  dobou  Monse  již  připravoval  k  tisku  spis:  í j  b  e  r  d  i  c 
á  1 1  e  s  t  e  n  M  u  n  i  c  i  p  a  1  r  e  c  li  t  e  der  k.  S  t  a  d  t  B  r  u  n  n  u  n  ( 1 
d  e  s  s  e  n  B  e  z  i  r  k  e.  Nach  e  i  n  e  m  C  o  d  e  x  a  u  s  d  e  m  14. 
J  a  h  r  h  u  n  d  e  r  t  e.  O  1  m  ii  t  z  178 s  i  m  Y  e  r  1  a  g  e  d  e  r  ])  a  t  r  i  < >  t . 
o  e  k  o  n.  G  e  s  e  1 1  s  c  h  a  f  t.  8''. 

Tímto  spisem  zamýšlel  Monse  zahájiti  řadu  publikací  o  měst- 
ském právě,  zejména  mínil  vydati  též  rozpravu  o  městském  právě 
(Magdeburském)  Olomuckém. 

Byltě  za  své  prakse  advokátské  seznal  všecky  staré  knihy 
archivu  Olomuckého,  a  jak  svědčí  jeho  tabula  juris  publici  i;  19. 
cap.  VI.*2)  o  právě  Olomuckém  přednášel  na  universitě.  Kterak 
vlastně  Habrichem  na  vzácnosti  archivu  Brněnského  byl  upozi)rněn. 
vypravuje  v  předmluvě  k  Municipalrechte.  A  jiení  také  divu,  že 
Monse,  jakmile  pověstné  rukopisy  „Sedláci  ze  Sibnic""*^)  byl  poznal. 
dal  se 'jimi  unésti  tak  jako  zemským  právem  (Knihou  Tovačovskou 
a  Drnovskou). 

Z  přátelských  dopisů  s  Cerronim  budiž  zaznamenáno  toto:  dne 
8.  září  oznamuje  mu  Monse,  kterak  na  své  cestě  zastavil  se  též 
v  Pustoměři,  kdež  četl  náhrobní  n;ipis  biskupa  Jana  Volka  s  ne- 
možným letopočtem  1383.  —  Vedle  pozdravení  od  Dolirovského 
čhií  zprávu,  že  tento  v  Olomouci   nalezl    staré   peníze  římské'*^).  — 

Dne  26.  prosince  rozepsal  se  o  novém  vědeckém  měsíčníku 
Moravském  „Máehrisches  Magazin".  který  Traubenberg  vy- 
dávati hodlá.  Hrabě  Mitrovský,  Schwoy.  Dobrovský  i  on  budou  spolu- 
pracovníky. iMonse  ovšem  nadšen  prorokuje,  „wie  ganz  Deutschland 
diese  Erscheinnng  austaurien  werde".  Když  prý  s  takovou  i)Ochvalou 
spisy  jeho  (Monseovy)  v  „Oberdeutsche  Literaturzeitung"  (Stíick 
220)  oznámeny  byly,  pak  přestane  býti  Morava  tcrra  incognita. 
A  tož  nech  Cerroni  pomoci  své  moravskému  magacínu,  o  němž 
návěští  do  Salcburku  on  (Monse)  i)osílá.    —  neodpírá.     Časopis   ten 

^»)  Ve  spise  Leitřdden  položil  již  do !;  XII.  II.  oddělení:  Stadfrechte  der  K.  St. 
BrUnn,  dann  der  K.  St.  Olmiitz,  Iglau,  Znajm. 

^')  Jeden  exemplář  stál  v  jeho  bibliDtheco;  nyní  u  barona  Kleina  na  Wicsonbcrku. 

**)  Dobrovský  sám  7.  září  t.  r.  Durichovi  pííe  o  nálezu  pcnfz  na  předliradi; 
Tiberia,  obou  Trajanů  a  Domitiaua.  Tatera  1.  c.  str.  82. 


—  28  - 

skutečně  vydán  r.  1789.  i  ačkoli  články  nejsou  označeny,  kdo  je 
psal,  předce  nepochybné  bude,  že  zejména  překlad  knihy  T  o  v  a- 
č  o  v  s  k  é  jest  prací  Monseovou.  —  Přestal-li  časopis  ten  koncem 
roku  1792.  vycházeti,  bylo  by  z  toho  zřetelné,  že  jemu  Monsem 
odumřel  netoUko  přední  spolupracovník,  nýbrž  i  redaktor. 

Co  se  tkne  přátelských  stykíi  Monsea  s  Dobrovským,  z  kor- 
respondence  Dobrovského  s  Durichem  jest  patrno,  jak  velice  Durich 
vážil  si  přátel  Dobrovského,  i  opakují  se  neustále  pozdravy  „cla- 
rissimo  Monse".  Ale  pobytu  Dobrovského  nebylo  v  Olomouci  na 
dlouze.  —  S  koncem  školního  roku  1889/90  mel  již  odejíti,  ale  pro- 
dloužila se  lhůta.  Dne  22.  listopadu  r.  1790  Durichovi  píše  „z  Olo- 
mouce, kde  mne  dosud  proti  vůh  zdržují".  Ke  konci  roku  odstěhoval 
se  Dobrovský  do  Prahy.  Monse  osaměl,  ale  písemné  styky  s  Do- 
brovským nepřestaly. 

Že  Monse  též  česky  psal,  bylo  již  zpomenuto;  ale  kdežto  prvním 
svým  spisem  českým  do  širších  vrstev  lidu  nepronikl,  druhá  jeho 
knížka  dočkala  se  značné  obliby: 

„£^^h•yíó  tajnofíi  čarobcjiiicfýcl^  funštů  f  ipýftrajc  obc«.-iiil)0  Hbu 
o  poiróráij  a  šfoMiuýdi  ^hl^od].  Scpfané  ir»  iiómocřó  řeči  o^  pána  5  ^£c-fart5= 
baiifon  ^o  illloraipfféljo  ja^yfa  přolo5il  upřinuiý  nnlomnif  fmó  irlafti. 
ÍV  I)oIoniouc-i  \7C}2.  9",  str.  8  -f  80.  proc^diini  fo  5a  6  frojcaru". 

V  předmluvě  pochvaluje  si,  že  lid  obecný  knihy  dobré  čísti  a 
sobě  oblibovati  počíná  (vždyť  sám  knihy  dolare  mezi  lid  selský  půj- 
čoval netoliko  ze  své  knihovny,  nýbrž  i  objednané  rozdával).  Zatím 
prý  podájá  překlad,  až  prý  některý  buďto  z  našich  krajanů  anebo 
z  pánů  Čechů  v  Praze  něco  lepšího  vydá."  Podepsal  se  pak  „Josef 
IPratíslcur  Panoš  5  ZlTonse".  Spis  sám  jest  obsahu  zábavného.**) 

O  úspěšnosti  té  knížky  z  Kyjova  dne  10.  srpna  1792  píše  Pilař 
po  latinsku: 

„Knížka  Tvoje  v  řeči  moravské  vydaná  „Odkryté  tajnosti"  tak 
velice  se  líbí  v  okolí  Kyjovském,  zvláště  panu  děkanu  Milotickému, 
velikému  milovníku  knih,  že  několik  výtisků  té  knížky  žádá.  Protož, 
když  jsem  byl  v  Kroměříži,  po  zahradníku  Ehrmannovi  několik  vý- 
tisků jsem  žádal  od  Tebe,  an  Jsi  v  Prostějově  dlel.  Tudíž  na  novo 
Tebe  prosím,  abys  se  12  výtisků  buď  zahradníkovi  jmenovanému 
buď  mému  bratrovi  Janovi,  bývalému  Paulinovi,  který  na  větším 
náměstí  nedaleko  pošty  u  paní  Nešlové  bydlí,  poslal  do  Kroměříže, 
odkudž  je  ke  konci  srpna  snadno  dostanu.  —  A  kdyby  se  Ti  ani 
jedno  ani  druhé  nelíbilo,  dej  je  poslati  buď  P.  rektorovi  Petrovi 
Bruknerovi  buď  P.  vicerektorovi  Františkovi  Moravcovi." 

V  měsíci  červnu  dočkal  se  Monse  veliké  radosti  na  svém  synu 
Františku,  an  tento  dostudovav  práva  š  vyznamenáním,  chystal  se 
na  svou  promoci.  Za  tou  příčinou  k  thesím  synovým  z  přirozeného, 
státního  a  mezinárodního  práva  připojil  spis  svůj: 

*')  Obsah  té  knihy:  Jak  bota  komÍDem  vyletěla.  Zpráva  o  divotvorném  muži, 
který  uměl  tajný  kumšt,  kradené  věci  nazpátek  přinésti.  Ciovék  bez  hlavy.  Očarovaný 
pták.  Jak  očarované  stromy  tancovaly.  Očar.jvaný  obraz.  Zaklínač  ď.iblů.  Strašidlo. 
O  kopáni  pokladn.  Kumšt  někoho  zamrznouti  aneb  fost  udělati.  S'rašlivý  příklad 
k  vejstrazo.  O  uřkuutí  a  kouzlení.  O  ošemetných  tulácích  a  dryáčnících. 


—  29  — 

„II  ist  oři  se  ho  r  V  cis  uch  íilirr  d  a  s  í.aiidťs- 
Wai)])cn  des  M.  "Míilncii."  V  Oldinoiu-i  1S'.)'J  u  .loscťy  llirMlo\y  H" 
str.  G0.*«) 

Pilař  v  listě  výše  jmeuovaiii-in  Františkovi  Monseovi  gratnliijo. 

Dne  7.  srpna  Monsc  své  curriculum  vitac,  dotud  zarhovauó, 
sepisoval,  tuším  pro  král.  učenou  společnosť  čd»kou.  I  dolWáinc  se 
z  ného,  že  měl  tři  syny.  z  nich/  nejstarší  by!  /.i)orri«'nntý  František. 
Josef  studoval  s  vyznamenáním  poetiku  v  Olomouri.  Nejmladší  slul 
tuším  Fridrich.  Ze  tří  dcer  nejstarší  byla  již  vdovou  a  žila  se  3 
sirotky  u  rodičů. 

Dne  17.  října  začal  stonati  na  játra.  I  přejal  za  nčlio  supplen- 
luru  o  útrpněm  právě  professor  I^issy. 

Při  počátku  roku  1793  věrný  l'iiar  z  Kyjova  Monseovi  i>oslal 
latinskou,  srdečnou  gratulaci  i  s  dotazem,  kterak  jest  se  zdravím. 
Že  sám  byl  nemocen,  maje  jedinou  útěchu  v  knihách.  I  poněvadž 
ani  o  Pelclovi  ani  o  Dobrovském  ani  o  nových  knihách  neví  nic, 
leč  co  mu  Monse  sám  sděloval,'  nech  ho  potěší  listem.  Možná,  že 
Monse  již  neodpověděl,  neboť  při  počátku  února  všecka  naděje  na 
uzdravení  pominula. 

Dne  5.  února  nemocnému  síly  tělesné  hasnouti  |)Očaly.  když 
náhodou  Dobrovský,  vraceje  se  z(?  své  cesty  ruské,  přibyl  do  (Olo- 
mouce. I  nemeškal  navštíviti  milého  svého  přítele.  „Probral  se  a 
vše  své  síly  napial.  aby  zvěděl,  zdali  mnoho  nálezův  pro  moravské 
dějiny  vezu.  Byl  již  příliš  slab,  aby  delší  odpovědi  porozuměti  mohl. 
a  předce  kladl  otázku  po  otázce.  Dojat  odešel  jsem  od  jeho  smrtelné 
postele  a  byl  jsem  svědkem  slz  jeho  příbuzných  i  přátel,  když  jeho 
tělesné  ostatky  k  hrobu  provázeli."    Tak  vy})ravuje  Dobrovský  sám. 

Zemřeltě  Monse  v  noci  s  5.  na  6.  únor  v  domě  nyní  Knglišově 
na  Dolním  náměstí  č.  38,  tehda  51,  60letý  na  vodnatelnosť.  A  po- 
chován na  nynějším  hřbitově  ve  vlastní  hrobce  v  pořadí  vedle  cesty 
Novouličné  mezi  hrobkou  Turlotovou  a  hlavním  vchodem  na  hřbitov.*') 
Posmrtní  slavnost  vystrojilo  lyceum  památce  Monseově  dne  3.  května, 
kdež  professor  Barbor  měl  pohrol)ní  řeč.  ('ástku  této  řeči  uveřejnil 
Dobrovský  v  životopise  Monseově'***)  r.  1795. 

Abychom  si  jasnější  obraz  o  Monseových  snahách  vědeckých, 
literárních  i  patriotických  učiniti  mohli,  přehledneme  jeho  pozůstalost 
na  knihách  a  rukopisech. 

Z  katalogu  knihovny  Monseovy: 

A.  Psané  knihy  Monspiovy-.  lírátký  výtah  st.  obyOojúv  z  knihy  Ctibora 
Tovač.  Práva  městská  (skrze  Koldína).  Kniha  Ctiborova  z  Driiovi''.  Obnovené  zřízení 
zemské  Mor.  Ifi76.  První  kniha  českých  snémův.  Sebrání  starých  nálezíi.  Kniha  páné 
Ctibora  (Tovačovského  )  Czechi  I.:  Boheniorum  ducis  ex  campis  clysiis  epištola  ad 
Gelasium  Dobner.  Sedláci  ze  Šibnic. 

B.  Tištěné:  in  fol.  Veleslavína,  kalendář  historický  (157d  -  l^SO).  Velesla- 
vína,   Politia    historic-i  o  vrchnostech  atd.  1584.  Veleslavína,  Silva  .luadrilinguis  bob. 

*^)  Totéž  pojednání  dal  r.  171*5  Dobrovský  v  Neuere  Althandlungen  der  k. 
bóhm.  Gesellschaft  II.  otisknouti. 

")  Dle  zprávy  páně  Nathrovy,  přítele  a  nadšeného  pěstitele  starožitnosti 
Olomuckých. 

**)  Abhandlungen   der  k.  bobm.  G.  der  Wiss,  II.  1795  str.  XXXII  -  XXXX. 


—  30  — 

lat.  graec.  gorm.  1598.  Paprocký,  diadoch.  Práva  a  zřízouí  král.  Českého.  Hájek  z 
Libočan,  kronika  česká.  Brikcí  z  Licka,  práva  městská  (1536).  Balbín,  Bohemia 
docta  I.  1770.  Balbín,  Bohemia  docta  II  1777.  Bilbín,  Bohemia  docta  III.  17S0. 
Beckovský,  Poselkjně  1700.  in  4"    (Přehojná  současná   literatura  vědecká.) 

in  4*r  Středovský,  Sacra  Mor.  hisťoria  Salisbaci  1710.  Zř-zení  zemské  markr. 
Mor.  1604  Biblí  zlatá.  Zřízení  zemské  markr.  Mor.  Kr.  Haranta  z  Polžic,  Cesta  do 
sv.  země  1696.  Komenský,  Janua  linguarum.  Práva  a  zřízení  Mor  1545.  Kocína  z 
Kocinetu,  kronyka  o  národu  Tureckém  1594.  Sobka  Buriana  z  Kornic,  kniha  kronik 
Jana  Kariona  kronyka  1591.  Vusín,  slovník  něm.-lat.-český  1700-20. 

in  8':  Pelcl,  Karl.  IV.  1780—7.  Pilař  a  Moravec,  Moraviae  hist.  pol.  et  eccl. 
Brunae  1785  —  6.  Zřízení  zemské  markr.  mor  1535.  Pěšina,  Předchůdce  Moravopisu 
1663.  Z  Koldína  Pavel  Krist,  Práva  městská  král.  řesk.  1579.  Komenský  Labyrint 
1623.  Komenský,  kšaft  umírající  matky  etc.  1650.  Pelcl,  Vratislava  z  Mitrovic  pří- 
hody 1777.  Dobrovský,  boehm.  &  maehr.  Literaturg.  1792.  Královna,  Církev  (Opavský 
tiskopis.)  Krátké  vypsání  země  české.  Komenský,  Hlubina  bezpeřnosti  1624.  V.  Stach, 
Písně  křesťanské  1785.  V.  Stach,  Rojkova  historie  sněn  u  Kostnickéko  1785.  Rukověť 
sv.  Augustina  1786.  Prefáta  z  Vlkanova  cesta  do  Jerusalema  (tuším  vydání  Pro- 
cházkovo 1786,)  Erasma  Rotrdamského  o  přípravě  k  smrti.  1786.  Sv.  Augustina  sa- 
motné rozmlouvání.  178H.  Příkladné  řeči  a  naučení  z  knih  hlubokých  mudrců  1786. 
Kniha  mravů  křesťanských.  Epištoly  sv.  Ignacia.  1786  Hoziův  vejtah  z  kroniky 
Moskevské.  Pulkavy  z  Radenína,  Kroniku  česka  1786.  Sv.  Augustina  kniha  o  městě 
Božím.  Laktancia  o  pravé  poctě  Boží.  Duchovní  zaopatření. 

K.  J.  Thama:  Smutnohra  loupežníci  1786.  Makbet  truchlohra  1876  Obrana 
jazyka  českého.  Mudra,  hra  hudební.  Václav  Tham:  Básně  1785.  Václav  Stach; 
Příručka  učitele  1787.  Regule  bratrstva  sv.  Izydora.  V  Opavě  1843.  Hirschmenzl, 
Vita  S.  Cyrilli  &  Meth.  1607.  Zřízení  kníž.  Opohkého  a  Rotib.  v  Olomouci  156^. 
Zřízení  kníž.  Opolského  a  Ratib.  v  Nise  1671.  Rozmanité  sněmy  Moravské.  Stře- 
dovský,  Mercurias  Moraviae  01.  1705. 

Monseova  knihovna  nebyla  zachována  jakožto  celek,  ale  částka  jeho  knih 
dostala  se  do  c.  k.  studijní  bibliotéky  Olomucké.  Označeny  jsou  erbem  jeho  šlechtickým. 

Pozůstalost  literární: 

l.Fragmenta  pro  notitia  historica  studii  juridici  Olomucensis, 
collegit  Josephus  W.  nobilis  de  Monse  str.  1—247  (sign.  Cerroni  276). 
Jest  to  sbírka  různých  listin,  kteréž  Monse,  jsa  ředitelem  studia  juristického,  v  jedno 
snesl.  Některé  části  jsou  vypracovány:  Series  professorum  Juris  Olomucensium, 
Rec'ores  magnifici  (i  s  řečí  installační  Monseovou)  atd. 

2.  „Beitraege  zur  Geschichte  des  juridischen  Studiums  an  der 
Universitát  in  Olmutz"  str.  289  (Cerr.  S.  No.  54.)  1  tato  kniha  v  jedno  snesená 
z  listin  úředních  studia  juridického  dotýkajících  jest  dílem  Monseovým.  Do  této  knihy 
podával  Monseovi  listiny  též  Zlobický,  jak  na  svém  místě  zpomenuto. 

3.  V  knize  označené  Cerroni  S.  252  obsaženy  jsou  nejrůznější  výpisky, 
na  př.:  Ex  jure  antiquo  Brunensi,  Ortschaften  Miihrens,  Buchdruckergescbichte, 
Moravi  clari,  Excerpta  ex  Balbini  Bohemia  docta,  Verzeichnis  der  in  die  m5ehr. 
Literatur  einschlagenden  Bíicher.  Beitrage  zur  vaterlUndischen  Jurisprudenz,  Excerpta 
aus  Acta  litteraria  von  Voigt,  Ex  Faust.  Procházka  de  fatis  littcrar.  iu  Bohem,  et 
Mor..  Excerpta  aus  Tovačovská  kniha,  Jména  česká  na  německo  vyložená  atd.  V  téže 
sbírce  jsou  i  rukopisné  oriffinále  knih  tištěných:  Tabula,  Leitfaden,  Olomuc.  Sacrum 
(viz  infulae),  Suppedidata. 

4.  Adtitamenta  ad  inťulas  doctas  Cerr.  sb.  č.  415. 

5  Miscellanea  (Cerr  sb.  č.  261)  obsahují  na  str  225-307  Specimen  iuris 
publici  Moraviae  (antograť).  Gundlings  prof.  in  Halle,  allerhand  Nachrichtem  von 
dem  gross-maehr.  Reiche  wie  auch  von  dem  letzton  Regenten  Zwentibald*^)  (str. 
309-313).  S  kritikou  Zlobického. 

Ve  ř'rantiškovu  museu  v  Brně  se  chovají: 

6.  Catalogus  bibliothecae  J.  V.  de  Monse  10  listů  fol.  ř.  463  (z  něho 
výtah  na  str.  předešlé). 

*•)  Vyšlo  tiskem:  Gundiingiana,  Halle  1717. 


—  31  — 

7.  Monse,  Coilex  epištola  rii  m  Oaroli  Žorotín  aha.  1598  —  1605,7 
listů  fol.  č.  359. 

B.  Epistolao  atito^Taphao  (íolasii  Dobiior,  llabrich,  I'ilar  Ungar, 
Zlobický,  Fulgentius  Schwab,  15  listii  na  37  str    —  č.OOH. 

9.  Že  se  v  zemském  archive  chotají  přípravné  práce  Munsoory 
pro  další  svazky  déjlu  Moravy,  nelze  pochybovati;  pisatel  jich  nevidť^l. 

V  poziistalosťMonseovu  ne'ze  poiMtati  sbírky  listů  Monseovýcb,  kteréž  Cerroni- 
mu  poslal    (Zemský  archiv  Cerr.  sb.  No.  84.)  '*"" 

Rovněž  nenáležejí  v  jeho  pozůstalost 

Fragmenta  Monseana. 
Tak  sluje  šestiarchovii  kopie  zlomku  listinných,  chovaná 
v  zemském  archive  Brněnském  pod  sign.  li.  III.  IH/IH.  Tyto  úloniky 
obsahující  vesměs  velmi  starožitnť'  zprávy  k  dějinám  Moravy  oti-' 
stěny  jsou  na  19  místech  v  diploinatáři  Moravském,  i  i)raví  o  nich 
Boček,  že  je  nalezl  Monse  v  jeilnom  velmi  starém  kodexu  ko.siola 
Olomuckého  v  archive  města  Olomouce  |('od.  dij)!.  Mor.  I.  HU.  |;  na 
str.  50.  téhož  diplomatáře  Boček  nazývá  takový  jcdim  zlomek  „frag- 
mentům vetustissimi  codicis  traditionum  ecclesiae  Olomucensis.'' 

První  zmínku  o  těch  zlomcích  činí  Boček  listem  daným  z  Olo- 
mouce dne  27.  dubna  1834  Volnému: 

„A  mezi  nejdůležitějšími  listinami  o  Moravě,  jež  nebožtík 
Monse  nedlouho  před  svou  smrtí  nalezl  na  zdejší  rad- 
nici na  dvou  listech  pergamenových  (jsoutě  to  snad 
zlomky  nejstaršího  kodexu  Olomuckó  církve)  nalézá  se  také  list 
Rajhradského  probošta  k  bisk.  Šebířovi  |Čas.  Mat.  ^lor.  1872.  str. 
60.]  V  hstě  pak  Kopitarovi  daném  asi  r.  1835  oznámil,  že  i\íonse 
tyto  zlomky  nalezl  přilepeny  do  kodeksu  práva  ^lagdeburského. 

První  o  pravosti  zlomku  ]\Ionseových  pochyboval  již  r.  1S4(J 
B.  Kopitar.  Zřetelněji  se  vyjádřil  v  listě  Volnému  daném  z  Vídně 
dne  24.  února  1842.  „Tak  tedy  Bočkem  a  Šemberou  útok  učiněn 
i  na  kralodvorského  Jaroslava!  Avšak  musel  by  prvý  (Boček) 
býti  s  to  prokázati  se  původními  cedulemi,  nejen  pouhými  jich 
opisy  rukou  Monseovou,  jinak  ho  musíme  připočísti  ku  če.skjm 
a  pešťanským  kramářům  s  apokryfy  (Apokryi)h('nkaemer"  (Cas. 
Mat.  Mor.  1872.  73.]  —  Proti  pravosti  zlomku  Monseových  ozvali 
se  r.  1858:  Šembera  v  dějinách  literatury  české.  Ginzel  ve  svém 
díle  Geschichte  der  Slavenapostel  a  Hermenegild  Jireček.  Nejpod- 
statněji jich  nepravosť  dokázal  V.  B randi  v  časopise  Matice  Mo- 
ravské na  rok  1878. 

Netřeba  dovoditi,  jaký  zuiate^k  dějepisný  v.šudc  t.im  nastal, 
kde  se  v  ty  zlomky  věřilo,  jako  u  Šafaříka.  ]^alack(''hn  a  jiných. 

Na  př.  dle  zlomků  Monscových  Břetislav  založil  Opavu  na 
obranu  proti  Polské  —  a  to  se  ii.ipořáde  učí  na  našich  školách  — 
kdežto  pisatel  těchto  řádků  netáhna  se  ve  svých  dějinách  ani 
Opavska  ani  Těšínská  ku  zlomkům  Monseovým  pravý  opak  dovoditi 
mohl,  že  na  polské  straně  pohraničně  hrady  Těšín  a  Ratiboř  z  po- 
třeby obrany  od  říše  české  asi  vznikly. 

Ačkoli  již  Brandl  zřejmě  A.  liočka  za  falsatora  těchto  zlomku 
označil,  třeba  ještě  dodati.  ž(;  Kopitar  měl  chybné  mínění,  když 
předpokládal,  že  Boček  má  po  ruce  opisy  rukou  Monsoovon 
psané.  Zlomky  v  Brně  chované  jsou  p.sány  rukou  l'J.  .století,  ni- 
koli rukou  MÓnseovou.  A  kdyby  Monse  byl  sám  takové  zlomky 


—  32  — 

nalezl,  jistotně  by  se  v  jeho  pozůstalosti  byl  našel  nějaký  opis. 
vždyť  Stí  nám  dochovaly  Monseovy  rukopisy  i  mnohých  jeho  spisů 
tištěných!  A  jak  povídavý  jNIonse  byl,  jistotně  by  se  byl  nějakým 
takovým  nálezem  pochválil,  k  čemuž  měl  před  svou  smrtí  nejlepší 
příležitosť,  když  1792  s  thesemi  svého  syna  Františka  uveřejňoval 
spis  o  zemském  znaku  moravském.  Ale  ani  v  jeho  korrespondenci 
není  o  zlomcích  žádné  ni  nejmenší  zmínky. 

Jedním  slovem:  šlechetného  jména  Monseova  zneužito  od  no- 
vověkého falsatora!  .v.  .v. 

* 

Jakožto  člověk  byl  Monse  stoupencem  ideí  Josefínských,  a  jsa 
-íiadšeně  oddán  svému  zeměpánu,  nestrpěl  nijakých  přísných  úsudků 
o  Císaři  Josefovi,  anobrž  horlivě  hájil  práva  majestátu. 

A  jakož  sám  nikdy  netajil  se  svým  smýšlením,  tak  zase  příliš 
citlivým  byl.  I  nalézali  se  lidé  —  a  není  se  čemu  diviti  za  oněch 
pohnutých  dob  — ,  kteří  jej  rozkřičeli  za  nepokojného  ducha.  Ale 
nikdo  neopovážil  se  dotknouti  se  jeho  karakteru  křesťansko- 
ctnostného,  jak  Dobrovský  praví.  Rodinný  život  měl  blažený.^") 
Aby  byl  mansonistou  býval,  jak  jediný  Jireček  hádá,  na  to  ne- 
máme ani  nejmenšího  dokladu;  vždyť  kromě  Zlobického 
a  Cerroniho  měl  za  nejdůvěrnější  přátely  samé  osoby  duchovní. 
A  když  v  předmluvě  ku  své  „Tabula"  píše:  „Mne  zajisté  kromě 
náboženství  žádná  jiná  láska  a  touha  nerozněcovala  tak,  jako 
k  vlasti,  které  že  cele  oddán  jsem,  milerad  vyznávám",  to  zajisté 
nebyla  planá  slova. 

Jakožto  učitel  zů.stane  nám  nedostiženým  vzorem :  čím  by 
„kromě  úřadu  učitelského"  (praeter  docendi  munus) 
přispěl  na  oslavu  vlasti,  totě  bylo  jeho  snahou;  netížil  si  po  řadu 
let  privátně  učiti  zemskému  a  přirozenému  právu.  Aby  pak 
suchopar  dissertační  literatury  ve  prospěch  vlastiznalectví 
vykořistil  a  tím  právníkům  obzor  vědění  rozšířil,  uveřejňoval  s  the- 
semi kandidátů  vlastní  monografie.  —  O  pokrok  ve  vědě  práv- 
nické dobyl  si  zásluh  nezapomenutelných. 

I  byja  to  zajisté  myšlenka  veleducha,  když  Monse  první 
ze  všech  Cechů  naproti  římskému  a  německému  právu 
postavil  právo  české  (moravské),  a  že  stolice  tohoto  práva 
při  universitě  Olomucké  jest  tvůrcem.  Ba  což  více, 
Monse  první  pojal  velikou  myšlenku,  vypracovati 
enkyklopaedii  práva  českého. 

Se  Zlobickým  a  Cerronim  Monse  platně  napomáhal  usilovati 
o  Pešinův  „Morayopis"  ve  způsobe  historické  topografie,  ve  kteréž 
příčině  Morava  Cechy  o  celé  století  předstihla. 

Ač  učenec,  sestoupil  tento  „upřímný  vla.sti  milovník"  i  k  lidu 
prostonárodními  poučnými  spisy.  A  nepřestal  na  tom,  nýbrž 
mezi  milými  svými  řlanáky  šířil  české  spisy  —  nebylo  tehda  v  Olo- 
mouci knihkupce  — ,  ano  i  ze  své  vlastní  knihovny  půjčoval  knihy, 
maje  tak  upřímnou  radosť,  že  mezi  lidem  chuť  ku  čtení  se  probu- 
dila, jak  opravdově  usiloval,  pokud  mohl,  o  nápravu  obecného  školství. 

*')  L.  1791  dne  22.  května  v  dopise  k  Dobrovskému  chválí  se,  že  z  milosti 
Boží  jest  šťastným  otcem  rodiny. 


—  33  - 

Monse  takořka  po  celé  čtvrťslolctí  l.yl  uznanou  hlavou  repu- 
bliky literátu  a  patriotu  Aforavskýdi.  Svě(i('í  tomu  i  latinská  háseři 
na  jeho  počest;  složená*'),  jcjiž  rástku  vý/nainnou  luto   pokl.i.I.hne: 

Neumíš  řečí  nachtMii   n.ipuštěnou 

Pestřiti  listů  v  knihách:  Jen  cokoli  zj(!vná 

Pravda  dává,  do  světa  hlásáš  p  rošt  i^-k  ýni  slovem. 

Ty  omšené  pomníky  spisovatelii 

Květem  trvající  mladosti  obnovuješ. 

S  Tebou  družně  bojuje  Cnosť;  Ty,  kdy/, 

zasedneš  na  soudnou  stolici,    bludy  a  pověry  mi/nou. 

Véóná  i  vdéčná  Monseovi''^)  paméC ! 

V.  Prásek. 

• 

Proměna  svobodného  a  nepoplatného  ťojtství 
v  nevolný  selský  statek. 

Jsem  i)říliš  skrovným,  abych  se  opovážil  tvrdili  za  všeobecnou 
pravdu,  že  historik  bez  podrobné  historické  topogralie  bude  za  krátko 
tím,  čím  moderní  přírodozpytec  bez  drobnohledu,  ale  pro  sebe  jsem 
o  tom  dávno  již  přesvědčen.  Tím  chci  jen  pověděti,  že  mi  dávno 
již  tak  pěkné  věci  pod  drobnohled  muj  se  nedoslalo,  jako  tato 
maličkost,  že  a  kterak  svobodné  f oj tst ví  proměněno  bylo 
v  nevolný  selský  statek. 

Namanulo  se  mi  dosti  překvapných  věcí:  proměna  selského 
statku  ve  „volenství";  proměna  selských  statků  a  příslušných 
polností  v  panský  „dvůr";  proměna  panského  statku  ve  st;itky 
selské;  proměna  panského  „dvořiska"  ve  vesnici;  proměna  panského 
lesa  ve  Ihotu;  proměna  vesnic  v  lesy;  proměna  robotné  <l.Vliny 
v  nerobotnou;  proměna  včelína  v  osadu;  proměna  zeměpanského 
(královského)  města  v  panské;  proměna  vtjsnice  na  město;  proměna 

*')  Tištěná  na  prázdné  straně  titulového  listu  I.  svazku  dějin  Pilařových 
a  Moravcových. 

*')  Životopisy  Monseovy:  1.  Curriculum  vitae,  kteréž  Monse  sám  I.  1792 
dne  7.  srpna  napsal.  (V  jeho  pozůstalosti )  2.  Pohřební  řeč,  kterou  o  Monseovi  Dr. 
Barbor  v  aule  Olomucké  dne  3.  května  1793  byl  přednesl,  částečně  otištěna  od 
Dobrovského  3.  Dobrovský  v  rozpravách  české  uč.  společnosti  str.  XXXII.  XXXX 
podal  Monseův  soustavný  íivotopis,  použiv  i  řeči  Barborovy  [Neuere  Abhandlun^en 
d  k.  b.  G.  d.  W.  II.  1795].  4.  Cerroni  doplnil  Monseovo  curriculum  (viz  sbírky  jeho 
v  z.  archive.)  5,  Jungmann,  hist.  lit.  české  1849  II.  vydání  45.,  476.  4F3.  tí.  DElvert, 
Hist.  Literaturg.  von  Maehren  &  Oest.  Schlesien  Briinn,  1850.  7.  Wurzhach  Biogr. 
Lexicon  des  K.  Oesterreich  XIX.  1868.  8.  Kiegrův  Naučný  slovník.  9.  J.  Jireček, 
Rukověť  k  děj.  lit  české  atd.  v  Praze  1875.  Kromě  těch  udává  ještě  Wurzhach 
tyto  spisy:  10.  Weidlich,  Biogr.  Nachrichten  von  jetztlebenden  líeclitspelehrfen, 
Ualle  1715,  II,  Theil  S.  33  etc  11  De  Luca,  das  gelehrte  Oesterreich.  Wien, 
1770,  I.  Bd,,  I  St.  S.  353.  12.  Oberdeutsche  Li  tera  t  urzei  t  ung  1788  S.  1756. 
13.  Meusel,  Lexikon  der  v.  J.  1750-18<tO  verstorb.  deutschen  Schriftstellcr  1808. 
Bd.  IX.  S.  252  a  j.  —Jeho  památce  věnována  ..Tovačovská  kniha  ortelů  Olomuckých". 
Za  přátelské  služby  pisatel  tohoto  živdtopisu  povinné  činí  diky  si.  .správě  Fran- 
tiškova musea,  p.  arch.  Nebov  id  skému,  důstojným,  pánu  faráři  J.  Kunst- 
miillerovi  v  Novém  Městě,  P.  Ocáskoví,  kápl.  u  sv.  Michala  a  P  Dru. 
Matulovi  u  sv.  Mořice;  též  p.  řediteli  c.  k.  něm    gymn.  v  Olomouci  Seyssovi. 

3 


—  34  — 

města  na  vesnici;  proměna  zemských  statků  v  manské;  proměna 
manských  statků  v  zemské  atd.  atd. :  ale  taková  proměna  svobod- 
ného fojtství  v  nevohiý  selský  statek  mne  překvapila. 

Bylo  mi  totiž  již  dávno  nápadno  (neboť  sledoval  jsem  dobře 
kolonisaci  zvanou  německou,  sledoval  osazování  „Ihot".  sledoval 
zahdíiování  opustlých  vesnic,  sledoval  hrabivé  shony  po  hdech  po 
SOleté  válce,  sledoval  Josefínskou  lokací  „kolonii"),  čím  to  asi  jest,  že 
z  tolika  ba  nesčetných  fojtstev  po  německém  způsobu  založených  a  na 
německé  právo  přeměněných  zůstalo  nám  tak  málo  svobodných 
čili  dědičných  fojtů?  A  čím  se  to  vlastně  stalo,  že  taková  dě- 
dičná fojtství  zachovala  se  do  nejnovějších  časů  hlavně  jen  v  kra- 
jinách odlehlých,  hornatých,  po  většině  německých?  Proč  takových 
fojtů,  ačkoli  vesnice  v  krajinách  rovných,  též  kdysi  své  „taidinky" 
konaly,  není  na  rovině,  -lépe  řečeno,  v  českých  vesnicích  ? 

Při  tom  ovšem  měl  jsem  na  zřeteli  okolnosť  neocenitelnou, 
svobodu  i  volnost;  takových  fojtství.  Kolonisace  „německá"  a 
proměna  starých  českých  vesnic  na  německém  právě  dala  nám 
selský  stav  „platný",  ne  robotný,  a  fojti  se  svými  rodinami  bývali 
kdysi  jakýsi  druh  selské  šlechty.  K  těmto  fojtstvím  přidružila  se 
„v  o  len  štva",  totiž  statky  selské  od  robot  volné,  odkudž  tolik 
rodinných  jmen:  Svoboda,  Volný,  Frýbort  (Freibauer)  a  jiné.  Na  Olo- 
mucku  přibyli  k  nim  „půhončáci".  Též  svobodní  a  dědiční 
mlynáři  rozmnožovah  jich  řadu  s  vykoupenými  sedláky,  tak 
Že  tato  selská  šlechta  rovnati  se  mohla  skutečné  šlechtě  drobné 
na  svobodných  dvorech  usedlé. 

Pomníme-li,  že  z  takovýchto  volných  a  svol)odných 
vrstev  selských  rekrutovah  se  vzdělanci,  pochopíme,  kterak 
zase  vzdělanost  a  pokrok  na  lid  obecný  působiti  mohly  jen  dle 
míry  a  počtu  selských  volenstev. 

Lid  robotný.  Hd  nevolný  nedával  nikdy  synů  svých  na  studium; 
hd  nevolný  zůstával  též  ku  pokroku  a  vzdělanosti  lhostejným. 
Nevolnictví  plodí  bídu  hmotnou  i  duševnou. 

Ovšem  míra  nevolnosti  a  poddanství  za  různých  dob  byla 
různá:  kdybychom  si  vedle  sebe  postavili  rdlníky  z  jedné  a  téže 
vesnice  ale  z  různých  dob,  podivili  bychom  se  nápadným  rozdílům. 
I  naznačíme  to  slovy.  Sedlák  r.  1490  byl  „člověkem".  1590  byl 
„chlapem",  1690  byl  „otrokem",  1790  byl  „nevědomcem"  —  těm 
jiným  stavům. 

Slovíim:  studium  agrárních  poměrů  našeho  národa  se  zřetelem 
vždy  k  míře  volnosti  anebo  nevolnosti  jnst  jedno  z  nejpotřebnějších, 
abychom  dovedli  prozírati  i  do  budoucnosti,  neboť  zmáhající  se 
chudoba  plodí  novou  a  horší  nevolnost,  než  l)ývalo  poddanství  našeho 
lidu  selského,  poměrně  tak  zámožného. 

Pověstný  Kaschnitz,  kolonisator  z  dob  Josetinských,  namnožil 
na  Moravě  a  ve  Slezsku  osad  nových  s  obyvatelstvem  volným, 
ale  namnožil  i  trochu  Ijídy  mezi  stavem  selským,  poněvadž  novým 
těm  osadníkům  uštědřil  po  ^l..2- —  3  měřicích  pozemku.  To  jim 
prospívala  ta  svoboda,  když  nebylo  co  jísti? 


-  S5  - 

Po  tomto  úvodř.  i)r()!iiluvíiii.-  ..  jiašcni  úkf.hi  klciak  totiž 
zámožný  fojt  prodal  svou  s  v  oliod  u. 

V  Bystrovanech  moli  dr«(li('-ii(''}io  ťojt^i.  I»yl(>  mu  Jiřík  Ijo.íkri. 
A  ten,  buď  že  nemul  syna  anebo  vůbec  žádného  d.*'di<-('.  na  stará 
kolena  střásl  n  zbavil  se  svého  úřadu  i  majotku.  jirodal  lojtství 
néjakému  Petru  „Plit/ovi".  Fojt  na  starém  právě  osazený,  jakým 
byl  Hošek,  měl  jistotně  nejméně  8(J  jiter  i)ole'Tri  24íJ  měřic),  ne- 
platě kromě  nepatrné  berný  J.  M.  Císařské  žádné  jiné  daně.  a  k  tomu 
měl  snad  i  honitbu  na  drobnou  zvěř.  Směl-li  k  své  ruc«.'  rhovati 
kováře,  pekaře,  řezníka,  jako  jiní  mnozí  fojti,  to  ncvínu'.  Možná,  že 
měl  i  svou  krčmu.  Šly  uiu  jx-uí/c  z  honitby.  z  kovárny,  kapalo 
z  pekárny  i  od  řezníka,  a  bral  užitky  z  krěmy.  AI(í  to  nebyly  v.^ccky 
jeho  případky:  byltě  také  fojtem,  t.  j.  soudcem;  i  bral  od  provinilců 
pokuty  některé  celé,  některé  na  díle.  Neboť  o  ty  tučné  pokuty  dělila 
se  s  ním  milostivá  vrchnosť.  purkmistr  a  rada  města  Olomouce. 
Tak  to  tehda  bylo  zvykem  a  ])ořádkem  od  staletí  dochovaným. 

Měl  ovšem  dědičný  fojt  mnchť-  těžkosti;  když  vrchnost"  robot- 
ným  sedlákům  Pystrovan.^^kým  co  nařizovala,  fojtovi  se  to  poručilo, 
aby  to  obstaral.  A  hyly  také  některé  jiné  nepříjemnosti  na  něho 
uvaleny.  Třikráte  do  roka  konalo  se  v  Bystrovanech  veliké  právo 
za  přítomnosti  několika  moudrých  a  opatrných  páníi  radních  i 
konšelů  z  města  Olomouce.  Na  takových  valných  hromadách  kromě 
dětí  musili  býti  přítomni  všichni  dospělí  F.ystrované.  neboť  jakou 
kdo  měl  do  koho  stížnosť,  tu  přednášel,  a  běda  žalovanému,  kdyby 
nebyl  na  místě;  neušel  by  pokuty  veliké.  A  .soudilo  se  moc.  aby 
pokutních  peněz  se  sešlo.  To  se  rozumí,  že  když  páni  z  města  na 
právo  přijížděli,  že  jim  bylo  třeba  naproti  vyslati  buď  sedlané  koně, 
buď  pohodlný  „kočí"  (kočár);  a  hlavní  věo  byla,  aby  je  dobrým 
obědem,  dobrou  svačinou  uhostil.  neboť  běželo  mu  o  velkou  věc. 
aby  milostivou  vrchnosť  udržel  při  dobré  míře.  vždyť  ti  fojti  leckdy, 
vykonávajíce  svou  moc  úřední,  dopouštěli  se  věcí  na  fojty  nepří- 
slušných, klopýtnuvše  nejednou  přes  „artykule''.  jimž  my  přezdíváme 
paragrafy. 

I  byl  fojt  přes  to  přeze  všecko  velikým  í)ánem  nad  ostatFu' 
„robotné"   „chlapy"  povýšeným. 

Jen  jedna  při  tom  panství  byla  pilulka  hořká:  ..vojna''.  Na- 
stala-li  vojna,  bylo  třeba  koníka  dobrého  —  ne  snad  nějakou 
herku  —  a  bylo  to  hamfeštem')  obyčejně  vymíněno  a  cenou  vy- 
měřeno, jak  dobrý  ten  kůň  býti  měl  — ;  pravíme,  bylo  třeba  koinka 
dobrého  z  maštale  vyvésti,  z  komořice  vynésti  přílbu,  brnění,  meč. 
samostřel;  bylo  třeba  panu  fojtovi  samému  do  zliroje  se  odíti,  na 
koníka  se  posaditi  a  hajdy  do  vojny!  Ryl-li  fojt  .stár.  poslal  syna. 
anebo  za  sebe  někoho  najal  za  dobrou  mzdu  a  vydatnou  odměnu, 
neboť  na  vojnu  jeti  nebylo  choditi  na  hody. 

A  to  byla  ta  věc  nepříjenmá  na  tom  fojtství. 

Když  tedy  starý  fojt  Jiřík  Hošku  fojtství  své'  chtěl  jirodati. 
ohlížel  se  po  kupci,  neboť  v  Bystrovanech  nikoho  nebylo,  kdo  by 
je  koupiti    mohl  i  kdyby    měl    dosti  peněz   —    „robot  ný"    .sedlák 

')  „Hamfešt"  slul  list  pergamenový  s  risutou  peřetí  od  tri^bnosfi  na  stohody 
a  privileje  toho  kterého  fojtství  vydaný. 

S* 


—  36  — 

kupovati  nesměl  svobodného  statku,  že  neměl  svobody.  A  aby 
se  z  poddanství  vykupoval,  na  to  nepomýšlel,  poněvadž  by  toho 
vrchnost  nedovolila.  I  nalezl  se  kdesi  na  cizím  panství  kupec,  ne- 
pochybně syn  z  některého  fojtství  sousedního,  Petr  Plitz;  přinesl  si 
z  toho  panství,  odkudž  se  vystěhoval,  „výhost"  (Ust  propustný)  a 
prosil  Olomuěanů.  aby  jej  přijali  ,,pod  sebe"  t.  j.  pod  svou  vrchnost 
do  dědiny  Bystrovan.  —  Olomuěanům  byl  příjemný,  i  mohlo  nastati 
jednaná  o  kup  se  starým  fojtem  Hoškem.  Rylo  vše  již  smluveno  i 
ujednáno  s  Iloškem.  běželo  již  jen  o  potvrzení  kupu.  o  potvrzení 
výsad  a  svobod,  čili  o  vydání  nového  ha m festu,  kterýž  by  slovo 
od  slova  obsahoval  znění  starého  hamfeštu. 

Ale  v  tom  hamfeštu  nalezen  byl  článek  Olomucké  vrchnosti 
nepohodlný  —  a  fojtovi  Bystrovanskému  velice  příznivý  a  prospěšný; 
článek  nepochybně  týž,  na  kterém  sto  jiných  d  ědičných 
fojtstev  bylo  zrušeno  po  našich  vesnicích. 

Byly  tehda  takové  časy,  že  svobody  i  robotnýra  sedlá- 
kům přistřihovati  počínali.  Proto  selský  hd  na  své  pergameny 
až  úzkostlivě  opatrnu  býti  počínal. 

A  Olomučané,  zrovna  jako  jiné  jinde  vrchnosti,  s  novým  fojtem 
Bystrovanským.  Petrem  Plitzem,  pěkně;  chce-h  týchž  svobod  při 
svém  fojtství  užívati,  jako  předešlý  fojt  Jiřík  Hošku?  Totě  se  ro- 
zumí, že  Petr  Plitz  chtěl  míti  vše  po  starém.  Ale  obecní  rada  mu 
rovněž  na  oči  stavěla,  že  se  mu  mezi  ostatními  sedláky  zle  povede, 
bude-h  chtíti  svobodnu  býti,  a  s  nimi  dobrého  i  zlého  neochotně 
snášeti.  Zvláště  pak  mu  připomenuli  těžkosti,  které  mu  nastanou 
za  dob  válečných  i  jiných  zlých  časů,  když  bude  museti  koně  vá- 
lečného chovati,  naň  nakládati  a  sám  ve  zbroji  vojenské  vytáhnouti 
na  vlastní  kapsu  do  války. 

A  milý  Petr  Plitz  začal  váhati,  z  té  vojny  dostal  strach ; 
možná  mu  též  tanuly  na  mysh  kyselé  tváře  Bystrovanských  sousedů, 
jak  zamračeni  na  něho  „novotného"  t.  j.  odjinud  nastěhovalého 
člověka  pohlíželi.  I  rozmyslil  se  a  prosil  svých  příznivých  a  milo- 
stivých pánů,  aby  ho  neopouštěh  a  jemu  to  nějak  opatřiti  napo- 
máhah,  i  aby  jej  ráčili  přijati  za  svého  člověka  t.  j.  chlapa  („manu"). 
A  když  on,  Petr,  povolil,  nechtěH  toho  za  darmo,  nýbrž  k  té  koupi 
toho  fojtství  slíbili  mu  na  pomoc  50  hřiven  a  sice  až  bude  poklá- 
dati první  peníze,  10  hřiven  a  podobněž  co  rok  po  10  hřivnách  až 
do  vyplnění  té  sumy. 

Za  to  za  všecko  bude  na  roven  ostatním  poddaným  a  podle 
nich  zlo  i  dobro  trpěti  a  ze  svých  pozemků  i  rolí  roční  plat  dá- 
vati, a  i  jinak  všude,  jak  se  na  muže  pobožného  i  ctného  patří, 
k  pánům  se  poslušně  chovati.  A  že  to  vše  tak  splní,  ústy  a 
rukou  dáním  přislíbil;  též  hamfešt  i  se  všemi  svobodami  dobrovolně 
pustil  a  zničiti  dovolil  (ÍJnd  hat  die  hantfest  sampt  aller  Fraiheit 
gutwillig  faren  vnnd  Cas.siren  lássen).  A  od  Michala  za  rok  počí- 
jiaje  bude  pokládati  první  plat,  neboť  páni  vzhlédnouce  na  jeho 
dobrou  vůli,  takovou  lhůtu  nad  to  z  milosti  mu  dopřáli.  To  se  stalo  za 
purkmistra  Matěje  Wakerle  1.  Páně  1535  tu  sobotu  před  svatým 
Vavřincem.  A  pro  lepší  stálost  a  jistotu  taková  smlouva  zapsána 
jest  do  městských  knih  za  přítomnosti  Hanuše  z  Ne  mi  lan.  Jiříka 
Hermana  z  Hněvotína. 


—  37  — 

Na  .sol)otn  pak  i)0  sv.  Martolorriřji  na  ru<lni(;i  <  »|..Miiirk(iii 
svoláni  lidé  z  okolí  a  to :  Jakul)  Kníusel  /  OIoiiioiumj*).  llamíš 
Uastler  a  Stup.án  z  11  Jiě  votína^),  Matřj  /,  l)ul)an.  .Jakiih  Kíjiita 
z  „Hustina",  Martin  llakcr  z  Topolan*).  Voli.  l;art(il»>in('j  Lcsfh- 
nitzcr  a  Hanuš  Geniaclisain  z  Med  vězí;  svoláni  tito  lid«'  na  radnici, 
aby    se    pro    lepší   jistotu  a  vedoniosť   obsah  tcrslnlouvy   rozhlásil. 

Poněvadž  téhož  dne  Petrovi  Plitzovi  prvních  deset  hřiven 
vyplatili,  jest  nepochybno,  že  Plitz  z  ruky  do  ruky  vydal  i  svíij 
haníťešt.  aby  před  týmiž  svědky  byl  zničen,  což  se  tuším  vykonalo 
ustřižením  visuté  pečeti,  načež  hamťešt  holý  -  bez  pečeti  neplatný 
—  uložen  tuším  do  archivu. 

L.  1536.  v  sobotu  na  den  blaženého  Sylvestra  položeno  Plitzovi 
posledních  20  hřiven. 

Tak  proměněno  svobodné,  nikomu  „neplatné"  ibjtství 
Bystrovanské  v  usedlosť  s  jinými  stejnou,  totiž  „platnou",  ale 
tím  skutkem  i  k  robotám  závaznou. 

Ovšem  „poddanství"  v  Bystrovanech  pod  vrchností  (JIo- 
muckou,  poněvadž  město  tuším  nemělo  žádných  „dvorů",  tudíž 
nebylo  oljtížných  robot  koňských  a  peších,  robot  to  pravidelných, 
bylo  dosti  příjemné,  že  se  ovšem  kromě  ki-álovské  l)erny  dával  jen 
roční  plat  za  ty  roboty  a  za  jiné  povinnosti. 

Ostatně  Olomučané  jednali  v  té  příčině  zjevně,  nic  pokoutně 
a  pokrytě,  nýbrž  otevřeně.  —  A  této  otevřenosti  děkujeme  za  neo- 
cenitelnou zprávu  dějepisnou.  Tak  a  podobně  jistotně,  ovsem  tajněji. 
zrušovány  všude  jinde  svobody  dědičných  ťojtstev.  jindy  nikomu 
nepoplatných.  [Acta  quotidiana  1.  1.  ť.  7  a  9.| 


Zemské,  hlavní  cechy  v  Olomouci. 

Málo  jsme  si  doposud  všímali  zřízení  cechovního,  abychom  po- 
chopili, jakou  mocí  společenskou  po  jednotlivých  městech  bývaly 
kdysi  cechy  řemesel  a  živností.  Cechy  totiž  dávaly  městům  za- 
ěasto  svůj  ráz,  nejednou  rozhodovaly  i  o  národnost"  a  náboženství. 
Vždyť  cechovním  zřízením  země  tak  naše,  jak  polské  a  uherské 
otevřeny  zůstávaly  vandrovním  tovaryšům  z  celého  Německa.  A  že 
zejména  hnutí  náboženské  za  dob  reformačních  na  Moravě  vychá- 
zelo a  živeno  bylo  od  řemeslníku  i)řivandrovaIých.  o  tom  pisatel 
nemá  pochybnosti  ani  nejmenší.  Byly-li  cechy  jednotlivé  samy  sebou 
významný,  však  tím  větší  váhy  nabývaly  cechy  zvané  „otcovské", 
jakéž  vznikaly  v  důležitějších  místeck:  v  Těšíně  pro  knížetství 
Těšínské,  v  Opavě  pro  knížetství  Opavské,  v  Kroměříži  pro 
města  biskupská,  v  Hradišti  pro  celý  kraj,  v  Olomouci  a  Brně 
pro  příslušné  okolí  široké.  Poněvadž  totiž  cechy  v  nově  vznikajíc-í 
v  okolí  oněch  center  si  vyžadovaly  artykulň  cechovních  od  cechů 
starších  trvajících  právě  v  oněch  větších  městech;  přirozeným  způ- 
sobem každý  takový  nový  cech  stal  se  „synovským".  i  ziistal  v  ja- 
kési přirozené  odvislosti  od  cechu  otcovskéhu. 

*)  Olmuczern.  —  *)  obotoinorn    —   ')  Tepla. 


—  38  - 

Však  organisace  cechovní  pokročila  ještě  dále,  když  všecky 
cechy  z  celé  některé  země  sdružily  se  ve  veliký  cech  „zemský", 
aby  co  rok  konaly  sněmy,  na  nichž  se  netoliko  o  věci  pnlvní,  nýbrž 
i  o  hmotné  potřeby  jednalo.  Takové  cechy  „zemské"  staly  se  asi 
tím,  co  my  dnes  jmenujeme  „bursami". 

Zajímavo  jest.  že  jako  Vratislav  stala  se  hlavou  mnohých 
cechů  takto  sdružených  ve  Slezsku,  rovněž  na  Moravě,  právě 
Olomouc,  v  těchto  příčinách  předstihoval  Brno. 

Veliký  cech  zemský,  první,  pokud  známo  pisateli,  utvořili  na 
Moravě  mlynáři  okolo  r.  1475,  jak  svědčí  kniha  Jevičská:  „Já 
Ctibor  z  Cim burka  a  z  Tovačova.  hejtman  markrabství  Morav- 
ského .  ..  oznamuji  timto  listem  .  .,  že  přistupivše  přede  mne  opatrní 
muži  mistři  řemesla  mlynářského  jménem  všech  mly- 
nářuov  Olomutského  a  Brněnského  krajuov,  přednesli  jsú 
přede  mne  nějaký  práv  svých  mlynářských  věci.  jichž  z  starodávna 
předkové  jich  zvyklost  jměli  požívati  i  voni  po  nich  sepsané,  o  kteréž 
s  povolením  mým  jakožto  hejtmanem  ty  časy  markrabství  Morav- 
ského utekU  jsú  jse  k  múdrým  a  opatrným  mužuom,  pánuom  purg- 
mistru  a  radě  města  Brna  .  .  .,  aby  jim  ty  práva  mlynářská  jich 
podle  řádu  a  práva  starodávního  z  knih  městských  svých  podle 
osazení  jich  vypsati  dah,  jakož  k  žádosti  mej  jižpsaní  páni  Brněnští 
tak  jsú  učinili  a  práva  jich  v  artykulích  dole  psaných  vypsané 
dali,  kteréž  slovo  od  slova  takto  znějí".  (Následuje  16  artykulů). 

Zemský  cech  řemenářů  v  Olomouci.  Kdy  ten  cech  vzal 
počátek,  nelze  té  chvíle  bezpečně  pověděti,  i  zapisujeme  zatím  sne- 
sení valného  cechu  učiněné  ve  středu  před  sv.  Filipem  a  Jakubem 
1.  1538  v  Olomouci.  Kdykoli  se  takové  valné  schůze  čili  sněmy  ce- 
chovní konaly,  nebylo  bez  okázalých  slavností:  každý  cech  vysílal 
ze  svého  .středu  poslance,  aby  na  sněme  cechovním  hájili  práv  svého 
řemesla.  I  poněvadž  se  scházeli  mistři  z  celé  země.  též  jiná  řemesla 

0  takových  příležitostech  brala  koUegialní  účastenství  jak  na  slavných 
službách  Božích  tak  napotom  i  při  poradách. 

Tenkráte  jednalo  se  všemu  poctivému  řemeslu  řeraenářskému 
kromě  jiných  též  o  neslýchanou  věc.  Když  totiž  páni  „otcové"  Olo- 
mučtí  všecky  „synovské"  cechy  k  valnému  sněmu  do  Olomouce 
uctivým  psaním  byli  pozv.ah.  páni  mistři  z  města  Jihlavy  omlu- 
vili se  podstatnou  omluvou,  že  pohořeli  —  ale  mistři  Brněnští  ohlá- 
sili, že  přijíti  nechtějí. 

Takovou    neposlušnost,    zpouru  a  rebelii    bylo    třeba   trestati. 

1  zasedlo  tedy  právo  řemenářské,  páni  mistři  a  tovaryši  (kromě 
Olomuckých  nejmenovaných)  tito:  Ze  Znojma:  Baleár  Wagner, 
Hanuš  Sperlink,  Ondřej  Diner  (?).  Toman  Wanger;  z  Brodu:  Hanuš 
Kasuppon;  z  Hradiště:  Jiřík  Tanntzer,  Valentin  Weiss;  z  Kro- 
měříže: Petr  Clainn,  Hanuš  Rueprecht;  z  Třebové:  Hanuš 
Kndeman.  Jiřík  Fritsch,  Hanuš  Vogl;  z  Klobouk:  Martin  Kaiser; 
z  Hranic:  Ondřej  Handschuh;  z  Unčova:  Hanuš  Schober. 

Též  14  tovaryšů  účastnilo  se  toho  sněmu;  konečně  připrosili 
i  některé  mistry  jiných  řemesel,  aby  toho  jednání  byli  svědky.  Ta- 
kovýchto cizích  přísedníků  („der  beysitzenden  geschenkten  Handt- 
wercher")  bylo  devět,  jakožto  sedlářů,  mečířů,  provazníků  a  j. 


—  39  — 

Na  čemkoli  sl^  tukové  cochoviií  siiřiny  usiiástíly.  to  všecko 
voriio  za])isovúno  tlo  knih  cechovních,  ale  poněvadž  si*  v  tomto 
l)říl)adě  j('(hialo  o  věc  obzvlážtii  (liilc/.itou,  ustanoveno  též,  příslušný 
z;'ipis  1)10  paměť  dáti  zapsati  do  knih  městských  v  Olomouci. 

I  čteme  tedy  v  městské  knize: 

L.  P.  1538  ve  středu  před  sv.  Filipi'm  a  Jakubem  předstoupili 
jsou  před  nás  sedící  radu  poctiví  mistři  -í«Tausla  řemenářského 
z  celého  cechu  zemského,  staří  a  mladí  i  se  svými  tovaryši,  vyjí- 
maje Jihlavské,  kteří  pro  škody  požárem  učiněné  nemohli  sem  při- 
jeti. I  tuto  ohlásili,  kterak  se  jednomyslně  shodli,  k  čemuž  před 
tím  Jihlavští  byli  dali  své  svolení,  že  o  Brněnských  mistrech 
téhož  řemesla  nic  nedrží  a, jim  pro  neposlušnost',  že  když 
se  jim  dopsalo,  aby  do  Olomouce  přijeli,  přijeti  nechtěli,  překážky 
činiti  budou,  až  se  s  nimi  ostatními  srovnají,  a  slibují 
za  všecky  poctivé  škody.  [Acta  quotidiana  I.  1.  str.  41 1. 

Zemský  cech  sedlářů  roku  1545.  konal  rovněž  v  Olomouci 
valný  svůj  Sněm.  Jednalo  se  na  něm  o  věc  dosti  zajímavou. 

Heralt  Pros  svého  řemesla  tovaryš  sedlářský  stál  v  práci  ve 
Znojmě,  veda  za  vdovu  Štefanku  dílo  sedlářské.  I  byl  tedy  patrně 
tovaryšem  starším  i  usedlým.  Pomýšlel  na  svatbu,  neboť  i  nevěstu 
měl  již  vyhlídnutu.  Chtěje  se  učiniti  mistrem  pečoval  také  o  to,  aby 
si  potřebného  náčiní  pořídil,  ale  dopustil  se  při  tom  nepoctivosti: 
noční  dobou  pobral  mistryni  vdově  7  „welsshpaumů",  4  kůže 
ovčí.  jednu  teletinu.  dva  nejlepší  nože  krajáky,  dvě  motyčky  (dexl) 
totiž  jednu  ploskou  a  jednu  oblou  (holdexl),  dvě  rašple,  8  pilníky  a 
jiné  menší  náčiní.  —  Věc  se  vynesla,  i  spořádal  se  sice  se  vdovou, 
kteráž  mu  to  vše  odpustila,  ale  s  podotčením.  kdyby  ta  věc  přišla 
před  cech.  aby  se  sám  hájil  a  s  cechem  to  si  vyřídil.  —  A  cech  věc 
vyslýchal  důkladně,  až  konečně  uznal  za  dobré.  Heralta  Prosa  za 
niLidšího  mistra  nepřijímati.  Než  Pros  nespokojil  se  takovým  od- 
bytím, nýbrž  pány  cechmistry  před  radou  královskéko  města  Znojma 
žaloval. 

Aby  pak  ani  Pros  ani  vrchnost  (purkmistr  a  rada  Znojemská) 
nemíniU,  že  cechmistři  provinilému  Prosovi  misterství  z  malicherné 
nějaké  závisti  nepřejí,  všecek  Znojemský  cech  poctivého  řemesla 
sedlářského,  nechtěje  řemesla  svého  zavésti,  tu  věc  podal  na  pány 
mistry  Olomucké.  A  tito  rovněž  nechtěli  sami  rozhodovati,  nýbrž 
čekali  na  mínění  valného  cechu  do  Olomouce  ku  svátkům  svato- 
dušním r.  1545  povolaného. 

A  sjelo  se  mistrů  řada  veliká,  z  Olomouce:  Hanuš  z  To- 
runě,  Jiřík  Meier,  Nicolasch  Arnstetter,  Thoman  Weindnig,  Pavel 
Korger,  Bastian  Kharus,  Pavel  Satťler,  Václav  Kharus;  z  Brna: 
Pavel  Rauber,  Hanuš  Mi^ilnegr,  Hanuš  Laborger  (v),  Pavel  Stubner. 
Jiřík  Rauber;  ze  Znojma:  Hanuš  z  Norimberku,  Matěj  ze  Znojma; 
z  Jihlavy:  Blažej  z  Jihlavy.  Šimon  Schretenzauner  (V);  z  Hra- 
diště: mistr  Kašpar;  zUnčova:  Michal  ze  Schulbergku  (*?);  z  Opavy: 
mistři  Veytl,  Jakub.  Jan.  Michal:  z  Krnova:  mistr  Felix;  z  Pro- 
stějova: mistr  Krispin;  z  Uh.  Brodu:  mistr  Mořic;  z  Vyškova: 
mistr  Kašpar;  ze  Slavkova:  mistr  Petr;  z  Hustopeče:  mistr 
Hanuš;  z  „Wystenitz":  mistr  Rudolf;  z  Mikulova:  mistr  Jakub; 
z  Jemnice:  mistr  llrinuš;  z  Mezeříče:  mistr  Vavřinec. 


—  40  — 

Kromě  30  mistrů  toho  jednání  přítomno  bylo  ještě  16  tova- 
ryšů, jejichž  jmen  ale  vypisovati  nebudeme. ^j  Jednání  bylo  živo, 
mistři  sami  klonili  se  k  tomu.  Heraltovi  Prosoví  odpustiti  provi- 
nění, ale  tovaryši  postavili  si  hlavu,  že  ne. 

A  takož  kázal  sněm  cechu  sedlářského  zapsati  paměť  do 
městských  knih  Olomuckých.  že  Pros  nemá  býti  mistrem.  [Acta 
quotidiana  I.  1.  str.  110—2]. 

Zatím  o  ceších  zemských  se  sídlem  v  Olomouci  jen  tolik. 


O  faru  ,,podobojí''  v  Lošticích. 

Povědomo  jest,  že  na  Moravě  od  kompaktát  počínaje  volno 
bylo,  přijímati  pod  obojí  způsobou;  ale  poznenáhlu  vyvinul  se  ta- 
kový řád.  že  v  některých  farnostech  přijímalo  se  pod  jednou,  na 
jiných  podobojí.  Rovněž  známo  jest,  že  na  Moravě  jedna  konsistoř 
trvala  pro  obojí  vyznání.  (V  Čechách  byly  dvě  pod  jedním  arci- 
biskupem). I  bylo  by  důležito.  chceme-h  náboženské  poměry  mo- 
ravské dokonale  znáti,  zvěděti,  které  fary  bývaly  pod  jednou, 
které  po  dobo j  í,  které  bratrské,  abychom  mohh  posouditi,  které 
fary  za  hnutí  protestantského  nejdřív  měnily  se  na  luteránské; 
zdali  — ■  jak  se  zdá  —  bratrské,  či  podobojí,  anebo  katolické? 

Volného  církevní  topografie  toho  rozdílu  přesně  —  jak  se  aspoň 
pisateli  zdá  —  nešetří. 

Ostatek  máme  v  té  příčině  značný  zmatek  i  po  jiných  spisech, 
kdež  se  zase  mluví  o  „kališ ničích",  jež  jsem  pro  tento  název 
po  dlouhou  dobu  považoval  za  něco  úplně  jiného  než  za  „po  dob  oj  í". 

Ze  staré  souvěké  literatury  moravské  poznal  jsem.  že  Pro- 
stějov byl  podobojím  a  že  tam  odtud  tuším  vycházela  snaha, 
pro__  podobojí  na  Moravě  zříditi  zvláštní  konsistoř.  jak  ji  měli 
v  Čechách.  Tím  zajímavějším  bylo  mně.  když  jsem  zvěděl,  že  I^o- 
štická  farnost  byla  podobojí  a  kterak  byla  proměněna  na  katolickou. 
I  podávám  tuto  paměť  1.  1550..  jak  do  městských  Olomuckých  zapsána 
byla,  do  slova: 

„Svědomí  pana  Prokopa  Podštatského  z  Prusinovic".  „My 
purkmistr  a  rada  města  Olomúce  známo  činíme  tímto  listem  obecně 
přede  všemi,  kdož  jej  urzří  anebo  čtoucí  slyšeti  budu,  že  jsme  k  žá- 
dosti urozeného  vladyky  pana  Prokopa  Podštatského  z  Prusinovic 
a  na  Bonzově  dolepsané  osoby  podle  pořádku  práva  svého  měst- 
ského vyslyšeli,  kteřížto  po  přísaze  učiněné,  jakž  právo  jest,  jeden 
každý  obzvláštně  tázán  jsúc  seznali  a  vysvědčili  takto: 

Jakub  Kohout  z  Loščic,  rodič  Loščický,  člověk  v  90  letech 
seznal  po  přísaze,  jakž  právo  jest,  takto:  Že  v  dobrej  a  čerstvé  pa- 
měti  jmá  a  z  mladosti   své   pamatuje,    že  vod  starodávna    farařé-*) 

')  Vypočteme  však,  odkad  byli  rodáky:  z  Lehnice,  ze  Znojma,  Kasala, 
Krnova,  Nerlingu  (?),  ze  Sch  leiczstattu,  „Gowsel"  (?),  Těšína,  Jihlavy, 
Johanstálu,  „Zwicka",  Jivančic,  z  Cipska,  „Keinberg",  z  Opavy. 

*)  flararzee. 


—  41   — 

tu  v  Loščicích  na  faru  Loščickn  jjod  ohojí  spuosobú  l»yli.  klcrí/. 
li(i(,'iii  a  obyvatuloiu  Lo.ščickýiii  tu  v  Loščifích  T<''lo  a  kn.-v  ráin"' 
l)od()l)OJí  spuosobú  rozdávali  a  lidem  tím  tak  v/dycky  posluliuvali. 
až  potom  po  iiěkturým  času,  když  pan  Hanuš  líoiigvic  iichožtík. 
jsúc  statku  Búzovského  a  t^hož  městečka  Loíčic  v  držoní,  jsu  v  o- 
žtíiiil;  tu  011  pan  Hanuš  Hougvic  po  nňktoivm  Jíli^-  to  /.mr-iiil  a  fa- 
ráře do  Loščic  pod  jednu  si)uosol)ú  poďal  a  toho  faráře 
podobojí  spuosobú  od  tej  fary  vyl)yl.  A  Loščičští  ]j()lom, 
když  již  psaný  pan  Hanuš  llougvif  jinrlio  faráÍH'  ])od  jednu  s|)Uo- 
sobú  do  Loščic  podal  do  Zábřeh  a  ku  knnží  m  pod  oboj  í  spuo- 
sobú přijímati  choditi  musili.  Při  tom  seznal,  že  dva  kněží. 
kteříž  od  starodávna  na  tej  faře  Loščické  byli  a  lidem  pod  obojí 
spuosobú  posluhovali,  jakož  nahoře  dotčeno,  znal.  kterýmž  jednomu 
kněz  Jakub  a  druhému  kněz  Klement  říkali,  dokládajíc,  že  toho 
dobře  povědom  jest  a  pamatuje,  že  tu  v  Loščicích  faráře  i)od  jednu 
spuosobú  nebylo  a  že  pan  Hanuš  llougvic  nejprvč  tam  faráře  pod 
jednu  spuosobú  podal  a  to  že  jest  v  jiravde  bylo".  V  táž  slova  po 
přísaze  učiněné  vypovídali  ještě:  Jiřík  Parízek,  rodič  Loščický. 
člověk  v  80  letech;  Matěj  Maňásek,  rodič  Loščický,  též  v  š(i 
letech;  Vašek  z  Kozová,  majíc  na  sobě  94  léta;  Matěj  Calta  z  Pa- 
vlova okolo  90letý;  Havel  z  Hradnice  v  90  letech;  Jakub  z  Mo- 
helnice, člověk  kněze  biskupa  JM"  .  v  letech  94. 

Na  konec  seznával: 

„Václav  Kovář  ze  Lhoty,  člověk  sirotku  po  nebožtíka  pánu 
Vratislavu  Lhot.ském  pozůstalých,  jsouc  v  95  letech,  i  vypovídal  po 
přísaze,    že   od  šedesáti    let   pomatuje.    že    tu  v  Loščicích    na    faře 


......  c..,  ,.v.  j.o. .  .^  . ^  p^. .....„„... 

Páně  podobojí  spuosobú  posluhoval,  až  potom,  když  jest 
ncbožtík  pan  Hanuš  Hougvic  statek  Búzovský  koupil  a  téhož  mě- 
stečka Loščic  v  držení  byl  na  3  léta.  tu  tepruva  to  od  něho  změ- 
něno jest,  kterýžto  pán  Hanuš  Hougvic  potom  (do)  Loščic  na  túž 
faru  faráře  pod  jednu  spuosobú  podal  a  toho  prvního  íaráře 
podobojí  spuosobú  od  fary  vybyl.  A  to  že  jest  v  pravdě  Ijylo. 

Tomu  na  svědomí  pečetí  naší  městskú  jsme  toto  svědomí  za- 
pečetiti dali.  Jenž  jest  psáno  a  dáno  v  Olomúci  ve  čtvrtek  před  si. 
hodem  .seslání  Ducha  svatého  1.  P.  L")~)<)  i)očítajíce"\  |Acta  fpiotidi- 
ana  I,  1.  fol.  177-B-178J. 

Podotknouti  náleží,  že  proměna  Loštické  fary  podobojí  v  ka- 
tolickou udala  se  přičiněním  pánovým;  jilatilo  tehda  ])r;ivě  |)ří- 
sloví:  „cuius  regio,  eius  religio".  -  Hiskupové  Olomnčtí  .stejně  j.ik.. 
císaři  a  králi  Ferdinand  I.  i  Maxmilián  It.  hověli  /.'is.idě  /..>  n;i  Mo- 
ravě podobojí  vedle  katolíku  mají  /..'ikonité  práxn 


—   42   — 

Pr\  ní  kazatel  protestantsky  \   Olomouci. 

Dle  souhlasných  zpráv  dochovaných  nové  učeni  Luthrovo  .ší- 
řeno účinně  z  kartouzy  (Jloinucké.  Odpadlý  od  víry  mnich  asi  ke 
konci  roku  1534  začal  v  kartouzi  horliví'  kázati  ve  smyslu  prote- 
stantském: a  jakož  v  m<ístč  samém  bylo  dosti  přivrženců  nového 
učení,  zejména  mezi  měšťany  řemeslníky  —  a  internationalní  zří- 
zení cechovní  bylo  zjevným  kanálem,  kterým  se  jakékoli  nové  proudy 
a  nepozorované  z  Němec 'j  rozlívaly  po  celé  říši  české  —  nabylo  hnutí 
protestantské  kázáními  onoho  mnicha  netušené  posily,  i  stalo  se 
zjevným.  Kartouza.  kteráž  doposud  po  přenesení  z  Dolau  do  Olo- 
mouce, na  roven  jiným  klášterům,  vídala  obvyklé  jen  zátiší,  přišla 
do  hlasu:  kostel  její  naj>líioval  se  hojným  posluchačstvem.  (.'o  k:  tonui 
říkali  faráři  u  P.  Marie,  u  sv.  lilořice  a  sv.  Blažeje,  když  jejich  far- 
níci  místo  do  svých  kostelů  chodili  do  kartouzy.  nevíme.  Ale  biskup 
St<inislav  Thurzy  nemohl  nepozorovati,  oč  běží,  i  zakázal  prosté 
onomu  nuíichu  kázati.  To  se  stalo  před  sv.  Havlem  i.  P.  1535. 

Jaký  rozruch  v  měšťanstvu  způ.^obil  onen  zákaz,  seznáváme 
z  i>aníéti  do  městských  knih  položen*'. 

Přívrženci  iw)vého  učení  totiž  po  úřadě  učiněné  vyslali  ze 
svého  prostředku  deputaci  k  městské  radě  Olomucké.  žádajíce,  aby 
zákaz  biskupův  byl  zrušen.  í  předstoupih  tedy  před  jjhiou  radu  Jiřík 
Hebentau.  Martin  Becker,  Ondřej  Tanner.  Jiřík  Frantzel. 
Ondřej  Wilt  vogel.  Lang  Adam  a  j.  mnoho  oznamujíce,  kterak 
od  jiných,  větším  dílem  měšťanů  (maistentey Is  der  Krbarn 
gemeyn)  l»yli  vysláni  k  Jicli  Opatrno-stem.  Kdo  ti  neměšťané  byli. 
znalec  poměrů  městských,  lehko  uhodne:  byli  to  především  tovaryši 
různých  řemesel,  kteříž  tehda  svými  ^bratrstvy  tovaryšskými"  ne- 
méně než  jich  mistři  v  cechovních  hromadách  na  veřejné  mínění 
působili,  tak  asi  jako  nynější  spolky.  Deputace  tedy  vyslaná  tak 
z  měšťanu  jak  z  neměšťanů  podávala  Jich  Opatrnostem  zprávu: 
„Jakož  Bxih  Všemohoucí  (jim)  kázat  ele  poslat  i  ráčil,  totiž 
kartouzi  a  na  (^Dyweil  der  almechtig  gott  einen  prediger  nemlidi 
den  Karthauser  gegeben'').  avšak  obžalováním  jeho  u  pána  bLskupa 
Jeho  M''-  že  pán  biskup  jemu  to  kázaní  zastavil  Pročež  oni 
a  poctivá  obec  (deput.jnti  mluví  jménem  obce!)  že  Pro  Boha 
|»rosí.  aby  Jich  Opatrnosti  j>áni  k  tonui  působili,  ať  by  zpomenutý 
k;nt(juzian  jim  a  každému  :  ■-'  hlásal:  při  tojn  že  jsou 

•  H-hotni.  dávati  všecku  .^ ;  svým  farářům. 

Jejich  Opatrnosti  kázaly  deputaci  odpověděti,  že  co  bude  mož 
ného  purkmistr,  rada  a  páni  budon  i.  .i.-'.  /....^-.!.íií  .  >..  v-:,.,  l., 
píli  na  to  vynaloží 

')  Až  se  bade  úsíIotd<'jí  pé8'orati  podrobný  déjepis  místní,  objerí  se  nám 
leccos  T  jiném  srétle;  předné  že  husitské  bnutf  a  fálky  nejson  pravou  a  vlastní 
příčinou,  proč  řeská  náro  Inost  a  tudíž  řeč  č<>ská  napotom  opanovala  v  na<i»'h  zemícb. 
Ale  husitské  války  a  potomní  války  řesko-uherské  zastavily  předevéíin  jiři  cíhích 
«inon  internationalní  kanál,  z  néhož  cechy  neustáKni  přiitéLovánim  zachovávati  mohly 
ráz  némecký.  A  zastavením  toho  přítoku  oslabena  i  moc  plynou«:i  z  némeckébo 
práva  nsbich  mést.  Jakmile  po  skončených  válkách  buisitských  a  čcskouberskyrh  ře- 
mesla a  obchod  zase  zkvétati  počaly,  nastal  nový  pnliv  přistěhovalých  z  Nómer 
řemeslníkij,  jak  to  pn.Jovším  v«j  vétéícb  méstťch  na  př.  i  v  Olomouci  pozorovati, 
oebcť  značná  čásť  jak  mistru  tak  tovar  yšij  p4^K-bázelo  z  Nemoc. 


—   43     - 

Potom  (iřcflvolali  f»ř»"l  «'!»<•  frtr4fe  Oíl  hv.  Mořir<v    trMvtn  .Tnnn 
S<h«<iif»<}rj4tíra  i  ka/ať  Mistr  .lan  na 

|M»vt"'(|<'íl,  ŽIJ  on  kartu/  i   mhí    iiil.'tfi    u-^    ; ..  ., 

to    jest    v<í(í    píina    hi.skiipa    .J»i  ■  iniiž    v    t.i 

v<'cech    přÍHlurií    poror'   •■    ■  /aka/.ws  '    •• -       mu>.i.i 

v  ohvoíl  lary  sv.  Moř 

l'o  takov"'  (.  '  luiiiili 

II  sv.  Mořifí'  z  pi  i  kanoN 

kapitula  jakožto  lunní  pún  ťa  r  v  Moruk*-  i  ,i.«'*Miin-rrii  «ii*r  JMarr 
zw  S.  Mauritz";  v  té  v«m'Í  \>mh-  niiti  |.liti,ři;í  J«tvo.    i'roto/  //ulo.sť 
svou  př<;<Llii<'sli  pílniinj  z  kapituly,    n  i    kanoviilci    liov»'-li 

nov(''inu  uOi-iií.  Alu  vo  čtvrt*  I  '  in  dostalo  se  Jich 

Opatr/iostfin    o<lpov»'íli  od  n<  v   po  mistrovi    Pa- 

vlovi a  po  Ma  t  •' jo  !im 

v  mni  1).  iSlatliiam  jn-  ..''>' 

tííuto,  /a;  kaj/itula  nemá  moci  am   kazat<.'lu    i  ustanovovati, 

ani  mu  kázaní  zastavovati,  nýl)rž  že  to  tolik'.  ......  biskupovi  Jeho 

Milosti  přísluší;  cožkoli  tedy  Jich  Opatrnosti  při  Jeho  Milosti  vynio 
hou.  ží*  kapitule  nebudf  n.i  .^ko'     '      '    widdfr  -  '  "J. 

Zřetelné  /••  v.šeho  vyc  iiá/.i.  /  -  vs«'mi  k  :iily  vlastiiA 

pokusy,    kterak  by  s»í  ohejiti    iii  zákaz    k.i/.an: 

stantskýeh  v  kartouzi;    ale    kdy/  ,  -tr  a    r  il.i     \>v< 

že  biskup   Stanislav   Thurzy   nic    neučinil,   což  1 
ne<-hali  v»íci  ua  s"'  ■'■    i  \.  ♦•■    :.!■  •    '    i    ♦    oi 

(leská  kaple  sw  Clyrilki  a  Mctodcjc  ii  s\ .  Mořice. 

'»  trvárn  t<'*to  kaple,  jejíž  z/iklady  objeveny  jsou  před  několika 
leiy,  když  se  bud        '    '    '■       '    '   "  '    Vi  jsme  |       "        '         ud 

znaéně  nejisté.   1   ,  ku.  v  iť  lUií 

dva  kazatel*'  u  sv.  M<»h<  e.    vyVw-iiU  mužeun?.    ?A'  I.  l.Vi."»  k.i/ 
tím    druhým    nemohl    býti    rnkdo  jiný  leé  éeský  kazatel  pr 
kapli,    totiž    kuí^íz    Matéj.    připojujeme   jeát^  dvé  nové.    soudob*'- 
zprávy  o  tom  kostelíku. 

Ij.  F.  ir>K3.  v  pátek   před  sv.  Ludmilou    purkmistr  a    rada   za 
kostí-lriíky  ^„Kyrrherivattt-r"  i  "  '  •'•  kapli  u  sv.  ^'  •    rm- 

vili    Martina    Pernli.irí  '     I  Suchouří-pn  •    i 

Matouše    .Stefana    i  uý    íta^ 

pisu:  pMathau.ss  Kot  /^ 

K  roku  1648  čteme  v  n  Knize   zápis  o  Tá)  zlatých,    p ří- 

ši u.šných  k  české    kázat-    M      >    kapli  u   sv.  Mořice,   kteréž 
na  dum  Schlahmhauneniiv  zap.sáiiv  jsou.   Zo  z.ápisu.  naíiž  plný  ka- 
lamář   inkoii-tii    ' 
Mandl   kost«-liiik 
téhí>ž    kostela    oněch    2*A)   zi.. 
z  téchto   penéz  (30  zl,  na  radni- 
nechati.    A  z  téch  ijt)   zl,  m.> 
z  njcli  českému  kazatel 
kosteiruci    české    kajtl*-    Vaii''k 
Bí-nihart   Martin  ž»- 
Scíilahinhautleiia  má  i 
před  bl.  Silvestrem  I.  iíAn.  [Aela  -^uot.  i.  1.  l.  IVj  1>  a  1.>3J. 


lUU     [^  1 

'Zl.     iiia  .>•- 

1      i  i  III      ', 

i!n     1  J'»   zl. 

'by 

1 1 . 1  /-, .  •  1  _>    .1   /  , 

.  1 . 

roubelick  v. 

lun    I"',  ll.l 

t    v  pátek 

—  44 


Pro  porozumění  podotýká  se,  že  Šehestian  Mandl  sice  ještě 
nepoložil  svých  200  zl.  dln/ných,  ale  že  městská  rada  50  zlatých 
z  jeho  dluhu  převedla  na  dům  Schlamhauffonův. 

Poznámka.  Též  při  kostele  sv.  Blažeje  trvala  fundace  pro 
českého  kazatele.  L.  1535.  byl  tímto  kazatelem  kněz  Václav. 
Z  fundace  na  českého  kazatele  u  sv.  Blažeje  bylo  Františkovi  Tit- 
scheinerovi  již  nebožtíku  na  dům  půjčeno  36  zl.  2  gr.  pod  úrok  52 
grošů  ročních.  I  když  trojí  iirok  již  nedocházel  a  dům  Titscheinerův 
od  dědiců  Vavřinci  Kosumplerovi  prodán  byl  bez  závazků,  městská 
rada  uznala  za  spravedlivé,  aby  dědici  onen  dluh  i  zasedělé  úroky 
zaplatili,  tak  aby  kněz  Václav  dostal,  co  jeho  jest  a  též  Kosumpler 
domek  měl  nezávadný.  [Acta  quot.  I.  1.  f.  4]. 


Drobnosti. 


Hospodářské. 

1.  Víří  jámy.  Doposud  mnohé  trati 
venkovské  zachovaly  jména :  „Vlčí 
jáma",  „Vlčí  důl",  „Jámy"  a  pod. 
Taková  jména  byla  kdysi  plná  význa- 
mu. Dnes  u  nás  o  vlcích  a  medvědích 
ani  potuchy;  za  to  často  ještě  slýcháme, 
jakou  záhubu  vlci  způsobují  v  Uhrách, 
na  Rusi  a  v  Polské.  Zvláště  literatura 
pidská  má  rozkošné  popisy  lovů  na  vlky 
netoliko  po  pevnině,  nýbrž  i  na  —  moři. 
Vlci  totiž  v  krutou  zimu  pres  moře  za- 
mrzlé z  Finska  stádem  přebíhali  zejména 
na  Zmud.  Tehda  sedláci  na  Zmudi,  aby 
se  jich  ubránili,  vypravovali  se  na  vlky. 
—  Též  v  říši  české  opatrovali  se  od 
vlků  tak,  že  z  rozkazu  krále  Přemysla 
Otokara  íl.  při  každé  vsi  pořizovali  vlčí 
jámy,  pokrývajíce  je  chvojím  a  opatřujíce 
vna'lami.  Tímto  způsobem  vyhubilo  se 
v  zemích  českých  mnoho  dravé  zvěře,  ale 
předce  občas  přebíhali  vlci  z  Uher  a 
Polské  k  nám.  —  Pěkný  na  to  příklad, 
že  vlčí  jámy  ua  Moravě  kopali  ještě 
v  15.  století,  poskytuje  nám  nález  vrch- 
ního práva  Olomuckého,  do  Jevíčka  tuším 
vydaný  ok.  r.  1480  o  klisnu  do  vlčí  jámy 
spadlou:  „Dva  súsedé  ku  právu  žalovali, 
jeden  na  druhého  z  klisice,  že  druhý 
jámu  vlčíe  ukopal, a  tomu  druhému 
súsedu  klisice  do  jámy  upadla  a 
ta  se  zabila".  Žalovaný  bránil  se,  „že 
tu  jáma  vlčíe  z  doložením  starších  a  s  do- 
puštěním toho  súseda  udělal,  čížt  jest  ta 
roli",  ale  ukázalo  se,  „že  tu  jámu  měl 
opatřiti  a  držeti  beze  škody  jiných  lidi". 
Z  té  příčiny  musil  tu  „kiisici  odložiti" 
t.  j.  zaplatiti.  [Kniha  Jevičskáj. 

2.  Vln  a  piuslýři.  V  Troubkách  dařilo 
se  r.  IC)-H)  stádu  obecnímu  zle;  přišel  na 
ně  mor  a  objevil  se  tuším  i  vlk.  A  tu 
bylo  pastýřovi  zle.  Pastýři  tehda  totiž 
vyhánějíce  stádo  do  pole,  odříkávali  divné 
modlitby,  zaklínajíce  škaredě  všecku  dravou 
evéř,  zejména  vlky.    (Taková  zaklínadla 


viz  ve  Vlastivědě  Slezské  díl  I.)  I  vznikla 
pověra,  jako  pastýři  umějí  zažehnávati 
vlky,  že  také  dovedou  i  vlka  ano  i  mor 
na  dobytek  přičarovati.  Troubečtí  tedy, 
majíce  škodu  na  svém  dobytku,  pastýře 
svého  Míšku  a  ženu  jeho  a  ještě  jinou 
ženu  obvinili  z  kouzel  a  čár,  že  proto 
jim  dobytek  pozdechal  a  od  vlků  byl 
požrán.  Ubožák  pastýř  i  ty  ženy  dostali 
se  na  dlouhý  čas  do  vězení  a  čekalo  je 
málem  upálení  na  hranici,  ale  moudré  právo 
Olomucké  je  osvobodilo.  [Viz  Tovačovskou 
knihu  ortelů  Olomuckýcn  str.  102— lOá). 

3.  Kobylí  stáda.  Chov  koní  za  dří- 
vějších dob  u  nás  byl  mnohem  důle- 
žitější než  nyní.  I  dalo  by  se  mnoho 
vykládati  o  zákonitých  předpisech  stran 
„kobylích  polí"  a  „sveřepic",  kdy  a  kde 
je  bylo  lze  pásti  atd.  za  pradávných 
časů.  Zjiomeneme  však,  že  ještě  v  17. 
století  měli  jsme  na  Moravě  koňské  pa- 
stýře, kterým  Maďaři  říkají  „čikoši".  — 
L.  1679.  měli  Cehovští  svého  koňského 
pastýře  Kristiána  Šebestu,  který  dobře 
pozoroval,  že  mu  přiběhla  odkudsi  cizí 
hřebice.  Nezamlčel  toho  před  koňským 
zlodějem  Tomášem  Jarošem.  Cizí  hřebici 
chytili  a  Jaroš  ji  nočním  časem  odvedl 
a  prodal.  A  když  cizí  hřebice,  do  stáda 
neběhaly,  pastýř  prodával.  —  Čejhovské, 
schytávaje  je  noční  dobou  ve  stádě  za 
pomoci  Václava  Nedvěda.  Ale  vyneslo 
se  to.  Všecky  3  provinilce  v  Tovačově  ve 
vězení  zakovali,  dali  je  katem  mučiti  — 
jen  tak,  že  jich  neoběsili.  [Viz  Tovač. 
knihu  ortelů  Olomuckých  str.  99  —  101]. 
Na  Hané  jakožto  v  kraji  koněrodném 
zlodějství  koňské  kvetlo;  však  starší  lidé 
umějí  o   tom    divné   věci   vypravovati. 

4  Vťťlaí-.ství,  Dokud  nebylo  cukru, 
spotřebovalo  se  medu  mnoho  i  na  medo- 
vinu.  Proto  včelařství  kvetlo  znamenité; 
původně  bylo  sice  jan  „brtnictvím"  (di- 
voké včelařství),  ale  brzo  se  netušené 
zmohlo  včelaření   v  úlech.     Však   pravé 


—  -15  — 


na  Moravě  včelaři  sestupovali  se  ve  ve- 
liká družstva  („modařská  lund ťoj (štvi"), 
z  čehož  so  vyvinulo  zvláštní  právo.  Nemá- 
mo  jeátč  V)  stopováno  všecli  příčin,  proč  vřo- 
lařství  u  nás  pokleslo,  ale  zajímavá  jost 
pře  r.  1615  líčená  v  Olomouci  o  škodj- 
na  včelách  včelařům  Trouheckým  uči- 
něné. 1  vychází  z  ní  na  jovo,  že  včolíny 
stávaly  u  lesů.  A  kazič  včel  odpykal  to 
hrdlem  na  šibenici.  [Tovač.  kniha  ortelu 
Olom.  str.  75-79|.  Všecky  trati,  vesnice 
a  lesy  dotud  „Lipinami"  anebo  „Brtnicemi" 
zvané,  bývaly  kdysi  znamenitými  včelíny. 
5.  Fozciiiky  zvam''  „\iipla(ky".  Jest  ovšem 
každému  známo,  že  pozemkový  majetek 
našich  vesnic  se  velmi  od  sebe  různí. 
Jsou  vesnice  o  30  číslech,  že  mají  tíOO 
jiter  pozemků;  a  jsou  vesnice  o  60 
číslech,  že  nemají  ani  60  jiter.  Takové 
různosti  mají  ovšem  příčiny  velmi  zá- 
važné a  tak  rozmanité,  že  jich  nelze 
vždy  vyzpytovati.  I  třeba  se  nám  vniy- 
sliti  v  doby  starší.  Do  roku  184S.  byl 
majetek  pozemkový  vázán  k  usedlosti; 
zřídka  kdy  se  stávalo,  aby  se  některé 
kusy  role  od  usedlosti  odprodávaly,  nýbrž 
obyčejně,  bylo- li  zle,  celá  usedlosť  i  se 
všemi  pozemky  k  ní  ode  dávna  přísluš- 
nými se  prodávala.  I  nebývalo  tehda 
pozemkův,  jimž  se  „s  v  o  hodiny"  anebo 
„pří kupné"  říká.  Však  některým  ve- 
snicím předce  i  za  starých  dob  nasky- 
tovaly  se  někdy  šťastné  příležitosti, 
majetek  svůj  rozmnožovati,  když  totiž 
vrchnost'  své  trati  některé,  aby  z  nich 
měla  lepší  užitek,  pouštěla  poddaným 
„pod  plat"  čili  „na  plat"  roční.  Po- 
zemky takové  zůstaly  sice  majetkem 
vrchnosti,  ale  po  stoletích  staly  se 
nerozlučnými  částkami  těch  kterých 
usedlostí.  Uvedeme  příklady.  L.  I6iy 
vrchnost"  Olomucká  obci  Grygovu  pustila 
„lán  roli  is  loukami  zaGrygovem 
mezi  lesem,  jenž  slově  „království" 
a  „Horkami"  pod  roční  plat  20  zlatých. 
[Acta  quot.  180 1 .  Pro  Grygov  znamenalo 
to  značný  přímnožek  polností  o  celý  lán 
t.  j.  nejméně  o  40  jiter  čili  o  120  měřic 
pole.  I  poněvadž  se  takové  pole  rozdě- 
lilo na  „padělky",  přirostlo  ke  každé 
usedlosti,  bylO'li  jich  20,  po  2  jitrech  čili 
po  6.  měřicích.  —  Téhož  roku  1549  táž 
vrchnost"  Dubčanským  pustila  2  lány 
role  „mezi  všemi  Dupčany  a  Ilončo- 
vicemi  ležící",  aby  z  těch  lánů  dávali 
,při  každém  sv.  Martině  po  19  zlatých." 
Ačkoli  tu  obci  Dubčanům  přirostlo  o  2 
lány  role,  tedy  o  80  jiter,  nebyl  jim  ten 
přírostek  tak  výhodným  jako  Grygovským, 
poněvadž  tyto  pozemky  byly  již  obsety  a 
k  nim  Dubčanětí  i  Cholinští  robotovati 
musili.  Dostaly  se  tedy  tyto  pozemky  pod 
plat,  ale  robota  zůstala;  jen  že  ji  jinde 
vykonávati  musili  [Acta  quot.  181 1.  — 
I  sluly    tedy   jen    „padělky"    íírygovské. 


poněvadž  jim  byly  puštěny  pod  holý  plat 
roční  „Náplatky",  nikoli  Dubčanské. 

Historicko-topograíickó. 

I.  ..VyMika  Lhota"  slula  ještě  r.  13tí:^ 
vos  nyní  Hrozenkov  zvaná  \Cod.  dipl. 
.Mor.  I.\.  2;í9|. 

li.  .Majolíii  u  Olomouce  trval  jistotné 
již  za  králn  Václava  II.,  nol)oť  když  r. 
1352  paní  Unka  z  Majftína  přela  se  o 
les  mezi  Olonioucem  a  vsí  Majefínem  po- 
ložený, zvaný  „království",  přijala  zaň  .50 
kop  grošů,  ale  vzdala  ao  všech  práv, 
jakáž  k  němu  měla  dle  majestátu 
krále  Václava  |M.  IX.  382-3|. 

'.i.  „IVšíkova  Lhofa"  slula  ještě  r.  1314 
ves  nyní   Těšíkov  jmenovaná    M.  VI.  53 1. 

4.  „Ilo.sllna  IJiotka"  slula  okolo  r.  1320 
ves  položená  u  Blanska.  Která  to  je? 

5.  ..WraiHMiva  Lhola"  slula  touž  dobou 
ves  tamtéž  u  Hlanska. 

«.  .Vcmažchb^ha.  Léta  1820.  biskup 
Konrád  Olomucký  vyznává,  že  fojtství  ve 
vsi  „Ne  maschklebe"  blíže  města  Bru- 
šperka  pro  nepokojné  časy  opustlé  vzdal 
Zibotovi  z  Lichtenova  a  celou  vzdal 
kapitule  [M.  VI  131 1.  Též  Fryčovice 
tehda  částečně  opustly.  Že  poněmčený 
tvar  „Nemaschklebe"  po  česku  zněl  ,Ne- 
mažchleba",  jest  na  snadě. 

7.  ..Iliiiiooviťí'"  tak  jako  Uqčov  pojme- 
novány prý  po  „Hundshoťu",  vykládá 
se  doposud  ještě.  Jsou  ovšem  vesnice 
.Psáry"  a  „Psáře"  pojmenované  proto, 
že  pře  io  mnohými  sty  lety  v  těch  dědinách 
chovali  královské  anebo  knížecí  psy 
lovčí;  avšak  Ilunčovice  mají  kmotra  ušlech- 
tilejšího. Předně  jména  Ilunčovice  a 
Unčov  mají  se  tak  k  sobě  jako  Uhři- 
novice  a  Uhrinov,  Utěchovice  a 
IJ  t  ě  c  h  o  v,  T  ě  c  h  a  n  o  v  i  c  e  a  T  é  c  h  a  n  o  v, 
Opatovice  a  Opatov  atd.  atd.  Že  té 
osadě  říkají  H-unčovice,  nikoli  Un- 
čovice,  příčina  jost  na  předsovkovém  h; 
vždyť  se  jiodobiiěž  mluví:  H-alenkov, 
ll-ustín.  ll-usobrno  a  j.  místo  Alenkov, 
Ústín,  Úsobrno.  Tvar  tedy  H-unčovice 
vydařil  se  podle  známého  vzoru:  „h-ová- 
žale  h-ancikrista  ho  potenky  h-o  h-ocha". 
—  Jest  tedy  správným  tvar;  1'nčovice. 
Abychom  se  výkladem  dlouho  nezdržovali, 
povíme  zkrátka,  že  slovo  „un"  znamená 
totéž,  co  naše  j  -  u  n,  j-un-och.  Saši  předkové 
oblibovali  „křestná"  jména  „mladost", 
.statečnosť"  označující  a  sice:  Tn, 
Un-ek,  Un-ík.  Un-éta.  In-é-rad; 
ba  i  pro  ženské  měli  křestně  jméno 
Tn-ka  (paní  Tnka  z  Majefína  byla 
osobou  známou).  Ode  všech  těchto  kře.'itiiých 
jmen  máme  tó/,  názviska  osad.  Un  dal 
jméno  osadě  I  n  -  í  ii  u  (kteréž  se  ciiybuě 
praví  H-  un  í  ii);  ('nok  dal  jméno  osadám: 
Unko  vice  (chyi)nt'  11-unkovicoK  In-čín, 
Un-čice;  Un-ik  dal  jméno  Uničovu 
(lak    so    psal    kdysi    Unfov)    a    i  l'nčo- 


—  46 


vicím  (kteréž  se  uepěkuč  píši  H-unfio- 
vice);  Un-éta  dal  jméno  Un-ěticím 
(chybné  p^ány  U  onétice),  U  nerad  dal 
jméno  osadě  U  neraz  i.  kteráž  se  píše 
chybně  „Umiraz  ka".  Všecky  tyto  osady 
nesoucí  starožitná  česká  ,křestná"  jména 
jsou  jistotně  též  starožitného  založení. 

Různé. 

Třpbovské  pivo  a  město  Oloinoiic    Před 
rokem   1536  Olomučané    načali  boj  proti 
pivu,   které   na  né    na   královské    město 
panská    Třebová    vozila.     I  nebylo  jim 
těžko  u  své   vrchnosti,  krále  Ferdinanda 
I ,  vymoci  zákaz,  aby  se  piva  Třebovského 
do  Olomouce  nevozilo;  rovněž  svým  pod- 
daným vesnicím:   Hněvotínu,  ';,,  Křelovu, 
Horce,  Holiči,    Bystrovanům  a  j.  neiovo- 
lili  onoho  niva   nalévati,    nýbrž    nutili  je 
bráti  pivo  Olomucké.  Ale  poněvadž  slavné 
pivo    Třebovské    mělo    své    ctitele    mezi 
měšťany,    zákaz    onen    málo    byl    pláten, 
neboť  nalívalo  se  pivo  Třebovské  po  ves- 
nicích   okolních    jiným    vrchnostem    než 
niomucké    poddaných    na   př.  v  Hejčíně, 
Černém    Víře  a  na   f   Ostrovech  a  jinde.' 
A  tak  milí  měšťané  procestvím  hrnuli  se 
za  brány  městské  —  na  Třebovské.  Proto 
si.  městská  rada  nalezla  i  tomu  prostředek : 
jednomyslně    ustanovila    se    na    přísných 
pokutách    na  ty    měšťany,    kteříž    by    se 
opovážili    běhati  za  město   na  Třebovské 
pivo.  —  A  přes  všecek  zákaz  chodilo  se 
předce  za  brány.    Jednoho   však  dne  po- 
lapili takových  přestupníků  asi  14,  povo- 
lali je   přeci    pány    na    radnici  a  vybrali 
od  každého  pokuty  po  8  groších  vysazené. 
Jon  kožešník  Ondřej  Wildvogel  o  pokutě 
nechtěl    slvšeti,    zpíral    se   a  zpíral.     Na 
přátelské  domluvy  nic  nedal,    anobrž  po- 
drážděnými   slovv  zle  láteřil  na  si  radu 
městskou,    až  purkmistra  i  radu    nemálo 
urazil.     Za  to  měl  býti  trestán  šatlavou. 
Pro  lepší  jistotu  zavázali  jej  slibem  pode 
ctí  a  věrou,    že  do  šatlavy  se  dá  zavříti. 
Ale  přes  svůj  slib  láteřil  dále,  že  měšťan 
má  méně  svobody,  než  poddaný  na  statku 
panském  atd.  Na  to  milý  Wildvogpl  utekl 
so    na    „frejunk    n    sv.    Michala-'    a 
postavil  se  pod  ochranu    zemského    hejt- 
mana.    Tam    ovšem    nesáhala    moc  fojta 
Olomuckého,  pročež  bylo  tř^^ba  vymáhati 
svolení  pánů  stavů,  aby  Wildvogla  směli 
zatknouti    a   do  městské  šatlavy    vsaditi. 
Ale  Wildvogel  městskému  právu  Olomu- 
ckému  tamodtud  svévolně  —  utekl.  [Acta 
qnntidiann   I.   1.  str.  20  —  1  | 

Fn'iiinkv  (iHořiští-)  v  Oloinoiiťi.  Laskavý 
čtenář  ví 'zajisté,  že  každá  rakouská  loď, 
každé  obydlí  rakouského  vyslance,  nech 
budp  kdekoli,  jest  „útočištěm".  I  nesmí 
na  př.  turecká  policie  ani  na  rakouské 
lodi  ani  na  pozemku  rakouského  vysla- 
nectví nikoho  (ani  Turka)  zatknouti  beze 
svolení    kapitána  nebo   vyslance  (po  pří- 


padě bez  dovolení  rakouské  vlády).     Po- 
dobná útočiště  byla  i  v  Oloiuouci,  zejména 
u    sv.    Michala,    kdež   stávala    sněmovna 
pánů  stavů  a  též  .purkrabství".    V  okolí 
sněmovny     i     purkrabství      bylo      území 
„zemské"  nikoli   městské.     Praktický 
příklad,    co   takové    útočiště    znamenalo, 
jsme    výše    uvedli:     kožešník    Wildvogel 
unikl  pravomoci  městského  práva  utečením 
na  „frejunk".    Upozorňujíce  na  tuto  věc, 
podotýkáme    věc    neméně    zajímavou,    že 
v  Olomouci  takových  frejunků  bylo  více, 
zejmf^na   též    prý    okolí    každé    resi- 
dence —  kanovnické     Bylyť  poměry 
jurisdikční  v  OloTiouci    velmi    zapleteny. 
Vápenka    u    (irysova.    Již    roku    15 1 1 
zamýšleli    Olomučané    zříditi   u  Grygova 
váoenku.    ale    věc  tuším  se  zhatila;   nic- 
méně   dvě   léta    později   najali   Mikuláše 
ze  Šternova  a  Ondřeje    Ericha  za  paliče 
vápna  pod  takovou  úmluvou,  že  za  každou 
pec  vápna  dostanou  po  S  zl ,  k  tomu  IV. 
bečky    piva,    8   míric    rži,    jednu    měřici 
„arbasu"  („Arbeis")  a  jeden  špích  (Schiefl) 
soli.  —  Brzo  potom  z  milosti  jim  přidali 
purkmistr  a  rada  po  10  groších  na  maso. 
Posléze  ujednáno  se  zmíněným  Mikulášem, 
že  se  mu  lom  v  Grvgově  najme  a  že  od  každé 
„hromady"  (Hauífen)  kamene  nalámaného 
dostane    po    1.5.  groších.    [Ai'ta  quot.  fift|. 
Propiiiařiií    poměry   v   Olomoiiťi   od  r. 
l.)40-  1550.    Jak    neutěšeny    ty    poměry 
byly,    poznali  jsme  již  z  usilovného  boje 
proti  pivu  Třebovskému.     I  sestavíme 
iiné  zprávy  o  té  věci  pořádkem  letopisným : 
L.  1541.  purkmistr  a  páni  přijali  za  měst- 
ského sládka,    aby  vařil  pro  městskou 
hospodu.    Řohoře    Melcera,    slíbivše    mu 
mzdy  po  2  zl.  (zlatv  po  24  gr.  počítajíc) 
od  každé    várky.     Při    tom  mu  dopustili, 
aby  kromě  pro  pány,    též    pro  jiné  (pra- 
vovárečné)  domy  vařiti  soněl,  ale  m^  pivo 
vařiti  tak   dobré  jak  na   počátku.     Když 
1.  151:7  v  úterý  po  neděli    Exaudi    nový 
„ w  s  s  e  r  k  u  n  s  t"  před  Dolní  branou  u  ka- 
menného mlýna,  odkudž  se  voda  hnala  na 
kopec  u  sv.  Michala  a  odtud    do   něko- 
lika pivovarů,  t^ž  do  kaš^n,  otevřen, 
zpomenuto    na    šenkýře    ^pravovarečných 
domů)  v  Cartách  (,Jnn  der  Zohretton'), 
aby    svá    piva    jen    v    těchto     pivo- 
varech,   do   nichž  so  voda   žene  z  nové 
vodárny,  vařiti  dávali,  platíce  od  každé 
várky  (3o  mě''tské    truhlice   po  S  groších. 
Kdyby  se  opovážili    vařiti    dávati    jinde, 
za  to  že  budou  trestáni. 

L.  1547  najat  za  krčmáře  do  městské 
hospody  Toman  Frey,  aby  tu  nalíval  pivo 
Svidnické  a  sladké  nápoje  (zu 
einem  Schencken  dess  Sehweinczers  pier 
vud  siesons  trank). 

L.  1550.  přijali  jsú  páni  purgmistr  a 
rada  sedící  Kašpara  Hromádku  pivo- 
varníka do  panského  domu  za  pivovarníka 
k  vaření  bílého  piva,    na  puol  lita 


47    - 


na  pokušení"  —  na  4nedélui  výpověď." 
|Acta  ([uot.  I.  1.  íbl.  (J!>,  138"  H,  110, 
1!)G|.  —  Z  toho  dosti  zřotelno  vychází 
na  jevo,  že  poměry  inéstskě  propinaóní 
jakožto  v  časy  kietoucí  ještě  „pivné 
pořádky",  nemohly  býti  skvělé,  při  ócmž 
])  idotknouti  náleží,  že  váecky  kláštery, 
kapitula  i  biskupství- a  j.  vrchnosti,  ne- 
spadající pod  jurisdikci  městskou,  piva 
svá  rovněž  vařily  —  Z  toho  ale  takó 
])lyne,  jak  nedůvodnou  chválu  vz^lával 
pisitel  dějin  zdejších  pivovarenskěnui 
průmyslu  Olomuckému  pro  ony  doby. 

KťkloM  školy  ii  sv.  .MoMťo  v  (Moiiioiiťi 
17ÚW  ir»5(>.  Léta  1536  v  robotu  po  sv. 
Františku  městská  rada  za  správce 
školy  sv.  Mořické  až  do  přijetí  jiného 
ustanovila  na  týdenní  plat  15  grošů  v 
Hernarta  Dnbského  (25).  L.  153s 
v  sobotu  po  sv.  Třech  králích  přijat  za 
učitele  (Schiilmeistra)  mistr  Urban  SVint- 
passer  na  plat  50  zl.  rýnských  (37  b). 
L.  1538  v  sobotu  den  sv.  Františka  při- 
jali učeného  mistra  Jakuba  Kaucze  za 
správce  školy,  vyměřivše  mu  platu  00 
zl.  od  té  doby,  až  se  zase  z  Jihlavy  vrátí. 
Též  mu  přislíhili  byt  a  jiné  akcidence 
školské.  —  Týž  přibyl  z  Jihlavy  1.  1539 
ve  čtvrtek  na  sv.  Silvestra  [50].  L.  1542 
v  pátek  před  sv.  Šimoneni  a  Judou  při- 
jali bakaláře  Bonaventuru  Eysnera  za 
správce  školy  na  jeden   rok  na  zkoušku, 


slíbivšo  mu  plat,  jaký  md  mistr  V  a- 
vřinoc  hldelinaiin  a  jeho  přodkové, 
na  čtvrtletní  výpověď  (7'.>  b).  I,.  1515 
v  .soliotu  i>n>d  KiMiiiniscore  liakalárc  Jana 
•M  a  n  d  I  e  z  Třebíče  (Trybitz)  za  správce 
školy  od  příštího  sv.  Jiří  (třijali,  a  slíbili 
mu  plat  předchíuia5  Kysnera,  nařizu- 
jíce, aby  pilné  (ii)al  učení  a  též  zpévu 
kostelního  —  na  čtvrťletní  výpověd  ( 101  b|. 
I,  1511)  v  sobotu  před  sv.  Havlem  rada 
so  usnesla,  poněva'lž  předkové  naši 
velikou  n  li  m  a  h  o  u  a  prací  ano 
i  krve  prolitím  (pluotuergiessen)  školu 
u  sv.  Mořice  vyzdvihli,  aby  taková  škola 
nebrala  zkázy  zřizováním  mnohých  škol 
německých,  nepovolovati  více  než 
dvou  škol  německých,  na  který.-h 
se  učí  psáti  a  počítati  (raitton).  A 
jen  takoví  dva  učitelé  mají  býti  od 
purkmistra  ustanovováni,  na  jak  dlouho 
se  pánům  líbiti  budou;  jiným  n  ě- 
m  e  c  k  ý  m  písař  u  m  n  é  m  e  c,  k  ý  c  h  škol 
držeti  nemá  býti  povolováno.  Kdož 
by  proti  tomu  jednal,  ten  má  města 
jirázden  býti.  Též  moudrá  a  opatrná  rada 
Janovi  Piichnerovi  přivolili  a  dopu- 
stili, pokud  se  jim  líbiti  bude,  aby  děv- 
čata do  německé  školy,  je  čísti  a 
psáti  učiti,  přijímati  směl,  ale 
žádného  chlapce.  A  výš  piani  ně- 
mečtí písaři  nemají  žádných  děvčat  při- 
jímati naučení.  [Acta  iiustidiána  I.l.  190b). 


Literatura. 


Ylaslivnln  .Monivská.  Země  a  lid.  Díl  I , 
sešit  1.  a  2.  Vydává  se  po  sešitech  o 
dvou  arších  ve  volných  lhůtách  do  ustá- 
lení počtu  odběratelů.  Jednotlivé  sešity 
stojí  v  Brně  30  kr.,  poštou  33  kr. ;  před- 
platné na  10  sešitů  v  Brně  2  zl.  7o  kr., 
poštou  3  zl.  —  Zásilky  peněz  přijímá 
proť.  Fr.  Dvorský  v  Bruě  na  Měšťanské 
ulici  č.  18.;  rukopisů  hlavní  re- 
daktor p  Frant.  Slavík,  ředitel 
české  reálky  v  Hodoníně.  Dílo  toužebně 
očekávané  a  po  mnoho  let  připravované 
konečně  napočato.  Těšíme  se  opravdu 
nadějnému  počátku  Odporučujíce  dílo 
takového  významu,  kterým  Morava  vy- 
stupuje na  čestné  zápasiště  s  Cechanii, 
co  nejvřeleji,  ponecháváme  si  podrobnou 
zprávu  o  jednotlivých  statích  již  uveřejně- 
ných pro  příští  čísla,  kdež  po  zásluze  oce- 
níme práce  spisovatelů    na  slovo  vzat<*ch. 

Paměti  Hynka  ml.  Ilriiiilal.skélio  /.  Vi-hiia 
o  věcech  veřejných  na  Moravě  a  Opav- 
sku z  let  IGIO-  IGU.  K  vyiiání  upravil 
Dr.  V.  J.  Nováček.  V  Praze  ISDC. 
Str.  1-48.  (Otisk  z  Věsmíka  královské 
české  společnosti  nauk).  S  iiofěšením 
opravdovým  ohlašujeme  spis  v  Praze 
vydaný  o  věcech  slezských  a  moravskýdi 
a  to  tím  více,  čím  sympatičtější  stává  se 


nám  osobou  pan  Hynek,  ml  Bruntálský, 
(zeť  pana  Karla  st.  z  Zerotína)  a  čím 
vítanější  jost  j)ublikace  sebe  nepatrnější 
na  osvětlení  jednak  záležitosti  o  děkana 
Opavského  Mikuláše  Sarkandra,  jednak 
vtlikéko  politického  dramatu,  totiž  o 
liřisiušnosť  Opavska.  Vysvítá  i  z 
těchto  pamětí  páně  Hynkových,  jak 
úzkostlivě  stavové  knížetství  Opavského 
se  varovali,  abv  se  do  Slezska  neza- 
vedli a  jak  ^naopak  páni  Moravané 
(mezi  nimi  též  Zerotín)  pracovali  o  rovin- 
iiikaci  Opavska  k  Moravě.  -  Paměti 
;!á::é  Hynkovy  dostaly  se  do  českého 
musea  (  tr.  1—4);  i  zasloužil  se  p  Dr. 
Xová*ek  jich  uveřejnčním.  Při  tom  upo- 
zorňujeme pana  autora  na  to.  že  jsou 
„sněmy  Opavské"  z  těch  let  naskrze 
všecky  zachovány.  Za  krásný  tento  dá- 
rečok  činíme  povinné  díky,  ale  vytý- 
káme, že  se  jména  ,J  i  ra  I  to  vsk  ý"*, 
„líejávic"  píší  neobvyklým  Z|iňsobom  ; 
prvnější  sluje  (í  ier  al  to  vs  k  ý  (po  pol- 
sk\ch  (iioraltowicacli)  a  ilruliy  K  o  j  z  v  I  c, 
třeiias  snad  rukopis  má  „Ucisswicz".  — 
.\  rozhodně  vytýkati  budeme  ten  „Krnov" 
na  str.  23.  Když  béží  o  vydání  p  ra  me  n  e, 
musíme  se  domáhati  ti^ž  jiřosné  nomen- 
klatury tojK)gratické  u  každého  hi-storika. 


-  48  — 


Zeitsfhrift  des  Vercins  fílr  <Iip  (íeschiclUp 
Málirf  ns  &  Srlilesions.  Redaktor :  Dr.  K  a  r. 
Schober  I.  roč.  1.  sešit.  V  Brně,  1897. 
Nákladem  spolku.  Na  místě  chvalně  zná- 
mého „Notizenblattu",  jejž  byl  f  D'El\řert 
založil  a  se  30  let  redigoval,  vznikl  nový 
tento  kvartalník.  Při  tom  veškery  chvály 
hodno  jest,  že  c.  kr.  zemský  školní 
inspektor  v  čelo  vědeckého  časopisu  se 
postavil,  dávaje  takto  příklad  vzorný.  Re- 
ferent nemůže  zatajiti  svého  potěšení  z  této 
okolnosti,  poněvadž  jest  z  hloube  duše 
své  nejen  presvřdčen,  ale  z  vlastní  zku- 
šenosti své  překonán,  kterak  vědecká 
práce,  zvláště  historická,  i  v  místech 
národnostně  nejrozháranějších  působí  klid 
a  ku  všeobecnému  dobru.  Nový  tento  ča- 
sopis uvedl  se  skutečně  skvěle  především 
článkem  Dr.  Bretholzovým  (str.  1—65): 
„die  Tataren  in  Máhren  und  die  maehr. 
Urkundeufálschung".  Již  Brandl  zavrhl 
„Fragmenta  Monseova",  a  nyní  dokázal 
Dr.  Bretholz,  jak  míníme  důvodně,  že  z 
11.  listin  „tatarských"  v  diplomatáři 
Bočkově  uveřejněných  8  jest  podvrženo. 
Vývody  se  referentovi  zamlouvají  tím 
více,  že  nomenklatura  topogra- 
fická právě  na  listinách  podvržených 
jest  podezřelá,  jak  již  při  sestavování 
historické  topografie  Opavska  pozoroval. 
Bohužel  obsahuje  5  prvních  svazků  di- 
plomatáře  Moravského  dle  pozorování 
referentova  ještě  2  hlavní  skupeniny  falsá- 
tů:  , báječný"  klášter  Hradiště*)  a  — 
Opavsko  —  Kratší  ale  rovněž  vítaný 
jest  článek  Dra  Loserthů  v,  poskytující 
první  obrázek  z  dob  reformačních  na 
Moravě,  a  sice  životopis  Dra  Martina 
Goschla,  probošta  panenského  kláštera 
Kanického.  Střízlivá  jsou  naprosto  slova 
Loserthova:  „Goschl  nedal  se  voditi  ni- 
jakým vnitřním  pudem,  když  se  připojil 
ku  hnutí  vycházejícímu  z  Vitenberka**): 
jeho  pohnutky  byly  nejnečistšími.  Jestliže 
tedy  katolická  církev  nemá  příčiny  jeho 
vděčně  zpomínati,  pak  nebylo  ani  pro- 
testantským stranám  v  zemi  (Moravské) 
ke  cti,  že  jej  počítaly  ku  svým".  Pod 
titulem  „das  Epicedium  des  Briinner 
Minoriten  klosters"  uveřejňuje  Dr.  Grolig 
na  str.  73—10.5  vzácný  zlomek  pamětí 
onoho  kláštera,  kteréž  větším  dílem  z  15. 
století  pocházejíce,  jsou  vítaným  pří- 
spěvkem k  podrobné  historii.  —  Mezi 
zprávami  literárními  čteme  kritiku  Miil- 
lerova  spisu:  Gesch  i  cht  e  ,  d  er  k. 
Stadt  Olmutz  od  Groliga.  —  Časopisem 

*)  v  Tovačovské  Icnize  ortelů  Olomuckých 
sfi  zavrhuje  list  krále  Přemysla  I.  z  r.  1229  (God. 
Mor.  II-  21.3)  a  v  pochybnost'  se  berou  tri  zaklá- 
dací listiny  města  Hranic.  (Str.  V.  a  Vlil.) 

•*)  Sbírka  jeských  pámfletA  Vitenberských  cho- 
vaná ve  studijní  bibíiotece  Olomucké  uvrhla  referen- 
tovi temný  stín  ua  vychvalovanou  „zoru"  reformace. 


tak  mnohoslibně  napočatým  vzpružena 
bude  bohdá  i  činnosť  českých  sborníků 
historicko-archaeologických  na  Moravě. 

Oi't.skiiiide  dei'  (ieiiiťiuden  .\eiis(íft  und 
Powel  voii  Leopold  Spyřriťd.  (Místopis 
Novosadů  a  Póvle)  v  Olomouci  1896. 
Str.  48  s  mapou.  Nejedná  se  ovšem  o 
práci  odborníka,  nýbrž  o  chvalitebmu 
snahu  ochotníka,  obcem,  v  nichž  působí, 
poskytnouti  čtení  o  minulosti.  I  nebývají 
takové  práce  bez  užitku,  arciť  jen  pro 
doby  nejnovější.  Proto  nebylo  by  spra- 
vedíivo  přísně  kritisovati.  Ze  Svatopluk 
(!!)  Němce  od  Vircburku  (!)  osadil 
na  Povli,  a  že  1.  1236  Povel  měla 
již  158  domů  (ne-li  dokonce  člsel)^ 
může  se  spisovateli,  který  čerpal  z  Fi- 
schera a  Můllera,  odpustiti.  Ale  nenáleželo 
se  pánu  spisovateli  o  věcecb  husitských 
takového  nálezu  činiti,  jak  on  učinil,  a 
to  tím  méně  proto,  že  se  chlubí  studiem 
městského  archivu  Olomuckého,  kdež 
vlastně  městskému  zastupitelstvu  Olo- 
muckému  děkuje  za  to,  že  si.  zastupi- 
telstvo v  archive  svém  pro  pana  spiso- 
vatele nic  nenalezlo.  Pan  spisovatel  totiž 
klopýtl  přes  svou  němčinu,  a  archivu 
Olomuckého  vůbec  ani  neviděl. 

Vě.stník  .Matice  Opavské  ročník  1896.  č. 
6.  obsahuje  vedle  článků  prof.  Zukalo- 
vých  :  Bouře  proti  biskupu  Vilému  Pru- 
sinovskému  v  Opavě  r.  1569,  k  dějinám 
Opavské  radnice,  životopis  P.  Josefa 
Onderka  od  Havlasa,  „ze  život  i  slezských 
pastevců"  od  P.  J.  Vyhlídala,  národní 
kroj  slezský  na  Klimkovsku  a  jiné.  — 
Nečlenům  prodává  se  po  60  kr. 

Briinner  Kirchensriiíte.  Napsal  Dr.  Vilém 
Se  hrám  m.  Otisky  „Notizenblattu"  str. 
33.  v  Brně  1896.  Jak  malá  to  práce, 
předce  příjemně  nás  překvapilo  pozoro- 
vání, kttrak  i  na  těchto  hrobkách  zře- 
telně se  odrážejí  lapidární  rysy  dějin 
města  Brna.  Chováte  Brno  ve  svých 
hrobech  předce  ještě  veliký  kus  dávné 
minulosti,  ale  —  zásluhou  páně 
autorovou,  který  nespokojuje  se  holým 
inventářem  zachovaných  hrobů,  hrobek 
a  nápisů,  nýbrž  bedlivě  z  pomůcek  růz- 
ných tento  inventář  doplňuje.  Při  tom 
jest  spii  ten  kultm'ně  na  nejvýše  zají- 
mavým tam,  kde  nás  poučuje  o  zvlášť 
nostech,  jak  se  kdy  pochovávalo.  Pročež 
každý  ten,  kdo  by  chtěl  se  dávati  do 
prozkoumávání  hrobek,  nalezne  tam  dosti 
vítaných  ano  překvapných  pokynů.  Ježto 
v  Brně  pochováni  markrabí  JoH  a  Jan 
a  též  Mikuláš  I.  kníže  Opavský,  o  jejichž 
pohřbpch  se  tu  zpráva  činí,  netřeba  do- 
dávati, jak  záslužný  to  spis;  obzvláště 
genealogům  poskytnuta  hojná  kořisť.  — 
Kéž  nalezne  pan  Sehraním  svým  vzorným 
spisem  brzo  následníka  v  Olomouci  1 


Za  redakci  čísla  jen  tohoto  odpověden:    V.  Prásek. 

Pořadatel:    V.  Prásek.  —  Nákladem  vlasteneckého  spolku  muzejního  v  Olomouci. 

Tiskem  nár.  knihtiskárny  Kramáře  a  Procházky. 


Ročník  7.a  2  zl. 

hlenům  spol.  muz. 

vydává  8(:  za  cenu 

sníženou. 


ČASOPIS 


F.  K  p  r  d  i  r  • 
T  Cetké  ulirj 
(Nkrodni  dAm 
III.  poichodi.) 


VLASTEN.  SPOLKU  MUZEJNÍHO  V  OLOMOUCI. 

Číslo  54.  a  55.  Spořádáno  v  záři  r.  1897. 


O  jeskyni  Kostelíku  na  Mora\'č. 

Sděluje  \h.  M.  KřlJí. 

1.  Poloha  jeskyné  této. 


l.iviiím  iiiě.steiii  ^Iduivy  Jest  liriid;  mr-sto  toto  lemo- 
váno Jest  na  třech  stranách  (na  západní,  severní  a 
východin')  pahorky  a  Jen  na  straně  Jižní  otvírá  .se 
rovina  směřující  k  Dunaji,  do  níž  vlévají  s»'  vody 
Níoravskě.  V  dohě  iřctihorní  vnikaly  vody  iriořť  stře- 
dozemního na  Moravu,  dosahujíce  výše  nadmořské 
přes  500  m.;  vody  tyto  zanesly  svými  Jíly  (sliny)  a 
písky  úplně  záliv,  v  němž  Brno  a  hlizkť'  okolí  se 
rozkládá,  jakož  i  koryta  řek  Svratky  a  Svitavy,  v  nichž  tvořily 
fjordy  hluboko  do  horstva  Ceskornoravskéhf*  zasahující. 

Tyto  třetihorní  usazeniny  byly  však  pozděj.sími  vodami  až  na 
nynější  průměrnou  výši  nadmořskou  20(J  m.  poznenáhla  odneseny 
a  stará  koryta  jmenovaných  řek  opět  uvolněna;  Jen  tu  a  tam 
zihstaly  ještě  zbytky  oněch  mořských  usazenin,  dotvrzujíce  nám 
svými  konchyliemi,  že  tenkráte  na  Moravě  panovalo  )»odnebí  sub- 
tropické (na  své  cestě  pojedeme  vedle  tří  pískových  lomil  a  Jednoho 
lomu  na  slin  z  této  doby  pocházejících:  niúžeme  si  je  piohlédmiuti). 
Nyní  najmuvše  sobě  v  Brně  příležitost  (za  (i-  S  zl.  na  celý 
den)  vydáme  se  na  cestu. 

Směrem    severovýchodin'm   po   silnici    dojedeme    za    '•^|^  hudiny 
k  hospodě   zvané  Klajdiívka,    kde  zapocíná    náš    devonský  vápenec 

při  výši  na(hn(jřské ;'>7S  ni. 

Rovina,  v  níž  Brno  se  rozkládá,  má    V.  (výše  nadinoř.)  L'< « •  m. 
Třetihorní  sliny  jdou  ale  zde  lilubuko  ještě     .     .     .    jimi  m, 

tedy  do  y  .     .    ". .     .     lo<J 

tak  že  kdybychom  odstranili   tyto  třetihorní  usazeniny,  měli 

bychom  tu  depressi 'JTH 

hlubokou,  z  níž  břehy  na  třech  stranách  srázné  vystupuji. 

Představme  si  nyní.  s  Jakou  silou  a  s  Jakým  erosivním  účinkem 
řítily  se  vody  při  lijavcích  z  těchto  příkrých  stráni  do  této  hlubiny! 
Za  onou  hospodou  octneme  .^e  za  králko  na  vysočině  zvané 
Kopaniny,  patřící  do  blízkého  městečka  Líšně:  zde  j<'  irmoho  ote- 
vřených lomů  v  devonském  vápenci,  a  jest  poučno  j)rohlédnouti  si 
ten  nebo  onen  lom.     Váfxinec  mající    barvu  světlošedou    nebo    mo- 


Ui. 


m. 


dravou  a  tvořící  zde  vrstvy   i',- 
k  jihovýchodu  se  sklonem  ol": 


-1    lil.  silné'    sjíadá  od   sever<>z;ii)adu 
nic/i    vápenciivými    vrstvami    bývá 


—  50  — 

slabší  mezivrství  látky  slínovité.    bělavé  anebo  písečnaté  a  od  pří- 
měšků  železitých  na  rudo  zbarvené. 

Voda  dešťová,  vnikajíc  do  těchto  mezivrství,  uvolňuje  tyto 
látky  a  odnáší  je  zapouštějíc  se  takto  do  nitra  vápencových  skal 
a  tvoříc  štěrbiny. 

Asi  za  půl  hodiny  dojedeme  k  silničnímu  kamenu,  na  němž 
poznamenán  je.st  dvanáctý  kilometr  (12  kilometrů  vzdálenosti  od 
Brna);  tu  slezeme,  necháme  povoz  odjeti  do  blízké  osady  zvané 
Obec  a  my  se  dáme  v  právo  po  stráni  do  krásného  údolí  říčky 
zvané  Líšenky  (také  Říčka).  Za  chvilku  přijdeme  ku  kolmé  skalce, 
z  níž  prýští  se  ona  říčka  po  celý  rok  nevysychající;  za  tímto  pra- 
menem ale  je  řečiště  suché,  omletými  vápencovými  bal  vánky  po- 
kryté; vody  více  neuvidíme,  leč  bychom  šli  1300  m.  daleko;  tu 
bychom  pozorovali,  jak  potok  přicházející  od  mlýna  Hádeckého  do 
jícnu  se  vrhá  a  se  nám  ztrácí. M 

Když  jsme  urazih  800  kroků  od  toho  pramene  počínajíc,  otvírá 
se  nám  tak  zvaný  kamenný  žlíbek,  rokle  to  vedoucí  do  Hoštěnic, 
na  počátku  tohoto  kamenného  žlíbku  na  pravé  straně  jest  naše 
jeskyně  zvaná  Kostehk. 

Jeskyni  samu  z  údolí  neuhlídáme;  abychom  nabyli  rozhledu 
o  tom,  v  jakém  okolí  naše  jeskyně  se  nalézá,  vystoupíme  na  zá- 
padní stráň  (odkud  také  fotografován  obrázek  číslo  1.)  a  tu  pozo- 
rujeme to,  co  následuje: 

Před  námi  rozkládá  se  malebný  obraz  lesní  krajiny;  v  právo 
i  v  levo  z  bujného  zelení  vystupují  šedobílá  skaliska  a  mezi  nimi 
otvírá  se  hluboká  rokle  (kamenný  žlíbek).  do  něhož  vede  ušlapaná 
cesta  směrem  východním;  v  pozadí  ^í;  ona  rokle  uzavírá  přecházejíc 
u  vysočinu  Hoštěnickou  a  Mokrskou. 

Touto  roklí  proudívaly  se  vody  od  Hoštěnic  přicházející;  nyní 
propadají  se  na  západní  straně  této  osady  do  jícnu  přes  40  metrů 
hlubokého  a  tekou  podzemními  chodbami  k  jeskyni  Ochozské. 

Údolí  pod  námi  vyschlé  a  pokryté  omletými  l)alvánky  a  štěrkem 
táhne  se  jednak  k  severu  k  mlýnu  Hádeckému  (pod  Hádkem, 2) 
jednak   k  pramenu  Líšenky  čili  Říčky. 

Sestupme  nyin'  dolů,  abychom  si  prohlédli  jeskyni,  o  níž  je- 
dnati míníme. 

2.  Popis. 

Z  údolí  vy.stupuje  stráň  se  stoupáním  24°  daleko  77  metrů ; 
zde  máme  kolmou  hráz  balvanitou,  2"5  metru  vysokou  ;  na  to  stráň 
má  stoupání  14"  na  14  metrů ;  tu  je  téměř  rovina  a  malé  místo 
k  odpočinku;  na  to  se  táhne  až  ku  vchodu  jeskyně  hráz  balvanitá 
(balvany  velké  i  malé),  dlouhá  22  metrů  se  stoupáním  22°. 

U  vchodu  do  jeskyně  je    F 361  m. 

údolí  má   F 317  m. 

leží  tedy  jeskyně  nad  údolím  vysoko 44  m. 

»)  Vií  o  tom  mé  monografie  :  a)  O  některých  jeskyních  a  jich  podzemních 
vodách.  Brno  1878  pag.  100  —  118.  b)  Lauf  der  unterirdischen  Gewilsser  in  den  devo- 
nischen  Kalken  Miihrens.  Jahrbuch  der  k.  k.  geologischen  Reichsanstalt  Wien :  tom. 
33  pag.  699—704  roku  1883. 

*)  Hádek  (Hádky)  pochází  z  němec.  Iladacker      Haidackor. 


—  51    — 

Jeskyně  sama  jest  Od  m.  lUouliá.  pnimrTii''  ]i\  in.  širokíí  a 
2 — 8  m.  vysoká;  panuje  v  ní  pološero,  v  zadu  přítmí ;  pi><'^íii;iif  od 
vchodu  jest  půda  rovná  v  jeskyni  na  45  m..  n.i  to  vystupuji-  uásyp. 
který  se  skládá  /  vái)encovýcli    halvánkuv  ;i  Italvanúv. 

Jeskyně  končila  komíueui  ú|)luě  zataraseným  vápen(»ovými 
balvany,  balvánky  a  hlínou  ;  hlínou  touto  přece^lT'  vody  s  povrchu 
poněkud    prosakovaly  ;  neboť  byla  hlína  ta  UKjkrá. 

Komín  tento  dal  jsem  od  spodu  vyěistiti  na  ?,  m.  vy.soko; 
skalní  stěny  byly  vyrnleté  od  vod.  a  komín  podobal  se  studni  ve 
skalce  vytesané;  od  povrchu  (z  lesní  vnikal  do  komína  silný  kořen 
stromový. 

Na  povrchu  nad  komínem  n;)ši'l  jsem  pudu  n.i  1  m.  sníženou. 

Zde  má  půda    V 376757  m. 

v  jeskyni  pod  komínem  ale 367156  m. 

jest  tedy  konn'n  vysoký y'601  m. 

K  tomuto  komínu  vede  na  ixtvrciiu  do  dnešního  dne  40  m. 
dlouhé.  4  m.  široké  a  0'4U  m.  hhiliok<^  řečiště  pokryté  vápencovými 
balvánky,  které  se  na  vysočině  lesní  při    V.  385  m.  vytrácí. 

U  vchodu  je    F 361  m. 

skalka  nad  vchodem  má 12  m. 

jest  tedy    V.  nad  vchodem 373  m. 

V  jeskyni  samé  pozorujeme  ve  skalní  stěně  západní  (pravé) 
vodní  jár.  který  nám  dotvrzuje,  že  kdysi  přicházely  sem  vody  z 
údolí  od  vchodu  a  zároveň  ze  zadu  komínem  a  že  se  tu  ztrácely  v 
chobotě  v  pravé  skalní  stěně  se  nalézajícím,  kde  bude  pod  náplavou 
jícen  balvany  zatarasený. 

Na  obrázku  2.  v  jeskyni  fotografovaném  jest  tento  vodní  jár 
a  chol)ot  naznačen. 

Jeskyně  tato  byla  zajisté  obyvatelům  tamnějšího  okolí  dobře 
známa  ;  do  literatury  jsem  ji  uvedl  já  ponejprv  v  r.  1864  (časopis 
Živa)  pod  jménem  Kostelík.  Vy])ravoval  mi  totiž  tehdejší  hajný,  že 
za  časů  francouzskýcli  válek,  byly  tu  uschovány  drahocennější  věci 
z  kostela  Pozořického;  a  proto  také  jsem  jména  ,.Kostelík"  pro  tuto 
jeskyni  užil;  já  držím  se  toho  názvu  podnes,  ač  později  jedni  jeskyni 
této    dali    jméno  „Pekárna",  jiní  opět   ^Díravica." 

3.  O  náplavé.M 

Za  příčinou  důkladného  j)n)/koinnání  náplavy  zde  uložené  vy- 
kopány byly  šachty  (jámyj,    štoly  čili  j)růkopy  a   pole. 

A.  Šachty: 

Šachta  číslo  7.  vyhloubena  byla  ](ioO  metrů  od  vcliodu.  11 
metru  od  skalní  stěny  západní  a   4   nirtry  <">d  skalní  st<"iiy  vv<'bodní. 

')  Porovnej  pů^lorys  (číslo  ?>)  a  průrys  (číslo  4)  joskyn<^  a  prúrys  iachty 
první  (číslo  5). 

4* 


—  52  — 

Náplava  : 

a)  Černá  hlína  s    malým  hranatým    vápencovým  štěrkem 

(a    toho   bylo  málo) 140  m 

b)  Žlutá  hlína  s  větším    vápencovým    štěrkem    hranatým 

(a  toho  bylo  dosti) ;  tu  a  tam  vápencový  balvan     .      .     110  m 

o)  Hlína  s  pískem  smíchaná 020  m 

d)  Žlutavý  písek  s  kulatými  válcovitými    anebo  ploskými 

valounky  a  oblázky  z  křemene,  z  rohovce,  pískovce  atd.    860  m 

Celkem ".     .     .  llSOlň 

Skalnaté  dno.  které  pokryto  bylo  vrstvou  písečnatou  sotva 
dva  centimetry  silnou,  nastoupilo  na  celou  šachtu  tvoříc  vodní  jár 
40  metrů  široký;  obé  skalní  stěny  se  tu  scházely  ;  vodní  jár  měl 
silný  spád  ven.  to  jest  ze  zadu  jeskyně  do  předu  čili  ku  vchodu  a 
do  údolí. 

Šachta  tato  hloubena  byla,  jak  uvedeno,  blízko  vchodu  v  jes- 
kyni prostranné  a  dosti  vysoké  a  přece  světlo  v  šachtě  ve  hloubce 
5  metrů  nechtělo  déle  hořeti  než  1 — 2  hodiny;  čím  hlouběji  se  pra- 
covalo, tím  dříve  světlo  shasínalo,  tak  že  ve  hloubce  8 — 11'30  metru 
dělník  nemohl  pracovati  déle  než  půl  hodiny;  kahanec  hornický 
(olejem  naplněný)  shasínal,  na  dělníka  přicházely  mdloby  (nemohl 
dýchati)  a  musil  rychle  na  horu  vytažen  býti. 

Ve  hloubce  5"20  metru  bylo  několik  vápencových  balvánku  ; 
skalnaté  dno  pokrývala  slabá  vrstva  třetihorního  písku. 

jachta  číslo  2.  Vzdálená  31  metrů  od  vchodu,  od  skalní  stěny 
západní  1110  metrů,  od  východní  skalní  stěny  650  metru. 

Náplava: 

a)  Černá  hlína  a  v  ní   málo   drobného  hranatého  štěrku  0"30  m 

b)  Žlutá  hlína  s  vápencovým  štěrkem  větším  a  hranatým  170  m 

c)  Hlína,  písek   a  oblázky     .     .     .     .     , 0'20  m 

d)  Žlutavý   písek  s  valounky,    pleskáči  a  oblázky,  jak   v 
šachtě  první 630  m 

e)  Bílý  písek  se  žlutavými  pruhy 060  m 

Celkem ~    '.    .  910  m 

Skalnaté  dno  mající  silný  spád    od  zadu  do  předu    pokrývalo 

celou  šachtu;  západní  skalní  stěna  silně  se  skláněla  (22*)  ke  skalní 
stěně  východní. 

Šachta  číslo  3.  Šachta  tato  vyhloubena  v  průkopu  IV.  a  34 
metrů  od  vchodu,  8  metrů  od  východní  a  11  metrů  od  západní 
skalní  stěny. 

Náplava: 

a)  Černá  hlína  a  v  ní  málo    drobného  hranatého  štěrku 
vápencového 020  m 

b)  Žlutá  hlína  s  hranatým  vápencovým  štěrkem  a  vápen- 
covými   balvany 190  m 

0)  Žlutavý  písek  s  valounky,  jak  v  předešlých  šachtách  — • —  m 

Celkem 210  m 


—  n:{  ^ 

'šachta  číslo  4.  lí  skalní  střny  vychoilni  pod  k(»iiiíiiijiii  na  konci 
jeskyně. 

Hloubeno  na  3()()  m.  nie/i  samými  vápencovými  lialvany  :  v 
hloubce  této  byl  oliriinniý  balv.in  vápencový,  anebo  to  byla, 
skalní  stěna.  -..- 

N  á  p  1  a  v  a  : 

a)  Žlutavá  hlína,  velké  vápencové  balvany   a    balvánky  a  vápen- 
cový  štěrk 2iÁ)  met  ry- 
bí Hlína  od  železa  na  rudo  silně  zljarvená    ....    U'2U      ^ 

c)  Žlutá  hlína  a  vápencové  balvany 1'40       ,, 

Celkem T-ifiO  metru 

Hlavní  výsledky  z   šachet  jsou : 

1.  Výška  nad  mořem  u  šachty  číslo  4.  pod  komínem  jest  367150  metru 
půda  u  šachty  číslo  3.  má  V 361995 

jest  tu  tedy  spád  silný 5161 

2.  Půda  u  šachty  číslo  3.  měla    V 361-995      ,. 

půda  nedaleko  vchodu  totiž  při  šachtě  čís.  1 .  měla  V   360771     „ 

l)yl  tedy  spád       1-224  metru 

na  vzdálenost  24  metru. 

Z  toho  jde  najevo,  že  veškerá  ná])lava  měla  ze  zadu 
od  komína  silný  spád  ven  ku    vchodu    tedy  do  údolí. 

3.  Náplava  nalézající  se  pod  žlutou  hlínou  byla  hluciiá 
čili  planá,  to  jest  v  ní  nebylo  nalezeno  naprosto  žádných 
zbytků   zvířecích. 

Tato     planá     a     mocná      vrstva     započínala,      v      šachtě     3. 

při    V 359-895  metru. 

v  šachtě  číslo  1.  ale  při    V 358-U71    _„ 

má  tedy  i  tato  vrstva  spáti  silný  na  .     .     .     .     1-824  metru, 
ze  zadu  o d  kom í n u   do  předu  z  j  e s k  y  n  ě  ve n. 

4.  Skalnaté  dno  shledali  jsme  v  šachtě  2.  při    F  .     352-761  m. 

totéž  mělo   ale    v  šachtě     číslo  1.    V _.    349-471  m. 

tedy  má  toto  skalnaté  dno  na  21  metrů  délky  si^ád     ,        3-290  m. 
zajisté  značný  to  spád  skalnatého  dna  v  jeskyni. 

5.  Výsledky  z  našich  šachet  jsou  věru  překvapujíc-í  a  naše 
úsudky  na  nich  spočívající  znějí  zcelajinak,  než  jak  dosud  za  to  se  mělo. 

Zde  dotvrzeno  číslicemi,  že  skalnaté  dno  má  spád  od  komínu 
ze  zadu  ven,  že  tedy  vody  odtud  přicházející  toto  skalnaté  dno 
vymlély ;  dále  nám  tyto  číslice  dokazují,  že  planá  náplava  má  silný 
spád  ven  a  že  tedy  také  tato  přišla  sem  oním  komínem  a  konečně, 
že  i  náplava  horní  má  spád  z  jeskyně  ven  a  že  i  tato  onou  cestou 
vodami  byla  sem  zanesena. 

6.  Náplava  vnáší  jeskyni  u  .šachty  číslo  1.  má  V  .   3<)<i771  nr 

údoh  pod  touto  jeskyní  má    V 317-448  m. 

loží  tedy  náplava  nad  i)otokeni 43-323  m. 

vysoko. 

Již  z  toho  viilno,  že  nemohly  vody  potoční  onu  náplavu  do 
jeskyně  zanésti.  ' 


—  54  — 

7.  Avšak  i  jiná  okolnost"  tuto  domněnku  vyvracuje ;  my  máme 
v  jeskyni  dvě  vrstvy  přesně  od  sebe  oddělené;  v  potoku  ale  na- 
lézáme náplavu  smíšenou  ;  tu  je  písek,  vápencový  štěrk,  vápencové 
balvánky,  valounky,  oblázky,  vše- dohromady  smícháno. 

8.  Vede  dosud  (jak  uvedeno  dříve)  ke  komínu  vodní  jár ; 
otevřme  komín,  a  pohrnou  se  tam  při  lijavcích  opět  proudy  vod, 
nesoucích  hlínu,  písek  a  vápencový  štěrk. 

9.  Balvany  vápencové  v  jeskyni  pocházejí  ze  stropu. 

B)  Průkopy.  Průkopy  měly  ten  účel.  al)ych  přesvědčil  se, 
v  jaké  míře  náplava  jest  porušena  a  v  jaké  míře  jest  neporušena  ; 
dále  měly  mně  poskytnouti  jasný  obraz  o  tom,  jak  hluboko  jdou 
zbytky  zvířecí  a  výrobky  lidské,  jak  rozkládají  se  vrstvy,  v  nichž 
tyto  předměty  nalézáme,  a  jak  vrstvy  tyto  postupují  nad  sebou, 
aby  možno  bylo  stáří  jich  s  jistotou  určiti. 

Původně  byly  vyměřeny  a  vyhloubeny  průkopy  na  půdorysu 
naznačené  pod  číslem  L,  11..  IlI ,  IV.;  později  k  nim  přidal  jsem 
ještě  další  číslo  V. — VIII. 

Zde  jen  stručně  uvedu  nejdůležitější  z  těchto  průkopů  (ohledně 
ostatních  poukazuji  čtenáře  na  svou  monografii :  „Die  Hohlen  in  den 
máhri.schen  Devonkalken  uiid  ihre  Vorzeit."  Jalirlnich  der  k.  k. 
geologischen  Reichsanstalt  iu  Wien  liSUti  tom.  4!^.  pag.  56*J     575. 

Průkop  J.  byl  3.70  m.  vzdálen  od  vchodu.  Ijyl  l(3oO  ni.  dlouhý. 
1  m.  široký  a  320  m.  hluboký. 

N  á  p  I  a  v  a  : 

a)  Černá    hlína    a  v    ní    málo    hranatého    drobiii^ho    vápencového 
štěrku 2-20  m. 

b)  Žlutá  hlína  a  v  ní  nnioho  vápencového  hranatého  štěrku    1"00  m. 

c)  Žlutý  písek  s  valounky — " —  m. 

Cdkem .     .     3-20  m. 

Průkop  IV.    byl    vzdálen    od    vchodu  34    metrů;  šel  od  jedné 

skalní  stěny  k  druhé,  byl  20  metrů  dlouhý.  1  metr  široký  a  2  metry 
hluboký;  náplava  jak  v  šachtě  číslo  3. 

C)  Pole.  Když  jsem  byl  takto  utvořil  si  jasný  obraz  o  vrstvách 
a  o  tom,  co  obsahují,  jednalo  se  mi  o  systematické  prokopání 
veškeré  náplavy,  v  níž  zbytky  zvířecí  a  výrobky  lidské  se  objevovaly. 

Proto  prokopána  byla  pole  označená  písmeny  a),  h).  c),  pak 
částečně  pole  balvany  pokryté  poznačené  písmeny  d),  e). 

Pole  a)  bylo  uprostřed  dlouhé  15  metrů,  široké  10  metrů  a 
průměrně  hluboké  2 — 2'20  metrů;  černá  hhna,  obsahující  málo 
vápíMicového  štěrku,  prostoupena  jest  kořínky. 

Pole  h)  liylo  dlouhé  15  metrů,  široké  10  metrů  a  hluljoké 
průměrně  2  metry;  černice  bylo  zde  méně,  také  nebyla  zde  tak 
kyprá  jak  v  poli  a)  a  obsahovala  více  vápencového  štěrku;  kořínky 
rostlinné  ji  též  pro.stupovaly. 

Pole  c)  bylo  dlouhé  20  metrů,  široké  8  metrů;  zde  byla  jen 
Blabá  vrstva  černé  hlíny;  náplava  pod  ní  so  nalézající  byla  pevně 
stmelena  a  těžko  bylo  ji  prokopávati.  Celkem  bylo  zde  prokopáno 
a  prozkoumáno  náplavy  1029  kubiko vých  metrů. 


—  f,f>  — 

Odkud  ii;ii)lava  přišla,  již  jsiiic  vysvřtlili.  ali;  jušlř  jsme 
iu'ol)Ja.siiili,  odkud  se  tu  v/aUi  ta  ruriiá  bujná  lilíua,  kterou  právem 
|Mstí  (humus)  nazvati  můžeme  a  která  i)očínajíc  od  průkojiu  IV. 
(kdo  má  ])ouzo  (ViO  metru)  směrem  ku  vchodu  je.  stále  mohulnrj^í. 
a/  /de  v  i)iukopii   I.  vrstva  tatu  L'l.'(>  metru   hhiljuko  sáhá. 

KonH'nem  eeniá  Idína  iH.-ijři.^^la.  neboť  jí  není  ani  v  komíně  ani 
mezi  balvany  za  ])rukoi)em  IVtýni;  vchodem  sem  zanesena  nebyla 
(jen  nepatrná  čásť  snad  větry  a  dešťovou  vodou,  která  i)o  skále 
nad  vchodem  se  klenoucí  při  lijavcích  dolů  řine.). 

Tato  černá  hlína  musila  tedy  v  jeskyni  se  utvořiti  a  to  roz- 
kladem vegetace  a  organickými  látkami  od  člověka  tu  i)ohozenými; 
tato  černá  hlína  .<diala  tak  daleko,  i)okud  vegetace  (mecliy.  li.stíjm'ky. 
traviny,  kopřivy  atd.)  se  rozprostírala, 

4.  Zbytky  zvířecí. 

Bylo  pro  mne  zjevem  nad  míru  zajímavým  ano  napínavým, 
že  jakmile  jsme  prokopali  náplavu  obsahující  hlínu  žlutou  a  vápen- 
cový štěrk  a  jakmile  jsme  uhodili  na  žlutý  písek  s  valounky  — 
zbytky  zvířecí  ihned  přestaly;  všechno  hledání  a  pátrání  v  této 
spodní  a  přece  tak  mohutné  vrstvě  (v  šachtě  číslo  I.  8'8U  metru  a 
v  šachtě  číslo  2.  na  690  metru)  bylo  marné;  nenalezeno  ani  jedné 
kostečky,  ani  jednoho  zoubku. 

Ve  vrstvě  horní  (ať  žluté  ať  černé)  obsahující  štěrk  vápencový 
byla  hojnosť  zvířecích  kostí,  zubů,  kusů  parohových  i  kopýtek  a 
v  dolní  ničeho;  byla  tato  dolní  vrstva  planá  čili  azoická. 

Co  je  to  tedy  za  náplavu.  kdy  sera  přišla'?  Kdyby  zvířata 
diluvialní  jako  ursus  spelaeus  (medvěd),  hyaena  spelaea  (hyena), 
canis  lupus  (vlk)  atd.  byla  tu  žila,  když  ona  náplava  se  ukládala, 
musily  by  zbytky  z  nich  v  náplavě  této  se  vyskytovati,  neboť  hned 
na  to  ve  vrstvě  hořejší  jest  jich  dosti;  ona  zvířata  tedy  tu  žíti 
nemohla,  a  náplava  ona  byla  před  příchodem  oněch  zvířat  uložena. 
Zvířecí  tyto  zbytky  jdou  v  průkopu  prvním  (I,)  hluboko  3'20 
metru,  v  průkopu  čtvrtém  (IV.)  ale  jen  180  metru;  to  dá  se  vy- 
světliti docela  jednoduše  spádem  náplavy  od  zacUi  do  i^řcdu.. 

Hlavním  znakem  při  fauně,  z  níž  zbytky  tu  nalezeny  byly. 
jest,  že: 

a)  ve  vrstvě,  v  níž  byla  zvířata  diluvialní,  nebylo  stopy  po  zvířa- 
tech domácích; 
/?)  že  ve  vrstvě,  v  níž  započala  se  objevovati  zvířata  domácí:  1. 
Bos  taurus  (Skot),  2.  Ovis  aries  (Ovce),  3.  Capra  hircus  (Koza), 
4.  Sus  domestica  (Prase),  5.  Canis  familiaris  (Pes),  nebylo 
žádných  zbytků  ze  zvířat  pro  diluvium  charakteristických; 
y)  že  sob  ze  všech    zvířat    diluvialních    nejdéle   se  u  nás  udržel. 

anebo  občas  sem  docházel; 
d)  že  zbytky  ze  zvířat:   1.  Felis  domestica  (Kočka  domácí).  2.  Mus 
rattus    (Krysa).    3.    .Mus    decunianus    (Potkán),    4.    Phaslanus 
colchicus  (B;ižant),  5.  Numida   nieliagris  (Perlinka).  (i.  (Jalupavo 
meleagris  (Krocan)  jen  v  nejvrchnější  vrstvě  se  objevovaly. 


—  5(5  — 

í^vířata,  z  nichž  jsme  našli  v  jeskyni  tuto  pozůstatky,  rozpadají 
se  ve  dvě  hlavní  skupení: 

A)  Zvířata  diluvia  lni,  jimiž  se  vrstvy  uložené  vy- 
značují, čili  charakterisují;  o  tom,  že  tato  zvířata  kdysi 
u  nás  žila,  nemáme  ani  zpráv  písemních,  ani  ústních. 

Z  diluvialních  zvířat  vyzvednuto  bylo  velké  množství  zbytků, 
jež  takto  lze  roztříditi: 

a)  Druhy  vymřelé. 

1.  Elephas  primigenius  (mamut). 

2.  Rhinoceros  tichorhiaus  (nosorožec). 

3.  Ursus  spelaeus  (medvěd  jeskynní). 

4.  Cervus  megaceros  (jelen  velkorohý). 

b)  Zvířata  severní  čili  arctická. 

1.  Ovibos  moschatus  (pižmon).  2.  Cervus  tarandus  (sob  700 
kusu).  3.  Lepus  variabilis  (sněžný  zajíc  2400  kusů).  4.  Canis  lagopus 
(lední  hška  380  kusů).  5.  Myodes  torquatus  (Lunník  páskovaný 
čili  obojkový  200  kusů).  6.  Myodes  obe  isis  sivé  lemmus  (Lumík 
norský  čili  obský).  7.  Arvicola  ratticeps  (Hraboš  sev^erní).  8.  Lagopus 
alpinus  (sněžná  koroptev)-  9.  Lagopus  albus  (kur  bílý  od  obou  19G 
kusu).  10.  Strix  nyctea  (sněžná  sova). 

(•)  Zvířata  j  i  ž  n  í: 

1.  Felis  spelaea  (Lev  jeskynní).  2.  Hyaena  spelaea  (Hyena 
jeskynní). 

d)  Alpská  zvířata: 

1.  Arvicola  nivalis  (lu-aboš -sněžný).  2.  Lepus  variabilis  (uveden 
již  ad  b).  3.  Lagopus  alpinus  (uveden  již  ad  b). 

e)  Slepni  zvířata: 

1.  Lagomys  pusillus  (pištucha  130  kusů).  2,  Cricetus  phaeus 
(Křeček  stepní  37  kusů).  3.  Arvicola  gregalis  (Hraboš  v  Sibiři  obecný 
30  kusů). 

B)  Taková  zvířata,  která  s  diluvialními  druhy  sou- 
časně u  nás  žila,  tyto  ale  přečkala  a  z  kterých  m  n  o  h  á 
ještě  ku  nynější  zvířeně  (fauně)  patří. 

1.  Kquus  caballus  (Kůň  4(J00  kusu).  2.  Bos  primigenius  (Tur 
22  kusiij.  3.  }:»os  bison  (Zubr).  4.  Cervus  alces  (Los).'  5.  Cervus 
ela])hus  (jelen  obecný  70  kusů).  6.  Cervus  capreolus  (srnec  obecný 
00  kusu).  7.  Sus  scrofa  (prase  divoké  38  kusů).  8.  Vulpes  vulgaris 
(liška  obeciiíí).  9.  (Janis  lupus  (vlk  30  kusů).  10.  Felis  lynx  (rys 
obecný).  11.  Felis  catus  (kočka  divoká).  12.  Mustela  martes  (kuna 
lesníj.  13.  Mustela  ťoina  (kuna  skalní).  14.  Foetorius  putorius  (tchoř 
obecný).  15.  Foetorius  ermiiiea  (hranostaj).  1(3.  Foetorius  vulgaris 
(lasice  kolčava).  17.  Meleš  taxus  (jezevec  obecný).  18.  Lutra 
vulgaris  (vydra  evropská).  19.  Arvicola  amphibius  (hraboš  vodní). 
2(J.  Arvií-ola  glareolus  (hraboš  lesní  15  kusu).  21.  Arvicola  arvalis 
(hraboš  polní).  22.  Arviítoki  agrestis  (hraboš  mezní).  23.  Castor  fiber 
(bobr;.  24.  Erinaceus  europaeus  (ježek   obecný).  25.  Talpa  europaea 


—  57  — 

(krtek  obecný).  2f).  Sorex  vulííaiis  (níjsck  olieciiý).  27.  Soivx  pyg- 
rnaeus  (rejsek  zakrslý).  28.  Ivliinoloplius  liij)p(jsideros  ( vr.qxMiec 
podkoviií  menší).  29.  Corvus  corax  (krkavco).  H(t.  Tctrau  urofíalhis 
(tetřev).  Hl.  Tetrao  tetrix  (tctřívck)  .-VJ.  Tctrau  bonasia  (jeřábt-k). 
33.  Anser  cinereus  (divoká  hus).  ^^ 

5.  Inventář  lidské  pozůstalosti. 

Jeskyně  naše  ol)sahovala  hmotné  památky  /u  všcrli  dulj  a  to 
historické,  praehistorické  a  palaeolithické  čili  pravěké. 

Od  oněch  časů.  kdy  první  ojjyvatelé  na  Moravu  se  dostého- 
vali  —  ti  praví  antochtoné  —  až  do  poslední  války  z  roku  1866. 
byla  naše  prostorná,  světlá,  odlehlá  jeskyně  od  lidí  vyhledávána: 
jednak  bývala  řádným  bydlištěm  pro  ony  předky  naší  vlasti,  kteří 
v  dobách  dávno  a  dávno  minulých  spokojili  se  s  přístřeším  skrov- 
ným, avšak  bezpečným,  vedouce  život  lovecký;  jednak  sloužila 
v  časech  pozdějších  obyvatelům  tamějšího  okolí  v  dobách  nepřátel- 
ských vpádů  za  dobré  útočiště. 

Naše  jeskyně  poskytla  nám  pro  doby  nahoře  jmenované  velké 
množ.ství  (inkazů;  nejdůl(3Žitějšími  však  jsou  ])amátky  pro  dobu  nej- 
starší a  to  jak  pro    hojnost,    tak  i  pro  neol\yčejnou   vzácno.sť  svou. 

a)  Doba  historická.  Já  |)nčínáin  dol)H  historickou  na 
Moravě  narozením  Krista  Pána. 

Z  této  doby  máme  totiž  zjjrávy^  historicki^  a  to  jak  u  s[)iso- 
vatelů  Řeckých  tak  i  u  spisovatelů  Římských*)  Do  této  doby  kladu 
nálezy  obsažené  v  černé  hlíně  a  jdoucí  v  ])rvním  průkopu  hluboko 
U-80  metru. 

Tu  máme  výrobky  železné  a  mosazné  rozmanitého  druhu: 
zde  měděné  krejcary,  tam  stříbrnou  minci  z  r.  1024.  tu  stře)>y 
z  nádob  rukou  hnětených,  tam  vylévaných  (hrnců,  džbánů,  rnísek 
atd.j;  cínové  a  bronzové  prsténky  a  kroužky  ukazují  na  osmé  až 
desáté  století,  železná  řezem  silně  prostoupená  sponka  (fibula)  — 
na  druhé  nebo  třetí  století  po  Kr. 

h)  Doba  p  raehistorická.  Dobou  touto  pnehistorickou 
v  užším  smyslu  vyrozumívám  čas  od  narození  Krista  Pána  až  do 
skončení  periody  diluvialní,  to  jest  do  oněch  časů,  kdy  u  nás  po- 
nejprv počínají  se  vy.skytovati  domácí  zvířata  s  výrobky,  o  nichž 
člověk  diluvialní,  čili  palaeohthický  neměl  ani  tušení  ;  v  tom  čase 
není  tu  již  žádných  zvířat  pro  dihivium  význačných. 

Z  doby  této  máme  v  Kostelíku  v  prvním  průkopu  vrstvu  siliiou 
070  metru ;  z  této  dol>y  pochází  několik  velkých  ohnišť,  velmi 
mnoho  kostí  ze  zvířat  domácích,  člověkem  IjuJ  na  přič  nebo  po 
délce  rozštípaných,  mnoho  střepů  rukou  hnětených  rozmanitě  a  to 
ponejvíce  hrub«''  ornamentových  :  nalezené  přesleny  z  <lnbře  vypálené 


*)  Strabo  uarozen  54  r.  před  Kristem,  f  okolo  r.  24  po  Kr.  —  Vellejus  Pater- 
culus  nar.  asi  19  před  Kr.  —  Cajus  Cornelius  Tacitus  narozen  okolo  r.  bi  po  Kr. 
—  Claudius  Ptolemaous  narozen  okolo  r  70  po  Kr.  Bližší  zprAvy  o  třchto  spiso- 
vatelích viz  v  mé  monogralii.  „Kůlna  a  ICostelík",  poct«Mió  jubilejní  cenou  řeské 
akademie  věd  pag.  257—270, 


—  58  — 

hlíny  dotvrzují,  že  člověk  doby  této  z  vlny  dělal  si  přízi  a  tkal- 
covská závaží  nám  hlásají,  že  z  příze  této  tkal  si  látku  na  oděv  ; 
žernovy  a  drtidla  nám  zvěstují,  že  si  zrní  obilní  rozemílal  na  po- 
travu moučnou  nebo  na  chlebáče;  nástrojů  pazourkových  užíval  sice 
také,  ale  v  míře  skrovné;  za  to  si  z  kamenů  různorodých  zhoto- 
voval klínky  a  sekyrky  pěkně  hlazené  a  mlaty  dovedně  vrtané; 
nástroje  kostěné  (šidélka  a  jehly)  jsou  ovšem  podobny  oněm,  s  nimiž 
se  shledáme  v  době  následující  (výrobky  tyto  nemohou  míti  jiného 
tvaru),  avšak  jsou  zhotoveny  ponejvíce  z  kostí  ovčích;  také  z  je- 
leního parohu  (místo  sobího)  jsou  tu  nástroje  ;  kosť  pěkně  hlazená 
a  důlky  ornamentovaná  a  z  této  vrstvy  pocházeyící  a  vyobrazená 
pod  číslem  G.  sloužila  bezpochyby  za    ozdobu    náčelní    čili  diadem. 

c)  Doba  p  a  1  a  e  o  1  ithi cká.  Z  této  doby  jest  vrstva  nejmohut- 
nější a  nálezy  z  ní  pocházející  také  nejdůležitější.  V  prvním  prů- 
kopu počíná  ovšem  dosti  hluboko  totiž  1'50  metru  ;  z  toho  připadá  na 

a)  náplavu   černou 070  m. 

b)  náplavu    žlutou 100  m. 

Úhrnem 1-70  m. 

Směrem  do  zadu  ubývá  vrstvy  alluviahií  a  vystupuje  vrstva 
diluvialní  víc  a  víc  na  horu  až  konečně  za  průkopem  IVtým  m=ezi 
balvany  nebylo  možno  ani  dle  nálezů  ani  dle  zbytků  zvířecích 
určiti,  zdali  tu  vůbec  vrstvy  alluvialní  ještě  jest  čili  není. 

Diluvialní  vrstva,  která  se  skládala  ze  žluté  hlíny  a  z  vápen- 
cového štěrku.  l)yla  tak  stmelena  vápenitou  vodou,  že  kopání  bylo 
nad  míru  obtížné;  na  mnohých  místech  utvořily  se  travertinové 
breccie  čili  spečeniny,  v  nichž  zabaleny  byly  jak  zvířecí  zbytky 
tak  i  výrobky  lidské,  popel  a  kousky  uhelnaté.  Ze  šachty  číslo 
3.  vyzvednuta  byla  taková  breccie  několik  centů  těžká  a  v  ní 
shledány  mezi  jinými  též  dva  lískové  oříšky,  sobí  kostky  a  pazour- 
kové nožíky  stmeleny  pospolu.  Sob  tedy  tu  ještě  žil,  když  líska 
(Corylus  Avollana)  v  okolí  našeho  Kostelíku  rostla  a  plody  její  do- 
růstaly. 

Člověk  diluvialní  zůstavil  nám  zde  v  tomto  archivu  přirozeném 
následující  hmotné  listiny  svědčící  o  tom,  jakého  stupně  vzdělání 
byl  dosáhl. 

1.  R  o  z  s  áh  1  á  a  m  o  h  u  t  n  á  o  h  n  i  š  t  ě.  Tato  uvedena  jsou 
dle  polohy  a  dle  rozměru  v  mém  díle  Kůlna  a  Kostelík  1891  pag.  34. 

2.  Nástroje  kamenné.  Nástroje  tyto  vyznamenávají  se 
svou  úhledností,  svým  tvarem  a  rozmanitostí  látky.  Máme  výrobky 
z  pazourků  rohovce,  křišťálu,  jaspisu,  chalcedonu,  ve  způsobe  šípů. 
hrotů,  sekyr,  nožíků,  škrabadel  atd.,  to  ovšem  také  jinde  se  shledává. 

Avšak  vzácností  jsou  výrobky  následující:  známo  jest,  že  ve 
vrstvách  palaeolithických  neporušených  nevyskytují  se  střepy 
z  nádob  hliněných  a  že  tyto  objevují  se  současně  ve  velkém  množ- 
ství s  inventářem  zcela  novým,  dobu  jjraehistorickou  charakteri- 
sujícím.  My  také  jsme  nikde  na  Moravě  v  neporušených  oněch 
pala(.'olithirÍš:ých  vr.stvách  střepů  z  nádob  liliněných  nenašli.  Zde 
v  Kostelíku  měli  jsme  ale  střepy  z  nádob,  avšak  kamenných.    Byly 


—  59  — 

to  z  pískovce  červeného  pi^kuT'  /.hotítvcíK''  unit'   misky.  |t;ik    liriií''''ck 
a  kouečnč  doljře  zachovalý  kali.iiicc. 

3.  N á  stroje  košt  ř  n  ('■.  Výrobky  z  kostí  zíiotovoval  si 
diliivialiií  člověk  ])onejvíce  pro  potřebjí  domácí  a  to.  aby  si  kůž(í 
připravoval  (škrabadla  na  seškrabování  tuku^^a  masitých  částí 
z  kůží),  pak  al)y  si  z  kůží  oděv  zhotovoval. 

K  tomii^  účelu  mu  sloužila  šidélka  a  jehličky  (tyto  ouškem 
opatřené).  Sidélkem  udělal  do  kůže  díru  a  jehličkou  jtrotMlil  pak 
niť  ze  sobí  šlachy  připravenou  (takové  nitě  jsou  tuhě  a  velmi  pevnč 
—  mám  je  ze  soba  recentního)  a  scstehoval  kiiži.  jak  naši  ševci 
to  dělají. 

Na  lov  zhotovoval  si  z  kostí  tlýky.  liroty  a  šípy. 

4.  V  ý  r  o  1  >  k  y  ze  sobí  h  o  p  a  r  o  h  u  zhotov  e  n  č.  Po- 
doljné  výrobky  jak  z  kostí  dělal  si  onen  praol)yvatel  náš  takč  ze 
sobího  parohu. 

V  této  příčině  nám  množství  nástrojů  zde  nalezených  po- 
skytuje úplný  obraz  výroby  těchto  nástrojů;  máme  tu  započatč' 
výrobky  (in  státu  nascenti).  nedokončené  a  úplně  hotové. 

Náš  ol)rázek  číslo  7.  předvádí  nám  týč  ze  sobího  parohu  00 
centimetrů  dlouhou  mající  uprostřed  objem  llo  inillimctni:  lato 
týč  jest  na  jedné  straně  po  celé  délc(^  opatřena  rýhou  9  millimetru 
hlubokou  a  11  millimetru  širokou:  na  druhé  straně  jest  podobná 
rýha,  avšak  ne  tak  dlouhá  a  ne  tak  iilul)oká. 

Člověk  diluvialní  počínal  si  i)ri  výrobě  nástrojů  svých  prak- 
ticky; al)y  si  usnadnil  práci,  udělal  si  na  obou  stranách  týče  oné 
rýhy,  na  to  rozj)oltil  paroh  a  pak  uřezával  menší  kousky,  které 
přibrušoval  na  pískovém  kameni.  Náš  obrázek  číslo  8.  i)0učuje 
nás,  jak  takový  odříznutý  kousek  parohu  vypadal;  i  na  tomto 
vidíme  rýhu;  kousek  tento  tedy  se  měl  rozpoltiti  a  pak  teprv  při- 
brousiti,  jak  to  vidíme  na  obrázku  čís.  9. 

Mnohé  šípy  a  hroty  opatřeny  jsou  lnul"  na  straně  jedné  anebo 
na  obou  stranách  rýhou;  to  je  rýíia  krevní  (a  nikoli  pro  vložení 
jedu  určená)  za  tou  příčinou  udělaná,  aby  zvíře  raněné  brzo 
vykrvácelo. 

5.  R  y  t  b  y  a  řez  b  y.  V  této  příčině  předčí  náš  Kostelík 
všechny  jeskyně  a  zároveň  též  sídliště  diluvialního  člověka  v  Před- 
mostí. Nalezl  jsem  zde  velké  množství  výrobku  rozličuýiu  spůsobem 
sříznutých  a  ornamentovaných.'^) 

Není  možno  v  tomto  článku  probírati  jednotlivé  nálezy; 
omezím  se  pouze  na  tři  nejdůležitější  kusy  vyoÍ)razené  v  čísle  33. 
Oa.sop.  vlast,  muzejn.  spolku  v  Olomouci. 

1.  Ryba  barvy  zelené  vyřezána  jest  z  dolní  levé  čelisti  koňské 
a  sice  z  hřebce;  na  přední  a  zadní  straně  vyryty  jsou  synnnetrické 
rýhy  a  vroubky. 

Kelčák  (dens  caninus).  jehož  horní  čásť  jest  vydrobena.  nalézá 
se  dosud  ve  svém  důlku  (alveola)  a  jamka  pro  jtrvní  ř(?zák  jest 
otevřena. 


»)  Porovnej:  Vortrag    des    Dr.  Martin    Kříž  in  dor    am  7.  August    1889  abge- 
haltenen  Sitzung  des  anthropologiscbeu  Cougresses  in  Wien,  Brunn  1889  pag.  9-15, 


—  60  — 

2.  Ryba  vyřezaná  z  levé  dolní  čelisti  koňské  (hřebce)  v  pro- 
střední velikosti:  tato  opatřena  jest  symmetrickými  vroubky  a 
rýhami. 

3.  Kosť  na  plocho  (na  3  až  4  millinietry)  sestrouhaná  a  uhla- 
zená, pak  pyranúdalutí  sříznutá. 

Na  straně    přední   jest    bezpochyby    lidský    obličej,     na    straně 
zadní  jsou  souběžné  rýhy  a  někohk  vroubku. 

6.  Jak  jeskyně  tato  se  utvořila. 

Nemalý  spor  mezi  geology  o  tom  se  vede,  jakým  spůsobem  pod- 
zemní prostory  vůbec,  jeskyně  a  propasti  zvláště  se  byly  utvořily. 
To  děje  se  ale  proto,  že  geologové  skutečným  zkoumáním  jeskyň  a 
propastí  se  nezabývají. 

Kdo  jednou  nebo  vícekráte  navštívil  jeskyně,  má  sice  obraz 
jasný  o  tom,  co  viděl;  ale  co  se  skrývá  pod  náplavou,  a  co  chová 
vysoký  strop  ve  svých  íitrobách,  o  tom  nemá  ani  tušení. 

Vždyť  u  nás  přede  mnou  žádnému  ani  nenapadlo  osvětliti 
tento  strop  a  vniknouti  do  komínů,  těchto  pravých  tvůrců  pod- 
zemních prostor  a  těchto  cest,  jimiž  náplavy  do  jeskyň  byly  naneseny. 

Y  jeskyních  rozsáhlých  a  vysokých  jest  to  věcí  poněkud  ob- 
tížnou prohlédnouti  si  ony  komíny;  také  to  není  příliš  vábivé  dělati 
v  plané  náplavě  hluboké  šachty  jenom  proto,  abychom  seznali 
skalnaté  dno.^j 

Nuže  čtenáři,  zde  máme  jeskyni  malou,  ale  velmi  poučnou; 
zde  můžeme  jako  v  nějakém  laboratorium  studovati  tuto  záhadnou 
otázku.  — 

Napřed  si  představme,  jak  jeskyně  asi  vypadala,  dokud  tu 
nebylo  náplavy. 

Půda  u  vchodu  má    V 361  metrů 

strop  jest  vysoký 3       „ 

má  tedy   V "T^Seí""^ 

skalnaté  dno  ale  v  šachtě  č.  1.  mělo    V 349        „ 

tak  že  tu  byla  prostora  vysoká ~T    '.    15       ,^ 

Skalnaté  dno  samo  utvořeno  bylo  tím,  že  skalní  stěny  dole  se 
scházely,  vodní  jár  tvoříce. 

Podobným  spůsobem  vypadalo  to  ve  vzdálenosti  31  m.  od 
vchodu  při  šachtě  č.  2. 

Před  uložením  náplavy  l)yla  tu  tedy  prostora  imposantní  na 
15  m.  vysoká.  16 — 20  m.  široká,  jejíž  stěny  a  dno  byly  vodami 
uhlazeny. 

Na  konci  jeskyně  byl  komín  studni  podobný  3  ra.  široký  a 
na  10  m.  vysoký;  komínem  tímto  hrnuly  se  vody  při  lijavcích  do 
jeskyně  skalní    stěny  a  skalnaté  dno  vymílajíce;    kdo  medle  by  po- 

*)  V  mé  monografii  „Die  Hohlen  in  den  milhrischen  Devonkalken  und  ibre 
Vorzeit  (Jahrbuch  der  k.  k.  geol.  Reicbsanstalt  in  Wien  1892  tom.  42  pag.  584 
uveřejnil  jsem  souhrn  svých  prací  o  jeskyních  našich.  Tu  pozná  čtenář,  že  jsem 
vyhloubil  138  šachet  s  celkovou  hloubkou  568  metrů  a  došel  88  krát  skalnatébo 
dna;  v  jeskyních  Sloupských  byly  šachty  hluboké  22  až  23  metrů  a  to  téměř  docela 
v  plané  náplavé. 


—  61    — 

chyboval,  vida  takový  k(uiiíii  a  i.kkovou  jeskyni,  vm  latn  vyrnleta 
byla  pouze  vodami  přicházejícími  fímto  komínem? 

Než  máme  tu  ještč  jiný  zjev,  kter<''h()  si  mnsínx'  dobře  po- 
všimnouti (porovnej  obraz  číslo '2.).  Na  západní  skalní  stěně  totiž 
pozorujeme  vodní  jár,  který  jde  od  vcIkxIu,  skláněje  se  k  našcmn 
průkopu  ěís.  IV.  a  tu  se  ztrácí  v  zálivn:  ^iolniý.  ac  ne  tak 
dobře  vyrytý  jár  jde  do  téiiož  zálivu  od  komína. 

Járy  tyto  mohly  býti  vymlety  jen  vodami,  pak  ale  přicházely 
vody  tyto  od  vchodu,  tedy  z  údolí  a  komínem  ze  strání,  a  musila 
tu  v  onom  zálivu  býti  propast,  do  níž  ony  vody  se  ztrácely. 

To  musilo  díti  se  v  čase,  kdy  řečiště  nynějšího  údolí  bylo  o 
45  metrů  výše  položeno. 

Jakmile  údolí  se  prohloubilo  a  vody  z  řečiště  neměly  více 
spádu  do  jeskyně,  pak  působily  již  jen  vocíy  komínem  přicházející 
na  vymílání  této  podzemní  prostory  a  tu  říci  se  muže:  vody 
tyto  j  e  s  k  y  n^i  podstatné  prohlubovaly,  do  šířky 
ale  málo  působily;  proto  jest  jeskyně  nahoře 
š  i  r  o  k  á,  p  e  k  á  r  n  ě  p  o  d  o  I)  n  á.  stále  se  sužujíc  a  ve 
hloubce  15    metrů    jen    úzký    vodní   jár    tvoříc. 

Kdyby  nebylo  n  á  p  1  a  v  y,  d  o  d  n  e  š  n  í  h  o  d  n  e  by  se 
onen   jár   prohluboval. 


Příspěvky  ku  poznání  diluviálního  člověka 
a  ssavectva  na  Alora\'ě. 

Napsal  Jan  Knies,  jednatel  archaeol.  komise  České  Akademie. 

Ku  nejzajímavějším  usazeninám  mořským  útvaru  prvohorního 
na  Moravě  náleží  namodralý  vápenec  devonský,  ^který  se  táhne 
úzkým  pruhem  3 — 8  km.  širokým  od  Brna  až  ku  Šebetovu;  mimo 
to  vytvořuje  nnioho  osamocených  ostrůvků,  které  z  mladších  vrstev 
tu  onde  na  příklad  u  Podolí,  Mladče.  Búzova.  Kokor.  Přerova,  nej- 
jižněji u  Nešpic  na  povrch  vystupují. 

Ráz  útvaru  devonského  nejlépe  vyvinut  jest  v  ^Moravském 
Švýcarsku,  krajině  to  rozložené  mezi  Blanskem,  Sloupem  a  Krtinami, 
prostoupené    četnými  jeskyněmi,  propastmi    a  podzenuiími  vodami. 

Sluje  tyto  mají  nejen  svoji  geologickou  důležitost,  nýbrž  ukrý- 
vají začastó  i  listy  z  dějin  lidského  pravěku,  o  němž  nedostalo  se 
nám  zpráv  písemných,  o  němž  i  tradice  mlčí  a  pouze  nalezený 
kámen  neb  kost  promluviti  může. 

Ku  přirozeným  těmto  archivům  přináleží  rozsáhlá  jeskyně  u 
Sloupá  všeobecně  známá  jménem 

Kůlna. 

Jest  to  ohromný  sál  84  m.  dlouhý.  15—20  m.  široký.  3  8  m. 
vysoký,  podoby  jednoduché  vlny,  která  proniká  vápencový  výběžek 
od  Šošůvky  do  Šloupského  žlebu  zasahující. 

Jeskyně  má  dva  otvory,  z  nichž  jeden  se  strany  Sloupské-  jest 
lU  m.  široký  a  2 — 3  m.  vysoký,  druhý  na  straně  jižní  vytvořuje  kle- 
nutí ohromné  kamenné  bráně    se  podobající,  výšky  8,    šířky  3(.)  rn. 


—  62  — 

Půda  jeskyně  jest  rovna  s  mírným  svahem  od  severního  ku 
jižnímu  vchodu;  uvnitř  panuje  pološero,  které  ku  kraji,  hlavně 
spodnímu,  přechází  v  denní  světlo. 

Strop  sálu  jest  pravidelně  klenutý,  na  několika  místech  pro- 
vrtaný prohlubeninami  a  komíny,  které  však  s  povrchem  nesouvi- 
sejí a  pevnou  celinou,  litou  skalou  jsou  uzavřeny.  Kůlna  na  pohled 
zdá  se  Ijýti  osamocena,  však  novějším  zkonmáním  hlavně  Dr.  J. 
Wankla  a  Dr.  },l.  Kříže  zjištěno,  že  v  ))odzemí  souvisí  s  ostatními 
jeskyněmi  Sloupskými  chodbami,  které  dnes  jsou  zaneseny.  Proto 
také  původ  jeskyně  těsně  souvisí  s  vyhlubováním  ostatních  sou- 
sedních slují. 

Žleb  Sloupský  byl  původně  uzavřen:  tím  vynikl  zde  horský 
chobot,  do  něhož  stékaly  se  z  celého  okolí  vody.  vytvořujíce  zde 
rozsáhlé  jezero,  jehož  voda  stále  a  stále  vymílala  snadno  roz- 
pustná vápencovitá  skaliska 

Ohromným  tlakem  vody  jakož  i  účinkem  štěrku  a  písku 
z  okolních  hor  ponejvíce  kulmových  sem  splavovaného  vybrázděny 
v  podzemí  četné  sluje,  jimiž  voda  odcházela  do  nižších  poloh. 
Prolamováním  pak  stropu  vznikl  nynější  světoznámý  Syrový  Zleb. 
jímž  částečně  protéká  podzemní  potok  Punkva.  Analogii  ku  názoru 
tomu  nám  podávají  dodnes  uzavřená  údolí  Holštýnské  a  Jedovnické, 
do  nichž  stékají  se  okolní  vody,  jichž  směr  podle  propadlých  míst 
zvaných  ve  zdejší  krajině  „závrtky"  snadno  na  povrchu  stopovati 
můžeme;  Macocha  pak  není  nic  jiného,  leč  částí  utvořeného  podob- 
ného údolí,  které  kdysi  —  ovšem  v  doMch  geologických  —  pro- 
stírati se  bude  mezi  Ostrovem  a  Východem  Punkvy. 

Do  této  doby,  dříve  než  prolomen  byl  žleb  Punkvy,  spadá  i 
utvoření  se  Kůlny. 

Šikmo  skloněné  vrstvy  po  částech  odtrhovaly  se  od  stropu, 
až  utvořena  nynější  podoba  sluje.  Účinky  těchto  stojatých  vod 
možno  dodnes  spatřiti  na  stěnách  jeskyně,  které  jsou  pravidelně 
v  jedné  čáře  vymlety  a  vyhlazeny.  Čára  ta  nám  značí  nor- 
mální výšku    vody    bývalého   jezera    Sloupského. 

Dno  Kůlny  bylo  ovšem  značně  nižší  a  jak  výše  již  jsme 
podotkli  —  komíny  prorvána;  však  později  shrnoval  se  sem  štěrk, 
zatmelil  spodní  průchody,  tu  onde  sřítil  se  se  stěn  a  stropu  balvan 
a  zatarasil  dolní  prostory.  Mezi  to  usazovala  se  z  kalných  vod 
žlutá  hlína,  pozdě